Je první středa v měsíci a venku se rozeznívá zkouška sirén, v tuhle chvíli sedm měsíců od prosince 2021 do června 2022 vycházeli Knihovědní detektivové. Letos v červnu je to přesně rok, co vyšel poslední sedmý díl Knihovědných detektivů, a je tedy čas se na toto veledílo s odstupem času zase podívat. Náš vztah k tomuto seriálu je ovlivněn silnými emocemi, proto je důležité zmínit, že následující ohlédnutí je pohledem dvou autorek a je čistě subjektivní.

Pokud vás Knihovědní detektivové úplně minuli, je to velká chyba, napravte to ihned! Knihovědní detektivové je vědecko-popularizační seriál Knihovny Akademie věd. Přibližuje široké veřejnosti rozmanitost knihovědné práce a ukazuje ji jako detektivní vyšetřování se vším všudy – spisem, výslechem a samozřejmě i zločinem. Celý koncept má pyramidální schéma. Na začátku je knihovědec, přesněji knihovědkyně, každá má své téma, které je zpracováno do krátkého animovaného filmu. Širší rámec informací přináší ke každému dílu podcast a hloubkový průzkum tématu nabízí další texty, odkazy a doprovodný program. Sedm animáků se dá pustit např. na YouTube knihovny a podcasty na Spotify či jiných podcastových platformách, ale všechno dohromady je taky zabalené do jednoho balíčku v podobě webu! Tam se dá ke Knihovědným detektivům najít úplně všechno. Za tím vším je práce jako na kostele.

Animovaný film – vydřená tvořivost aneb jak vystudovat knihovědu za pár měsíců

Setkání s Marií Krajplovou bylo pro náš projekt naprosto zásadní a průlomové.

Setkání s živelností, intenzitou, sršící energií, nápady, dokonalou přípravou a hbitým myšlením! Na každou schůzku chodila připravená a s napsanými otázkami. Každé jednotlivé knihovědné téma nastudovala do detailů. Žasly jsme nad její erudicí. Stala se knihovědkyní za pár měsíců. Restaurování knih? Není problém, dokonce ho měla vystudované! Věřila v projekt, jeho úspěch a my se jejím nadšením nakazily.

Díky Marii Krajplové jsme nahlédly do výtvarné dílny animátorů, režisérů a scénáristů – což se šikovně snoubí v její osobě.

Marie měla na starosti nápad a uměleckou složku scénáře. Na nás připadla věcná kontrola, diskuse s Marií o tématu a výběr ilustrací (základ pro animaci).

Nacházení společného jazyku, dorozumívání se nad tématy, hledání kompromisů, korektury scénářů – to vše rychle plynulo, časová tíseň v projektu byla všudypřítomná a každá z nás intenzivně pracovala, víkendy a večery jsme nepočítaly. Tvůrčí nadšení a energie Marie nás podporovaly.

Netušily jsme, jaká je za vším dřina: nápad, zastřešující znělka, tvorba scénáře, rozpohybování jednotlivých ilustrací do celku, proces animace, probarvení, namluvení herci, hudba (skvělá Michaela Švédová), ruchy – hodiny a hodiny trpělivé mravenčí práce! Potvrzuje se, že v detailu je síla, a každý detail byl Marií pečlivě hlídán. Jednotlivé díly fungují samy o sobě a zároveň tvoří celek.

Každá z nás spolupráci s Marií Krajplovou pojala jinak, podle našich povah. A také každý díl není jen tematickým dílem nějaké knihovědné oblasti, ale i odrazem každé z nás, jak nás Marie při práci na dílech osobně vnímala.

Co řekneš, to zůstane v éteru navždy (ale neboj, stejně to nikdo neposlouchá)

Už si nepamatujeme, kdo přišel s nápadem mít ke každému dílu ještě i podcast. Byla to Marie Krajplová? Nebo Marina Krahulcová?

Co bylo na nás? Vybrat, přesvědčit a domluvit termín natáčení s hosty, vytvořit výstižné
a stručné texty o jednotlivých dílech a tématech jako podklady pro moderátorku Ridinu Ahmedovou, včetně návrhů otázek.

Pak už následovala domluva před natáčením s moderátorkou na místě, debata nad případnými okruhy otázek, které se ale nemusely krýt s tím, co jsme předtím připravily.

Při natáčení: nemluvit příliš a ani málo, hlavně zřetelně a co nejméně odborně, být ve správném úhlu nad mikrofonem a mít co nejméně přeřeků.

Úsměvné byly podmínky natáčení – tísnily jsme se v maličké Marinině kanceláři, ale Marie se svou dvorní zvukařkou improvizovaně vše zvládly a my mohly zažít, jaké to je natáčet podcast.

Co jsme ale nečekaly, byl totální chaos v hlavě. Pomíchalo se nám to, co jsme si povídaly off record, a to, co už jsme řekly on air.

Piš krátce, čtivě a atraktivně! Stokrát jinak na stejné téma aneb webové texty

Projekt se neskládal jen z animovaných epizod a podcastů. Jako další stupeň na pyramidě byly texty pro web Knihovědných detektivů. Psaly jsme je pro zvídavé čtenáře se zřetelem na věk 12–18 let, ač ani v tom nebylo úplně jasno.

Psaly jsme, až se z nás kouřilo. Vytvářely jsme různé anotace k jednotlivým dílům, podcastům, a to s různým zaměřením – na sociální sítě, na web, k propagaci, pro tiskové zprávy. Dále bylo třeba vymyslet vhodná klíčová slova, kvůli vyhledávání a propojování mezi díly.

Samozřejmostí byl „vyšetřovací spis“ – krátký a čtivý text, který každý díl osvěžoval, téma shrnoval a podněcoval k dalšímu studiu. Motto pro psaní bylo: co se do dílu nevešlo.

Dále jsme zapracovaly vhodné odkazy pro „detailní průzkum“ (videa, texty, podcasty, rozhovory, soupis hlavní odborné literatury apod.), které by téma každého dílu ještě vysvětlovaly, doplňovaly a případně rozšiřovaly. Čtenář webu tak může prozkoumat a najít vše důležité, co se v epizodách vyskytuje, a rozšířit si obzor zas jinak.

Následoval další logický úkol, protože celý projekt byl v detektivním duchu, napsat text o zločinu, který se tematicky váže k jednotlivým epizodám. A ano, text měl být opět krátký, čtivý, atraktivní a hlavně ne moc odborný. V záložce se tak můžete setkat s bulvárními tématy, jako jsou Cenzura nahoty aneb Mravnost nade vše či Jak utajit Ameriku a kde rostou houbičky.

Neslibuj něco, co nemůžeš splnit! Aneb doprovodný program

Když to celé bylo hotové (animované díly, podcasty a texty pro web) a my si oddechly, že už je konec, přišel další logický požadavek. Bylo by hezké ještě veřejnosti, školám, studentům nabídnout u každého dílu nějakou aktivitu. Ideálně workshop nebo přednášku s promítáním, besedu apod. Prostě něco vymyslete, fantazii se meze nekladou! Inu, proč ne, dává to smysl a bylo by to hezké, že? Takže každá z nás se jala opět vymýšlet a psát podklady pro doplňkový program jednotlivých dílů. Jistě, ještě nezapomenout napsat krátkou anotaci pro web. Povedlo se! Doprovodný program jsme ukuly a veřejně nabídly na webu Knihovědných detektivů a při propagaci. Radost nám vydržela přesně do doby, než se jeden nadšený učitel se třídou ozval, že by využil nabídky k semináři pro studenty v knihovně. Ouha, v knihovně není místo, kde by to šlo uskutečnit, jak jsme zjistily! V provozu knihovny to nelze.

Pár seminářů se improvizovaně v bojových podmínkách provozu studovny uskutečnilo. Pak se celý slavný doprovodný program musel transformovat a scvrkl se na pracovní listy
a omalovánky. Ano, opět je nutné dobrovolně pracovní listy vymyslet a napsat. Mávneme rukou nad zbytečným časem a vyplýtvanou energií na workshopy a přednášky, protože stejně nejsme žádné veřejné řečnice a vylézat z komfortní zóny před kritickými středoškoláky nás aspoň mine. Jen ta pachuť zbytečné práce zůstává.

Co si neuděláš sám, to nemáš – aneb propagace

Logicky a nutně na nás padla úloha celý projekt víc propagovat – u kolegů z ostatních paměťových institucích, na konferencích, v článcích, prostě kde se dá, až jsme si připadaly jako agenti s teplou vodou, pardon s Knihovědnými detektivy. Míra propagace na naší straně nás trochu zaskočila. Nutno ovšem napsat, že kdekoliv jsme projekt představovaly, setkaly jsme se s nadšením a oceněním od obecenstva.

Představení projektu na říjnové konferenci plné učitelů českého jazyka (gymnázia, SŠ
a 2. stupeň ZŠ) se skutečně povedlo. Měly jsme konečně radost, že celý projekt bude užitečný. Dostaly jsme po projekci s představením a workshopech pro pedagogy krásnou zpětnou vazbu!

Skvělé ohlasy jsme dostávaly, i když se nám zas tolik nedařilo, jako na slavnostním představení celého projektu. Máte před sebou sál plný diváků, samozřejmou trému z veřejné promluvy a nechcete, aby to dopadlo špatně. A pak to vypukne, promítá se první díl a… Nemá zvukovou stopu! Ze zoufalosti už se jen smějeme. Vše se ale rychle vyřešilo a možná z nás aspoň trošku opadla nervozita. Od toho dne si při každém veřejném vystoupení hlídáme zkoušku techniky, internetového připojení, místnosti, mikrofonů apod. A také díky této zkušenosti víme, že paní ředitelka Magdaléna Vecková je schopná bez přípravy strčit profesionálního průvodce do kapsy a vyloupnout vtipnou přednášku o architektuře studovny KNAV.

foto Jana Plavec

Co nám projekt dal?

Co se dosahu týče, je to nějak málo muziky za tolik dřiny. Naše normální práce se na dlouhou dobu zastavila nebo alespoň výrazně zbrzdila a z toho skluzu se vzpamatováváme dodnes a stále doháníme resty.

Tahle zkušenost přinesla spoustu poučení, o která se s vámi rády podělíme.

• Zaprvé, když se pouštíte do něčeho nového, doporučujeme si jasně vymezit, o co se jedná, a při pokusech o rozšiřování držet pozice a neustoupit. Maximálně se pokusit o kompromis.
• Zadruhé, technika se kontroluje vždy dvakrát. Zkontrolováno jednou a vše v pořádku? Bezva. Tak znova! Jednou to vážně nestačí, vyzkoušeno za vás.
• A zatřetí, sliby chyby. Couvání je trapas. Třeba když musíte přednášku stáhnout jen na pracovní list.

Těch skvělých zkušeností ale bylo nepočítaně.

• Přednostně musíme vyzdvihnout seznámení s člověkem jako je Marie Krajplová. Nepředstavitelně nadšená pro vše, do čeho se pustí, neúnavná a nekonečně inspirativní. Takového člověka ve svém životě prostě chcete.
• Možnost dívat se takříkajíc pod ruce jí i jejímu týmu z Binary code vnímáme jako neopakovatelný zážitek a na práci animátorů už se nikdy nebudeme dívat stejně. Tleskáme a klaníme se!
• V neposlední řadě nám jistě prospělo vykouknout ze své knihovědné bubliny a dostat se do kontaktu nejen s audiovizuálními umělci, ale i s učiteli, studenty a dalšími.
• Zjistili jsme o sobě spoustu dosud nepoznaného. Už víme, že můžeme psát
  i neodborné texty o naší odborné práci. Víme, že máme jako knihovědci co zajímavého nabídnout. Víme, že umíme dobře improvizovat.

zdroj: scriptmag.com

Sluší se přiznat barvu. Netušily jsme, že to bude tak nesmírně náročné, ale bavilo
a obohatilo nás to. Věříme a doufáme, že projekt Knihovědných detektivů obohatí ještě mnoho dalších a že zvedne zájem o tak zajímavý a rozmanitý obor, jakým knihověda bezesporu je. Na otázku, která je nám často pokládána „A plánujete udělat ještě další sérii Knihovědných detektivů?“, máme chuť odpovědět „Kdybychom bývaly věděly…“

Děkujeme všem, co nám drželi palce!

Děkujeme Marii Krajplové za to, co úžasného se svým týmem vytvořila, i za to, že jsme měly čest ji poznat.

Díky kolegyním Ivě Burešové, Tereze Melichové a Kateřině Weissové za cennou psychickou podporu, za všemožné korektury a připomínky k textům!

Obrovský dík patří Marině Krahulcové, která celý projekt vymýšlela, spoluvytvářela, hlídala vše od začátku do konce, podporovala nás, tlačila kvůli termínům, zajištovala vše, co bylo třeba. Její grafický cit a um se podepsal hlavně ve vizuální stránce projektu!

Poděkování patří i vedení knihovny a AV ČR, že dali projektu zelenou!