Počátky Městské knihovny v Praze se datují od 1. července 1891, kdy byla v Praze na Zderaze, v bývalé svatováclavské trestnici, otevřena první Veřejná obecní knihovna Královského hlavního města Prahy.
Počáteční fond knihovny obsahoval 3370 svazků. V roce 2021 už fond nynější Městské knihovny v Praze vzrostl na 1 742 945 knihovních jednotek. Knihovnou za dobu její existence prošla i řada zajímavých osobností, které se původně věnovaly jinému oboru, než bylo knihovnictví.
Antonín Sova (zdroj: Wikipedia)
Antonín Sova je známý především jako básník a prozaik. Básníkovo dílo bylo ovlivněno symbolismem a impresionismem. Z jeho prací můžeme připomenout například sbírky Květy intimních nálad (1891), Z mého kraje (1892), Údolí nového království (1900) a prózu Výpravy chudých (1903). Méně známé už je, že se Sova 11. října 1898 stal prvním řádně jmenovaným městským knihovníkem.
Antonín Sova se narodil 26. února 1864 v Pacově. Po maturitě odešel do Prahy studovat práva, která ale z finančních důvodů nedokončil. Krátký čas pracoval v redakci Ottova Slovníku naučného. Aktivně se účastnil práce ve spolku beletristů Máj a v literárním odboru Umělecké besedy, kde působil v letech 1890-1908 jako knihovník. V červenci 1898 si podal žádost o místo knihovníka městské knihovny. Do knihovny byl přijat a v letech 1898-1920 zastával místo ředitele městské knihovny v Praze. V roce 1901 absolvoval pracovní cestu do knihoven v Německu a Belgii. Antonín Sova převzal knihovnu v neuspořádaném stavu, ale svou pracovitostí a pílí se zasadil o nápravu. Pracovalo se na vybudování jmenného a názvového katalogu, připravoval se tištěný katalog, rozšířily se nákupy a vzrostl počet čtenářů. Vznikaly pobočky knihovny. Knihovna se také za Sovova vedení přestěhovala ze Spálené ulice do míst, kde dnes stojí Městská knihovna na Mariánském náměstí. Neuskutečněným snem ředitele Sovy bylo vybudování nové budovy, která by lépe vyhovovala potřebám stále se rozrůstající knihovny. Básník a knihovník Antonín Sova zemřel 16. srpna 1928 v Pacově.
František Hrubín (zdroj: Wikipedia)
Srpnová neděle, Romance pro křídlovku, Zlatá reneta, Zpíváno z dálky, Špalíček veršů a pohádek to je jen malý výběr prací básníka, prozaika, dramatika a překladatele Františka Hrubína. Významný český básník se narodil 17. září 1910 v Praze. Studoval na právnické a filosofické fakultě, ale studia nedokončil. 9. května 1934 prosí dopisem o místo úředníka v Ústřední knihovně hlavního města Prahy. Svou žádost zdůvodňuje špatnými existenčními poměry. Touto žádostí začala jeho knihovnická dráha. V této době se ocitá mezi autory, které obdivuje, v příležitostném tisku jsou otištěny básně Františka Halase, Vítězslava Nezvala nebo Jaroslava Seiferta a je zde zařazena i Hrubínova báseň Žalozpěv. Mnozí básníci se stanou Hrubínovými přáteli a rád jim pomáhá, pokud potřebují jeho odbornou pomoc v knihovně. V roce 1935 pořádá časopis Kvart prestižní výstavu spolupracovníků časopisu ve výstavním sále Ústřední knihovny, kde se představila řada významných literátů té doby a kam se zařadil i František Hrubín.
Ve čtrnáctideníku Knihy a čtenáři, který od října 1937 vydávala Ústřední knihovna, Hrubín uveřejňoval portréty svých básnických druhů a čtenáře tak seznamoval se soudobou poezií.
Stává se i vedoucím redaktorem Malého čtenáře, časopisu nakladatelství J. R. Vilímka.
V knihovně František Hrubín pracoval do května 1945, a jak sám říkal, léta strávená v knihovně patřila k nejkrásnějším v jeho životě. Našel si tam řadu přátel i svoji ženu. Knihovna mu byla zřejmě inspirací, když psal novelu Zlatá reneta, jejímž hrdinou je padesátiletý knihovník z Prahy. Od roku 1946 se Hrubín věnuje už jen literární tvorbě.
Básník, překladatel především francouzské poezie, editor čínské a indické poezie a knihovník František Hrubín zemřel předčasně 1. března 1971 v Českých Budějovicích.
Eva Gerová (zdroj: Wikipedia)
Z herečky knihovnicí, tak by se dal velmi stručně charakterizovat životní příběh Evy Gerové, rodným jménem Branbergerové, provdané Šanovcové. Eva Gerová se narodila 4. března 1920 v Praze do rodiny hudebního vědce Jana Branbergera a sopranistky Národního divadla Doubravky Branbergerové-Černochové. Eva divadlo hrála od dětství, později navštěvovala anglické gymnázium, ze kterého přešla do druhého ročníku dramatického oddělení Státní konzervatoře v Praze. Brzy začala hrát ve filmech a za pouhé dva roky natočila 12 filmů. Hrála s mnoha hvězdami tehdejšího filmu. Posledním filmem Evy Gerové byl Venoušek a Stázička, po něm ve svých devatenácti letech filmovou kariéru navždy opustila. Vdala se a věnovala se rodině. V roce 1952 začala pracovat jako brigádnice v Národní a universitní knihovně. Poté pracovala ve Státní knihovně společenských věd v Praze. Odborné knihovnické vzdělání si Eva Šanovcová v padesátých letech doplnila absolvováním dvousemestrálního knihovnického kurzu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Další knihovnická cesta dovedla paní Šanovcovou do Městské knihovny v Praze, kde pracovala v Divadelním a filmovém oddělení. Na tuto práci Eva Šanovcová ráda vzpomínala, byla jí tematicky blízká a mohla se osobně setkávat s herci, kteří tam chodili. Dále pracovala nějakou dobu v knihovně ve výzkumném ústavu v Praze a pak se vrátila do Městské knihovny. Působila také v Knihovně Filmového archivu a v propagaci ve Filmovém podniku hlavního města Prahy. Posledním pracovištěm Evy Šanovcové před odchodem do důchodu v 73 letech, byla knihovna výrobního družstva Mechanika v Praze. Filmová herečka a knihovnice zemřela v 93 letech, 5. června 2013 v Praze.
Kulturní osobnosti, které si dnes připomínáme, byly sice rozdílné, ale aspoň jedno je spojovalo a tím bylo knihovnictví. Možná i proto, že knihy mají k umění a kultuře tak blízko.
Zdroje:
Databáze Národní knihovny ČR, SCK (Slovník českých knihovníků)
Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 2008. ISBN 978-80-200-1572-3.
CHURAŇ, Milan. Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století. Praha: Libri, 1994. ISBN 80-901579-5-5.