Letošní 13. ročník BERLIN Conference byl uspořádán po roční pauze opět v Berlíně (Německo) a účastnilo se ho více než 220 účastníků z 34 zemí. Konference se konala v Harnack House v konferenčním centru Max Planck Society na jižním okraji Berlína. Výroční konference Berlin Open Access Conference je největší evropskou konferencí sdružující zástupce knihoven, ale zároveň i zástupce národních politik, úředníky ministerstev, vydavatele zabývající se otevřenou vědou a otevřeným přístupem k vědeckým výsledkům. Hlavním tématem konference byla spolupráce a praktická aplikace open access – otevřeného přístupu (OA) na jednotlivých institucích.
Konference byla rozdělena do dvou dnů, přičemž ten první byl určen pouze zástupcům signatářů Expression of Interest výzvy (https://oa2020.org/mission/).
Konferenci zahájil Ulrich Pöschl z Max Planck Society, který účastníky uvítal, seznámil s historií budovy a programem konference. Jako další vystoupila Colleen Campbell z Max Planck Digital Library (MPDL), která se představila jako nová členka týmu MPDL a představila účastníky konference, co se zastoupení zemí a institucí týká. S první přednáškou vystoupil Ralf Schimmer (také z Max Planck Digital Library), který účastníky seznámil s aktuální situací v otevřeném přístupu. OA už je teoreticky pevně zakotven téměř po celém světě, nicméně praxe z jeho úhlu pohledu pokulhává, neboť okamžitý otevřený přístup je pouze k 14–15 % vědecké produkce. OA2020 si tedy klade za cíl tento procentní stav změnit na minimálně 85 %. V letošním roce budou vybudovány sítě, především pak ty lidské – síť Národních kontaktních bodů (National Contact Points – NCP). Klíčovou aktivitou jsou také detailní analýzy publikační produkce jednotlivých vědeckých institucí. Vědci z institutů Maxe Plancka u 20 vydavatelů publikují 80 % svých vědeckých výstupů a 5 z těchto vydavatelů už je čistě OA. Vydavatelé v tento okamžik APC (Article Processing Charge) berou jako přivýdělek k předplatnému zpřístupňovaných časopisů, což musí skončit. 70 % vědeckých výstupů je také dostupných jinými cestami, především pak prostřednictvím ResearchGate nebo Sci-Hub. Současně tedy také upozornil na to, že 80 % celosvětových výstupů vyprodukuje 20 zemí. Na změnu publikačního systému na Open Access tak stačí cca 60 až 70 vědeckých institucí, pokud to jsou ty správné.
V dalším bloku potom byly prezentovány zprávy o současném stavu OA z několika zemí – Japonska, Švýcarska, Austrálie a Německa. Odpoledne následně bylo věnováno základním transformačním mechanismům. V prezentaci Dirka Piepera (Bielefeld University, Německo) zaznělo, že Německo by z finančních prostředků na nákup databází publikačních výstupů (elektronických informačních zdrojů, EIZ) pokrylo 50 % plateb autorů za OA zveřejnění (APC). Tato data musí iniciativě OA2020 poskytnout jednotlivé NCP, ovšem získat veškerá potřebná data nebude vždy snadné, neboť nebývají k dispozici všechna nutná čísla. Závěrem potom ještě Ulrich Pöschl shrnul informace přednesené během celého konferenčního dne.
Druhý den konference byl otevřený veřejnosti a zároveň byl i streamován pro zájemce, kteří se nemohli dostavit osobně. I druhý den zahájil Ulrich Pöschl z Max Planck Society. V rámci programu prezentovali jak zástupci Evropské komise (Daniel Spichtinger) a jednotlivých institucí (CERN, Leiden University, Stanford University), tak i zástupci vydavatelů (PLoS, IOP Publishing). Druhý den přinesl především obecné shrnutí stávající situace a nastínění možných řešení na základě praktických zkušeností z příslušných institucí a vydavatelství.
Zakončení 13. Berlin Open Access Conference nabídlo účastníkům krátkou rekapitulaci, další konference z této série by se měla konat ve 3. čtvrtletí roku 2018.