Osobnosti Základní knihovny ČSAV (Knihovny AV ČR)

Vznik Základní knihovny ČSAV, která zahájila svou činnost 1. ledna 1953, se váže k založení celé Československé akademie věd 17. listopadu 1952. Knihovna AV ČR je tedy přímou nástupkyní Základní knihovny ČSAV a její nový název vznikl k 31. prosinci 1992 v souvislosti se změnou státoprávního uspořádání. Knihovna v letošním roce dovršila 70 let své existence a při této příležitosti si můžeme krátce připomenout aspoň tři osobnosti, které zde v minulosti působily.

Prvním ředitelem Základní knihovny ČSAV se stal v roce 1953 knihovník a bibliograf doc. PhDr. František Horák, který tuto funkci zastával až do roku 1967. Zasloužil se o doplnění fondu, rozvoj historické sbírky a rozšíření spolupráce výměny publikací se zahraničními knihovnami.

František Horák se narodil 25. června 1911 v Kvasicích u Kroměříže. V roce 1931 maturoval na Jiráskově gymnáziu v Praze a poté pokračoval ve studiu filozofie a historie na Filozofické fakultě UK v Praze. Současně navštěvoval na Filozofické fakultě knihovnické kurzy, které vedl významný knihovník Zdeněk Václav Tobolka. Roku 1967 byl František Horák jmenován docentem.

Před příchodem do Československé akademie věd pracoval doktor Horák jako knihovník
a bibliograf v Ústavu sociálního lékařství UK v Praze, byl vědeckou pomocnou silou
a stipendistou v komisi pro Knihopis českých a slovenských tisků a dvanáct let působil jako knihovník v Národní a universitní knihovně v Praze. Mezi lety 1945 až 1950 vyučoval jako externí učitel knihovnictví na Filozofické a filologické fakultě Univerzity Karlovy. Hlavním zaměřením Františka Horáka byl popis starých tisků. Jako autor a později i hlavní redaktor pokračoval v práci na Tobolkově rozsáhlém Knihopisu českých a slovenských tisků od doby nejstarší až do konce XVIII. století. Dále psal práce o starých tiscích, signetech českých tiskařů i o vývoji moderního knižního umění v Čechách. Zpracoval pravidla pro popis starých tisků.

Doktor František Horák zemřel 18. února 1983 v Praze.

Knihovník, archivář a bibliofil PhDr. Bohumír Lifka je další osobností, která prošla Základní knihovnou ČSAV. Bohumír Lifka se narodil 24. března roku 1900 v Radomyšli do rodiny obchodníka. Studoval gymnázium v Českých Budějovicích a v letech 1919–1923 filozofii
a dějiny moderních literatur na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze. Ve dvacátých letech absolvoval jednoroční Státní knihovnickou školu.

Po studiích nastoupil jako knihovník do šlechtické rodiny Stadionů. Jako archivář působil také u šlechtické rodiny Colloredo–Mansfeldů. V roce 1925 se stal tajemníkem Masarykova slovníku naučného v nakladatelství Československý kompas. Bohumír Lifka krátce působil v Národní a universitní knihovně, kde katalogizoval staré tisky a v roce 1934 byl jmenován ředitelem knihovny Náprstkova muzea. Zde zůstal až do roku 1959. V tomto roce byl neprávem obviněn z velezrady a rok strávil ve vězení. Po propuštění pracoval jako skladník
i jako antikvář v antikvariátu v Praze na Smíchově. Poté byl až do roku 1985 zaměstnancem Základní knihovny ČSAV.

Doktor Bohumír Lifka se především zabýval historií českých zámeckých a klášterních knihoven, dějinami řádu maltézských rytířů, osobností a dílem F. X. Šaldy a historií rodného Pošumaví. Napsal řadu odborných prací, například Zámecké a palácové knihovny v Čechách nebo práci o svém rodišti Radomyšli. Byl spoluzakladatelem Muzea české knihy, členem Spolku sběratelů a přátel exlibris a Spolku bibliofilů.

Doktor Bohumír Lifka, kterému se říkalo „kníže naší knižní kultury“ zemřel ve věku 87 let 24. listopadu 1987 v Praze.

Antonín Vítek

Lidé se od nepaměti při pohledu na krásnou noční oblohu plnou hvězd a zářivého Měsíce kochají krásou vesmíru a v moderní době s rozvojem kosmonautiky přibyly k úvahám o fungování vesmíru i otázky jak asi fungují družice, rakety a vůbec vesmírné stroje vymyšlené lidmi. Člověk, který věděl o kosmonautice snad úplně všechno a navíc o ní dokázal odborně, a přesto srozumitelně a poutavě vyprávět se jmenoval Antonín Vítek. Narodil se 25. ledna 1940 v Praze. Po maturitě sice chtěl studovat astronomii, ale tento obor se zrovna neotvíral. Zájem o přírodní vědy ho dovedl ke studiu organické chemie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Po studiu nastoupil do Ústavu organické chemie a biochemie ČSAV, kde pracoval přes dvacet let. V roce 1971 získal titul CSc. pro obor organická fyzikální chemie. V sedmdesátých letech minulého století pracoval na programovém vybavení československé automatické pece pro materiálové experimenty ve stavu beztíže, která byla použita na družicových stanicích Saljut 7 a Mir. V roce 1985 nastoupil do Základní knihovny ČSAV, kde se věnoval zavádění informačních technologií
a programování. Významným způsobem se také podílel na tvorbě a zavedení ASEP (automatický systém evidence publikací).

Mgr. Antonín Vítek, CSc. byl neúnavný propagátor kosmonautiky, byl zván jako expert
a komentátor do mnoha televizních a rozhlasových pořadů. V červenci roku 1969 působil v týmu, který v Československé televizi komentoval přistání kosmonautů na Měsíci v rámci programu Apollo 11. Autorsky se podílel na množství článků a knih z oblasti kosmonautiky
a jeho nejvýznamnějším dílem je elektronická specializovaná databáze SPACE 40 obsahující přehled všech úspěšných kosmických startů od roku 1957 do roku 2012, včetně popisu jednotlivých družic a sond a stručného přehledu astronautů, kosmodromů, nosných raket, projektů či nehod. Přístupná je na stránkách Knihovny Akademie věd.

Antonín Vítek obdržel v roce 2008 Čestnou medaili Vojtěcha Náprstka za dlouholetou
a cíleně vedenou činnost v popularizaci vědeckých poznatků v oblasti kosmonautiky
a kosmického výzkumu a v následujícím roce získal cenu Littera Astronomica, kterou udělila Česká astronomická společnost za popularizaci kosmonautiky a za unikátní encyklopedii SPACE 40. Byla po něm pojmenována planetka s číslem 30253.

Přední český znalec kosmonautiky, ale také skromný a vždy usměvavý člověk zemřel po těžké nemoci 28. února 2012 v Praze.