Abstract
The aim of this paper is to explore and define the boundary of the zone of inland, mainly agricultural settlement in southern and western Bohemia, Czech Republic in the later prehistory, and to try to determine why such settlement appears not to have spread further into the Šumava foothills and mountains. With the help of predictive MaxEnt modelling – used in ecology to determine the degree of uncertainty in the geographic distribution of species – and using a comparison with data on soil productivity, we explore whether in later prehistory the agricultural settlement was limited by unsuitable natural conditions or by other factors. The boundaries of the territory suitable for agropastoral farming most probably moved in time with technological advances, increases in population density, and the changing preferences of inhabitants of the Bronze and Iron Ages. The margin of agricultural settlement in the foothills describes a line beyond which agriculture had become unprofitable; a similar boundary existed throughout the Early Middle Ages. At the same time, there was a good deal of contact across the mountains with Bavaria and Upper Austria, as is shown by archaeology both in the form of similarities between the prehistoric typo-chronological complexes and by finds of bronze and iron items along presumed routes of access. There were also montane sites (whose function is still unknown) situated beyond the margin of the agricultural zone, such as the recently discovered settlements on the Křemelná river. Apart from prospection, a wide range of other activities could have taken place, including those connected with communication and routes of access to Bavaria and Upper Austria, with which Šumava formed a common typo-chronological group.
Zusammenfassung
Ziel des vorliegenden Beitrags ist es, das Bild von der Randzone der binnenländischen, überwiegend landwirtschaftlich geprägten Besiedlung der Region Böhmerwald, Tschechische Republik, während der jüngeren Vorgeschichte zu präzisieren und nach Ursachen zu suchen, die dazu führten, dass sich die Besiedlung, wie es scheint, nicht weiter in die Vorgebirgs- und Gebirgsgebiete ausbreitete. Mit Hilfe eines prädiktiven MaxEnt Modells, das in der Ökologie zur Feststellung des Maßes der Unsicherheit für die geographische Ausbreitung von Arten genutzt wird, und eines Vergleichs der Angaben mit der Bodenproduktivität wird getestet, ob die landwirtschaftliche Besiedlung der jüngeren Urgeschichte durch ungünstige Naturbedingungen limitiert war, oder ob die Siedlungsgrenze andere Ursachen hatte. Die Grenze des Modells von für den Ackerbau und Viehzucht in der Urgeschichte geeigneten Gebieten verschob sich wahrscheinlich in Abhängigkeit von den technologischen Möglichkeiten, der Bevölkerungszahl und den Präferenzen der Träger der bronze- und eisenzeitlichen Kulturen. Der Vorgebirgsrand der landwirtschaftlichen Besiedlung hatte andere wirtschaftliche Grundlagen und bildete sich dort heraus, wo die landwirtschaftliche Besiedlung unrentabel geworden war; eine entsprechende Grenze galt noch für das ganze Frühmittelalter. Gleichzeitig wurden intensive Kontakte über das Grenzgebirge hinweg mit Bayern und Oberösterreich unterhalten. Von diesen zeugen nicht nur die festgestellten Ähnlichkeiten zwischen den archäologischen Kulturen, sondern auch Einzelfunde oder Depots mit Bronze- und Eisengegenständen entlang der Handelsrouten. Eine Reihe von Fundplätzen in den Regionen jenseits der Landwirtschaftszone muss hinsichtlich ihrer Funktion noch erforscht werden. Hierzu gehören auch die neu entdeckten Fundorte am Kieslingbach. Neben der Prospektion bietet sich dort auch eine breite Skala weiterer Tätigkeiten an, einschließlich der Sicherung der Verbindungswege zu Bayern und Oberösterreich, mit denen die Region Böhmerwald einen einheitlichen Kulturkreis bildet.
Résumé
L’objectif de cette contribution est de préciser les limites de la zone de peuplement à dominance agricole dans la région de Pošumaví, Bohême, République tchèquedans l’âge du bronze et du fer,et d’essayer de déterminer la raison pour laquelle cette zone ne s’étend plus jusqu’aupiémont ou aux sites montagneux.À l’aide de la modélisation prédictive MaxEnt utilisée en écologie pour déterminer le degré d’incertitude de la répartition des espèces, et de la comparaison avec les données sur la productivité du sol, nous nous demandons si les limites du peuplement agricole des temps préhistoriques finales s’expliquent par de mauvaises conditions naturelles ou si elles pouvait avoir dʼautres causes. Les limitesde la zone propice à l’élevage et l’agriculture prise pour modèle ontévolué durant la préhistoire en fonction des possibilités technologiques, du nombre d’habitants et des préférences culturelles à l’âge du bronze et du fer. L’extension de l’implantation agricole au piémont pour raisons économiques s’est produite là où l’agriculture n’était plus rentable;on retrouve une limite analogue tout au long du haut Moyen-âge Âge. Lors de cette même période il existait un contact intense à travers la chaîne de montagnes vers la Bavière et la Haute-Autriche. Il estattesté, sur le plan archéologique,par la similitude des cultures préhistoriques, mais aussi par des trouvailles isolées ou des dépôts d’objets en bronze ou fer situé le long des routes commerciales prévueset, durant des périodes plus récentes, par des localités qui se trouvent au dehors de la zone agricole. Il est nécessaire d´expliquer la fonction de ces sites; cela concerne aussi les localités découvertes récemment près de la rivière Křemelná. En plus de la prospection, un large éventail d’autres activités de déploie sʼouvrent, incluant la liaisonentre la Bavière actuelle et la Haute Autriche, qui formaient avec la région de Pošumaví une seule aire culturelle.
Abstrakt
Cílem příspěvku je zpřesnit představu o okraji zóny vnitrozemského, převážně zemědělského osídlení Pošumaví v mladším pravěku a pokusit se stanovit příčinu, která způsobila, že se osídlení, jak se zdá, nešířilo dále do podhorských a horských oblastí. Pomocí prediktivního modelování MaxEnt, které se používá v ekologii pro stanovení míry stupně nejistoty geografického rozšíření druhů, a srovnáním s údaji o půdní produktivitě testujeme, zda zemědělské osídlení mladšího pravěku bylo limitováno nevyhovujícími přírodními podmínkami nebo zda hranice osídlení mohla mít jiné příčiny. Hranice modelované vhodné oblasti pro orebně-chovatelské zemědělství se v pravěku nejspíše posouvala v návaznosti na technologické možnosti, počet obyvatel a preference nositelů kultur doby bronzové a železné. Podhorský okraj zemědělského osídlení měl ekonomické základy a vytvořil se tam, kde se stalo zemědělství nerentabilní; podobná hranice platila ještě po celý raný středověk. Zároveň probíhal intenzivní kontakt přes horské pásmo směrem do Bavorska a Horního Rakouska. Ten je archeologicky zachytitelný nejen podobností pravěkých kultur, ale také ve formě ojedinělých nálezů nebo depotů bronzových a železných předmětů a v mladších obdobích i lokalitami ležícími za okrajem zemědělské zóny, jejichž účel je třeba osvětlit; patří mezi ně i nově objevené lokality na řece Křemelná. Vedle prospektorství se zde otevírá široká škála dalších činností, včetně zajišťování spojení s dnešním Bavorskem a Horním Rakouskem, se kterými tvořilo Pošumaví jeden kulturní okruh.
© 2020 Walter de Gruyter GmbH, Berlin/Boston
