Evolution of the Rheic Ocean : from Avalonian-Cadomian active margin to Alleghenian-Variscan collision

0095128 - GLÚ 2008 RIV US eng M - Monography Chapter
Zulauf, G. - Romano, S. S. - Dörr, W. - Fiala, Jiří
Crete and the Minoan Terranes: Age constraints from U-Pb dating of detrital zircons.
[Kréta a mínojské terány: Omezení výsledky datování U-Pb na detritických zirkonech.]
Evolution of the Rheic Ocean : from Avalonian-Cadomian active margin to Alleghenian-Variscan collision. Colorado: Boulder, 2007 - (Linnemann, U.), s. 401-411. Special papers- Geological Society of America, 423. ISBN 978-0-8137-2423-2
Institutional research plan: CEZ:AV0Z30130516
Keywords : Crete * Minoan terranes * peri-Gondwanan terranes * U-Pb-TIMS * Gondwana * detrital zircons
Subject RIV: DB - Geology ; Mineralogy

U-Pb dating of detrital zircons separated from paragneiss of eastern Crete yielded peaks in 207Pb/206Pb ages at 0.6, 0.8, 1.0, 2.0, and 2.5 Ga with Mesoproterozoic age gap between 1.1 and 1.6 Ga. These data are compatible with U-Pb zircon ages of surrounding crystalline complexes of the Cyclades, the Menderes Massif, Egypt and the Levant. Possible provenances are the Sahara metacraton, the Arabian-Nubian Shield, and the Kibaran belt of central Africa. The age spectra of the studied East-Mediterranean crystalline complexes differ significantly from those of the Cadomian-Avalonian type terranes. They are, therefore, regarded as a separate collection of peri-Gondwanan terranes referred to as Minoan terranes. In late Neoproterozoic to ?Cambrian times, the latter underwent Andean-type orogeny at the northern border of East Gondwana. There is no evidence that the Minoan terranes traveled for a long distances in Phanerozoic times.

U-Pb datování detritických zirkonů, separovaných z pararuly východní Kréty, poskytuje 207Pb/206Pb stáří v hodnotách 0.6, 0.8, 1.0, 2.0, a 2.5 Ga s mezerou mesoproterozoického stáří v rozmezí 1,1 až 1,6 Ga. Tato data jsou srovnatelná s U-Pb stářím zirkonů okolních krystalinických komplexu Kyklad, masivu Menderes, Egypta a Levanty. Možnými zdroji jsou metakraton Sahara, Arabsko-Núbijský štít a Kibarské pásmo ve střední Africe. Spektra stáří studovaných krystalinických komplexů východního Středomoří se výrazně liší od spekter teránů Kadomsko-Avalonského typu. Jsou proto považovány za separátní kolekci peri-gondwanských teránů a definují se jako mínojské terrány. V období pozdního neoproterozoika až ?kambria mínojské terrány prodělaly orogenezi andského typu při severním okraji východní Gondwany. Nejsou důkazy o tom, že by tyto terány během fanerozoika byly podrobeny dalekosáhlému driftu.
Permanent Link: http://hdl.handle.net/11104/0154791