POHŘBY DĚTÍ Z OBDOBÍ ÚNĚTICKÉ KULTURY V PRAZE-BĚCHOVICÍCH. PŘÍSPĚVEK K POHŘBÍVÁNÍ DĚTÍ VE STARŠÍ DOBĚ BRONZOVÉ Katarína Petriščáková – Ivo Světlík – Ladislav Varadzin Tato publikace vznikla na základě podpory z OP VVV MŠMT, v rámci projektu „Výzkum ultrastopových izotopů a jejich využití v sociálních a environmentálních vědách urychlovačovou hmotnostní spektrometrií“, Reg. č. CZ.02.1.01/0.0/0.0/16_019/0000728. Přírodní a geologické podmínky v lokalitě Plošina svažující se mírně k severu v nadmořské výšce 236 až 238 m n. m. leží v blízkosti soutoku Běchovického potoka a Rokytky. Dostatečně vyvýšená poloha nad úroveň obvyklých povodní, přístup k tekoucí vodě a vhodné půdy v místě zkoumané plochy vytvářely podmínky pro inten­ zívní pravěké a středověké osídlení. Skalní podklad je budován sedimentárními horninami dvou souvrství ordovického stáří – zelenošedými bezslídnatými jílovitými břidlicemi králodvorského souvrství a tmavě šedými jemně slídnatými jílovitými břidlicemi bohdaleckého souvrství. Na ce­ lé sledované ploše byl skalní podklad překryt souvrstvím žlutavých, bělavých a světle okrových fluviálních písků, hlinitých písků a štěrků, často šikmo i horizontálně zvrstvených a zbarvených rezavými železitými sraženinami, které lze klasifikovat jako terasové náplavy pleistocenního toku Běchovického potoka. Na substrátu sedimentárních písků se během holocénu vyvinulo horizontálně stratifikované půdní souvrství o celkové mocnosti až 130 cm, přičemž na výrazné mocnosti prostředního půdního horizontu se podstatně podílel antropogenní odpad (Zavřel 2013). Na základě půdní mapy můžeme v daném místě uvažovat o přítomnosti hnědých půd nasycených (Kovanda a spol. 2001, příl. 4). Archaeologica Pragensia 25 / 2020 Primárním pramenem pro interpretaci společenského postavení dětí a dalších sociálních vztahů v pravěkých komunitách jsou pohřební kontexty. Děti i tenkrát tvořily nepostradatelnou složku společnosti, jejíž odraz je často zkreslen nedostatečným dochováním archeologických pramenů. Ještě v polovině minulého století byla problematika dětského světa i z tohoto důvodu značně opomíjena a s počínajícím zájmem o tento aspekt pravěkého světa se setkáváme až na sklonku 20. století (Vélová 2018, 62). Předložený příspěvek prezentuje v českém prostředí pravděpodob­ ně ojedinělý dětský dvojpohřeb únětické kultury, který byl odkryt v roce 2008 v Praze 9 – Běcho­ vicích. Výzkum lokality vyvolaný stavbou nového multifunkčního komplexu Centrum Běchovi­ ce provedl Archeologický ústav AV ČR, Praha, v. v. i., pod vedením L. Varadzina (2013). Plocha samotného výzkumu ležela v areálu zbořeného barokního statku na pozemcích ppč. 195/1 a 195/2 mezi ulicemi Českobrodskou, Mladých Běchovic a Dolnopočernickou. Souřadnice zkoumané­ ho areálu jsou vymezeny v systému WGS­84: 50°04‘55.34“N, 14°36‘52.73“E – 50°04‘53.07“N, 14°36‘52.92“E – 50°04‘55.49“N, 14°36‘56.58“E – 50°04‘53.21“N, 14°36‘56.76“E (obr. 1). (61–83) Úvod a lokalizace Metodika a okolnosti výzkumu Výzkum polykulturní lokality v Praze 9 – Běchovicích proběhl na ploše vymezené stavbou (obr. 1). Naleziště bylo rozděleno na čtyři plochy (I–IV), menší čtvercové sítě (soustavy čtverců) a seg­ menty (čtverce), které byly v průběhu roku postupně prozkoumány (obr. 2). Celková plocha této sítě dosahovala 723 m2, z nichž bylo prozkoumáno 330 m2 (Varadzin 2013). 61 Katarína Petriščáková – Ivo Světlík – Ladislav Varadzin: Pohřby dětí z období únětické kultury … 62 Obr. 1: Praha-Běchovice. 1 – Lokalizace naleziště a umístění zkoumané plochy v katastrálním plánu. 2 – Letecký snímek v době výzkumu (foto M. Gojda). Fig. 1: Prague-Běchovice. 1 – Location of the site and the placement of the excavation area within a cadastral map. 2 – Aerial photo taken during the excavation (photo by M. Gojda). Archaeologica Pragensia 25 / 2020 Obr. 2: Praha-Běchovice. Rozdělení naleziště do ploch I–IV, čtvercových sítí a segmentů. Fig. 2: Prague-Běchovice. Division of the site into areas I–IV, square networks and segments. Již před samotnou záchrannou akcí však byla většina archeologických situací na ploše I zni­ čena stavební činností. Na zbývajících plochách, které nebyly stavbou v době zahájení výzkumu poškozeny, byly ve vybraných čtvercových sítích odkrývány dochované terény od povrchu, na němž původně spočívaly recentní navážky z dob užívání barokního statku. Vrchní vrstva obsaho­ vala četné objekty a nálezy spadající od mladší až pozdní doby hradištní do starší části vrchol­ ného středověku. Průzkum níže uložených vrstev odhalil pravěké sídlištní a pohřební objekty, zejména z doby bronzové a starší doby železné (Varadzin 2013). Situace mladší doby bronzové až vrcholného středověku jsou zpracovávány postupně. Cílem tohoto příspěvku je vyhodnotit nález z objektu č. 239 s pozůstatky dvou pohřbů datovaných do únětické kultury starší doby bronzové. Popis objektu, nálezů a situace ze starší doby bronzové Objekt 239 ležel na ploše IV v síti 93/sg. 97 (obr. 2 a 3). Identifikován byl v dubnu 2008 po odstra­ nění nadložních vrstev, přibližně v hloubce 70–80 cm od báze novověkého terénu. Má okrouh­ lý půdorys porušený na jižní straně recentní jímkou (obr. 4:1). Na průřezu se tato jáma od ústí trychtýřovitě zužuje a zhruba v polovině hloubky se zase rozšiřuje až ke konkávnímu dnu, do kterého stěny přecházejí plynulým obloukem až ostrým odsazením (obr. 4:2). Rekonstruovatelné 63 Katarína Petriščáková – Ivo Světlík – Ladislav Varadzin: Pohřby dětí z období únětické kultury … 64 rozměry jámy jsou přibližně 110 × 90 cm, v nejhlubší části dosahovala ca 90 cm (obr. 4:2 a 6). Objekt byl zahlouben do téměř čistého pískového podloží (obr. 4:2 a 14). Vrchní, asi 40 cm moc­ ná část zásypu byla označena jako vrstva 296, tvořená poměrně jednolitou tmavě šedohnědou středně ulehlou prachovopísčitou hlínou s příměsí drobných kamínků, mazanice, pískovce, uhlí­ ků a většími fragmenty žuly nebo křemence. Pod ní ležela vrstva 297 (ca 35 cm mocná) tvořená šedohnědým hlinitým středně ulehlým pískem s příměsí drobných uhlíků, kamínků, proplástků popela a zbytky mazanice, která překrývala kosterní pozůstatky a dno jámy. V západní části jámy, asi 10 cm nad samotným dnem, bylo při odstraňování vrstvy 297 nejdří­ ve objeveno torzo keramického džbánu (3). V nižší úrovni byla následně objevena torza velkých keramických nádob ležících dnem vzhůru, umístěná spíše v západní části objektu (obr. 5:1 a 12:1,2). Po začistění se ukázalo, že jde o části dvou zásobnic zploštělých snad tlakem zeminy: větší část zásobnice vakovitého těla (2) a pod ní spodní část zásobnice (1). V průběhu dalšího výzkumu vy­ šlo najevo, že tato torza překrývají dvě téměř kompletní kostry nedospělých jedinců (obr. 4:2, 5:2 a 13:1,2). V severovýchodní části jámy, zhruba na úrovni pohřbů, ležel nekompletní keramický koflík (4). Pod příkrovem dvou torzovitých zásobnic byli nalezeni dva nedospělí jedinci ležící u dna jámy (nikoli přímo na dně), uložení těsně za sebou (obr. 5 a 13). Jedinec β ležel víceméně ve středu jámy ve skrčené poloze hlavou k jihu (tváří k východu) a s chodidly/pánví k severu, přičemž v kolenech byly nohy skrčeny v dosti ostrém úhlu (Havel 1978, 98, obr. 4a). Některé jeho kosti (zvláště rukou a hrudníku) nebyly zjištěny v anatomické poloze, naproti tomu ale poloha kostí kranio­mandibulárního bloku, pánevních kostí a kostí dolních končetin ukazují, že jde o relikt primárního pohřbu in situ, který byl postižen sekundárními procesy souvisejícími s dekompozi­ cí v dutém prostoru. Druhý jedinec, označený α, byl odkryt těsně za zády (na západ) jedince β. Jeho pozůstatky vykazují ještě větší stupeň posunů kostí (např. lebky, mandibuly, atlasu a žeber), nicméně rozmístění kostí v ploše (kromě uvedených kostí také humeru a femuru) naznačuje, že i tento jedinec byl nejspíš uložen ve skrčené poloze hlavou k jihu a že jeho kosti byly nejspíš rozrušeny až druhotně. Posuny kostí obou jedinců lze vysvětlit dekompozicí měkkých tkání v dutém prostoru a bioturbací. Tuto hypotézu by podporovala i přítomnost torz dvou velkých keramických nádob nalezených dnem vzhůru (a nad oběma pohřby dohromady) za předpokladu, že obě nádo­ by byly v době uložení celistvé (tj. vytvářely dutou schránu nad pohřby). Pokud přijmeme tuto intepretaci, pak k rozbití nádob muselo dojít až s určitým odstupem od uzavření nálezové situace. Následný antropologický rozbor, provedený P. Stránskou (obr. 9), určil věk jedince α do kategorie infans II (přibližně 5–6 let) a jedince β do kategorie infans III (asi 7–9 let), přičemž pohlaví obou jedinců nebylo možné morfologickou analýzou určit. Jednomu z těchto jedinců (nelze ale říci kterému) náleží žebro se čtyřmi záseky/zářezy starého data, provedenými ostrým předmětem buď během smrti, nebo po smrti, tj. buď jako projev aktu násilí nebo jako možný pozůstatek manipulace s tělesnými ostatky (odstraňování měkkých tkání z kadaveru?). Labora­ torní zpracování dodatečně ukázalo, že mezi odebranými kostmi jedinců α a β se nachází také příměs v podobě fibuly a levého radia jedince/jedinců ve věkové kategorii infans II a část temen­ ní kosti pravděpodobně dospělého individua (Stránská 2013), což může naznačovat existenci dalších pohřebních aktivit v okolí objektu 239, které ale terénní výzkum neidentifikoval. Nálezy z objektu 239 1. Neúplné torzo zásobnice zaobleného těla se zaoblenou výdutí, z něhož se dochovalo pouze dno a spodní část nádoby (obr. 7:1 a 8:1a,b). Dno rovné, mírně odsazená podstava. Povrch matný, zdrsněný nepravidel­ ným prstováním, pravděpodobně bez výzdobných prvků, vnitřní povrch hladký, leštěný. Barva na vnější straně šedočerná, na vnitřní černá. Materiál vyroben z jílovité hlíny s příměsí hrubého ostřiva z křemence a slídy. Výpal redukční s následnou oxidací. Dochované rozměry: výška 500 mm, ∅ dna 205 mm. Slepeno. Archaeologica Pragensia 25 / 2020 Obr. 3: Praha-Běchovice. Rozdělení sítě 93 do segmentů. Červeně vyznačený porušený segment 97 s nálezem objektu 239. Fig. 3: Prague-Běchovice. Division of network 93 into segments. Disturbed segment 97, where feature 239 was discovered, is marked in red. 2. Neúplná část zásobnice vakovitého těla se zaoblenou výdutí, dochovaná více než z poloviny a dále neslepi­ telné fragmenty téže nádoby ze spodní části těla (obr. 7:2a,b a 8:2a,b). Hrdlo prohnuté, mírně odsazené od těla, okraj vyhnutý, dno rovné, mírně odsazená podstava. Povrch matný, zdrsněný nepravidelným prstová­ ním, místy skvrnitý, hrdlo hladké, vnitřní povrch hladký, leštěný. Barva na vnější straně okrová, na vnitřní tmavě hnědá. Výzdoba umístěna na rozhraní hrdla a těla v podobě kompaktní plastické pásky s původně pěti (dochovanými čtyřmi) jazykovitými výčnělky. Hrnčina vyrobena z jílovité hlíny s příměsí hrubého ostřiva ve formě křemence a slídy. Výpal redukční s následnou oxidací. Dochované rozměry: výška 570 mm, ∅ okraje 480 mm, ∅ dna 150 mm. Slepeno. 3. Zlomek džbánu se zaoblenou výdutí, dochované pouze hrdlo a část výdutě. Hrdlo užší, vyšší, mírně kónické, odsazené od zbytku výdutě, okraj vyhnutý (obr. 7:3 a 8:3). Na rozhraní hrdla a výdutě vertikálně umístěné páskové ucho. Povrch je hladký, leštěný, místy skvrnitý. Zachované části jsou bez výzdoby, na vnitřní straně patrné stopy po hlazení. Barva šedočerná. Materiál z jemné plavené jílovité hlíny s příměsí ostřiva ze slídy a křemence. Výpal redukční s následnou oxidací. Dochované rozměry: výška 130 mm, ∅ okraje 90 mm. Slepeno, částečně doplněno. 4. Torzo klasického koflíku únětické kultury s nízkým širším tělem (obr. 7:4 a 8:4). Nádoba křivá, sesedlá na jednu stranu. Hrdlo nálevkovité, převýšené, okraj vyhnutý, ostře zalomená výduť přetažená do podstavy. Dno neúplné, mírně vypouklé. Na rozhraní těla a podstavy, hluboko pod těžištěm nádoby, je vertikálně vy­ tažené páskové ucho. Povrch tuhovaný, hladký, leštěný, místy skvrnitý, bez výzdoby, na vnitřním povrchu patrné horizontální stopy po hlazení úzkým nástrojem. Barva černá. Materiál z jemně plavené hlíny s pří­ měsí drobného ostřiva v podobě částeček křemene a slídy. Výpal redukční s následnou oxidací. Dochované rozměry: výška 90 mm, ∅ okraje 112 mm, ∅ dna 30 mm. Slepeno, doplněno. 65 Katarína Petriščáková – Ivo Světlík – Ladislav Varadzin: Pohřby dětí z období únětické kultury … 66 Obr. 4: Praha-Běchovice, objekt 239. 1 – První fáze snímaní objektu v hloubce 70–80 cm od povrchu s lokalizací řezu A–B (kresby J. Gavelčík, L. Vařeková). 2 – Řez A–B napříč obj. 239 (kresby M. Komárek, L. Vařeková). Fig. 4: Prague-Běchovice, feature 239. 1 – First phase of removing the feature’s fill, at a depth of 70–80 cm from the surface, the location of cross-section A–B is indicated (Drawings by J. Gavelčík, L. Vařeková). 2 – Cross-section A–B across feature 239 (Drawings by M. Komárek, L. Vařeková). Archaeologica Pragensia 25 / 2020 Obr. 5: Praha-Běchovice, objekt 239. 1 – Druhá fáze snímaní výplně: keramické nálezy – zásobnice a koflík. 2 – Třetí fáze snímaní výplně: dětské pohřby (kresby M. Komárek, L. Vařeková). Fig. 5: Prague-Běchovice, feature 239. 1 – Second phase of removing the fill: ceramic finds – storage vessel and cup. 2 – Third phase of removing the fill: infant burials (drawings by M. Komárek, L. Vařeková). 67 Katarína Petriščáková – Ivo Světlík – Ladislav Varadzin: Pohřby dětí z období únětické kultury … Obr. 6: Praha-Běchovice, objekt 239. Čtvrtá fáze snímaní výplně: dno (kresby M. Komárek, L. Vařeková). Fig. 6: Prague-Běchovice, feature 239. Fourth phase of removing the fill: bottom (drawings by M. Komárek, L. Vařeková). Ve výplni hrobu byly dále zjištěny fragmentární pozůstatky kostí několika savců (tab. 1; Kovačiková 2013) a také archeobotanické makrozbytky několika druhů, převážně obilovin a zu­ helnatělých dřevin (tab. 2), které byly získány v malém množství po proplavení vzorků zeminy z vrstvy 239 (vzorek č. 84 pochází z bezprostředního okolí pohřbů; Čulíková 2013). Vzhledem k charakteru vrstev vyplňujících objekt 239 (viz výše) je možné, že všechny tyto nálezy jsou součástí redeponovaného sídlištního odpadu, který nesouvisí s uložením pohřbů. To potvrzují i výsledky tafonomické analýzy zvířecích kostí, které ukazují na promísení nálezů bez známek poškození s nálezy fragmentárními spálenými nebo silně zvětralými. Č. sáčku Hl. (cm) Druhy/kategorie Anatomie S. k. Vel. k. Rel. v. 2451 20–40 Střední savec Tibia pravá více než 1/2 subadultní/adultní 1 2451 20–40 Střední savec Costa 1/2 neurčeno 1 2470 40–50 Ovce/koza (Ovis/Capra) Phalanx I celá s poškoz. subadultní 1 2470 40–50 Prase domácí (Sus domesticus) Scapula fragment adultní 1 2470 40–50 Neurčený savec Neurčená kost fragment neurčeno 1 2470 40–50 Neurčený savec Neurčená kost fragment neurčeno 3 2470 40–50 Neurčený savec Costa méně než 1/2 neurčeno 6 pravá Tab. 1: Praha-Běchovice. Archeozoologické nálezy z objektu 239 (podle Kovačiková 2013). Table 1: Prague-Běchovice. Archaeozoological finds from feature 239 (after Kovačiková 2013). 68 Počet Vz. č. 83 (vr. 297, hl. 50–70 cm) Vrstva 50–70 cm (spodní zásyp) Objem proplaveného zásypu 9 l Makrozbytky Abies alba (jedle bělokorá) 1 zl. zuhel. dřeva Quercus sp. (dub) 6 zl. zuhel. dřeva Vz. č. 84 (z prostoru mezi kostrami) Vrstva 70–80 cm (výplň mezi kostrami) Makrozbytky Cerealia (obiloviny) 5 zlomků zuhel. obilek Chenopodium album (merlík bílý) 1 semeno Chenopodium sp. (merlík) 1 zl. semene Triticum sp. (pšenice) 2 vidličky z klásků Vicia sp. (vikev) 1 maličké zuhel. semeno Quercus sp. (dub), listnáč, jehličnan 100 mikrouhlíků zuhel. dřeva Vz. č. 85 (v okolí koster) Vrstva 70–80 cm (výplň mezi kostrami) Objem proplaveného zásypu 0.5 l Makrozbytky Quercus sp. (dub)+ listnáč + jehličnan cca 50 velmi malých zl. zuhel. dřeva – 3–5 mm Vz. č. 86 (úroveň kostry a pod ní, okolí lebek) Vrstva 80–90 cm (na úrovni koster, v okolí lebek) Objem proplaveného zásypu 1 l Makrozbytky Triticum sp. (pšenice) 1/2 obilky Quercus sp. (dub) cca 10 zl. do 5 mm délky zuhel. dřeva jehličnan 2 zl. zuhel. dřeva Archaeologica Pragensia 25 / 2020 Objem proplaveného zásypu 0.5 l Vz. č. 87 (pod kostrami až ke dnu) Vrstva 90 cm-dno (úroveň pod kostrami) Objem proplaveného zásypu 11 l Makrozbytky Agrostemma githago (koukol polní) 1 pošk. zuhel. semeno Amaranthus cf. lividus L. p.p. (láskavec bledý) 1 semeno Anthemis arvensis (rmen rolní) 1 nažka ! Apium graveolens (miřík celer) 1 pošk. nažka Chenopodium album (merlík bílý) 2 semena ! Ficus carica (fíkovník smokvoň) 1 pošk. nažka Fragaria vesca (jahodník obecný) 2 nažky Rubus idaeus (maliník) 1 pecička Setaria glauca (bér sivý) 1 pošk. obilka Triticum sp. (pšenice) 1 zl. zuhel. obilky Quercus sp. (dub) 10–12. zl. nad 5 mm zuhel. dřeva Tab. 2: Praha-Běchovice. Archeobotanické nálezy z objektu 239 (podle Čulíková 2013). Table 2: Prague-Běchovice. Archaeobotanical finds from feature 239 (after Čulíková 2013). 69 Katarína Petriščáková – Ivo Světlík – Ladislav Varadzin: Pohřby dětí z období únětické kultury … 70 Obr. 7: Praha-Běchovice, objekt 239. Keramická výbava: 1 – menší torzo zásobnice; 2 – větší torzo zásobnice; 3 – část džbánku; 4 – koflík (kresby M. Černý). Fig. 7: Prague-Běchovice, feature 239. Ceramic grave goods: 1 – smaller fragment of a storage vessel; 2 – larger fragment of a storage vessel; 3 – part of a jug; 4 – cup (drawings by M. Černý). Archaeologica Pragensia 25 / 2020 Obr. 8: Praha-Běchovice, objekt 239. Keramická výbava, stav po konzervaci: 1 – menší torzo zásobnice; 2 – větší torzo zásobnice; 3 – část džbánu; 4 – koflík (foto L. Svobodová). Fig. 8: Prague-Běchovice, feature 239. Ceramic grave goods, state after conserving: 1 – smaller fragment of a storage vessel; 2 – larger fragment of a storage vessel; 3 – part of a jug; 4 – cup (photo by L. Svobodová). 71 14 C AMS datování lidských pozůstatků Katarína Petriščáková – Ivo Světlík – Ladislav Varadzin: Pohřby dětí z období únětické kultury … K datování byly do radiouhlíkové laboratoře CRL předány dva vzorky v podobě zubů (viz níže) z jedinců α (CRL18_005) a β (CRL18_006). Vzorky byly zpracovány dle postupů odvozených z publikací (Gupta – Polach 1985; Jull et al. 2006; Law – Hedges 1989; Longin 1971; Brock et al. 2010). Jakost obou vzorků zubů byla vyhovující z hlediska radiouhlíkového datování. Po před­ úpravní části byly vzorky izolovaného kolagenu grafitizovány a odeslány k AMS měření na kom­ paktním tandemovém urychlovači se spektrometrickou trasou MICADAS do laboratoře na pra­ coviště HEKAL ATOMKI HAS v Debrecenu s kódem DebA (Rinyu et al. 2015; Orsovszki – Rinyu 2015; Molnár et al. 2013a; tíž 2013b; Kromer et al. 2013). Pro určení stáří vzorků byl použit kalibrační program OxCal s radiouhlíkovou kalibrační křiv­ kou IntCal13 pro suchozemské vzorky severní polokoule (Bronk – Lee 2013; Reimer et al. 2013). 72 Výsledky datování Jedinec α, mléčná levá stolička, koncentrace kolagenu 65 mg/g (CRL18_005), výsledek ana­ lýzy 14C: 3514 ± 27 [BP];1 po kalibraci (95% pravděpodobnost intervalu) 1916–1753 BC (obr. 10:1). Jedinec β, řezák, dolní špičák, mléčná horní stolička, koncentrace kolagenu 87 mg/g (CRL 18_006), výsledek analýzy 14C: 3536 ± 26 [BP];2 po kalibraci (95% pravděpodobnost intervalu) 1945–1771 BC (obr. 10:2). Vyhodnocení nálezů a interpretace nálezové situace ze starší doby bronzové Keramický soubor získaný z objektu v Běchovicích patří nepochybně do období starší doby bronzové. V současnosti v našem prostředí dominují pro toto období tři relativně chronologické systémy vypracované na materiálu středních, severozápadních a východních Čech (Moucha 1963; Pleinerová 1966; táž 1967; Bartelheim 1998). Ve všech případech lze navržená typologická sché­ mata rozdělená na jednotlivé fáze dobře synchronizovat a de facto rozdělit únětickou kulturu na úseky staršího a mladšího období.3 Zachovaný materiál z objektu 239 je natolik torzovitého charakteru, že datace do jednotlivých fází spíš nebude možná, proto se budeme až na pár výjimek držet zavedených standardů rozdělení celého období na starší a mladší periodu. Dvě torza zásobnic se zaobleným a vakovitým tělem jsou typickým reprezentantem užitkové keramiky (Neustupný 1933, 15). První nádobu, která se dochovala v podobě spodní části, nelze blíže specifikovat z důvodu nedochování markantních znaků (obr. 7:1 a 8:1a,b). Druhá zásob­ nice širšího vakovitého těla s kompaktní plastickou páskou a povrchem upraveným nepravidel­ ným prstováním dovoluje atribuci do mladšího horizontu únětické kultury (obr. 7:2a,b a 8:2a,b). Výzdoba v podobě plastické pásky a jazykovitých výčnělků se objevuje na převážně zásobni­ cových nádobách různých proporcí hlavně v sídlištním kontextu zmiňovaného období (např. Velké Žernoseky, okr. Litoměřice; Březno, okr. Louny; Pětipsy, okr. Chomutov a další: Moucha 1963, 34, Abb. 15; Pleinerová 1966, obr. 2:6, 15:1, 48:9; Bartelheim 1998, 31, Taf. 41: Typ I4). 1 Konvenční radiouhlíkové stáří (Conventional Radiocarbon Age – CRA) je zpravidla vyjadřováno v letech BP dle Stuiver­Polachovy konvence (Stuiver – Polach 1977). Jde pouze o zvláštní formu vyjadřování výsledku analýzy (aktivity 14C), která je se stářím kalibrovaným (reálným) pouze v přibližné relaci. 2 Viz poznámka 1. 3 Již byly publikovány studie, které se detailně věnují problematice synchronizace a použití zmíněných periodizač­ ních stupňů, proto v tomto kapacitně omezeném článku není nutné jednotlivé názory replikovat (např. Smejtek 2005; týž 2011; Jiráň ed. 2008; Limburský a kol. 2014; Limburský a kol. 2018; Ernée ed. 2015; Petriščáková – Pavúk a kol. 2015). Archaeologica Pragensia 25 / 2020 Obr. 9: Praha-Běchovice, objekt 239. Zachovalost skeletů: 1 – jedinec α; 2 – jedinec β (podle Stránská 2013). Fig. 9: Prague-Běchovice, feature 239. Degree of preservation of skeletons: 1 – individual α; 2 – individual β (after Stránská 2013). Na totožné kulturní zařazení poukazuje i dochovaná horní polovina džbánu s mírně kónickým hrdlem a částí zaoblené výdutě (obr. 7:3 a 8:3). Tyto typy nádob se objevují převážně ve starším období únětické kultury, kdy jsou povětšinou jejich oblé nebo ostře zalomené výdutě zdobeny třásněmi, ale vyskytují se i tvary bez výzdoby. Ucha těchto nádob jsou větší a vedou z podhrdlí až na maximální výduť (např. Moucha 1954, 528, obr. 235; týž 1966, 19:12,13; Hásek 1959, tab. 15:5, 25:1; Bartelheim 1998, Taf. 40: Typ D5; Kostka – Smejtek 2012, obr. 11:2). V případě běchovického džbánu jde pravděpodobně o tvar s baňatým až kulovitým tělem, vyšším a užším hrdlem a s uchem vytaženým z podhrdlí nad maximální výduť. I když z důvodu jeho torzovitos­ ti chybí další markantní znaky, podle dochovaného tvaru lze usuzovat, že nejde o přežívající tradici džbánů ze staršího období a tudíž jeho výskyt v našem kontextu můžeme spojovat spíše s mladší únětickou kulturou (cf. Bartelheim 1998, Diagramm 9 a 12). Výskyt poslední nádoby v kontextu běchovických pohřbů téměř striktně potvrzuje předchozí zjištění. Klasický koflík s leš­ těným povrchem, a sice bez dochovaného dna, je typickým reprezentantem mladšího období. Ve stavbě této nádoby úplně absentuje jakékoli zalomení a výduť je „stažená“ až ke dnu, kde zároveň končí páskové ouško (obr. 7:4 a 8:4). S ohledem na tyto parametry lze koflík zařadit do mladšího období únětické kultury (Pleinerová 1967; Bartelheim 1998; Smejtek 2005 ad.). V de­ tailnějším pojetí podle periodizace V. Mouchy (1963, 37) by bylo možné tento koflík posunout až na samotný závěr mladšího období únětické kultury, do tzv. poklasické fáze. Datování keramického materiálu podporuje i radiouhlíkové datování zubů pohřbených dětí, do intervalu 1916–1753 cal BC (2ơ) v případě jedince α a 1945–1771 cal BC (2ơ) v případě 73 Katarína Petriščáková – Ivo Světlík – Ladislav Varadzin: Pohřby dětí z období únětické kultury … Obr. 10: Praha-Běchovice, objekt 239. Grafická kalibrace radiouhlíkového datování (IntCal 13): 1 – jedinec α (CRL 18_005); 2 – jedinec β (CRL 18_006). Fig. 10: Prague-Běchovice, feature 239. Graphical calibration of the radiocarbon dating (IntCal 13): 1 – individual α (CRL 18_005); 2 – individual β (CRL 18_006). 74 jedince β. Obě tato data, prakticky totožná, plně korespondují s nálezy mladšího období únětic­ ké kultury (obr. 11; cf. Jiráň ed. 2008, 28). Analogicky lze toto datování porovnat s daty z po­ hřebiště v Praze­Miškovicích (Ernée ed. 2015, 36, 41, tab. 46, Taf. 59, 62). Tamější hrob 24, který obsahoval pouze keramickou nádobku, byl datován do intervalu 1940–1740 cal BC (2ơ). Podobně i z hrobu 32, kde ležel jedinec s dýkou, dvěma jehlicemi únětického typu a bronzovým dlátem, byl získán téměř totožný výsledek 1925–1750 cal BC (2ơ). Z pohřebiště ve Vliněvsi (okr. Mělník) koresponduje s naším měřením např. hrob 75 s dvojkónickou nádobkou, spirálo­ vitými záušnicemi, cyperskou jehlicí a součástmi jantarového náhrdelníku, který byl datován do intervalu 1940–1880 cal BC (2ơ; Limburský a kol. 2018, 82, 85, 502, obr. 57, tab. 45). Ve všech případech byly hroby i s doprovodnými nálezy datovány do mladšího období únětické kultury, konkrétně do jejího klasického stupně (Br A2; Ernée ed. 2015, tab. 46; Limburský a kol. 2018, 502). Samotný způsob pohřbení dvou nedospělců v Běchovicích, kdy oba leží v pozici hlavou smě­ rem na jih a nohama na sever, indikuje vztah k únětické kultuře. Nálezová situace kosterních pozůstatků jedinců ve věku infans III (7–9 let) a infans II (5–6 let) ukazuje – po zvážení tafono­ mických procesů – na jejich současné uložení, tedy na dvojpohřeb umístěný do dutého prostoru tvořeného většími torzy dvou zásobnic (obr. 5, 12:1 a 13:1, 2). Tvar a rozměry objektu 239, do něhož byl dvojitý pohřeb uložen, mají charakter zásobní (obr. 4:2), nikoli hrobové jámy, a jde tedy nejspíše o doklad sekundárního využití sídlištního objektu. Společné uložení obou jedinců dovoluje hypoteticky uvažovat o jejich příbuzenském vztahu, který však prozatím nelze doložit (např. analýzou aDNA nebo morfologickými znaky). Z antropologické zprávy vyplývá, že kromě skeletů dětí byly při laboratorním zpracování identifikovány další pozůstatky jednoho nebo dvou nedospělých jedinců a dospělého individua v podobě příměsi (Stránská 2013), která může na­ značovat existenci dalších pohřebních aktivit v okolí objektu 239. Pohřby v sídlištních jamách, považované obvykle za „nestandardní“, převládají spíše na konci starší doby bronzové v mlado­ únětickém období, kdy registrujeme anatomicky uložené i nepietně uložené kostry s přídavky nebo bez přídavků (Smejtek 2005, 392). Další známou formu pohřbů v tomto období představují kosterní pozůstatky nedospělých jedinců uložené přímo v keramických zásobnicích, tzv. pithoi. Příkladem je například pohřebiště ve Vepřku u Mělníka, kde byly kromě vysokého podílu pohřbů nedospělých jedinců s výbavou i bez přídavků (Dobisíková – Velemínský 1993, 56–58, tab. 2; tíž 2006, 61–62, tab. 2) nalezeny také dětské ostatky v zásobnici, kterou ještě dodatečně překrývala keramická mísa (Lutovský – Slabina 1993, 25, obr. 15; Lička – Lutovský 2006, 38–40, Abb. 28).4 Dětské pohřby v keramických zásobnicích řazené do starší doby bronzové známe z několika lo­ kalit a jejich výskyt je vykládán spíše jako vliv tradic kulturního komplexu Maďarovce­Věteřov­ Böheimkirchen. Široký teritoriální i chronologický rozptyl pohřbů v pithoi od Předního východu, přes Egeidu, západní a střední Evropu až po Jižní Ameriku však nevylučuje i jiné výklady, které nepracují s kulturní nebo demografickou difúzí (Neustupný 1933, 14–20; Lutovský – Slabina 1993, 31; Smejtek 2005, 390; Vachůt 2003–2004, 94; Vélová 2010). Někteří badatelé uvažují, že pohřby dětí v zásobnicích by mohly evokovat jakýsi „kult plodnosti“: mrtvé tělo je vráceno zpět do lůna, které by symbolicky mohla představovat velká zásobnice připomínající těhotnou ženu (Vachůt 2003–2004, 94).5 Je otázkou, zda v případě běchovického nálezu lze hovořit o kultu plodnosti; zdejší nálezová situace, v níž je kombinováno uložení zemřelých dětí do zásobní jámy Archaeologica Pragensia 25 / 2020 Obr. 11: Praha-Běchovice, objekt 239. Výsledky radiouhlíkového datování zubů jedinců α (CRL 18_005) a β (CRL 18_006) po kalibraci (IntCal 13). Fig. 11: Prague-Běchovice, feature 239. Results of radiocarbon dating of teeth of individuals α (CRL 18_005) and β (CRL 18_006) after calibration (IntCal 13). 4 Starší nálezy stejného rázu z lokality uvádí J. L. Píč (1897, 179–180) a J. Neustupný (1933, 14). P. Vachůt (2003–2004) se zabýval symbolickými aspekty schránek na uložení mrtvého těla, mj. keramickými nádobami. Problematikou dětských pohřbů z celého období pravěku na našem území se momentálně zaobírá L. Vélo­ vá, která řeší aspekty „dětského světa“ interdisciplinárním přístupem z pohledu archeologie, antropologie i etnografie (Vejskalová 2006; Vélová 2010; táž 2011; Vélová – Tisucká 2011; Vélová 2018; Koštová – Vélová – Limburský 2018). 5 75 Katarína Petriščáková – Ivo Světlík – Ladislav Varadzin: Pohřby dětí z období únětické kultury … 76  Obr. 12: Praha-Běchovice, objekt 239. 1 – Pohřby překryté torzy obou zásobnic, vlevo keramický koflík. 2 – Pohřby překryté spodní zásobnicí, pohled od jihu. Fig. 12: Prague-Běchovice, feature 239. 1 – Burials covered by fragments of both storage vessels, a ceramic cup is visible on the left. 2 – Burials covered by the lower storage vessel, viewed from the south. 1 2 s přiložením mohutných zásobních nádob naznačuje spíše jakousi reproduktivní symboliku, kte­ rá je s těmito objekty často spojována v etnohistorickém kontextu (cf. Kunz 2004). Téměř analogicky k běchovickému nálezu byl popsán starší případ z Prahy­Dejvic ze Zelené ulice, který však postrádá konkrétnější dokumentaci. J. Neustupný (1933, 15, pozn. 13) uvádí: „V soukromé sbírce p. St. Hlavsy je žárem spálená zásobnice, kterou prý byl přikryt dětský kosterní pohřeb. Pro nejasnost funkce nádoby při tomto pohřbu spokojuji se zatím s tímto záznamem…“ Zároveň také upozorňuje na egejské pohřby, kde nádoba má někdy funkci „příklopu“ jako v předchozích případech (ibid.). Z moravského prostředí je lépe zdokumentován případ dětských pohřbů v sídlištní jámě na katastru obce Blučina v lokalitě Cezavy, okr. Brno­venkov (Dezort 1950, 367–370). V okrouhlé, 80 cm hluboké odpadní jámě s výplní v podobě popela, zvířecích kostí a opálených kůstek, se střepy a škeblemi ležely dvě dětské kostry v mírně skrčené  1 Archaeologica Pragensia 25 / 2020 Obr. 13: Praha-Běchovice, objekt 239. 1 – Pohřby po odkrytí zásobnic a částečném začištění koster. 2 – Pohřby po úplné preparaci koster, pohled od jihu. Fig. 13: Prague-Běchovice, feature 239. 1 – burials after exposing of the storage vessels and partial trimming of the skeletons. 2 – Burials after complete preparation of the skeletons, viewed from the south. 2 poloze čelem k sobě. Přestože autor hovoří o odpadní jámě, její výslovně uvedený hruškovitý tvar a rozšířené dno naznačuje spíše zásobní jámu, která byla druhotně využita k jinému účelu – podobně jako v Běchovicích. Nad cezavskou „větší kostrou“ ležely střepy zásobnice, nad „menší kostrou“ střepy baňaté nádobky „únětického rázu“, nad oběma pak tmavočervené střepy. Po sle­ pení keramiky se ukázalo, že šlo o tři různé, torzovitě dochované nádoby, záměrně otlučené do tvarů jakýchsi „příklopů“ (ibid.). Nedospělí jedinci byli přikryti částmi dvou hrnců a polovinou jedné zásobnice, které zároveň tvořily veškeré dochované hrobové přídavky. Autor v umístění části nádob, získaných možná i záměrným odstraněním větší poloviny těl po celé jejich výšce, spatřuje analogie v mykénské oblasti, kde byli nebožtíci přikrýváni zvláštními vypálenými hli­ něnými destičkami (Dezort 1950, 368). Bližší popis situace však v článku chybí a nejsou známy ani výsledky antropologické analýzy. 77 Katarína Petriščáková – Ivo Světlík – Ladislav Varadzin: Pohřby dětí z období únětické kultury … Obr. 14: Praha-Běchovice, objekt 239. Detail řezu A–B přes obj. 239. V dolní části patrná torza zásobnic a pod nimi dvě lebky. Fig. 14: Prague-Běchovice, feature 239. Detail of cross-section A–B across feature 39. In the lower part, there are visible fragments of storage vessels and two skulls under them. 78 Součástí pohřbu dětí v Běchovicích byly kromě torz zásobnic i horní část džbánu (obr. 7:3 a 8:3) a únětický koflík bez dochovaného dna (obr. 7:4 a 8:4), které snad můžeme pokládat za hrobové přídavky. Někdy se zvažuje, že absence nebo torzovitost přídavků v dětských hrobech pravděpodobně souvisí s vnímáním mladého jedince jako ještě neúplné osobnosti, u které nejsou prováděny všechny pohřební rituály a jejíž výbavě není věnována taková pozornost (Vachůt 2003–2004, 94). Část nádoby ve formě milodaru může však také zastupovat nádobu celou (ibid.). Alternativní variantou výskytu neúplného džbánu a koflíku v kontextu běchovických pohřbů by byla situace, kdy by se tyto předměty staly součástí zásypu nezáměrně jako prvek sídlištních vrstev, které sloužily k zasypání pohřbů uložených v zásobní jámě (Limburský a kol. 2018, 420–424). V běchovickém objektu 239 zjištěné fragmenty zvířecích kostí a archeobotanické makro­ zbytky mají spíše charakter přemístěného sídlištního odpadu, takže nic neukazuje na záměrné organické přídavky, jako např. potravu známou ze „standardních“ pohřbů únětické kultury (cf. Tihelka 1953, 242–243; Pleinerová 1966, 266; táž 1978, 369; Král 2011, 57–58, 76–78; Petriščá­ ková – Pavúk 2015, 28–43). Zároveň na základě získaných dat nelze předpokládat další speci­ fickou úpravu posledního odpočinku zemřelých (kamenné obložení, kamenné „podstavce“), jak je známa dokonce i z dětských pohřbů této kultury (cf. Limburský – Kalfusová – Němcová – Krutina 2014, tab. 1; Kostka – Smejtek 2012, 698, 702). Na poměrně početné pravěké aktivity ve východní části Prahy poukazují výsledky sběrů a po­ vrchové průzkumy amatérského archeologa J. Zadáka realizované od 60. let minulého století. Jeho pravidelná observace a terénní činnost vedla k záchraně mnoha nálezů a situací z různých období a zároveň se tak oblast Běchovic dostala do bližšího povědomí profesionálních archeo­ logů (Zadák – Vencl – Venclová 2006, 391–464). Již před samotnými záchrannými akcemi byly někdy ve 20. letech minulého století v neznámé poloze na katastru Běchovic nalezeny džbánek a mísa na nožce starší únětické kultury, které se nyní nacházejí ve sbírkách Národního muzea (Stocký 1926–1927, 313–314, tab. LXXXV:14–15; Smejtek 2005, 416, lokalita Běchovice 3). V 50. letech byl v souvislosti s výkopem pro stožár vysokého napětí č. 60 objeven v poli neda­ leko běchovického vlakového nádraží (po levé straně směrem ke Klánovicím) hrob nebo dvoj­ hrob únětické kultury. Bohužel situace byla zničena a lidské kosti zaházeny ještě před příchodem archeologa. Z nálezů se dochovaly tři keramické nádobky a naběračka datované přibližně do střední fáze staroúnětické kultury (Pokorná 1953; Olmerová 1953; táž 1955, 22–23, obr. 23:3–6; Smejtek 2005, 414, lokalita Běchovice 1). Jižněji, v areálu bývalé běchovické pískovny tehdejšího MNV na plochém ostrohu nad soutokem Říčanského potoka a Rokytky bylo v letech 1955–1968 těžbou písku zničeno množství pravěkých situací. Kontinuálně prováděnou záchrannou činnos­ tí J. Zadáka byla v severozápadní části pískovny zdokumentována část pohřebiště starší doby bronzové. Na základě nálezů a popisů bylo možné zrekonstruovat přibližně 19 kostrových hrobů z průběhu celého vývoje únětické kultury (Vencl 1970, 139–147; Fridrichová et al. 1995, 168; Smejtek 2005, 414, lokalita Běchovice 2). Ze stejné polohy pochází pět sídlištních jam ze starší doby bronzové. Prostorové rozložení objektů na ploše zničené těžbou písku naznačovalo, že jde o horizontální stratigrafii asi tří fází osídlení. Za nejstarší horizont byla považována mladoúně­ tická fáze zaznamenaná v jednom objektu, eventuálně další dva objekty s úněticko­věteřovskou keramikou a dvě další věteřovské jámy, a konečně další nálezy dokládající osídlení až do období mohylové kultury (Zadák – Vencl 1973, 212–246; Zadák 1978, 74, lokalita 204; Beneš – Vencl 1969, 460–484; Smejtek 2005, 414, lokalita Běchovice 2). Z nedalekého katastru Dolních Počernic pochází známé pohřebiště starší únětické kultury, kde ve třicátých letech minulého století bylo prozkoumáno 77 kostrových hrobů, přičemž cel­ kový počet se odhaduje na přibližně 100 (Svoboda 1938, 139; Hásek 1959, 4; Moucha 1963, 27; Zadák 1987, 172, lokalita 403; Fridrichová et al. 1995, 172; Smejtek 2005, 430, lokalita Dolní Počernice 1). Přehled nálezů únětické kultury na katastru Běchovic uzavírá zde publikovaný pohřeb dětí, který leží vzdušnou čárou přibližně 700 m severovýchodně od běchovické pískovny (Vencl 1970). Vzhledem k této vzdálenosti je vztah tohoto nálezu k pohřebišti v pískovně (s dochovanými 19 hro­ by) diskutabilní. Spíše se zdá, že jde o pozůstatek nové samostatné pohřební lokality na katastru Běchovic z období únětické kultury, která – podle výskytu kostí dalších jedinců v objektu 239 – by případně mohla zahrnovat i další funerální aktivity v okolí (cf. Limburský a kol. 2018, 417). Archaeologica Pragensia 25 / 2020 Dětské pohřby z Prahy-Běchovic v kontextu ostatních nálezů únětické kultury na katastru Diskuze a závěr Pohřby dětí přispívají k celkovému obrazu sociálního prostředí komunit (nejen) starší doby bronzové a k objasnění jejich vnitřních vztahů a struktury. Z dochovaného stavu je patrné, že pravěké kultury považovaly děti za plnohodnotné členy společnosti (Daňová 2012, 17), a proto nerovnosti ve výbavě u stejně starých dětí pochovaných i v rámci jedné komunity nelze vždy 79 Katarína Petriščáková – Ivo Světlík – Ladislav Varadzin: Pohřby dětí z období únětické kultury … 80 spolehlivě vysvětlit (cf. Petriščáková 2014, 666). Uvedený běchovický případ je příkladem ri­ tuálního zacházení s nedospělými individui v únětické kultuře. Dva jedinci vložení pravděpo­ dobně do zásobní jámy byli pochováni se všemi náležitostmi (pietní uložení patrně s přídavky), které ukazují na regulérní pohřeb. Společné pohřbení obou dětí naznačuje přibližně stejnou dobu úmrtí a snad i jejich příbuzenský vztah. Jednorázové současné pohřbení více jedinců přichází do úvahy v souvislosti s tragickými událostmi, jakými jsou nemoc, epidemie, otrava. Zvláště u dě­ tí vyplývá vysoká mortalita z úrovně stravování, hygieny a „zdravotní péče“ (Smejtek 2011, 28; Daňová 2012, 24). Závažnější patologie nebyly na dochovaných skeletech pozorovány, pouze cribra orbitalia na stropech obou očnic jedince α indikují anemické syndromy, průvodní příznak onemocnění či jiné zátěže (Poláková 2009). Velmi zajímavou anomálií jsou čtyři drobné záseky či zářezy ostrým předmětem na horní ploše žebra jednoho z dětí, zatím však nelze říci, zda tyto zářezy nějak souvisejí s úmrtím nebo až s postmortálními zásahy. Podle výsledků radiouhlíkové­ ho datování byli oba jedinci uloženi do hrobu někdy mezi roky 1916 BC až 1771 BC. Zařazení běchovických pohřbů do klasické fáze únětické kultury (Reinecke Br A2) potvrzuje i porovnání jeho výbavy s jinými výbavami (radiouhlíkově) datovaných hrobů v Čechách (Ernée ed. 2015; Limburský a kol. 2018). Výskyt pohřbů malých dětí (nejčastěji infans I) v zásobnicích se spíš váže na samotný závěr únětické kultury a je spojován s pronikáním moravských věteřovských vlivů do české únětické kultury (Moucha 1963; Smejtek 2005). I když v našem případě nelze hovořit o pohřbu těl v nádobách – keramické nádoby zde sloužily jako „příklopy“ překrývající dětské pohřby. Analogická situace byla zjištěna v lokalitě Blučina­Cezavy, kde byly do pravděpodobně zásobní jámy uloženy dvě děti překryté kusy keramických nádob, a podle autora tak torza nádob mohla zemřelé nějakým způsobem „chránit“ (Dezort 1950). Příčiny ukládání (dětských) zemřelých do zásobních jam může být mnoho, v případě běcho­ vického nálezu však patrně jde o záměrné jednání (cf. Kunz 2004). Doklady postavení dětí v pravěku jsou různorodé, ale komplexní pohled na problematiku pohřbívání dětí v pravěku, potažmo ve starší době bronzové, může přinést interdisciplinární pří­ stup ve spolupráci archeologie s dalšími přírodovědnými a společenskými obory (Jelínek 2007; týž 2009; Vélová 2011; táž 2018; Daňová 2012; Koštová – Vélová – Limburský 2018). Za informace a konzultaci děkujeme L. Vélové. PRAMENY ČULÍKOVÁ, V. 2013: Makrozbytky: Archeobotanická analýza proplavených vzorků. In: L. Varadzin: Nále­ zová zpráva o archeologickém výzkumu na katastru Praha­Běchovice v průběhu realizace stavby „Obytný soubor Centrum Běchovice“ 12. leden – 30. duben 2008. Svazek 2. Uloženo v Archívu Archeologického ústavu AV ČR, Praha, v.v.i. pod číslem C­TX­2013­3020/2013. JELÍNEK, P. 2009: Nálezy skeletov v sídliskových objektech – ich interpretácia a význam. Nepublikovaná di­ zertační práce uložená na Katedře archeologie UKF. Nitra. KOVAČIKOVÁ, L. 2013: Souhrnný přehled určení zvířecích kostí a zubů z Prahy­Běchovic. In: L. Varadzin: Nálezová zpráva o archeologickém výzkumu na katastru Praha­Běchovice v průběhu realizace stavby „Obytný soubor Centrum Běchovice“ 12. leden – 30. duben 2008. Svazek 2. Uloženo v Archívu Archeo­ logického ústavu AV ČR, Praha, v.v.i. pod číslem C­TX­2013­3020/2013. KRÁL, V. 2011: Nové nálezy pohřebišť únětické kultury na Kolínsku. Nepublikovaná diplomová práce ulože­ ná v Ústavu pro archeologii FF UK. Praha. OLMEROVÁ, H. 1953: Hlášení o záchranné archeologické akci na katastru Běchovic (Hlavní město Praha), čj. 5119/53. Uloženo v Archívu Archeologického ústavu AV ČR, Praha, v. v. i. pod číslem C­TX­1953­05119/1953. POKORNÁ, H. 1953: Zpráva o služební cestě do Běchovic, okr. Praha­sever, čj. 3443/53. Uloženo v Archívu Archeologického ústavu AV ČR, Praha, v. v. i. pod číslem C­TX­1953­03443/1953. Archaeologica Pragensia 25 / 2020 POLÁKOVÁ, V. 2009: Cribra orbitalia – frekvence a koincidence s jinými stopami nemocí na skeletu. Středo­ věké nálezy z území ČR. Nepublikovaná diplomová práce uložena na Katedře antropologie a genetiky člo­ věka PřF UK. Praha. STRÁNSKÁ, P. 2013: Praha­Běchovice. Antropologický posudek únětických pohřbů, inv. č. P7A 42238, čj. 1135/11. In: L. Varadzin: Nálezová zpráva o archeologickém výzkumu na katastru Praha­Běchovice v průběhu realizace stavby „Obytný soubor Centrum Běchovice“ 12. leden – 30. duben 2008. Svazek 2. Uloženo v Archívu Archeologického ústavu AV ČR, Praha, v. v. i. pod číslem C­TX­2013­3020/2013. SVOBODOVÁ, L. 2013: Konzervátorská a restaurátorská zpráva Běchovice 2008, okr. Hlavní město Praha. In: L. Varadzin: Nálezová zpráva o archeologickém výzkumu na katastru Praha­Běchovice v průběhu rea­ lizace stavby „Obytný soubor Centrum Běchovice“ 12. leden – 30. duben 2008. Svazek 2. Uloženo v Archí­ vu Archeologického ústavu AV ČR, Praha, v. v. i. pod číslem C­TX­2013­3020/2013. VARADZIN, L. 2013: Nálezová zpráva o archeologickém výzkumu na katastru Praha­Běchovice v průběhu realizace stavby „Obytný soubor Centrum Běchovice“ 12. leden – 30. duben 2008. Uloženo v Archívu Archeologického ústavu AV ČR, Praha, v. v. i. pod číslem C­TX­2013­3020/2013. VEJSKALOVÁ, L. 2006: Pohřbívání dětí v neolitu a eneolitu na našem území. Nepublikovaná bakalářská práce uložená v Ústavu pro archeologii FF UK. Praha. VÉLOVÁ, L. 2010: Problematika dětských pohřbů v pravěku na našem území. Nepublikovaná diplomová práce uložená v Ústavu pro archeologii FF UK. ZADÁK, J. 1978: Praha 9 – Běchovice. In: Výzkumy v Čechách 1975. Praha, 74. ZADÁK, J. 1987: Praha 9 – Dolní Počernice. In: Výzkumy v Čechách 1984–1985. Praha, 172. ZADÁK, J. – VENCL, S. 1973: Nálezy z běchovické pískovny z let 1960 až 1968. In: Výzkumy v Čechách 1970. Praha, 212–246. ZADÁK, J. – VENCL, S. – VENCLOVÁ, N. 2006: Povrchové sběry, průzkumy a výzkumy na východním okraji Prahy a v okolí v letech 1960–2004. In: Výzkumy v Čechách 2003. Praha, 391–464. ZAVŘEL, J. 2013: Praha 9 – obytný a administrativní komplex „Centrum Běchovice“. Geologické poměry archeologické lokality. In: L. Varadzin: Nálezová zpráva o archeologickém výzkumu na katastru Praha­ Běchovice v průběhu realizace stavby „Obytný soubor Centrum Běchovice“ 12. leden – 30. duben 2008. Svazek 2. Uloženo v Archívu Archeologického ústavu AV ČR, Praha, v. v. i. pod číslem C­TX­2013­3020/2013. LITERATURA BARTELHEIM, M. 1998: Studien zur bömischen Aunjetitzer Kultur: Chronologische und Chorologische Un­ tersuchungen. Universitätsforschungen zur prähistorischen Archäologie. Band 46. Bonn. BENEŠ, A. – VENCL, S. 1969: Sídliště ze starší a střední doby bronzové v Běchovicích, Archeologické roz­ hledy 21, 460–484. BROCK, F. – HIGHAM, T. – DITCHFIELD, P. – RAMSEY, C. B. 2010: Current pretreatment methods for AMS radiocarbon dating at the Oxford Radiocarbon Accelerator Unit (ORAU), Radiocarbon 52(1), 103–112. BRONK­RAMSEY, C. – LEE, S. 2013: Recent and Planned Developments of the Program OxCal. Radiocar­ bon 55 (2–3), 720–730. DAŇOVÁ, K. 2012: Deti na pohrebiskách staršej doby bronzovej. In: Sborník Národního muzea v Praze. Řa­ da A – Historie 66/ 3–4, 17–26. DEZORT, L. 1950: K otázce poměrů věteřovského typu a únětické kultury, Obzor praehistorický 14, 367–370. DOBISÍKOVÁ, M. – VELEMÍNSKÝ, P. 1993: Antropologie: Výpověď lidských pozůstatků. In: K. Sklenář – M. Lutovský (red.), Vepřek. Archeologický výzkum na Kralupsku. Kralupy nad Vltavou, 56–60. DOBISÍKOVÁ, M. – VELEMÍNSKÝ, P. 2006: Skelettüberreste aus dem Gräberfeld der Aunjetitzer Kultur bei Vepřek. In: M. Lička – M. Lutovský, Vepřek und Nová Ves (Bezirk Mělník, Mittelböhmen). Fontes Archaeologici Pragenses 31. Pragae, 61–74. ERNÉE, M. ed. 2015: Prag­Miškovice. Archäologische und naturwissenschaftliche Untersuchungen zu Grab­ bau, Bestattungssitten und Inventaren einer frühbronzezeitlichen Nekropole. Darmstadt. FRIDRICHOVÁ, M. (ed.) – FRIDRICH, J. – HAVEL, J. – KOVÁŘÍK, J. 1995: Praha v pravěku. Praha. GUPTA, S. K. – POLACH, H. A. 1985: Radiocarbon dating practises at ANU. Canberra. HÁSEK, I. 1959: Staroúnětické pohřebiště v Dolních Počernicích u Prahy. Fontes Archaeologici Pragenses 2. Pragae. HAVEL, J. 1978: Pohřební ritus kultury zvoncovitých pohárů v Čechách a na Moravě, Praehistorica 7. Varia archaeologica 1, 91–117. 81 Katarína Petriščáková – Ivo Světlík – Ladislav Varadzin: Pohřby dětí z období únětické kultury … 82 JELÍNEK, P. 2007: Nálezy dětských skeletov v sídliskových objektoch z neolitu, eneolitu a doby bronzovej z juhozápadného Slovenska, Štúdijné zvesti Archeologického ústavu SAV 42, 71–98. JIRÁŇ, L. ed. 2008: Archeologie pravěkých Čech 5. Doba bronzová. Praha. JULL, A. J. T – BURR, G. S. – BECK, J. W. – HODGINS, G. W. L. – BIDDULPH, D. L. – GANN, J. – HAT­ HEWAY, A. L. – LANGE, T. E. – LIFTON, N. A. 2006: Application of accelerator mass spectrometry to environmental and paleoclimate studies at the University of Arizona, Radioactivity in the Environment 8, 3–23. KOSTKA, M. – SMEJTEK, L. 2012: Staroúnětické pohřebiště u Řepné ulice v Praze­Ďáblicích, Archeologie ve středních Čechách 16/2, 679–718. KOŠTOVÁ, N. – VÉLOVÁ, L. – LIMBURSKÝ, P. 2018: Pohřby dětí. In: P. Limburský a kolektiv, Pohřební areály únětické kultury ve Vliněvsi. Praha, 571–578. KOVANDA, J. a spoluautoři 2001: Neživá příroda Prahy a jejího okolí. Praha. KROMER, B. – LINDAUER, S. – SYNAL, H.­A. – WACKER, L. 2013: MAMS – a new AMS facility at the Curt­Engelhorn Centre for Achaeometry, Mannheim, Germany, Nuclear Instruments and Methods in Physics Research B 294, 11–3. KUNZ, L. 2004: Obilní jámy. Konzervace obilí na dlouhý čas v historické zóně eurosibiřského a mediteránního rolnictví. Rožnov pod Radhoštěm. LAW, I. A. – HEDGES, R. E. M. 1989: A semi­automated bone pretreatment system and the pretreatment of older and contaminated samples, Radiocarbon 31(3), 247–253. LIČKA, M. – LUTOVSKÝ, M. 2006: Vepřek und Nová Ves (Bezirk Mělník, Mittelböhmen). Fontes Archaeo­ logici Pragenses 31. Pragae. LIMBURSKÝ, P. a kolektiv 2018: Pohřební areály únětické kultury ve Vliněvsi. Praha. LIMBURSKÝ, P. – KALFUSOVÁ, Z. – NĚMCOVÁ, A. – KRUTINA, I. 2014: Pohřebiště únětické kultury v Přemyšlení, okr. Praha­východ, Archeologie ve středních Čechách 18, 567–605. LONGIN, R. 1971: New method of collagen extraction for radiocarbon dating, Nature 230, 241–242. LUTOVSKÝ, M. – SLABINA, M. 1993: Starší doba bronzová – únětické pohřebiště. In: K. Sklenář – M. Lutov­ ský (red.), Vepřek. Archeologický výzkum na Kralupsku. Kralupy nad Vltavou, 19–32. MOLNÁR, M. – JANOVICS, R. – MAJOR, I. – ORSOVSZKI, J. – GÖNCZI, R. – VERES, M. – LEONARD, A. G. – CASTLE, S. M. – LANGE, T. E. – WACKER, L. – HAJDAS, I. – JULL, A. J. T. 2013a: Status report of the new AMS 14C sample preparation lab of the Hertelendi Laboratory of Environmental Studies (Debrecen, Hungary), Radiocarbon 55 (2–3), 665–676. MOLNÁR, M. – RINYU, L. – VERES, M. – SEILER, M. – WACKER, L. – SYNAL, H.­A. 2013b: Environ­ MICADAS: a mini 14C­AMS with enhanced gas ion source interface in the Hertelendi Laboratory of En­ vironmental Studies (HEKAL), Hungary, Radiocarbon 55 (2–3), 338–344. MOUCHA, V. 1954: Rozbor únětického pohřebiště v Polepech u Kolína, Archeologické rozhledy 6, 523–536. MOUCHA, V. 1963: Die Perodisierung der Úněticer Kultur in Böhmen. In: Sborník československé společnosti archeologické 3. Praha, 9–60. MOUCHA, V. 1966: Únětická kultura v Čechách. In: Zprávy Československé společnosti archeologické 8, 13–28. NEUSTUPNÝ, J. 1933: Únětické pohřby v nádobách, Památky archeologické 39, 14–20. OLMEROVÁ, H. 1955: Únětické hroby v Běchovicích u Prahy, Archeologické rozhledy 7, 22–23, obr. 23:3–6. ORSOVSZKI, G. – RINYU, L. 2015: Flame­sealed tube graphitization using zinc as the sole reduction agent: precision improvement of Environ MICADAS 14C measurements on graphite targets, Radiocarbon 57 (5), 979–990. PETRIŠČÁKOVÁ, K. 2014: Únětické hroby v Praze 13 – Stodůlkách, Archaeologica Pragensia 22, 652–670. PETRIŠČÁKOVÁ, K. – PAVÚK, P. – ŠMOLÍKOVÁ, M. – BAŠTOVÁ, D. 2015: Pohrebisko staršej únětickej kultúry v Prahe­Ruzyni. Príspevok k počiatkom doby bronzovej v Čechách. Early Únětice Culture Cemetery at Praha­Ruzyně. On the Beginnings of the Bronze Age in Bohemia, Studia Hercynia 19/1–2, 25–53. PLEINEROVÁ, I. 1966: Únětická kultura v oblasti Krušných hor a jejím sousedství I, Památky archeologic­ ké 57/2, 339–458. PLEINEROVÁ, I. 1967: Únětická kultura v oblasti Krušných hor a jejím sousedství II, Památky archeologic­ ké 58/1, 1–36. PLEINEROVÁ, I. 1978: Výpověď pohřebišť a pohřebního ritu. In: R. Pleiner – A. Rybová (eds.), Pravěké dě­ jiny Čech. Praha, 367–372. POKORNÝ, P. 2005: Vývoj vegetace pravěké Prahy. In: M. Lutovský – L. Smejtek a kolektiv, Pravěká Praha. Praha, 98–103. Archaeologica Pragensia 25 / 2020 REIMER, P. J. – BARD, E. – BAYLISS, A. – BECK, J. W. – BLACKWELL, P. G. – RAMSEY, C. B. – BUCK, C. E. – CHENG, H. – EDWARDS, R. L. – FRIEDRICH, M. – GROOTES, P. M. – GUILDERSON, T. P. – HAFLIDASON, H. – HAJDAS, I. – HATTÉ, C. – HEATON, T. J – HOFFMANN, D. L. – HOGG, A. G. – HUGHEN, K. A. – KAISER, K. F. – KROMER, B. – MANNING, S. W. – NIU, M. – REIMER, R. W. – RICHARDS, D. A. – SCOTT, E. M. – SOUTHON, J. R. – STAFF, R. A. – TURNEY, C. S. M. – van der PLICHT, J. 2013: IntCal13 and Marine13 Radiocarbon Age Calibration Curves 0–50,000 years cal BP. Radiocarbon 55 (4), 1869–1887. RINYU, L. – ORSOVSZKI, G. – FUTÓ, I. – VERES, M. – MOLNÁR, M. 2015: Application of zinc sealed tube graphitization on sub­milligram samples using Environ MICADAS, Nuclear Instruments and Methods in Physics Research Section B 361, 406–413. SMEJTEK, L. 2005: Praha bronzová. In: M. Lutovský – L. Smejtek a kolektiv, Pravěká Praha. Praha, 349–590. SMEJTEK, L. 2011: Osídlení z doby bronzové v Kněževsi u Prahy. Praha. STOCKÝ, A. 1926–1927: Únětická keramika v Čechách, Památky archeologické 35, 305–315, tab. LXXXV:14–15. STUIVER, M. – POLACH, H. A. 1977: Reporting of 14C data, Radiocarbon 19 (3), 355–363. SVOBODA, B. 1938: Přehled výzkumů prehistorického oddělení Národního musea v Praze v letech 1935–1938, Obzor praehistorický 11, 139. TIHELKA, K. 1953: Moravská únětická pohřebiště, Památky archeologické 44, 229–328. VACHŮT, P. 2003–2004: Několik poznámek k vypovídací hodnotě dětských pohřbů na nekropolích starší doby bronzové. In: Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity, Řada archeologická, Brno, 89–99. VENCL, S. 1970: Druhé únětické pohřebiště v Běchovicích, o. Praha­východ, Archeologické rozhledy 22, 139–147. VÉLOVÁ, L. 2011: Děti v českém pravěku (od neolitu po dobu bronzovou), Časopis Národního muzea – řada historická 180 – 3/4, 20–37. VÉLOVÁ, L. 2018: Úvod do archeologie dětství, Acta Musei Nationalis Pragae. Historia 72/1–2, 62–77. VÉLOVÁ, L. – TISUCKÁ, M. 2011: Druhotné zásahy v hrobech dětí na příkladu starší doby bronzové. In: S. Stuchlík (ed.), Materiály o pohřebním ritu. Druhotné zásahy v hrobech, Acta archaeologica Opaviensia 4. Opava, 105–112. Infant graves from the period of the Únětice culture in Prague-Běchovice. A contribution on the burying of children in the Early Bronze Age This publication was supported by OP RDE, MEYS, under the project „Ultra­trace isotope research in social and environ­ mental studies using accelerator mass spectrometry“, Reg. No. CZ.02.1.01/0.0/0.0/16_019/0000728. The submitted article presents an Early Bronze Age infant burial from the site of Prague­Běchovice which was excavated in 2008 (Varadzin 2013). Two skeletons of immature individuals of undetermined sex in age cate­ gories infans II and infans III lay in a crouched position on their right sides, with the orientation S (head) and N – (legs), in cultural pit no. 239, with preserved dimensions of (w×l×d) 110×90×90 cm. The children were buried at the same time and covered with remnants of two large storage vessels. An Únětice culture cup lay not far from the burials and several centimeters above them, there was also a fragment of a ceramic jug. The ra­ diocarbon dates retrieved from the teeth of the dead show that they were interred between 1916 and 1771 BC. When these dates were correlated with the grave goods, also including those from other Early Bronze Age cemeteries, it turned out that the feature chronologically fell into the late phase of the Únětice culture, more precisely into its classical phase (Reinecke Br A2). Mgr. Katarína Petriščáková, Ph.D., Muzeum hlavního města Prahy, Pod Viaduktem 2595, 155 00 Praha 13, petriscakova@muzeumprahy.cz Ing. Ivo Světlík, Ph.D., CRL – Radiouhlíková laboratoř provozovaná Ústavem jaderné fyziky a Archeologickým ústavem AV ČR, Praha, v. v. i., Na Truhlářce 39/64, 180 86 Praha 8, svetlik@ujf.cas.cz Mgr. Ladislav Varadzin, Ph.D., Archeologický ústav AV ČR, Praha, v. v. i., Letenská 4, 118 01 Praha 1, varadzin@arup.cas.cz 83