S prezidentovým apelem nelze nesouhlasit a je třeba ocenit i jeho momentální součinnost s Fialovým kabinetem. Platí však také, že v Zemanově postoji k Rusku jde o zásadní obrat. Český prezident byl totiž od svého nástupu do funkce v roce 2013 spojencem Ruska a stoupencem rozvíjení vztahů Česka s Moskvou.

Vedle obklopování se osobami s vazbami na Rusko, účastí na ruských státnických akcích, podporou Rosatomu, podkopáváním činnosti Bezpečnostní informační služby, která proti ruským aktivitám dlouhodobě úspěšně bojuje, a dalších větších či menších kroků směrem k Putinovu režimu, podporoval český prezident jeho mocenské zájmy především rétoricky. Jedním z příkladů je prezidentovo zlehčování ruské anexe Krymu a války proti východnímu Donbasu od roku 2014.

Ruský postoj podpořila i Zemanova slova z 22. února, tedy dva dny před ruským útokem na zbytek Ukrajiny, kdy obsazení východního Donbasu ruskou armádou označil za „vstup vojsk.“ Ponechme v tuto chvíli stranou pozoruhodný fakt, že stejně nazývala komunistická propaganda i okupaci Československa sovětskými vojsky v roce 1968, již Zeman v minulosti odsoudil.

Důležitější je, že zdánlivě „neutrální“ a „objektivní“ výraz zakrývá povahu ruského jednání - vojenský výboj vůči druhému státu a okupaci jeho území. Podobná „depolarizující“ rétorika stoupenců Putinova Ruska na mezinárodní scéně je jedním z faktorů, které roztříštily minulý postoj EU a NATO k Rusku a vedly k jejich neschopnosti předejít dnešní otevřené válce Ruska proti Ukrajině.

Výroky Miloše Zemana posloužily i ruské propagandě a informační válce. Český prezident je považován za ústředního aktéra z Kremlu řízené české dezinformační scény. K upevňování Putinovy domácí pozice posloužily Zemanovy výroky opakovaně i ruským státním médiím, zejména televizi, která je hlavním nástrojem Putinovy propagandy k budování domácí legitimity a k šíření žádoucího obrazu světa.

‚Mladý přítel‘ Si

Důležitou roli hraje český prezident i pro zájmy Čínské lidové republiky, respektive vlivového a propagandistického aparátu Komunistické strany Číny v čele se Zemanovým „mladým přítelem“ Si Ťin‑pchingem. Zemanova činnost proti BIS posloužila i Číně, jejíž aktivity – stejně jako ty ruské – česká kontrarozvědka považuje za bezpečnostní hrozbu.

Pekingu nahrála i prezidentova podpora společnosti Huawei označené za bezpečnostní hrozbu Národním úřadem kybernetické a informační bezpečnosti. Nepřiměřenost Zemanovy podpory čínských zájmů snad nejkřiklavěji vyniká v osobě šéfa společnosti CEFC Jie Ťien‑minga (propojeného podle dostupných informací s čínským vojenským zpravodajstvím). Ve funkci svého poradce ho česká hlava státu držela i dlouho poté, co Jie v roce 2018 zmizel v tenatech čínského bezpečnostního aparátu.

I v čínském stranickém státě hraje ideologie a propaganda stěžejní roli ve fungování politického systému. Mnohé Zemanovy verbální projevy posloužily čínské propagandě uvnitř Číny a šířily oficiální narativy i směrem k zahraničnímu publiku. Posledním příkladem je Zemanova zdravice k nedávné zimní olympiádě v Pekingu, která obsahovala hned několik bodů čínské propagandy: například tezi o údajné apolitičnosti olympiády nebo kritiku mezinárodního diplomatického bojkotu čínských her. Čínská i ruská média využila Zemanovy výroky i krátce před ruským vpádem na Ukrajinu minulý týden.

Čína se dosud k ruské agresi vůči Ukrajině staví naoko neutrálně, například zdržováním se hlasování v OSN nebo uznáváním „svrchovanosti a územní celistvosti všech zemí“. Čína však agresi Ruska zároveň obhajuje – za hlavní důvod „krize“ na Ukrajině považuje rozšiřování NATO a „chápe oprávněné obavy Ruska v bezpečnostní problematice“. Čína nemusí nutně souhlasit s formou a načasováním ruské agrese, která je pro Peking v mnoha směrech pohromou, avšak souzní s jejím cílem zabránit příklonu Ukrajiny k EU a NATO. Obě země ostatně nedlouho před pekingskou olympiádou uzavřely společné prohlášení, v němž se hlásí ke společnému vidění světa a slibují spolupráci při jeho prosazování.

Čína svou představu o uspořádání světa v posledních letech předvádí například stupňovaným vyhrožováním Tchaj-wanu vojenskou silou nebo uvězněním až milionu Ujgurů a dalších nepohodlných v převýchovných táborech, za což je podle nedávno uniklých interních dokumentů osobně zodpovědný Zemanův přítel Si Ťin-pching. Putinovu vizi lze vyčíst z krvavé války proti Ukrajině.

Problematičnost role Miloše Zemana v celé záležitosti však zdaleka nespočívá v tom, že se zmýlil v odhadu pravděpodobnosti vojenského útoku Ruska na sousední stát, nýbrž v tom, že pochybil svým dosavadním pojetím české zahraniční politiky, a v tom, že ve prospěch Ruska a Číny roky mluvil a konal.

Autor je sinolog, pracuje v Orientálním ústavu AV ČR.

Ondřej Klimeš Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít