Finanční náročnost bydlení v českých domácnostech

Náklady na bydlení obecně představují nejvýznamnější položku spotřebních výdajů domácností. Zatímco průměrná evropská domácnost za bydlení včetně energií a dalších plateb utratila v roce 2021 25 % svého rozpočtu, v Česku to bylo dokonce 28 %.

Náklady na bydlení se do velké míry odvíjejí od toho, zda domácnost žije ve vlastním bytě či domě, zda má hypotéku či půjčku, nebo zda bydlí v nájmu. V Česku žilo v roce 2021 78 % lidí v domácnostech, které vlastnily svůj domov, což je vysoko nad unijním průměrem (70 %). Většina vlastníků v Česku nemá na své bydlení žádnou půjčku či hypotéku (57 % všech obyvatel). V podílu vlastníků, kteří na svůj domov splácejí půjčku nebo hypotéku, se Česko pohybuje pod unijním průměrem (21 % ve srovnání s 26 %). V Česku žilo v nájemním bydlení 22 % obyvatel, což je naopak pod evropským průměrem (30 %). Naopak poměrně malá část obyvatel zde žila v bydlení bez jakéhokoli nájmu nebo za redukované nájemné (6 %) ve srovnání s unijním průměrem (10 %).

Náklady na bydlení v Česku v roce 2021 představovaly v průměru asi pětinu disponibilního příjmu domácností (19,3 %), poměrně blízko průměru za celou EU (18,9 %). Míra přetížení, tedy podíl  obyvatel žijících v domácnostech, jejichž náklady na bydlení představují více než 40 % disponibilního příjmu domácnosti, dosahovala v ČR v roce 2021 6,2 % a byla  nižší než unijní průměr (8,3 %). V Česku je míra přetížení ve městech násobně vyšší než ve venkovských oblastech, tento rozdíl (10,1 % ve městech vs. 2,9 % na venkově) je dokonce jeden z nejvyšších mezi evropskými zeměmi.

Více než polovina respondentů našeho výzkumu (56 %) uvedla, že v letošním roce pro ně náklady na bydlení představují velkou či velmi velkou zátěž. Je zde významný posun oproti situaci před dvěma lety, tedy před energetickou krizí a obdobím vysoké inflace, kdy byl tento podíl pouze 33 %. Vnímání zátěže, kterou představují náklady na bydlení, se v průběhu dvou let zhoršilo 39 % respondentům. Při hlubší analýze je patrný rozdíl mezi oběma pohlavími, kdy u žen došlo významně častěji ke zhoršení situace. Naopak nejsou patrné významnější rozdíly podle věku, vzdělání či dalších charakteristik respondentů. Lze tedy říci, že se zhoršilo vnímání zátěže nákladů na bydlení napříč celou populací.

Nejsilnějšími a společnými faktory, které se vážou na objektivní přetížení domácností náklady na bydlení i na subjektivní vnímání zátěže náklady na bydlení, jsou typ vlastnictví bydlení, výše příjmu domácnosti a výsledek jejího měsíčního hospodaření a také velikost obce. Vlastníci s hypotékou a nájemci častěji uvádějí jak přetížení, tak subjektivní zátěž. Nízkopříjmové domácnosti mají několikanásobně větší pravděpodobnost objektivní přetíženosti i pociťování velké zátěže náklady na bydlení než ty vysokopříjmové. Lidé, kteří na konci měsíce ušetří nějaké peníze nebo alespoň vyjdou akorát, jsou výrazně méně často přetíženi a stejně tak výrazně méně často pociťují velkou zátěž. V Praze jsou lidé přetíženi náklady na bydlení zdaleka nejčastěji, v menších městech a obcích je pravděpodobnost přetížení zhruba poloviční. Také subjektivně pociťují lidé v menších městech a obcích zátěž méně často, ve velkých městech ale významný rozdíl oproti Praze není. 

Objektivní přetížení je významně spojeno se spokojeností s velikostí a kvalitou bydlení. Nespokojenost s kvalitou bydlení velmi často indikuje přetížení náklady, což může být dáno neúsporností a nákladností nekvalitního bydlení. Lidé nespokojeni s velikostí bydlení, patrně tedy žijící v menších bytech, jsou naopak náklady na bydlení přetíženi méně často. Rozvedení a ovdovělí jsou náklady přetíženi častěji než jednotlivci a lidé žijící s partnery. Přetížení náklady je dále nejpravděpodobnější ve věku mezi 30 a 39 lety, tedy v životním období, kdy často vzniká potřeba vlastního bydlení a založení rodiny. Ženy jsou přetíženy častěji než muži, což může souviset zejména s obecně nižšími příjmy žen.