Michal Ernée, Michaela Langová et al.
Pohřebiště starší doby bronzové
na Jantarové stezce
Michal Ernée
Michaela Langová et al.
Early Bronze Age Cemetery
on the Amber Road
Památky archeologické, Supplementum 21
strana 1
Michal Ernée, Michaela Langová et al.
Pohřebiště starší doby bronzové
na Jantarové stezce
Early Bronze Age Cemetery
on the Amber Road
Památky archeologické, Supplementum 21
strana 2
Památky archeologické
Supplementum 21
Edited by
Michal ERNÉE
Prague 2020
INSTITUTE OF ARCHAEOLOGY OF THE CZECH ACADEMY OF SCIENCES, PRAGUE
strana 3
Mikulovice
Pohřebiště starší doby bronzové na Jantarové stezce
Early Bronze Age Cemetery on the Amber Road
Michal Ernée, Michaela Langová et al.
Laura Arppe (LA), Petr Bednář (PB), Daniel Berger (DB), Gerhard Brügmann (GB), Jarmila Bíšková (JB),
Jan Cvrček (JC), Sylva Drtikolová Kaupová (SDK), Michal Ernée (ME), Vanessa Fairbank (VF),
Jan Frolík (JF), Volker Heyd (VH), Ladislava Horáčková (LH), Ludmila Kaňáková (LK),
Jiří Kmošek (JK), Petr Kočár (PK), Romana Kočárová (RKo), Šárka Křížová (SK), Lukáš Kučera (LKu),
René Kyselý (RK), Michaela Langová (ML), Martin Mihaljevič (MM), Kamila Moravcová (KM),
Ernst Pernicka (EP), Petra Stránská (PS), Radko Sedláček (RS), Jiří Šura (JSu), Jarmila Švédová (JSv),
Lenka Vargová (LV), Petr Velemínský (PV), Kateřina Vymazalová (KV), Eliška Zazvonilová (EZ)
Praha 2020
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21
strana 4
Technical Editor
Ivana HERGLOVÁ, herglova@arup.cas.cz
Type-setting, Layout
Agama® poly-grafický ateliér, s. r. o., Na Výši 424/4, 150 00 Praha 5, Czech Republic, agama@agamaart.cz
Cover design Michal ERNÉE, Irena MACHÁČKOVÁ
Print
TNM PRINT s. r. o., Czech Republic
Tato kniha je publikačním výstupem grantu GAČR č. GA16-14855S „Mobilita a sociální status populace časné doby bronzové na
jantarové stezce. Výpověď pohřebiště v Mikulovicích“.
Vydání této publikace bylo finančně podpořeno cenou AV ČR Praemium Academiae, kterou obdržel M. Ernée v roce 2019.
© Authors 2020
© Institute of Archaeology of the Czech Academy of Sciences, Prague; Prague 2020
Vydává Archeologický ústav Akademie věd České republiky, Praha, v. v. i.
Published by the Institute of Archaeology of the Czech Academy of Sciences, Prague
Registrováno pod ev. č. MK E 4240
Redakce — Office: Letenská 4, CZ 118 01 Praha 1, tel.: +420 257 014 382, e-mail: pamatky@arup.cas.cz
Rozšiřuje, informace o předplatném podává a objednávky přijímá:
Archeologický ústav AV ČR, v. v. i., Knihovna, Letenská 4, CZ 118 01 Praha 1, tel.: +420 257 014 415, +420 257 014 318,
e-mail: knihovna@arup.cas.cz
Orders from abroad:
Mr. František Ochrana, LIBRARY, Letenská 4, Praha 1, CZ 118 01, Czech Republic, tel.: +420 257 014 415,
e-mail: ochrana@arup.cas.cz
SUWECO CZ, s. r. o., Sestupná 153/11, Praha 6 - Liboc, CZ 162 00, Czech Republic, tel.: + 420 242 459 205,
e-mail: suweco@suweco.cz
Tato kniha vyšla v červnu 2020 v nákladu 450 výtisků
ISBN 978-80-7581-025-0
Obsah
Seznam autorů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
13
Předmluva a poděkování (ME) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
15
1. Úvod (ME) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
17
2. K výzkumu pohřebišť starší doby bronzové v Čechách (ME) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
20
3. Poloha lokality, geomorfologická, geologická a pedologická situace (JSu, ME) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
24
3.1. Geomorfologická situace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
25
3.2. Geologické a pedologické poměry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
28
3.3. Dosavadní geologická prozkoumanost lokality . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
29
3.4. Geologický vývoj zájmového území . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
34
4. Dosavadní nálezy starší doby bronzové z k. ú. Mikulovice u Pardubic (ME, ML) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
35
4.1. Mikulovická „Kašparova“ cihelna . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
35
4.2. Další starobronzové lokality na k. ú. Mikulovice u Pardubic . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
42
5. Archeologický výzkum lokality Mikulovice „V loučkách“ (ME, JSv, ML) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
44
6. Katalog hrobů – nálezové situace (ME, JSv) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
48
6.1. Sledované údaje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
48
6.2. Popis jednotlivých hrobů a objektů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
55
7. Hrobové jámy (ME) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
77
7.1. Tvary, rozměry a orientace hrobových jam . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
77
7.2. Hrobové konstrukce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
85
7.3. Objem práce v souvislosti s pohřebním ritem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
87
7.4. „Sídlištní jámy“ se skelety . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
88
7.5. Intencionální narušení hrobových jam – „vykrádací“ či „manipulační“ vkopy? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
90
7.6. Superpozice hrobových jam – vertikální stratigrafie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
93
8. Kosterní pozůstatky – archeologická pozorování (ME, PS) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
97
8.1. Dochovalost kosterních pozůstatků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
97
8.2. Uspořádání kosterních pozůstatků (jejich částí) v hrobové jámě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
97
8.3. Poloha kosterních pozůstatků (jejich částí) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
97
8.4. Komentář a diskuse . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
103
9. Schránky pro uložení zemřelých a další součásti pohřbů z organických materiálů (ME) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
111
9.1. Schránky pro uložení zemřelých . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
111
9.2. Podložky a další součásti pohřbů z organických materiálů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
115
9.3. Diskuse – způsob uložení pohřbu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
117
10. Žárové pohřby (ME) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
119
11. Katalog a analýza předmětů z hrobů (ME, ML, KM, RK, JB, LK, SK, JSu) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
121
11.1. Keramika (ML) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
126
11.1.1. Nádoby z hrobů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
11.1.2. Typologické zhodnocení nádob z hrobů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
11.1.3. Zastoupení tvarů nádob v hrobech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
11.1.4. Chronologie pohřebiště na základě typologie nádob . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
11.1.5. Cizí keramické tvary . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
11.1.6. Umístění nádob v hrobě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
127
134
150
150
155
156
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
5
11.1.7. Keramické nádoby ve vztahu k pohlaví zemřelého . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
11.1.8. Keramika ve výplni hrobových jam . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
11.1.9. Keramika z kontextu žárového pohřbu č. 101 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
11.1.10. Keramika ve výplni sídlištních objektů s lidskými kosterními pozůstatky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
159
162
164
165
11.2. Kovové nálezy (ME) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
169
11.2.1. Spirálky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
11.2.2. Drátěný vlasový šperk / ozdoby hlavy (tzv. Ohr-, Haar- nebo Kopfschmuck) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
11.2.3. Jehlice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
11.2.4. Korálky / perly . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
11.2.5. Šídla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
11.2.6. Náramky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
11.2.7. Dýky – čepele . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
11.2.8. Sekera z hrobu č. 26 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
11.2.9. Další bronzové předměty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
11.2.10. Zlaté spirálovité kroužky z hrobu č. 2 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
11.2.11. Cínové kroužky z hrobu č. 50 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
11.2.12. Distribuce kovových předmětů na pohřebišti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
11.3. Jantar (ML, KM) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
11.3.1. Metoda konzervace (ML, KM) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
11.3.2. Metrická a typologická analýza jantarových korálků (ML) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
11.3.3. Stopy výroby, druhotného opracování a úpravy povrchu (ML) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
11.3.4. Způsob uložení jantaru v hrobech a vazba na věk a pohlaví zemřelých (ML) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
11.3.5. Kombinace jantarových korálků s ostatními materiály/předměty (ML) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
11.3.6. Relativní a absolutní datování hrobů s jantarem (ML) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
171
174
183
199
200
200
204
209
212
213
214
215
218
218
220
230
231
234
236
11.4. Zvířecí kosti z hrobů a sídlištních objektů s lidskými kosterními pozůstatky (RK) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
238
11.4.1. Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
11.4.2. Metodika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
11.4.3. Analýza materiálu z Mikulovic . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
11.4.4. Interpretace, analogie, diskuse . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
238
238
245
260
11.5. Kostěné a parohové artefakty (ME, RK) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
265
11.5.1. Kostěné artefakty z hrobů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
11.5.2. Kostěné a parohové artefakty ze sídlištních objektů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
11.5.3. Stopy výroby a užívání na kostěných a parohových artefaktech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
265
270
270
11.6. Schránky sladkovodních a mořských měkkýšů jako milodary nebo součásti šperků (JB, ME) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
280
11.7. Štípaná kamenná industrie (LK) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
284
11.7.1. Surovina . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
11.7.2. Dynamická analýza . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
11.7.3. Společenské aspekty štípané industrie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
11.7.4. Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
11.7.5. Katalog štípané industrie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
284
290
291
299
299
11.8. Kamenné nástroje – valouny a otloukače (ME, SK, JSu) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
302
11.8.1. Kamenné nástroje z hrobů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
11.8.2. Stopy kovů na povrchu kamenných nástrojů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
11.8.3. Analýza, interpretace a diskuse . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
302
310
313
12. Antropologická a paleopatologická charakteristika jedinců z Mikulovic (PS, EZ, LV, KV, LH, PV, JC, ME) . . . . . . . . . . . . .
318
12.1. Antropologická a demografická analýza (PS, EZ) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
318
12.1.1. Metodika hodnocení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
12.1.2. Zachovalost kosterních pozůstatků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
12.1.3. Popis jednotlivých koster . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
12.1.4. Demografická analýza . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
12.1.5. Metrická charakteristika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
12.1.6. Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
319
319
325
353
355
359
12.2. Zdravotní stav jedinců (LV, KV, LH) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
363
12.2.1. Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
12.2.2. Analyzovaný soubor . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
12.2.3. Metody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
363
364
364
6
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
12.2.4. Výsledky analýzy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
12.2.4.1. Kloubní onemocnění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
12.2.4.2. Traumata . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
12.2.4.3. Záněty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
12.2.4.4. Vrozené anomálie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
12.2.4.5. Hematogenní, metabolická a endokrinní onemocnění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
12.2.4.6. Nádory . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
12.2.4.7. Onemocnění neznámé etiologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
12.2.5. Diskuse a závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
364
364
367
371
373
375
376
376
378
12.3. Morfologická variabilita nemetrických znaků a morfologická podobnost jedinců (PV, JC) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
379
12.3.1. Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
12.3.2. Metoda . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
12.3.3. Výsledky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
12.3.4. Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
379
379
379
395
12.4. Zelené zbarvení na kostech jako indikátor přítomnosti kovových předmětů (ME, PS) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
397
13. Přírodovědné analýzy nálezů (JK, MM, DB, GB, EP, SK, ME, LKu, PB, PK, RKo, JSu, JB) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
404
13.1. Analýzy prvkového složení a poměrů izotopů olova kovových artefaktů z Mikulovic (JK, MM) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
404
13.1.1. Metodika analýz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
13.1.2. Výsledky analýz prvkového složení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
13.1.3. Výsledky analýz izotopových poměrů olova . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
404
405
408
13.2. Metallurgical investigation of tin rings from grave no. 50 (DB, GB, EP) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
409
13.3. Stopy postříbření na předmětech z hrobu č. 13 (ME, SK) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
412
13.4. Stopy kovů na kostěných artefaktech z objektů č. 2023 a 2412 (ME, SK) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
413
13.5. Chemická analýza vzorků jantaru (LKu, PB) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
414
13.5.1. Použité metody, analyzovaný soubor a výsledky analýz . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
13.5.2. Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
414
417
13.6. Analýzy rostlinných makrozbytků a uhlíků (PK, RKo) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
418
13.6.1. Studovaný soubor . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
13.6.2. Analýza makrozbytků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
13.6.3. Analýza uhlíků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
13.6.4. Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
418
418
420
423
13.7. Petrografické určení kamenů (JSu, ME) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
425
13.8. Prostředí na lokalitě na základě malakologické analýzy (JB) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
429
13.8.1. Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
13.8.2. Popis souboru a metody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
13.8.3. Výsledky analýzy a diskuse . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
429
429
429
14. Diskuse a interpretace nálezů (ME, ML) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
432
14.1. Milodary, přídavky a kroj (ME, ML) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
432
14.1.1. Milodary (ME) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
14.1.1.1. Zvířecí kosti – zbytky potravinových milodarů? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
14.1.1.2. Sladkovodní škeble . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
14.1.1.3. Nádoby jako schránky pro potravinové milodary? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
14.1.1.4. Wegzehrung – zásoby na cestu? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
14.1.2. Přídavky (ME) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
14.1.2.1. Sety nástrojů – hroby č. 12 a 13 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
14.1.3. Kroj (ME, ML) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
14.1.3.1. Součásti oděvu (ME) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
14.1.3.1.1. Jehlice – spinadla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
14.1.3.1.2. Ozdoby v oblasti pasu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
14.1.3.2. Ozdoby hlavy/vlasů (ME) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
14.1.3.3. Náhrdelníky (ML) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
14.1.3.3.1. Artefakty nalezené v oblasti krku pohřbených . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
14.1.3.3.2. Rekonstrukce původní podoby náhrdelníků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
14.1.3.3.3. Repliky náhrdelníků z Mikulovic . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
14.1.3.4. Sety jantarových rozřaďovačů (ME) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
432
432
435
435
436
436
437
440
441
441
441
443
443
444
445
449
449
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
7
14.1.3.5. Ozdoby rukou – náramky (ME) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
14.1.3.6. Kroj živých či mrtvých? (ME) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
14.1.4. Předměty neurčitelné funkce (ME) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
14.1.5. Milodary, přídavky, součásti kroje, věk a pohlaví zemřelých (ME) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
452
452
453
453
14.2. Příměsi ve výplních hrobových jam (ME) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
454
14.3. Nenáhodné skupiny artefaktů na pohřebišti v Mikulovicích (ME) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
456
14.4. Běžné či výjimečné? Exotica na pohřebišti v Mikulovicích (ME) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
457
14.4.1. Jantar
..........................................................................................
14.4.2. Mořské mušle . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
14.4.3. Kamenná surovina . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
14.4.4. Bronzové artefakty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
14.4.5. Kostěné artefakty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
14.4.6. Cín . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
14.4.7. Technika postříbřování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
14.4.8. Keramika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
14.4.9. Ostatní výjimečné či jinak pozoruhodné nálezy a jejich soubory . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
14.4.9.1. Sety nástrojů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
14.4.9.2. Schránky perlorodky Margaritifera margaritifera . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
14.4.9.3. Ozdoby v oblasti pasu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
14.4.10. Diskuse . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
457
460
460
462
463
465
465
466
467
467
468
468
470
15. Izotopová rekonstrukce stravy populačního souboru z Mikulovic (SDK) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
471
15.1. Materiál a metody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
471
15.2. Výsledky a diskuse . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
471
15.3. Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
478
16. 87Sr/86Sr and δ18O isotope signatures of EBA individuals from Mikulovice (VH, LA, VF) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
479
16.1. Introduction . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
479
16.2. Sampling and measurements . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
479
16.3. Methods . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
480
16.4. Discussion . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
480
16.5. Conclusions and summary . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
488
17. Absolutní a relativní chronologie pohřebiště v Mikulovicích (ML, ME) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
490
17.1. Absolutní datování (ML) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
490
17.1.1. Absolutní datování pohřebiště na základě dat z lidských kostí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
17.1.1.1. Absolutní datování hrobů s koflíky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
17.1.1.2. Absolutní datování hrobů s bronzovými jehlicemi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
17.1.1.3. Absolutní datování hrobů s jantarem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
17.1.1.4. Několik poznámek k radiokarbonovým datům z hrobů č. 17 a 23 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
17.1.1.5. Absolutní datování sídlištního objektu 2217 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
17.1.2. Absolutní datování zvířecích kostí a jejich porovnání s daty z lidských kostí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
17.1.3. Vývoj pohřebiště z pohledu radiokarbonového datování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
492
493
494
496
496
497
498
500
17.2. Relativní chronologie pohřebiště v Mikulovicích (ME) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
502
18. Pohřebiště v Mikulovicích v regionálním kontextu (ML) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
505
18.1. Nálezy starší doby bronzové na Pardubicku a Chrudimsku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
505
18.2. Osídlení Pardubicka a Chrudimska ve starší době bronzové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
517
19. Závěr (ME) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
521
Early Bronze Age community on the Amber Road. The testimony of the cemetery in Mikulovice (ME, ML et al.) . . . . . . .
526
Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
539
Tabulky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
569
8
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Contents
List of authors . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
13
Foreword and acknowledgements (ME) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
15
1. Introduction (ME) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
17
2. On the study of Early Bronze Age cemeteries in Bohemia (ME) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
20
3. Site location, geomorphological, geological and pedological situation (JSu, ME) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
24
3.1. Geomorphological situation . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
25
3.2. Geological and pedological conditions . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
28
3.3. Background geological knowledge of the site . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
29
3.4. Geological development of the studied territory . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
34
4. Early Bronze Age finds from the cadastral territory of Mikulovice (ME, ML) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
35
4.1. “Kašpar” brickworks in Mikulovice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
35
4.2. Other Early Bronze Age sites in the cadastral territory of Mikulovice near Pardubice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
42
5. Archaeological excavation of the Mikulovice “V loučkách” site (ME, JSv, ML) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
44
6. Catalogue of graves – find situation (ME, JSv) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
48
6.1. Studied information . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
48
6.2. Description of individual graves and features . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
55
7. Grave pits (ME) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
77
7.1. Shapes, dimensions and orientation of gave pits . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
77
7.2. Grave constructions . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
85
7.3. Amount of work related to the burial ritual . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
87
7.4. “Settlement pits” with skeletons . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
88
7.5. Intentional disturbance of grave pits – “plundering” or “manipulation” digs? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
90
7.6. Superposition of grave pits – vertical stratigraphy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
93
8. Skeletal remains – archaeological observations (ME, PS) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
97
8.1. State of preservation of skeletal remains . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
97
8.2. Arrangement of skeletal remains (their parts) in the grave pit . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
97
8.3. Position of skeletal remains (their parts) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
97
8.4. Commentary and discussion . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
103
9. Cases for burying the deceased and other burial components from organic materials (ME) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
111
9.1. Cases for burying the deceased . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
111
9.2. Underlays and other parts of burials from organic materials . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
115
9.3. Discussion – burial method . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
117
10. Cremation burials (ME) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
119
11. Catalogue and analysis of artefacts from graves ME, ML, KM, RK, JB, LK, SK, JSu) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
121
11.1. Pottery (ML) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
11.1.1. Vessels from graves . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
11.1.2. Typological evaluation of vessels from graves . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
11.1.3. Representation of vessel forms in gravesh . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
11.1.4. Cemetery chronology based on vessel typology . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
11.1.5. Foreign pottery forms . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
11.1.6. Placement of vessels in the grave . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
126
127
134
150
150
155
156
9
11.1.7. Pottery vessels in connection with the gender of the deceased . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
11.1.8. Pottery in grave pit fill . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
11.1.9. Pottery from the context of cremation grave no. 101 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
11.1.10. Pottery in the fill of settlement features with human skeletal remains . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
11.2. Metal finds (ME) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
159
162
164
165
169
11.2.1. Spirals . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
11.2.2. Wire hair / head ornaments (so-called Ohr-, Haar- or Kopfschmuck) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
11.2.3. Pins . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
11.2.4. Beads . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
11.2.5. Awls . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
11.2.6. Bracelets . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
11.2.7. Daggers – blades . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
11.2.8. Axe from grave no. 26 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
11.2.9. Other bronze artefacts . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
11.2.10. Gold spiral rings from grave no. 2 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
11.2.11. Tin rings from grave no. 50 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
11.2.12. Distribution of metal artefacts at the cemetery . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
171
174
183
199
200
200
204
209
212
213
214
215
11.3. Amber (ML, KM) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
218
11.3.1. Conservation method (ML, KM) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
11.3.2. Metric and typological analysis of amber beads (ML) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
11.3.3. Traces of production, secondary working and modifications of the surface (ML) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
11.3.4. Method of depositing amber in graves and the connection to the age and gender of the deceased (ML) . . . . . . . . . . .
11.3.5. Combination of amber beads containing other materials/artefacts (ML) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
11.3.6. Relative and absolute dating of graves with amber (ML) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
218
220
230
231
234
236
11.4. Animal bones from graves and settlement features with human skeletal remains (RKo) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
238
11.4.1. Introduction . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
11.4.2. Methodology . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
11.4.3. Analysis of material from Mikulovice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
11.4.4. Interpretation, parallels, discussion . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
238
238
245
260
11.5. Bone and antler artefacts (ME, RK) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
265
11.5.1. Bone artefacts from graves . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
11.5.2. Bone and antler artefacts from settlement features . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
11.5.3. Traces of production and use on bone and antler artefacts . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
265
270
270
11.6. Shells of freshwater and sea molluscs as grave goods or components of ornaments (JB, ME) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
280
11.7. Chipped stone industry (LK) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
284
11.7.1. Raw materials . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
11.7.2. Dynamic analysis . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
11.7.3. Social aspects of chipped stone industry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
11.7.4. Conclusion . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
11.7.5. Catalogue of chipped industry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
284
290
291
299
299
11.8. Lithic tools – pebbles and hammerstones (ME, SK, JSu) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
302
11.8.1. Lithic tools from graves . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
11.8.2. Metal traces on the surface of lithic tools . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
11.8.3. Analysis, interpretation and discussion . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
302
310
313
12. Anthropological and palaeopathological description of individuals from Mikulovice (PS, EZ, LV, KV, LH, PV, JC, ME) .
318
12.1. Anthropological and demographic analysis (PS, EZ) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
318
12.1.1. Evaluation method . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
12.1.2. State of preservation of skeletal remains . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
12.1.3. Description of individual skeletons . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
12.1.4. Demographic analysis . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
12.1.5. Metric characteristics . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
12.1.6. Conclusion . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
319
319
325
353
355
359
10
12.2. Health of individuals (LV, KV, LH) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
363
12.2.1. Introduction . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
12.2.2. Analysed collection . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
12.2.3. Methods . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
363
364
364
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
12.2.4. Analysis results . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
12.2.4.1. Joint disease . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
12.2.4.2. Trauma . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
12.2.4.3. Inflammation . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
12.2.4.4. Congenital anomalies . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
12.2.4.5. Hematogenous, metabolic and endocrine diseases . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
12.2.4.6. Tumours . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
12.2.4.7. Diseases of unknown etiology . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
12.2.5. Discussion and conclusion . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
12.3. Morphological variability of non-metric traits and morphological similarity of individuals (PV, JC) . . . . . . . . . . . . . . . . . .
364
364
367
371
373
375
376
376
378
379
12.3.1. Introduction . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
12.3.2. Method . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
12.3.3. Results . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
12.3.4. Conclusion . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
379
379
379
395
12.4. Green colouring on bones as an indicator of the presence of metal artefacts (ME, PS) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
397
13. Scientific analyses of finds (JK, MM, DB, GB, EP, SK, ME, LKu, PB, PK, RKo, JSu, JB) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
404
13.1. Analyses of the elemental composition and ratios of lead isotopes in the metal artefacts from Mikulovice (JK, MM) . .
404
13.1.1. Analysis methodology . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
13.1.2. Results of analysis of element composition . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
13.1.3. Results of analyses of lead isotope ratios . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
404
405
408
13.2. Metallurgical investigation of tin rings from grave no. 50 (DB, GB, EP) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
409
13.3. Traces of silver-plating on artefacts from grave no. 13 (ME, SK) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
412
13.4. Traces of metal on bone artefacts from features no. 2023 and 2412 (ME, SK) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
413
13.5. Chemical analyses of amber samples (LKu, PB) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
414
13.5.1. Methods, analysed assemblage and analysis results . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
13.5.2. Conclusion . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
414
417
13.6. Analyses of plant macroremains and charcoals (PK, RKo) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
418
13.6.1. Studied collection . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
13.6.2. Analysis of macroremains . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
13.6.3. Analysis of charcoals . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
13.6.4. Conclusion . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
418
418
420
423
13.7. Petrographic determination of stones (JSu, ME) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
425
13.8. Site environment based on malacological analysis (JB) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
429
13.8.1. Introduction . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
13.8.2. Description of collection and method . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
13.8.3. Results of analysis and discussion . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
429
429
429
14. Discussion and interpretation of finds (ME, ML) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
432
14.1. Grave goods, furnishings and costumes (ME, ML) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
432
14.1.1. Grave goods (ME) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
14.1.1.1. Animal bones – remnants of food gifts? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
14.1.1.2. Freshwater mussels . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
14.1.1.3. Vessels as containers for food gifts? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
14.1.1.4. Wegzehrung – offerings for the afterlife? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
14.1.2. Furnishings (ME) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
14.1.2.1. Tool sets – graves 12 and 13 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
14.1.3. Costume (ME, ML) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
14.1.3.1. Clothing accessories (ME) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
14.1.3.1.1. Pins – fasteners . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
14.1.3.1.2. Ornaments near the waist . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
14.1.3.2. Head/hair ornaments (ME) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
14.1.3.3. Necklaces (ML) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
14.1.3.3.1. Artefacts found near the deceased’s neck . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
14.1.3.3.2. Reconstruction of the original appearance of necklaces . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
14.1.3.3.3. Replicas of necklaces from Mikulovice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
14.1.3.4. Sets of amber spacers (ME) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
432
432
435
435
436
436
437
440
441
441
441
443
443
444
445
449
449
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
11
14.1.3.5. Hand ornaments – bracelets (ME) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
14.1.3.6. Costume of the living or dead? (ME) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
14.1.4. Artefacts of an indeterminable function (ME) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
14.1.5. Grave goods, furnishings, costume components, age and gender of the deceased (ME) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
452
452
453
453
14.2. Admixtures in grave pit fill (ME) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
454
14.3. Non-random groups of artefacts at the Mikulovice cemetery (ME) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
456
14.4. Common or exceptional? Exotics at the Mikulovice cemetery (ME) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
457
14.4.1. Amber . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
14.4.2. Seashells . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
14.4.3. Stone raw material . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
14.4.4. Bronze artefacts . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
14.4.5. Bone artefacts . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
14.4.6. Tin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
14.4.7. Silver-plating technique . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
14.4.8. Pottery . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
14.4.9. Other exceptional or otherwise noteworthy finds and their assemblages . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
14.4.9.1. Tool sets . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
14.4.9.2. Shells of freshwater pearl mussels Margaritifera margaritifera . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
14.4.9.3. Ornaments near the waist . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
14.4.10. Discussion . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
457
460
460
462
463
465
465
466
467
467
468
468
470
15. Isotope reconstruction of diet in a Mikulovice population sample (SDK) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
471
15.1. Material and methods . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
471
15.2. Results and discussion . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
471
15.3. Conclusion . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
478
16. 87Sr/86Sr and δ18O isotope signatures of EBA individuals from Mikulovice (VH, LA, VF) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
479
16.1. Introduction . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
479
16.2. Sampling and measurements . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
479
16.3. Methods . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
480
16.4. Discussing results . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
480
16.5. Conclusions and summary . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
488
17. Absolute and relative chronology of the Mikulovice cemetery (ML, ME) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
490
17.1. Absolute dating (ML) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
490
17.1.1. Absolute dating of cemetery based on data from human bones . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
17.1.1.1. Absolute dating of graves with cups . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
17.1.1.2. Absolute dating of graves with bronze pins . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
17.1.1.3. Absolute dating of graves with amber . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
17.1.1.4. Several notes on the radiocarbon dates from graves no. 17 and 23 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
17.1.1.5. Absolute dating of settlement feature no. 2217 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
17.1.2. Absolute dating of animal bones and their comparison with dates from human bones . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
17.1.3. Development of cemetery from the perspective radiocarbon dating . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
492
493
494
496
496
497
498
500
17.2. Relative chronology of the Mikulovice cemetery (ME) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
502
18. The Mikulovice cemetery in a regional context (ML) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
505
18.1. Early Bronze Age finds in the Pardubice and Chrudim regions . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
505
18.2. Settlement of the Pardubice and Chrudim regions in the Early Bronze Age . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
517
19. Conclusions (ME) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
521
Early Bronze Age community on the Amber Road. The testimony of the cemetery in Mikulovice (ME, ML et al.) . . . . . . .
526
References . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
539
Plates . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
569
12
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Seznam autorů — List of authors
Laura Arppe (LA) | laura.arppe@helsinki.fi
Finnish Museum of Natural History, P.O. Box 64, University of Helsinki, FI-00014 Helsinki, Finland
Petr Bednář (PB) | petr.bednar@upol.cz; www.upol.cz
Katedra analytické chemie, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Palackého v Olomouci, 17. listopadu 12, CZ 779 00 Olomouc
Daniel Berger (DB) | daniel.berger@ceza.de
Curt-Engelhorn-Zentrum Archäometrie gGmbH, D6, 3, D-68159 Mannheim, Germany
Gerhard Brügmann (GB) | gerhard.bruegmann@ceza.de
Curt-Engelhorn-Zentrum Archäometrie gGmbH, D6, 3, D-68159 Mannheim, Germany
Jarmila Bíšková (JB) | jarmila.nedbalova@gmail.com
Ústav archeologie a muzeologie, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, Arne Nováka 1, CZ 602 00 Brno
Jan Cvrček (JC) | jan.cvrcek@nm.cz
Antropologické oddělení Národního muzea, Cirkusová 1740, CZ 193 00 Praha 9
Sylva Drtikolová Kaupová (SDK) | sylva.kaupova@nm.cz
Antropologické oddělení Národního muzea, Cirkusová 1740, CZ 193 00 Praha 9
Michal Ernée (ME) | ernee@arup.cas.cz
Archeologický ústav AV ČR, Praha, v. v. i., Letenská 4, CZ 118 01 Praha 1
Vanessa Fairbank (VF) | vanessafairbank@hotmail.com
School of Earth Sciences, University of Bristol, Wills Memorial Building, Queens Road, Bristol BS8 1RJ, United Kingdom
Jan Frolík (JF) | frolik@arup.cas.cz
Archeologický ústav AV ČR, Praha, v. v. i., Letenská 4, CZ 118 01 Praha 1
Volker Heyd (VH) | volker.heyd@helsinki.fi
Department of Cultures, P.O. Box 59, Unioninkatu 38, University of Helsinki, FI-00014 Helsinki, Finland
Ladislava Horáčková (LH) | lhorac@med.muni.cz
Lékařská fakulta Masarykovy univerzity Brno, Anatomický ústav, Oddělení lékařské antropologie, Kamenice 3, CZ 625 00 Brno
Ludmila Kaňáková (LK) | ludmila@kanakova.cz
Ústav archeologie a muzeologie, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, Arne Nováka 1, CZ 602 00 Brno
Jiří Kmošek (JK) | kmosekj@gmail.com
Katedra chemické technologie, Fakulta restaurování, Univerzita Pardubice, Jiráskova 3, CZ 570 01 Litomyšl
Petr Kočár (PK) | kocar@arup.cas.cz
Archeologický ústav AV ČR, Praha, v. v. i., Letenská 4, CZ 118 01 Praha 1
Romana Kočárová (RKo) | rkocarova@seznam.cz
Katedra botaniky, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova, Benátská 2, CZ 128 00 Praha 2
Šárka Křížová (SK) | krizova@gli.cas.cz
Geologický ústav AV ČR, v. v. i., Rozvojová 269, CZ 165 00 Praha 6
Lukáš Kučera (LKu) | lukas.kucera@upol.cz
Katedra analytické chemie, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Palackého v Olomouci, 17. listopadu 12, CZ 779 00 Olomouc
René Kyselý (RK) | kysely@arup.cas.cz
Archeologický ústav AV ČR, Praha, v. v. i., Letenská 4, CZ 118 01 Praha 1
Michaela Langová (ML) | langova@arup.cas.cz
Archeologický ústav AV ČR, Praha, v. v. i., Letenská 4, CZ 118 01 Praha 1
Martin Mihaljevič (MM) | martin.mihaljevic@natur.cuni.cz
Ústav geochemie, mineralogie a nerostných zdrojů, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova, Albertov 6, CZ 128 43 Praha 2
Kamila Moravcová (KM) | moravcova@arup.cas.cz
Archeologický ústav AV ČR, Praha, v. v. i., Letenská 4, CZ 118 01 Praha 1
Ernst Pernicka (EP) | ernst.pernicka@ceza.de; ernst.pernicka@geow.uni-heidelberg.de
Curt-Engelhorn-Zentrum Archäometrie gGmbH, D6, 3, D-68159 Mannheim, Germany;
Institut für Geowissenschaften, Ruprecht-Karls-Universität Heidelberg, Im Neuenheimer Feld 234–236, D-69120 Heidelberg, Germany
Petra Stránská (PS) | stranska@arup.cas.cz
Archeologický ústav AV ČR, Praha, v. v. i., Letenská 4, CZ 118 01 Praha 1
Radko Sedláček (RS) | sedlacek.radko@seznam
Pichlova 2563, 530 02 Pardubice
Jiří Šura (JSu) | sura@vcm.cz
Východočeské muzeum v Pardubicích, Zámek 2, CZ 530 02 Pardubice
Jarmila Švédová (JSv) | jarmila.svedova@uappsc.cz
Ústav archeologické památkové péče středních Čech, Nad Olšinami 3/448, CZ 100 00 Praha 10
Lenka Vargová (LV) | vargova@med.muni.cz
Lékařská fakulta Masarykovy univerzity Brno, Anatomický ústav, Oddělení lékařské antropologie, Kamenice 3, CZ 625 00 Brno
Petr Velemínský (PV) | petr.veleminsky@nm.cz
Antropologické oddělení Národního muzea, Cirkusová 1740, CZ 193 00 Praha 9
Kateřina Vymazalová (KV) | vymazalova@med.muni.cz
Lékařská fakulta Masarykovy univerzity Brno, Anatomický ústav, Oddělení lékařské antropologie, Kamenice 3, CZ 625 00 Brno
Eliška Zazvonilová (EZ) | zazvonilova@arup.cas.cz
Archeologický ústav AV ČR, Praha, v. v. i., Letenská 4, CZ 118 01 Praha 1
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
13
14
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Předmluva a poděkování
15–16
Předmluva a poděkování
M. Ernée
S rozšiřujícím se spektrem v archeologii využívaných
přírodovědných metod se dostává stále větší pozornosti
také kosterním pozůstatkům pravěké i středověké populace. Zcela právem se tak naše pozornost přesouvá
ve větší míře od pravěkých artefaktů také k jejich tvůrcům. Vedle klasické antropologie, paleopatologie či epigenetiky se v novém tisíciletí začaly ve větším měřítku
využívat zejména izotopové analýzy, zaměřené na rekonstrukci stravovacích návyků (izotopie dusíku
a uhlíku) a/nebo možného geografického původu (izotopie stroncia a kyslíku) našich předků (cf. kap. 15 a 16,
s další literaturou). V posledním desetiletí jsme potom
svědky zejména obrovského boomu archeogenetických
výzkumů a navazujících publikací (viz níže).
Způsob prezentace výsledků často velmi rozsáhlých
víceletých mezinárodních archeogenetických projektů,
na kterých se většinou podílely desítky specialistů
z mnoha oborů, bývá, bohužel, negativně ovlivněn periodiky, ve kterých jsou otiskovány. Velmi krátké, několikastránkové statě s velkým množstvím důležitých informací ztracených a často jen obtížně dohledatelných
v obsáhlých tzv. „supplementary informations“ jsou daní
za snahu o publikování v co nejprestižnějších vědeckých časopisech, počínaje Science (Brandt et al. 2013;
Mittnik et al. 2019; Olalde et al. 2019) nebo Nature (Lazaridis et al. 2014; Allentoft et al. 2015; Haak et al.
2015; Mathieson et al. 2015; 2018; Lipson et al. 2017;
Olalde et al. 2018).
Z chronologického hlediska je dnes asi největší pozornost věnována období 3. a počátků 2. tisíciletí př. Kr.
(Haak et al. 2015; Olalde et al. 2018; Mittnik et al. 2019;
Malmström et al. 2019; Schroeder et al. 2019). Dala by
se jistě najít řada odborných argumentů, proč tomu tak
je (předpokládané migrace, šíření indoevropských jazyků, globální charakter období, které je tak často
možné studovat na panevropské úrovni atd.), nejdůležitějším faktorem je však bezesporu skutečnost, že
právě z tohoto období máme k dispozici dostatek antropologického/biologického materiálu, který můžeme podrobit zkoumání. Bez tisíců koster ze stovek pohřebišť
po celé Evropě by to totiž vůbec nebylo možné.
V poslední době se začínají vedle spíše globálně zaměřených prací (Brandt et al. 2013; Lazaridis et al.
2014; Allentoft et al. 2015; Goldberg et al. 2017; Wang
et al. 2019; Jeong et al. 2019) objevovat i studie zaměřené na detailnější poznání jednotlivých regionů (Mittnik
et al. 2019; Marcus et al. 2020) nebo dokonce jednotlivých lokalit či konkrétních nálezů (Schroeder et al.
2019). I to je trend, který je nutné v budoucnu podporovat a zintenzivnit – mimo jiné i proto, aby se více studií na tato témata dostalo ze stránek exkluzivních vědeckých časopisů také do periodik, která se běžně
dostávají do rukou většině archeologů.
Archeogenetika je stále velmi mladá vědní disciplína
a jako taková se ve svých počátcích nedokázala vyvarovat některých chyb. Byla (a často ještě je) příliš uzavřená sama do sebe a nedostatečně reflektovala (a často
stále korektně nereflektuje) skutečnost, že není jedinou
vědní disciplínou zkoumající minulost lidstva a že není
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
možné výsledky a metody ostatních disciplín pomíjet či
dezinterpretovat. Klasickým příkladem je třeba zásadní
nepochopení a nesprávné používání pojmu archeologická kultura ve smyslu jejího, archeologií již dávno překonaného, automatického nekritického ztotožňování
s konkrétní lidskou skupinou, komunitou v etnickém,
politickém či sociálním slova smyslu. Toto pojetí se samozřejmě záhy setkalo s kritikou ze strany archeologické obce (cf. Müller 2013; Hofmann 2015; Vander Linden 2016; Ion 2017; Kristiansen et al. 2017; Heyd 2017;
Furholt 2018a; 2018b; 2019). Dovolím si proto doufat,
že výsledky archeogenetických výzkumů budou stále
častěji publikovány v úzké spolupráci archeogenetiků
s archeology, specialisty na příslušnou problematiku,
aby nebyly prezentované závěry v rozporu s výsledky
dnes již téměř dvousetletého archeologického bádání –
to samé ovšem platí i pro nás, archeology (cf. Wang et al.
2019).
Stále totiž vlastně nemáme jistotu, jestli výsledky
analýzy archeologických pramenů a archeogenetických
výzkumů jsou opravdu dvě strany jedné mince, spojité
nádoby, vypovídající o jedné a té samé minulé skutečnosti, a nebo, zda archeologické prameny vypovídají
spíše o důsledcích sociálního chování našich předků,
zatímco archeogenetická data o biologických procesech,
kterým zatím příliš nerozumíme a na jejichž přesnou
definici je ještě brzy, stejně jako na analýzu vzájemných
vztahů sociálního a biologického života našich předků
(ať už jednotlivců, nebo jejich skupin) v tom nejširším
slova smyslu.
S tím pak souvisí ještě jeden, z mého pohledu notoricky se opakující problém – publikovaná archeogenetická data a závěry na jejich základě činěné se ne vždy
opírají o detailní vyhodnocení a publikaci archeologického materiálu.
Cílem prezentovaného projektu byla od počátku
komplexní analýza, interpretace a prezentace pramenného korpusu z pohřebiště v Mikulovicích s využitím široké škály přírodovědných analýz jako výchozí fundament všech dalších interdisciplinárních výzkumů. Jen
tak může být náš pohled na zdejší komunitu co nejkomplexnější a tudíž co možná nejvíce se blížící minulé skutečnosti. Předmětem projektu z finančních a kapacitních důvodů prozatím nebylo zpracování rozsáhlého
soudobého sídliště. Touto publikací však celý projekt
zdaleka nekončí. Již od roku 2018 probíhá archeogenetická analýza celého souboru (včetně analýzy paleopatogenů), čeká nás detailní demografické vyhodnocení
mikulovické populace, probíhají další paleopatologické,
epigenetické či izotopové analýzy. Bez prezentovaného
pramenného korpusu by ale nic z toho nebylo možné.
Sluší se proto velmi poděkovat především všem 30 specialistům různých vědních oborů z České republiky, Německa, Finska a Velké Británie, kteří se na celém projektu i jeho publikačních výstupech podíleli (viz seznam
autorů).
Zpracování archeologického výzkumu pohřebiště
v Mikulovicích proběhlo v rámci rozsáhlého mezinárodního projektu finančně podpořeného grantem GAČR
15
Předmluva a poděkování
č. GA16-14855S „Mobilita a sociální status populace
časné doby bronzové na jantarové stezce. Výpověď pohřebiště v Mikulovicích“. Zpracování kapitol 11.8, 13.3
a 13.4 (Š. Křížová) bylo podpořeno institucionárním
programem RVO 67985912 (Archeologický ústav AV
ČR, Praha, v. v. i.) a RVO 67985831 (Geologický ústav
AV ČR, v. v. i.). Autoři kapitoly 13.5 (L. Kučera a P. Bednář) by rádi poděkovali Grantové agentuře České republiky (projekt 17-17346S) za finanční podporu a S. Bagužaitė-Talačkienė (Palanga Amber Museum, Palanga,
Litva) a Archeologickému muzeu v Gdaňsku za poskytnutí vzorků surových jantarů k analýze. Vydání této
monografie pak bylo možné díky finančnímu příspěvku
AV ČR v rámci Akademické prémie, udělené M. Ernée
v roce 2019.
Velký dík za poskytnutí materiálu a dokumentace
z výzkumů k jejich zpracování a příkladnou součinnost
během celého projektu patří jednotlivým vedoucím výzkumů, J. Frolíkovi z ARÚ AV ČR, Praha, v. v. i., R. Sedláčkovi (tehdy Východočeské muzeum v Pardubicích)
a D. Víchovi (Regionální muzeum ve Vysokém Mýtě). Revize a digitalizace terénní dokumentace jsou dílem
16
15–16
V. Staňkové a zejména J. Švédové – ani to nebyla vždy
jednoduchá práce. Za vstřícnou spolupráci při zpracování nálezů uložených ve Východočeském muzeu v Pardubicích patří náš dík zejména J. Jílkovi a H. Černé. Za
profesionální konzervátorské ošetření stovek předmětů
z mikulovických hrobů vděčíme zejména H. Březinové
a K. Moravcové z restaurátorských laboratoří ARÚ AV ČR,
Praha, v. v. i., za zhotovení nádherných replik jantarových náhrdelníků pak L. Barčákové z téhož pracoviště.
Fotografie jejich replik zhotovil L. Vojtěchovský. Za pomoc při přípravě grafických podkladů pro kap. 16 patří
dík A. Danielisové, za konzultace při interpretaci radiokarbonových dat pak P. Demjánovi.
Nepřehlédnutelný podíl na vzniku samotné publikace
má především I. Herglová, které patří velký dík za pečlivou
technickou a jazykovou redakci často velmi různorodých
textů, grafickému studiu Agama (AGAMA® poly-grafický
ateliér, s.r.o.) potom za velkou profesionalitu a vstřícnost
při zpracování obrazových příloh i řady korektur jednotlivých textů a v neposlední řadě také D. Gaulovi za kvalitní
anglické překlady velmi rozmanitých odborných textů,
které celou publikaci charakterizují.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Úvod
17–19
1. Úvod
M. Ernée
Jak píše A. Harding, „it is now impossible to doubt that
the Bronze Age world was an interconnected one“ (Harding 2013, 386). Často se předpokládá, že tato „enormous expansion of long-distance travel and exchange“
(Kristiansen – Larsson 2005, 60) byla vázána na vznik
„truly international network of metal trade and exchange, making all regions dependent upon each other“
(Kristiansen – Larsson 2005, 5; Kristiansen 1998, 1) „to
maintain open lines of long-distance exchange in order
to secure the distribution of metal from the few dominant
source areas“ (Kristiansen – Larsson 2005, 39).
Na obecné úrovni byla v poslední době formulována
a je intenzivně diskutována celá řada hypotéz a interpretací spojených se studiem pravěké mobility, exogamie, nadregionálních dálkových kontaktů, obchodu
a směny nejrůznějších forem (naposledy např. Kristiansen – Larsson 2005; Harding 2013; Pokutta 2013; Duffy
2014; Suchowska-Ducke – Scott Reiter – Vandkilde
2015a; 2015b; Kristiansen – Lindkvist – Myrdal /eds./
2018; a řada dalších), které je třeba intenzivně testovat
na konkrétním archeologickém materiálu z různých regionů a kulturních prostředí (Harding 2013, 390; Kristiansen – Larsson 2005, 7). To se také děje a zejména
v souvislosti s akcelerací výzkumu aDNA (Allentoft et al.
2015; Olalde et al. 2018; souhrnně např. Kaiser – Burger – Schier /eds./ 2012; Krause – Haak 2017) a analýz
izotopů zejména stroncia a kyslíku (např. Wright –
Schwarcz 1998; Price et al. 2004; Knipper 2004; Bentley
2006)1 v posledních letech rostou případové studie v některých regionech jako houby po dešti (srovnej Stockhammer et al. 2015a; 2015b; Knipper et al. 2016; 2017;
Massy et al. 2017; Massy 2018).2
Jaká část tehdejší populace byla skutečně přímo spojena s nadregionálními dálkovými kontakty, směnou
a obchodem a aktivně se na nich podílela? Byl tehdejší
svět skutečně v neustálém pohybu charakterizovaném
permanentní migrací jednotlivců i skupin obyvatelstva, cestovatelů, obchodníků či bojovníků? Propojovaly
tehdejší svět masy, nebo spíše podnikaví jednotlivci, rodiny, rody nebo jiné sociální, politické, profesní či zájmové skupiny? A pokud ano, odráží se to nějak v konkrétním archeologickém materiálu? Jsme schopni tyto
skutečnosti identifikovat našimi současnými metodami? Na všechny tyto otázky se pokoušíme hledat odpovědi pomocí analýz a interpretací archeologických nálezů – archeologických pramenů. Dříve než se pokusíme
činit závěry na obecné úrovni (např. Kristiansen – Larsson 2005; Pokutta 2013), bylo by vhodné provést detailní cílené analýzy konkrétních lokalit, zejména pohřebišť, jejichž výsledky by mohly předkládané interpretace
podpořit, nebo naopak krotit některá příliš optimistická očekávání (srovnej Pokutta 2013; Oelze – Nehlich
– Richards 2012).
Jedním z typických archeologických dokladů nadregionálních dálkových kontaktů v pravěku obecně jsou
1
2
Ale i uhlíku a dusíku (např. Kohn 2010; Hedges – Reynard 2007).
Vzhledem k rychlému přírůstku jednotlivých case studies zde ani
všechny jen pro forma necituji.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
například nálezy jantaru (většinou baltského) mimo oblast jeho původu (především pobřeží Baltského moře;
naposledy např. Czebreszuk 2011; Ernée 2012a; 2013a;
2016; 2017; Jaeger – Czebreszuk 2010; Jaeger 2016;
Palavestra 2007; Woltermann 2016a; 2016b; souhrnně
Palavestra – Beck – Todd /eds./ 2009; Cellarosi et al.
/eds./ 2016). Cesty, kterými se baltský jantar dostával
na jih, nazývané někdy „jantarové stezky“, jsou předmětem intenzivního zájmu, studia a diskusí již od dob
Schliemannových objevů početných kolekcí jantarových
předmětů v mykénských šachtových hrobech v 80. letech 19. století (srovnej Schliemann 1878a; 1878b; Karo
1930–1933) a notoricky známé De Navarrovy studie
z roku 1925 (De Navarro 1925).
Chceme-li studovat rozsah, v jakém se lokální komunity mohly podílet na předpokládané dálkové směně
a obchodu (exchange and trade networks), je na místě
studovat komunity sídlící přímo na dálkových komunikacích, po kterých ceněné komodity a „prestižní“ zboží
(jako například jantar, barevné a drahé kovy a výrobky
z nich, látky atp.) opravdu proudily – byly skutečně
v dostatečném (významném) množství transportovány,
tedy komunity, které patrně na tudy proudícím obchodu nějak participovaly, nebo u kterých se to alespoň
dá důvodně předpokládat. Je na místě pokusit se odpovědět na otázku, v jakém rozsahu se konkrétní komunita nebo někteří její příslušníci mohli na nadregionálních dálkových kontaktech podílet, respektive máme-li
co do činění s mobilní komunitou plně integrovanou do
nadregionálního systému obchodu a směny, nebo spíše
s usedlou komunitou (možná disponující mobilními artefakty, tzv. exotics) profitující z činnosti jiných, mobilnějších osob, které lokalitou pouze příležitostně či pravidelně procházejí.
Vzhledem ke zdejší velké koncentraci nálezů jantaru
ze starší doby bronzové – více než 4500 jantarových
předmětů (naposledy Ernée 2012a; 2013a; 2016; 2017)
– jsou Čechy pro tento typ studia ideálním regionem.
Čechy nebyly v té době jen tranzitním územím, přes
které se jantar dostával do dalších sousedních i vzdálenějších oblastí. Území Čech, zejména středních, bylo
ve starší době bronzové nejvýznamnějším cílovým územím, do kterého jantar od pobřeží Baltu putoval. To vidíme zejména na pohřebištích – jantar dnes pochází
z téměř 350 hrobů na asi 90 českých únětických pohřebištích.
Archeologický výzkum počátků doby bronzové má
v Čechách velmi dlouhou a bohatou tradici. Již v roce
1879 Čeněk Ryzner prozkoumal a záhy také publikoval
(Ryzner 1880a; 1880b) obě bohatá eponymní pohřebiště
v Úněticích u Prahy. Už kolem roku 1900 bylo z Čech
známo ca 50 únětických pohřebišť s 600–700 hroby.
Z 20. století stojí v tomto směru za zmínku zejména
práce F. Dvořáka (Dvořák 1927a; první publikace pohřebiště v Polepech u Kolína), V. Mouchy (např. Moucha
1954; 1961a; 1963; Moucha – Pleinerová 1966), I. Pleinerové (např. Pleinerová 1959a; 1960a; 1966; 1967a a řada dalších), J. Rataje (Rataj et al. 1954), I. Háska (Hásek
1959) nebo M. Bartelheima (Bartelheim 1998). Slibně
17
Úvod
rozjetý výzkum však v posledních několika desetiletích
20. století ustrnul na mrtvém bodě (k tomu více v kap.
2). Novým impulsem se stal až stavební boom v posledních ca 20 letech, kdy se v Čechách podařilo odkrýt
řadu bohatých i poměrně rozsáhlých pohřebišť.3 V současné době tak disponujeme z území Čech více než
2000 únětickými kostrovými hroby, z nichž 700–800
pochází z moderních, převážně dobře dokumentovaných výzkumů realizovaných v posledních letech –
i když na zpracování a publikaci většina z nich zatím
ještě čeká.
Přednost kostrových pohřebišť oproti jiným typům lokalit (sídlištím, depotům …) je očividná – vedle artefaktů
obsahují i lidské kostry, tedy nejen předměty, ale také
pozůstatky jejich tvůrců a uživatelů. Právě lidské kosterní pozůstatky jsou, zejména díky dynamicky se rozvíjející archeogenetice i ostatním přírodovědným analýzám kosterních pozůstatků (izotopie, histologie, epigenetika, paleopatologie, 14C a další), velmi perspektivním
zdrojem informací nejen co se jich samotných týče, ale
také díky možnosti jejich komparace s výsledky analýz
s nimi nalezených artefaktů.
I když se pozornost ve sledovaném „chronologickém
rámci“ z počátku logicky soustředila zejména na
archeologické kultury, u kterých se s mobilitou jejich
nositelů většinou tradičně počítalo,4 dostává se v posledních letech zasloužené pozornosti také bezprostředně navazujícímu období počátků doby bronzové
(příklady viz níže). Právě střední Evropa totiž disponuje pro toto období výjimečným počtem řádově tisíců
kostrových hrobů obsahujících neméně impozantní
množství velmi rozmanitého spektra doprovodných
nálezů. Zejména co se archeogenetiky a analýz izotopů
týče, čeká velký informační potenciál středoevropských kostrových pohřebišť počátků doby bronzové
prozatím stále na své plné využití a analýzu v širším
geografickém i chronologickém kontextu. Možnosti
a perspektivy takového výzkumu už naznačily výsledky některých projektů.
Zajímavé výsledky i interpretace přinesly analýzy izotopů stroncia, kyslíku, uhlíku a dusíku padesáti hrobů/
skeletů z 15 pohřebišť únětické kultury v polském Slezsku, spojené s neméně zajímavými interpretacemi (Pokutta 2013, 98–119, 157–215, 244–257), stejně jako
předběžné výsledky analýz izotopů stroncia na stovce
koster z pohřebiště wieselburské kultury z rakouské
lokality Hainburg/Teichtal (Krenn-Leeb 2011, 24–25;
Irrgeher et al. 2011). Na základě prvních charakterizuje
autorka (D. Pokutta) slezskou únětickou populaci jako
„demographically open population“ s „a very high level of
3
4
Z větších nekropolí např. Vliněves (304 hroby a 57 sídlištních objektů s kosterními pozůstatky celkem 396 jedinců; Limburský
a kol. 2018), obchvat Kolína (ca 100 hrobů), Mikulovice u Pardubic (ca 100 hrobů, viz tato publikace), Hostivice (ca 50 hrobů),
Praha-Miškovice (44 hrobů; Ernée – Müller – Rassmann 2009;
Ernée – Majer 2009; Ernée 2012b; 2013; 2015), Vepřek 2 (35
hrobů; Lička – Lutovský 2006), Velké Přílepy, Holubice, Veleň atd.
Kultura se šňůrovou keramikou – Corded Ware Culture (např.
Sjögren – Price – Kristiansen 2016; Kristiansen et al. 2017) a zejména kultura se zvoncovitými poháry – Bell Beaker Culture/
Phenomenon (např. Olalde et al. 2018; Grupe et al. 1997; Price –
Grupe – Schröter 1998; Heyd et al. 2003; Price et al. 2004; Haak
et al. 2008).
18
17–19
territorial mobility“, v níž „migrations played very important
role“. Přistěhovalci mají pocházet zejména z území dnešního středního Německa (Sachsen-Anhalt), ale i z Čech,
Maďarska či Švédska (Pokutta 2013, 244–245). Jak
autorka dále uvádí (Pokutta 2013, 250), „in the research
group the non-local component constituted 40–41 %, however the real number of immigrants in the Únětice culture
was likely to be higher“! Podobně zajímavá data i jejich interpretace uvádí D. Pokutta na základě analýz izotopů
uhlíku a dusíku k lepšímu stravovacímu profilu i zdravotnímu stavu a tedy možná vyššímu sociálnímu statusu
(vyšší životní standard) a významnější roli některých přistěhovalců (například z Čech) v předpokládané multietnické slezské populaci (Pokutta 2013, 250–254). Asi 14 %
imigrantů pak bylo identifikolváno na pohřebišti Hainburg/Teichtal (Irrgeher et al. 2011, 36). Na druhé straně
máme ale „no evidence of mobility at the Early Bronze Age
cemetery of Singen“ v jihozápadním Německu, odkud jsou
známy „several graves with metal artefacts that originated
in other parts of Central and Western Europe“, které byly
proto „interpreted as being the graves of non-local individuals“ (Oelze – Nehlich – Richards 2012, 752). Zjištění, že
„the sampled population is of local origin and does not
show patterns of individual mobility, even though there is
evidence for long-distance trade and exchange of the metal
artefacts“ (Oelze – Nehlich – Richards 2012, 752), je velmi
důležité a musí být testováno na dalších nekropolích, a to
nepochybně i v Čechách. Právě z únětického prostředí na
území dnešních Čech bylo v průběhu starší doby bronzové exportováno velké množství bronzových předmětů
(zejména severním směrem), a zdejší únětická populace,
nebo přinejmenším některé její složky, z vyspělé metalurgické produkce nepochybně také významným způsobem
profitovaly. Nepochybně inspirativní práce přinášející
množství důležitých srovnávacích dat byly v posledních
letech publikovány také pro jihozápadní Německo (Projekt
Region Augsburg; Stockhammer et al. 2015a; 2015b;
Massy et al. 2017; Knipper et al. 2017; Mittnik et al.
2019; srovnej Schwarz 2016).
Při analýze pohřebiště v Mikulovicích situovaného na
významné dálkové komunikaci, se značným množstvím
hrobů obsahujících tzv. „exotics“, tedy předměty (milodary) nebo suroviny prokazatelně cizího původu (baltský jantar, mořské mušle atd.), hledáme především
odpovědi na následující okruhy otázek:
– Byla zde pohřbívající komunita, zjevně profitující z polohy na důležité dálkové komunikaci, také sama aktivně zapojena do provozu na ní? Byla sama mobilní,
aktivní v nadregionálních kontaktech, směně a obchodu? Nebo byla usedlá a spíše jen těžící ze samotné
lokace na významné komunikaci (po které proudil obchod a zboží rozličného původu) a z „mobilních“ osob
či jejich skupin, po této komunikaci se pohybujících?
Jaká část zdejší komunity se mohla přímo aktivně podílet na provozu na stezce a na budování/udržování
nadregionální sítě kontaktů, které pravidelný dálkový
obchod/směnu podmiňují? Odpovědi na tyto otázky
by mohly výrazně přispět k diskusi o míře propojení
celého časně bronzového světa a rozsahu, v jakém se
na budování a udržování takových kontaktů mohly
podílet jednotlivé obce/komunity nebo jejich části,
tedy do jaké míry byly tyto skupiny lidí do budování
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Úvod
a udržování sítí nadregionálních kontaktů aktivně zapojeny.
– Jsme-li schopni identifikovat na pohřebišti „cizince“
(osoby pocházející z oblasti mimo studovaný region),
jaké procento pohřbené populace reprezentují? Pocházejí z jednoho regionu/směru nebo z více oblastí,
jak to předpokládá pro Slezsko D. Pokutta (2013)?
Jsme schopni tyto „cizince“ identifikovat i v archeologickém materiálu – milodarech a přídavcích? Jakou roli tito „cizinci“ hráli nebo mohli hrát? Jaký je
věkový a genderový profil těchto „cizinců“? A může
být jejich přítomnost na pohřebišti skutečně spojena
s polohou lokality na významné dálkové komunikaci,
nebo byli přítomni z jiného důvodu – např. exogamii?
A jaké je genderové složení pohřbené populace? Můžeme i zde počítat s vyšší mírou mobility (cizího původu) např. žen, jak to naznačují některé nejnovější
studie (Knipper et al. 2017)?
– Podle hrobových přídavků se na pohřebišti vedle
sebe nacházely hroby výjimečně bohaté (lité či tepané bronzy, zlato, stovky jantarových perel a vzácné rozřaďovače, mořské mušle atd.) a archeologicky
chudé (zcela bez milodarů/přídavků nebo jen s nádobami). Mohou být tyto dnešní „archeologické“ rozdíly odrazem rozdílů v původu, sociálním statusu či
kvalitě života zemřelých, nebo jde spíše o rozdíly
chronologické? A odrážejí se tyto původní rozdíly
nějak (zdravotní stav, strava) i v dochovaném antropologickém materiálu? Jak můžeme vysvětlit/interpretovat existenci takto extrémně bohatých a chudých hrobů přibližně stejného stáří v rámci jediného,
prostorově poměrně omezeného pohřebiště?
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
17–19
Ne na všechny tyto otázky najdeme odpovědi v závěru
této publikace. Jak již bylo zmíněno výše, skýtají ale středoevropská kostrová pohřebiště starší doby bronzové díky
značnému množství vhodného antropologického materiálu a velkému bohatství nálezů (včetně řady jednoznačně
importovaných) do budoucna velký informační potenciál
právě zejména co se týče analýz lidských kosterních pozůstatků.5 I když nebylo možné zahrnout již do této publikace také výsledky analýz DNA,6 klademe si zde za cíl
co možná nejkomplexnější vyhodnocení rozsáhlé nekropole s využitím široké škály nám dnes dostupných přírodovědných metod. Čistě archeologická analýza nekropolí
totiž dosáhla svého zenitu7 a jejich interpretace bez možnosti srovnání s výsledky výše zmíněných analýz kosterních pozůstatků už téměř postrádá smysl.8 Může totiž
vést k řadě zásadních interpretačních zkreslení (srovnej
např. Oelze – Nehlich – Richards 2012).
5
6
7
8
Při jejich vyhodnocení nás nepochybně čeká řada různých překvapení. Například izotopové analýzy kontextů starší doby bronzové poskytují dnes relativně heterogenní obraz, sahající od
neprokazatelných dokladů přítomnosti individuí cizího původu
na pohřebišti Singen v jihozápadním Německu (Oelze – Nehlich –
Richards 2012) přes velmi omezené množství doložených cizinců
na většinou menších únětických nekropolích ve středním Německu (Knipper et al. 2016) až po data z únětických kontextů
v polském Slezsku, která jsou interpretována jako doklad „hypermobility“ jednotlivců i celých rodin (Pokutta 2013).
Z finančních důvodů nebyly analýzy DNA součástí grantového
projektu, jehož výstupem je tato publikace (viz níže, pozn. 17).
Ve vší úctě k obrovskému pokroku na poli archeometrických analýz artefaktů.
Máme-li je pro dané období a území v potřebném množství k dispozici.
19
K výzkumu pohřebišť starší doby bronzové v Čechách
20–23
2. K výzkumu pohřebišť starší doby bronzové v Čechách
M. Ernée
Přesvědčení, že území dnešních Čech patří k nejdůležitějším a na počet nalezišť a množství nálezů nejbohatším oblastem únětické kultury a tím potažmo i celé
středoevropské starší doby bronzové, je v archeologické
obci hluboce zakořeněno již po řadu generací (srovnej
např. Rassmann 1996, 204; Zich 1996, 5–8; Bartelheim
1998, 9; Müller et al. 1999; Müller 1999; Krause 2003,
65; Moucha 2005). O to více překvapuje zjištění, že až
do nedávného vydání monografických publikací únětických pohřebišť v Praze-Miškovicích (Ernée 2015) a Vliněvsi (Limburský a kol. 2018)9 byla k dispozici jediná
„monografie“ o pohřebišti této kultury (Hásek 1959).
Nemá smysl na tomto místě do hloubky komentovat
celé dějiny výzkumu únětické kultury v Čechách. K tomu je k dispozici dostatek literatury (naposledy např.
Jiráň /ed./ 2008, 18–21; srovnej také Zich 1996, 5–8;
Bartelheim 1998, 9–12; Krause 2003, 65–67). Rád bych
tu upozornil jen na několik momentů, které nám možná
pomohou pochopit důvody stále přetrvávajícího neuspokojivého stavu výzkumu českých únětických nekropolí
– a tím vlastně i celé české únětické kultury.
V roce 1880 zveřejnil Č. Ryzner v časopisu Památky
archeologické nálezy ze dvou eponymních pohřebišť
únětické kultury v Úněticích (Ryzner 1880a; 1880b). Již
o pouhých 11 let později, v roce 1891, konstatoval na
stránkách téhož časopisu J. Smolík v publikaci hrobů
se skrčenými kostrami ze Zvoleněvsi (Smolík 1891, 430)
při zhodnocení milodarů, že „některé vyskytují se buď
téměř v každém hrobě, jako na př. bronzové jehlice
s úškem, jantarové korale ve větším počtu – aneb
častěji, jako rourky svinuté z bronzového drátu, bronzové
a zlaté náušnice z dvojitého drátu, bronzové dýky, nádobky určitého tvaru a t. p.“ Ilustrativní je i autorova poznámka, že milodary „bohatostí nevynikají, spíše nás
překvapují tím, že téměř ve všech hrobech byly stejného
druhu ...“ (Smolík 1891, 417). Poněkud neskromné konstatování, uvážíme-li, že mezi 14 nalezenými hroby
byly ve třech zlaté náušnice (celkem 5 kusů) a dokonce v deseti jantarové korále!
Během prvních desetiletí výzkumu a zveřejňování bohatých středočeských únětických nekropolí na stránkách Památek archeologických se postupně ustálil
z dnešního pohledu dosti vysoký standard těchto publikací. Najdeme v nich detailní popisy jednotlivých hrobů, nálezů a často také plánky publikovaných pohřebišť
vč. parcelních čísel, což umožňuje jejich identifikaci
v mapových podkladech i dnes. Publikace tehdy často
následovaly záhy po vlastním objevu, někdy dokonce
ještě v témže roce, a odrážely tak většinou skutečně aktuální stav výzkumu (srovnej Sklenář 2011).
Popisy nových hrobů skrčenců a vyobrazení dalších
a dalších nálezů z nich se objevovaly pravidelně na
stránkách Památek archeologických, a to i z několika
nekropolí v jednom čísle. Jen v XVI. ročníku Památek
z let 1893–1895 najdeme články o nekropolích v Osluchově (Schmidt 1893a), Holubicích (Schmidt 1893b),
Malých Čičovicích (Píč 1893a), Třebovli (Píč 1893b),
Neprobilicích (Felcman 1893; 1896), pod Slánskou Horou
(Schmidt 1893c) a v Dřínově (Schmidt 1895, 735). A tak
mohl už v posledním sešitě tohoto ročníku z roku 1895,
v publikaci posledního zmíněného pohřebiště V. Schmidt
konstatovat, že „Pohřebiště Dřínovské, obsahující 75
hrobů, je na ten čas největší známé pohřebiště se skrčenými kostrami typu Únětického. … jeť tedy pohřebiště
Dřínovské co do počtu 51. místo, kde na hroby se skrčenými kostrami uhozeno bylo“ (Schmidt 1895, 735).10
Nárůst poznatků o únětických nekropolích v relativně krátkém časovém období ca 10–15 let byl tehdy
obrovský. Z dobových textů vyplývá, že někteří badatelé
byli tímto množstvím brzy poněkud „přesyceni“. Prvním
„nespokojencem“ byl V. Schmidt. Již v publikaci nálezů
z Osluchova v roce 1893 považoval za nutné zdůraznit,
že „… nebude tuším od místa, když pro rozličné odchylky jednotlivých hrobů, popíši každý zvlášť.“ (Schmidt
1893a, 67). Naplno pak svůj postoj prezentoval v publikaci pohřebiště v Dřínově o dva roky později: „Prve než
k vlastnímu popisu pohřebiště přikročíme, dovolíme si
předem ještě připomenouti, že celkový ráz jeho shoduje
se s typem Unětickým .... Z té příčiny bylo by zbytečno, jako nudno, obírati se na tak rozsáhlém pohřebišti s každým hrobem zvlášť, poněvadž jednotlivé jsou si mezi sebou podobny a odjinud již sdostatek známy. My tedy popíšeme hroby Dřínovské ve větších skupinách a co takové je mezi sebou porovnáme“
(Schmidt 1895, 720–721). Vždyť „artefakty hrobové, …,
nevykazují, …, nic nového, co by snad zvláštním rázem
vynikajíc, z jiných stejnorodých pohřebišť již známo nebylo“ (Schmidt 1895, 729–730). Alespoň ale ještě vyobrazuje plánek s čísly hrobů (str. 721–722), která
uvádí i u výčtu jednotlivých nálezů. To umožňuje, byť
komplikovaně, alespoň částečně rekonstruovat jednotlivé hrobové celky.
Tehdejší diskuse byla patrně bouřlivá. Zmíněná „přesycenost“ únětickými nálezy vedla k tomu, že někteří
badatelé nevěnovali už jejich publikaci takovou pozornost jako dříve. To se posléze patrně odrazilo i v kvalitě
samotného terénního výzkumu únětických hrobů, což
naznačují nesouhlasné reakce J. Felcmana v publikacích pohřebišť u Lotouše a v Noutonicích: „Ačkoli hroby
tyto, rázu Únětického, byly již na různých místech naší
české vlasti v hojné míře nalezeny a popsány, a tím významná charakteristika jejich důkladně je známa, proto
přece považuji za naši povinnost i na dále každé takové naleziště hrobů systematicky prozkoumat, neb není
nikdy vyloučena možnost, že na jednom neb druhém pohřebišti něco abnormálního se objeví, kterážto abnorma-
10
9
V době práce na tomto rukopisu nebyla publikace P. Limburského a kol. (Limburský a kol. 2018) ještě vydána a proto není
v této práci šířeji citována.
20
Kolem roku 1900 bylo z území Čech k dispozici ca 600–700 únětických hrobů (ca 530 z nich jenom z 29 pohřebišť, na kterých
se alespoň v 1 hrobě vyskytl jantar). Jantarové předměty byly
do roku 1900 nalezeny v 92 únětických hrobech (Ernée 2012a,
71–76, 156, Tab. 4; 2015, 1).
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
K výzkumu pohřebišť starší doby bronzové v Čechách
lita může vésti pak ku zcela novým úsudkům. I zde, na
tomto pohřebišti, vyskytují se nové předměty co milodary,
které až dosud v žádných hrobech v Čechách nalezeny
nebyly a potvrzují můj náhled nahoře uvedený“ (Felcman
1897, 546); „Ač charakteristika hrobů těchto jest s jinými
v údolí Svatojiřském prozkoumanými totožnou, zdálo by
se, že nyní, kdy již tolik pohřebišť bylo prozkoumáno, jest pouhým luxusem, další pohřebiště systematicky zkoumati, na což odpověděti musím, že
tomu tak není a býti nemůže, nýbrž musí zůstati
snahou naší, aby to, co nám jednou bylo odkryto,
též bylo prozkoumáno, neboť dosud každé pohřebiště nám poskytuje novotiny, které by v lůnu země
pohřbeny zůstaly, kdyby další pohřebiště zkoumána nebyla“ (Felcman 1898, 24).
V. Schmidt reagoval záhy, již roku 1899, v publikaci
pohřebiště v Kamýku: „V popisu podávám výsledek
zkoumání, při němž, aby nebyly opakovány věci již
známé, obmezím se jen na to důležitější, vůbec nutné,
a na vylíčení okolností nových, neboť typické známky
těchto pohřebišť, pokud sahají do periody Únětické, mezi
něž i tento hřbitov Kamýcký zařaditi dlužno, jsou z jiných
pohřebišť s dostatek známy, tak že by bylo plýtváním místa tohoto časopisu, popisovati každý hrob
zvlášť, uváděti jeho rozměry, pak způsob obložení atd.
nebo vypisovati bezúčelné a únavné rozměry nádobek a j. K tomu cíli vyhoví popis hromadný úplně“
(Schmidt 1899, 551).
Výsledek tohoto Schmidtova přístupu byl ovšem
z našeho pohledu tristní. Z jednoho z největších prozkoumaných únětických pohřebišť (objeveno bylo tehdy
99 hrobů a jejich celkový počet byl odhadnut na ca 150;
Schmidt 1899, 551–552) nemáme ani celkový plán, ani
popisy jednotlivých hrobových inventářů. Možnosti jakéhokoli vyhodnocení této nekropole jsou proto jen minimální. Na tom nic nemění ani skutečnost, že na
základě inventářů NM Praha je možné přiřadit některé
dochované předměty k některým konkrétním hrobům
(srovnej Vokolek v tisku).
Tímto až nevybíravým Schmidtovým útokem se nakonec, bohužel, nechal ve svém přesvědčení zviklat
i J. Felcman. Již v publikaci pohřebiště v Tursku (1902)
píše: „Pokolení skrčených u nás tak hojně se vyskytující
zachovalo nám v hrobech v každém ohledu obrázek kulturní a náboženský a podává nám následkem systematicky prozkoumaných pohřebišť tak jasný obraz
tohoto pokolení, že by snad ani nebylo třeba další
objevená pohřebiště prozkoumávati. Avšak v každém
novém prozkoumaném pohřebišti nalézáme přec nějaké
novinky neb doplňky a i kdyby tomu tak nebylo, jest přec
třeba hroby prozkoumati, jelikož by zanedbáním toho
mohla vzniknouti pochybnost, že snad pohřebiště přec
něco nového obsahovalo. Každé nově prozkoumané pohřebiště doplňuje vždy naši předhistorickou mapu a proto nemohl jsem odolati, abych nově poznané pohřebiště
Turské neprozkoumal. Při popisu volím formu nejstručnější a to potud, pokud mají okolnosti pro archeologii důležitost“ (Felcman 1902, 37). V podobném
duchu se vyjadřuje i v publikaci pohřebiště v Malých
Čičovicích v roce 1908: „Toto nově prozkoumané pohřebiště u přirovnání s různými systematicky prozkoumanými pohřebišti skrčených koster typu únětického
neposkytuje co se úpravy i inventáře týče, žádných novi-
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
20–23
nek“ (Felcman 1908b, 321). S detailními popisy hrobů
a nálezů či s vyobrazením plánku pohřebiště se už neobtěžuje.
Poselství tohoto „mediálního“ odrazu tehdejších jistě
mnohem bouřlivějších diskusí je i tak zcela zřejmé.
V důsledku „přesycení“ badatelů stovkami únětických
hrobů a nálezů z nich došlo k ochabnutí zájmu o tento
druh pramenů a k odklonu od na svou dobu precizních
publikací s detailními popisy jednotlivých hrobů a nálezů (většinou včetně jejich vyobrazení), plány pohřebišť
atd., se kterými lze mnohdy úspěšně pracovat i dnes.
Tehdejší badatelé nabyli dojmu, že už toho o „pokolení
skrčků“ (srovnej Píč 1899; Zich 1996, 6) vědí dost a další
výzkumy (a jejich publikace) začali považovat za téměř
zcela zbytečné. S důsledky tohoto z dnešního pohledu
zcela mylného, přesto ale osudového dojmu tehdejší badatelské generace se potýkáme dodnes (srovnej i Jiráň
/ed./ 2008, 18).
Nesmíme také zapomínat, že už v roce 1899 vyšel
1. díl Starožitností země České z pera J. L. Píče (Píč
1899), věnovaný právě pokolení skrčků, ve kterém Píč
sumarizoval a ze svého pohledu vlastně uzavřel výsledky dosavadního bádání. A je otázkou, zda a jakým
způsobem se na přístupu tehdejší badatelské generace
mohla odrazit právě Píčova kniha a vlastně i nezájem
samotného Píče o získávání a publikování dalších pramenů k této problematice. J. L. Píč byl v té době již plně
zaujat prací na dalších svazcích Starožitností a pokolení
skrčků už pro něj představovalo uzavřenou kapitolu
(srovnej Sklenář 2011).
Mezi předválečnými publikacemi únětických hrobových nálezů stojí za vážnější zmínku vlastně jen pohřebiště v Polepech u Kolína, které v roce 1925 prozkoumal
a již v roce 1927 také publikoval F. Dvořák (1927a;
1927b, 353), a to včetně celkového plánu, detailních popisů a fotografií některých hrobů i fotografií nálezů.
Tato nekropole byla vždy v rámci české únětické kultury
považována za poněkud výjimečnou velkým počtem odkrytých hrobů (celkem 142), ze kterých pochází zejména
množství keramických nádob. Nejspíše proto mu ve
svých pozdějších pracích věnovali velkou pozornost
i V. Moucha (1954) a M. Bartelheim (1998), kterým sloužilo jako základní výchozí materiálový korpus při jejich
typochronologických úvahách. O na svou dobu vynikající kvalitě Dvořákovy studie ostatně svědčí i konstatování z roku 2008, že v roce 1925 prozkoumané „polepské pohřebiště představuje jeden z hlavních pramenů
pro bližší poznání vývoje únětické kultury v Čechách“,
které se dočteme v poslední syntéze českého pravěku
(Jiráň /ed./ 2008, 24). Vcelku trefná, byť možná nechtěná, charakteristika současného stavu výzkumu pohřebišť únětické kultury v Čechách. Dočká-li se totiž
takového ocenění 83 let (!) starý výzkum, jistě to na
druhé straně nesvědčí o bouřlivém vývoji a vysoké kvalitě bádání v této oblasti v posledních desetiletích.
Navíc, i když se v Polepech podařilo prozkoumat
hroby ze starší i mladší fáze únětické kultury, nemůžeme toto pohřebiště považovat za zcela reprezentativní
pro českou únětickou kulturu jako celek, zejména pak
pro její klasickou fázi. Pohřebiště náleží tzv. kolínské
skupině české únětické kultury, jejíž hroby jsou obecně
poněkud chudší, než hroby na bohatých nekropolích
centrální středočeské skupiny (např. Bartelheim 1998,
21
K výzkumu pohřebišť starší doby bronzové v Čechách
166, 185). Není jistě náhoda, že se ani v jednom z celkem 142 hrobů nevyskytly v Čechách jinak tak hojné
nálezy z jantaru (v ca 15–20 % všech únětických hrobů
v Čechách; srovnej Ernée 2012a, 113–115, Tab. 25)
nebo zlata (srovnej Moucha 1997, Abb. 6.13) a i počet
bronzových předmětů je oproti jiným nekropolím výrazně poddimenzovaný (Moucha 1954). Možná i z toho
důvodu píše R. Krause (2003, 65), že, „wie eingangs
erwähnt, basiert die zeitliche (Fein-) Gliederung der
böhmischen Aunjetitz-Kultur fast ausschließlich auf der
Grabkeramik, da Metallartefakte und insbesondere die
chronologisch empfindlichen Nadeln nur relativ selten
in die Gräber gelangt sind … (Bartelheim 1998, 64)“,
i když toto konstatování vůbec neodpovídá reálné situaci.11
Podobný trend pokračoval i v období po 2. sv. válce.
A tak až do roku 2015 (Ernée 2015), tedy celých 56 let,
byla jedinou monografickou publikací pohřebiště z počátků doby bronzové z území Čech kniha I. Háska o staroúnětické nekropoli v Dolních Počernicích (Hásek
1959). I v tomto případě však šlo o zveřejnění výsledků
předválečného výzkumu (1933–1935) několika na sobě
nezávisle pracujících institucí i jedinců, se všemi souvisejícími negativy. To se odrazilo i v samotné publikaci,
ve které najdeme jen fotografie 11 z celkem 77 objevených hrobů, ani jediný půdorys a pouze fotografie nálezů.
Co se týče pohřebišť klasické fáze únětické kultury,
jsme na tom ještě podstatně hůře – odpovídajícím způsobem publikováno není vlastně ani jedno jediné.12
V případě publikací jde vesměs o drobné, dílčí studie
věnované jednotlivým, mnohdy jen z menší části prozkoumaným nekropolím s několika hroby, většinou od
autorů, kteří se výzkumu starší doby bronzové systematicky nevěnovali. I proto zůstaly převážně bez obecnější reflexe a téměř bez jakéhokoli dopadu na bádání
o starší době bronzové v Čechách, podobně jako řada
nálezů předválečných (srovnej i Jiráň /ed./ 2008, 19).
Na vině je jistě také skutečnost, že se výzkumu (analýze a publikování) únětických pohřebišť v Čechách od
60. let 20. století systematicky nikdo nevěnoval. V tomto směru marginální je i produkce dvou hlavních protagonistů výzkumu starší doby bronzové v Čechách
v posledních ca 70 letech, V. Mouchy a I. Pleinerové.
Určitě soustavněji se výzkumu počátků doby bronzové věnoval V. Moucha. I on se ale věnoval problematice pohřebišť pouze zpočátku. Poprvé při analýze pohřebiště v Polepech u Kolína (Moucha 1954; 1963),
podruhé při zpracování starších nálezů z Lovosicka,
zejména z pohřebiště Velké Žernoseky (Moucha 1961a),
a naposledy v roce 1966, společně s I. Pleinerovou,
v „re“publikaci významného a bohatého pohřebiště v Liběšovicích v severozápadních Čechách (Moucha – Pleinerová 1966).
11
12
Na středočeských pohřebištích klasické fáze UK najdeme bronzové jehlice v ca 27 % hrobů, v ca 13 % z nich jich pak bylo nalezeno více než 1 kus (2, 3 i 4 kusy; Ernée 2015, 299). Naproti
tomu na pohřebišti v Polepech se bronzové jehlice objevily jen
ve 2 hrobech z celkem 142 (1,4 %)!
Snad jedinou výjimkou je menší pohřebiště v Jenišově Újezdě
v severozápadních Čechách (Čech 1995).
22
20–23
I. Pleinerová se výzkumu počátků doby bronzové věnovala hlavně od poloviny 50. do konce 60. let 20. století, a to zejména v souvislosti s výzkumem v Březně
u Loun, který probíhal od roku 1954. V té době publikovala řadu studií, zabývajících se zejména počátky
doby bronzové v sousedství Krušných hor – v severozápadních Čechách a Sasku, a to jak na obecnější bázi
(Pleinerová 1966; 1967a; 1967b), tak na příkladu konkrétních pohřebišť, jako byly Blšany u Loun (Pleinerová
1960a), Postoloprty (Pleinerová 1962), Liběšovice (Moucha – Pleinerová 1966) a samozřejmě Březno u Loun. Je
jen velká škoda, že na celkovou kompletní publikaci
dvou v Březně prozkoumaných únětických pohřebišť
nikdy nedošlo. K dispozici máme jen řadu dílčích informací a zmínek v různých článcích věnovaných často
jiným tématům (Hnízdová 1955; Pleinerová 1959a;
1960b; 1965; 1967c; 1972; 1981), ty však celkovou
publikaci nenahradí. Od 70. let 20. století zaměřila
I. Pleinerová svoji pozornost jiným směrem (zejména na
raný středověk, dobu stěhování národů či experimentální archeologii) a starší době bronzové se věnovala už
jen sporadicky (Pleinerová 1981).
Ve svém posledním článku o pohřebišti mladší fáze
únětické kultury na lokalitě Hostivice-Palouky (Pleinerová 2009) jako by se I. Pleinerová vrátila do dob sporů
o způsob publikování únětických nekropolí na přelomu
19. a 20. století. Nelichotivým příkladem může být např.
osamoceně ležící hrob č. 1313. Asi právě jeho osamocená poloha způsobila, že ho nenajdeme na žádném
plánu a že publikace neobsahuje ani žádnou jeho
kresbu nebo fotografii. I když hrob jako jediný obsahoval do Čech importované jantarové korále, nepovažovala
autorka za nutné zmínit ani jejich přesný počet, ani jejich polohu v rámci hrobové jámy. A z chybějící kresebné dokumentace tyto informace nezískáme. Asi byla
autorka množstvím únětických nálezů také už poněkud
přesycena, podobně jako V. Schmidt na konci 19. století. Vždyť na lokalitě se podařilo prozkoumat 15 hrobů!
V. Moucha ani I. Pleinerová se tedy nejpozději od přelomu 60. a 70. let 20. století výzkumem únětických pohřebišť již nezabývali. I. Pleinerová věnovala svoji pozornost převážně zcela jiným tématům, V. Moucha pak
patrně zejména práci na monografii o únětických depotech, která ovšem tiskem vyšla až v roce 2005 (Moucha
2005). To vše ve svých důsledcích znamenalo, že se posledních ca 40–50 let výzkumem a zejména analýzou
a publikováním únětických pohřebišť v Čechách systematicky nezabýval vůbec nikdo. Některé ojedinělé, byť
i na svou dobu velmi kvalitní publikační počiny (za jiné
Rataj et al. 1954) zůstaly výjimkou potvrzující pravidlo.
Paradoxně naprosto totálně postihl tento nezájem právě
bohatá středočeská pohřebiště klasické fáze únětické
kultury. Jejich systematický výzkum byl z našeho pohledu ukončen vlastně již před 1. světovou válkou –
kolem roku 1900. Zájem V. Mouchy i I. Pleinerové se
soustředil výhradně na jiné regiony, především severozápadní Čechy, M. Bartelheim pak vychází ve své práci
o české únětické kultuře zejména z Kolínska (Bartelheim 1998, 8). Sám ale uvádí, že z celkového počtu 703
jemu známých únětických hrobů z území Čech jich 500
(ca 70 %) pochází právě ze středních Čech (Bartelheim
1998, 167). Tzv. kolínské skupině, na které je práce
M. Bartelheima především založena, jich ale náleží jen
50 (7 %)!
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
K výzkumu pohřebišť starší doby bronzové v Čechách
20–23
A tak není ani divu, že jedinou „monografií“ o českém
únětickém pohřebišti byla až do roku 2015 (tedy celých
56 let) osmdesátistránková brožovaná studie I. Háska
z roku 1959 (Hásek 1959), že to musel být až v 80. letech kolega ze zahraničí, kdo se této problematiky ujal,
že ale nakonec vlastně ani M. Bartelheimovi nezbylo nic
moc jiného, nežli se znovu zabývat zejména již v roce
1925 prozkoumaným pohřebištěm v Polepech (Bartelheim 1998, 8),13 že z Čech jsme až donedávna, na rozdíl
od mnoha sousedních oblastí, postrádali jakákoli data
14
C z únětických hrobů (např. Ernée 2015; Ernée – Müller – Rassmann 2009; srovnej také Krause 2003, 66, 74;
Müller et al. 1999, 78; Rassmann 1996, 202, 204, Karte
1). Obecné povědomí o nálezovém bohatství české únětické kultury (cf. Rassmann 1996, 204; Zich 1996, 5;
Bartelheim 1998, 9; Krause 2003, 65 u. a.) stálo tak po
celé 20. století téměř výhradně na nálezech z 19. století
– z tehdy objevených a záhy také publikovaných bohatých středočeských pohřebišť klasické fáze únětické
kultury (srovnej Píč 1899). Na základě chybějících moderních publikací bychom totiž k takovému přesvědčení
mohli jen těžko dospět.
heutigen Tag die Arbeit Richlys (1894) die ergiebigste Zusammenschau der Deponierungen dar, …“14. Tuto mezeru alespoň jistým způsobem zaplnila v roce 2005
práce V. Mouchy (Moucha 2005).15 Velkým dluhem českého bádání však i přes některé výjimky z poslední
doby (Ernée 2015; Limburský a kol. 2018) stále zůstává
absence moderních, široce interdisciplinárně pojatých
publikací nově prozkoumaných pohřebišť zejména klasické fáze únětické kultury.16 Dílčím příspěvkem k vyplnění této mezery v českém bádání o starší době
bronzové je i tato publikace.17
V roce 1996 napsal B. Zich (1996, 8), že „ein großes
Desiderat der böhmischen AK ist jedoch ein zusammenfassender Überblick zu den Hortfunden. So stellt bis zum
16
13
Jak uvádí i R. Krause (2003, 66), pracoval M. Bartelheim s inventáři 612 hrobů (Bartelheim 1998, 90). Celkový počet únětických hrobů z Čech uváděný M. Bartelheimem pak dosahuje čísla
704 (Bartelheim 1998, 167). Jestliže víme, že tento počet byl
k dispozici už kolem roku 1900 (viz výše, pozn. 10), vidíme, jak
marginální vlastně byl nárůst našich informací o únětických
hrobech mezi léty ca 1900–1990.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
14
15
17
B. Zich cituje práci Jindřicha (Heinricha) Rychlého (Richlého)
nepřesně. Práce vyšla vlastně dvakrát, poprvé, roku 1893 v Praze, se autor podepsal s měkkým i (Richlý), podruhé, o rok později
(1894) ve Vídni pak s tvrdým (Rychlý). Uvádím zde pro jistotu
obě citace (Richlý 1893; Rychlý 1894).
Mouchova publikace sice konečně prezentuje obdivuhodný nálezový korpus českých starobronzových depotů, markantně se
na ní ale negativně odráží velmi dlouhá doba, po kterou ji autor
připravoval. Kvalitou kresebné a fotografické dokumentace, použitými analytickými metodami i „filosofickým“ uchopením celého problému náleží tak spíše do 70.–80. let 20. století.
Některé, byť dobrým úmyslem vedené a v rámci možností precizně provedené analýzy starších výzkumů s často torzovitou dokumentací i nálezovým fondem (např. pražské Jihozápadní
Město – Petriščáková 2011; 2014a) nepředstavují v tomto směru
plnohodnotný pandán k moderně prozkoumaným, dokumentovaným a analyzovaným nekropolím (např. Praha-Miškovice; souhrnně Ernée 2015).
Zpracování a vědecké vyhodnocení pohřebiště v Mikulovicích
a částečně i vydání této publikace bylo v letech 2016–2018
finančně podpořeno Grantovou agenturou České republiky
v rámci projektu GA16-14855S „Mobilita a sociální status
populace časné doby bronzové na jantarové stezce. Výpověď
pohřebiště v Mikulovicích“.
23
Poloha lokality, geomorfologická, geologická a pedologická situace
24–34
3. Poloha lokality, geomorfologická, geologická a pedologická situace
J. Šura, M. Ernée
Lokalita Mikulovice (k. ú. Mikulovice u Pardubic, okres
Pardubice, Pardubický kraj) leží ve východních Čechách,
v bezprostředním sousedství jižního okraje k. ú. Pardubic (tam dnes patří i obec Dražkovice, která na severu s Mikulovicemi sousedí), zhruba 6 km jižně od soutoku Labe s Chrudimkou (obr. 1–8). Zkoumaná poloha
„V loučkách“18 (zejména ppč. 241, 243, 265, 266 /k. ú.
Mikulovice u Pardubic/ a 277 /k. ú. Blato/) se pak nachází při severní hranici k. ú. Mikulovice u Pardubic, severně od jádra obce, západně od úpatí mikulovického
kopce (poloha „Na kopci“), mezi silnicí spojující Mikulovice s Dražkovicemi, na levém, západním břehu beze-
18
Podle stávajících pravidel českého pravopisu je správný tvar
„V Loučkách“, tedy s velkým V a velkým L. Protože se ale řadu desetiletí používal ve tvaru V loučkách (s malým l) a vyskytuje se tak
i na většině mapových podkladů, používáme v této publikaci u místních názvů variantu s malým písmenem – V loučkách, Na kopci …
jmenné vodoteče, pramenící původně jižně od Mikulovic
a protékající obcí směrem k severu (obr. 5–10), kde se
mezi Dražkovicemi a Starými Jesenčany vlévá do potoka
Bylanky. Původní průběh vodoteče, dnes regulované,
místy zatrubněné a v terénu patrné jen severně od jádra
obce, v sousedství zkoumané lokality, je dobře patrný
na mapách 1., 2. i 3. vojenského mapování (obr. 5–8),
kdy byla zástavba jižně od obce jen sporadická. Průběh
vodoteče severně od jádra obce, v bezprostředním východním sousedství plochy výzkumu, je podrobněji dokumentován zejména na mapách stabilního katastru
(obr. 9) – poněkud schematizovaně na povinném císařském otisku (obr. 9: sv. šedě), detailněji, včetně tehdy
ještě patrných meandrů, na indikační skice (obr. 9:
černě). Dnešní povrch terénu (povrch pole před započetím skrývky ornice a následných stavebních prací) sbíhá
na ploše výzkumu velmi mírně (sklon terénu činí ca 2 °)
k severu až severovýchodu v intervalu 243–251 m n. m.
(obr. 10a, 11, 13).
Čísla označují jednotlivé hlavní regionální skupiny či koncentrace nálezů UK (včetně některých skupin na okraji únětické
sféry – např. č. 9–11) patrné na mapě: 1 – střední, severozápadní a východní Čechy; 2 – střední Německo (tzv. „Circumharzer Gruppe“); 3 – jihozápadní Morava a dolní Rakousko
severně od Dunaje; 4 – jihozápadní Slovensko (na mapě poněkud podreprezentováno – naposledy např. Furmánek et al.
2015, 27–29, obr. 6; Benkovsky-Pivovarová – Chropovský
2015); 5 – slezská skupina v okolí Vratislavi (Wrocław);
6 – oblast tzv. skupiny Nowa Cerekwia (zasahující na Opavsku
i na naše území); 7 – saská skupina s koncentracemi v okolí
Riesy a Drážďan; 8 – Burk bei Bautzen a okolí; 9 – časněbronzová skupina v Dolní Lužici (Niederlausitz), na Nise, zejména
jižně od jejího soutoku s Odrou; 10 – tzv. „Kościanská skupina“
s lokalitami Bruszczewo či Łęki Małe; 11 – jižní Čechy (stojící
kulturně na pomezí únětické a straubingské kultury). Grafika
M. Ernée.
The numbers designate the individual main regional groups
or concentrations of UK finds (including several groups on the
periphery of the Únětice sphere – e.g., no. 9–11) on the map:
1 – central, northwest and east Bohemia; 2 – central Germany (so-called “Circumharzer Gruppe”); 3 – southwest
Moravia and Lower Austria north of the Danube; 4 – southwest Slovakia (somewhat under-represented on the map –
most recently, e.g., Furmánek et al. 2015, 27–29, fig. 6;
Benkovsky-Pivovarová – Chropovský 2015); 5 – Silesian group
near Wrocław; 6 – area of the so-called Nowa Cerekwia group
(extending into the Opava region in the Czech Republic);
7 – Saxon group with concentrations near Riesa and Dresden;
8 – Burk bei Bautzen and the surrounding area; 9 – ProtoBronze Age group in Lower Lusatia (Niederlausitz), on the
Neisse, especially south of its confluence with the Oder River;
10 – so-called “Kościan group” with the Bruszczewo and Łęki
Małe sites; 11 – south Bohemia (at the intersection of the
Únětice and Straubing cultures). Graphic by M. Ernée.
Obr. 1. Mapa nalezišť únětické kultury podle P. Limburského (A – body; Limburský 2012, 67, Obr. 65) a rozšíření únětické kultury ve střední Evropě podle B. Zicha
(B – linie; Zich 2013, 136, Abb. 1 – jako pramen uvádí „Kartengrundlage: Landesmuseum für Vorgeschichte, Dauerausstellung“). Výřez (D) viz obr. 2 – česká
skupina únětické kultury (dále ÚK). Vyznačena je poloha lokality Mikulovice (C).
Fig. 1. Map of Únětice culture sites after P. Limburský (A – points; Limburský 2012, 67, fig. 65) and the spread of the Únětice culture in central Europe after B.
Zich (B – lines; Zich 2013, 136, Abb. 1 – stated as a source “Kartengrundlage: Landesmuseum für Vorgeschichte, Dauerausstellung”). Section (D) see Fig. 2 –
Bohemian group of the Únětice culture (hereinafter UK). The location of the Mikulovice site is marked (C).
24
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Poloha lokality, geomorfologická, geologická a pedologická situace
24–34
Obr. 2. Poloha lokality Mikulovice a eponymní lokality Únětice na mapě Čech. Regionální skupiny české UK podle V. Mouchy (Moucha 1961b; 1963, Abb. 1; naposledy Jiráň /ed./ 2008, 30–31, obr. 7): 1 – východní část středních Čech (Čáslavsko, Kutnohorsko, Kolínsko, Poděbradsko, Nymbursko, Českobrodsko); 2 – centrální část středních Čech (Pražsko, Slánsko, Brandýsko a Mělnicko); 3 – severozápadní Čechy (povodí Ohře a Bíliny); 4 – Pojizeří (Mladoboleslavsko); 5 –
severovýchodní a východní Čechy (a – Nový Bydžov, Jičín, b – Hradec Králové, Jaroměř, c – Pardubice, Chrudim); 6 – Berounsko; 7 – jižní Čechy; 8 – západní
a jihozápadní Čechy (sporadické nálezy, přesnější rozsah případného osídlení nelze dnes určit). Výřez viz obr. 3. Grafika M. Ernée. — Fig. 2. Location of the
Mikulovice site and the eponymous Únětice site on the map of Bohemia. Regional Bohemian UK groups after V. Moucha (Moucha 1961b; 1963, Abb. 1; most recently in Jiráň /ed./ 2008, 30–31, fig. 7): 1 – eastern part of central Bohemia (Čáslav, Kutná Hora, Kolín, Poděbrady, Nymburk and Český Brod regions); 2 –
central part of central Bohemia (Prague, Slaný, Brandýs nad Labem and Mělnice regions); 3 – northwest Bohemia (Ohře and Bílina river basins); 4 – Jizera River
region (Mladá Boleslav region); 5 – northeast and east Bohemia (a – Nový Bydžov, Jičín, b – Hradec Králové, Jaroměř, c – Pardubice, Chrudim); 6 – Beroun
region; 7 – south Bohemia; 8 – west and southwest Bohemia (sporadic finds, a more precise range of potential settlement can no longer be determined today).
Section, see Fig. 3. Graphic by M. Ernée.
3.1. Geomorfologická situace
V rámci širšího geomorfologického členění se okolí zkoumané lokality (obr. 3) nachází na pomezí Chrudimské tabule (v jejím rámci Heřmanovoměstecké tabule) a Pardubické kotliny (v jejím rámci Kunětické kotliny/Semtínské kotliny), a to několik set metrů ještě na území Heřmanovoměstecké tabule. Celé území pak najdeme na hranici
Svitavské pahorkatiny a Východolabské tabule, v jižním
křídle východní části České tabule – české křídové pánve
(např. Demek – Mackovčin /eds./ 2006, 340).19
19
http://geoportal.cuzk.cz/geoprohlizec; 8. 4. 2018. Srovnej dále
např. Demek – Mackovčin /eds./ 2006, 340; Balatka – Kalvoda
2006).
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Okolí lokality, označovanému někdy jako „Mikulovická
planina“ (Sedláček – Kašpárek – Jílek 2010, 372)20, výrazně
dominuje mikulovický kopec (obr. 4a; 10a; poloha Na
20
Dnes již neužívaný pojem najdeme ve starší publikaci kustoda
archeologické sbírky pardubického muzea F. K. Rosůlka (Rosůlek 1903–1904, 9): „Mikulovická planina je na západní straně obtékaná řekou Bylankou, která protéká obcemi Dřenice a Třebosice, a později vtéká do Labe. Dále hranici tvoří řeka Chrudimka, která protéká těsně kolem obcí Tuněchody, Mětice a Nemošice, a tvoří východní okraj planiny. Vyznaným bodem popisovaného území je Mikulovický kopec (274 m n. m.). Od obce
Mikulovice k severu je planina lehce zvlněna až k obcím Dražkovice, Třebosice a Staré Jesenčany, jenž tvoří její severní hranici.
Jižní okraj oblasti není tolik výrazný, ale lze ho určit přibližně osou
obcí Dřenice, Mikulovice a Tuněchody“.
25
Poloha lokality, geomorfologická, geologická a pedologická situace
24–34
obr. 4a, 4b
Obr. 3. Geomorfologická situace a rozsah spraší (žlutě) v oblasti starobronzového osídlení na Pardubicku a Chrudimsku. Většími symboly je vyznačena poloha
zkoumané lokality (prázdný kroužek) a mikulovického kopce (černé sluníčko). Dále jsou vyznačeny v současné době známé lokality starší doby bronzové: kosočtverec – pohřebiště; bod – sídliště; trojúhelník – depot (bližší údaje k jednotlivým lokalitám viz kap. 18.1; obr. 337–339). Nejsou vyznačeny nejisté lokality
(srovnej kap. 18.1; obr. 337). Pro srovnání je vyznačena poloha keltského oppida České Lhotice u Nasavrk (bílý symbol sluníčka v levém dolním rohu). Výřez viz obr.
4a, 4b. Grafika Č. Čišecký, M. Ernée, M. Langová. — Fig. 3. The geomorphological situation and range of loess (in yellow) in the area of Early Bronze Age settlement
in the Pardubice and Chrudim regions. Marked with larger symbols are the location of the excavated area (empty circle) and Mikulovice Hill (black sun). Also
marked are currently known Early Bronze Age sites: diamond – cemetery; point – settlement; triangle – hoard (for more detailed information on individual sites,
see Chapter 18.1; Fig. 337–339). Uncertain sites are not marked (cf. Chapter 18.1; Fig. 337). The location of the České Lhotice near Nasavrky Celtic oppidum is
marked (white symbol of the sun in the lower left corner) for the sake of comparison. Section, see Fig. 4a, 4b. Graphic by Č. Čišecký, M. Ernée, M. Langová.
26
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Poloha lokality, geomorfologická, geologická a pedologická situace
24–34
Obr. 4a. Geomorfologická situace Mikulovického kopce a jeho zázemí. Vyznačena je poloha lokality. Výřez viz obr. 10a–b; 11; 13. Grafika Č. Čišecký, M. Ernée.
Fig. 4a. Geomorphological situation of Mikulovice Hill and its hinterland. The location of the site is marked. Section, see Fig. 10a–b; 11; 13. Graphic by Č. Čišecký,
M. Ernée.
Obr. 4b. Geomorfologická situace Mikulovického kopce a jeho zázemí. Vyznačena je poloha lokality (prázdný kroužek) a v současné době známé lokality starší
doby bronzové: kosočtverec – pohřebiště; bod – sídliště (bližší údaje k jednotlivým lokalitám viz kap. 18; obr. 337–339). Výřez viz obr. 10a, 10b, 11, 13. Grafika
Č. Čišecký, M. Ernée, M. Langová. — Fig. 4b. Geomorphological situation of Mikulovice Hill and its hinterland. The location of the site (empty circle) and currently
known Early Bronze Age sites are marked: diamond – cemetery; point – settlement (for more detailed information on individual sites, see Chapter 18; Fig.
337–339). Section, see Fig. 10a, 10b, 11, 13. Graphic by Č. Čišecký, M. Ernée, M. Langová.
kopci, 274 (276) m n. m.) dnes s barokním kostelíkem sv.
Václava. Obec Mikulovice vznikla a doposud leží na jeho jihozápadním úpatí. Geologicky jde o tzv. „svědecký vrch“,21
tvořený v tomto případě jílovci a slepenci jizerského sou-
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
21
Svědecká hora (svědecký vrch) je osamocená vyvýšenina, „izolovaný
vrch nebo hora …, jejichž temeno je ve výši původního reliéfu“. Označení odráží skutečnost, že hora v sobě zakonzervovala v okolí již oderodované horniny a svědčí o původní výšce povrchu zdejšího terénu.
27
Poloha lokality, geomorfologická, geologická a pedologická situace
Obr. 5. Mikulovice (Mikulowitz) na mapě I. vojenského mapování (josefské,
1764–1768), výřez z map. listu č. 129. Na mapě je patrný průběh vodoteče,
pramenící jižně od obce a protékající jejím jádrem s rybníčkem směrem k severu, k Dražkovicím, a také vodní zdroj (pramen, tůňka? – označeno šipkou)
na mikulovickém kopci, severně od kostela sv. Václava. Pramen: 1st Military
Survey, Section No 129, Austrian State Archive / Military Archive, Vienna; Laboratoř geoinformatiky, Univerzita J. E. Purkyně – http://www.env.cz; Ministerstvo životního prostředí ČR – http://www.env.cz). Grafika M. Ernée.
Fig. 5. Mikulovice (Mikulowitz) on the map of the First Military Survey
(Josephinian, 1764–1768), section of map sheet no. 129. The map shows the
course of the watercourse that springs to the south of the village and runs
through its centre with a fish pond towards the north to Dražkovice, as well as
a water source (spring, small pool? – marked with an arrow) on Mikulovice
Hill north of the Church of St. Wenceslaus. Source: First Military Survey, Section
No. 129, Austrian State Archive / Military Archive, Vienna; Geoinformatics Laboratory, University of J. E. Purkyně – http://www.env.cz; Czech Ministry of the
Environment – http://www.env.cz). Graphic by M. Ernée.
vrství, na jehož temeni se dochoval jinde v okolí oderodovaný relikt pleistocenní štěrkové říční terasy (viz níže).
3.2. Geologické a pedologické poměry
Geologické poměry širšího okolí plochy výzkumu nejsou komplikované (obr. 11). Poloskalní podloží tvoří ve
studované oblasti jílovce a prachovce jizerského souvrství (297; stáří střední – svrchní turon, svrchní křída;
obr. 11: 297). Tyto horniny jsou pro svou světlou barvu
často terénními geology označovány jako slínovce,
přestože se o ně v naprosté většině případů nejedná
(neobsahují dostatečný podíl uhličitanu vápenatého).
V nezvětralé podobě tvoří tento jílovec až prachovec
deskovité polohy tř. R5 až R4 (zde i níže podle ČSN
73 6133). Nejsvrchnější část jílovců je do hloubky několika metrů (ca 8–10 m) rozvětralá do podoby drobivého jílu tř. R6. Výše uvedené jílovce (příp. prachovce)
a jejich zvětraliny dohromady tvoří horninové podloží,
někdy nazývané též „křídové podloží“. V širším okolí
28
24–34
Obr. 6. Mikulovice (Mikolowitz) na mapě II. vojenského mapování (Františkovo, 1836–1852, M 1 : 28 000), výřez z map. listu č. O/9/VIII (1852/53).
Z mapy mizí průběh vodoteče v postupně zastavovaném prostoru jižně od
jádra obce, naopak je již patrný areál a stavby mikulovické cihelny/kruhovky
(označeno šipkou) severně od mikulovického kopce, jižně od silnice z Dražkovic
(Draškowitz) do Ostřešan (Wostřešan). Na rozdíl od map stabilního katastru
(obr. 8) je tu zvýrazněna poloha „Na kopci“. Pramen: 2nd Military Survey, Section No O/9/VIII, Austrian State Archive / Military Archive, Vienna; Laboratoř
geoinformatiky, Univerzita J. E. Purkyně – http://www.env.cz; Ministerstvo životního prostředí ČR – http://www.env.cz). Grafika M. Ernée.
Fig. 6. Mikulovice (Mikolowitz) on map of the Second Military Survey (Franciscan, 1836–1852, scale 1 : 28,000), section of map sheet no. O/9/VIII
(1852/53). The watercourse gradually disappears from the map as the area
south of the village centre is progressively developed; on the other hand, the
grounds and buildings of the Mikulovice brickyard (marked with an arrow) are
already visible to the north of Mikulovice Hill, south of the road from Dražkovice
(Draškowitz) to Ostřešany (Wostřešan). In contrast to the map of the stable
cadastre (Fig. 8), the “Na kopci” /“Hilltop”/ location is highlighted. Source: Second Military Survey, Section No. O/9/VIII, Austrian State Archive/Military
Archive, Vienna; Geoinformatics Laboratory, University of J. E. Purkyně –
http://www.env.cz; Czech Ministry of the Environment – http://www.env.cz).
Graphic by M. Ernée.
plochy výzkumu je horninové podloží překryto mladšími usazeninami. K povrchu vystupuje pouze na svazích mikulovického kopce (kóta 276, poloha Na kopci;
obr. 11: 297).
Nad stropem křídy se nachází kvartérní pokryv. Jeho
nejstarším členem je relikt pleistocenní štěrkové říční terasy (25), dochovaný na temeni mikulovického kopce (obr.
11: 25). Stáří terasy je odhadováno jako mindelské. Později byla krajina výrazně erodována, takže mladší risské
říční terasy (24) se nacházejí o několik desítek metrů níže.
K povrchu vystupují na severním okraji sledovaného
území (obr. 11: 24). Jižně od hranice jejich povrchového
rozšíření jsou překryty mladšími sprašemi, v jejichž podloží se ale nedochovaly v úplné mocnosti, ale pouze v podobě nespojitých reliktů. Žádná z výše uvedených poloh
nevystupuje nikde v zájmovém území na povrch, nejblíže
jsou obnaženy na úbočí kóty 276 m „Na kopci“.
Podorniční povrch je v převážné části území tvořen sv.
hnědými až hnědožlutými odvápněnými pleistocenními
sprašemi pozdně würmského stáří (16), v průběhu poz-
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Poloha lokality, geomorfologická, geologická a pedologická situace
Obr. 7. Mikulovice (Mikolowic) na mapě III. vojenského mapování (Františko-Josefské, Čechy 1877–1880), M 1 : 25 000, map. list 4055/2 (1877).
Patrná je poloha zkoumané plochy (šedě), průběh vodoteče severně i jižně
od jádra obce, poloha „Na kopci“ (kóta 274), i mikulovická cihelna severně
od ní, při silnici Dražkovice–Ostřešany. Pramen: Laboratoř geoinformatiky,
Univerzita J. E. Purkyně – http://www.env.cz; Ministerstvo životního prostředí
ČR – http://www.env.cz. Grafika M. Ernée. — Fig. 7. Mikulovice (Mikolowic)
on the map of the Third Military Survey (Franciscan-Josephinian, Bohemia
1877–1880), scale 1 : 25,000, map sheet 4055/2 (1877). The map shows
the location of the studied site (grey), the course of the watercourse north
and south from the centre of the village, the “Na kopci” /“Hilltop”/ (spot
height 274) location, and the Mikulovice brickyard to the north, along the
Dražkovice–Ostřešany road. Source: Geoinformatics Laboratory, University
of J. E. Purkyně – http://www.env.cz; Czech Ministry of the Environment –
http://www.env.cz. Graphic by M. Ernée.
dějšího vývoje přeměněnými ve sprašové hlíny, zpravidla
tř. F6. Tam, kde byl sprašový pokryv erodován (např. západně od plochy výzkumu), vystupují do blízkosti povrchu výše uvedené relikty risských říčních teras (24). Na
úpatí mikulovického kopce (kóta 276, poloha Na kopci)
došlo k (převážně) mrazovému stékání směsi sprašových
hlín (16) a štěrkopísku mindelské terasy (25), které vedlo
k usazení soliflukčních sedimentů (12; obr. 11: 12).
Nejmladšími členy geologického profilu jsou fluviální
sedimenty drobných vodotečí (7; obr. 11: 7) a půdní pokryv. Ten zde tvoří středoevropské hnědozemní půdy vyplňující nížiny a pahorkatiny do 300–350 m n. m. na
celém území mezi Krkonošemi a Českomoravskou vysočinou. Tyto půdy vznikaly pod listnatými dubovými
a dubo-bukovými lesy (Válek 1964, 63–64). Původní lesy
na hnědozemích byly husté a s bohatým podrostem. Mýtiny se vyskytovaly ojediněle, spíše jen na jižních stráních,
kde na malých plochách vlivem mikroklimatu les řídnul
a uplatňoval se teplomilnější podrost (Válek 1964, 65).
3.3. Dosavadní geologická prozkoumanost
lokality
Podle mapy inženýrskogeologického rajónování ČSR,
list 13-42 Pardubice, náleží převážná část plochy vý-
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
24–34
Obr. 8. Mikulovice na speciální mapě III. vojenského mapování (1 : 75 000),
map. list Chrudim (4055). Patrný je průběh vodoteče severně i jižně od jádra
obce, poloha „Na kopci“ (kóta 274), i poloha cihelny/kruhovky severně od
ní, při silnici Dražkovice–Ostřešany. Pramen: Laboratoř geoinformatiky, Univerzita J. E. Purkyně – http://www.env.cz; Ministerstvo životního prostředí ČR
– http://www.env.cz. Grafika M. Ernée. — Fig. 8. Mikulovice on a special
map of the Third Military Survey (scale 1 : 75,000), map sheet Chrudim
(4055). The map shows the course of the watercourse north and south of
the centre of the village, the “Na kopci” /“Hilltop”/ (spot height 274) location,
and the brickyard to the north, along the Dražkovice–Ostřešany road. Source:
Geoinformatics Laboratory, University of J. E. Purkyně – http://www.env.cz;
Czech Ministry of the Environment – http://www.env.cz. Graphic by M. Ernée.
zkumu do rajonu spraší Es, podrajonu č. 30, který
je charakterizován přítomností sprašového pokryvu
o mocnosti nad 5 m nad poloskalním podložím, bez
podzemní vody v kvartéru. Severovýchodní roh naleziště může náležet do podrajonu č. (27), který je charakterizován svrchu polohou sprašových zemin o mocnosti 2 až 5 m, překrývající polohu štěrkopísků říční
terasy o mocnosti také 2 až 5 m, spočívajících na poloskalním podloží. Hladina podzemní vody se v tomto
podrajonu předpokládá v poloze štěrkopísků. V době
konstruování této mapy nebyly ještě k dispozici žádné
vrty, takže tento podrajon je vymezen pouze na základě
analogie, což signalizuje závorka, ve které je číslo podrajonu (27) uzavřeno. Východní okraj zájmového území,
na kterém se nachází sníženina občasné vodoteče, náleží rajonu deluviálních sedimentů, podrajonu č. 61.
Jeho charakteristika je téměř stejná, jako u rajonu
(27), jen s tím rozdílem, že nejsvrchnější vrstvu o mocnosti 2 až 5 m tvoří soudržné deluviální sedimenty.
V letech 2008 až 2010 bylo přímo na ploše výzkumu
provedeno 6 hydrogeologických průzkumných vrtů
o hloubce od 16,0 do 19,7 m (obr. 12; tabela 1–2), které
nám dávají detailní představu o zdejších geologických poměrech. Ty obecně odpovídají geologickému vývoji v širším okolí (viz výše). Horninové podloží tu tvoří jílovce
a prachovce jizerského souvrství (stáří střední–svrchní
turon, svrchní křída) a jejich zvětraliny. Jeho strop se v jihozápadní části plochy výzkumu nachází v hloubce 2,0 m
29
Poloha lokality, geomorfologická, geologická a pedologická situace
24–34
Obr. 9. Mikulovice (Mikolowitz/Mikolowice) na mapách stabilního katastru z let 1826–1843, M 1 : 2 880 (indikační skica, sekce Mikolowitz/Mikolowice,
č. O. C. XVI. 17. z r. 1839; povinný císařský otisk, sekce Mikolowitz, č. 4634-1 z r. 1839). Na obr. A je znázorněna plocha výzkumu na lokalitě „V loučkách“ (1), prostor
mikulovické cihelny (2), kostel sv. Václava (3), patrně podmáčené místo severně od kostela (4 – viz obr. 5), rybník na vodoteči uprostřed obce (5), stále podmáčená
pramenná pánev vodoteče jižně od obce (6) a podmáčené území podél toku vodoteče severně od obce, východně od plochy výzkumu (7), sběrové nálezy z r. 1972
(8) na parcelách ppč. 250/1–2, 235, 246 a 253 (Vokolek 1975a; 1975b). Na obr. B je vyznačen průběh vodoteče severně od jádra obce, východně od plochy výzkumu (1) podle povinného císařského otisku (sv. šedě) a indikační skici (černě). Pozdější polohy „Na kopci“ a „V loučkách“ jsou na mapách stabilního katastru
ještě pojmenovány starším pomístním názvem „Netřebský“. Grafika M. Ernée, překresleno. — Fig. 9. Mikulovice (Mikolowitz/Mikolowice) on the map of the stable
cadastre from 1826–1843, scale 1 : 2,880 (sketch, Mikolowitz/Mikolowice section, no. O. C. XVI. 17. from 1839; mandatory imperial print, Mikolowitz section, no.
4634-1 from 1839). Fig. A shows the excavated area “V loučkách” (1), the space of the Mikulovice brickyard (2), Church of St. Wenceslaus (3), the evidently waterlogged location north of the church (4 – see Fig. 5), the pond fed by the watercourse in the middle of the village (5), the still waterlogged source basin of the
river to the north of the village (6), and the waterlogged land along the watercourse north of the village, east of the excavated area (7), survey finds from 1972
(8) on parcels 250/1–2, 235, 246 and 253 (Vokolek 1975a; 1975b). In addition, Fig. B marks the course of the watercourse north of the centre of the village, east
of the excavated area (1) according to the mandatory imperial print (light grey) and the sketch (black). The later “Na kopci” /“Hilltop”/ and “V loučkách” /“Meadows”/
locations are still named on the maps of the stable cadastre with the earlier local name “Netřebský”. Graphic by M. Ernée, redrawn.
(276 m n. m.) a nerovnoměrně (v důsledku předkvartérního rozbrázdění) klesá tak, že v severovýchodním
rohu zkoumané plochy byl zjištěn v hloubce 13,1 m
30
(231,9 m n. m.). Na křídové jílovcové a prachovcové podloží nasedá kvartérní pokryv, na jeho bázi pak nesouvislá
poloha šedého štěrkovitého jílu tř. F2 nebo jílovitého
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Poloha lokality, geomorfologická, geologická a pedologická situace
24–34
Obr. 10a. Geomorfologická situace nejbližšího okolí zkoumané plochy Mikulovice, „V loučkách“. Vyznačen je reliéf terénu (vrstevnice po 2 m) a zkoumaná/sledovaná
plocha. Grafika Č. Čišecký, M. Ernée. — Fig. 10a. Geomorphological situation of the immediate surrounding area of the excavated area Mikulovice “V loučkách”
/“Meadows”/. The relief of the terrain (contour lines every 2 m) and the excavated area is marked. Graphic by Č. Čišecký, M. Ernée.
Obr. 10b. Poloha zkoumané/sledované plochy Mikulovice, „V loučkách“ na výřezu z katastrální mapy. Grafika M. Ernée. — Fig. 10b. Location of the excavated
area Mikulovice “V loučkách” /“Meadows”/ on a section of the cadastral map. Graphic by M. Ernée.
štěrku tř. G5, případně jílu tř. F8. Tyto sedimenty mindelského stáří (viz výše) vyplňují dříve vzniklé sníženiny
povrchu. Štěrková frakce je tvořena jednak valouny křemene a krystalických hornin, ale též deskovitými úlomky
zvětralého jílovce, což nasvědčuje nejprve soliflukčnímu
a teprve později deluviálnímu (plošný splach, pro který svědčí monotónní jílové polohy) nebo fluviálnímu
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
(tekoucí voda, písčité usazeniny) původu těchto výplní.
Zjištěná mocnost těchto výplní je rozdílná. V západní
části plochy výzkumu místy i chybí, v části východní dosahují mocnosti až 8,5 m. Jejich povrch je rovněž nerovný. V západní části plochy výzkumu leží v úrovni
až 246,2 m n. m., v části východní nerovnoměrně klesá
až na úroveň 235,0 m n. m.
31
Poloha lokality, geomorfologická, geologická a pedologická situace
24–34
Obr. 11. Geologické poměry mikulovického kopce (kóta 276, poloha Na kopci) a jeho okolí podle geologické mapy M 1 : 50 000 (viz http://mapy.geology.
cz/geocr_50/ – 2. 4. 2018): 7 – fluviální sedimenty drobných vodotečí: písky, hlíny a jíly vč. vzájemných přechodů (holocén), 12 – svahové a soliflukční sedimenty: hlíny s proměnlivým podílem písku a štěrku (svrchní pleistocén – holocén), 16 – sprašový pokryv: spraše a sprašové hlíny (würm, svrchní pleistocén),
24 – říční terasa: štěrkovitý písek (riss, střední pleistocén), 25 – říční terasa: štěrkovitý písek (mindel, střední pleistocén), 297 – horninové podloží: jílovce
a prachovce jizerského souvrství (střední až svrchní turon, svrchní křída). Vyznačena je plocha výzkumu v poloze V loučkách (šedě) a poloha jednotlivých
skupin únětických hrobů (žlutě) a pohřbů v sídlištních jámách (červeně). Grafika Č. Čišecký, M. Ernée. — Fig. 11. Geological conditions of Mikulovice Hill
(spot height 276, “Na kopci” /“Hilltop”/ location and its surrounding area according to the geological map in a scale of M 1 : 50,000 (see http://mapy.geology.cz/geocr_50/ – 2/4/2018): 7 – fluvial sediments of small watercourses: sand, soil and clay, including transitions (Holocene), 12 – slope and solifluction
sediments: soils with a variable share of sand and gravel (Upper Pleistocene – Holocene), 16 – loess cover: loess and loess soils (Würm, Upper Pleistocene),
24 – river terrace: gravelly sand (Riss, Middle Pleistocene), 25 – river terrace: gravelly sand (Mindel, Middle Pleistocene), 297 – bedrock: claystone and siltstone Jizera stratified layers (Middle to Upper Turonian, Upper Cretaceous). The excavated area at the “V loučkách” /“Meadows”/ location (grey) and the location of individual groups of Únětice graves (yellow) and burials in settlement pits (red) are marked. Graphic by Č. Čišecký, M. Ernée.
Podorničí tvoří odvápněné pleistocenní spraše (viz
výše), postupně přeměněné ve sprašové hlíny. Uhličitan
vápenatý bývá soustředěn do cicvárů – dutých vápnitých konkrecí, zde obvykle o velikosti do 4 cm. Konzistence bývá zpravidla svrchu tuhá, směrem do hloubky
Název
Č. zprávy
v Geofondu
Rok
697865
HJ-1
GF P 124 710
2008
16
1065838 647940
247
697866
HJ-2
GF P 124 711
2008
16
1065875 647895
246,5
245
Č. vrtu
Obr. 12. Poloha průzkumných vrtů na ploše výzkumu podle databáze Geofondu ČGS (srovnej tabela 1–2; http://www.geology.cz/app/gdo/?item=2 /
1. 12. 2016). Grafika M. Ernée. — Fig. 12. Location of test probes at the excavated area according to the Geo-Fund database of the Czech Geological Survey (cf. Tab. 1–2; http://www.geology.cz/app/gdo/?item=2 /1. 12. 2016).
Graphic by M. Ernée.
32
Hl. (m) X (JTSK) Y (JTSK)
m n. m.
(Bpv.)
701943
HJ-3
GF P 126 359
2009
16,2
1065834 647846
701944
HJ-5
GF P 126 361
2009
19,7
1065918 647844
247
711463
HJ-6
GF P 130 652
2009
16,7
1065878 647963
248
711717
HJ-8
GF P 130 670
2010
16,2
1065831 647976
247
Tabela 1. Přehled průzkumných vrtů provedených na ploše výzkumu podle
archivu Geofondu ČGS. Autorem hydrologických posudků průzkumných vrtů
provedených před výstavbou studen je RNDr. Václav Vašíček z Pardubic.
Table 1. Summary of test boreholes sunk on the excavated area according to
the Czech Geographic Survey’s Geo-Fund archive. The author of the hydrogeological evaluations of the test boreholes sunk before the construction of well
is RNDr. Václav Vašíček from Pardubice.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Poloha lokality, geomorfologická, geologická a pedologická situace
24–34
Vrt 697 865 = HJ-1, 2008, č. zpr. GF P 124 710
Hloubka (m)
Stratigrafie
0—0,4
kvartér
2
humózní vrstva (tmavohnědá prachovitá hlína)
Geologický popis hornin
0,4—2,5
kvartér
34
hlína prachovitá (hnědá, tuhá)
2,5—3,7
kvartér
12
jíl písčitý (žlutohnědý, rezavě šmouhovaný, tuhý)
3,7—4,7
kvartér
16
jíl (druhotně přemístěný slín, hnědošedý, tuhý)
4,7—10,5
turon
126
slínovec silně až zcela zvětralý (slín – eluvium, hnědošedý, místy tence deskovitý, pevný)
10,5—12,5
turon
127
slínovec silně zvětralý (šedý, tence deskovitý)
12,5—16
turon
128
slínovec mírně zvětralý (šedý, deskovitě odlučný, rozpukaný, zvodnělý, tvrdý)
Hloubka (m)
Stratigrafie
0—2,5
kvartér
34
hlína prachovitá (hnědá, místy rezavě šmouhovaná, tuhá)
2,5—3,5
kvartér
44
písek hlinitý (žlutohnědý, jemnozrnný, místy prachovité proplástky, měkký až kašovitý)
3,5—8
kvartér
13
jíl s nízkou plasticitou (žlutošedý, tuhý)
8—11
kvartér
13
jíl s nízkou plasticitou (šedý, pevný)
11—13
turon
127
slínovec silně zvětralý (šedý, tence deskovitý)
13—16
turon
128
slínovec mírně zvětralý (šedý, deskovitý, rozpukaný, zvodnělý)
Hloubka (m)
Stratigrafie
0—0,8
kvartér
2
Vrt 697 866 = HJ-2, 2008, č. zpr. GF P 124 711
Geologický popis hornin
Vrt 701 943 = HJ-3, 2009, č. zpr. GF P 126 359
Geologický popis hornin
humózní vrstva (tmavohnědá prachovitá hlína)
0,8—10
kvartér
34
hlína prachovitá (hnědá)
10—12,6
kvartér
13
jíl (žlutošedý)
12,6—13,1
kvartér
65
štěrk jílovitý (šedý, 40–50 % vel. do 5 cm, výplň tvoří druhotně přemístěný slín)
13,1—14,2
turon
126
slínovec zcela zvětralý (slín – eluvium, šedý, drobivý, tuhý až pevný)
14,2—16,2
turon
128
slínovec mírně zvětralý (šedý, deskovitý, rozpukaný, zvodnělý)
Hloubka (m)
Stratigrafie
0—0,4
kvartér
1
navážka (prachovitá hlína, stav. odpad)
0,4—4,6
kvartér
34
hlína prachovitá (hnědá)
4,6—5,6
kvartér
13
jíl (šedý)
5,6—8
kvartér
65
štěrk jílovitý (šedý, 40–50 % vel. do 5 cm, výplň tvoří druhotně přemístěný slín)
8—10
turon
126
slínovec zcela zvětralý (slín – eluvium, šedý, drobivý, pevný)
10—19,7
turon
128
slínovec mírně zvětralý (šedý, deskovitě odlučný, rozpukaný)
Hloubka (m)
Stratigrafie
0—0,9
kvartér
2
humózní vrstva (tmavohnědá prachovitá hlína)
0,9—1,8
kvartér
34
hlína prachovitá (rezavě hnědá)
1,8—2
kvartér
15
slín (hnědošedý, druhotně přemístěný, s ojed. štěrky vel. do 2 cm)
2—4,5
turon
126
slínovec zcela zvětralý (slín – eluvium, hnědošedý, drobivý, s ojed. úlomky zvětralého slínovce)
4,5—9,5
turon
127
slínovec silně zvětralý (sv. šedý, tence deskovitý, rozpukaný, zvodnělý)
Vrt 701 944 = HJ-5, 2009, č. zpr. GF P 126 361
Geologický popis hornin
Vrt 711 463 = HJ-6, 2009, č. zpr. GF P 130 652
Geologický popis hornin
9,5—11,5
turon
128
slínovec mírně zvětralý (šedý, deskovitý, rozpukaný, zvodnělý)
11,5—16,7
turon
128
slínovec mírně zvětralý (šedý, tlustě deskovitý, rozpukaný)
Hloubka (m)
Stratigrafie
0—0,9
kvartér
0,9—4
4—6,5
6,5—9,5
Vrt 711 717 = HJ-8, 2010, č. zpr. GF P 130 670
Geologický popis hornin
2
humózní vrstva (tmavohnědá prachovitá hlína, místy org. zbytky)
kvartér
34
hlína prachovitá (hnědá, místy rezavě šmouhovatá)
turon
126
slínovec zcela zvětralý (slín – eluvium, hnědošedý, tuhý až pevný, lokálně úlomky silně zvětralého slínovce)
turon
127
slínovec silně zvětralý (hnědošedý, tence deskovitý, rozpukaný, zvodnělý)
9,5—14
turon
128
slínovec mírně zvětralý (šedý, deskovitý, rozpukaný, zvodnělý)
14—16,2
turon
128
slínovec mírně zvětralý (šedý, tlustě deskovitý, rozpukaný)
Tabela 2. Popisy, mocnosti a stáří vrstev zjištěných v uvedených vrtech (viz tabela 1). — Table 2. Descriptions, thickness, age of layers identified in the aforementioned boreholes (see Table 1).
se stává pevnou, ale při bázi často opět měkne, a to až
do měkké konzistence. Teprve tato poloha zarovnala povrch terénu do přibližně současné podoby. Mocnost
spraší se zvětšuje od 0,9 m v západní části zkoumané
plochy až po cca 9 m na východě. Do této polohy jsou
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
zpravidla zahloubeny archeologické objekty. Nejsvrchnější polohu, půdní pokryv, tvoří na lokalitě tmavě hnědošedá prachovitá humózní hlína o mocnosti 0,4 až
0,9 m.
33
Poloha lokality, geomorfologická, geologická a pedologická situace
3.4. Geologický vývoj zájmového území
Po ústupu křídového moře na sklonku druhohor (končí
zhruba před 66 mil. let) byla krajina po velmi dlouhou
dobu vystavena denudaci. Eroze pokračovala i ve starších čtvrtohorách (pleistocénu). Podle současných představ se zde pravděpodobně střídala období sedimentace
glacigenních, fluviálních a eolických sedimentů s obdobími eroze, ve kterých byly starší, čtvrtohorní uloženiny
opět z větší části odneseny.
V širším okolí plochy výzkumu byly pravděpodobně
na sklonku předposlední doby ledové (risské, saalské –
končí před ca 126 tis. lety) uloženy terasové štěrkovité
písky, uvedené v základní geologické mapě. Vzhledem
k tomu, že všechny štěrkovité zeminy, zjištěné na ploše
výzkumu pomocí vrtů, mají jílovitou výplň, a navíc se
nacházejí ve velmi rozdílných nadmořských výškách,
nejsou považovány za relikt risské říční terasy, ale za
pozdější splachy.
Poslední fáze významné hloubkové eroze u nás nastala přibližně počátkem poslední třetiny posledního
(würmského, viselského) glaciálu, to je přibližně před
40 tis. lety. Lze předpokládat, že právě v této době došlo
k odnosu výše uvedených štěrkopísků a ještě hlubší
erozi. Při ní byl mrazem rozvětralý povrch křídových jílovců rozbrázděn, nejspíše v severojižním směru. Šířka
těchto rýh činí v širším okolí Pardubic metry až desítky
metrů. Úroveň povrchu terénu na konci eroze kolísala
v prostoru plochy výzkumu v rozmezí téměř 15 m. Nejhlouběji erodovaná část povrchu se nacházela na východním okraji zkoumané plochy.
34
24–34
Záhy po svém vzniku se tyto rýhy začaly vyplňovat
splachy z reliktu říční terasy zachovaného jižněji a soliflukčními sedimenty – proudy rozbředlých jílů se štěrky.
Nutno přiznat, že dokud nedojde k radiometrickému
určení stáří těchto výplní, nelze vyloučit, že jde o relikty
výplní vzniklých stejným mechanismem na sklonku ledové doby risské. V tom případě by bylo možné tyto výplně považovat za relikty nejstarší části risské říční
terasy s. l. V lépe prozkoumaných částech Čech je však
doloženo, že mocná eroze v poslední třetině ledové doby
würmské odstranila starší sedimenty.
Nejisté je i stáří sprašového pokryvu, jehož usazení
se předpokládá v období glaciálního maxima (nejchladnějšího období) würmské doby ledové před 25 až 19 tisíci lety, podle znalostí autora22 však v místě ani v okolí
není radiometricky ověřeno. Asi 5–7 km široký pás
spraší, narušených erozí podél vodních toků, kopíruje
ve směru od severozápadu k jihovýchodu ze severní
strany průběh Železných hor, kde vyplňuje prostor mezi
nimi a labskou nivou (srovnej obr. 3). Tyto spraše nejprve vyplnily terénní sníženiny a potom překryly a zarovnaly celé okolní území. Spraše byly v průběhu
vlhkých období holocénu odvápněny a tím přeměněny
na sprašové hlíny, které byly během holocénu23 jen
lehce erodovány (s výjimkou koridorů podél vodních
toků), neboť povrch byl v té době už pokryt vegetací.
22
23
J. Šura
Dle Mezinárodní stratigrafické tabulky, ver. 2016/4, začal před
ca 11 700 lety.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Dosavadní nálezy starší doby bronzové z k. ú. Mikulovice u Pardubic
35–43
4. Dosavadní nálezy starší doby bronzové z k. ú. Mikulovice u Pardubic
M. Ernée, M. Langová
Na k. ú. Mikulovice u Pardubic známe dnes 10 poloh
s nálezy ze starší doby bronzové (srovnej kap. 18: 1–10;
obr. 13: 1–9). Nejstarší nálezy z několika starobronzových kostrových hrobů pocházejí ze samého závěru 19.
století, z tzv. „Kašparovy cihelny“, slovy současníků
(Felcman 1899, 422–423), „hliniště p. stavitele Kašpara
u Mikulovic“ (2, Mikulovice 224). S každou pozdější, „no-
24
Vysvětlivky k číslování lokalit srovnej i v kap. 18. Jednotlivé lokality s nálezy starší doby bronzové jsou v zájmovém území Pardubicka/Chrudimska (srovnej mapu na obr. 3) číslovány průběžně od 1 do 54 (viz níže, kap. 18), v rámci jednotlivých k. ú.
s více polohami pak také průběžně – např. „13, Blato 3“ značí
lokalitu č. 13 v rámci sledovaného regionu a polohu č. 3 v rámci
k. ú. Blato. Čísla lokalit v katalogu (kap. 18.1) odpovídají číslům
na mapách (obr. 13, 337–339).
Je-li poloha (např. Mikulovice 1 nebo Blato 3) uvedena v textu, je
uvedena kurzívou a následuje za ní v závorce tučně její číslo lokality v rámci regionu – např.: Mikulovice 1 (1) nebo Blato 3 (13).
Je-li lokalita/poloha uvedena v závorce, pak je nejprve tučně
uvedeno pořadové číslo lokality a za čárkou kurzívou název
a pořadové číslo polohy v rámci katastru – např.: (1, Mikulovice 1;
13, Blato 3). Jednotlivá k. ú. jsou v rámci sledovaného regionu
uváděna v abecedním pořadí, jednotlivé polohy v rámci k. ú.
potom zpravidla v pořadí, v jakém byly objeveny/zkoumány. Jedinou výjimkou je k. ú. Mikulovice u Pardubic – to je uváděno
jako první v rámci sledovaného území a v této publikaci prezentovaná lokalita/poloha „V loučkách“ potom jako první poloha
v rámci k. ú. (viz kap. 18) – tedy poloha „V loučkách“ (1, Mikulovice 1), neboli Mikulovice 1 (1) – viz obr. 13.
vější“ zmínkou o nich (srovnej např. Böhm 1932a; Tisucká – Ohlídalová 2013; Vokolek v tisku) však jakoby
se jejich nálezové okolnosti spíše ještě více zatemňovaly,
nežli naopak.
4.1. Mikulovická „Kašparova“ cihelna
Nejstarší mikulovické starobronzové naleziště, „Kašparovu cihelnu“ (hliniště), najdeme poprvé na mapách stabilního katastru z roku 1839 (obr. 9: A), resp. 2. vojenského mapování, které z map stabilního katastru vycházelo (obr. 6), a to na severním úpatí mikulovického
kopce, jižně od silnice z Dražkovic do Ostřešan. Zabírala
tehdy plochu zhruba jednoho aru (obr. 14). Cihelna se
postupně rozšiřovala k východu a jihozápadu, což dokumentují další nálezy (např. obr. 15) a konečně i mapové podklady (obr. 16).
Na stránkách Památek archeologických z roku 1897
se ve zprávách a drobnostech z Archeologické komise
České Akademie dočteme, že „pan Václav Diviš Čistecký
ze Šerlinka zaslal starožitnosti vykopané u Mikulovic
s příslušnou zprávou“ (Sine autor 1897, 740). Jejich
bližší charakteristiku najdeme za rok na to opět v Památkách, tentokrát ve zprávách a drobnostech z Archeologického sboru Muzea království Českého: „Darem přibylo celkem během r. 1897 do sbírky archaeologie praehistorické: … P.T. pp. Kašpar, Kalous a Diviš-Čistecký ryt.
Obr. 13. Geomorfologická situace nejbližšího okolí zkoumané plochy Mikulovice, „V loučkách“. Vyznačen je reliéf terénu (vrstevnice po 2 m), zkoumaná/sledovaná
plocha (šedě), zkoumané skupiny hrobů či jednotlivé hroby (žlutě), pohřby v sídlištních objektech (červeně) a doposud známé polohy s nálezy starší doby bronzové
v nejbližším okolí (kosočtverec – pohřebiště, bod – sídliště). Čísla jednotlivých lokalit/poloh souhlasí s čísly v kap. 18.1. Grafika Č. Čišecký, M. Ernée, M. Langová.
Fig. 13. Geomorphological situation of the immediate surrounding area of the Mikulovice excavated area “V loučkách” /“Meadows”/ showing the relief of the
terrain (contour lines very 2 m), the excavated area (grey), the studied groups of graves or individual graves (yellow), burials in settlement features (red) and
the known locations with Early Bronze Age finds in the immediate vicinity (diamond – cemetery, point – settlement). The numbers of individual sites/locations
match the numbers in Chapter 18.1. Graphic by Č. Čišecký, M. Ernée, M. Langová.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
35
Dosavadní nálezy starší doby bronzové z k. ú. Mikulovice u Pardubic
35–43
Obr. 14. Tzv. „Kašparova cihelna“ při severním úpatí od mikulovického kopce
na mapě povinného císařského otisku stabilního katastru, sekce Mikolowitz,
č. 4634-1 z r. 1839. Grafika M. Ernée, překresleno, upraveno.
Fig. 14. So-called “Kašpar brickyard” at the north foot of Mikulovice Hill on the
map of the mandatory imperial print of the stable cadastre, Mikolowitz section,
no. 4634-1 from 1839. Graphic by M. Ernée, redrawn and modified.
ze Šerlinku, v Pardubicích, prostřednictvím archaeol. komise: jehlice a korale jantarové z hrobů se skrč. kostrami
u Mikulovic na Pardubicku“ (Sine autor 1898, 116). Tyto
nejstarší nálezy z Mikulovic (2, Mikulovice 2) zmiňují
o další rok později stručně i J. L. Píč (1899, 195) a J. Felcman (1899, 422), oba s odkazem na předcházející zmínku v Památkách (Sine autor 1898, 116). J. L. Píč uvádí
ve svém soupisu pohřebišť pokolení skrčených koster
v prvním dílu Starožitností pod lokalitou Mikulovice
u Pardubic následující: „V hliníku hroby se skrčenými
kostrami, jehlice typu únětického s úškem, korale jantarové, destička kamenná na obou stranách provrtaná.
Zem. Muz. PA XVIII, 116“ (Píč 1899, 195). Jen o málo více
se dočteme u J. Felcmana v článku věnovaném jeho
osobní návštěvě lokality v roce 1898 nebo 1899 (viz
níže): „Hliniště p. stavitele Kašpara u Mikulovic bylo již
dříve známo co naleziště hrobů předhistorických, aneb
dle zprávy Archaeolog. sboru musea království Českého
ze dne 11. prosince 1897 byly p. stavitelem Kašparem,
Kalousem a p. Divišem Čisteckým ze Šerlingu museu darovány různé předměty z hrobů tohoto hliniště, zvláště
bronzové jehlice s úškem typu Únětického, tak že tímto
typickým artefaktem stanoveno bylo, že zde co činiti
máme s hroby s kostrami skrčenými. … Cihelna p. Kašpara obsahuje velké spousty hlíny cihlářské a tu uhozeno
před několika roky na straně k obci Mikulovické na kostrové hroby do cihlářské hlíny zapuštěné v hloubce as
1 m, pod ornicí, z kterýchžto hrobů, jak nahoře uvedeno,
darované předměty pocházejí“ (Felcman 1899, 422–423).
I když anonym (Sine autor 1897, 740) i J. L. Píč (1899,
195) shodně uvádějí, že zmiňované nálezy měly pocházet z více „hrobů“ (viz výše), píše J. Schránil v roce 1921
o hrobu jediném: „Nátepní destičky kamenné udržely se
místy ještě v hrobech únětických, jak svědčí hrob z Mikulovic u Pardubic, kde se nalezla kamen. provrtaná destička, jehlice typu únětického a 5 jantarových korálů.
v Nár. Museu“ (Schránil 1921, 53, pozn. 1).
Cihelnu p. Kašpara v Mikulovicích navštívil J. Felcman v roce 1898 nebo 189925 na doporučení pana inspektora Diviše Čisteckého ze Šerlingu (Felcman 1899,
25
J. Böhm (Böhm 1932a, 49) uvádí rok 1898.
36
Obr. 15. Mikulovice. Místo nálezu starobronzových sídlištních objektů (křížek),
poloha a rozsah místní cihelny v roce 1945: „Bronzezeitliche Siedlungsreste in
der ehemaligen Kašpars Ziegelei, jetziger Eigentümer: Alois Fryček, Mikolowitz“
(podle Lung, W. 1945a, čj. ARÚ 122/45, Lageplan). — Fig. 15. Mikulovice.
Findspots of Early Bronze settlement features (cross), location and size of local
brickyard in 1945: “Bronzezeitliche Siedlungsreste in der ehemaligen Kašpars
Ziegelei, jetziger Eigentümer: Alois Fryček, Mikolowitz” (after Lung, W. 1945a,
Institute of Archaeology no. 122/45, site plan).
422–424). Po stručném popisu starších nálezů z roku
1897 (viz výše) Felcman dále píše: „Při mém příchodu do
hliniště nalezl jsem dva hroby z hlíny vyčnívající, které
jsem prozkoumal a o kterých tímto zprávu podávám“.
Felcmanem objevený hrob č. 1 „nalézal se v hloubce
1350 mm. pod ornicí a obsahoval kostru skrčenou, na
pravém boku položenou, patřící osobě středního stáří již
dospělé, mužského pohlaví; směr kostry byl od jihu k severu, obličej pak na východ, hrob samotný byl vykopán
skrz ornici až do hlíny cihlářské a nevykazoval pražádné
obložení kamenem; kostra byla tedy bez veškerého obložení uložena do prosté země. U kostry, a sice u ruky nalezen úlomek pazourkové pilky 45 mm. dlouhý, tak že
celá původní pilka mohla měřiti as 90 mm. Vedle kostry,
za zády, nalézala se malá nádobka v ruce hnětená a tuhovaná, vykazující přibližně formu hrobových nádobek
skrčených koster. Jiných milodarů hrob nevykazoval.“
Hrob č. 2 „as 2 m. od prvního v témž směru vzdálený,
byl uložen v hlíně cihlářské v téže hloubce 1350 mm. pod
ornicí; kostra skrčená, na pravém boku uložená, směr
kostry od jihozápadu k severovýchodu, obličej pak jihovýchodně, tudíž kostra tato vykazovala směr poněkud
jiný a obložení hrobu kamením nestávalo. Co do milodarů
nalezena pod bradou lebky malá nádobka v ruce hnětená, tuhovaná, avšak z velmi špatného materiálu provedená a úplně zetlelá, tak že nebylo tu samou možno
zachovat. U ruky pak nalezen malý kousek nepravidelného pazourku“ (Felcman 1899, 423). Vedle chybění
bronzových předmětů v obou hrobech si J. Felcman
všímá i naprosté absence kamenného obložení, „které obzvláště při podobných hrobech ve středních Čechách jest tak charakteristickým, zde úplně odpadá“, což
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Dosavadní nálezy starší doby bronzové z k. ú. Mikulovice u Pardubic
35–43
Obr. 16. Mikulovice na topografické mapě v systému S-1952 (1951–1971),
M 1 : 10 000, výřez z mapy č. M-33-80-B-a-1. Patrný je rozsah mikulovické cihelny ve vztahu k ploše výzkumu a také existence sadu na části vrcholu a západního úbočí mikulovického kopce. Grafika M. Ernée. — Fig. 16. Mikulovice
on topographical map in the S-1952 (1951–1971) system, M 1 : 10,000, section of map no. M-33-80-B-a-1 showing the scope of the Mikulovice brickyard
in relation to the excavated area and the existence of an orchard on part of
the top and western slope of Mikulovice Hill. Graphic by M. Ernée.
Obr. 17. Mikulovice (2–3, 5), Dražkovice (4) a Ostřešany (6). Nálezy uložené
v muzeu v Pardubicích (podle Böhm 1932a, 48–49, obr. 33). Grafika M. Ernée.
Fig. 17. Mikulovice (2–3, 5), Dražkovice (4) and Ostřešany (6). Finds held at
the museum in Pardubice (after Böhm 1932a, 48–49, Fig. 33). Graphic by
M. Ernée.
možná „stěžuje valně hledání dalších hrobů“; „nedaleko
uvedených dvou hrobů pátralo se dále v různých směrech do pole“ ale „bohužel neuhodilo se nikde na další
hroby“ (Felcman 1899, 424). Důležitá je však zejména
další okolnost, a sice že „hroby dříve nalezené byly dosti
vzdálené od hrobů nyní prozkoumaných, tak že dlužno
za to míti, že hroby tyto netvoří souvislost s hroby dříve
odkrytými; není také vyloučena možnost, že hroby dříve
nalezené, vykazující jantary a bronzovou jehličku s úškem, tvořily samostatné pohřebiště oproti hrobům nyní
nalezeným, kde nalezeny milodary pouze pazourkové
a nádobky, z čehož možno souditi, že v cihelně Mikulovické nalézají se dvě pohřebiště s kostrami skrčenými,
spadající dle zevnějšku a formy nádobek do typu Únětického“ (Felcman 1899, 424).
(Diviš 1900, 357). Krom zmínky o nalezených předmětech předaných pardubickému muzeu (obr. 17; vyobrazení podle Böhm 1932a, obr. 33: 2, 3, 5) jsou důležité
další dva údaje: a) že k nálezu došlo na jednom ze dvou
různých míst v cihelně, kde se již dříve (tedy v letech
1897 nebo 1898/99) našly hroby a sídlištní objekty,
b) nálezy z některého z těchto dřívějších odkryvů se dostaly i do pardubického muzea – patrně jde o nálezy
z roku 1898/99, protože předměty z roku 1897 se dostaly
do sbírek Národního muzea v Praze. Podle charakteru
zmíněných artefaktů (dýka, jantarový kroužek) není zcela
vyloučeno, že i v tomto případě mohlo jít aspoň částečně
o únětické hroby. To ostatně naznačuje i J. Schránil, byť
až v roce 1921, když píše, že „malá, trojboká dýčka, zpravidla po obou stranách plochá, s obloukovitým týlem, opatřená … třemi nebo čtyřmi nýtky …, jest jediným dědictvím
doby měděné a objevuje se dosti často v únětických pohřbech (Mikulovice …)“ (Schránil 1921, 70).
Zprávu o nálezu několika sídlištních (?) jam „V kruhovce Mikulovické, staviteli panu Vácsl. Kašparovi náležející“ (4, Mikulovice 4) uvádí Václav Diviš Čistecký ze
Šerlinku k roku 1900 (Diviš 1900, 357; 1902, 279;
1917, 51 – oba texty totožné s Diviš 1900, 357): „…objevilo se letos při odkopáváni západní stěny žlutky více
metrů vysoké opět několik jam 1 metr a i více širokých,
2 m. i méně hlubokých, které po výtce mastnou a černou
prstí, promíchanou popelem a nějakou jen kůstkou vyplněný byly. Jelikož však již dříve v těchto místech aneb
nedaleko odsud podobné jamy jako hroby pokolení
skrčků zjištěny byly, z nichž získaná kořist buď v Praze
buď v Pardubicích uložena jest, věnoval pan V. Kašpar
mladší odkopávkám náležité pozornosti, při kteréžto příležitosti mezi mnohými ničím jinak se nevyznamenávajícími jamami, nalezl ve třech vždy po jednom artefaktu
a sice: 1) nízkou, buclatou hliněnou nádobku v rukách
hnětenou, silných stěn bez okras s úzkým otvorem,
2) bronzovou dýku typu únětického a 3) plochý kotouček
jantarový, neobvyklé velikosti, podoby přeslenu, Tyto
3 předměty daroval p. Kašpar museu pardubickému.“
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Dřívější nálezy z únětického pohřebiště (2, Mikulovice 2) z r. 1898/99 (Felcman 1899, 422) a sídliště (4, Mikulovice 4) z r. 1900 (Diviš 1900, 357) v mikulovické cihelně uvádí v roce 1913 v poznámce na str. 37 při
popisu vlastní návštěvy lokality J. Eisner: „V pardubickém museu je z mikulovické cihelny osudí. V téže cihelně
bylo též únětické pohřebiště (Pam. XVIII. 422) a sídlistě
(Pam, XIX. 357), obě těsně vedle sebe. Ve stěnách cihelny
rýsovaly se za mého příchodu popelovité jámy z osady,
jež byla jistě značná a prostírala se po svahu, kde jest
cihelna, až tam, kde svah přechází v rovinu. Získal jsem
odtud ‘mimo střepy též přitesaný a v pravém úhlu ohnutý
nástroj z jeleního parohu, …. Stejnorodé naleziště jest
v nedalekých Vostřešanech“ (Eisner 1913, 37, pozn.).
Podle Eisnera ležela pohřebiště (1898/99) i sídliště
(1900) „těsně vedle sebe“.
Poněkud zmatenou (neb s údaji v dřívějších publikacích ne zcela souhlasící) sumarizaci dosavadních únětických nálezů z většího „pohřebiště a sídliště“ zjištěného
37
Dosavadní nálezy starší doby bronzové z k. ú. Mikulovice u Pardubic
35–43
stručně nepublikované posud záznamy insp. Diviše,
který mi je laskavě zapůjčil:
1. jáma. Ojedinělé jantarové korálky.
2. jáma obsahovala rovněž jen korálky jantarové.
Obr. 18. Mikulovice. Válcovitá, rytím zdobená nádobka věteřovské skupiny (průměr 7 cm, výška 4,5 cm) z objektu č. 3 z r. 1900/1901 (viz text). Kresbu pořídil J.
Böhm podle nákresu V. Diviše-Čisteckého ze Šerlinku. Grafika M. Langová, upraveno podle Böhm 1932b. — Fig. 18. Mikulovice. Cylindrical Věteřov group vessel
with incised decoration (diameter 7 cm, height 4.5 cm) from feature 3 from
1900/1901 (see text). The drawing was made by J. Böhm based on a drawing
by V. Diviš-Čistecký of Šerlink. Graphic by M. Langová, modified after Böhm 1932b.
3. jáma dala polovinu válcovité nádobky rovných stěn,
podle výkresu úplně shodné s podobnými vaničkovitými nádobkami moravskými, které mívají ještě
ouška a dno vytažené v čípky na způsob nožiček.
Průměr nádobky byl 7 cm, výška 4,5 cm. Stěna nádobky byla křížovitě rýsovaná. U nádobky bylo několik jantarových korálků. Tato nádobka je dnes
nezvěstná. (Pozn. ME: nádobu vyobrazuje Böhm
1932b, viz výše, zde obr. 18).
4. jáma byla 1,5 m hluboká a byl v ní zlomek ploché
bronzové dýčky se zbytky jazýčkovitého řapu a tři
zlomky bronzové jehlice.
5. jáma. V ní byla zetlelá lidská kostra ve skrčené poloze.
„v kruhovce Kašparově“ (2 a 4, Mikulovice 2 a 4) uvádí
J. Böhm (1932a, 49; 1932b – text z 2. srpna 1932 /totožný s Böhm 1932a/ obsahuje navíc kresbu nádobky
z obj. č. 3 pořízenou J. Böhmem „podle nákresu insp.
Diviše“). I když je válcovitá nádobka s rytou výzdobou
vyobrazena jen velmi schematicky (obr. 18), náleží nepochybně věteřovské skupině (srovnej níže, popis viz Böhm
1932a, 49; Hnízdová 1954, 193).
1. J. Böhm uvádí, bez přesného roku, že „nálezy z prvých hrobů [mezi nimi únětická jehlice, jantarové korále
a výše uvedená nátepní destička] byly věnovány Národnímu Museu“ (Böhm 1932a, 49). Nálezy můžeme ztotožnit s těmi z roku 1897 (2, Mikulovice 2; Sine autor
1897, 740; Sine autor 1898, 116; Felcman 1899, 422;
Píč 1899, 195 – viz výše).
2. Podle J. Böhma „v. r. 1898 nalezl Felcman dva hroby
bez kamenného obložení obvykle orientované, se dvěma
nádobkami a zlomky pazourkovými“ (Böhm 1932a, 49).
Jde nepochybně o dva hroby objevené a popisované Felcmanem r. 1898 nebo 1899 (2, Mikulovice 2; Felcman
1899, 422–424 – viz výše).
3. Dále se dozvídáme, že „Ze sídliště jsou v museu pardubickém následující předměty: Kulovitá nádobka tmavě
šedá, výška 54 mm (inv. č. 281, obr. 33, č. 5). – Bronzová
plochá dýka s porouchaným oblým týlem s pěti otvory pro
nýty (inv. č. 1190, obr. 33, č. 3). Velký plochý jantarový
korál se širokým otvorem (inv. č. 1191, obr. 33, č. 2). – Mlat
ze silného jeleního parohu se čtyřhranným otvorem (inv.
č. 285). – Šest kusů jehlancových závaží (inv. č. 288). – Kamenný mlat se sedlem a čepcem (inv. č. 330).“ Jde nepochybně o předměty nalezené podle V. D. ze Šerlinku roku
1900 p. V. Kašparem mladším (4, Mikulovice 4; Diviš
1900, 357 – viz výše) s tím, že první tři předměty (nádobka, dýka a jantar. kroužek), které J. Böhm i vyobrazuje (obr. 17; podle Böhm 1932a, obr. 33: 2, 3, 5), jsou
totožné, parohový či kamenný mlat ani jehlancová závaží
však V. D. ze Šerlinku ve své práci z roku 1900 neuvádí.26
4. Jako poslední J. Böhm píše, že „v r. 1901 vykopáno
bylo na tomto sídlišti několik »jam«. Reprodukuji zde
26
Tento tvar závaží není na únětických sídlištích obvyklý, I. Pleinerová (Hnízdová 1954, 206–207, 212) ho spojuje až s věteřovsko-maďarovským prostředím Soubor obdobných závaží pochází
z nedaleké Chrudimi (viz níže lokalita Chrudim 4).
38
6. jáma neměla prý žádný obsah.
7. jáma měla pouze několik hlazených střípků.“
Následuje Böhmův komentář: „Z popisu obsahu těchto »jam« je zřejmo, že se jednalo v několika případech
vlastně o hroby s kostrami zetlelými a nerozpoznanými,
jak ukazuje zřejmě jáma pátá. Šlo zde zřejmě jak o hroby
únětické, tak o hroby se zvoncovými poháry. Veškeré tyto
nálezy byly věnovány Národnímu Museu, kde se mně
však nepodařilo je zatím zjistiti. Ve dvou jamách byla prý
nalezena i obilní zrna, prý asi dva litry, ale jejich druh
nebyl zjištěn. Z téhož naleziště byla podle sdělení insp.
Diviše v museu pardubickém i malá nádobka, podobná
ostřešanskému koflíčku (srovnej Böhm 1932a, obr. 33:
6, zde obr. 17: 6; pozn. ME). Dnes je nezvěstná.“ V poznámce 7 pak J. Böhm uvádí příslušnou literaturu: „Píč.
St. 1. 1, 195 (zde Píč 1899); Felcman, P. A. XVII, 740 (zde
Sine autor 1897); XVIII, 116 (zde Sine autor 1898), 422
(zde Felcman 1899); Schránil, Studie, 53, 70 (zde Schránil 1921). Nálezů v museu pardubickém uložených týkají
se zprávy: Diviš, P. A. XIX, 357 (zde Diviš 1900), XX, 279
(zde Diviš 1902), Eisner, P. A. XXI (zde Eisner 1913),
Diviš, Pam. Pardubicka, 51 (zde Diviš 1917).“ J. Böhm
také upozorňuje, že „Naleziště mikulovické tvoří posud
nejvýchodnější bod únětické kultury v Čechách. Böhm,
P. A. XXXIV, 3“ (Böhm 1932a, 49). O nálezech v roce
1901 (4, Mikulovice 4) se poprvé dočteme až v této Böhmově práci – ve starší literatuře o nich nenacházíme
žádnou zmínku. Není však zcela vyloučeno (viz níže;
Lung 1945a, 6), že jde o nálezy učiněné už roku 1900
a zmiňované Divišem Čisteckým ze Šerlinku v jeho stati
z téhož roku (Diviš 1900).
Poslední stručný sumář předválečných nálezů a aktivit v bývalé Kašparově cihelně v Mikulovicích (2 a 4,
Mikulovice 2 a 4) najdeme v jedné z částí (text datován
26. 1. 1945) konvolutu vzniklého v rámci „systematischen Absuchung der Ziegeleien des Pardubitzer Gebietes“, kdy byly během roku 1944 „besonders die im
Löss liegende den Gruben an der Süd- und Südostgrenze
des Pardubitzer Pflegebezirkes auf das Vorhandensein
von vorgeschichtlichen Kulturresten untersucht, wozu
auch die jetzt stilliegende ehemalige Kašpars Ziegelei von
Mikolowitz gehört, dessen jetziger Eigentümer Alois Fryček ist“ (obr. 15; Lung 1945a, 1). Pracovníci pardubického městského muzea tehdy (podle data na kresbě
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Dosavadní nálezy starší doby bronzové z k. ú. Mikulovice u Pardubic
profilu dne 5. 7. 1944) očistili „in der im Süden des Ziegeleigeländes anstehenden Lösswand“, na kterém zdokumentovali „dicht unter dem Humus mehrere Gruben
mit Kulturerde /s. Profilskizze I, II, III, IV und V/ und eine
ausgedehnte Kulturschicht“ o mocnosti „0,30–0,50 m“
(Lung 1945a, 1 a kresba profilu v měřítku 1 : 100).
Podle nalezených střepů šlo většinou o objekty z mladších úseků doby bronzové (Lung 1945a, 5). Autor dále
uvádí nálezy z lokality uložené v pardubickém muzeu
pod inv. č. 279–288, 330, 1190–1194, mezi nimi i některé předměty většinou nejspíše starobronzové, zmiňované v tomto kontextu už v předchozích publikacích
(Böhm 1932a, 49), jako jsou „Kugeliges Gefäss mit eingezogenem Rand; Inv. Nr. 281. Hirschgeweihschäftung
mit viereckigem Loch, aus einer Siedlungsgrube; Inv. Nr.
285. 6 Webegewichte aus Ton; Inv. Nr. 288. Flacher Bronzedolch mit 5 Nietlöchern; Inv. Nr. 1190. Flache Bernsteinkoralle mit breiter Durchbohrung; Inv. Nr. 1191.
Steinaxt mit Einschnürung und Kopf; Inv. Nr. 330“ (Lung
1945a, 6). Za předměty pocházející z únětického sídliště
označuje W. Lung „1 Gefäss, Inv. Nr. 281; Dolch aus
Bronze, Inv. Nr. 1190; Bernsteinkorallen, inv. Nr. 1191;
Streitaxt aus Stein, Inv. Nr. 330“ (Lung 1945a, 6).
W. Lung pokračuje, že „Im Jahre 1901 wurden einige
Gruben entdeckt /nach Diviš, MS./, mit Bernsteinkorallen, Gefässe, Dolch, Nadel usw. Es waren eigentlich Gräber der Aunjetitzer- und Glockenbecher-Kultur. Material
im Prager Nationalmuseum. In 2 Gruben auch unbestimmbare Getreidekörner. Oestlichster Fundort der Aunjetitzer Kultur in Böhmen. /Böhm, PA II, 38, 1932/. Diviš,
PA XIX“ (Lung 1945a, 6). Cituje zde článek J. Böhma
v památkách z r. 1932 (zde Böhm 1932a) a také článek
Diviše Čisteckého ze Šerlinku v Památkách č. XIX. Ten
ale vyšel už v roce 1900 a proto nemůže referovat o nálezu učiněném až roku 1901. Nabízí se proto úvaha, že
zde oba (J. Böhm i W. Lung) vlastně myslí nálezy z roku
1900 (Diviš 1900, 357). Proti tomu naopak svědčí skutečnost, že předměty z roku 1901 měly být uloženy
v Národním muzeu v Praze (Böhm 1932a, 49; Lung
1945a, 6), kde se je však v době, kdy psal svůj článek,
J. Böhmovi nepodařilo nalézt.
Autor stručně odkazuje i na článek K. F. Rosůlka
o nálezu hrobu z roku 1915 (3, Mikulovice 3; Rosůlek
1915–1916, 3): „Im Jahre 1915 wurde oberhalb des Kabrhels Weges, unweit des Pfarrhauses, ein Skelettgrab
entdeckt. Von Kindern zerstört.“ a závěrem uvádí, že
„Somit sind in obiger Grube folgende Kulturen festgestellt: Aunjetitzer Kultur, Lausitzer Kultur, Schlesische
Kultur und Latènezeit“ (Lung 1945a, 6). Následuje plánek „Lageplan“ umístění cihelny s vyznačením nálezů
z doby bronzové: „bronzezeitliche Siedlungsreste in der
ehemaligen Kašpars Ziegelei …“ a dále tehdy dokumentovaný jižní profil mikulovické cihelny se zachycenými
sídlištními objekty 1–5 a sídlištní vrstvou v západní
části profilu, v měřítku 1 : 100.
Podívejme se nyní na starobronzové předměty z Mikulovic uložené dnes ve sbírkách NM v Praze (obr. 19, 20).
V. Vokolek ve svém soupisu nálezů starší doby bronzové ve sbírkách NM Praha z doby před rokem 1913 (Vokolek v tisku, kat. Mikulovice) eviduje z Mikulovic pouze
dva hroby nalezené J. Felcmanem (viz výše, Felcman
1899, 422–424). Dále uvádí a vyobrazuje všechny předměty z Mikulovic dochované doposud ve sbírkách NM
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
35–43
Praha jako „nálezy z daru p. Kašpara (Tab. 36: 3–20)“:
1. Náhrdelník z 32 jantarových korálů (dále JK); inv.
č. 11722 (obr. 19: 8; Vokolek v tisku, tab. 36: 14). 2.
Čepel br. dýky s náznakem dvou otvorů pro nýty, pod
nimi, zhruba v těžišti čepele tři další otvory, d. 80 mm,
max. š. 25 mm; inv. č. 11723 (obr. 19: 5; Vokolek v tisku,
tab. 36: 20). 3. Břidlicová (?) nátepní destička s otvory
při středech kratších stran, vyhlazený povrch, d. 64
mm, š. 15 mm; inv. č. 11 724 (obr. 19: 2; Vokolek v tisku,
tab. 36: 11). 4. Br. šídlo s lichoběžníkovitě rozšířeným
středem, jedna část poškozena (prohnuta). Šídlo je zasazeno do kostěné rukojeti na jednom konci seříznuté,
na druhé s dochovaným kloubem, d. šídla 89 mm, d.
rukojeti 72 mm, celkové délka vč. rukojeti 103 mm;
inv. č. 11725 (obr. 19: 1; Vokolek v tisku, tab. 36: 15). 5.
Drobné oboustranné br. šídlo, d. 44 mm; inv. č. 11726
(obr. 19: 3; Vokolek v tisku, tab. 36: 19). 6. Br. spirálka
z plochého drátu, d. 24 mm, pr. 5,5 mm; inv. č. 11727
(obr. 19: 4; Vokolek v tisku, tab. 36: 17). 7. Br. spirálka
z plochého drátu, d. 18 mm, pr. 5,5 mm; inv. č. 11728
(Vokolek v tisku, tab. 36: 16). 8. Br. únětická jehlice ve
2 kusech (cca 1/3 až 1/2 jehlice se špičkou chybí), spodek hlavice vodorovně rýhován, d. 37 a 23 mm; inv.
č. 11729 (obr. 19: 7; Vokolek v tisku, tab. 36: 13). 9. Br.
únětická jehlice ve 3 kusech (dochována celá), spodek
hlavice vodorovně rýhován, d. 16 mm, 27 a 42 mm;
inv. č. 11730 (obr. 19: 6; Vokolek v tisku, tab. 36: 12).
10. Kulovitý JK, ø 15 mm, síla 12 mm; inv. č. 11731
(Vokolek v tisku, tab. 36: 3). 11. JK, ø 9 mm, síla 5 mm;
inv. č. 11732 (Vokolek v tisku, tab. 36: 6). 12. Plochý JK
s velkým otvorem, ø 7 mm, síla 6 mm; inv. č. 11733
(Vokolek v tisku, tab. 36: 7). 13. JK částečně odlomený,
ø 9 mm, síla 4 mm; inv. č. 11734 (Vokolek v tisku, tab.
36: 8). 14. Drobný plochý JK, ø 9 mm, síla 3–4 mm;
inv. č. 11 735 (Vokolek v tisku, tab. 36: 9). 15. Část JK,
rozm. 7 x 8 mm; inv. č. 11736 (Vokolek v tisku, tab. 36:
10). 16. Část JK, ø 12 mm, š. 11 mm; inv. č. 11737 (Vokolek v tisku, tab. 36: 5). 17. Polovina kulovitého JK,
ø 14 mm, síla 12 mm; inv. č. 11738 (Vokolek v tisku,
tab. 36: 4; jantarové korálky viz obr. 20). 18. Br. „puklička“ ve tvaru větší poloviny výseče duté koule, ø 15 mm,
výška 8 mm; inv. č. 11739 (obr. 19: 9; Vokolek v tisku,
tab. 36: 18).
Také v soupisu jantarových nálezů z doby bronzové
ve sbírkách NM v Praze z pera M. Tisucké a M. Ohlídalové najdeme jantary z mikulovické cihelny stavitele Kašpara (obr. 20; Tisucká – Ohlídalová 2013, 72–73, foto
str. 73, tab. 10). Podle jimi uváděných údajů měly být
některé nalezeny v roce 1897 a téhož roku darovány do
NM pány V. Kašparem, Kalousem a V. Divišem-Čisteckým, JK inv. č. 11731 a 11722 měl pak darovat NM
V. Kašpar až v roce 1901 (Tisucká – Ohlídalová 2013,
72). Jako pramen uvádějí autorky „tzv. Inventář bronzů
vedený J. L. Píčem“, z výše uvedených publikací pak jen
články J. Felcmana (Felcman 1899) a M. Ernée (Ernée
2012a). Patrně proto, že v současné inventární knize
NM Praha najdeme u všech uvedených předmětů také
č. hrobu, byť s otazníkem, ze kterého má ten který artefakt pocházet, uvádějí autorky dochované nálezy
podle těchto hrobů. Z hrobu č. 1 mají tedy pocházet JK
inv. č. 11732–11738 (celkem 7 ks): 11732 válcovitý,
ø 6 mm; 11733 válcovitý, ø 8 mm; 11734 zploštěle kulovitý, ø 10 mm; 11735 plochý tenký diskovitý s oblými
hranami, ø 7 mm; 11736 kulovitý ø 6 mm; 11737 roz-
39
Dosavadní nálezy starší doby bronzové z k. ú. Mikulovice u Pardubic
35–43
Obr. 19. Mikulovice. Předměty z únětických hrobů uložené ve sbírkách NM Praha. 1 – inv. č. 11725; 2 – inv. č. 11724; 3 – inv. č. 11726; 4 – inv. č. 11727; 5 –
inv. č. 11723; 6 – inv. č. 11730; 7 – inv. č. 11729; 8 – inv. č. 11722; 9 – inv. č. 11739. 1–7, 9 podle Divac 2013, Tab. 18; 8 podle Vokolek v tisku, Tab. 36: 14.
Grafika M. Ernée. — Fig. 19. Mikulovice. Artefacts from Únětice graves in the collections of the National Museum in Prague. 1 – inv. no. 11725; 2 – inv. no.
11724; 3 – inv. no. 11726; 4 – inv. no. 11727; 5 – inv. no. 11723; 6 – inv. no. 11730; 7 – inv. no. 11729; 8 – inv. no. 11722, 9 – inv. no. 11739. 1–7, 9 – after Divac
2013, Tab. 18; 8 – after Vokolek, in press, Tab. 36: 14. Graphic by M. Ernée.
lom. kulovitý, ø 10 mm; 11738 rozlom. kulovitý, ø 6 mm.
Autorky vyobrazují JK inv. č. 11732–11735 (Tisucká –
Ohlídalová 2013, tab. 10), 11737 (Tisucká – Ohlídalová
2013, foto str. 73) a 11738 (Tisucká – Ohlídalová 2013,
foto str. 73, tab. 10). Jako „související nálezy“ z téhož
hrobu uvádějí „2 únětické jehlice, břidlicová destička
s dírkami“, ale bez inv. čísel. Z hrobu č. 2 má pocházet
kulovitý JK inv. č. 11731, ø 15 mm (Tisucká – Ohlídalová 2013, foto str. 73, tab. 10), dále „Inv. č. 11722 – náhrdelník z 32 jantarových perel (nedochován)“ a jako
„související nálezy“ z téhož hrobu dále „únětická jehlice,
trubička ze svinutého bronzového drátku“, opět bez uvedení inv. čísel.
40
Abychom se v problematice celkem 18 inv. čísel předmětů uložených dnes ve sbírkách NM v Praze trochu
orientovali, zobrazíme si některé důležité informace
v přehledné tabulce (tabela 3). Pro vzájemné srovnání
vyobrazujeme také všechna dostupná vyobrazení jantarových korálů ze sbírek NM (obr. 20). Za zmínku stojí
zejména rozporné údaje z práce M. Tisucké a M. Ohlídalové (Tisucká – Ohlídalová 2013) na straně jedné
a údaje z inventární knihy NM v Praze, případně práce
V. Vokolka (Vokolek v tisku) na straně druhé (tabela 3):
a) Zatímco M. Tisucká s M. Ohlídalovou uvádějí náhrdelník z 32 jantarových perel (inv. č. 11722) jako ztracený (Tisucká – Ohlídalová 2013, 73), V. Vokolek, jehož
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Dosavadní nálezy starší doby bronzové z k. ú. Mikulovice u Pardubic
35–43
Obr. 20. Mikulovice. Jantarové korále inv. č. 11731–11738 z únětických hrobů uložené ve sbírkách NM Praha. Srovnání publikovaných kreseb jednotlivých jantarových
korálů podle Vokolek v tisku, Tab. 36; Divac 2013, Tab. 18 a Tisucká – Ohlídalová 2013, tab. 10. Grafika M. Ernée. — Fig. 20. Mikulovice. Amber beads inv. nos.
11731–11738 from Únětice graves in the collections of the National Museum in Prague. A comparison of published drawings of individual amber beads after
Vokolek, in press, Tab. 36; Divac 2013, Tab. 18 and Tisucká – Ohlídalová 2013, tab. 10. Graphic by M. Ernée.
soupis byl pořízen zhruba ve stejné době, ho vyobrazuje
(Vokolek v tisku, Tab. 36: 14).
hrob 1 /?/) a br. puklička (inv. č. 11739, hrob 2 /?/) pak
autorky neuvádějí vůbec.
b) V inv. knize NM Praha i v práci M. Tisucké a M. Ohlídalové jsou jednotlivé předměty přiřazeny údajným hrobům č. 1 a 2 (tabela 3: f, i), u každého je ale zároveň
v závorce uveden otazník. Jantarové korále jsou podle inv.
knihy NM Praha i podle obou autorek přiřazeny těm
samým hrobům (hrob 1 – korále inv. č. 11732–11738;
hrob 2? – náhrdelník inv. č. 11722 a korál inv. č. 11731)
a totéž se týká i nátepní destičky inv. č. 11724 (hrob 1).
Jinak je tomu ale u předmětů kovových. Zatímco dvě
únětické jehlice (inv. č. 11729–11730) patří podle inv.
knihy NM Praha hrobu č. 2 (?), řadí je autorky k hrobu
č. 1 (už bez otazníku). Naproti tomu zlomky br. spirálky
(inv. č. 11727–11728), náležející podle inv. knihy NM
Praha hrobu č. 1 (?), řadí autorky k inventáři hrobu 2?.
d) Naopak u inventáře hrobu 2? uvádějí autorky další
únětickou jehlici, kterou nenajdeme v žádných jiných
pramenech či publikacích a ani ve sbírkách NM Praha
fyzicky neexistuje. Možná si ji autorky spletly s jedním
z br. šídel?
Publikace obou autorek obsahuje řadu obdobných
chyb i u mnoha dalších lokalit a bez kontroly není
možné považovat v ní uvedená data, bohužel, za relevantní.
c) Další předměty, náležející podle inv. knihy NM Praha
také oběma hrobům 1 (?) a 2 (?), jako jsou br. dýka (inv.
č. 11723, hrob 2 /?/), obě šídla (inv. č. 11725–11726,
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Ve struktuře odpovídající inv. knize NM Praha uvádí
a také kvalitně kompletně vyobrazuje (obr. 19) nálezy (nejen jantarové) z Mikulovic ve sbírkách NM Praha G. Divac
v práci vydané téhož roku (Divac 2013, 126, Tab. 18).
I ona však, podobně jako M. Tisucká a M. Ohlídalová,
uvádí jantarový náhrdelník inv. č. 11722 jako ztracený.
Pro kompletní informaci přinášíme také všechny technické údaje o příslušných jantarových perlách uváděné
41
Dosavadní nálezy starší doby bronzové z k. ú. Mikulovice u Pardubic
a
b
NM
Předmět
inv. č.
c
d
e
35–43
f
g
NM
Vokolek v tisku
h
i
j
staré inv. č.
č. n.
PA XVIII, 422
hrob
Tab. 36
5074, 6089
2384-A-2249
ano + „zmínka“
2 (?)
14
1901
2?
v NM od Hrob
Foto s. 73
Tab. 18
„chybí“
–
2
15
–
–
1
11
–
–
1
12
1
10
1?
9
11723
br. dýka
6085
2384-A-2249
ano + „zmínka“
2 (?)
20
–
–
–
11724
břidl. nátep. destička
5070
2385-A-2250
ano + „zmínka“
1 (?)
11
–
1
11725
br. šídlo s kost. rukojetí
6084
2385-A-2250
ano + „zmínka“
1 (?)
15
–
–
11726
br. šídlo
6086
–
ano + „zmínka“
1 (?)
19
–
–
11727
br. spirálka, zl.
17
–
11728
br. spirálka, zl.
16
–
2384-A-2249
ano + „zmínka“
1 (?)
2?
n
Divac 2013
2
náhrdelník z 32 JK
6088
m
Hrob
11722
ano + „zmínka“
k
Tisucká — Ohlídalová 2013
Tab. 10
uvádějí „nedochován“
–
–
–
–
–
–
11729
br. únětická jehlice
5072
2384-A-2249
ano
2 (?)
13
–
1
–
–
2
17
11730
br. únětická jehlice
6087
2384-A-2249
ano
2 (?)
12
–
1
–
–
2
16
6089
2 (?)
2?
2
13
11731
JK
2384-A-2249
ano
3
1901
x
x
11732
JK
–
ano
6
1897
–
x
2
11733
JK
–
ano
7
1897
–
x
3
11734
JK
–
ano
8
1897
–
x
11735
JK
–
ano
9
1897
–
x
5
11736
JK, část
–
ano
10
1897
–
–
6
–
ano
–
ano
5071
11737
JK, část
11738
JK, část
5071
11739
br. puklička (?)
5071
2384-A-2249
ano
–
únětická jehlice
–
–
ano
1 (?)
1 (?)
5
1897
6
1897
2 (?)
18
–
–
–
–
1
1
1?
1?
4
x
–
x
x
7
–
–
–
2
14
2?
–
–
–
–
8
Tabela 3. Mikulovice. Předměty uložené/evidované ve sbírkách NM Praha. — Table 3. Mikulovice. Artefacts deposited/recorded in the collections of the National
Museum in Prague.
Vokolek v tisku
Tisucká —
Ohlídalová 2013
Průměr (mm) Síla (mm)
Inv. kniha NM Praha
inv. č.
Hrob
11731
2 (?)
Průměr (mm)
Váha (g)
Rozměry (mm)
pr. 16 mm
15
12
15
2
15 x 15
11732
4 JK
9
5
6
0,49
8x8
11733
soudečkovité,
7
6
8
0,48
9x9
11734
provrtané,
9
4
10
0,55
10 x 7
pr. cca 8 mm
9
7
0,33
8x8
6
0,31
9x9
11735
1 (?)
Rozměry
3–4
rozm. 7 x 8
11736
3 zlomky
11737
větších JK
12
11
10
0,62
12 x 10
11738
provrtaných
14
12
6
0,89
14 x 12
jednotlivými autory (tabela 4). Jak je vidět, ani tady se
jednotliví autoři vždy neshodnou. G. Divac vyobrazuje
předměty ve špatném měřítku – v popisce uvádí měřítko
1 : 1, předměty jsou ale ve skutečnosti zmenšeny na
80 %. G. Divac si dobře povšimla, že v inventární knize
NM se u označení hrobů u jednotlivých předmětů z Mikulovic objevují otazníky, což „by naznačovalo, že v době
inventarizace se již nedal rozlišit obsah jednotlivých nálezových celků“ a, jak dále uvádí, „je ale otázkou, zda
nedošlo k nějakému omylu i při inventarizaci, neboť artefakty uváděné v inventární knize NM neodpovídají popisům nalezených předmětů v publikaci (Felcman 189827,
16)“ (Divac 2013, 126). To je sice pravda (viz výše, Felcman 1899) – ze dvou Felcmanem tehdy objevených
a prokopaných hrobů pocházelo po jedné nádobce
a jednom pazourku, ale žádné bronzové předměty (Felcman 1899, 423), „hroby dříve nalezené“ obsahovaly „jantary a bronzovou jehličku s úškem“ (Felcman 1899, 424).
Nicméně ani G. Divac se nevyhnula nepřesnosti, když
27
Divac 2013
Zde také jako Felcman 1898.
42
Tabela 4. Mikulovice. Jantarové korále uložené/evidované ve sbírkách NM Praha. Srovnání údajů uváděných různými autory.
Table 4. Mikulovice. Amber beads deposited/
recorded in the collections of the National Museum in Prague. A comparison of data recorded
by various authors.
tu v souvislosti s mikulovickými hroby cituje špatný
Felcmanův článek.28
4.2. Další starobronzové lokality
na k. ú. Mikulovice u Pardubic
Naši pozornost nyní obrátíme ke zmínkám o dalších lokalitách s doklady osídlení starší doby bronzové na k. ú.
Mikulovice u Pardubic.
Tu nejstarší, o hrobu skrčence nalezeném na jaře
r. 1915 nedaleko mikulovické fary (3, Mikulovice 3), najdeme ve zprávě K. F. Rosůlka, referující o návštěvě mikulovického „naleziště předvěkých hrobů“, „kamž odebrali se kust. Boža Dvořák a pisatel dne 27. května
1915“ (Rosůlek 1915–1916, 3): „Z nálezů dřívějších i ze
28
G. Divac citovaný Felcmanův článek „Felcman 1898, 16“ (zde citován také jako Felcman 1898 – viz výše, pozn. 27) totiž nepojednává o nálezech z Mikulovic, ale o pohřebišti v Noutonicích.
O hrobech 1 a 2 z Mikulovic píše Felcman v úplně jiném svém
článku z následujícího roku (Felcman 1899, 422–424).
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Dosavadní nálezy starší doby bronzové z k. ú. Mikulovice u Pardubic
zpráv p. B. Kabrhela z Dražkovic bylo známo, že od Dražkovic směrem k faře mikulovické nacházejí se hroby skrčenců i nataženců (zde lokalia 16, Dražkovice 2, pozn.
ME); máť p. Kabrhel veliký kámen z hrobu skrčence pod
točnou zadních vrat a známo též, že v hliništi pod hřbitovem a kostelem mikulovickým vykopány jsou občas nádoby žárových hrobů. Na jaře výše udaného roku (1915,
pozn. ME) odkryt byl hrob kosterný nad úvozem Kabrhelovým nedaleko fary a bylo snahou jej zachovati, jelikož museum pardubické nemá dosud ukázky skrčků.
Bohužel záchrana se neuskutečnila, mládež z okolí hrob
porušila a kustodové našli nahoře nad úvozem jen hromádku kostí, z nichž některé sebrali a pouze nakreslili
profil zvonovitého hrobu dobře znatelný. Pak shlédli ještě
místa v strži, jež sluší pokládati za ohniště, na nichž mrtvoly spalovány.“ Rosůlek upozorňuje, že podrobnější
zprávy o uvedených nálezech byly „podány v místních
Neodv. Listech a Samostat. Směrech v článcích „Za praehistorií“ (VI.-IX.) …“ (Rosůlek 1915–1916, 3).
Další starobronzové nálezy byly zaznamenány v 70.
a 80. letech 20. století na lokalitě označené jako Mikulovice 5 (5). Při povrchovém sběru na poli v „okolí
býv. cihelny na svahu kopce a přilehlých polích na úpatí,
ppč. 250/1, 2, 235, 246, 253“, kde byly „znatelné rozorávané vrstvy a objekty“, nalezl V. Vokolek dne 18. 2.
1972 mimo jiné i únětický sídlištní materiál, zejména
keramiku (Vokolek 1975a; 1975b).
Západně odtud, za potokem, zjistili a částečně ovzorkovali dne 6. prosince 1977 V. Vokolek s J. Siglem ve
výkopu pro vodovod „po levé straně silnice Pardubice–
Chrudim, S od obce, na parc. č. 241“ dva narušené sídlištní objekty únětické kultury (6, Mikulovice 6; Sigl –
Vokolek 1978, 11; Vokolek 1978a; 1981a).
Dalších celkem pět zahloubených sídlištních objektů
(7, Mikulovice 7), z nichž čtyři jsou podle nalezené keramiky datovány do období únětické kultury, bylo narušeno v roce 1988 výkopem pro vodovod probíhajícím
východně od obce, souběžně se silnicí Mikulovice–
Ostřešany, severně od ní. Rozsáhlé objekty s hloubkou
přes 2 m byly narušeny východně od kostela sv. Václava
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
35–43
na parcele č. 192/3 (Sigl – Vokolek 1989; 1995, 204;
Kalferst – Sigl – Vokolek 1990, 13; Frolík – Sigl 1995, 92).
Předpoklad V. Vokolka a J. Sigla, že se v případě obj. č. 3
mohlo jednat o příkop jako součást opevnění mikulovického kopce, vyloučilo velkoplošné geofyzikální měření
v roce 2014,29 které nezjistilo na měřených plochách na
svazích ani vrcholu mikulovického kopce žádné lineární
anomálie. Spíše šlo o větší objekty typu hliníku.
Jednou z největších archeologických akcí30 na katastru obce, která doplnila obraz starobronzového
osídlení, byl rozsáhlý výzkum provedený v souvislosti
s výstavbou silnice č. I/37 z Pardubic do Chrudimi,
probíhající západně od Mikulovic a východně od Blata
a Medlešic. V letech 2004–2005 tu byly na k. ú. Mikulovice u Pardubic a Blato (9 a 10, Mikulovice 9 a 10;
13, Blato 3) odkryty četné sídlištní objekty, které
zčásti navazují na únětické nálezy z cihelny v Blatě.
„Hned v jižní stěně cihelny (lokalita 2) byl odkryt téměř
kompletní půdorys kůlové chaty se souvisejícími sídlištními objekty“ (Sedláček 2006, 93). Další nálezy ze
starší doby bronzové „pak představují nepříliš rozsáhlé
doklady osídlení stejnou kulturou. Společným jevem ve
všech těchto sídlištních objektech byl nízký obsah datovacího materiálu případně jeho naprostá absence.
V jižní části silničního obchvatu, tedy jižně od cihelny
v Blatě se koncentrují menší lokality, na nichž se podařilo zachytit pouze monokulturní osídlení únětickým
lidem“ (Sedláček 2006, 93).
Dosud poslední větší archeologické akce proběhly
v Mikulovicích v těsné blízkosti lokality „V loučkách“.
Na jaře roku 2019 byla zkoumána plocha bezprostředně navazující na severní část lokality, na přelomu let 2019/2020 pak proběhl výzkum západně od
lokality na ploše oddělené od polohy „V loučkách“ silnicí.
29
30
Měření provedli v únoru roku 2014 pracovníci RGK DAI ve
Frankfurtu n. M. (Dipl.-Ing. Roman Scholz) a ARÚ AV ČR, Praha,
v. v. i. (M. Ernée, M. Langová).
Stav ke konci června 2018.
43
Archeologický výzkum lokality Mikulovice „V loučkách“
44–47
5. Archeologický výzkum lokality Mikulovice „V loučkách“
M. Ernée, J. Švédová, M. Langová
ných období pravěku33, budeme se zde věnovat výhradně
nálezům ze starší doby bronzové.
Výzkum, který nás v souvislosti se zde publikovanými
hrobovými nálezy bude nejvíce zajímat, proběhl v letech
2006–2012 v souvislosti s výstavbou kolonie několika desítek rodinných domů na lokalitách Mikulovice 1 (1); viz
výše, pozn. 18), v poloze „V loučkách“, a Mikulovice 8 (8),
v poloze „Na kopci“ (jinak místně „Pod kostelem“; Sedláček 2007a; Sedláček – Kašpárek – Jílek 2010, 389). Obě
polohy jsou situovány severně od jádra obce Mikulovice, na západním svahu a úpatí mikulovického kopce
a v prostoru navazujícím dále západním směrem, v blízkosti bezejmenné vodoteče (viz výše, kap. 3)31 (předběžně Sedláček 2007b, 28; Sedláček et al. 2009, 19–20;
Frolík – Sedláček – Švédová 2010, 13–14; Sedláček –
Švédová 2011, 11–12; Svobodová Koldrová 2012; Ernée
2012a, 138; Málek 2013; Volfová 2015). V předchozích
letech zde prováděl výzkum již NPÚ-ÚOP v Pardubicích
pod vedením dr. J. Šulcové.32 Polohy Mikulovice 1 (1)
a Mikulovice 8 (8) jsou odděleny právě zmíněnou, dnes
zmeliorovanou bezejmennou vodotečí (viz výše, kap. 3;
obr. 5, 7, 9). I když z této intenzivně osídlené polykulturní
lokality Mikulovice pochází řada důležitých nálezů i z ji-
Již v roce 2006 bylo možné „19 situací spolehlivě datovat do únětické kultury. Z běžných sídlištních jam poněkud vystupuje objekt 72 obsahující skelet novorozence“ (při zpracování výzkumu nebyly tyto kosterní pozůstatky identifikovány, pozn. ME). „… většina objektů …
bude náležet mladším fázím únětické kultury“. Už zde
také R. Sedláček konstatoval, že „Mikulovice je třeba zařadit mezi nejdůležitější lokality východních Čech, které
hrály klíčovou úlohu prakticky ve všech obdobích mladšího pravěku a rané doby dějinné“ (Sedláček 2007b, 28).
Nálezy únětické kultury byly dominantní i v dalších letech (2007–2008), kdy došlo k odkryvu velkého množství sídlištních objektů, včetně půdorysů dvou domů se
31
33
32
Výzkum zahájený Národním památkovým ústavem – územním
odborným pracovištěm Pardubice převzalo od roku 2006 Východočeské muzeum v Pardubicích, jeho část následně Archeologický ústav AV ČR, Praha, v. v. i. a dílčím způsobem se na něm
podílely i některé další instituce (např. výzkum na parcele
č. 241/54 provedlo v roce 2009 Regionální muzeum ve Vysokém
Mýtě; Vích 2010).
http://isad.npu.cz/ost/archeologie/ISAD/free/info.php?ID=1342-07/22, staženo dne 27. 2. 2018.
Výzkum na lokalitě Mikulovice 1 (1) „V loučkách“, na
parcelách ppč. 241, 243, 265, 266 (k. ú. Mikulovice
u Pardubic) a 277 (k. ú. Blato) (obr. 10b; 21–23) probíhal
intenzivně zejména v letech 2006–2012 a příležitostnými dohledy při stavebních zásazích na jednotlivých
parcelách i později.
Např. pozdní doba halštatská, Ha D2–3 – kostěné obložení východní provenience zdobené zvěrným motivem (Frolík – Sedláček
– Švédová 2010, 13; Frolík – Sedláček 2015), halštatsko-laténská
maskovitá spona ze sídlištního objektu (Sedláček – Sankot 2013),
doba římská – např. terra sigillata, žluto-oranžová a jemná šedá
keramika, tutulovitá spona typu Riha 7.11.2 (Halama 2007; Sedláček – Halama – Jílek 2008; Sedláček – Kašpárek – Jílek 2010,
389), raný středověk – existence tzv. „Trstenické stezky“ (např.
Severin 2000).
Obr. 21. Mikulovice. Pohled od lokality (dole) k severu, směrem na
Dražkovice a Pardubice. Foto R. Sedláček. — Fig. 21. Mikulovice. View
of site (below) to the north towards
Dražkovice and Pardubice. Photo by
R. Sedláček.
44
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Archeologický výzkum lokality Mikulovice „V loučkách“
44–47
Obr. 22b. Mikulovice. Výzkum pohřebiště na parcele č. 277/29, pohled k východu. Foto J. Švédová. — Fig. 22b. Mikulovice. Investigation of cemetery on
parcel no. 277/29, view towards the east. Photo by J. Švédová.
výplně hrobových jam se lišily zbarvením, ulehlostí
i strukturou. Agresivní těžké podloží patrně nepřispělo
k dobré zachovalosti kosterního materiálu.
Obr. 22a. Mikulovice. Výzkum pohřebiště na parcele č. 277/29, pohled k východu, v pozadí mikulovický kopec (poloha Na kopci, 274 m n. m.) s kostelem
sv. Václava. Foto M. Frouz. — Fig. 22a. Mikulovice. Investigation of cemetery
on parcel no. 277/29, view towards the east, with Mikulovice Hill (Na kopci
/“Hilltop”/ location, 274 metres above sea level) and the Church of St. Wenceslaus in the background. Photo by M. Frouz.
sloupovou, resp. žlabovou konstrukcí (Svobodová Koldrová 2012; Musil 2014a, 219; Volfová 2015), menšího
pohřebiště s 15 skelety ve 14 hrobových jámách (parc.
č. 241/30 a 32; obr. 23: vlevo nahoře), samostatně ležícího dvojhrobu obj. 2301 (zde hrob č. 92 na parc.
č. 241/77) a také sídlištní jámy „neckovitého profilu“
č. 3/08 (zde skelet 99 na parc. č. 241/17), „kde byl uložen lidský jedinec na levém boku s hlavou k západu.
Jako mimořádný zjev je třeba chápat přítomnost kamenného závalu, který je v prostoru východních Čech pro únětickou kulturu doložen poprvé“ (Sedláček et al. 2009,
19–20).
K objevu skupiny hrobů pod budoucím řadovým
domem na parcele č. 241/30 a 32 (obr. 23: vlevo nahoře)
došlo poslední týden před termínem ukončení výzkumu. Exkavace probíhala na počátku listopadu 2007
za velice nepříznivých klimatických podmínek – teplota
kolem bodu mrazu, občasný déšť střídající se se sněžením. Po skrývce nadloží, ornice a části dochované kulturní vrstvy na rostlý terén jílovitého charakteru, byly
patrné archeologické situace, které bylo možno ihned
interpretovat jako hrobové jámy. Relativně dobře čitelné
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Po ukončení záchranného výzkumu pod komunikacemi, řadovkami a dvojdomky koncem roku 2007 pokračovaly další neohlášené výkopové práce. Při hloubení
kanalizace pro dvojdomky budované v severní části lokality došlo na parcele č. 241/17 (obr. 23: uprostřed nahoře) k porušení sídlištního objektu se skeletem pod
kamenným závalem (obj. č. 3/08) – výkopem pro kanalizaci byla poškozena spodní část skeletu (pánev, dolní
končetiny). Nalezení skeletu nebylo oznámeno. Teprve
při další plošné skrývce v následujícím roce byl odhalen
a zdokumentován zbytek jámy, ve které se skelet nacházel. Při preparaci hrobu bylo zjevné, že hrob byl narušen nově budovanou kanalizací (viz níže, tab. 34; 60:
A–D).
Při výzkumech dalších 13 parcel RD34 v poloze „V loučkách“ v roce 2009 došlo k odkryvu celkem 75 kostrových únětických hrobů, několika žárových hrobů a sídlištních objektů s lidskými kosterními pozůstatky na
sousedních parcelách č. 277/27 a 277/29 (k. ú. Blato;
obr. 23: vpravo dole) v jihovýchodní části zastavované
plochy (Frolík – Sedláček – Švédová 2010, 13). Na všech
parcelách zkoumaných r. 2009 se v nestejné intenzitě
vyskytovaly také únětické sídlištní nálezy (např. Málek
2013). Za zmínku stojí „pohřeb lidského jedince na pravém boku s hlavou k jihu, který byl uložen v zásobní
jámě, obj. 243335 na ppč. 241/60“ (Frolík – Sedláček –
Švédová 2010, 13). Výzkum pokračoval i v letech 2011
a 2012 (Sedláček – Švédová 2011, 11–12; Cebová a kol.
2014), kdy se kromě řady dalších únětických sídlištních
objektů, zejména zásobnic a kůlových/sloupových jam
34
35
Čtyři parcely zkoumal ARÚ AV ČR, Praha, v. v. i. (J. Frolík), dalších 9 pak Východočeské muzeum v Pardubicích (R. Sedláček).
Jedná se o obj. 2412, číslo 2433 označuje skelet (zde jako skelet
98 – viz níže).
45
Archeologický výzkum lokality Mikulovice „V loučkách“
44–47
Obr. 23. Mikulovice. Přehledný plán zkoumaných/sledovaných ploch určených k výstavbě komunikací a rodinných / bytových domů (bíle). Vyznačeny jsou jednotlivé
skupiny odkrytých hrobů (A–D) a jednotlivé hroby včetně čísel příslušných parcel. Výřezy viz mapa na obr. 24. Grafika M. Ernée. — Fig. 23. Mikulovice. Coherent
plan of excavated areas intended for the construction of roads and family houses (white). Individual groups of uncovered graves (A–D) and individual graves,
including the numbers of the relevant parcels, are marked. For sections, see map on Fig. 24. Graphic by M. Ernée.
podařilo na parcele č. 266/5 odkrýt řadu 13 kůlových
jamek orientovaných ve směru V–Z, jak autoři uvádějí,
„zachycený úsek je sice příliš krátký pro bližší interpretaci, ovšem vzhledem k vyšší koncentraci dalších současných objektů severním směrem, jde patrně o pozůstatek
palisádového ohrazení právě severního sídelního prostoru“ (Sedláček – Švédová 2011, 11).
Obě na hroby „nejbohatší“ parcely č. 277/27 a 277/29
leží v JV rohu lokality (obr. 23: vpravo dole). Terén tu
klesá poměrně výrazně k V, k dnes zatrubněné vodoteči.
Mocnost erodované ornice a podorničí v nejvýchodnější
části skryté plochy činila až 1,4 m. Pod tímto sekundárně přemístěným materiálem se místy nacházela
i kulturní vrstva s pravěkými nálezy o mocnosti až
0,4 m. Na Z straně zkoumané plochy dosahovala mocnost skrývky jen 0,45–0,5 m, přičemž mocnost nadložních vrstev ornice a podorničí byla v poměru 1 : 1.
46
Skrývka nadloží na parcele č. 277/29 probíhala
v dubnu za suchého a slunečného počasí. Po skrývce
bylo možné spolehlivě identifikovat všechny sídlištní objekty a cca 25 hrobových jam. Výplně sídlištních objektů se od světlého sprašového podloží lišily výrazným
tmavým odstínem a „humozitou“. Některé zjištěné sídlištní jámy se po exkavaci „přeinterpretovaly“ na pravděpodobné „vykrádací šachty“, díky kterým jsme mohli
identifikovat některé hrobové jámy. Výplně hrobových
jam se svojí barevností a ulehlostí velice podobaly zdejšímu sprašovému podloží. Tato skutečnost nás vedla ke
zvýšené pozornosti při identifikaci archeologických situací – zahloubených objektů. Plocha byla po skrývce
ca 8x (vždy po dešti) ručně „přeškrabána“, díky čemuž
se nakonec podařilo odkrýt i zbývající hrobové jámy –
celkem 50. Před samotným odkrýváním hrobů jsme
rovněž provedli detektorový průzkum. I přes poměrně
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Archeologický výzkum lokality Mikulovice „V loučkách“
44–47
četně zastoupené kovové nálezy se podařilo detektory
označit jen několik málo míst. Podle terénních pozorování se bronzové artefakty nacházely většinou v hlubších hrobech. Výzkum byl velmi komplikovaný nejen
kvůli velkému množství zkoumaných a dokumentovaných situací, špatné čitelnosti některých objektů a jejich četným superpozicím, ale také vzhledem k velkému nedostatku času – pouhých 6 týdnů! Všechny zjištěné sídlištní objekty i hroby se podařilo prozkoumat jen
díky velkému nasazení pracovníků výzkumu a neobvykle příznivému počasí. Výzkum na sousední parcele
č. 277/27 začal ještě před ukončením odkryvu na parcele
č. 277/29. Díky zjištěním na sousední ploše jsme i zde
věnovali už od začátku velkou pozornost detekci jednotlivých objektů při začišťování plochy po skrývce.
dokumentace byla prováděna standardním způsobem
v měřítku 1 : 10, pouze u hrobů zkoumaných VČM
v Pardubicích na parcele č. 277/27 byly řezy hrobovými
jámami dokumentovány v měřítku 1 : 20. Za nedostatek
lze zpětně považovat i nepřítomnost antropologa na výzkumu takto rozsáhlého a významného pohřebiště, stejně jako nemožnost vyzvednutí některých hrobů či jejich
částí in situ s možností následného detailního výzkumu
v laboratoři (zejména hrob č. 2). Zásadním nedostatkem je také ztráta fotografické dokumentace k několika hrobům zkoumaným VČM v Pardubicích na
parcele č. 277/27 (hroby č. 51, 54, 55, 56, 62, 65
a 68) a sídlištní jámy 2412 (se skeletem č. 98) na parcele č. 241/60. Ke ztrátě došlo při manipulaci s elektronickými daty v rámci VČM v Pardubicích.
Výzkum všech zjištěných hrobových jam probíhal obdobným způsobem – hrobová jáma byla rozdělena osou
sever–jih na dvě poloviny, po vybrání jedné poloviny byl
kresebně a fotograficky zdokumentován profil a byla
odebrána druhá polovina výplně. Po začištění dna hrobové jámy se skeletem a „milodary“ byla situace kresebně a fotograficky zdokumentována. Ve výjimečných
případech (např. hrob č. 2) bylo dokumentovaných řezů
či plošných úrovní více. Jak se ukázalo později, umožnila tato metoda „přeinterpretování“ některých sídlištních jam na „vykrádací“ šachty – druhotné zásahy
v hrobových jámách (viz níže, kap. 7.5). Na druhou
stranu utrpěly tímto způsobem dokumentace hlavně
pohřby s rakví a dřevěným obložením, či prkny, protože
mnohdy nebyly tyto konstrukční prvky včas identifikovány a došlo k jejich odebrání a tedy definitivní ztrátě
jejich podoby v jedné polovině zkoumaného objektu bez
jakékoli dokumentace. Časová a finanční tíseň však nedovolila tyto hroby s konstrukcemi či schránkami zkoumat a dokumentovat plošně ve více úrovních. Kresebná
Jak bylo již zmíněno výše, bylo na lokalitě Mikulovice 1 (1) kromě hrobových nálezů prozkoumáno také
několik set zahloubených sídlištních objektů (zásobní
jámy, stopy nadzemních staveb různých konstrukcí,
množství kůlových/sloupových jam/jamek atd.), roztroušených po celé sledované ploše o rozloze téměř
9 ha. I vzhledem k existenci řady superpozic je zřejmé,
že se zde starobronzová sídlištní komponenta prolínala s komponentou pohřební. K detailním úvahám
na toto téma bude nezbytné zpracovat a analyzovat
také sídlištní objekty a nálezy z jejich výplní. Zde prezentovaný projekt je zaměřen výhradně na analýzu
hrobových/pohřebních nálezů a situací.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Na lokalitě Mikulovice 1 (1) bylo v letech 2007–2009
prozkoumáno na 11 parcelách (srovnej obr. 21, 22) celkem 96 kostrových hrobů s celkem 102 skelety, dalších
pět skeletů se našlo v sídlištních jámách, celkový obraz
pak doplňují žárové pohřby 3–4 jedinců (srovnej níže,
tabela 5).
47
Katalog hrobů – nálezové situace
48–76
6. Katalog hrobů – nálezové situace
M. Ernée, J. Švédová
Katalog obsahuje popisy hrobů (hrobových jam, hrobových konstrukcí, schránek na ostatky ...) a základní soupis nálezů z nich. Prezentaci a analýze nálezů je věnována
samostatná kapitola (kap. 11). Při popisu kosterních pozůstatků se omezujeme na stručné konstatování antropologického určení pohlaví a věku dožití. Všem dalším
analýzám kosterních pozůstatků (antropologie, paleopatologie, epigenetika, analýzy izotopů atd.) jsou věnovány
samostatné kapitoly (kap. 12, 15–16). Součástí katalogové
části práce je také kresebná a fotografická dokumentace
jednotlivých hrobů a nálezů na tabulkách na konci knihy
(tab. 1–117). Jsou rozděleny na tři části – tabulky s terénní dokumentací (tab. 1–35), terénními fotografiemi
(tab. 36–60) a nálezy (tab. 61–117).
dále zjištěno 6 samostatných hrobů (90–96) – hroby 95
a 96 tvoří dvojici.
Jak bylo zmíněno výše (viz kap. 5), bylo na lokalitě Mikulovice 1 (1) postupně odkryto celkem 96 kostrových
hrobů se 102 skelety a dalších pět skeletů uložených
v sídlištních jámách (obj. č. 2217, 2412 a 3/08). Na dvou
místech pak byly dokumentovány i žárové pohřby patrně
3–4 jedinců. Kromě toho bylo prozkoumáno také několik
tisíc dalších objektů (kůlových/sloupových jam a jamek,
zásobních či jiných jam, žlabů, „polozemnic“ atd.). Všechny objekty byly průběžně číslovány, takže tvoří řadu o několika tisících položek. Po vynětí hrobových nálezů starší
doby bronzové vznikla nepřehledná řada často na přeskáčku číslovaných objektů/hrobů, takže jsme z ryze
praktických důvodů přistoupili k průběžnému očíslování/přečíslování všech prozkoumaných hrobů čísly od
1 do 96 (obr. 24). Protože jsme v průběhu zpracování materiálu, zejména na začátku projektu, používali i čísla objektů, uvádíme zde pro jistotu také „převodní“ tabulku
(tabela 5), kde jsou hroby seřazeny vzestupně od 1 do 96
po jednotlivých parcelách/plochách, na kterých byly
zkoumány, a to od té největší skupiny (skupina A, hroby
1–50, parc. č. 277/29) až po jednotlivé hroby. Průběžně
jsou číslovány také jednotlivé identifikované skelety/
kostry (1–99). Byl-li v hrobové jámě dokumentován jen
jeden skelet, č. skeletu = č. hrobu. Bylo-li v hrobové jámě
/objektu skeletů více, jsou tyto indexovány písmeny –
např. tři skelety z hrobové jámy č. 28 mají čísla 28a, 28b
a 28c. Sídlištní objekty s lidskými skelety nedostávaly
nová čísla, ale zůstala jim původní č. objektů (např. sídlištní jáma č. 2217), skelety v nich ale mají svá čísla skeletů, která navazují na číslování skeletů v hrobových
jámách. Tedy tři skelety z jámy č. 2217 mají č. skeletů
97a, 97b a 97c – a navazují tak na skelet č. 96 z hrobu
č. 96. Posledním skeletem je skelet č. 99 (skeletů je celkem 107, díky indexování skeletů z vícečetných hrobů je
však toto číslo nižší). Čísla skeletů uvedená v posledním
sloupečku tabely 5 u skeletů ze sídlištních obj. 2217
a 2412 označují původní č. skeletů/objektů, která jim
byla přidělena při výzkumu (2216, 2219, 2221 a 2433),
kdy byly skelety v sídlištních objektech číslovány jako
samostatné objekty. Následují žárové pohřby č. 100a
a 100b dokumentované v obj. č. 100 a pohřeb 101 dokumentovaný v obj. (jámě) č. 2023.
6.1. Sledované údaje
Pro potřeby dalších analýz byly hroby rozděleny do logických skupin (obr. 23; 24): A (hroby 1–50), B (51–57),
C (58–75) a D (76–89). Na prozkoumaných plochách bylo
48
Největší výpovědní hodnotu má často kresebná a fotografická dokumentace. Proto byly slovní popisy zredukovány a částečně převedeny do tabulkové podoby (tabela 6). V některých případech se mohou skutečnosti zachycené fotografií a následně kresbou poněkud lišit. Na
vině může být jiný úhel pohledu fotoaparátu (šikmý)
a dokumentátora (kolmý), jiné osvětlení, autor příslušné
kresby také nemusel vždy vidět to, co zachytil fotoaparát.
V některých případech tak můžeme při analýze fotografické dokumentace dospět i k jiným možným variantám
či vysvětlením, nežli na základě pořízených kreseb.
U každého hrobu je uvedeno jeho číslo (tabela 6: a),
č. objektu při výzkumu (např. 1961, 1963 atp.; tabela
6: b), případně označení skupiny hrobů, ke které konkrétní hrob patří (tabela 6: c). U každého hrobu jsou
dále popisovány (v textu katalogu, případně v tabelách
k dalším kap. 7–10) následující skutečnosti, byly-li
identifikovány: hrobová jáma (tabela 6: d–y; kap. 7),
kosterní pozůstatky (tabela 7: n–t; 8; kap. 8), konstrukce hrobu (tabela 7: d–e; kap. 7.2), rakev/schránka pro uložení zemřelých (tabela 9; kap. 9), další organické materiály v hrobových jámách (tabela 7: g–j;
kap. 9.2), druhotné narušení – vkop/šachta (tabela 7:
k–m; kap. 7.5), nálezy (tabela 10; kap. 11) a provedené
analýzy (kap. 12–17).
6.1.1. Hrobová jáma (viz také kap. 7; tabela 6)
Stupeň dochování půdorysu podle typáře (obr. 25: A)
po začištění (tabela 6: d) a u dna (tabela 6: e) a dále
odhad stupně dochování hrobové jámy v % (tabela 6: f):
1 – celý, 10 – pouze část dna;
dále u jam s patrnými rohy
2 – dochovány 4 rohy, 3 – 3 rohy, 4 – 2 rohy, 5 – 1 roh,
6 – pouze část jedné stěny;
a u jam s oválným či nepravidelným půdorysem, u kterých nejsou rohy jednoznačně identifikovatelné
7 – je měřitelná max. délka i šířka jámy, některá ze stěn
je mírně porušena,
8 – je měřitelný pouze jeden z rozměrů jámy (délka nebo
šířka),
9 – není měřitelný žádný rozměr jámy.
Tvar půdorysu jámy podle typáře (obr. 25: B; tabela 6: g),
tedy geometrický tvar, kterému se půdorys hrobové jámy nejvíce blíží:
A – obdélný/čtvercový (pravoúhlý),
B – výrazně lichoběžníkový/trapézovitý (B1 – širší strana
u hlavy, B2 – širší strana u nohou),
C – oválný,
D – výrazně nepravidelný (zpravidla kombinace zmíněných typů),
E – jiný,
F – neurčitelný, nezjistitelný.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Katalog hrobů – nálezové situace
48–76
Obr. 24. Mikulovice. Přehledný plán skupin hrobů A–D, jednotlivých hrobů a pohřbů v sídlištních objektech s čísly hrobů/objektů A–H. Výřezy viz obr. 23. Grafika
M. Ernée. — Fig. 24. Mikulovice. Coherent plan of the group of graves A–D, individual graves and burials in settlement features, with the numbers of graves/
features. Sections A–H, see Fig. 23. Graphic by M. Ernée.
Pozn.: Míra jistoty/pravděpodobnosti jednotlivých údajů
je v tabele 6 (stejně jako ve všech ostatních tabulkách)
vyjádřena sílou a sklonem příslušného znaku (písmene
nebo čísla): A – tvar/rozměr je jistý/ověřený; A – tvar/
rozměr je pravděpodobný/blízký; A – tvar/rozměr je
možný/nejistý. U údaje o poměru delší a kratší strany
je normálním písmem vyznačena hodnota naměřená
u dna jámy, nebylo-li měření u okraje jámy možné.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Na rozdíl od pohřebiště v Praze 9 - Miškovicích (Ernée
2015, Tab. 1: 7–8) neklasifikujeme na pohřebišti v Mikulovicích blíže tvary rohů a průběhy stěn hrobových
jam. Vzhledem ke ztížené čitelnosti tvarů půdorysů hrobových jam po skrývce a jejich začištění to v Mikulovicích ve většině případů postrádá smysl. Tvary půdorysů
den hrobových jam jsou patrné na kresebné dokumentaci (viz tab. 1–35).
49
Katalog hrobů – nálezové situace
Hrob č.
Objekt
48–76
Kostra
A – parc. 277/29 – ARÚ (Frolík) 2009
Hrob
Objekt
Kostra
Hrob
B–C – parc. 277/27 – VČM (Sedláček) 2009
Objekt
Kostra
parc. 241/81 – ARÚ (Frolík) 2008
1
1961
1
51
2147
51
90
1761
90
2
1963
2
52
2146
52
91
1722
91
3
1964
3
53
2193
53
4
1965
4
54
2148
54
5
1968
5
55
2149
55
6
1966
6
56
2150
56
7
2009
7
57
2194
57
8
2008
8
58
2200
58
9
1958
9
59
2201
59
10
1989
10
60
2220
60
11
1976
12
1974
11a
61
2199
61
11b
62
2157
62
12
63
2204
63
64
2167
13
1992
13
14
1982
14
15
1977
15
65
16
1990
16
17
1960
17
18
1959
92a
2301
92b
parc. 241/54 – VM (Vích) 2009
93
VMO2
93
parc. 277/23 – VČM (Sedláček) 2007
94
64a
770
94
parc. 277/33 – ARÚ (Frolík) 2009
95
1869
95
2154
65
96
1868
96
66
2158
66
67
2218
67
18
68
2156
68
19
1957
19
69
2198
69
1988
20
70
2197
70
21
1987
21
71
2195
71
22
1983
22
72
2213
72
23
1955
23
73
2212
73
24
1956
24
74
2196
74
25
2026
25
75
2202
75
26
2004
26
27
2006
27
28a
2007
92
64b
20
28
parc. 241/77 – VČM (Sedláček) 2009
Sídlištní objekty
C – parc. 277/27 – VČM (Sedláček) 2009
D – parc. 241/30,32 – VČM (Sedláček) 2007
76
1198
97a
2217
2216
76
97b
2219
97c
2221
28b
77
1217
77
28c
78
1193
78
29
2011
29
79
1194
79
30
2041
30
80
1356
80
31
1978
31
32
2003
32
33
1997
34
2001
parc. 241/60 – VČM (Sedláček) 2009
98
2412
2433
81a
81
1192
33
82
1189
82
34
83
1190
83
81b
parc. 241/17 – VČM (Sedláček) 2008
99
3/08
vampýr
35
1991
35
84
1185
84
36
1998
36
85
1186
85
100a
2044
žárov.
37
2039
37
86
1197
86
100b
2045
žárov.
38
2038
38
87
1331
87
101
2023
žárov.
39
1995
39
88
1218
88
40
2013
40
89
1306
89
41
1993
41
42
2040
42
43
2014
43
44
2002
44
45
1994
45
46
2000
46
47
2018
47
48
2024
48
49
2015
49
50
2021
50
A – parc. 277/29 – ARÚ (Frolík) 2009
Tabela 5. Mikulovice. Přehled všech hrobů a hrobových nálezů v sídlištních jámách prozkoumaných v letech 2007–2009 v poloze „V loučkách“. Řazeno podle
č. hrobů/skeletů, pro srovnání jsou uvedena i původní č. obj. a také č. jednotlivých koster. Byl-li v hrobové jámě dokumentován jen jeden skelet, č. skeletu = číslu
hrobu. Bylo-li skeletů více, jsou tyto indexovány písmeny (např. 28c). U skeletů v sídl. obj. navazují č. skeletů na číslování skeletů v regulérních hrobech, jámám
však zůstala jejich č. objektů (např. skelet 97a v jámě obj. č. 2217). — Table 5. Mikulovice. Summary of all graves and grave finds in settlement pits excavated
in 2007–2009 at the “V loučkách” /“Meadows”/ location. Arranged by grave/skeleton numbers. The original feature numbers and numbers of individual skeletons
are also provided. If only one skeleton is documented in the grave pit, the skeleton number = the grave number. In the case of multiple skeletons, they are indexed
by letters (e.g., 28c). In the case of skeletons in settlement features, the skeleton numbers are linked to the numbering of skeletons in regular graves, though pits
retain their feature numbers (e.g., skeleton 97a in pit feature no. 2217).
50
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Katalog hrobů – nálezové situace
Orientace delší osy jámy ve ° (směrem k JV nebo JZ)
ve tvaru např.: 23 ° JV – 0 ° – 8 ° JZ. V tabele 6 je tučně
vyznačena jistá orientace, netučně přibližná orientace
s odchylkou do ± 1 ° a kurzívou orientace s odchylkou
do ± 3 ° (tabela 6: h–j).
Maximální rozměry (všechny rozměry jsou uváděny
v cm) hrobové jámy (maximální délka a šířka po začištění
povrchu a po vybrání u dna) – není-li příslušný rozměr
měřitelný celý, je uváděn pouze rozměr dochovaný ve formě např. doch. (min.) 72 (v tabele 6: k–m, p–r – uvedeno netučně, kurzívou). U jam s půdorysem B a jeho variantami
se šířky měří vždy v kolmici na delší osu ve vzdálenosti
10 cm od konce hrobové jámy směrem dovnitř, v případě
některých variant pak v nejširším místě příslušné části
půdorysu. Kratší rozměr je v textu uváděn za lomítkem
(š1/š2), tedy např. 102/90. Uvádějí se i nadm. výšky povrchu u S a J hrany v m n. m. (tabela 6: n–o, s–t).
Pozn.: Delší strana půdorysu hrobové jámy či její delší
osa probíhá vždy zhruba rovnoběžně s osou pohřbeného
těla.
Maximální hloubka dna od skryté úrovně při S a J
hraně dna (tabela 6: u–v) vč. nadm. výšky povrchu po začištění u S a J horní hrany (tabela 6: n–o) a dna u S a J
hrany dna (tabela 6: s–t) v m n. m. Na rozdíl od pohřebiště
v Praze 9 - Miškovicích (Ernée 2015, Tab. 1: 25–26) a ze
stejných důvodů jako u tvarů rohů a stěn hrobové jámy
nesledujeme u hrobových jam na pohřebišti v Mikulovicích ani sklon a směr sklonu dna hrobové jámy.
Sledujeme poměr delší a kratší strany jámy po skrývce a u dna hrobové jámy (tabela 6: w–x). V případě trapézovitého či nepravidelného půdorysu je hodnota pro
kratší stranu rovna průměru největšího a nejmenšího
naměřeného rozměru.
Objem hrobové jámy. Přibližný údaj je uváděn v m3,
a to pouze v tabele 6 (tabela 6: y).
Profil hrobové jámy. U profilu jámy sledujeme (obr. 25:
C): horní hranu (o – ostrá, p – pozvolná, n – nepostřehnutelná), stěny, dolní hranu (o – ostrá, p – pozvolná, n –
nepostřehnutelná) a dno. U stěn sledujeme tvar (přímé,
konvexní, konkávní, stupňovité, esovité, jiné), sklon
(šikmé, svislé, podhloubené) a povrch (rovné, nerovné),
u dna jámy tvar (ploché, konvexní, konkávní, jiné –
např. stupňovité…) a povrch (rovné, nerovné). Tyto
údaje (s výjimkou sklonu dna) obsahuje jen slovní popis
jednotlivých hrobů.
Výplň (slovní popis vrstev tvořících výplň).
Superpozice s jinými hrobovými jámami na základě terénních pozorování jsou uvedeny v tabele 6 (tabela 6:
z – čísla příslušných hrobů/objektů) a blíže diskutovány
v kap. 7.6.
6.1.2. Kosterní pozůstatky
Na tomto místě uvádíme pouze základní údaje: a) zda
jsou nebo nejsou kosterní pozůstatky přítomny, b) pohlaví, c) věkovou skupinu a d) věk dožití v letech formou
intervalu, případně poznámku k poloze skeletu, pokud
je to nutné (hroby č. 71 a 87). Všechny další detailní informace a archeologická pozorování ke stavu dochování,
kompletnosti a poloze jednotlivých skeletů a jejich částí
obsahuje kap. 8 (viz také tabela 8), antropologickou
a paleopatologickou analýzu potom kap. 12.1 a 12.2.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
48–76
6.1.3. Konstrukce hrobu
Ve východočeských hrobech starší doby bronzové registrujeme téměř absolutní absenci kamenných konstrukcí – na rozdíl např. od středních Čech, kde jsou
zcela běžné. V Mikulovicích byl zjištěn možný nenáhodný výskyt kamenů v několika hrobech (zejména
hroby č. 77–79 a 86). Zde uvádíme stručný slovní popis,
detailnější analýzu obsahuje kap. 7.2.
6.1.4. Schránky pro uložení zemřelých (rakve)
Pravděpodobná existence rakve/schránky pro uložení zemřelých36 (většinou z organického materiálu) v hrobové
jámě se v Mikulovicích (mj. vzhledem k absenci kamenných konstrukcí – srovnej např. Ernée 2015, 62–68) projevovala téměř výhradně (srovnej níže, kap. 9) odlišným
zbarvením části výplně hrobové jámy (viz např. hroby č. 2,
15, 24, 53, 60–62, 68, 72 a 93). V katalogu sledujeme zejména: tvar a rozměry v jednotlivých dokumentovaných
úrovních, dále úroveň nad dnem, ve které byla rakev/
schránka na ostatky poprvé zjištěna/dokumentována,
orientaci podélné osy rakve/schránky, případně uvádíme
poznámky, pokud nějaké jsou. Další detaily, analýzu a diskusi najdeme v kap. 9 (viz také tabela 9).
6.1.5. Další organické materiály v hrobových jámách
V několika mikulovických hrobech (např. hroby č. 2, 13,
16, 18, 21, 23, 26, 28, 44, 52, 55 a 60) se podařilo zdokumentovat pozůstatky situací, které naznačují existenci
i jiných součástí hrobů z organických látek (dřeva …),
nežli jsou rakve – např. dřevěné podložky pod skelety (jejich částmi), milodary atp. V katalogu uvádíme základní
údaje a zaznamenaná terénní pozorování, jejich analýzu
a diskusi přináší kap. 9.2 (viz také tabela 7: g–j).
6.1.6. Druhotné narušení – vkop/šachta
V několika mikulovických hrobech můžeme uvažovat
o jejich druhotném úmyslném či neúmyslném narušení
(např. hroby č. 15, 21, 30, 32, 82 či 86). V katalogu uvádíme základní údaje a terénní pozorování, jejich analýzu
a diskusi přináší kap. 7.5 (viz také tabela 7: k–m).
6.1.7. Nálezy
U nálezů uvádíme jejich pořadová čísla v rámci hrobu.
V některých případech označuje č. před lomítkem č. skupiny nálezů a č. za lomítkem pořadové č. předmětu v rámci
skupiny – např. u jantarových korálů. Popis dále obsahuje
stručnou charakteristiku předmětu (podrobné popisy jsou
36
Výrazem rakev zde myslíme zpravidla podélnou schránku obdélného (pravoúhlého) tvaru z organického materiálu (pravděpodobně
dřeva, prken nebo kmene stromu), ve kterém může být uloženo
kompletní tělo v anatomické poloze (tedy celá mrtvola). Za schránku
na ostatky považujeme v tomto případě zpravidla pravoúhlou
schránku z organického materiálu (patrně ze dřeva), jejíž rozměry
jsou tak malé, že v ní v žádném případě nemohlo být uloženo celé
tělo v anatomické poloze. V této schránce mohly být uloženy např.
pouze úsporně naskládané kosti zemřelého bez měkkých částí těla.
51
Katalog hrobů – nálezové situace
c
d
e
f
g
h
i
j
k
l
m
n
o
p
q
r
s
t
u
v
w
x
y
O b j e m (m3)
b
Délka : šířka (dno)
a
48–76
z
Hrobová jáma
Pů d o ry s
Rozměry
Dno
Hloubka
Délka
Šířka (š. delší)
Šířka (š. kratší)
Délka
Šířka (š. delší)
Šířka (š. kratší)
100
B1
7
144
88
73
246,37
246,35
114
83
65
246,04
246,01
33
34
1,8
1,5 0,30
1
100
A
14
203 138 125
246,33
246,31
179 122 111
245,30
245,33
103 98
1,5
1,5 2,15
3
1964
A
1
1
100
D
10
184 102
83
246,24
246,36
182
246,05
246,10
19
26
2,0 2,3 0,32
4
1965
A
4
4
60
F
163 112
5
1968
A
3
2
80
D
6
1966
A
1
1
100
A
7
2009
A
3
3
90
A
8
2008
A
1
1
100
C
9
1958
A
1
1
100
A
10
1989
A
1
1
100
A
97
11
1976
A
1
1
100
E
10
182 151
12
1974
A
4
3
60
F
9
13
1992
A
1
1
90
A
° k JZ
1
1
0°
Tv a r
1
A
° k JV
% dochování
A
Dno
1961
1963
Po v rc h
1
2
Číslo hrobu
Skupina hrobů
m n. m.
Číslo objektu
m n. m.
22
14
15
2
0
3
2
3
S
J
92
65
S
J
S
J
93
246,25
246,25
157 110
73
246,13
246,13
12
12
1,6
1,7 0,17
5
246,25
246,25
185
73
119
245,54
245,52
71
73
1,7
1,9 1,35
4
114
2,2 2,8 0,06
46
246,23
246,28
109
45
33
246,11
246,15
12
13
204 114 100
58
246,23
246,26
184
58
102
245,79
245,76
44
50
1,9
169
76
246,09
246,08
160
93
62
245,80
245,79
29
29
2,0
2,1 0,35
200 124 124
246,25
246,26
142
96
96
245,65
245,66
60
60
1,6
1,5 1,04
172
114
246,30
246,27
149
68
96
245,65
245,62
65
65
1,6
1,8 0,89
85
246,20
246,25
173 107
75
145,42
245,48
78
77
1,5
1,9 1,30
200 116 101
246,05
246,05
159
98
83
245,34
245,37
71
68
1,8
1,7 1,13
22
210 161 137
246,00
246,01
170
76
112
245,12
245,11
88
90
1,4
1,8 1,89
1984,199
93
2,3 0,77
14
1982
A
1
1
100
E
13
144 106
79
245,87
245,89
134
89
60
245,46
245,51
41
38
1,6
1,8 0,41
1977
A
1
1
100
A
12
203 108 108
246,34
246,34
180
94
94
245,38
245,43
96
91
1,9
1,9 1,63
16
1990
A
1
1
100
A
8
209 107 107
246,36
246,34
168
97
97
245,76
245,69
60
65
2,0
1,7 1,09
17
1960
A
1
1
100
C
10
210 115
87
246,32
246,32
197 104
68
246,02
246,02
30
30
2,1 2,3 0,52
18
1959
A
1
1
100
D
40
224 137 105
246,33
246,28
212 106 129
245,93
245,88
40
40
1,9
19
1957
A
1
1
100
C
15
156
50
246,27
246,25
131
245,77
245,76
50
49
2,4 2,6 0,38
20
1988
A
1
1
100
A
180 130 120
246,18
246,18
160 100
85
245,53
245,54
65
64
1,4
1,7 0,89
21
1987
A
1
1
100
A
17
220 129 106
246,15
246,14
198 117
96
245,45
245,44
70
70
1,9
1,9 1,48
22
1983
A
4
4
80
A
11
?
246,08
82
43
43
?
245,85
18
23
1,9
1,9 0,07
23
1955
A
1
1
100
F
246,00
245,98
210 100
90
245,36
245,38
64
60
1,8 2,2 1,31
67
85
13
1962
200 135 103
15
0
Superpozice s hrobem / obj.
Po v rc h
Délka : šířka (povrch)
Orientace
Dochování
82
45
45
221 130 115
55
47
1,8 0,94
24
1956
A
1
1
100
F
4
?
245,81
245,77
?
?
?
245,20
245,10
61
25
2026
A
1
1
100
D
43
103 80
45
246,39
246,38
103
80
40
246,09
246,07
30
31
1,6
1,7 0,17
26
2004
A
1
1
100
A
24
196 123 123
246,35
246,34
180 102 102
245,40
245,38
95
96
1,6
1,8 1,83
148
?
?
27
2006
A
1
1
100
C
70
246,30
246,24
135
58
245,69
245,63
61
61
1,9
2,0 0,56
28
28
2007
A
2
2
90
A
27
209 136 136
246,34
246,30
180 113 113
246,04
245,96
30
34
1,5
1,6 0,70
27
29
2011
A
1
1
100
A
5
176 118 118
246,27
246,32
160 105 105
245,59
245,63
68
69
1,5
1,5 1,16
30
2041
A
3
1
80
A
30
180 124 124
246,02
246,03
167 104 104
245,25
245,21
77
82
1,5
1,6 1,42
31
1978
A
1
1
100
F
204
85
245,87
245,94
182
97
70
245,53
245,60
34
34
2,2 2,2 0,52
32
2003
A
1
1
100
A
12
225 135 135
246,31
246,34
198
95
95
245,49
245,52
82
82
1,7
2,1 1,81
33
1997
A
1
1
100
A
8
188 117 117
246,31
246,32
168 117 117
245,71
245,73
60
59
1,6
1,4 1,12
34
2001
A
1
1
100
A
10
225 132 132
246,25
246,26
196 121 121
245,32
245,25
93
101 1,7
1,6 2,33
35
1991
A
1
1
100
A
202 122 122
246,22
246,20
194 112 112
246,07
246,07
15
13
1,7
1,7 0,29
36
1998
A
1
1
100
A
251 169 147
246,02
246,04
206 125 125
245,17
245,13
85
91
1,6
1,6 2,59
37
2039
A
3
3
80
A
141
245,89
245,87
117
76
245,63
245,61
26
26
1,5
1,5 0,26 30, 2039a
38
2038
A
1
1
100
A
9
252 200 192
246,83
246,82
180 130 128
245,55
245,54
128 128 1,3 1,4 4,50
39
1995
A
3
3
90
C
33
122
60
246,35
246,35
115
83
50
246,14
246,14
21
40
2013
A
1
1
100
A
17
227 115 115
246,36
246,35
191
86
86
245,25
245,24
111 111 2,0 2,2 2,12
10
41
1993
A
1
1
100
C
42
2040
A
1
1
100
E
43
2014
A
1
1
100
A
44
2002
A
1
1
100
A
45
1994
A
1
1
100
C
46
2000
A
1
1
100
C
47
2018
A
3
1
90
D
52
0
13
8
12
15
87
97
92
88
92
74
12
76
21
1,6
1,7 0,16
238 140 130
246,15
246,12
188 105
93
245,27
245,27
88
85
1,8
150 137 103
246,33
246,33
123 115
75
245,88
245,88
45
45
1,3
1,3 0,60
24
220 131 116
246,28
246,26
168
87
245,15
245,19
113 107 1,8
1,9 2,09
21
205 144 144
246,23
246,19
182 118 104
245,5
245,47
73
1,6 1,62
10
126
42
246,09
246,11
120
57
37
245,97
245,99
2
152 108 100
246,05
246,06
130
90
70
245,69
245,7
4
196 124
246,03
246,03
178 104
60
245,54
245,54
49
—
61
88
91
36,37
30
1996?
1,9 1,98
2025
72
1,4
12
12
2,4 2,6 0,07
36
36
1,5
1,6 0,42
47
49
1,8 2,2 0,78
46
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Katalog hrobů – nálezové situace
b
c
d
e
f
g
h
i
j
k
l
m
n
o
p
q
r
s
t
u
v
w
x
y
O b j e m (m3)
a
48–76
z
Hrobová jáma
Pů d o ry s
Rozměry
Orientace
Po v rc h
Dno
Šířka (š. kratší)
Délka : šířka (povrch)
Délka : šířka (dno)
245,86
245,84
43
43
1,4
1,4 0,58
96
83
245,41
245,44
80
80
1,3 1,4 1,00
28
210 132 117
246,18
246,24
160
85
71
245,37
245,43
81
81
1,7
2,1 1,41
10
225 138 138
246,16
246,18
213 123 123
245,44
245,48
72
70
1,6
1,7 1,83
40
188 110 105
246,06
246,10
170
97
88
245,33
245,41
73
69
1,7 1,8 1,15
A
21
55
2149
B
1
1
100
A
56
2150
B
1
1
100
A
57
2194
B
1
1
100
A
3
Délka
E
100
0°
90
1
° k JV
1
1
Tv a r
3
B
J
Šířka (š. delší)
Šířka (š. kratší)
93
128
A
2148
Délka
140 109
246,24
2024
° k JZ
246,27
246,21
Po v rc h
246,29
Skupina hrobů
97
Číslo objektu
152 114
146 116 108
Číslo hrobu
S
48
% dochování
Hloubka
S
54
Dno
m n. m.
Šířka (š. delší)
m n. m.
J
S
J
Superpozice s hrobem / obj.
Dochování
58
2200
C
1
1
100
A
9
205 121 113
245,91
246,01
202 107
92
245,15
245,21
76
80
1,8 2,0 1,55
59
59
2201
C
3
3
80
A
5
210
245,84
246,03
203 86
81
245,66
245,66
18
37
2,4 2,4 0,44
58
60
2220
C
3
1
80
D
6
214 133 113
245,82
246,05
203 122
97
245,11
245,17
71
88
1,7 1,8 1,74
2217?
61
2199
C
1
1
100
A
10
202 115 110
245,85
245,88
197
95
80
244,79
244,82
106 106 1,8 2,2 1,91
62
62
2157
C
1
1
100
A
10
227 162 162
245,75
245,85
193 121
99
245,09
245,17
66
68
1,4
1,8 1,75
61
63
2204
C
1
1
100
A
172 111 102
245,74
245,73
151
81
245,15
245,14
59
59
1,6
1,7 0,85
64
2167
C
1
1
100
A
26
222 112 112
245,71
245,69
210 100 100
245,11
245,09
60
60
2,0
2,1 1,24
65
2154
C
2
1
95
A
10
237 103 103
245,52
245,42
227
93
91
245,27
245,17
25
25
2,3 2,5 0,51
66
2158
C
1
1
100
A
3
270 143 114
245,52
245,42
246 124
98
245,02
244,92
50
50
2,1 2,2 1,40
68
67
2218
C
6
4
60
F
105 90
80
245,43
245,46
82
70
63
245,28
245,27
15
19
1,2
68
68
2156
C
3
1
80
A
69
2198
C
1
1
100
C
7
8
6
90
87
98
1,2 0,11
250 132 105
245,59
245,64
227 115
95
244,35
244,48
124 116
3
209 143 122
245,71
245,75
183 117 100
244,67
244,71
104 104 1,6
30
185 123
90
245,59
245,70
179 107
84
245,33
245,49
26
21
1,7
1,9 0,39
141
62
245,78
245,81
132
75
61
245,67
245,74
11
7
2,0
1,9 0,08
70
2197
C
3
1
80
C
71
2195
C
3
3
95
B2
72
2213
C
3
1
80
A
2
197 113 101
73
2212
C
1
1
100
A
2
140
hlava k Z
81
2,1 2,2 2,89
2155
66,67
1,7 2,14
245,76
245,80
180
85
79
245,28
245,33
48
47
1,8 2,2 0,77
97
87
245,78
245,89
137
93
83
245,67
245,78
11
11
1,5
2166
74
1,6 0,12
74
2196
C
2
1
80
A
5
237 114
88
245,86
245,87
232
95
82
245,54
245,51
32
36
2,3 2,6 0,68
72,75
75
2202
C
3
3
80
C
8
147
74
67
245,77
245,86
140
67
50
245,69
245,75
8
11
2,1 2,4 0,08
74
76
1198
D
1
1
100
A
18
167 96
90
245,97
246,05
130
80
70
245,51
245,61
46
44
1,8
1,7 0,51
77
1217
D
1
1
100
D
38
224 146 119
245,93
245,98
190 110
69
245,46
245,49
47
79
1,7
2,1 1,32
78
1193
D
1
1
100
A
3
203 125 110
246,10
246,13
164 100
64
245,22
245,19
88
90
1,7 2,0 1,49
79
1194
D
1
1
100
C
14
160 114
97
246,07
246,15
118
95
58
245,19
245,21
88
94
1,5
1,5 1,06
80
1356
D
1
1
100
A
27
174 129 106
246,15
246,24
156 119
96
245,64
245,69
51
55
1,5
1,4 0,89
1,6 0,65
81
1192
D
1
1
100
A
23
181 127 110
246,25
246,26
162 110
95
245,88
245,87
37
39
1,5
82
1189
D
1
1
100
A
8
256 101
75
246,21
246,29
235
56
246,12
246,2
9
9
2,9 3,6 0,15
76
83
1190
D
1
1
100
A
14
173 105 105
246,32
246,43
155 100 100
245,65
245,73
67
70
1,6
84
1185
D
1
1
100
A
8
260 130 106
246,31
246,35
255 113
85
246,15
243,19
16
16
2,2 2,6 0,40
85
1186
D
1
1
100 B2
136
86
1197
D
1
1
100
C
87
1331
D
3
3
70
C
88
1218
D
1
1
100
C
89
1306
D
1
1
100
C
90
1761
1
1
100
A
28
40
hlava k S
26
5
2
1,6 1,04
96
72
246,30
246,31
130
90
67
246,02
246,13
28
18
1,6
212 126
84
245,98
246,09
177
96
47
245,11
245,14
87
95
2,0 2,5 1,43
221 133 102
246,08
246,17
219 121
92
245,4
245,49
68
68
1,9
2,0 1,51
88,89
200 124
98
246,06
246,04
163
86
69
245,56
245,51
50
53
1,8
2,1 0,81
87
?
246,15
246,15
74
85
?
245,88
245,86
27
29
1,0
0,9
87
245,86
245,82
195 101
78
245,57
245,61
29
21
1,8 2,2 0,49
101
97
217 123 115
1,6 0,22
91
1722
4
2
80
F
17
257 173 143
245,74
245,74
200 126
80
244,74
244,74
100 100 1,6
1,9 2,75
92
2301
1
1
100
A
5
120
83
245,03
245,10
117
80
244,46
244,57
57
1,4
1,4 0,48
1,5 0,83
83
83
53
93
VM02
1
1
100
B1
46
174 125 100
246,46
246,48
164 111 100
245,96
245,98
50
50
1,5
94
770
4
3
80
A
3
171
80
72
247,06
247,09
143
80
72
246,51
246,54
55
55
2,3 1,9 0,59
95
1869
1
1
100
A
18
154 113
97
246,90
246,97
139
95
88
246,60
246,67
30
30
1,5
1,5 0,39
96
1868
1
1
100
D
12
155
66
246,93
246,93
137
84
50
246,61
246,61
32
32
1,9
2,0 0,32
98
509
Tabela 6. Mikulovice. Základní údaje o jednotlivých hrobech (vysvětlivky k jednotlivým sloupcům viz text v úvodu kap. 6). — Table 6. Mikulovice. Basic information
on individual graves (for keys to individual columns, see text in the introduction to Chapter 6).
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
53
Katalog hrobů – nálezové situace
48–76
Obr. 25. Mikulovice. Formalizovaný popis stupně dochování (A), tvaru (B) a způsobů popisu jednotlivých částí (C) hrobových jam. Grafika M. Ernée.
Fig. 25. Mikulovice. Formalised description of the state of preservation (A), shape (B) and description methods of individual parts (C) of grave pits. Graphic by
M. Ernée.
uváděny na jiném místě), jejich umístění vzhledem ke
kostře (většinou jen není-li to dostatečně patrné z kresebné
dokumentace) a odkazy na příslušná vyobrazení, případně
kapitoly, ve kterých o nálezech zevrubně pojednáváme.
Pouze výčtem jsou zmíněny nálezy (keramika, mazanice,
kameny) z výplní hrobových jam (kap. 11.1.8; tabela 10:
as, at, av). Zvířecí kosti z výplní hrobových jam (příměsi)
jsou analyzovány v kap. 11.4 (tabela 10: au).
U kovových nálezů je všude uváděna zkratka br.
(jako bronz)37 – např. br. spirálka. I když je zřejmé, že
ne všechny kovové nálezy byly vyrobeny z bronzu (ně-
37
Pro zjednodušení a zkrácení textu používáme pro některé notoricky se opakující termíny pouze zkratky: zl. – zlomek/-ky, br. –
bronz, ker. – keramika/-cký…
54
které jsou měděné), zvolili jsme toto tradiční označení
namísto jinak správnějšího kovové nálezy (kov.), které
působí v tomto kontextu poněkud uměle a je zbytečně
dlouhé. Pouze u zlatých záušnic z hrobu č. 2 je materiál
vypsán celým slovem.
Termín záušnice je v textu používán jako ekvivalent
pro všechny kruhové drátěné ozdoby nalezené v prostoru
lebky, zpravidla v oblasti spánku, které můžeme interpretovat jako náušnice, záušnice či vlasové ozdoby a jsou
vyrobeny ze svinutého (i několikanásobně) br. drátku.
Blíže se typologii a terminologii vlasového šperku věnujeme v kap. 11.2.2.
Kurzívou jsou uvedena čísla nálezů, které byly nalezeny až při mytí kostí a nejsou zachyceny na kresebné
dokumentaci hrobu. Tato skutečnost je u nich uvedena
i v textu.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Katalog hrobů – nálezové situace
6.2. Popis jednotlivých hrobů a objektů
6.2.1. Hroby
Hrob 1 (obj. 1961) (tab. 2; 38: A; 61)
Hrobová jáma:
Dochování: celá. Tvar: trapézovitý, širší strana u hlavy, rohy hrobové jámy mírně zaobleny. Orientace: 7 ° k JV.
Max. rozměry: povrch d – 144, š – 88; dno d – 114, š – 83.
Max. hloubka dna: S – 33; J – 34.
Profil: horní hrana – ostrá, stěny: přímé se šikmým sklonem, dolní
hrana – pozvolná, dno – ploché, rovné.
Výplň: 1 – tmavě hnědočerná, prachovopísčitá hlína, kyprá; 2 –
tmavě hnědá, prachovopísčitá hlína, kyprá; 3 – tmavě hnědočerná,
prachovopísčitá hlína promíchaná se světle okrově žlutou spraší,
kyprá; 4 – podloží, světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá.
Skelet: Pohlaví: dítě. Věková skupina: inf. II. Věk dožití: 5–6.
Nálezy (tab. 61): 2 nádoby (1, 2), z toho hluboká mísa (1) před
hrudníkem, miniaturní nádobka (2), pod koleny; 1 br. únětická jehlice (3) pod nádobou 1; náhrdelník z nejméně 19 JK (4/1–19), JK
nalezeny zejména před obličejem.
1 – hluboká mísa, č.s. 4582;
2 – miniaturní nádobka, č.s. 4583;
3 – br. únětická jehlice, č.s. 4586;
4/1–19 – nejméně 19 JK; č.s. 4580 (16–18), 4587 (14–15), 4588
(1–13), 4592 (19).
Keramika ve výplni, 9 ks (kap. 11.1.8) – č.s. 4584 (dno), 4585, 4589
(0–dno).
Hrob 2 (obj. 1963) (tab. 3, 36, 37, 62–64, 111, obr. 54)
Hrobová jáma:
Dochování: celá. Tvar: obdélný s mírně zaoblenými rohy. Orientace:
14 ° k JV.
Max. rozměry: povrch d – 203, š – 138; dno d – 179, š – 122.
Max. hloubka dna: S – 103; J – 98.
Profil: horní hrana – ostrá, stěny: přímé, s mírně šikmým sklonem,
dolní hrana – ostrá, dno – ploché, rovné, na S straně mírně konkávní.
Výplň: 1 – rakev, černohnědá jílovitá hlína, středně ulehlá; 2 – rakev, černohnědá jílovitá hlína se skvrnami tmavě hnědé jílovité
hlíny (40 %), středně ulehlá; 3 – okrově žlutá spraš se skvrnami
tmavě hnědé jílovité hlíny (15 %); středně ulehlá; 4 – středně hnědošedá jílovitá hlína, středně ulehlá; 5 – černá jílovitá hlína, ulehlá,
zuhelnatělé dřevo; 6 – podloží, středně okrově hnědá sprašová hlína,
středně ulehlá; 7 – podloží, světle okrově žlutá spraš; 8 – středně
hnědá, středně ulehlá hlína.
Skelet: Pohlaví: žena. Věková skupina: ad. II – mat. I. Věk dožití:
25–40.
Rakev / Schránka (viz kap. 9.1; obr. 54; tab: 3; 36: A–C; 37: A–
D): Tvar a rozměry: kosodélný až obdélný tvar, kompletně zachovaný (d – 156, š – ca 78, v – max. 22). Úroveň nad dnem: Stín
rakve/schránky byl zjištěn v úrovni – 78 cm, tedy ca 20 cm nad
dnem hrobové jámy jako černohnědá, jílovitá hlína, výrazně
tmavší, než světle okrově žlutá spraš okolního zásypu, která ji obklopovala. Kontura rakve/schránky je naprosto ostrá a zřetelná.
Orientace: 12 ° k JV – jen mírně odlišná od orientace delší osy hrobové jámy (tab. 36: A–C). Poznámka: Rakev/schránka měla patrně
dvě součásti – podložku a horní „víko“. Oba díly rakve jsou tvořeny ca 10 cm silnou deskou (kmenem stromu), která byla ve
středu dlabána – „Baumsarg“ (dutý kmen stromu, který byl rozdělen podélně). Mezi spodní a horní částí rakve/schránky byl zachycen ca 1–2 cm mocný proplástek okrově žluté spraše. Tmavá
vrstva rakve/schránky byla zjištěna až do úrovně kostry zejména
ve střední části hrobové jámy (tab. 3; 37: B, D), zatímco v S a J
části se hlava a nohy skeletu nacházely ve vrstvě žluté spraše č. 3
(tab. 3; 36: B; 37: A, C). Můžeme proto uvažovat i o nestejné velikosti/tvaru spodní a horní části rakve/schránky, případně o alternativě, že pohřbené tělo bylo ve skutečnosti pouze překryto ca
10 cm silnou a 70–80 cm širokou částí kmene stromu. Naopak
možnou existenci nějaké organické „podložky“ v těchto částech
hrobu dokládá tenká vrstvička č. 4 na dně S části hrobové jámy,
která se na řezu E–F zvedá ode dna a naznačuje průběh Z stěny
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
48–76
rakve/schránky (tab. 3: řez E–F). Nad kostrou byla tmavá vrstva
v celé ploše kompaktní, svrchu patrně zaoblená (tab. 36: A–C).
Zejména z důvodu situace dokumentované na profilech (tab. 36:
B; 37: B–D) se přikláním k tomu, že pohřeb nebyl uložen v rakvi
(schránce) uzavřené ze všech stran, ale pohřbený jedinec byl
pouze překryt silnou, poněkud prohnutou (částečně dlabanou?)
dřevěnou deskou.
Další organické materiály (viz kap. 9.2; tab. 3; 36; 37): Na SZ
straně hrobové jámy, pod keramickou nádobou a zvířecí lopatkou,
byla na dně hrobu zjištěna další organická, nejspíše dřevěná plochá obdélná podložka (prkno?) o rozměrech 47 x 17 cm, vrstva č. 5,
interpretovaná na terénní dokumentaci jako „zuhelnatělé dřevo“
(tab. 3; 37: C). V prostoru mezi předloktím pravé ruky a pravým femurem byla zjištěna odlišně (tmavě) zbarvená vrstva, interpretovaná na terénní dokumentaci jako „zbytky tkaniny?“ – nelze ověřit
(tab. 3; 36: F).
Druhotné narušení / šachta (viz kap. 7.5; tab. 3; 36: A, B): V profilu hrobové jámy byla dokumentována vrstva č. 8, v terénu interpretovaná jako druhotné narušení, nedokončená šachta hluboká
48 cm, směřující do oblasti hrudníku pohřbeného jedince. Výkop
šachty byl ukončen 32 cm nad vrškem rakve/schránky, takže
vlastní pohřeb zůstal nedotčen. Podle celkové situace jde spíše
o výplň prohlubně vzniklé v důsledku sesedání výplně hrobové
jámy, případně po zhroucení vnitřní dutiny schránky na tělesné
pozůstatky zemřelého. Teoreticky může jít i o výplň sídlištního objektu č. 1962, který měl být podle terénních pozorování s hrobem
č. 2 v superpozici.
Nálezy (tab. 62–64, 111): nejméně 418 jantarových korálů (1–418),
z toho nejméně 5 rozřaďovačů (55+414, 255, 386 + 413, 416–418);
2 kroužky z dvojitého zlatého drátku pod týlem lebky (501, 502);
2 nádoby (503, 504), z toho jedna (503) za hlavou, nad levým ramenem, druhá (504) v SV rohu hrobové jámy, mimo rakev; 5 bronzových tyčinkovitých náramků (505–509), z toho tři (507–509) na
levém zápěstí a dva (505, 506) asi uprostřed pravého předloktí;
3 únětické jehlice (Ösenkopfnadeln, 510–512), z toho jedna nad
pravou klíční kostí (510), jedna nad páteří v oblasti ohryzku (511)
a poslední (512) na prsou, na pravé straně hrudníku; 1 bronzová
perla (513) za pánví; 1 schránka kelnatky (514) na prsou, před jehlicí č. 512; další schránky mořských mlžů, šnečí ulity a schránka
sladkovodního mlže (515–534) před břichem a poblíž pravé ruky;
1 zvířecí kost (535), lopatka prasete v SV rohu hrobové jámy u nádoby č. 504.
1–418 – nejméně 418 JK (z toho nejméně 5 rozřaďovačů –
č. 55+414, 255, 386 + 413, 416–418); č.s. 5210/A (1–30), 5210/B
(31–56), 5210/C (57–85), 5210/D (86–115), 5210/E (116–142),
5210/F (143–172), 5210/G (173–199), 5210/H (200–229), 5210/I
(230–256), 5210/J (257–283), 5210/K (284–313), 5210/L (417–
418), 5210/M (314–343), 5210/N (344–372), 5210/O (373–402),
5210/P (416), 5210/Q (403–412), 5210/R (413–415);
419–500 – neobsazeno;
501 – kroužek z dvojitého zlatého drátku, č.s. 5219/J;
502 – kroužek z dvojitého zlatého drátku, č.s. 5219/J;
503 – nádobka za hlavou, č.s. 4788;
504 – hluboká mísa s uchem, č.s. 4679;
505 – br. tyčinkovitý náramek na pravém předloktí, č.s. 5214/E;
506 – br. tyčinkovitý náramek na pravém předloktí, č.s. 5214/E;
507 – br. tyčinkovitý náramek na levém zápěstí, č.s. 5213/D;
508 – br. tyčinkovitý náramek na levém zápěstí, č.s. 5213/D;
509 – br. tyčinkovitý náramek na levém zápěstí, č.s. 5213/D;
510 – br. únětická jehlice, č.s. 5216/G;
511 – br. únětická jehlice, č.s. 5217/H;
512 – br. únětická jehlice, č.s. 5215/F;
513 – br. perla za pánví, č.s. 5218/I;
514 – schránka mořského mlže, kelnatky, č.s. 5212;
515 – schránka mořského mlže, kelnatky, č.s. 4678;
516–525 – schránky mořských mlžů, srdcovek, nejméně 8 jedinců,
č.s. 5212;
526–533 – šnečí ulity, celkem 7–8 kusů, č.s. 4678 (526–528), 5211
(529–533);
534 – schránka sladkovodního mlže, č.s. 5212;
535 – zvířecí kost (lopatka prasete) v SV rohu hrobové jámy u nádoby č. 504, č.s. 4798.
Keramika ve výplni, 56 ks (kap. 11.1.8; tab. 111) – č.s. 4673, 4674
(0–dno), 4675 (0–70), 4789, 4790, 4793A (80–dno).
55
Katalog hrobů – nálezové situace
Hrob 3 (obj. 1964) (tab. 2; 38: D; 65)
Hrobová jáma:
Dochování: celá, zachován celý tvar hrobové jámy na povrchu, překopáno dno ca o 15 cm. Tvar: nepravidelný. Orientace: 10 ° k JV.
Max. rozměry: povrch d – 184, š – 102; dno d – 182, š – 92.
Max. hloubka dna: S – 19; J – 26.
Profil: horní hrana – ostrá, stěny: přímé s mírně šikmým sklonem,
dolní hrana – pozvolná, dno – rovné, konkávní.
Výplň: 1 – tmavě šedohnědá jílovitá hlína, středně ulehlá; 2 – světle
okrově žlutá spraš se skvrnkami tmavě šedohnědé jílovité hlíny
(30 %), středně ulehlá; 3 – podloží, světle okrově žlutá spraš,
středně ulehlá.
Skelet: Pohlaví: ? žena. Věková skupina: ad. I. Věk dožití: 20–30.
Nálezy (tab. 65): 3 nádoby (1–3), z toho miniaturní nádobka (1)
před lebkou, dno větší nádoby (2) nad femury a druhá miniaturní
nádobka (3) u pasu, J od nádoby č. 2; 1 br. spirálka (4) jako závěsek/nášivka na prsou, u kostí pravého předloktí.
1 – miniaturní nádobka před lebkou, č.s. 4519;
2 – dno větší nádoby u pasu, č.s. 4518;
3 – miniaturní nádobka u pasu, J od nádoby č. 2, č.s. 4517;
4 – 1 br. spirálka ve více zl., č.s. 5220/K.
Keramika ve výplni, 7 ks (kap. 11.1.8) – č.s. 4522 (povrch), 4523
(0–dno).
Hrob 4 (obj. 1965) (tab. 2; 38: C; 65)
Hrobová jáma:
Dochování: 60 %, zachovány 2 rohy jámy na povrchu i na dně.
Tvar: neurčitelný, špatně vykopáno a porušeno superpozicí s další
hr. jámou. Orientace: 22 ° k JZ.
Max. rozměry: povrch d – 163, š – 112; dno d – 157, š – 110.
Max. hloubka dna: S – 12; J – 12.
Profil: horní hrana – ostrá, stěny: přímé s kolmým sklonem, dolní
hrana – ostrá, dno – rovné, ploché.
Výplň: 1 – tmavě hnědá prachovojílovitá hlína, se skvrnkami světle
okrově žluté spraše (3 %), kyprá; 2 – podloží, světle okrově žlutá
spraš, středně ulehlá.
Skelet: Pohlaví: ? žena. Věková skupina: ad. II – mat. I. Věk dožití:
35–50.
Nálezy (tab. 65): 2 nádoby (1, 2), z toho miniaturní nádobka (1)
před břichem, hrncovitá vakovitá nádoba (2) pod pánví; 1 kus
ši (3), lokalizace kresebně nedokumentována, podle popisu na
sáčku č. 4560 „JV pol., 0–20“.
1 – miniaturní nádobka, č.s. 4548;
2 – hrncovitá vakovitá nádoba, č.s. 4550;
3 – ši, úštěp, spongolit, č.s. 4560.
Keramika ve výplni, 23 ks (kap. 11.1.8) – č.s. 4552 (0–20), 4555
(0–dno), 4556 (40–60), 4559 (20–40).
Hrob 5 (obj. 1968) (tab. 4; 38: F; 111)
Hrobová jáma:
Dochování: 80 %, narušená Z strana hrobové jámy, u povrchu zachovány 3 rohy u dna 4 rohy. Tvar: výrazně nepravidelný. Orientace: 14 ° k JV.
Max. rozměry: povrch d – 200, š – 135; dno d – 185, š – 119.
Max. hloubka dna: S – 71; J – 73.
Profil: horní hrana – ostrá, stěny: přímé s kolmým sklonem, dolní
hrana – pozvolná, dno – rovné, ploché.
Výplň: 1 – tmavě hnědá prachovojílovitá hlína, se skvrnkami světle
okrově žluté spraše (3 %), kyprá, výplň hrobu 4, který je v superpozici; 2 – tmavě hnědá prachovojílovitá hlína promíchaná se žlutě
okrovou spraší (20 %), kyprá; 3 – světle okrově žlutá spraš promíchaná s tmavě hnědou prachovojílovitou hlínou, kyprá; 4 – světle
šedohnědá jílovitá hlína, kyprá; 5 – podloží, světle okrově žlutá
spraš, středně ulehlá; 6 – podloží, středně okrově hnědá sprašová
hlína, středně ulehlá.
Skelet: Pohlaví: muž. Věková skupina: ad. I–II. Věk dožití: 25–40.
Nálezy (tab. 4; 38: F; 111): v okolí pravého kolenního kloubu části
dvou zvířecích lopatek (1, 2).
1 – zv. kost (lopatka ovce, část) nad pr. kolenním kloubem, č.s.
4632;
2 – zv. kost (lopatka prasete, část) pod pr. kolenním kloubem, č.s.
4637.
56
48–76
Keramika ve výplni, 8 ks (kap. 11.1.8; tab. 111) – č.s. 4627A, 4636
(0–20).
Mazanice ve výplni, 1 ks – č.s. 4628.
Hrob 6 (obj. 1966) (tab. 4; 38: B; 66)
Hrobová jáma:
Dochování: celá. Tvar: obdélný, na S straně rohy výrazně zaobleny.
Orientace: 15 ° k JZ.
Max. rozměry: povrch d – 114, š – 58; dno d – 109, š – 45.
Max. hloubka dna: S – 12; J – 13.
Profil: horní hrana – pozvolná, stěny: přímé se šikmým sklonem,
dolní hrana – ostrá, pozvolná, dno – rovné, ploché.
Výplň: 1 – tmavě hnědá až černohnědá jílovitá hlína, středně
ulehlá; 2 – tmavě hnědá jílovitá hlína se skvrnkami světle okrově
žluté spraše (10 %); 3 – podloží, světle okrově žlutá spraš, středně
ulehlá.
Skelet: Pohlaví: dítě. Věková skupina: inf. II. Věk dožití: 2,5–3,5.
Nálezy (tab. 66): koflík (1) před hrudním košem.
1 – koflík, č.s. 4575.
Keramika ve výplni, 1 ks (kap. 11.1.8) – č.s. 4576 (0–dno).
Hrob 7 (obj. 2009) (tab. 2; 38: E; 66)
Hrobová jáma:
Dochování: 90 %, zachovány u povrchu i u dna 3 rohy, 4. roh zničen překopáním. Tvar: obdélný s výrazně zaoblenými rohy. Orientace: 2 ° k JV.
Max. rozměry: povrch d – 204, š – 114; dno d – 184, š – 102.
Max. hloubka dna: S – 44; J – 50.
Profil: horní hrana – pozvolná, stěny: přímé se šikmým sklonem,
dolní hrana – ostrá, dno – rovné, ploché.
Výplň: 1 – středně hnědočerná prachovojílovitá hlína s malými
skvrnkami okrové spraše (3 %), kyprá; 2 – světle okrová jílovitá
hlína se světle šedými skvrnkami prachovojílovité hlíny (10 %),
kyprá; 3 – středně hnědočerná prachovojílovitá hlína se skvrnkami
středně hnědé a okrové spraše (5 %), kyprá; 4 – podloží, světle
okrově žlutá spraš se skvrnkami světle hnědé hlíny (20 %), středně
ulehlá; 5 – podloží, světle okrově žlutá, středně ulehlá (překop);
6 – středně okrově hnědá sprašová hlína promíchaná se světle
okrově žlutou spraší, středně ulehlá.
Skelet: Pohlaví: žena. Věková skupina: mat I. Věk dožití: 35–50.
Nálezy (tab. 66): 3 nádoby (1–3), z toho jeden koflík (3) pod nohama, druhý koflík (1) a neurčitelná nádoba ve střepech (2) u pasu;
neurčitelný br. nástroj (4) v kostěné rukojeti (5) před koleny;
schránka sladkovodního mlže (6) pod dolní čelistí.
1 – koflík, č.s. 4913;
2 – nádobka neurčitelného typu, ve zlomcích, nedokumentována,
č.s. 4913 (nevyobrazeno);
3 – únětický koflík, č.s. 4911;
4 – neurčitelný br. zlomek, nedochován, patrně zkorodovaný zbytek
nástroje k rukojeti č. 5, č.s. 4912, niv. 36;
5 – kostěná rukojeť k předmětu č. 4, na povrchu patrné zelené
zbarvení, č.s. 4912, niv. 37;
6 – schránka sladkovodního mlže pod dolní čelistí, č.s. 4914.
Keramika ve výplni, 1 ks (kap. 11.1.8) – č.s. 4915 (dno).
Mazanice ve výplni, 1 ks – č.s. 5199B.
Hrob 8 (obj. 2008) (tab. 4; 38: G; 67)
Hrobová jáma:
Dochování: celá. Tvar: oválný. Orientace: 0 ° k J.
Max. rozměry: povrch d – 169, š – 93; dno d – 160, š – 93.
Max. hloubka dna: S – 29; J – 29.
Profil: horní hrana – ostrá až pozvolná, stěny: přímé s mírně šikmým
sklonem, konkávní, dolní hrana – pozvolná, ostrá, dno – rovné, ploché.
Výplň: 1 – černohnědá prachová hlína, ulehlá; 2 – tmavě hnědá
prachová hlína, středně ulehlá; 3 – středně okrově hnědá sprašová
hlína, středně ulehlá; 4 – podloží, světle okrově žlutá, středně
ulehlá.
Skelet: Pohlaví: žena. Věková skupina: ad I. Věk dožití: 20–30.
Nálezy (tab. 67): 3 br. záušnice (1–4), z toho dvě (1, 2) na levé
a jedna (3, 4) na pravé straně lebky v oblasti spánků; 1–2 br. spirálky (5, 6, 9a–b), z toho jeden zl. (5) pod pravou lopatkou, další (6)
v S stěně hr. jámy a dva (9a–b) na levé straně lebky (jako č. 3 a 4);
dva JK na pravé straně lebky (7, 8).
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Katalog hrobů – nálezové situace
1 – br. záušnice na levé str. lebky, č.s. 4856a;
2 – br. záušnice na levé str. lebky, č.s. 4856b;
3–4 – zlomky br. záušnice na pravé str. lebky, č.s. 4855;
5 – zl. br. spirálky pod pravou lopatkou, č.s. 4855;
6 – zl. br. spirálky v S stěně hr. jámy, č.s. 4986;
7 – jeden JK na pravé str. lebky, č.s. 4855;
8 – jeden JK na pravé str. lebky, č.s. 4848;
9a–b – 3 zl. br. spirálky na pravé str. lebky, č.s. 4848.
Keramika ve výplni, 5 ks (kap. 11.1.8) – č.s. 4857 (zásyp).
Mazanice ve výplni, 2 ks – č.s. 4858.
Hrob 9 (obj. 1958) (tab. 5; 39: A; 67; 111)
Hrobová jáma:
Dochování: celá. Tvar: obdélný s mírně zakulacenými rohy. Orientace: 3 ° k JV.
Max. rozměry: povrch d – 200, š – 124; dno d – 142, š – 96.
Max. hloubka dna: S – 60; J – 60.
Profil: horní hrana – pozvolná, stěny: přímé s mírně šikmým sklonem, konkávní, dolní hrana – pozvolná, dno – rovné, konkávní.
Výplň: 1 – černohnědá prachová hlína, kyprá; 2 – světle hnědá prachová hlína se skvrnkami černohnědé prachové hlíny (5 %) a světle
okrově žluté spraše (20 %), kyprá; 3 – světle okrová jílovitá hlína
se skvrnkami černohnědé prachové hlíny (5 %), středně ulehlá;
4 – podloží, světle okrově žlutá, středně ulehlá.
Skelet: Pohlaví: dítě. Věková skupina: inf. III. Věk dožití: 8–9,5.
Nálezy (tab. 67; 111): mísa (1) pod nohama.
1 – mísa, č.s. 4641.
Keramika ve výplni, 8 ks (kap. 11.1.8; tab. 111) – č.s. 4644 (dno).
Hrob 10 (obj. 1989) (tab. 5; 40: F–G; 68)
Hrobová jáma:
Dochování: celá. Tvar: obdélný s výrazně zakulacenými rohy. Orientace: 2 ° k JZ.
Max. rozměry: povrch d – 172, š – 114; dno d – 149, š – 96.
Max. hloubka dna: S – 65; J – 65.
Profil: horní hrana – ostrá, pozvolná, stěny: přímé s mírně šikmým
sklonem, dolní hrana – pozvolná, dno – rovné, ploché.
Výplň: 1 – hnědočerná prachová hlína, kyprá; 2 – hnědě okrová
sypká hlína, kyprá; 3 – světle okrová spraš se skvrnkami černohnědé jílovité hlíny (5 %), kyprá; 4 – podloží, světle okrově žlutá,
středně ulehlá.
Skelet: Pohlaví: dospívající, muž. Věková skupina: juv. Věk dožití:
17–19.
Nálezy (tab. 68): dvě nádoby (1, 2), z toho hlubší mísa (1) před
hrudním košem, dno další nádoby (2) nad lebkou; br. čepel dýky
(Stabdolchu?) (3, 3a?) u pravého předloktí; br. únětická jehlice (4)
u levé (?) lopatky; ozdoba ze 4–5 JK (5/1–5), JK dokumentovány
částečně u pravého předloktí, poblíž čepele dýky;
1 – hlubší mísa, č.s. 4869;
2 – dno nádoby, č.s. 4870;
3 – br. čepel dýky nebo Stabdolchu (?), č.s. 5243/Dd;
3a – drobný zl. plochého br. předmětu poblíž čepele č. 3, č.s.
5243/Dd;
4 – br. únětická jehlice, č.s. 5242/Dc;
5/1–5 – celkem 5 JK dokumentovaných částečně u pravého předloktí, poblíž čepele č. 3, č.s. 5241;
6 – schránka sladkovodního mlže, č.s. 4868.
Keramika ve výplni, 3 ks (kap. 11.1.8) – č.s. 4871 (dno).
Hrob 11 (obj. 1976) (tab. 6; 39: B–C; 69)
Hrobová jáma:
Dochování: celá. Tvar: jiný, výrazně nepravidelný. Orientace: 10 °
k JV.
Max. rozměry: povrch d – 182, š – 151; dno d – 173, š – 107.
Max. hloubka dna: S – 78; J – 77.
Profil: horní hrana – ostrá, stěny: přímé, kolmé, dolní hrana – ostrá,
pozvolná, dno – ploché.
Výplň: 1 – tmavě hnědá prachovojílovitá hlína, kyprá; 2 – tmavě hnědá
prachovojílovitá hlína promíchaná se světle okrovohnědou jílovitou
hlínou (30 %), kyprá; 3 – světle okrovohnědá jílovitá hlína s váp. konkrecemi, kyprá; 4 – podloží, světle okrově žlutá, středně ulehlá.
Skelet 11a: Pohlaví: dítě. Věková skupina: inf. III. Věk dožití: 8–11.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
48–76
Skelet 11b: Pohlaví: muž. Věková skupina: sen. Věk dožití: 60+.
Nálezy (tab. 69):
Skelet a: br. únětická jehlice (1) na prsou; náhrdelník z nejméně
18 JK (2/1–17) v oblasti krku; 1 úštěp křemence (3) na prsou pod
bradou.
Skelet b: pod nohama zv. kosti (4, 5).
1 – br. únětická jehlice, č.s. 5235/Bb;
2/1–18 – nejméně 18 JK dokumentovaných v oblasti krku (1–13,
č.s. 5234) a částečně nalezených při mytí kostí lebky (14–18, č.s.
4652);
3 – ši, úštěp, křemenec, č.s. 4653;
4 – zv. kost (lopatka tura) pod nohama, č.s. 4645;
5 – zv. kost (žebro velkého savce) pod nohama, č.s. 4645.
Hrob 12 (obj. 1974) (tab. 6; 39: D; 70; 111)
Hrobová jáma:
Dochování: 60 %, u povrchu na J straně porušen hrobem 22. Tvar:
neurčitelný, pravděpodobně původně oválný. Orientace: 9 ° k JV.
Max. rozměry: povrch d – 200, š – 116; dno d – 159, š – 98.
Max. hloubka dna: S – 71; J – 68.
Profil: nebyl dokumentován.
Výplň: popisy vrstev výplně nebyly zaznamenány.
Skelet: Pohlaví: žena. Věková skupina: sen. Věk dožití: nad 55.
Nálezy (tab. 70, 111): 2 nádoby (1, 2), z toho jeden únětický koflík
(1) před hrudníkem, druhý únětický koflík (2) pod nohama, v JZ
rohu hr. jámy; br. jehlice s kroužkovou hlavicí (3) před bradou; čtyři
záušnice (4–7), z toho dvě na levé (4, 7) a dvě na pravé (5, 6) straně
lebky, záušnice na pravé straně lebky byly dokumentovány pod
spánkem, poblíž čelisti, na levé straně pod spánkem, za čelistí; náhrdelník/nášivka z nejméně 5 br. spirálek (8/1–7) v oblasti krku
(pod čelistí; doch. 4 celé a více zl. min. 1–2 dalších); 1 úštěp křišťálu (9) u jehlice č. 3; ohlazený kamenný valounový nástroj (10) poblíž kolen/dlaně levé ruky; dvě kostěná šídla (11, 12), z toho jedno
(11) pod nádobou č. 1, druhé, větší (12) u kolen; zv. lopatka (13)
u nádoby č. 2.
1 – únětický koflík, č.s. 4664;
2 – únětický koflík, č.s. 4663;
3 – br. jehlice s kroužkovou hlavicí, č.s. 5225/P;
4 – br. záušnice na levé straně lebky, č.s. 5221/L;
5 – br. záušnice na pravé straně lebky, č.s. 5222/M;
6 – br. záušnice na pravé straně lebky, č.s. 5223/N;
7 – br. záušnice na levé straně lebky, č.s. 5224/O;
8/1–7 – br. spirálky, 4 celé a více zl. min. 1–2 dalších, č.s. 5226/Q;
9 – ši, úštěp, křišťál, č.s. 4745;
10 – křemenný valoun, nástroj, č.s. 4747;
11 – kostěné šídlo, pod nádobou č. 1, č.s. 4746;
12 – kostěné šídlo, u kolen, č.s. 4744;
13 – zv. kost (lopatka ovce/kozy) u nádoby č. 2, č.s. 4744.
Keramika ve výplni, 14 ks (kap. 11.1.8; tab. 111) – č.s. 4665 (0–20),
4668 (dno).
Hrob 13 (obj. 1992) (tab. 7; 39: G–H; 71; obr. 39)
Hrobová jáma:
Dochování: 90 %, na V straně u povrchu porušen 3 kůlovými
jámami, všechny rohy jsou ale zachovány. Tvar: obdélný s mírně
zaoblenými rohy. Orientace: 3 ° k JZ.
Max. rozměry: povrch d – 210, š – 161; dno d – 170, š – 112.
Max. hloubka dna: S – 88; J – 90.
Profil: horní hrana – pozvolná, stěny: přímé s mírně šikmým sklonem, mírně konkávní, dolní hrana – pozvolná, dno – rovné, ploché.
Výplň: 1 – černohnědá prachovojílovitá hlína, kyprá; 2 – hnědookrová spraš se skvrnkami černohnědé prachovojílovité hlíny
(5 %), kyprá; 3 – podloží, světle okrová spraš, středně ulehlá.
Skelet: Pohlaví: dospívající, žena. Věková skupina: juv. Věk dožití:
18–20.
Další organické materiály (viz kap. 9.2; tab: 7; 39: G–H): Na terénní dokumentaci je vyšrafována plocha (ale bez jakéhokoli vysvětlujícího komentáře) zhruba v prostoru hrudníku pohřbeného,
mezi velkou nádobou, zv. kostmi nad pravým kolenem a hrudní/
krční páteří pohřbeného (tab. 7). Podle fotografie šlo patrně o výrazně tmavší zbarvení výplně v prostoru mezi kostmi a možná pod
nimi, a to místy s uhlíky. Interpretace je nejasná – zbytky dřeva/
látky či jiné organické hmoty v prostoru hrudníku pohřbeného?
57
Katalog hrobů – nálezové situace
Nálezy (tab. 71): 3 nádoby (1a, 1b, 2), z toho dvě mísy/misky (1a,
1b) vložené v sobě, před hrudníkem, za miniaturní nádobkou č. 2,
umístěnou u pravého ramene; br. jehlice s kroužkovou hlavicí (3)
u pravého ramene; br. tyčinka s kostěnou rukojetí (4) S od nádobky
č. 2; nejméně 4 záušnice (5a–5d, 6), z toho dvě na pravé (5c, 5d)
a dvě na levé (5a, 5b) straně lebky a části další (6?) v oblasti krční
páteře; náhrdelník z několika br. spirálek (7/1–9, 7a, 7b) pod čelistí, v oblasti krku; ohlazený kamenný valounový nástroj (8) u nádobky č. 2; zv. kosti (lopatka a žebra prasete) jako milodar (10, 11)
nad koleny. Předměty č. 2, 4, 8 a 9 tvoří společně jakýsi soubor/
set.
1a – větší mísa, č.s. 4690;
1b – menší miska v míse č. 1a, č.s. 4690;
2 – miniaturní nádobka, bez č.s.;
3 – br. jehlice s kroužkovou hlavicí, č.s. 4697;
4 – br. tyčinka s kostěnou rukojetí (záprstní kůstka divoké kočky),
č.s. 4692;
5a – br. záušnice na levé straně lebky, č.s. 4696a;
5b – br. záušnice na levé straně lebky, č.s. 4696b;
5c – br. záušnice na pravé straně lebky, č.s. 4696c;
5d – br. záušnice na pravé straně lebky, č.s. 4696d;
6 – části br. záušnice v oblasti krční páteře, č.s. 4699;
7 – br. spirálky a jejich zlomky převážně pod čelistí, v oblasti krku,
č.s. 4695, 4698, 4700;
8 – křemenný valoun, nástroj, bez č.s.;
9 – kostěné šídlo, č.s. 4693;
10 – zv. kost (lopatka prasete) nad koleny, č.s. 4704;
11 – zv. kost (žebra prasete) nad koleny, č.s. 4704.
Keramika ve výplni, 8 ks (kap. 11.1.8) – č.s. 5121 (dno), 5124
(zásyp).
Hrob 14 (obj. 1982) (tab. 9; 39: E; 69)
Hrobová jáma:
Dochování: celá. Tvar: jiný, nepravidelný. Orientace: 13 ° k JV.
Max. rozměry: povrch d – 144, š – 106; dno d – 134, š – 89.
Max. hloubka dna: S – 41; J – 38.
Profil: horní hrana – ostrá, stěny: přímé kolmým sklonem, konvexní,
dolní hrana – ostrá, dno – rovné, ploché.
Výplň: 1 – černohnědá prachovojílovitá hlína, kyprá; 2 – hnědá prachovojílovitá hlína promíšená s okrově žlutou spraší, kyprá; 3 –
světle okrově žlutá spraš s proplástky hnědé prachové hlíny,
středně ulehlá; 4 – podloží, světle okrově žlutá spraš, středně
ulehlá.
Skelet: Pohlaví: žena. Věková skupina: sen. Věk dožití: nad 55.
Nálezy (tab. 69): 2 nádoby (1, 2), z toho miniaturní nádobka (1)
u kolen, koflík (2) před lebkou; zlomky jedné br. záušnice (3) pod
týlem lebky; zlomek br. spirálky (4) pod čelistí, v oblasti krku; dva
větší JK (5) u spirálky č. 4; kostěné šídlo (7) u nádobky č. 1; zv.
kosti (8, 9) před lebkou, u nádoby č. 2.
1 – miniaturní nádobka, č.s. 4534;
2 – koflík, č.s. 4533;
3 – zlomky br. záušnice, č.s. 5228/S, 4527;
4 – patrně 1 br. spirálka ve více zl., č.s. 5228/S;
5 – větší JK u spirálky č. 4, č.s. 4537;
6 – větší JK u spirálky č. 4, ve zlomcích, č.s. 4537 (nevyobrazeno);
7 – kostěné šídlo u nádobky č. 1, č.s. 4539;
8 – zv. kost (lopatka ovce/kozy), č.s. 4532;
9 – zv. kost (žebra prasete), č.s. 4532;
10 – valoun křemene, nejde o milodar, č.s. 4538.
Keramika ve výplni, 4 ks (kap. 11.1.8) – č.s. 4541 (20–dno), 4542
(0–20), 4543 (dno).
Kameny ve výplni, 2 ks (kap. 13.7) – č.s. 4536, 4538.
Hrob 15 (obj. 1977) (tab. 7; 40: A–E; 66; obr. 38a, 50, 54)
Hrobová jáma:
Dochování: celá. Tvar: obdélný, lehce nepravidelný. Orientace: 12 °
k JV.
Max. rozměry: povrch d – 203, š – 108; dno d – 180, š – 94.
Max. hloubka dna: S – 96; J – 91.
Profil: horní hrana – ostrá, pozvolná, stěny: přímé s mírně šikmým
sklonem, konkávní, dolní hrana – nepostřehnutelná, ostrá, dno –
rovné, ploché, konkávní.
58
48–76
Výplň: 1 – černošedá prachovojílovitá hlína, kyprá; 2 – světle okrově
žlutá spraš promíchaná s černošedou prachovojílovitou hlínou
(5 %), středně ulehlá; 3 – tmavě hnědá prachovojílovitá hlína,
kyprá; 4 – šedočerná prachovojílovitá hlína se skvrnkami světle
okrově žluté spraše (30 %), kyprá; 5 – tmavě hnědá prachovojílovitá
hlína se skvrnkami světle okrově žluté spraše (10 %), kyprá; 6 –
černohnědá prachovojílovitá hlína, organická hmota, pozůstatek
rakve, dřeva, středně ulehlá; 7 – podloží, světle okrovohnědá sprašová hlína, středně ulehlá; 8 – podloží, světle okrově žlutá spraš,
středně ulehlá.
Skelet: Pohlaví: žena. Věková skupina: mat. II – sen. Věk dožití: nad
50.
Rakev / Schránka (viz kap. 9.1; obr. 54; tab: 7; 40: A–E): Tvar
a rozměry: obdélný tvar, „Baumsarg“ (?) dokumentovaný jen v Z polovině hrobové jámy, na V straně odkopán nepozorným kopáčem,
zachycen až v profilu (d – 162, dochovaná š – ca 22–32 cm od profilu, původně musela být ca nejméně 56 cm, v – max. 22). Úroveň
nad dnem: Stín rakve byl zjištěn na úrovni -70 cm, tedy ca 21 cm
nad dnem hrobové jámy jako černohnědá prachovojílovitá hlína,
výrazně tmavší než světle okrově žlutá spraš okolní výplně. Kontura
rakve je naprosto ostrá a zřetelná a byla dokumentována v hloubkách -70 a -80 cm, tedy ca 24 a 14 cm nad dnem (tab. 7). V místě
hrudníku byla vykopána vykrádací šachta až na samotný skelet.
Orientace: shodná s kostrou. Poznámka: Rakev měla pravděpodobně dvě součásti – nepochybně spodní (dlabanou) část (viz profily
A–B a C–D na tab. 7; 40: D, E) a patrně i horní „víko“?. Mezi spodní
a horní částí rakve nebyl zachycen přechod z důvodu výše zmíněného překopání. Spodní část rakve měla výšku nejméně 20 cm.
Spodní část byla výrazně zaoblená, svrchní kryt patrně méně zaoblený – plošší.
Druhotné narušení / šachta (viz kap. 7.5; obr. 38a; tab: 7; 40: A–E):
Na profilu v terénu špatně rozeznatelný druhotný zásah. Při dně
nepravidelný pěti až šestiúhelník o rozměrech ca 95 x 80 cm. Vkop
narušuje rakev, je dokopán až na skelet v místě hrudního koše
a pánevní oblasti – pohřeb narušen.
Nálezy (tab. 66): br. únětická jehlice (1) mezi kostmi ve V části
jámy/vkopu; zvířecí kost (2) na dně, přesná poloha nedokumentována.
1 – br. únětická jehlice, č.s. 5227/R;
2 – zvířecí kost na dně (prstní článek tura), č.s. 4594 (nevyobrazeno).
Keramika ve výplni, 19 ks (kap. 1.1.8) – č.s. 4600 (10–dno), 4601
(30–dno), 4602 (dno).
Hrob 16 (obj. 1990) (tab. 4; 58: H–K; 72–73; obr. 58)
Hrobová jáma:
Dochování: celá. Tvar: obdélný. Orientace: 8 ° k JV.
Max. rozměry: povrch d – 209, š – 107; dno d – 168, š – 97.
Max. hloubka dna: S – 60; J – 65.
Profil: horní hrana – ostrá, pozvolná, stěny: přímé s mírně šikmým
sklonem, dolní hrana – pozvolná, ostrá, dno – rovné, konvexní.
Výplň: 1 – tmavě hnědá jílovitá hlína se skvrnkami okrově žluté
spraše, středně ulehlá; 2 – světle hnědookrová prachovojílovitá
hlína promíšená s okrově žlutou spraší a skvrnkami tmavě hnědé
jílovité hlíny (10 %), středně ulehlá; 3 – světle okrově žlutá jílovitá
spraš se skvrnkami černohnědé jílovité hlíny (5 %), středně ulehlá;
4 – podloží, středně okrovohnědá sprašová hlína, středně ulehlá;
5 – světle okrově žlutá spraš promíšená s okrovohnědou sprašovou
hlínou, středně ulehlá; 6 – podloží, světle okrově žlutá spraš,
středně ulehlá.
Skelet: Pohlaví: žena. Věková skupina: ad. I. Věk dožití: 20–25.
Další organické materiály (viz kap. 9.2; obr. 58; tab: 4): Tvar a rozměry: původně patrně d – 120, š – ca 90, v – max. 2–3 cm, ve
V části přebráno. Úroveň nad dnem: přímo na dně, – 65 cm, dřevěná podložka (prkno/prkna) pod skeletem ca od ramen až po dolní
končetiny a dále k S hraně hrobové jámy. Orientace: shodná s kostrou. Poznámka: Na mm kresbě půdorysu je vyznačena šrafovaná
plocha SZ od řezu jámou, ca od ramen pohřbeného jedince až k severní stěně, s popiskou „dřevo – rozpadlé“ (tab. 4: tm. okrová), na
kresbě profilu není vrstva zachycena, v popisu vrstev profilu je však
naznačeno šrafování s popiskou „dřevo – prkna“. Na fotografické
dokumentaci je patrné velmi tmavé (až do černa, patrně s uhlíky)
probarvení dna nejen v SZ kvadrantu hrobové jámy, ale i v JV rohu
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Katalog hrobů – nálezové situace
(tab. 4: šrafovaně). Z dokumentace však není jasné, zda jde
o zbytky „dřeva“ zachyceného výše (?). Podle autopsie výkopce (J.
Švédová) je obdélné probarvení dochované v SZ části hrobové jámy
(d – 120 cm, š – ca 83 cm, v – max. 2–3 cm) jen Z částí dřevěné
podložky dochované původně na dně v hl. -65 cm i ve V části hr.
jámy (tab. 4: sv. okrová). Podložka (z prken ?) se měla nacházet pod
skeletem ca od jeho ramen a měla vyplňovat celou zbývající S část
dna jámy, na V straně byla však nepozorným kopáčem vykopána
stejně jako okolní zásyp (výplň) hr. jámy.
Nálezy (tab. 72–73): dvě nádoby (1, 2), z toho miniaturní nádobka
(1) u pasu nad koleny, dvouuchá amforka (2) u chodidel; celkem
čtyři br. tyčinkovité náramky (3–6), z toho dva na pravé (3, 4) a dva
na levé (5, 6) ruce; br. únětická jehlice (7) před obličejem; br. tyčinka s obdélným pravoúhlým řezem a drobný zlomek s kruhovým
řezem (8a, 8b) nad temenem lebky; br. plochý prsten/kroužek (9)
nad temenem lebky, u tyčinky č. 8; náhrdelník/nášivka či jiná obdobná ozdoba v oblasti krku/prsou, kombinovaná z nejméně 33
JK (10/1–33) a čtyř schránek mořských mlžů – kelnatek (11/1–4);
lopatka ovce/kozy (12) na dně, poloha nedokumentována. U předmětů č. 8a, 8b a 9 není zcela jisté, že šlo o součásti pohřební výbavy, nebo o vtroušené/zavlečené předměty (např. drobným hlodavcem).
1 – miniaturní nádobka, č.s. 4873;
2 – dvouuchá amforka, č.s. 4872;
3 – br. tyčinkovitý náramek na pravém předloktí, dále od zápěstí,
č.s. 5247/Ed;
4 – br. tyčinkovitý náramek na pravém předloktí, blíže k zápěstí,
č.s. 5247/Ed;
5 – br. tyčinkovitý náramek na levém předloktí, blíže k zápěstí, č.s.
5248/Ef;
6 – br. tyčinkovitý náramek na levém předloktí, dále od zápěstí, č.s.
5248/Ef;
7 – br. únětická jehlice, č.s. 5246/Ec;
8a, b – br. tyčinka se čtvercovým průřezem 8a a br. zlomek tyčinky
s kruhovým řezem 8b, č.s. 5245/Eb;
9 – br. plochý prsten/kroužek, č.s. 5245/Eb;
10/1–33 – nejméně 33 JK identifikovaných v oblasti krku a prsou
(1–30, č.s. 5244), při mytí kostí pravé ruky (32, č.s. 4782), žeber
a obratlů (33, č.s. 4783) a při konzervaci náramků č. 5 a 6 (31, č.s.
5248/Ef);
11/1–4 – 4 schránky mořských mlžů, kelnatek, č.s. 5244;
12 – zvířecí kost na dně (lopatka ovce/kozy), č.s. 5044 (nevyobrazeno).
Keramika ve výplni, 14 ks (kap. 11.1.8) – č.s. 5040, 5045 (0–dno).
Mazanice ve výplni, 2 ks – č.s. 5041.
Kameny ve výplni, 4 ks (kap. 13.7) – č.s. 5042, 5046.
Hrob 17 (obj. 1960) (tab. 8; 39: F; 74)
Hrobová jáma:
Dochování: celá. Tvar: oválný. Orientace: 10 ° k JV.
Max. rozměry: povrch d – 210, š – 115; dno d – 197, š – 104.
Max. hloubka dna: S – 30; J – 30.
Profil: horní hrana – ostrá, pozvolná, stěny: přímé s mírně šikmým
sklonem, dolní hrana – ostrá, dno – rovné, ploché.
Výplň: 1 – světle okrově žlutá spraš se skvrnkami tmavě hnědočerné prachovojílovité hlíny, středně ulehlá; 2 – tmavě hnědočerná
prachovojílovitá hlína, kyprá; 3 – světle hnědá prachovojílovitá
hlína se skvrnkami tmavě hnědočerné prachovojílovité hlíny (5 %)
a světle okrově žluté spraše (10 %), kyprá; 4 – podloží, světle okrově
žlutá spraš, středně ulehlá.
Skelet: Pohlaví: dospívající. Věková skupina: juv. Věk dožití: 14–16.
Nálezy (tab. 74): miniaturní nádobka (1) u Z stěny hr. jámy, mimo
kostru; dva ploché žebrované br. náramky (2, 3), z toho jeden (2)
na pravé a druhý (3) na levé ruce; původně možná dvě br. jehlice,
z nich nejméně jedna únětická (několik zl. v noře na dně hr. jámy
při pravém rameni – zl. 4/1–3), další zl. (4/5) nalezen při čištění
dna hr. jámy, bez přesné lokalizace; dvě různé br. záušnice (5a, 5b)
pod zadní částí lebky v oblasti krku; náhrdelník z nejméně 13 JK
(6/1–13) v oblasti krku.
1 – miniaturní nádobka, č.s. 4761;
2 – plochý, žebrovaný br. náramek na pravé ruce, č.s. 4687;
3 – plochý, žebrovaný br. náramek na pravé ruce, poblíž zápěstí,
č.s. 4685;
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
48–76
4/1–3 – celkem 3 zl. br. únětické jehlice v noře na dně hr. jámy,
č.s. 4684;
4/4 – zl. neurč. br. předmětu/tyčinky s kruh průřezem, č.s. 4684;
4/5 – zl. jehly br. jehlice, nalezen při čištění dna hr. jámy, přesná
poloha nedokumentována, č.s. 4985;
5a – br. záušnice, č.s. 4686a;
5b – br. záušnice, č.s. 4686b;
6/1–13 – nejméně 13 JK identifikovaných v oblasti krku (1–11, č.s.
4767) a při mytí kostí lebky (12–13, č.s. 4764).
Hrob 18 (obj. 1959) (tab. 8; 41: A–B; 75; obr. 38a, 54)
Hrobová jáma:
Dochování: celá. Tvar: výrazně nepravidelný. Orientace: 40 ° k JV.
Max. rozměry: povrch d – 224, š – 137; dno d – 212, š – 129.
Max. hloubka dna: S – 40; J – 40.
Profil: horní hrana – ostrá, stěny: přímé s mírně šikmým sklonem,
přímé kolmé, dolní hrana – ostrá, dno – rovné, ploché.
Výplň: 1 – tmavě hnědá prachovojílovitá hlína, kyprá; 2 – středně
hnědá prachovojílovitá hlína se skvrnkami světle okrově žluté
spraše (1 %); 3 – středně šedookrová prachovojílovitá hlína se
skvrnkami středně hnědé prachovojílovité hlíny (10 %), kyprá; 4 –
tmavě hnědočerná prachovojílovitá hlína, kyprá, pozůstatek zetlelého dřeva, podložky; 5 – tmavě šedookrová prachovojílovitá hlína,
kyprá; 6 – středně hnědočerná prachovojílovitá hlína, kyprá; 7 –
světle žlutookrová jílovitá hlína, středně ulehlá; 8 – podloží, světle
okrově žlutá spraš promíšená se středně hnědou hlínou (20 %),
středně ulehlá; 9 – podloží, světle okrově žlutá spraš, středně
ulehlá.
Skelet: Pohlaví: dospívající. Věková skupina: juv. Věk dožití: 17–19.
Rakev / Schránka / další organické materiály (viz kap. 9.1, 9.2;
obr. 54; tab: 8; 41: A): Tvar a rozměry: dochováno nepravidelné, výrazně tmavé probarvení nad dnem jámy, mezi a pod kostrou (tab.
41: A), zachované v SZ polovině hrobové jámy téměř v celé ploše
(d – 196, š – ca 64, v – max. 6–8), v JV části zřejmě překopáno, zde
dochovány pouze zbytky probarvení ve dně asi o 10 cm níže nežli
v SZ polovině hr. jámy (tab. 41: A); vrstva byla zachycena i v profilu
(vrstva č. 4), a to pod kostmi, v mocnosti 4–8 cm (tab. 8). Úroveň
nad dnem: přímo na dně až 6–8 cm nad dnem, pod kostrou. Orientace: shodná s kostrou. Poznámka: původně patrně dřevěná/
prkenná podložka pod pohřbeným, která vyplňovala celé dno hr.
jámy; původní rozměry: d – 196–200, š – ca 120, v – max. 6–8.
Druhotné narušení / šachta (viz kap. 8.5; obr. 38a; tab: 8): Na
profilu byl patrný náznak druhotného porušení výplně hrobové
jámy dodatečným vkopem, směřujícím do oblasti hrudníku pohřbeného a dokumentovaný jako vrstvy č. 1 a 2 (tab. 8). Existence
vkopu však není zcela prokazatelná.
Nálezy (tab. 75): dvě nádoby, koflíky (1, 2), z toho jeden (1) v týlu
za hlavou, druhý (2) u Z stěny hr. jámy; zv. kost, žebro (3) za zády,
u stěny hr. jámy.
1 – únětický koflík, č.s. 4809;
2 – menší únětický koflík, č.s. 4808;
3 – zv. kost (žebro prasete), č.s. 4807.
Hrob 19 (obj. 1957) (tab. 5; 41: D; 76)
Hrobová jáma:
Dochování: celá. Tvar: oválný, lehce nepravidelný. Orientace: 15 °
k JV.
Max. rozměry: povrch d – 156, š – 82; dno d – 131, š – 55.
Max. hloubka dna: S – 50; J – 49.
Profil: horní hrana – ostrá, stěny: přímé s mírně šikmým sklonem,
přímé kolmé, dolní hrana – pozvolná, dno – rovné, mírně konvexní.
Výplň: 1 – tmavě šedohnědá prachová hlína s proplástky žluté
spraše (5 %), středně ulehlá; 2 – tmavě šedohnědá prachová hlína
promíšená s okrově žlutou spraší, středně ulehlá; 3 – světle šedožlutá spraš s proplástky tmavě hnědé prachové hlíny (20 %), středně
ulehlá; 4 – tmavě šedohnědá prachová hlína s proplástky žluté
spraše (30 %), středně ulehlá; 5 – okrově žlutá spraš s proplástky
tmavě hnědé prachové hlíny (15 %), středně ulehlá; 6 – podloží,
středně okrovohnědá sprašová hlína, středně ulehlá; 7 – podloží,
světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá.
Skelet: Pohlaví: dítě. Věková skupina: inf. II. Věk dožití: 2,5–3,5.
Nálezy (tab. 76): dvě nádoby (1, 2), koflík (1) pod nohama a mísa (2)
v oblasti břicha.
59
Katalog hrobů – nálezové situace
1 – únětický koflík, č.s. 5048;
2 – mísa, č.s. 5051.
Mazanice ve výplni, 13 ks – č.s. 5053.
Hrob 20 (obj. 1988) (tab. 6; 41: G–H; 76)
Hrobová jáma:
Dochování: celá. Tvar: obdélný. Orientace: 0 ° k J.
Max. rozměry: povrch d – 190, š – 137; dno d – 170, š – 104.
Max. hloubka dna: S – 65; J – 64.
Profil: horní hrana – ostrá, stěny: přímé s mírně šikmým sklonem,
dolní hrana – ostrá, dno – rovné, mírně konvexní.
Výplň: 1 – tmavě hnědá prachovojílovitá hlína se skvrnkami okrově
žluté spraše (5 %), středně ulehlá; 2 – středně hnědá prachovojílovitá hlína se skvrnkami okrově žluté spraše (40 %), středně ulehlá;
3 – okrově žlutá spraš se skvrnkami středně hnědé jílovité hlíny
(40 %), středně ulehlá; 4 – podloží, středně okrovohnědá sprašová
hlína, středně ulehlá; 5 – podloží světle okrově žlutá spraš, středně
ulehlá.
Skelet: Pohlaví: žena. Věková skupina: mat. II – sen. Věk dožití: nad
50.
Nálezy (tab. 76): miniaturní nádobka (1) před hrudníkem; br. únětická jehlice na prsou; jeden br. kroužek ze zploštělého drátku (3)
a dvě záušnice (4, 5) v týlu lebky; předmět ze zv. kosti (6) mírně
zbarvený do zelena u nádobky č. 1; zv. kosti (lopatka, žebra) jako
milodary (7, 8) pod nohama.
1 – miniaturní nádobka, č.s. 5068;
2 – br. únětická jehlice, č.s. 5238/Cc;
3 – br. kroužek, č.s. 5237/Cb;
4 – br. záušnice, č.s. 5239/Cd;
5 – br. záušnice, č.s. 5239/Cd;
6 – předmět ze zv. kosti, č.s. 5236;
7 – zv. kost (lopatka tura), č.s. 5065;
8 – zv. kost (žebra velkého savce), č.s. 5065.
Keramika ve výplni, 2 ks (kap. 11.1.8) – č.s. 5076 (dno).
Hrob 21 (obj. 1987) (tab. 10; 42: C; 67; obr. 38a, 58)
Hrobová jáma:
Dochování: celá. Tvar: obdélný s výrazně zakulacenými rohy na J
straně. Orientace: 17 ° k JV.
Max. rozměry: povrch d – 220, š – 129; dno d – 198, š – 117.
Max. hloubka dna: S – 70; J – 70.
Profil: horní hrana – ostrá, pozvolná, stěny: přímé se šikmým sklonem, dolní hrana – ostrá, pozvolná, dno – rovné, ploché.
Výplň: 1 – tmavě hnědá až černohnědá jílovitá hlína se skvrnkami
okrově žluté spraše (3 %), středně ulehlá; 2 – středně šedohnědá
jílovitá hlína se skvrnkami okrově žluté spraše (5 %); 3 – okrově
šedá spraš promíšená se světle žlutohnědou spraší, středně ulehlá;
4 – středně okrovohnědá sprašová hlína, středně ulehlá; 5 – podloží, světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá.
Skelet: Pohlaví: muž. Věková skupina: mat. II – sen. Věk dožití: nad
50.
Další organické materiály (viz kap. 9.2; obr. 58; tab: 10): Na dně
hr. jámy, při SV stěně hrobu, zcela mimo skelet (tab. 10), dokumentováno tmavší zbarvení nepravidelného (půlkruhového) tvaru
(d – 71, š – ca 38, v – max. 2); na terénní dokumentaci zakresleno
jako šrafovaná plocha s popisem „dřevo“. Patrně jde o pozůstatek
dřevěné ploché podložky, možná pod nedochovaným milodarem (?).
Druhotné narušení / šacha (viz kap. 8.5; obr. 38a; tab: 10): V případě vkopů patrných na profilu (vrstvy č. 1 a 2) jde spíše o nerozpoznané mladší objekty – kůlové/sloupové jamky (?). Druhotné
intencionální narušení hrobu není prokázáno.
Nálezy (tab. 67): zv. kosti (lopatka, žebra) jako milodary (1, 2) pod
nohama.
1 – zv. kost (lopatka tura), č.s. 4610;
2 – zv. kost (žebra velkého savce), č.s. 4610.
Keramika ve výplni, 2 ks (kap. 11.1.8) – č.s. 4607 (zásyp).
48–76
Max. hloubka dna: S – 18; J – 23.
Profil: horní hrana – ostrá, stěny: přímé s mírně šikmým sklonem,
dolní hrana – ostrá, dno – rovné, ploché.
Výplň: 1 – středně hnědá jílovitá hlína se skvrnkami světle okrově
žluté spraše, středně ulehlá; 2 – tmavě šedohnědá jílovitá hlína,
středně ulehlá; 3 – podloží, okrově hnědá sprašová hlína, středně
ulehlá; 4 – světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá.
Skelet: Pohlaví: dítě. Věková skupina: inf. II–III. Věk dožití: 5,5–7.
Nálezy (tab. 67): úštěp křišťálu (1) nad hlavou; zv. kost (2) jako milodar u pravého ramene.
1 – úštěp, křišťál, č.s. 4572;
2 – zv. kost (lopatka ovce/kozy), č.s. 4571.
Keramika ve výplni, 1 ks (kap. 11.1.8) – č.s. 4565 (dno).
Hrob 23 (obj. 1955) (tab. 11; 41: E; 77; 111; obr. 38a)
Hrobová jáma:
Dochování: celá. Tvar: jiný, nepravidelně obdélný. Orientace: 13 °
k JZ.
Max. rozměry: povrch d – 221, š – 130; dno d – 210, š – 100.
Max. hloubka dna: S – 64; J – 60.
Profil: horní hrana – ostrá, stěny: přímé s mírně šikmým sklonem,
přímé kolmé, dolní hrana – ostrá, dno – rovné, mírně konkávní.
Výplň: 1 – tmavě hnědočerná prachovojílovitá hlína se skvrnami
a proplástky světle okrově žluté spraše (30 %), kyprá; 2 – světle
okrovohnědá jílovitá hlína se skvrnkami tmavě hnědočerné prachovojílovité hlíny (3 %), kyprá; 3 – středně hnědošedá prachovojílovitá hlína, kyprá; 4 – tmavě hnědá jílovitá hlína, středně ulehlá;
5 – podloží, středně okrovohnědá sprašová hlína, středně ulehlá;
6 – podloží, světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá.
Skelet: Pohlaví: ? žena. Věková skupina: mat. I–II. Věk dožití: 45–
55.
Další organické materiály (viz kap. 9.2; obr. 38a; tab: 11): Podél
S stěny a v SV rohu hr. jámy dokumentována ca 2–3 cm silná
a 5 cm široká tmavá vrstva, která je na dokumentaci půdorysu vyšrafována a označena popiskou „vrstva č. 4 – dřevěná rakev“, na
řezu je pak vrstva 4 popsána jako „tmavě hnědá jílovitá hlína, stř.
ulehlá“; na kresbě řezu je zachycena v délce 60 cm (to je patrné
i na fotodokumentaci; obr. 38a), na kresbě půdorysu (tab. 11) a na
fotografii půdorysu (tab. 11) ale chybí. Domnívám se proto, že byla
při výzkumu v půdorysu odebrána ještě před dokumentací a původně zasahovala mnohem dále – až k nádobě pod nohama pohřbeného (tab. 11). Původně zaujímala plochu severní 1/3 –1/4 hr.
jámy o rozměrech ca 85–100 x 60 cm. Mohlo jít o podložku ze dřeva
či jiného organického materiálu pod nedochovaným milodarem (?).
Druhotné narušení / šachta (viz kap. 8.5; obr. 38a; tab: 11): Na
kresebné (tab. 11) i fotografické (obr. 38a) dokumentaci je na profilu
patrné zahloubení (vrstva č. 1), které ale není možné jednoznačně
interpretovat jako intencionální vkop do hrobové jámy.
Nálezy (tab. 77; 111): dvě nádoby (1, 2), z toho únětický koflík (1)
pod nohama, miniaturní nádobka (2) před hrudníkem; br. únětická
jehlice (3) na krku; náhrdelník z nejméně 9 JK (4/1–9) a 2–3 schránek mořských mlžů, srdcovky a kelnatek (5), v oblasti krku; provrtaný zvířecí zub (6) u pasu/břicha; kostěný nástroj (?) (7)
u nádobky č. 2, podle údajů na sáčku „pod levou horní končetinou“;
vz. kost, lopatka (8) před lebkou.
1 – únětický koflík, č.s. 4622;
2 – miniaturní nádobka, č.s. 4617;
3 – br. únětická jehlice, č.s. 5233/Ae/pův. Ao;
4/1–9 – nejméně 9 JK, č.s. 5229;
5a – schránka mořského mlže, srdcovky, č.s. 5231;
5b – 1–2 schránky mořského mlže, kelnatky, č.s. 5231;
6 – provrtaný zv. zub (řezák vlka), č.s. 5232;
7 – kostěný nástroj (?), č.s. 4618;
8 – zv. kost (lopatka prasete), č.s. 4620.
Keramika ve výplni, 17 ks (kap. 11.1.8; tab. 111) – č.s. 4619, 4625,
4626 (vše dno).
Kameny ve výplni, 1 ks (kap. 13.7) – č.s. 4615.
Hrob 22 (obj. 1983) (tab. 6; 41: F; 67)
Hrobová jáma:
Dochování: 80 %, na S straně porušen hrobem 12 na povrhu i ve
dně. Tvar: obdélný. Orientace: 11 ° k JV.
Max. rozměry: povrch d – 85, š – 45; dno d – 82, š – 43.
60
Hrob 24 (obj. 1956) (tab. 11; 42: A–B; 75; obr. 38a, 54)
Hrobová jáma:
Dochování: celá (?), hrobová jáma patrně v terénu nerozpoznána –
jáma byla ve své jižní části patrně výrazně „překopána“ a její tvar
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Katalog hrobů – nálezové situace
i orientace zkresleny. Tvar: neurčitelný, vykopána hypotetická
jáma, překopáno. Orientace: 4 ° k JV.
Max. rozměry: uměle vytvořená hr. jáma – nesledováno.
Max. hloubka dna: S – 61; J – 67.
Profil: horní hrana – nesledováno, stěny: nesledováno, dolní hrana
– pozvolná, dno – rovné.
Výplň: 1 – černohnědá prachová hlína, kyprá; 2 – okrovohnědá
hlína se skvrnkami černohnědé prachové hlíny (5 %), kyprá;
3 – podloží, středně okrovohnědá sprašová hlína, středně ulehlá;
4 – podloží, světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá; 5 – podle
terénní dokumentace „dřevo“.
Skelet: Pohlaví: dítě. Věková skupina: inf. II. Věk dožití: 4–5.
Rakev / Schránka (viz kap. 9.1; obr. 38a, 54; tab: 11; 42: A): Tvar
a rozměry: v půdorysu se dochoval jako tm. hnědá plocha (na profilu ca 3 cm silná vrstvička) na světlém sprašovém pozadí, jen částečně zachovaný tvar půdorysu, dokumentovaný ve V polovině
jámy za řezem, na kterém byl identifiková po odebrání Z části výplně; částečné zbytky zachyceny i na dně Z části; původní tvar přibližně obdélný, v dochované části dokumentována nad skeletem
a milodary (tab. 42: A–B) (zachovaná d – 80, původní d – ca 110,
š – ca 55, v – max. 3). Úroveň nad dnem: Na fotografickém profilu
(obr. 38a) činí výška povrchu vrstvy (č. 5) ca 10 cm nad dnem. Orientace: shodná s osou hrobové jámy. Poznámka: v půdorysu i na řezu
je vrstva dokumentována šrafovaně a popsána jako „dřevo“; orientace delší osy rakve patrně naznačuje původní orientaci celé hr.
jámy; původní tvar hr. jámy je na tab. 11 rekonstruován plnou
čarou, zatímco překopaná část je vyznačena čerchovaně. Na terénní kresebné dokumentaci je vrstva dokumentována pod kostmi
a nádobou (tab. 11), na fotografické dokumentaci ale v ploše kostru
i nádobu jednoznačně překrývá (tab. 42: A); na fotografické dokumentaci profilu (obr. 38a) ji naopak můžeme identifikovat i nad
kostmi. Interpretace není jednoznačná, mohlo jít o komplexní
schránku i o kryt z organického materiálu – dřeva. Za prokázaný
považujeme svrchní kryt pohřbu.
Nálezy (tab. 75): mísa (1) pod nohama; kostěné šídlo (2) S od nádoby č 1.
1 – mísa, č.s. 4942;
2 – kostěné šídlo, č.s. 4944.
Keramika ve výplni, 2 ks (kap. 11.1.8) – č.s. 4936 (dno).
Hrob 25 (obj. 2026) (tab. 15; 42: H)
Hrobová jáma:
Dochování: celá, JV strana hrobové jámy překopána. Tvar: výrazně
nepravidelný. Orientace: 43 ° k JV.
Max. rozměry: povrch d – 103, š – 80; dno d – 103, š – 80.
Max. hloubka dna: S – 30; J – 31.
Profil: horní hrana – ostrá, stěny: přímé kolmé, dolní hrana – ostrá,
dno – konkávní.
Výplň: 1 – tmavě šedohnědá prachovojílovitá hlína, středně ulehlá;
2 – středně hnědá prachovojílovitá hlína se skvrnkami okrově žluté
spraše (20 %), středně ulehlá; 3 – podloží, středně okrovohnědá
spraš, středně ulehlá; 4 – podloží, světle okrově žlutá spraš, středně
ulehlá.
Skelet: Pohlaví: dítě. Věková skupina: inf. II–III. Věk dožití: 5–7.
Nálezy: bez nálezů.
Hrob 26 (obj. 2004) (tab. 12; 42: D–E; 78)
Hrobová jáma:
Dochování: celá. Tvar: obdélný. Orientace: 24 ° k JV.
Max. rozměry: povrch d – 196, š – 123; dno d – 180, š – 102.
Max. hloubka dna: S – 95; J – 96.
Profil: horní hrana – ostrá, stěny: přímé s mírně šikmým sklonem,
dolní hrana – ostrá, dno – rovné, mírně konkávní.
Výplň: 1 – tmavě hnědá prachovojílovitá hlína, středně ulehlá; 2 –
okrově žlutá spraš promíšená se světle hnědou prachovojílovitou
hlínou, skvrnky tmavě hnědé jílovité hlíny (5 %), vápenité konkrece, středně ulehlá; 3 – okrově žlutá spraš promíšená se světle
hnědou prachovojílovitou hlínou, středně ulehlá; 4 – středně šedý
písčitý jíl, střeně ulehlý; 5 – podloží, středně okrovohnědá sprašová
hlína, středně ulehlá; 6 – podloží, světle okrově žlutá spraš, středně
ulehlá.
Skelet: Pohlaví: ? muž? Věková skupina: mat. II – sen. Věk dožití: 50+.
Rakev / Schránka (viz kap. 9.2; tab: 12; 42: D): Tvar a rozměry:
jen částečně zachovaný tvar, (d – 120, š – ca 50, v – max. 3), na
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
48–76
V straně možná překopáno (?). Úroveň nad dnem: přímo na dně,
dřevěná podložka (prkno?). Orientace: ? Poznámka: v JZ ¼ jámy
(za kostrou od chodidel až do JZ rohu jámy), v ploše na dně dokumentováno strakaté tmavé probarvení s nepravidelnou hranou
(podle fotodokumentace místy velmi tmavé hnědé/černavé), kresebně zachyceno na řezu (vrstva 4) i v půdorysu (šrafováno a vyznačeno čárkovaně za hlavou až k řezu); u popisu vrstev
u šrafování není číslo vrstvy, ale popis: „rozpadlé dřevo – černohnědá jílovitá hlína, stř. ulehlá“ – ale zdá se z řezu, že vrstva byla
dokumentována za hlavou (v místě, kde je to vyznačeno i na půdorysu) jako tenká vrstva č. 4 s popisem „stř. šedý písčitý jíl, stř.
ulehlý“. Není vyloučeno, že šlo o podložku z organického materiálu.
Nálezy (tab. 78): br. sekerka s lištami (1) nad lebkou, částí s ostřím
zasahuje pod lebku; br. čepel dýky s pěti nýtky (2) pod nohama;
br. únětická jehlice (3) před hrudníkem; kostěné šídlo (4) před
hrudníkem, poblíž jehlice č. 3.
1 – br. sekerka s lištami, č.s. 4920;
2 – br. čepel dýky s pěti nýtky, č.s. 4923;
3 – br. únětická jehlice, č.s. 4919;
4 – kostěné šídlo, č.s. 4921.
Keramika ve výplni, 5 ks (kap. 11.1.8) – č.s. 4932A (zásyp).
Mazanice ve výplni, 1 ks – č.s. 4932B.
Hrob 27 (obj. 2006) (tab. 13; 44: A; 79; 111)
Hrobová jáma:
Dochování: celá. Tvar: oválný. Orientace: 0 ° k J.
Max. rozměry: povrch d – 148, š – 87; dno d – 135, š – 74.
Max. hloubka dna: S – 61; J – 61.
Profil: horní hrana – ostrá, pozvolná, stěny: přímé s mírně šikmým
sklonem, dolní hrana – ostrá, dno – rovné, mírně konvexní.
Výplň: 1 – středně hnědá prachovojílovitá hlína, středně ulehlá;
2 – okrovohnědá spraš promíšená se středně hnědou prachovojílovitou hlínou, středně ulehlá; 3 – podloží, středně okrovohnědá
sprašová hlína, středně ulehlá; 4 – podloží, světle okrově žlutá
spraš, středně ulehlá.
Skelet: Pohlaví: dítě. Věková skupina: inf. II. Věk dožití: 4–5.
Nálezy (tab. 79; 111): mísa (1) pod nohama; jeden JK (2-1), poloha
nedokumentována, možná zavlečen ze sousedního hrobu č. 28 (viz
superpozice).
1 – mísa, č.s. 4860;
2-1 – jeden JK, č.s. 4865.
Keramika ve výplni, 8 ks (kap. 11.1.8; tab. 111) – č.s. 4863A (dno).
Hrob 28 (obj. 2007) (tab. 13; 42: F–G; 79)
Hrobová jáma:
Dochování: 90 %, na Z straně porušeno hrobovou jámou hrobu
č. 27. Tvar: obdélný s mírně zaoblenými rohy. Orientace: 27 ° k JV.
Max. rozměry: povrch d – 209, š – 136; dno d – 180, š – 113.
Max. hloubka dna: S – 30; J – 34.
Profil: horní hrana – pozvolná, stěny: přímé s mírně šikmým sklonem, konkávní, dolní hrana – ostrá, dno – rovné, ploché.
Výplň: 1 – černohnědá prachová hlína, kyprá; 2 – tmavě hnědá prachová hlína promíšená s černohnědou prachovou hlínou (2 %),
kyprá; 3 – světle hnědá prachová hlína promíšená s černohnědou
prachovou hlínou (20 %) a světle okrově žlutou spraší (5 %), kyprá;
4 – černá hlína, organické zbytky (?), kyprá; 5 – podloží, středně
okrovohnědá sprašová hlína, středně ulehlá; 6 – podloží, světle
okrově žlutá spraš, středně ulehlá.
Skelet 28a: Pohlaví: dítě. Věková skupina: inf. III. Věk dožití: 9–11.
Skelet 28b: Pohlaví: dítě. Věková skupina: inf. III. Věk dožití: 6–7.
Skelet 28c: Pohlaví: muž. Věková skupina: ad. II. Věk dožití: 30–45.
Další organické materiály (viz kap. 9.2; tab: 3, 36, 37): Zhruba
čtvercový půdorys o rozměrech ca 40 x 40 cm, na jedné straně silně
zaoblené rohy, zachycen pod kostmi (ne pod lebkou) skeletu 28b;
obrys v půdorysu vyznačen čárkovaně, na řezu černě jako vrstva 4
s popisem „černá hlína – asi organické zbytky“; na foto jen pod
kostmi 28b tmavší hlína promíšena místy uhlíky; interpretace nejistá (i díky dislokaci kostí tří skeletů – možná podložka z org. materiálu (?).
Nálezy (tab. 79):
Skelet a: hráněný br. náramek (1) na kostech jednoho z předloktí;
schránka sladkovodního mlže (2) v obličejové části lebky.
61
Katalog hrobů – nálezové situace
Skelet b: náhrdelník z nejméně 17–18 br. korálků (4/a–p) a 6 JK
(5/1–6) poblíž lebky.
Skelet c: br. únětická jehlice (3) na hrudníku.
1 (skelet a) – hráněný br. náramek, č.s. 5011;
2 (skelet a) – schránka sladkovodního mlže, č.s. 5026;
3 (skelet c) – br. únětická jehlice, č.s. 5006;
4/a–p (skelet b) – nejméně 17–18 br. korálků, č.s. 5012 (a–o),
5014 (p);
5/1–6 (skelet b) – nejméně 6 JK (1–4, č.s. 5025) identifikovaných
částečně až při mytí kostí lebky (5–6, č.s. 5014);
6 – zv. kost (lopatka tura), č.s. 5013.
Keramika ve výplni, 3 ks (kap. 11.1.8) – č.s. 5022 (zásyp).
Hrob 29 (obj. 2011) (tab. 13; 44: C; 80; obr. 38b)
Hrobová jáma:
Dochování: celá. Tvar: obdélný. Orientace: 5 ° k JV.
Max. rozměry: povrch d – 176, š – 118; dno d – 160, š – 105.
Max. hloubka dna: S – 68; J – 69.
Profil: horní hrana – ostrá, stěny: přímé s mírně šikmým sklonem,
dolní hrana – ostrá, dno – rovné, ploché.
Výplň: 1 – tmavě černohnědá prachovojílovitá hlína se skvrnkami
světle okrově žluté spraše (2 %), kyprá; 2 – světle okrovohnědá jílovitá hlínaře skvrnkami tmavě černohnědé prachovojílovité hlíny,
kyprá; 3 – tmavě hnědočerná prachovojílovitá hlína, kyprá; 4 –
středně šedohnědá prachovojílovitá hlína, kyprá; 5 – světle okrová
jílovitá hlína, mírně ulehlá; 6 – podloží, světle okrově žlutá spraš,
středně ulehlá; 7 – světle hnědookrová sprašová hlína promíchaná
se světle okrově žlutou spraší, středně ulehlá.
Skelet: Pohlaví: žena. Věková skupina: mat. II – sen. Věk dožití:
nad 50.
Druhotné narušení / šachta (viz kap. 7.5; obr. 38b; tab: 13): Na
kresebné (tab. 13) i fotografické (obr. 38b) dokumentaci je na profilu
patrné zahloubení (vrstva č. 1), které směřuje do oblasti hrudníku
a obsahovalo i archeologické nálezy. Interpretaci jako intencionální
zásah do prostoru pohřbu nelze jednoznačně vyloučit, i když podle
dokumentace není zcela prokazatelné, že došlo k zásahu do samotného pohřbu.
Nálezy (tab. 80): schránka sladkovodního mlže (1) před obličejovou
částí lebky; kostěné šídlo (2) pod nohama; kostěná „trubičkovitá“
rukojeť se zbytkem br. drátku uvnitř (3) pod nohama, u kost. šídla
č. 2; zv. kost – lopatka (4) jako milodar u Z stěny hr. jámy; zlomek
bronzem do zelena probarvené kůstky (5) v oblasti krku.
1 – schránka sladkovodního mlže, č.s. 4899;
2 – kostěné šídlo, č.s. 4897;
3 – kostěná „trubičkovitá“ rukojeť se zbytkem br. drátku uvnitř,
č.s. 4898;
4 – zv. kost (lopatka tura), č.s. 4896;
5 – zl. bronzem do zelena probarvené kůstky, č.s. 4900.
Keramika ve výplni, 1 ks (kap. 11.1.8) – č.s. 4901 (dno).
Hrob 30 (obj. 2041) (tab. 12; 41: C; 80; 111; obr. 38b)
Hrobová jáma:
Dochování: 80 %, na J kratší straně rohy porušeny hroby č. 36
a 37. Tvar: obdélný s mírně zaoblenými rohy. Orientace: 30 ° k JV.
Max. rozměry: povrch d – 180, š – 124; dno d – 167, š – 104.
Max. hloubka dna: S – 77; J – 82.
Profil: horní hrana – ostrá, stěny: přímé s mírně šikmým sklonem,
dolní hrana – ostrá, dno – rovné, ploché.
Výplň: 1 – tmavě černohnědá prachovojílovitá hlína, kyprá; 2 – světle
šedohnědá prachovojílovitá hlína, kyprá; 3 – světle okrová jílovitá
hlína, mírně ulehlá; 4 – tmavě černohnědá prachovojílovitá hlína
se skvrnkami světle okrové jílovité hlíny (3 %), kyprá; 5 – světle
hnědošedá prachovojílovitá hlína, kyprá; 6 – podloží, světle okrově
žlutá spraš promíšená se světle hnědou hlínou (20 %), středně
ulehlá; 7 – podloží, světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá; 8 –
středně ulehlá sv. žlutookrová spraš.
Skelet: Pohlaví: žena. Věková skupina: ad. II – mat I. Věk dožití:
35–50.
Druhotné narušení / šachta (viz kap. 7.5; obr. 38b; tab: 12): Druhotné narušení intencionálním vkopem za účelem zásahu do pohřbu není prokazatelné. Kresebná dokumentace profilu hrobovou
jamou (tab. 12) se poněkud liší od fotodokumentace (obr. 38b).
62
48–76
Podle fotografie se spíše zdá, že mohlo dojít k zásahům dvěma: do
výplně hrobové jámy (vrstvy 2, 3 a 5) se zahlubují vrstvy „zásahu“
s velmi tmavou výplní (vrstvy 1⬅4 – totožnost vrstev vyplývá i z jejich slovního popisu v dokumentaci), do nich potom ještě stratigraficky mladší zásah s téměř kolmou S stěnou – vrstvy 2, 3 a 8).
Smysl těchto zásahů však není zřejmý – vzhledem k umístění
hrobů přímo na sídlišti není vyloučeno, že jde o mladší sídlištní objekty (???). Zásahy však nejsou patrné na profilu výplní hrobu
č. 36, navazujícího směrem k J (viz níže).
Nálezy (tab. 80; 111): únětický koflík (1) před lebkou; br. únětická
jehlice (2) u pravé klíční kosti; náhrdelník z nejméně 17 JK (3/1–
17), tří schránek mořských mlžů (4a-c) a jednoho provrtaného
zvířecího zubu (5) na krku; úštěp, rohovec (6), přesná poloha nedokumentována.
1 – únětický koflík, č.s. 5181;
2 – br. únětická jehlice, č.s. 5179;
3/1–17 – nejméně 17 JK (1–11, č.s. 5177), identifikovaných částečně až při mytí kostí lebky (12–17, č.s. 5170);
4a–c – tři schránky mořských mlžů, kelnatek, č.s. 5178, jedna (c)
identifikována až při mytí kostí;
5 – provrtaný zvířecí zub (řezák psa), č.s. 5180;
6 – úštěp, rohovec, č.s. 5184.
Keramika ve výplni, 12 ks (kap. 11.1.8; tab. 111) – č.s. 5186, 5187
(zásyp).
Hrob 31 (obj. 1978) (tab. 5; 40: F–G; 44: B; 111)
Hrobová jáma:
Dochování: celá, umělá hrana, nejdříve kopáno jako sídlištní objekt, osa položena V–Z. Tvar: neurčitelný, špatně vykopáno, hypotetická hrobová jáma. Orientace: 13 ° k JZ.
Max. rozměry: povrch d – 204, š – 97; dno d – 182, š – 97.
Max. hloubka dna: S – 34; J – 34.
Profil: horní hrana – ostrá, stěny: přímé s mírně šikmým sklonem,
dolní hrana – ostrá, dno – rovné, ploché.
Výplň: 1 – středně hnědá jílovitá hlína se skvrnkami okrově žluté
spraše (10 %), středně ulehlá; 2 – okrově žlutá spraš se skvrnkami
středně hnědé jílovité hlíny (5 %), středně ulehlá; 3 – podloží, světle
okrově žlutá spraš, středně ulehlá.
Skelet: Pohlaví: dítě. Věková skupina: inf. III. Věk dožití: 8–10.
Nálezy: bez milodarů, pouze „sídlištní“ materiál ve výplni.
Keramika ve výplni, 7 ks (kap. 11.1.8; tab. 111) – č.s. 4564 (0–dno),
5113 (dno).
Hrob 32 (obj. 2003) (tab. 14; 43: A–C; 81)
Hrobová jáma:
Dochování: celá. Tvar: obdélný s výrazně zaoblenými rohy na J
straně. Orientace: 12 ° k JV.
Max. rozměry: povrch d – 225, š – 135; dno d – 198, š – 95.
Max. hloubka dna: S – 82; J – 82.
Profil: horní hrana – ostrá, pozvolná, stěny: přímé s mírně šikmým
sklonem, dolní hrana – ostrá, dno – rovné, ploché.
Výplň: 1 – středně hnědá jílovitoprachová hlína, kyprá; 2 – tmavě
hnědočerná jílovitoprachová hlína, kyprá; 3 – světle hnědookrová
jílovitopísčiá hlína, kyprá; 4 – světle okrovohnědá jílovitoprachová
hlína se skvrnkami tmavě hnědočerné jílovitoprachové hlíny (5 %);
5 – tmavě hnědá jílovitá hlína, středně ulehlá; 6 – středně hnědookrová jílovitoprachová hlína, kyprá; 7 – podloží, středně okrovohnědá spraš se skvrnkami středně hnědé hlíny (20 %), středně
ulehlá; 8 – podloží, světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá.
Skelet: Pohlaví: žena. Věková skupina: ad. II. Věk dožití: 30–40.
Druhotné narušení / šachta (viz kap. 7.5; tab: 14; 43: A–B): Skelet
neporušen, existence intencionálního zásahu do hrobu není prokazatelná. Liší se kresebná a fotografická dokumentace profilu
(tab. 14; 43: A, B). Na kresebné dokumentaci (tab. 14) je zásah
(vrstvy 2 a 3) dokončen až na dno, na fotodokumentaci (tab. 43: A,
B) se ale spíš zdá, že šlo o vkop s kruhovým půdorysem, končící
nad dnem hrobové jámy, který nedosáhl až na kostru. Důležité je
zjištění, že nádoba č. 2 (viz tab. 81), která ležela 26 cm nad dnem
hrobové jámy (tab. 14; 43: C), tedy patrně na dně vkopu, patří také
starší době bronzové. Nádoba nepatří k hrobové výbavě.
Nálezy (tab. 81): dvě nádoby nebo jejich části (1, 3), z toho mísa (1)
pod nohama, miska ve střepech (3) u pravé paže; nádobka č. 2 není
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Katalog hrobů – nálezové situace
součástí hrobové výbavy (viz výše); br. únětická (4) jehlice na hrudníku; drobný zlomek br. předmětu/tyčinky kruhového řezu (5) nedaleko špičky kostěného šídla č. 7; nejméně 8 JK (6/1–8), některé
v oblasti krku (částečně pod lebkou), některé u kolen; kostěné šídlo
(7) u pravého ramene; zv. kost – lopatka jako milodar (8) v SV rohu
hr. jámy.
1 – hlubší mísa, č.s. 4876;
2 – miniaturní nádobka, č.s. 4881;
3 – miska, č.s. 4877;
4 – br. únětická jehlice, č.s. 4875;
5 – zlomek br. předmětu/tyčinky, č.s. 4879;
6/1–8 – celkem 8 JK (1–6, č.s. 4880), identifikovaných částečně až
při mytí kostí lebky (7–8, č.s. 4878);
7 – kostěné šídlo, č.s. 4874;
8 – zv. kost (lopatka tura), č.s. 4888.
Hrob 33 (obj. 1997) (tab. 8; 44: G–H; 82)
Hrobová jáma:
Dochování: celá. Tvar: obdélný s výrazně zaoblenými rohy na
S straně. Orientace: 8 ° k JV.
Max. rozměry: povrch d – 188, š – 117; dno d – 168, š – 117.
Max. hloubka dna: S – 60; J – 59.
Profil: horní hrana – ostrá, pozvolná, stěny: přímé se šikmým sklonem, přímé kolmé, dolní hrana – ostrá, dno – rovné, ploché.
Výplň: 1 – tmavě černohnědá jílovitoprachová hlína, kyprá; 2 –
středně hnědá prachovojílovitá hlína se skvrnkami tmavě černohnědé jílovitoprachové hlíny a světlé žlutookrové jílovité hlíny
(2 %), kyprá; 3 – světle žlutookrová jílovitá hlína se skvrnkami
světle hnědé hlíny (20 %), kyprá; 4 – středně okrovohnědá jílovitá
hlína se skvrnkami tmavě hnědé hlíny (2 %), kyprá; 5 – podloží,
světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá.
Skelet: Pohlaví: žena. Věková skupina: sen. Věk dožití: nad 55.
Nálezy (tab. 82): miniaturní nádobka (1) před hrudníkem; náhrdelník z nejméně 16 JK (2/1–16) a dvou schránek mořských mlžů
– kelnatek (3a, b) v oblasti krku.
1 – miniaturní nádobka, č.s. 4720;
2/1–16 nejméně 16 JK (1–14, č.s. 4727), identifikovaných částečně
až při mytí kostí pravé ruky (15–16, č.s. 4723);
3a, b – dvě schránky mořských mlžů, kelnatek, č.s. 4727;
4 – zv. kost (lopatka prasete), č.s. 5129, přesná poloha nedokumentována, nalezeno při mytí antropol. materiálu.
Keramika ve výplni, 8 ks (kap. 11.1.8) – č.s. 5127 (0–dno), 5130
(dno).
Mazanice ve výplni, 1 ks – č.s. 5128.
Hrob 34 (obj. 2001) (tab. 16; 44: D)
Hrobová jáma:
Dochování: celá. Tvar: lehce nepravidelný, nejspíše obdélný. Orientace: 10 ° k JV.
Max. rozměry: povrch d – 225, š – 132; dno d – 196, š – 121.
Max. hloubka dna: S – 93; J – 101.
Profil: horní hrana – ostrá, pozvolná, stěny: přímé s mírně šikmým
sklonem, přímé šikmé, dolní hrana – ostrá, dno – rovné, ploché.
Výplň: 1 – tmavě černošedá prachová hlína promíchaná se světle
okrovou jílovitou hlínou (30 %), kyprá; 2 – světle okrová jílovitá
hlína promíchaná s tmavě černošedou prachovou hlínou (5 %),
mírně ulehlá; 3 – tmavě černohnědá prachovojílovitá hlína, kyprá;
4 – podloží, středně okrovohnědá sprašová hlína, středně ulehlá;
5 – podloží, světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá.
Skelet: Pohlaví: muž. Věková skupina: ad. II. Věk dožití: 30–40.
Nálezy: zvířecí kost, prstní článek tura (1), přesná poloha nedokumentována.
1 – zvířecí kost na dně (prstní článek tura), č.s. 5118 (nevyobrazeno).
Keramika ve výplni, 1 ks (kap. 11.1.8) – č.s. 5119 (dno).
Hrob 35 (obj. 1991) (tab. 10; 46: A; 73)
Hrobová jáma:
Dochování: celá. Tvar: obdélný. Orientace: 8 ° k JZ.
Max. rozměry: povrch d – 202, š – 122; dno d – 194, š – 112.
Max. hloubka dna: S – 15; J – 13.
Profil: horní hrana – pozvolná, stěny: přímé s mírně šikmým sklonem, dolní hrana – ostrá, dno – mírně konkávní.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
48–76
Výplň: 1 – černohnědá jílovitá hlína se skvrnkami světle okrově žluté
spraše (5 %), středně ulehlá; 2 – tmavě hnědá jílovitá hlína se
skvrnkami černohnědé jílovité hlíny (30 %), středně ulehlá; 3 – světle
hnědá jílovitá hlína se skvrnami černohnědé jílovité hlíny (30 %),
středně ulehlá; 4 – okrově žlutá jílovitá spraš, středně ulehlá.
Skelet: Pohlaví: žena. Věková skupina: ad. I. Věk dožití: 20–30.
Nálezy (tab. 10; 46; 73): zlomky nerekonstruovatelné nádobky (1)
u pravé paže; tenká br. jehla se špičkou (2) u nádobky; zv. kosti
(prstní články tura) za/nad lebkou (3) a nad loktem pravé ruky (4)
– ve výplni nad kostrou, původně možná na rakvi (?).
1 – nádobka ve zlomcích, nevyobrazena – č.s. 4774;
2 – tenká br. jehla se špičkou, č.s. 4769;
3 – zv. kost (prstní článek tura), č.s. 4772, jeho povrch 16 cm nad
dnem hr. jámy a 12 cm nad kostmi horních končetin pohřbeného
jedince;
4 – zv. kost (prstní článek tura), č.s. 4772, jeho povrch je 18 cm
nad dnem hr. jámy a 8 cm nad kostmi lebky.
Keramika ve výplni, 4 ks (kap. 11.1.8) – č.s. 4770 (zásyp).
Hrob 36 (obj. 1998) (tab. 9; 45; 82–83; 111)
Hrobová jáma:
Dochování: celá. Tvar: obdélný. Orientace: 12 ° k JV.
Max. rozměry: povrch d – 251, š – 169; dno d – 206, š – 125.
Max. hloubka dna: S – 85; J – 91.
Profil: horní hrana – ostrá, pozvolná, stěny: přímé s mírně šikmým
sklonem, přímé kolmé, dolní hrana – ostrá, dno – rovné, mírně konkávní.
Výplň: 1 – tmavě hnědá prachovojílovitá hlína se skvrnkami okrově
žluté spraše (10 %), středně ulehlá; 2 – tmavě hnědá jílovitá hlína
se skvrnkami okrově žluté spraše (3 %), středně ulehlá; 3 – okrovožlutá spraš promíšená se středně hnědou jílovitou hlínou a skvrnkami tmavě hnědé jílovité hlíny, středně ulehlá; 4 – tmavě hnědá
jílovitá hlína se skvrnkami okrově žluté spraše (5 %), středně
ulehlá; 5 – středně šedá jílovitá hlína, středně ulehlá; 6 – okrově žlutá spraš promíchaná se středně hnědou jílovitou hlínou;
7 – okrově žlutá spraš promíchaná se středně šedou jílovitou hlínou, středně ulehlá; 8 – okrově žlutá spraš se skvrnkami světle
hnědé jílovité hlíny, středně ulehlá; 9 – tmavě hnědá prachovojílovitá hlína se skvrnkami okrově žluté spraše (30 %), středně ulehlá;
10 – okrově žlutá spraš promíchaná s hnědou jílovitou hlínou
a skvrnkami středně hnědé jílovité hlíny (5 %), vápenité konkrece,
středně ulehlá; 11 – podloží, okrovohnědá sprašová hlína, středně ulehlá; 12 – podloží, světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá;
13 – tmavě šedohnědá prachovojílovitá hlína, středně ulehlá.
Skelet: Pohlaví: ? žena. Věková skupina: ad. II. Věk dožití: 30–45.
Druhotné narušení / šachta (viz kap. 7.5; tab: 9; 45: C–J): Na profilech není druhotné narušení jednoznačně identifikovatelné, skelet
však jeví známky narušení zejména v prostoru lebky, i když na
druhé straně byl jantarový náhrdelník dochován kompletní a in
situ.
Nálezy (tab. 82; 83; 111): náhrdelník složený z nejméně 156 JK (1–
160) a čtyř rozřaďovačů (23, 53, 99, 160); 2 nádoby (201, 202),
z toho miniaturní nádobka (202) za lebkou, dvouuchá amforovitá
nádoba (201) před koleny, mimo rakev; 1 únětické jehlice (Ösenkopfnadel, 203) u pasu, nad koleny (?); 1 valounek (204) za lebkou,
u nádoby 201; 2 zvířecí kosti (205, 206), jedna (205, levá lopatka
tura domácího) před koleny, u nádoby 202, druhá (206, záprstní
kost tura domácího, 206) za pánví, možná v druhotné pozici díky
narušení (?), zvířecí kost, lopatka prasete (207), přesná poloha nedokumentována.
1–160 – nejméně 160 JK (z toho nejméně 4 rozřaďovače – č. 23,
53, 99 a 160), č.s. 5136/A (1–37), 5136/B1 (38–118), 5136/B2
(119–124), 5136/B3 (125–131), 5136/C (132–134), 5136/D (135–
159), 5136 (160);
161–200 – neobsazeno;
201 – dvouuchá amforovitá nádoba, č.s. 4842;
202 – miniaturní nádobka, č.s. 4838;
203 – br. únětická jehlice, č.s. 4840;
204 – ohlazený křemenný valoun, nástroj, č.s. 4839;
205 – zvířecí kost (levá lopatka tura domácího), č.s. 4844;
206 – zvířecí kost (záprstní kost tura domácího), č.s. 4843;
207 – zvířecí kost na dně (lopatka prasete), č.s. 5107 (nevyobrazeno).
63
Katalog hrobů – nálezové situace
Keramika ve výplni, 15 ks (kap. 11.1.8; tab. 111) – č.s. 5105 (povrch), 5108 (0–50), 5109 (0–dno).
Kameny ve výplni, 4 ks (kap. 13.7) – č.s. 5106.
Hrob 37 (obj. 2039) (tab. 3; 44: E–F)
Hrobová jáma:
Dochování: 80 %, porušen jeden roh na JV straně sídlištním objektem 2039a. Tvar: obdélný s výrazně zaoblenými rohy. Orientace:
15 ° k JZ.
Max. rozměry: povrch d – 141, š – 92; dno d – 117, š – 76.
Max. hloubka dna: S – 26; J – 26.
Profil: horní hrana – pozvolná, stěny: přímé s mírně šikmým sklonem, dolní hrana – pozvolná, dno – rovné, ploché.
Výplň: 1 – středně hnědá hlína promíšená s tmavě černohnědou
prachovou hlínou (10 %), středně ulehlá; 2 – tmavě černohnědá
prachová lína, středně ulehlá; 3 – podloží (?), světle hnědá jílovitá
hlína promíšená s tmavě černohnědou prachovou hlínou (30 %),
středně ulehlá.
Skelet: Pohlaví: dítě. Věková skupina: inf. II. Věk dožití: 4–5.
Nálezy: bez nálezů.
Keramika ve výplni, 2 ks (kap. 11.1.8) – č.s. 5199A (zásyp).
Hrob 38 (obj. 2038) (tab. 17; 46: B–C; 73; obr. 38b)
Hrobová jáma:
Dochování: celá. Tvar: obdélný se zaoblenými rohy na S straně.
Orientace: 9 ° k JV.
Max. rozměry: povrch d – 262, š – 208; dno d – 190, š – 142.
Max. hloubka dna: S – 128; J – 128.
Profil: horní hrana – pozvolná, stěny: přímé s mírně šikmým sklonem, konkávní, dolní hrana – ostrá, pozvolná, dno – rovné, ploché.
Výplň: 1 – tmavě černohnědá prachová hlína promíšená se světle
okrovou jílovitou spraší (2 %), středně ulehlá; 2 – středně hnědá
hlína, promíšená s tmavě černohnědou prachovou hlínou a světle
okrovou jílovitou hlínou (1 %), středně ulehlá; 3 – středně hnědá
sypká písková hlína, středně ulehlá; 4 – středně okrová jílovitá
hlína, středně ulehlá.
5 – světle šedá jílovitá hlína, silně ulehlá; 6 – světle okrová jílovitá
spraš s příměsí výplně č. 1 a 5 (1 %), středně ulehlá; 7 – podloží,
světle okrová jílovitá hlína, silně ulehlá; 8 – podloží, středně okrovohnědá sprašová hlína, středně ulehlá; 9 – podloží, světle okrově
žlutá spraš, středně ulehlá.
Skelet: Pohlaví: muž. Věková skupina: ad. I–II. Věk dožití: 25–35.
Druhotné narušení / šachta (viz kap. 7.5; obr. 38b; tab: 17): Výkopci předpokládaný nedokončený druhotný zásah, projevující se
v horní části profilu hr. jámy jako tmavá „prosedlina“, dosahující
podle pozorování na profilu v omezeném prostoru hloubky 95 cm
(tedy 30 cm nad dnem hr. jámy) není jednoznačně prokazatelný
(zejména z důvodu nedosažení skeletu) – může jít o tmavší výplň
časem sesedlé propadliny v horní části hr. jámy.
Nálezy (tab. 73): br. únětická jehlice (1) v pravé části hrudníku; zv.
kost – lopatka jako milodar (2) v SZ rohu hr. jámy.
1 – br. únětická jehlice, č.s. 5145;
2 – zv. kost (lopatka tura), č.s. 5144.
Keramika ve výplni, 1 ks (kap. 11.1.8) – č.s. 5190 (dno).
48–76
Hrob 40 (obj. 2013) (tab. 15; 46: F–G, J; 84–85)
Hrobová jáma:
Dochování: celá. Tvar: obdélný. Orientace: 17 ° k JV.
Max. rozměry: povrch d – 227, š – 115; dno d – 191, š – 86.
Max. hloubka dna: S – 111; J – 111.
Profil: horní hrana – pozvolná, stěny: přímé se šikmým sklonem,
dolní hrana – ostrá, dno – rovné, ploché.
Výplň: 1 – černohnědá prachová hlína, kyprá; 2 – světle okrová
spraš promíšená s černohnědou prachovou hlínou (5 %), kyprá;
3 – světle okrová spraš promíšená se středně okrovohnědou sprašovou hlínou, kyprá; 4 – podloží, světle okrově žlutá spraš, středně
ulehlá; 5 – podloží, středně okrovohnědá sprašová hlína, středně
ulehlá.
Skelet: Pohlaví: ? žena? Věková skupina: ad. II – mat I. Věk dožití:
35–50.
Nálezy (tab. 84, 85): dvě nádoby (1, 2), z toho miniaturní nádobka
(1) u pravého lokte a hrnec (2) v JZ rohu hr. jámy spolu se zv.
kostmi č. 8; br. únětická jehlice (3) před hrudníkem; náhrdelník
z nejméně 20 JK (4/1–20) a jednoho zv. zubu (5) v oblasti krku/
prsou; kostěné šídlo (6) u nádobky č. 1; valounový nástroj (7) u nádobky č. 1; zv. kost – lopatka jako milodar (8) v JZ rohu hr. jámy.
1 – miniaturní nádobka, č.s. 4970;
2 – hrnec, č.s. 4978;
3 – br. únětická jehlice, č.s. 4967;
4/1–20 – nejméně 20 JK (1–19, č.s. 4966), jeden identifikován až
při mytí kostí lebky (20, č.s. 4972);
5 – zvířecí zub (špičák psa) s otvorem pro zavěšení, č.s. 4968;
6 – kostěné šídlo, č.s. 4971;
7 – křemenný valoun, nástroj, č.s. 4969;
8 – zv. kost (lopatka tura), č.s. 4980.
Hrob 41 (obj. 1993) (tab. 18; 47: A–B; 86)
Hrobová jáma:
Dochování: celá. Tvar: oválný. Orientace: 10 ° k JV.
Max. rozměry: povrch d – 238, š – 140; dno d – 188, š – 105.
Max. hloubka dna: S – 88; J – 85.
Profil: horní hrana – pozvolná, stěny: konkávní, dolní hrana – nepostřehnutelná, dno – rovné, mírně konkávní.
Výplň: 1 – černohnědá jílovitá hlína se skvrnkami okrově žluté
spraše (20 %), středně ulehlá; 2 – okrově žlutá spraš promíchaná
se světle okrovohnědou spraší a skvrnkami černohnědé jílovité
hlíny (5 %), středně ulehlá; 3 – středně okrová spraš se skvrnami
okrově žluté spraše, vápenité konkrece, středně ulehlá; 4 – podloží,
okrově žlutá sprašová hlína, středně ulehlá; 5 – podloží, okrově
žlutá spraš, středně ulehlá.
Skelet: Pohlaví: muž. Věková skupina: mat. I–II. Věk dožití: 40–55.
Nálezy (tab. 86): únětický koflík (1) u pravého ramene/brady; dřík
jehlice neznámého typu (2) v oblasti břicha; zv. kost – lopatka jako
milodar (3) pod nohama.
1 – únětický koflík, č.s. 4730;
2 – dřík br. jehlice neurčitelného typu, č.s. 4729;
3 – zv. kost (lopatka tura), č.s. 4728.
Keramika ve výplni, 1 ks (kap. 11.1.8) – č.s. 5116 (0–dno).
Hrob 42 (obj. 2040) (tab. 10; 47: C–D; 87)
Hrob 39 (obj. 1995) (tab. 8; 46: H; 77)
Hrobová jáma:
Dochování: 90 %, na J straně nepatrně porušeno sídlištní jámou
1996. Tvar: oválný. Orientace: 33 ° k JV.
Max. rozměry: povrch d – 122, š – 88; dno d – 115, š – 83.
Max. hloubka dna: S – 21; J – 21.
Profil: horní hrana – pozvolná, stěny: přímé s mírně šikmým sklonem, konkávní, dolní hrana – pozvolná, nepostřehnutelná, dno –
rovné, ploché.
Výplň: 1 – černohnědá prachovojílovitá hlína, kyprá; 2 – hnědá písková hlína, kyprá, výplň obj. 1996; 3 – okrová jílovitá hlína se
skvrnkami černohnědé prachovojílovité hlíny (10 %), kyprá; 4 – podloží, světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá.
Skelet: Pohlaví: dítě. Věková skupina: inf. II. Věk dožití: 4–5.
Nálezy (tab. 77): kostěné šídlo (1) před nohama.
1 – kostěné šídlo, nedochováno.
Keramika ve výplni, 4 ks (kap. 11.1.8) – č.s. 4748 (0–dno).
64
Hrobová jáma:
Dochování: celá. Tvar: jiný, nepravidelný. Orientace: 67 ° k JV.
Max. rozměry: povrch d – 150, š – 137; dno d – 123, š – 115.
Max. hloubka dna: S – 45; J – 45.
Profil: horní hrana – ostrá, stěny: přímé se šikmým sklonem, dolní
hrana – ostrá, dno – rovné, mírně konkávní.
Výplň: 1 – středně hnědá prachovojílovitá hlína promíchaná s okrovohnědou spraší, středně ulehlá; 2 – podloží, středně okrovohnědá
spraš, středně ulehlá; 3 – podloží, světle okrově žlutá spraš, středně
ulehlá.
Skelet: Pohlaví: dítě. Věková skupina: inf. III. Věk dožití: 6,5–7,5.
Nálezy (tab. 87): tyčinkovitý náramek ze silného br. drátu (1) na
levém zápěstí; br. dlátko (2) za/nad hlavou; tři JK (3/1–2) a jeden
provrtaný zv. zub (4) u pasu; zv. kost – lopatka jako milodar (5)
u kolen.
1 – br. tyčinkovitý náramek ze silného drátu, č.s. 5027;
2 – br. dlátko, č.s. 5028;
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Katalog hrobů – nálezové situace
3/1–3 – nejméně tři JK, č.s. 5029;
4 – provrtaný zv. zub (špičák psa), č.s. 5031;
5 – zv. kost (lopatka prasete), č.s. 5032.
Hrob 43 (obj. 2014) (tab. 19; 47: E; 87)
Hrobová jáma:
Dochování: celá. Tvar: obdélný s výrazně zaoblenými rohy. Orientace: 24 ° k JV.
Max. rozměry: povrch d – 220, š – 131; dno d – 168, š – 91.
Max. hloubka dna: S – 113; J – 107.
Profil: horní hrana – pozvolná, stěny: přímé s mírně šikmým sklonem, dolní hrana – ostrá, dno – nerovné, mírně konkávní.
Výplň: 1 – hnědošedá prachová hlína, středně ulehlá; 2 – světle
šedohnědá prachová hlína, středně ulehlá; 3 – hnědošedá prachová
hlína s proplástky žluté spraše (20 %), středně ulehlá; 4 – žlutá
spraš s proplástky světle šedohnědé prachové hlíny (30 %), středně
ulehlá; 5 – hnědočerná prachová hlína, středně ulehlá; 6 – středně
okrovohnědá sprašová hlína promíchaná se světle okrově žlutou
spraší, středně ulehlá; 7 – podloží, středně okrovohnědá sprašová
hlína, středně ulehlá; 8 – podloží, světle okrově žlutá spraš, středně
ulehlá.
Skelet: Pohlaví: muž. Věková skupina: ad. I. Věk dožití: 20–30.
Nálezy (tab. 87): dvě nádoby (1, 2) a jeden větší atypický střep (3),
z toho hrnec/mísa (1) v JZ rohu hr. jámy, koflík (2) a větší střep (3)
pod nohama; schránka mořského mlže – kelnatky (4) v oblasti
pánve; zv. kost – lopatka jako milodar (5) u Z stěny jámy, v S části;
zv. kosti (6) pod nohama.
1 – hrnec/mísa, č.s. 4955;
2 – koflík, č.s. 4956;
3 – větší atypický střep, nevyobrazen, č.s. 4957;
4 – schránka mořského mlže, kelnatky, č.s. 4964;
5 – zv. kost (lopatka tura), č.s. 4954;
6 – zv. kosti (neurč. savec), č.s. 4953.
Hrob 44 (obj. 2002) (tab. 14; 47: H–J; 85)
Hrobová jáma:
Dochování: celá, překop na S kratší straně (?), umělá hrana. Tvar:
obdélný s výrazně zaoblenými rohy na S straně. Orientace: 21 °
k JV.
Max. rozměry: povrch d – 205, š – 144; dno d – 182, š – 118.
Max. hloubka dna: S – 73; J – 72.
Profil: horní hrana – ostrá, stěny: přímé kolmé, dolní hrana – ostrá,
nepostřehnutelná, dno – rovné, mírně konkávní.
Výplň: 1 – tmavě hnědá až černohnědá prachovojílovitá hlína,
středně ulehlá; 2 – tmavě hnědá prachovojílovitá hlína promíchaná
s okrově žlutou spraší, středně ulehlá; 3 – okrově žlutá spraš se
skvrnkami tmavě hnědé prachovojílovité hlíny; 4 – podloží, středně
okrovohnědá spraš, středně ulehlá; 5 – podloží, světle okrově žlutá
spraš, středně ulehlá; 6 – středně hnědá prachovojílovitá hlína se
skvrnkami černé jílovité uhlíkové hlíny, zachováno i v půdorysu.
Další organické materiály (viz kap. 9.2; tab: 14; 47: H): Ve V polovině hrobové jámy na dně před lokty a koleny zemřelého byla zachycena středně hnědá prachovojílovitá hlína se skvrnkami černé
jílovité hlíny (s uhlíky?) nepravidelného (ledvinovitého) tvaru (d –
45, š – 20 cm), interpretovaná výkopci jako zbytek dřevěné podložky či jiného organického materiálu (?). Na kresbě půdorysu je
místo vyznačeno čárkovanou obrysovou linkou, označením vrstvy
6 a popisem „stř. hnědá prachovojílovitá hlína + skupinky černé jílovité hlíny (dr. uhlíky?) = v půdorysu“, na řezu však dokumentována
nebyla; v popisu vrstev je dále naznačeno šrafování a u toho popis
„organika? – v půdorysu nivel. bod č. 25“ – vrstvička v půdorysu jen
těsně u nádobky, na foto půdorysu, jen jako mírně do hněda probarvený podlouhlý flek s nepravidelným okrajem od kolen k nádobce (tab. 47: H); naopak tenká, velmi tmavá vrstvička je
identifikovatelná na fotografii řezu (tab. 14) nejen pod koleny, ale
i v délce ca 40–50 cm od lokte pravé ruky až do míst nad lebkou –
na kresebné dokumentaci tuto vrstvičku nenajdeme (!!).
Skelet: Pohlaví: žena. Věková skupina: sen. Věk dožití: nad 55.
Nálezy (tab. 85): únětický koflík (1) před břichem; br. drátěný kroužek/záušnice (2) na pravé straně lebky; drobný broušený nástroj
z vápence (3) u nádobky č. 1; kostěná jehlice (4) na prsou.
1 – únětický koflík, č.s. 4823;
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
48–76
2 – drátěný kroužek/záušnice, č.s. 4819, 4821;
3 – drobný vápencový broušený nástroj, č.s. 4822;
4 – kostěná jehlice s plochou okrouhlou provrtanou hlavicí, č.s.
4825.
Mazanice ve výplni, 3 ks – č.s. 5103.
Hrob 45 (obj. 1994) (tab. 10; 47: G; 77)
Hrobová jáma:
Dochování: celá. Tvar: oválný. Orientace: 10 ° k JZ.
Max. rozměry: povrch d – 126, š – 61; dno d – 120, š – 57.
Max. hloubka dna: S – 12; J – 12.
Profil: horní hrana – pozvolná, stěny: přímé s mírně šikmým sklonem, dolní hrana – ostrá, dno – rovné, ploché.
Výplň: 1 – středně hnědá prachová hlína, kyprá; 2 – podloží, světle
okrově žlutá spraš, středně ulehlá.
Skelet: Pohlaví: dítě. Věková skupina: inf. II. Věk dožití: 3–4,5.
Nálezy (tab. 77): jeden JK (1) před hrudníkem.
1 – jeden JK, č.s. 4758.
Keramika ve výplni, 3 ks (kap. 11.1.8) – č.s. 4760 (0–dno).
Hrob 46 (obj. 2000) (tab. 11; 48: D–E; 85)
Hrobová jáma:
Dochování: celá. Tvar: oválný. Orientace: 2 ° k JZ.
Max. rozměry: povrch d – 152, š – 108; dno d – 130, š – 90.
Max. hloubka dna: S – 36; J – 36.
Profil: horní hrana – ostrá, pozvolná stěny: mírně konvexní, mírně
konkávní, dolní hrana – ostrá, dno – ploché, mírně konkávní.
Výplň: 1 – tmavě hnědočerná prachová hlína, kyprá; 2 – středně
okrovohnědá sprašová hlína, středně ulehlá; 3 – světle hnědookrová jílovitá hlína, kyprá; 4 – světle okrovohnědá jílovitá hlína,
kyprá; 5 – podloží, světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá.
Skelet: Pohlaví: dítě. Věková skupina: inf. III. Věk dožití: 8–10.
Nálezy (tab. 85): jeden JK (1) mezi nohama a V stěnou hr. jámy.
1 – jeden JK, č.s. 4834.
Hrob 47 (obj. 2018) (tab. 14; 48: A–B, D; 86; 111)
Hrobová jáma:
Dochování: 90 %, hrobová jáma narušena na V straně hrobem 46.
Tvar: výrazně nepravidelný. Orientace: 4 ° k JZ.
Max. rozměry: povrch d – 196, š – 124; dno d – 178, š – 104.
Max. hloubka dna: S – 49; J – 49.
Profil: horní hrana – pozvolná, stěny: přímé s mírně šikmým sklonem, dolní hrana – ostrá, dno – rovné, ploché.
Výplň: 1 – tmavě hnědá až černohnědá prachovojílovitá hlína se
skvrnkami okrově žluté spraše (5 %), středně ulehlá; 2 – okrově
žlutá spraš promíšená s okrovohnědou spraší a skvrnkami tmavě
hnědé hlíny (10 %), středně ulehlá; 3 – podloží, okrovohnědá spraš,
středně ulehlá; 4 – podloží, světle okrově žlutá spraš, středně
ulehlá.
Skelet: Pohlaví: žena. Věková skupina: mat. I–II. Věk dožití: 40–60.
Nálezy (tab. 86; 111): únětický koflík (1) za zády/rameny; br. únětická jehlice (2) před břichem, u dlaně levé ruky; náhrdelník z nejméně 34 JK (3/1–34), korále rozházené v a kolem oblasti krku; zv.
kost – lopatka jako milodar (4) za pánví.
1 – únětický koflík, č.s. 4996;
2 – br. únětická jehlice, č.s. 4988;
3/1–34 – nejméně 34 JK (1–28, č.s. 4982), částečně identifikovaných až při mytí kostí lebky (29–34, č.s. 4994).
4 – zv. kost (lopatka prasete), č.s. 4995.
Keramika ve výplni, 2 ks (kap. 11.1.8; tab. 111) – č.s. 4999 (dno).
Hrob 48 (obj. 2024) (tab. 3; 48: C; 77)
Hrobová jáma:
Dochování: 90 %, na J straně hrobová jáma překopána, umělá hrana.
Tvar: jiný, překopáno, původně zřejmě oválný. Orientace: 3 ° k JZ.
Max. rozměry: povrch d – 152, š – 114; dno d – 140, š – 109.
Max. hloubka dna: S – 43; J – 43.
Profil: horní hrana – pozvolná, stěny: přímé s mírně šikmým sklonem, dolní hrana – ostrá, dno – rovné, mírně konkávní.
Výplň: 1 – tmavě hnědá prachovojílovitá hlína se skvrnkami světle
okrově žluté spraše (5 %), středně ulehlá; 2 – středně hnědá prachovojílovitá hlína se skvrnkami světle okrově žluté spraše (10 %),
65
Katalog hrobů – nálezové situace
středně ulehlá; 3 – podloží, světle okrově žlutá spraš, středně
ulehlá; 4 – podloží, středně okrovohnědá sprašová hlína, středně
ulehlá.
Skelet: Pohlaví: dítě. Věková skupina: inf. II. Věk dožití: 5–6.
Nálezy (tab. 77): miniaturní nádobka (1) za hlavou; zv. kost – lopatka jako milodar (2) u V stěny hr. jámy, před nohama.
1 – miniaturní nádobka, č.s. 4946;
2 – zv. kost (lopatka tura), č.s. 4950.
Hrob 49 (obj. 2015) (tab. 19; 47: F)
Hrobová jáma:
Dochování: 90 %, na J straně hrana hrobové jámy na povrchu porušena kůlovou jamkou 2016. Tvar: lichoběžníkový se širší stranou
u nohou, s výrazně zaoblenými rohy. Orientace: 13 ° k JV.
Max. rozměry: povrch d – 197, š – 138; dno d – 174, š – 108.
Max. hloubka dna: S – 95; J – 102.
Profil: horní hrana – ostrá, stěny: přímé s mírně šikmým sklonem,
dolní hrana – ostrá, dno – nerovné, mírně konkávní, konvexní,
stupňovité.
Výplň: 1 – tmavě šedohnědá prachovojílovitá hlína se skvrnkami
okrově žluté spraše (10 %), středně ulehlá; 2 – tmavě hnědá prachovojílovitá hlína se skvrnkami okrově žluté spraše (3 %), středně
ulehlá; 3 – okrově žlutá spraš promíchaná s okrovohnědou spraší
a skvrnkami tmavě šedohnědé prachovojílovité hlíny (5 %), středně
ulehlá; 4 – okrovohnědá spraš promíchaná s okrovošedou spraší
(10 %), středně ulehlá; 5 – černohnědá jílovitá hlína se skvrnkami
okrově žluté spraše (1 %); 6 – středně šedá jílovitá hlína, středně
ulehlá; 7 – středně hnědošedá jílovitá hlína, středně ulehlá; 8 –
podloží, středně okrovohnědá spraš, středně ulehlá; 9 – podloží,
světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá.
Skelet: Pohlaví: muž. Věková skupina: ad. II. Věk dožití: 30–40.
Nálezy: bez nálezů.
Keramika ve výplni, 9 ks (kap. 11.1.8) – č.s. 5064 (zásyp).
Hrob 50 (obj. 2021) (tab. 18; 46: D–E; 88–89)
Hrobová jáma:
Dochování: celá. Tvar: oválný až kruhový. Orientace: 10 ° k JV.
Max. rozměry: povrch d – 183, š – 140; dno d – 137, š – 102.
Max. hloubka dna: S – 127; J – 127.
Profil: horní hrana – ostrá, pozvolná, stěny: přímé s mírně šikmým
sklonem, konkávní, dolní hrana – ostrá, pozvolná dno – rovné, ploché.
Výplň: 1 – tmavě černohnědá prachová hlína, kyprá až středně
ulehlá; 2 – světle okrová spraš promíchaná s tmavě černohnědou
prachovou hlínou (30 %), kyprá až středně ulehlá; 3 – světle okrová
spraš, středně ulehlá; 4 – světle okrová jílovitá hlína, silně ulehlá;
5 – středně šedá jílovitá hlína silně ulehlá; 6 – podloží, světle okrová
jílovitá spraš, silně ulehlá.
Skelet: Pohlaví: žena. Věková skupina: ad. I. Věk dožití: 20–35.
Nálezy (tab. 88; 89): miniaturní nádobka (1) před lebkou/čelem;
dva plechové br. žebrované náramky, jeden (2) na pravém zápěstí,
druhý (3) na levém předloktí; dvě br. únětické jehlice (4, 5) před
břichem; br. šídlo bez kostěné rukojeti (6) nad lebkou, mezi nádobkou č. 1 a schránkou sladkovodního mlže č. 12; tři cínové
kroužky/zlomky (7–9), z toho dva (7, 8) na krku a jeden (9) na
prsou; br. záušnice (10) pod bradou; kostěný nástroj/šídlo (?) (11)
před obličejem; v nálezech neidentifikovaná „vápenitá konkrece“
vejčitého tvaru (12) nad hlavou.
1 – miniaturní nádobka, č.s. 5154;
2 – br. plechový žebrovaný náramek na pravém zápěstí, č.s. 5163;
3 – br. plechový ženrovaný náramek na levém předloktí, č.s. 5164;
4 – br. únětická jehlice, č.s. 5160;
5 – br. únětická jehlice, č.s. 5158;
6 – br. šídlo bez kostěné rukojeti, č.s. 5159;
7 – cínový otevřený kroužek, celý, č.s. 5162a;
8 – cínový otevřený kroužek, ve zlomcích, oba konce dochovány,
č.s. 5162b;
9 – zlomky cín. kroužku, konce nedochovány, č.s. 5162c;
10 – br. záušnice, č.s. 5161, 5147;
11 – kostěný nástroj, č.s. 5157;
12 – mezi nálezy neidentifikováno, v seznamu nálezů nefiguruje
žádný vzorek podobného charakteru, na terénní dokumentaci popsáno jako „vápenitá konkrece, niv. 26“.
66
48–76
Hrob 51 (obj. 2147) (tab. 20, 90, 111; obr. 40a, 40b)
Hrobová jáma:
Dochování: 90 %, hrobová jáma porušena na S straně na povrchu
kůlovou jamkou 2020.
Tvar: obdélný s výrazně zaoblenými rohy.
Orientace: 6 ° k JV.
Max. rozměry: povrch d – 165, š – 136; dno d – 146, š – 115.
Max. hloubka dna: S – 28; J – 26.
Profil: horní hrana – pozvolná, stěny: přímé s mírně šikmým sklonem, konkávní, dolní hrana – pozvolná, nepostřehnutelná dno –
mírně konkávní.
Výplň: 1 – černohnědá prachová hlína, středně ulehlá; 2 – podloží,
světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá.
Skelet: Pohlaví: dítě. Věková skupina: inf. II. Věk dožití: 4–5.
Nálezy (tab. 90; 111): mísa (1) za/nad hlavou; dva br. lité tyčinkovité náramky (2, 3), z toho jeden (2) na pravé a jeden (3) na levé
ruce; ozdoba z jantarového složená kroužku a nejméně 13 JK (4)
u pasu, nad pravým femurem;
1 – mísa, bez č.s.;
2 – tyčinkovitý náramek, č.s. 5724A;
3 – tyčinkovitý náramek, č.s. 5724B;
4/1 – jantarový kroužek;
4/2–12 nejméně 13 JK (č.s. 5698, 5731).
Keramika ve výplni, 10 ks (kap. 11.1.8; tab. 111) – č.s. 5374, 5376,
5377 (vše 0–20), 5375 (20–40).
Hrob 52 (obj. 2146) (tab. 20; 49: A; 94; obr. 40a, 40b)
Hrobová jáma:
Dochování: celá. Tvar: obdélný. Orientace: 14 ° k JV.
Max. rozměry: povrch d – 245, š – 130; dno d – 210, š – 125.
Max. hloubka dna: S – 112; J – 116.
Profil: horní hrana – ostrá, stěny: přímé s mírně šikmým sklonem,
stupňovité, dolní hrana – ostrá, nepostřehnutelná dno – ploché,
rovné.
Výplň: 1 – hnědošedá hlinitá hlína, promíšená se spraší, středně
ulehlá; 2 – mírně zahliněná sprašová hlína, středně ulehlá; 3 – hnědošedá písčitohlinitá hlína promíšená se spraší; 4 – hnědošedá hlinitá hlína promíšená se spraší; 5 – podloží, světle okrově žlutá
spraš, středně ulehlá.
Skelet: Pohlaví: muž. Věková skupina: ad. I. Věk dožití: 20–35.
Rakev / Schránka případně jiná organika (viz kap. 9.2; tab: 20):
Na dně, v JV části hr. jámy, mezi kostrou (částečně i pod ní) a V/J
stěnou hr. jámy dochován pnepravidelný oválný tvar (dochované
rozměry: d – 150, š – 64, v – ?). V kresebné dokumentaci je u vyšrafovaného fleku popis „černá hlinitá (rakev?)“. Vrstva nebyla zachycena na kresebné dokumentaci profilu (dokumentace není,
bohužel, kompletní – až na jediný snímek kostry na dně hr. jámy
zcela chybí fotodokumentace, vč. dokumentace profilu hr. jámou).
Podle interpretace výkopců mělo jít pravděpodobně o podložku
z prken, která byla pod skeletem. Probarvení bylo zjištěno na
úrovni –100 cm, tedy ca 15 cm nad dnem hrobové jámy jako černá
hlína výrazně tmavší než světle okrově žlutá spraš, která ji obklopovala.
Nálezy (tab. 90): br. jehlice s křidélky (1) v oblasti břicha; zv. kost
– lopatka jako milodar (2) před trupem, mezi kostrou a V stěnou
jámy.
1 – br. jehlice s křidélky, č.s. 5725;
2 – zv. kost (lopatka prasete), č.s. 5567.
Keramika ve výplni, 15 ks (kap. 11.1.8) – č.s. 5366 (0–65), 5367
(0–100), 5368 (0–20), 5369 (80–100), 5370 (0–65), 5371 (dno), 5372
(1–100), 5373 (?).
Hrob 53 (obj. 2193) (tab. 26; 48: F–H; obr. 40a, 40b, 54,
55)
Hrobová jáma:
Dochování: celá. Tvar: nepravidelný, obdélný. Orientace: 4 ° k JZ.
Max. rozměry: povrch d – 190, š – 117; dno d – 165, š – 91.
Max. hloubka dna: S – 56; J – 62.
Profil: horní hrana – pozvolná, stěny: přímé s mírně šikmým sklonem, konkávní, dolní hrana – ostrá, dno – rovné, ploché.
Výplň: 1 – černohnědá prachová hlína, kyprá; 2 – okrovohnědá
hlína se skvrnkami černohnědé prachové hlíny (5 %), kyprá; 3 –
černá jílovitá hlína, rozpadlé dřevo z rakve; 4 – středně okrovošedá
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Katalog hrobů – nálezové situace
hlína se skvrnkami černohnědé prachové hlíny (3 %), kyprá; 5 –
podloží, světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá.
Skelet: Pohlaví: dítě. Věková skupina: inf III. Věk dožití: 8–9.
Rakev / Schránka (viz kap. 9.1; obr. 54; 55; tab: 26; 48: F–H): Tvar
a rozměry: obdélný tvar, zachovaný v celém rozsahu, skelet byl uložen do schránky tvořené podle výkopce (J. Švédová) dřevěnými
trámky o průměru ca 7 cm na S a J straně a prkny o tloušťce
2–3 cm na V a Z straně. Průběh rakve byl zachycen i v profilu
(d – 120, š – 56–64, v – 7 až max. 10). Úroveň nad dnem: Stín rakve
byl zjištěn na úrovni -45 cm, tedy ca 16 cm nad dnem hrobové
jámy jako černá jílovitá hlína výrazně tmavší než světle okrově žlutá
spraš, která ji obklopovala. Kontura rakve je naprosto ostrá a zřetelná. Dno rakve tvořila tenká dřevěná deska, která původně zcela
vyplňovala prostor mezi prkny a trámky, další deska sloužila jako
víko. Pozůstatky rakve byly silně zuhelnatělé. Na terénní dokumentaci stojí u půdorysu „rakev“ a v půdorysu v ploše „rozpadlé dřevo
– rakev“. Orientace: shodná s kostrou. Poznámka: Na fotografické
dokumentaci (obr. 55) jsou stěny schránky patrné výše než kryt
schránky/kostry.
Nálezy: bez nálezů.
Hrob 54 (obj. 2148) (tab. 15, 93; obr. 40a, 40b)
Hrobová jáma:
Dochování: celá. Tvar: obdélný. Orientace: 21 ° k JV.
Max. rozměry: povrch d – 146, š – 116; dno d – 128, š – 96.
Max. hloubka dna: S – 80; J – 80.
Profil: horní hrana – pozvolná, stěny: přímé s mírně šikmým sklonem, dolní hrana – pozvolná, dno – rovné, ploché.
Výplň: 1 – šedohnědá hlinitá hlína promíšená se spraší, středně
ulehlá; 2 – zahliněná spraš, středně ulehlá; 3 – podloží, světle
okrově žlutá spraš, středně ulehlá.
Skelet: Pohlaví: muž. Věková skupina: ad. II – mat. I. Věk dožití:
30–45.
Nálezy (tab. 93): zl. br. drátku (1), poloha neznámá, nedokumentováno – možná zbytek drátěného šperku (?).
1 – zl. br. drátku, č.s. 5719.
Keramika ve výplni, 3 ks (kap. 11.1.8) – č.s. 5378 (0–70), 5379
(0–30).
Mazanice ve výplni, 1 ks – č.s. 5379.
Hrob 55 (obj. 2149) (tab. 16, 91–92; obr. 40a, 40b)
Hrobová jáma:
Dochování: celá. Tvar: obdélný s mírně zaoblenými rohy. Orientace:
28 ° k JZ.
Max. rozměry: povrch d – 210, š – 132; dno d – 160, š – 85.
Max. hloubka dna: S – 81; J – 81.
Profil: horní hrana – pozvolná, stěny: konkávní, dolní hrana – pozvolná, dno – ploché.
Výplň: 1 – světle šedá hlinitá hlína mírně promíšená se spraší,
středně ulehlá; 2 – zahliněná sprašová hlína, středně ulehlá; 3 –
podloží, světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá.
Skelet: Pohlaví: žena. Věková skupina: ad. I. Věk dožití: 20–25.
Další organické materiály (viz kap. 9.2; tab: 14; 47: H): Obdélný
tvar se zakulacenými rohy, zachovaný pod hlavou, (d – 25, š – 30,
v – ?), v terénní dokumentaci popsáno jako „silná tmavá vrstva
v okolí lebky – pravděpodobně prkno“ „pod hlavou výrazně černá
vrstva – zřejmě pozůstatek dřevěného prkna“. Stín zjištěn na úrovni
-90 cm, přímo na dně hrobové jámy. Kontura je naprosto ostrá
a zřetelná. Chybí fotografická dokumentace.
Nálezy (tab. 91, 92): únětický koflík (1) před břichem, mezi kostrou
a V stěnou hr. jámy; miniaturní nádobka (2) u pasu; br. jehlice
s kuželovitou hlavicí a kroužkem (3) u pravé klíční kosti; náhrdelník z nejméně 8–12 br. spirálek (4/1–25, 33) a 22 JK (6/1–22)
v prostoru krku a před lebkou; tři br. záušnice (5a–c) a další zlomky
(4/32, 34) pod týlem lebky; kostěné šídlo (7) u pasu, podle údajů
na sáčku „pod levou dlaní“; drobný fragment ši (8), poloha v hr.
jámě nedokumentována; soubor kostí ovce/kozy (lopatka, 4 žebra
a 4 prstní články – možná z jednoho jedince) nalezeny při mytí antropolog. materiálu z oblasti krku – vzhledem k zelenému zbarvení
několika kostí (lopatka, žebro, dva prstní články) je považujeme za
milodar(y).
1 – únětický koflík, č.s. 5397;
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
48–76
2 – miniaturní nádobka, č.s. 5398;
3 – br. jehlice s kuželovitou hlavicí a kroužkem, č.s. 5727;
4/1–25, 33 – br. spirálky a jejich zlomky, č.s. 5727b, 5718;
4/32, 34 – drobné zl. br. záušnic č. 5, č.s. 5727b;
5a – br. záušnice, č.s. 5639a;
5b – br. záušnice, č.s. 5639b;
5c – br. záušnice, č.s. 5639c;
6/1–22 – nejméně 22 JK (č.s. 5630, 5633, 5730);
7 – kostěné šídlo, č.s. 5699;
8 – silicitový fragment, č.s. 5704;
9a–i – zv. kosti ovce/kozy (lopatka a prst. článek č.s. 5639; dva
prst. články č.s. 5635; čtyři žebra a jeden prst. článek č.s. 5634),
nalezeny při mytí antropolog. materiálu, přesná poloha nedokumentována.
Keramika ve výplni, 1 ks (kap. 11.1.8) – č.s. 5380 (60–80).
Hrob 56 (obj. 2150) (tab. 22, 93; obr. 40a, 40b)
Hrobová jáma:
Dochování: celá. Tvar: obdélný. Orientace: 10 ° k JV.
Max. rozměry: povrch d – 225, š – 138; dno d – 213, š – 123.
Max. hloubka dna: S – 72; J – 70.
Profil: horní hrana – pozvolná, stěny: přímé s mírně šikmým sklonem, dolní hrana – ostrá, dno – rovné, ploché.
Výplň: 1 – šedohnědá hlinitá hlína promíšená se spraší, středně
ulehlá; 2 – zahliněná sprašová hlína, středně ulehlá; 3 – mírně zahliněná sprašová hlína, středně ulehlá; 4 – podloží, světle okrově
žlutá spraš, středně ulehlá.
Skelet: Pohlaví: ? muž. Věková skupina: mat. II – sen. Věk dožití:
nad 50.
Nálezy (tab. 93): pilka z rohovce (1) u pasu; zv. kost – lopatka jako
milodar (2) před trupem.
1 – pilka, rohovec, č.s. 5705;
2 – zv. kost (lopatka ovce/kozy), č.s. 5646.
Keramika ve výplni, 6 ks (kap. 11.1.8) – č.s. 5381 (0–30), 5382
(0–40), 5645 (?).
Kameny ve výplni, 2 ks (kap. 13.7) – č.s. 5502, 5706.
Hrob 57 (obj. 2194) (tab. 21; 49: B; 93, 111)
Hrobová jáma:
Dochování: celá. Tvar: obdélný, na JV straně se zaoblenými rohy.
Orientace: 40 ° k JV.
Max. rozměry: povrch d – 188, š – 110; dno d – 170, š – 97.
Max. hloubka dna: S – 73; J – 69.
Profil: horní hrana – pozvolná, stěny: přímé s mírně šikmým sklonem, dolní hrana – ostrá, dno – ploché.
Výplň: 1 – černá hlína, kyprá až středně ulehlá; 2 – středně okrovošedá hlína promíšená s černou hlínou (20 %), středně ulehlá;
3 – středně okrová hlína promíšená s černou hlínou (3 %), středně
ulehlá; 4 – podloží, světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá.
Skelet: Pohlaví: muž. Věková skupina: mat. I–II. Věk dožití: 45–60.
Nálezy (tab. 93; 111): mísa (1) pod nohama; v míse zv. kosti – lopatka (4) a žebra (5); ve výplni dva úštěpy (2, 3), jejich poloha nebyla dokumentována, patrně jde o příměs.
1 – mísa, č.s. 5862–63;
2 – úštěp, rohovec, č.s. 5791;
3 – úštěp, silicit, č.s. 5798;
4 – zv. kost (lopatka ovce/kozy), č.s. 5863;
5 – zv. kosti (žebra ovce/kozy), č.s. 5863;
Keramika ve výplni, 79 ks (kap. 11.1.8; tab. 111) – č.s. 5767 (dno),
5792 (0–20), 5795 (20–40), 5800 (40–dno), 5802 (0–20), 5805
(0–dno).
Mazanice ve výplni, 30 ks – č.s. 5793, 5794, 5799, 5801, 5803.
Hrob 58 (obj. 2200) (tab. 21; 49: C–D, F; 89, 111)
Hrobová jáma:
Dochování: celá. Tvar: obdélný s mírně zaoblenými rohy. Orientace:
9 ° k JV.
Max. rozměry: povrch d – 205, š – 121; dno d – 202, š – 107.
Max. hloubka dna: S – 76; J – 80.
Profil: horní hrana – pozvolná, stěny: přímé s mírně šikmým sklonem až kolmé, dolní hrana – ostrá, dno – rovné, ploché.
67
Katalog hrobů – nálezové situace
Výplň: 1 – černohnědá prachová hlína, kyprá až středně ulehlá;
2 – středně šedohnědá hlína, kyprá až středně ulehlá; 3 – středně
okrová hlína promíšená s černohnědou prachovou hlínou (5 %),
středně ulehlá; 4 – podloží, světle okrově žlutá spraš, středně
ulehlá.
Skelet: Pohlaví: muž. Věková skupina: mat. II – sen. Věk dožití: nad
50.
Nálezy (tab. 89; 111): kostěné šídlo (1) u chodidel; zv. kost jako milodar (2) pod nohama.
1 – kostěné šídlo, č.s. 5873;
2 – zv. kost (lopatka prasete), č.s. 5872.
Keramika ve výplni, 9 ks (kap. 11.1.8; tab. 111) – č.s. 5874, 5878
(vše zásyp).
Mazanice ve výplni, 2 ks – č.s. 5876, 5877.
Hrob 59 (obj. 2201) (tab. 21; 49: D–F; 95, 111)
Hrobová jáma:
Dochování: 80 %, na Z straně porušena hrana hrobu hrobovou
jámou 58. Tvar: obdélný. Orientace: 5 ° k JV.
Max. rozměry: povrch d – 210, š – 90; dno d – 203, š – 86.
Max. hloubka dna: S – 18; J – 37.
Profil: horní hrana – pozvolná, stěny: přímé s mírně šikmým sklonem, konkávní, dolní hrana – pozvolná, dno – ploché, konkávní.
Výplň: 1 – černohnědá prachová hlína promíšená se světle okrově
žlutou spraší, kyprá až středně ulehlá; 2 – středně šedohnědá
hlína, kyprá až středně ulehlá; 3 – středně okrová hlína promíšená
s černohnědou prachovou hlínou (5 %), zásyp hrobu 58; 4 – podloží, světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá.
Skelet: Pohlaví: žena. Věková skupina: mat. II – sen. Věk dožití: nad
50.
Nálezy (tab. 49: E; 95; 111): miniaturní nádobka (1) pod nohama,
asi 40–50 cm od skeletu, poněkud nad dnem hrobové jámy (tab.
49: E); zlomky br. záušnice (2) nad hlavou, v prosedlé části hr.
jámy; drobné zlomky br. záušnice (3) u nohou; valounový nástroj
(4) pod koleny; zvířecí kost – lopatka jako milodar (5) pod nohama,
mezi skeletem a nádobkou č. 1; fragment křemencové suroviny,
silně přepálený (6), přesná poloha nedokumentována.
1 – miniaturní nádobka, č.s. 5740;
2 – zlomky br. záušnice, č.s. 5739;
3 – zlomky br. záušnice, č.s. 5741;
4 – křemencový valoun, nástroj, č.s. 5738;
5 – zv. kost (lopatka tura), č.s. 5742;
6 – fragment křemence, č.s. 5734.
Keramika ve výplni, 22 ks (kap. 11.1.8; tab. 111) – č.s. 5734, 5743
(vše dno), 5754, 5757 (vše zásyp).
Mazanice ve výplni, 13 ks – č.s. 5753, 5756.
Hrob 60 (obj. 2220) (tab. 23; 51: A–B; 95, 111; obr. 54)
Hrobová jáma:
Dochování: 80 %, hrobová jáma se na J straně dotýká objektu
2217. Tvar: nepravidelný, obdélný. Orientace: 6 ° k JV.
Max. rozměry: povrch d – 214, š – 133; dno d – 203, š – 122.
Max. hloubka dna: S – 71; J – 88.
Profil: horní hrana – ostrá, stěny: přímé s mírně šikmým sklonem,
kolmé, dolní hrana – ostrá, dno – ploché.
Výplň: Vrstvy 1–3, 8 a 9 jsou součástí výplně hrobu 97. 4 – hnědočerná jílovitoprachová hlína, středně ulehlá; 5 – okrově žlutá spraš
se skvrnkami hnědočerné jílovitoprachové hlíny, středně ulehlá;
6 – okrovohnědá spraš se skvrnkami okrově žluté spraše, vápenité
konkrece, středně ulehlá; 7 – podloží, světle okrově žlutá spraš,
středně ulehlá.
Skelet: Pohlaví: ? muž. Věková skupina: ad. II. Věk dožití: 30–40.
Rakev / Schránka (viz kap. 9.1; obr. 54; tab: 23; 51: A): V půdorysu vyznačeny plnou nebo čárkovanou čarou „zbytky dřevěného
obložení (?)“ a v poznámce: „useknuté horní, dolní končetiny – zřejmě
vykradený hrob“. Celkový rozměr 165 x 85 cm.
Další organické materiály (viz kap. 9.2; tab: 23; 51: A–B): Na hrudi pod jehlicí flek tmavé uhlíkaté vrstvy.
Nálezy (tab. 95; 111): br. únětická jehlice (1) na hrudníku; nejméně
3 JK (2/1–3) zjištěny u pravé paže a u pasu; porcelanitový úštěp
(3), přesná poloha nedokumentována; zvířecí kosti, lopatka (4)
a žebra (5) před trupem; valounek ruly jako milodar (6), přesná poloha nedokumentována.
68
48–76
1 – br. únětická jehlice, č.s. 6003;
2/1–3 – nejméně 3 JK, č.s. 6004;
3 – úštěp, porcelanit, č.s. 6017;
4 – zv. kost (lopatka tura), č.s. 6002;
5 – zv. kosti (žebra prasete), č.s. 6011;
6 – valounek ruly, nástroj (?), č.s. 6009.
Keramika ve výplni, 41 ks (kap. 11.1.8; tab. 111) – č.s. 6007 (dno),
6014 (zásyp).
Mazanice ve výplni, 14 ks – č.s. 6006, 6015.
Hrob 61 (obj. 2199) (tab. 22, 50, 92, 111; obr. 54)
Hrobová jáma:
Dochování: celá, na SV straně hrobové jámy u povrchu pozorovaná
superpozice s hrobem 62 nebyla bližší analýzou prokázána. Tvar:
obdélný s mírně zaoblenými rohy. Orientace: 10 ° k JV.
Max. rozměry: povrch d – 202, š – 115; dno d – 197, š – 95.
Max. hloubka dna: S – 106; J – 106.
Profil: horní hrana – ostrá, stěny: přímé s mírně šikmým sklonem,
kolmé, dolní hrana – ostrá, dno – ploché.
Výplň: 1 – tmavě hnědá jílovitá promíšená se světle okrově žlutou
spraší, středně ulehlá; 2 – světle okrově žlutá spraš promíšená se
světle okrovohnědou sprašovou hlínou, středně ulehlá; 3 – podloží,
světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá.
Skelet: Pohlaví: ? muž. Věková skupina: ad. I. Věk dožití: 20–25.
Rakev / Schránka (viz kap. 9.1; obr. 54; tab: 22; 50): Tvar a rozměry: obdélný tvar, lehce kosodélný, zachovaný v celém rozsahu,
skelet byl uložen do schránky tvořené dřevěnými prkny o průměru
ca 2–3 cm na všech stranách, tvořily jakousi ohrádku. Průběh
rakve byl zachycen i v profilu (d – 145, š – 63, v – 7). Konstrukce
obdobná s hrobem 53, chybí horní a spodní deska (dno a víko)
rakve. Na řezu i v půdorysu u obvodu „rakev“ a vrstva 3 popisována
jako „černá sprašová hlína, stř. ulehlá – výplň rakve“, na půdorysu
je V hrana rakve plnou čarou a Z hrana čárkovaně a u ní popisek
„hypotetická hrana rakve“. Úroveň nad dnem: Stín rakve byl zjištěn
na úrovni -45 cm, tedy ca 16 cm nad dnem hrobové jámy jako
černá jílovitá hlína výrazně tmavší než světle okrově žlutá spraš,
která ji obklopovala. Kontura rakve je naprosto ostrá a zřejmá.
Orientace: shodná s kostrou. Poznámka: mohlo by jít i jen o kryt,
jen lehce patrný ve výplni hr. jámy.
Nálezy (tab. 92; 111): dva kostěné rourkovité korálky (1a, 1b),
přesná poloha nebyla dokumentována; dva větší střepy ze dna nádoby (2a, 2b) nad rakví.
1a, 1b – dva kostěné rourkovité korálky, č.s. 2851;
2a, 2b – dva větší střepy ze dna nádoby, č.s. 5844, 5845.
Keramika ve výplni, 6 ks (kap. 11.1.8; tab. 111) – č.s. 5845 (60–
80), 5846 (20–40), 5864 (dno).
Hrob 62 (obj. 2157) (tab. 24, 94, 111; obr. 54)
Hrobová jáma:
Dochování: celá, na J straně hrobové jámy u povrchu pozorovaná
superpozice s hrobem 61 nebyla bližší analýzou prokázána. Tvar:
obdélný s ostrými rohy. Orientace: 10 ° k JV.
Max. rozměry: povrch d – 227, š – 162; dno d – 193, š – 121.
Max. hloubka dna: S – 66; J – 68.
Profil: horní hrana – ostrá, stěny: přímé s mírně šikmým sklonem,
stupňovité, dolní hrana – ostrá, dno – mírně konvexní.
Výplň: 1 – hnědošedá hlína promíšená se spraší, středně ulehlá;
2 – zahliněná spraš, středně ulehlá; 3 – horní patro sprašové hlíny;
4 – sprašová hlína; 5 – mírně zahliněná sprašová hlína; 6 – lehce
zahliněná spraš; 7 – podloží, světle okrově žlutá spraš, středně
ulehlá.
Skelet: Pohlaví: ? muž? Věková skupina: ad. I. Věk dožití: 20–25.
Rakev / Schránka (viz kap. 9.1; obr. 54; tab: 24): Velmi pravidelný
půdorys na dně hr. jámy, ve kterém je uložena kostra. Možná pozůstatky nějaké organické schránky. Bohužel, pro úplnou absenci
fotografické dokumentace nelze blíže analyzovat ani interpretovat.
Rozměry 190 x 120 (J) – 100 (S), hl. ve dně ca 9 cm.
Nálezy (tab. 94; 111): kostěné šídlo (1) před pánví.
1 – kostěné šídlo, č.s. 5700.
Keramika ve výplni, 7 ks (kap. 11.1.8; tab. 111) – č.s. 5386 (?),
5387 (0–35).
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
48–76
Katalog hrobů – nálezové situace
Hrob 63 (obj. 2204) (tab. 23; 49: G; 89)
Hrob 66 (obj. 2158) (tab. 27, 96)
Hrobová jáma:
Dochování: celá. Tvar: obdélný s výrazně zaoblenými rohy na
S straně. Orientace: 7 ° k JZ.
Max. rozměry: povrch d – 172, š – 111; dno d – 151, š – 98.
Max. hloubka dna: S – 59; J – 59.
Profil: horní hrana – ostrá až pozvolná, stěny: přímé se šikmým
sklonem, dolní hrana – ostrá, dno – ploché, rovné.
Výplň: 1 – černohnědá prachová hlína, kyprá; 2 – okrovohnědá
hlína se skvrnkami černohnědé prachové hlíny (5 %), kyprá; 3 –
podloží, světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá.
Skelet: Pohlaví: dospívající. Věková skupina: juv. Věk dožití: 16–17.
Nálezy (tab. 89): jeden drobný zlomek br. spirálky (1) u levého ramene; nejméně dva JK (2) pod bradou; silicitový úštěp (3) pod lebkou, na její pravé straně.
1 – zl. br. spirálky, č.s. 5901;
2 – nejméně dva JK, č.s. 5900;
3 – úštěp, silicit, č.s. 5899.
Hrobová jáma:
Dochování: celá, podle terénních pozorování narušovala hr. jámu
hrobu č. 68. Tvar: obdélný, velice narušený. Orientace: 3 ° k JV.
Max. rozměry: povrch d – 270, š – 143; dno d – 246, š – 124.
Max. hloubka dna: S – 50; J – 50.
Profil: horní hrana – pozvolná, stěny: přímé se šikmým sklonem,
dolní hrana – ostrá, dno – ploché.
Výplň: 1 – tmavší zahliněná spraš, středně ulehlá; 2 – světlá zahliněná spraš, středně ulehlá; 3 – podloží, světle okrově žlutá spraš,
středně ulehlá.
Skelet: Pohlaví: dítě. Věková skupina: inf II. Věk dožití: 3–4.
Nálezy (tab. 96): mísa (1) u nohou.
1 – mísa, bez č.s.
Keramika ve výplni, 7 ks (kap. 11.1.8) – č.s. 5388 (dno).
Hrob 64 (obj. 2167) (tab. 25; 51: C; 96)
Hrobová jáma:
Dochování: celá. Tvar: obdélný. Orientace: 26 ° k JV.
Max. rozměry: povrch d – 222, š – 112; dno d – 210, š – 100.
Max. hloubka dna: S – 60; J – 60.
Profil: horní hrana – ostrá, pozvolná, stěny: přímé s mírně šikmým
sklonem, dolní hrana – ostrá, dno – ploché, rovné.
Výplň: 1 – tmavě hnědá prachovojílovitá hlína, středně ulehlá; 2 –
světle okrově žlutá spraš se skvrnkami středně hnědé prachovojílovité hlíny (50 %), středně ulehlá; 3 – podloží, světle okrově žlutá
spraš, středně ulehlá.
Skelet 64a: Pohlaví: žena. Věková skupina: sen. Věk dožití: 60+.
Skelet 64b: Pohlaví: muž. Věková skupina: sen. Věk dožití: 60+.
Nálezy (tab. 96):
Skelet 64a: únětický koflík (1) před čelem;
Skelet 64b: hrnek (2) pod nohama; zvířecí kosti (žebra velkého
savce) jako milodar (4) pod nohama, u chodidel)
Bez rozlišení: zl. br. drátku (3), přesná poloha nebyla dokumentována, na sáčku uvedeno: „nalezeno při preparaci hrobu“.
1 – únětický koflík, č.s. 5912;
2 – hrnek, č.s. 5913;
3 – zlomek br. drátku, č.s. 5928;
4 – zv. kosti (žebra velkého savce), č.s. 5924;
Keramika ve výplni, 9 ks (kap. 11.1.8) – č.s. 5393 (nad objektem,
5914 (dno), 5926 (preparace hrobu).
Hrob 65 (obj. 2154) (tab. 25, 94)
Hrobová jáma:
Dochování: 95 %, na Z straně hrobová jáma u povrchu narušena
kůlovou jamkou 2155. Tvar: obdélný s mírně zaoblenými rohy na
J straně. Orientace: 10 ° k JV.
Max. rozměry: povrch d – 237, š – 103; dno d – 227, š – 93.
Max. hloubka dna: S – 25; J – 25.
Profil: horní hrana – pozvolná, stěny: přímé se šikmým sklonem,
dolní hrana – ostrá, dno – ploché.
Výplň: 1 – tmavě šedá hlína, středně ulehlá; 2 – podloží, světle
okrově žlutá spraš, středně ulehlá.
Skelet: Pohlaví: ? Věková skupina: mat. I+. Věk dožití: 40–50+.
Nálezy (tab. 94): nádobka ve střepech, nerekonstruovatelná (1)
před lebkou; br. záušnice (2) ulevého ramene; br. záušnice (3) u levé
paže; čtyři úlomky ši – 2x rohovec, 2x silicit (4a–d) u nádobky č. 1
a na hrudi – bez bližšího rozlišení pro jednotlivé kusy.
1 – nádobka, nedochována, nerekonstruovatelná, bez č.s. (nevyobrazena);
2 – br. záušnice u levého ramene, č.s. 5729;
3 – br. záušnice u levé paže, č.s. 5728;
4b – úlomek rohovce, č.s. 5707-1;
4c – úlomek rohovce, č.s. 5707-4;
4d – úlomek silicitu, č.s. 5707-5;
4e – úlomek silicitu, č.s. 5707-2.
Keramika ve výplni, 3 ks (kap. 11.1.8) – č.s. 5384 (hrob).
Kameny ve výplni, 2 ks (kap. 13.7) – č.s. 5652, 5707.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Hrob 67 (obj. 2218) (tab. 27; 51: D; 97)
Hrobová jáma:
Dochování: 60 %, na J straně hrobová jáma porušena hrobem 68
a na celá delší V strana narušena recentním výkopem kanalizace.
Tvar: neurčitelný, hypotetická jáma, velice narušeno recentním výkopem a superpozicí s dalším hrobem. Orientace: 8 ° k JZ.
Max. rozměry: povrch d – 105, š – 90; dno d – 82, š – 70.
Max. hloubka dna: S – 15; J – 19.
Profil: horní hrana – ostrá, stěny: přímé s mírně šikmým sklonem,
kolmé, dolní hrana – ostrá, dno – konvexní.
Výplň: 1 – okrovohnědá hlína se skvrnkami černohnědé prachové
hlíny (5 %), středně ulehlá; 2 – podloží, světle okrově žlutá spraš,
středně ulehlá.
Pozn.: hrob narušený mj. výkopem kanalizace.
Skelet: Pohlaví: dítě. Věková skupina: inf. II. Věk dožití: 4–5.
Nálezy (tab. 97): mísa (1) pod nohama; keramická lžička (2) v míse;
zv. lopatka jako milodar (3) pod nohama, vedle mísy; kámen (4)
před trupem.
1 – mísa, č.s. 5941;
2 – keramická lžička, č.s. 5941;
3 – zv. kost (lopatka prasete), č.s. 5942;
4 – drobný křemenný valoun na dně, traseologie negativní, patrně
náhodná příměs (viz níže), č.s. 5943.
Keramika ve výplni, 1 ks (kap. 11.1.8) – č.s. 5944 (preparace
hrobu).
Kameny ve výplni, 1 ks (kap. 13.7) – č.s. 5943 (viz výše, č. 4).
Hrob 68 (obj. 2156) (tab. 26, 98; obr. 54)
Hrobová jáma:
Dochování: 80 %, na S straně hrobová jáma porušena hrobem 66
a na celá delší V strana narušena recentním výkopem kanalizace.
Tvar: obdélný. Orientace: 6 ° k JV.
Max. rozměry: povrch d – 250, š – 132; dno d – 227, š – 115.
Max. hloubka dna: S – 124; J – 116.
Profil: horní hrana – pozvolná, stěny: přímé se šikmým sklonem,
stupňovité, dolní hrana – ostrá, dno – ploché.
Výplň: 1 – recentní vrstva – zásyp kanalizace, druhotně vyhozené
podloží – světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá; 2 – tmavě hnědá
prachová hlína, středně ulehlá; 3 – tmavě hnědá prachová hlína
promíšená se sprašovou hlínou (50 %), středně ulehlá; 4 – sprašová
hlína se skvrnkami středně hnědé hlíny (2 %), středně ulehlá; 5 –
podloží, světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá.
Skelet: Pohlaví: dospívající. Věková skupina: juv. Věk dožití: 15–16.
Rakev / Schránka (viz kap. 9.1; obr. 54; tab: 26): Tvar a rozměry:
obdélný tvar, zachovaný v celém rozsahu, skelet byl uložen do
schránky tvořené dřevěnými prkny o průměru ca 2–3 cm na všech
stranách, tvořily jakousi ohrádku. Dno rakve bylo tvořeno deskou
o tloušťce ca 2 cm. Průběh rakve byl zachycen i v profilu (d – 160,
š – 62, v – min. 17–20). Konstrukce obdobná s hroby 53 a 61, chybí
horní kryt (víko) rakve. Úroveň nad dnem: Stín rakve byl zjištěn na
úrovni -106 cm, 19 cm nad dnem hrobové jámy a pak přímo na
dně jako černá jílovitá hlína výrazně tmavší než světle okrově žlutá
spraš, která ji obklopovala. Kontura rakve je naprosto ostrá a zřetelná. Na kresebné dokumentaci půdorysu na dně obdélné prohlu-
69
Katalog hrobů – nálezové situace
beniny „zbytky dřeva“ a u stěny prohlubeniny „prkna rakev“, na
řezu u stěn prohlubeniny „dřevo“ a u jejího dna „rakev“. Bohužel,
zcela chybí fotografická dokumentace. Orientace: shodná s kostrou.
Druhotné narušení / šachta (viz kap. 7.5; tab: 26): Podle dokumentace patrně nebyla dokončena, končí těsně nad rakví (vrstva 3). Nepovažuji proto její existenci za jednoznačně prokázanou – mohlo jít
o sesedání terénu v prostoru výplně nad rakví/schránkou.
Nálezy (tab. 98): 3 nádoby (1–3), z toho mísa (1) a únětický koflík
(2) vedle rakve a miniaturní nádobka (3) před trupem, u pravého
lokte; br. jehlice s hlavicí svinutou v očko (4) před hrudníkem; náhrdelník z 8–12 br. spirálek (5/1–14) v oblasti krku; zlomky tří
br. záušnic (5) v zadní spodní části lebky; zvířecí kost, lopatka prasete (7), přesná poloha nedokumentována.
1 – mísa, č.s. 5992;
2 – únětický koflík, č.s. 5993;
3 – miniaturní nádobka, č.s. 5400;
4 – br. jehlice s hlavicí svinutou v očko, č.s. 5723;
5/1–9, 11–14 – nejméně 8–12 br. spirálek, č.s. 5723;
5/10 – zlomek br. záušnice, č.s. 5723, 5660;
6/1 – br. záušnice, č.s. 5723;
6/2 – br. záušnice ve zlomcích, č.s. 5723;
6/3 – br. záušnice/kroužek, č.s. 5723;
7 – zvířecí kost (lopatka prasete), č.s. 5659 (nevyobrazeno).
Keramika ve výplni, 13 ks (kap. 11.1.8) – č.s. 5385 (0–70), 5994
(dno).
Hrob 69 (obj. 2198) (tab. 28; 51: E; 97)
Hrobová jáma:
Dochování: celá. Tvar: oválný. Orientace: 3 ° k JZ.
Max. rozměry: povrch d – 209, š – 143; dno d – 183, š – 117.
Max. hloubka dna: S – 104; J – 104.
Profil: horní hrana – ostrá, pozvolná, stěny: přímé s mírně šikmým
sklonem, mírně konkávní, dolní hrana – ostrá, dno – ploché.
Výplň: 1 – tmavě hnědá jílovitoprachová hlína, středně ulehlá až
ulehlá; 2 – tmavě hnědá jílovitoprachová hlína se skvrnkami
středně okrově žluté spraše (20 %), středně ulehlá; 3 – tmavě hnědá
jílovitoprachová hlína se skvrnkami středně okrově žluté spraše
(10 %), středně ulehlá; 4 – okrově žlutá spraš se skvrnkami tmavě
hnědé jílovitoprachové hlíny (5 %), vápenité konkrece, středně
ulehlá; 5 – podloží, světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá.
Skelet: Pohlaví: muž. Věková skupina: ad. II – mat. I. Věk dožití:
35–50.
Nálezy (tab. 97): koflík (1) před hrudníkem; kostěné šídlo (2),
přesná poloha nedokumentována, v popisu na sáčku napsáno
„dno“.
1 – koflík, č.s. 5834;
2 – kostěné šídlo, č.s. 5836.
Keramika ve výplni, 23 ks (kap. 11.1.8) – č.s. 5837 (0–dno).
Mazanice ve výplni, 6 ks – č.s. 5838.
Hrob 70 (obj. 2197) (tab. 24; 51: F)
Hrobová jáma:
Dochování: 80 %, na Z straně hrobová jáma u povrchu narušena
objektem 2166. Tvar: oválný, nepravidelný. Orientace: 30 ° k JZ.
Max. rozměry: povrch d – 185, š – 123; dno d – 179, š – 107.
Max. hloubka dna: S – 26; J – 21.
Profil: horní hrana – ostrá, stěny: mírně konkávní, kolmé, dolní
hrana – ostrá, pozvolná, dno – ploché, nerovné.
Výplň: 1 – středně černohnědá hlína, středně ulehlá; 2 – středně
okrová hlína promíšená se středně černohnědou hlínou (5 %),
středně ulehlá; 3 – podloží, světle okrově žlutá spraš, středně
ulehlá.
Skelet: Pohlaví: muž. Věková skupina: ad. I. Věk dožití: 20–35.
Nálezy: bez nálezů.
Hrob 71 (obj. 2195) (tab. 12; 52: A; obr. 44)
Hrobová jáma:
Dochování: 95 %, na S straně hrana hrobu ubrána bagrem, mělký
hrob. Tvar: lichoběžný se širší stranou u nohou s výrazně zaoblenými rohy. Orientace: 90 ° k JZ.
70
48–76
Max. rozměry: povrch d – 141, š – 81; dno d – 132, š – 75.
Max. hloubka dna: S – 11; J – 7.
Profil: horní hrana – ostrá, stěny: konkávní, kolmé, dolní hrana –
ostrá, pozvolná, dno – ploché, konkávní.
Výplň: 1 – středně hnědošedá hlína, středně ulehlá; 2 – středně hnědookrová hlína promíšená se středně hnědošedou hlínou (5 %),
středně ulehlá; 3 – podloží, světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá.
Skelet: Pohlaví: dospívající. Věková skupina: juv. Věk dožití: 16–18.
Skelet je orientován hlavou k západu, obličejem k jihu.
Nálezy: bez nálezů.
Hrob 72 (obj. 2213) (tab. 29; 51: G; 92; obr. 44; 54; 55)
Hrobová jáma:
Dochování: 80 %, na S straně porušeno hrobem 74. Tvar: obdélný
s mírně zaoblenými rohy. Orientace: 2 ° k JZ.
Max. rozměry: povrch d – 197, š – 113; dno d – 180, š – 85.
Max. hloubka dna: S – 48; J – 47.
Profil: horní hrana – ostrá, stěny: přímé se šikmým sklonem, dolní
hrana – ostrá, dno – ploché.
Výplň: 1 – černohnědá prachová hlína, kyprá; 2 – okrovohnědá
hlína se skvrnkami černohnědé prachové hlíny (5 %), středně
ulehlá; 3 – černá prachová hlína, pozůstatky dřeva, středně ulehlá;
4 – podloží, světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá.
Skelet: Pohlaví: dítě. Věková skupina: inf. III – juv. Věk dožití: 12–14.
Rakev / Schránka (viz kap. 9.1; obr. 54; 55; tab: 29): Projevuje se
jako velmi tmavé zbarvení ve výplni (vrstva 3), na kresebné dokumentaci půdorysu označeno jako „rakev“, na řezu jako „profil
rakve“ (viz foto profilu na obr. 55), patrná ca 15 cm nad dnem –
možná jen kryt pohřbeného těla (?).
Nálezy (tab. 92): 1 zl. br. spirálky (1a) a zlomky br. zahnutého
drátku/záušnice/kroužku (1b) na dně hr. jámy ca v oblasti zad pohřbeného – kosti hrudníku a lebky nedochovány.
1a – zl. br. spirálky, č.s. 5909;
1b – zlomky br. zahnutého drátku/záušnice/kroužku (?), č.s. 5909.
Hrob 73 (obj. 2212) (tab. 24; 52: B; 100; obr. 44)
Hrobová jáma:
Dochování: celá. Tvar: obdélný, se zaoblenými rohy na S straně.
Orientace: 2 ° k JZ.
Max. rozměry: povrch d – 140, š – 97; dno d – 137, š – 93.
Max. hloubka dna: S – 11; J – 11.
Profil: horní hrana – ostrá, pozvolná, stěny: přímé s mírně šikmým
sklonem, kolmé, dolní hrana – ostrá, dno – ploché.
Výplň: 1 – středně černohnědá hlína, středně ulehlá; 2 – okrovohnědá hlína promíšená se středně černohnědou hlínou (5 %), středně ulehlá; 3 – podloží, světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá.
Skelet: Pohlaví: ? Věková skupina: ad. I–II. Věk dožití: nad 25.
Nálezy (tab. 100): mísa (1) před trupem; úštěp křišťálu (2) v oblasti
krku; nástroj z rohovce (3) u kolen.
1 – mísa, č.s. 5886;
2 – úštěp, křišťál, č.s. 5888;
3 – škrabadlo, rohovec, č.s. 5889.
Hrob 74 (obj. 2196) (tab. 31; 52: C–E; 102; obr. 44)
Hrobová jáma:
Dochování: 80 %, na V straně porušeno u povrchu hrobem 75.
Tvar: obdélný s mírně zaoblenými rohy na J straně. Orientace: 5 °
k JV.
Max. rozměry: povrch d – 237, š – 114; dno d – 232, š – 95.
Max. hloubka dna: S – 32; J – 36.
Profil: horní hrana – ostrá až pozvolná, stěny: přímé s mírně šikmým
sklonem, dolní hrana – ostrá, dno – stupňovité, mírně konkávní.
Výplň: 1 – černohnědá prachová hlína, kyprá; 2 – okrovohnědá
hlína se skvrnkami černohnědé prachové hlíny (5 %), středně
ulehlá; 3 – podloží, světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá.
Skelet: Pohlaví: žena. Věková skupina: mat. II – sen. Věk dožití:
nad 55.
Nálezy (tab. 102): miska (1) před trupem
1 – miska, č.s. 5824.
Keramika ve výplni, 7 ks (kap. 11.1.8) – č.s. 5825 (0–dno).
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Katalog hrobů – nálezové situace
Hrob 75 (obj. 2202) (tab. 13; 52: C–D, F; 102; obr. 44)
Hrobová jáma:
Dochování: 80 %, na Z straně porušeno hrobem 74. Tvar: obdélný
s mírně zaoblenými rohy. Orientace: 8 ° k JV.
Max. rozměry: povrch d – 147, š – 74; dno d – 140, š – 67.
Max. hloubka dna: S – 8; J – 11.
Profil: horní hrana – ostrá, stěny: přímé s mírně šikmým sklonem,
kolmé, dolní hrana – ostrá, dno – ploché.
Výplň: 1 – černohnědá prachová hlína, kyprá; 2 – okrovohnědá
hlína se skvrnkami černohnědé prachové hlíny (5 %), středně
ulehlá; 3 – podloží, světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá.
Skelet: Pohlaví: dítě. Věková skupina: inf. II. Věk dožití: 4–5.
Nálezy: zl. br. předmětu (1) před hrudníkem – podle terénní kresebné dokumentace jde o drobný zlomek bronzu, který se ale nedochoval a záznam o něm není ani v seznamu sáčků; kámen (2)
u kolen.
1 – zl. br. předmětu, nedochován (nevyobrazen);
2 – kámen, nedochován, neidentifikován v seznamu nálezů.
Keramika ve výplni, 2 ks (kap. 11.1.8) – č.s. 5823 (0–dno).
Hrob 76 (obj. 1198) (tab. 11; 53: D; 97)
Hrobová jáma:
Dochování: celá. Tvar: obdélný s výrazně zaoblenými rohy. Orientace: 18 ° k JV.
Max. rozměry: povrch d – 167, š – 96; dno d – 130, š – 80.
Max. hloubka dna: S – 46; J – 44.
Profil: horní hrana – ostrá, stěny: přímé s mírně šikmým sklonem,
dolní hrana – ostrá, pozvolná, dno – ploché, svažující se výrazně na
J hrobové jámy k S.
Výplň: 1 – šedá prachová hlína, středně ulehlá; 2 – hnědošedá prachová hlína se skvrnkami okrové spraše (15 %), středně ulehlá;
3 – podloží, světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá.
Skelet: Pohlaví: ? žena. Věková skupina: mat. II+. Věk dožití: nad 50.
Nálezy (tab. 97): koflík (1) v klíně; zl. br. předmětu (2) pod nádobkou, u pasu, podle terénní kresebné dokumentace měl tvar jehly/
dříku jehlice (?) dlouhé ca 8 cm a je zde označen jako „bronz“, předmět se nedochoval.
1 – koflík, č.s. 2884;
2 – zl. bronzového předmětu (podle terénní kresebné dokumentace), nedochován (neidentifikován v seznamu nálezů), nevyobrazen.
Hrob 77 (obj. 1217) (tab. 29; 53: A–C; 103, 111; obr. 35)
Hrobová jáma:
Dochování: celá. Tvar: výrazně nepravidelný. Orientace: 38 ° k JV.
Max. rozměry: povrch d – 224, š – 146; dno d – 190, š – 110.
Max. hloubka dna: S – 47; J – 49.
Profil: horní hrana – ostrá až pozvolná, stěny: přímé se šikmým
sklonem, dolní hrana – ostrá, dno – ploché.
Výplň: 1 – podloží, světle okrovohnědá spraš, středně ulehlá; 2 –
středně hnědošedá prachová hlína se skvrnkami světle okrovohnědé spraše (5 %), středně ulehlá; 3 – středně šedá prachová hlína
se skvrnkami okrovohnědé spraše (15 %), nahodile střední fragmenty říčního kamene středně ulehlá; 4 – středně šedá prachová
hlína, středně ulehlá; 5 – středně hnědošedá prachová hlína promíšená s okrovohnědou spraší, středně ulehlá; 6 – středně hnědošedá prachová hlína promíšená s okrovohnědou spraší (25 %),
středně ulehlá; 7 – podloží, žlutě okrový jíl, středně velké až velké
fragmenty říčního kamene (5 %), silně ulehlý.
Skelet: Pohlaví: ? muž. Věková skupina: mat. II. Věk dožití: 50–60.
Konstrukce / kameny na dně (viz kap. 7.2; obr. 35; tab: 28; 103):
Jeden kámen (č. 2) u pasu na V straně skeletu.
Druhotné narušení / šachta (viz kap. 7.5; tab: 26): Na profilu (bohužel nedokumentován fotograficky) zachyceny vrstvy vkopu (č. 2,
3 a 6). Na kresebné dokumentaci profilu je vkop zaznamenán, bez
fotografické dokumentace ale nelze jednoznačně rozhodnout. Kosti
skeletu jeví známky četných dislokací – např. lebka.
Nálezy (tab. 103; 111): zv. lopatka jako milodar (1) vedle levé části
pánve, mezi pánví a Z stěnou hr. jámy; kámen (2) na dně hr. jámy,
na pravé straně pánve.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
48–76
1 – zv. kost (lopatka tura), č.s. 3025;
2 – kámen, nedochován, neidentifikován v seznamu nálezů.
Keramika ve výplni, 1 ks (kap. 11.1.8; tab. 111) – bez č.s. (0–30).
Hrob 78 (obj. 1193) (tab. 28; 53: E–F; 101; obr. 35)
Hrobová jáma:
Dochování: celá. Tvar: obdélný se zakulacenými rohy. Orientace: 3 °
k JV.
Max. rozměry: povrch d – 203, š – 125; dno d – 164, š – 100.
Max. hloubka dna: S – 88; J – 90.
Profil: horní hrana – ostrá, stěny: přímé se šikmým sklonem, konkávní, dolní hrana – pozvolná, dno – ploché.
Výplň: 1 – sytě šedá prachová hlína se skvrnkami okrovohnědé
spraše (1 %), středně ulehlá; 2 – středně šedá prachová hlína se
skvrnkami okrovohnědé spraše (35 %), středně ulehlá; 3 – světle
okrovohnědá spraš se skvrnkami žlutookrového jílu (2 %) a šedých
skvrnek (5 %), středně ulehlá; 4 – středně šedá prachová hlína se
skvrnkami okrovohnědé spraše (35 %), středně ulehlá; 5 – středně
okrovohnědá spraš, ulehlá; 6 – světle okrovohnědá spraš se
skvrnkami žlutookrového jílu (2 %) a šedých skvrnek 30 %),
středně ulehlá; 7 – podloží, žlutě okrový jíl, říční kámen 5 %, ulehlý;
8 – podloží, světle okrovohnědá spraš, středně ulehlá; 9 – vrstva
oznařená na kresebné dokumentaci „falešné dno – udusaná spraš“.
Řez nebyl fotograficky dokumentován.
Skelet: Pohlaví: žena. Věková skupina: ad. I. Věk dožití: okolo 20.
Konstrukce / kameny na dně (viz kap. 7.2; obr. 35; tab: 28; 101):
Celkem 5 kamenů (6/1–5) v řadě podél J poloviny Z stěny hr. jámy
za zády kostry od pánve až do JZ rohu hr. jámy, bez zjevné souvislosti se skeletem.
Nálezy (tab. 101): únětický koflík (1) pod koleny; v koflíku br. šídlo
(2b), jeho kostěná rukojeť (2a) a br. drátek (3) tvořící původně
možná klínek k upevnění šídla 2b v rukojeti 2a, předměty byly
v nádobce odděleně a netvořily tak původní nástroj; náhrdelník
z nejméně 35 JK (4/1–35) v oblasti krku; zv. lopatka jako milodar
(5) v SZ rohu hr. jámy, lopatka byla opřena o stěnu hr. jámy tak,
že kloubní jamka byla v hl. -31 cm a opačná strana lopatky na dně
v hl. -48 cm, tedy o 17 cm níže.
1 – únětický koflík, ve zlomcích, č.s. 3002;
2a – kostěná rukojeť br. šídla 2b, č.s. 3001;
2b – br. šídlo patřící do kost. rukojeti 2a, č.s. 120a;
3 – br. drátek/klínek, č.s. 120b;
4/1–35 – nejméně 35 JK, č.s. 3006;
5 – zv. kost (lopatka tura), č.s. 3005;
6/1–5 – kameny na dně hr. jámy, dochovány 3 kusy, nedochovány,
neidentifikovány v seznamu nálezů.
Kameny ve výplni, 13 ks (kap. 13.7) – č.s. 2998, 3004, 3008.
Hrob 79 (obj. 1194) (tab. 17; 54: A–B; 96; obr. 35; 50)
Hrobová jáma:
Dochování: celá. Tvar: oválný, nepravidelný. Orientace: 14 ° k JV.
Max. rozměry: povrch d – 160, š – 114; dno d – 118, š – 95.
Max. hloubka dna: S – 88; J – 94.
Profil: horní hrana – ostrá až pozvolná, stěny: konkávní, konvexní,
dolní hrana – ostrá, pozvolná, dno – ploché.
Výplň: 1 – podloží, světle okrovohnědá spraš, středně ulehlá; 2 –
středně okrovohnědá spraš s náhodnými šedými skvrnkami, středně ulehlá; 3 – středně hnědošedá prachová hlína se skvrnkami
světle okrovohnědé spraše (5 %), středně ulehlá.
Skelet: Pohlaví: ? žena? Věková skupina: mat. II+. Věk dožití: nad 50.
Konstrukce / kameny na dně (viz kap. 7.2; obr. 35; tab: 17; 96):
Dva kameny (4/1–2) v SV části hrobové jámy poblíž skeletu, jejich
účel ale není zřejmý.
Nálezy (tab. 96): miniaturní nádobka (1) před lebkou; br. záušnice
(2) před lebkou; silicitový nástroj (3) před lebkou, u nádobky č. 1;
dva kameny (4) na dně hr. jámy (viz výše); hlavice kostěného šídla
(5), poloha nedokumentována.
1 – miniaturní nádobka, ve zlomcích, kresebně nedokumentována,
č.s. 3054;
2 – zlomky br. záušnice, č.s. 123;
3 – silicitový nástroj, č.s. 3057;
71
Mikulovice
4/1–2 – kameny na dně hr. jámy, nedochovány, neidentifikovány
v seznamu nálezů;
5 – zlomek kostěného šídla, č.s. 3052, nalezno při mytí mezi kostmi
horních končetin.
Mazanice ve výplni, 2 ks – č.s. 3058.
Hrob 80 (obj. 1356) (tab. 23; 55: A–C)
Hrobová jáma:
Dochování: celá. Tvar: obdélný. Orientace: 27 ° k JV.
Max. rozměry: povrch d – 174, š – 129; dno d – 156, š – 119.
Max. hloubka dna: S – 51; J – 55.
Profil: horní hrana – ostrá, pozvolná, stěny: přímé se šikmým sklonem, mírně konvexní, dolní hrana – ostrá, pozvolná dno – ploché,
rovné.
Výplň: 1 – podloží, světle okrovohnědá spraš, středně ulehlá; 2 –
světle okrovohnědá spraš se šedými skvrnkami (5 %), středně
ulehlá; 3 – světle okrovohnědá spraš se šedými skvrnkami (10 %),
středně ulehlá.
Skelet: Pohlaví: žena. Věková skupina: ad. II – mat. I. Věk dožití:
30–45.
Nálezy: bez nálezů.
Hrob 81 (obj. 1192) (tab. 20; 54: C–E; 99–100)
Hrobová jáma:
Dochování: celá. Tvar: obdélný s mírně zakulacenými rohy. Orientace: 23 ° k JV.
Max. rozměry: povrch d – 181, š – 127; dno d – 162, š – 110.
Max. hloubka dna: S – 37; J – 39.
Profil: horní hrana – ostrá, stěny: přímé se šikmým sklonem, mírně
konvexní, dolní hrana – ostrá, dno – ploché.
Výplň: 1 – světle šedá prachová hlína s okrovohnědými skvrnkami
(20 %), středně ulehlá; 2 – okrovohnědá spraš promíšená se šedými
skvrnkami (20 %), středně ulehlá; 3 – podloží, světle okorovohnědá
spraš, středně ulehlá.
Skelet 81a: Pohlaví: ? žena. Věková skupina: ad. II+. Věk dožití:
30–40+.
Skelet 81b: Pohlaví: ? muž. Věková skupina: ad. II – mat. I. Věk dožití: 35–50.
Nálezy (tab. 99, 100): tři nádoby (1–3), z toho mísa (2) pod nohama,
u kolen kostry 81a, resp. chodidel kostry 81b; koflík (1) a hrnec (3)
nad lebkou kostry 81a; silicitový úštěp (4), poloha kresebně nedokumentována, na sáčku je ale uvedeno „V polovina“, úštěp tedy
ležel v prostoru kostry 81b.
1 – koflík, č.s. 3099;
2 – mísa, č.s. 3091;
3 – hrnec, bez č.s.;
4 – úštěp, silicit, č.s. 3093.
Hrob 82 (obj. 1189) (tab. 30; 55: D–E; 104; obr. 38b)
Hrobová jáma:
Dochování: celá. Tvar: obdélný se zaoblenými rohy. Orientace: 8 °
k JV.
Max. rozměry: povrch d – 256, š – 101; dno d – 235, š – 76.
Max. hloubka dna: S – 9; J – 9.
Profil: horní hrana – pozvolná až nepostřehnutelná, stěny: konkávní, dolní hrana – pozvolná, nepostřehnutelná, dno – ploché,
mírně konkávní, rozrušené v J části výkopem vykrádací šachty.
Výplň: 1 – světle hnědošedá prachová hlína s okrovohnědými
skvrnkami (5 %), středně ulehlá; 2 – středně hnědošedá prachová
hlína s okrovohnědými skvrnkami (5 %), středně ulehlá; 3 – podloží, světle okrovohnědá spraš, středně ulehlá.
Skelet: Pohlaví: ? Věková skupina: ad. I–II; Věk dožití: 20–40.
Druhotné narušení / šachta (viz kap. 7.5; obr. 38b; tab: 30; 55: D–E):
Narušení vykopáno v místě hlavy a krční páteře. Její max. hloubka je
53 cm. Šachta je výrazně hlubší než hrobová jáma, lebka se skutálela
ze dna hrobové jámy do vykrádací šachty a otočila se vzhůru nohama.
Na stěnách šachty leží i další kosterní pozůstatky a části milodarů.
Vkop patrný i na fotografické doumentaci (obr. 38b).
Nálezy (tab. 104): miniaturní nádobka (1) patrně před hrudníkem;
dva zlomky dříku br. jehlice (2a, b) v prostoru hrudníku; další zl.
br. jehlice, výrazně jiná patina nežli zlomky 2a–b, poloha nedoku-
72
48–76
mentována; náhrdelník z nejméně 20 JK (3), zejména v oblasti krku.
1 – miniaturní nádobka, č.s. 2877;
2a, b – dva zl. dříku br. jehlice, č.s. 89, 91;
2c – zl. dříku br. jehlice, č.s. 90;
3/1–17 – nejméně 20 JK (1–5, č.s. 2875), identifikovaných většinou
(6–20, č.s. 2874) až při mytí kostí lebky;
4 – zv. kost (lopatka prasete), č.s. 2873, přesná poloha nedokumentována, nalezeno při mytí antropol. materiálu.
Mazanice ve výplni, 1 ks – č.s. 2879.
Hrob 83 (obj. 1190) (tab. 25; 55: F–G; 104)
Hrobová jáma:
Dochování: celá. Tvar: obdélný s mírně zaoblenými rohy. Orientace:
14 ° k JV.
Max. rozměry: povrch d – 173, š – 105; dno d – 155, š – 100.
Max. hloubka dna: S – 67; J – 70.
Profil: horní hrana – ostrá, stěny: přímé s mírně šikmým sklonem,
konkávní, dolní hrana – ostrá, dno – ploché, lehce nerovné.
Výplň: 1 – šedohnědá prachová hlína, středně ulehlá; 2 – světle
hnědookrová spraš se skvrnkami šedohnědé prachové hlíny (30 %),
středně ulehlá; 3 – podloží, světle okrovohnědá spraš, středně
ulehlá.
Skelet: Pohlaví: dítě. Věková skupina: inf. III. Věk dožití: 6–8.
Nálezy (tab. 104): dvě nádoby (1, 2), z toho miniaturní nádobka (1)
za hlavou, v JZ rohu hr. jámy, mísa (2) u nohou.
1 – miniaturní nádobka, č.s. 3064;
2 – mísa, č.s. 1190.
Hrob 84 (obj. 1185) (tab. 30; 54: F; 105)
Hrobová jáma:
Dochování: celá. Tvar: obdélný s mírně zaoblenými rohy. Orientace:
8 ° k JV.
Max. rozměry: povrch d – 260, š – 130; dno d – 255, š – 113.
Max. hloubka dna: S – 16; J – 16.
Profil: horní hrana – pozvolná, stěny: konkávní, dolní hrana – pozvolná, dno – ploché, rovné.
Výplň: 1 – podloží, světle okrovohnědá spraš, středně ulehlá;
2 – hnědošedá prachová hlína s okrovohnědými skvrnkami (10 %),
středně ulehlá.
Skelet: Pohlaví: muž. Věková skupina: mat. I–II. Věk dožití: nad 40.
Nálezy: bez nálezů.
Hrob 85 (obj. 1186) (tab. 29; 56: A; 103)
Hrobová jáma:
Dochování: celá. Tvar: lichoběžníkový se širší S stranou. Orientace:
28 ° k JZ.
Max. rozměry: povrch d – 136, š – 96; dno d – 130, š – 90.
Max. hloubka dna: S – 28; J – 18.
Profil: horní hrana – ostrá, pozvolná, stěny: konkávní, kolmé, dolní
hrana – ostrá, pozvolná až nepostřehnutelná, dno – ploché, výrazně
se svažující k S.
Výplň: 1 – šedohnědá prachová hlína s okrovými skvrnkami (5 %),
středně ulehlá; 2 – podloží, světle okrovohnědá spraš, středně
ulehlá.
Skelet: Pohlaví: ? Věková skupina: dospělý.
Nálezy (tab. 103): miniaturní nádobka (1) před obličejem; br. záušnice (2) na pravé straně lebky; silicitový nástroj (3) v SV rohu hr.
jámy, příměs (?); tři JK (4) nalezeny při mytí kostí trupu, patrně
původně v oblasti krku.
1 – miniaturní nádobka, č.s. 2887;
2 – zl. br. záušnice, bez č.s.;
3 – nástroj, čepel, silicit, č.s. 2889;
4/1–3 – tři JK, č.s. 2885.
Mazanice ve výplni, 1 ks – č.s. 2890.
Hrob 86 (obj. 1197) (tab. 27; 57: A–B; 105; obr. 35)
Hrobová jáma:
Dochování: celá. Tvar: oválný, lehce nepravidelný. Orientace: 40 ° k JV.
Max. rozměry: povrch d – 212, š – 126; dno d – 177, š – 96.
Max. hloubka dna: S – 87; J – 95.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Mikulovice
Profil: horní hrana – ostrá, pozvolná, stěny: přímé se šikmým sklonem, mírně konkávní, dolní hrana – pozvolná, dno – ploché, rovné.
Výplň: 1 – podloží, světle okrovohnědá spraš, středně ulehlá;
2 – tmavě šedohnědá prachová hlína, středně ulehlá;
3 – světle okrovohnědá spraš se skvrnkami šedé prachové hlíny
(5 %), středně ulehlá; 4 – šedá prachová hlína se skvrnkami a proplástky světle okrovohnědé spraše (10 %), středně ulehlá; 5 – šedá
prachová hlína promíchaná se světle okrovohnědou spraší, středně
ulehlá.
Skelet: Pohlaví: muž. Věková skupina: mat. I. Věk dožití: 35–50.
Konstrukce / kameny na dně (viz kap. 7.2; obr. 35; tab: 27): Celkem 4 kameny (2/1–4) v kontextu s kostrou – na chodidlech (2/1),
za hlavou (2/2), za zády (2/3) a před hrudníkem (2/4), jejich umístění nedává zjevný smysl.
Druhotné narušení / šachta (viz kap. 7.5; tab: 27): Podle sdělení
výkopce (J. Švédová) směřovala šachta do oblasti hrudníku pohřbeného, vzhledem k situování řezu mimo osu hr. jámy nebyl výkop
zachycen v jeho nejhlubším místě, takže na profilu se jeví jako nedokončený. Rozházené kosti hrudního koše a absence nálezů naznačují opak. Hloubka šachty dokumentovaná na profilu je 56 cm,
skutečná činí 85 cm.
Nálezy (tab. 105): zv. lopatka jako milodar (1) před trupem,
u V stěny hr. jámy; čtyři kameny (2) na dně hr. jámy (viz výše).
1 – zv. kost (lopatka tura), č.s. 3072;
2 – čtyři kameny na dně hr. jámy, dochován kámen 2/1, č.s. 3073
– viz níže.
48–76
Max. rozměry: povrch d – 101, š – 97; dno d – 74, š – 85.
Max. hloubka dna: S – 27; J – 29.
Profil: horní hrana – pozvolná, stěny: přímé se šikmým sklonem,
dolní hrana – pozvolná, dno – ploché, mírně nerovné.
Výplň: 1 – podloží, světle okrovohnědá spraš, středně ulehlá; 2 –
středně hnědošedá prachová hlína, středně ulehlá; 3 – středně
hnědošedá prachová hlína promíchaná se světle okrovohnědou
spraší, středně ulehlá.
Skelet: Pohlaví: dítě. Věková skupina: inf. II. Věk dožití: 2–3.
Nálezy (tab. 105): dvě nádoby (1, 2), z toho mísa (1) před trupem
u nohou a hrnek (2) u mísy před hrudníkem.
1 – mísa, nedochována, nevyobrazena, bez č.s.;
2 – hrnek, č.s. 3033.
Kameny ve výplni, 1 ks (kap. 13.7) – č.s. 3037.
Hrob 90 (obj. 1761) (tab. 31; 57: C, E–F; 107, 111)
Hrobová jáma:
Dochování: 70 %, na V a Z straně porušena hrobová jáma hrobem
88. Tvar: oválný. Orientace: 160 ° k JZ.
Max. rozměry: povrch d – 221, š – 133; dno d – 219, š – 121.
Max. hloubka dna: S – 68; J – 68.
Profil: horní hrana – ostrá, pozvolná, stěny: přímé se šikmým sklonem, kolmé, dolní hrana – ostrá, dno – ploché.
Výplň: 1 – hnědošedá prachová hlína s okrovými skvrnkami (5 %),
středně ulehlá; 2 – podloží, světle okrovohnědá spraš, středně
ulehlá; 3 – středně šedá prachová hlína, středně ulehlá.
Skelet: Pohlaví: dítě. Věková skupina: inf. III. Věk dožití: 12–14.
Skelet je orientován hlavou k severu, obličejem k západu.
Nálezy (tab. 106): mísa (1) v JV rohu hr. jámy; kostěný diskovitý
závěsek s otvorem pro zavěšení (2) u pasu nebo mezi kostmi trupu;
prstní článek tura (3) za hlavou; zvířecí kost, prstní článek tura (4),
přesná poloha nedokumentována.
1 – mísa, č.s. 3011;
2 – kostěný diskovitý závěsek, č.s. 3016;
3 – prstní článek tura, č.s. 3016;
4 – zvířecí kost (prstní článek tura), č.s. 3016 (nevyobrazeno).
Hrobová jáma:
Dochování: celá. Tvar: obdélný s mírně zaoblenými rohy. Orientace:
2 ° k JV.
Max. rozměry: povrch d – 217, š – 123; dno d – 195, š – 101.
Max. hloubka dna: S – 29; J – 21.
Profil: horní hrana – pozvolná, stěny: přímé se šikmým sklonem,
mírně konkávní, dolní hrana – ostrá až pozvolná, dno – ploché, nerovné.
Výplň: 1 – černohnědá jílovitá hlína se skvrnkami světle okrovohnědé spraše (3 %) a drobty uhlíků (1 %), středně ulehlá; 2 – světle
okrovohnědá spraš se skvrnkami černohnědé jílovité hlíny (20 %),
středně ulehlá; 3 – podloží, světle okrovohnědá spraš, středně
ulehlá.
Skelet: Pohlaví: muž. Věková skupina: ad. II – mat. I. Věk dožití:
35–50.
Nálezy (tab. 107, 111): dvě nádoby (1, 2), z toho miska (1) před
obličejem a únětický koflík (2) vedle misky, před hrudníkem;
br. čepel (3) pod nohama; rohovcový nástroj – pilka (4) pod pravým
lýtkem; kamenný otloukač (5) u chodidel; křemencový úštěp (6)
z výplně.
1 – miska, č.s. 3606;
2 – únětický koflík, č.s. 3607;
3 – br. čepel bez otvorů pro nýty, č.s. 3599;
4 – nástroj – pilka, rohovec, č.s. 3614;
5 – křemencový otloukač (?), č.s. 3609;
6 – úštěp, křemen, příměs. nevyobrazeno č.s. 3615-1;
7 – úštěp, rohovec, č.s. 3615-2.
Keramika ve výplni, 56 ks (kap. 11.1.8; tab. 111) – č.s. 3574 (povrch), 3575 (0–dno), 3579 (—), 3598 (dno), 3611 (zásyp).
Mazanice ve výplni, 1 ks – č.s. 3613.
Kameny ve výplni, 3 ks (kap. 13.7) – č.s. 3614.
Hrob 88 (obj. 1218) (tab. 32; 56: D–E, G; 106)
Hrob 91 (obj. 1722) (tab. 33; 57: D; 108)
Hrobová jáma:
Dochování: celá. Tvar: oválný. Orientace: 26 ° k JV.
Max. rozměry: povrch d – 200, š – 124; dno d – 163, š – 86.
Max. hloubka dna: S – 50; J – 53.
Profil: horní hrana – pozvolná, stěny: přímé se šikmým sklonem,
dolní hrana – ostrá, dno – ploché, konkávní.
Výplň: 1 – hnědošedá prachová hlína s okrovými skvrnkami (5 %),
středně ulehlá; 2 – podloží, světle okrovohnědá spraš, středně
ulehlá; 3 – hnědookrová prachová hlína, středně ulehlá; 4 – středně
hnědošedá prachová hlína, středně ulehlá; 5 – středně hnědošedá
prachová hlína promíchaná se světle okrovohnědou spraší, středně
ulehlá; 6 – středně šedá prachová hlína, středně ulehlá.
Skelet: Pohlaví: ? muž. Věková skupina: ad. II – mat. I. Věk dožití:
30–50.
Nálezy (tab. 106): zv. lopatka jako milodar (1) za lebkou.
1 – zv. kost (lopatka ovce/kozy), bez č.s., neidentifikováno v seznamu nálezů.
Hrobová jáma:
Dochování: 80 %, na V straně hrobová jáma nebyla kompletně prozkoumána, zabíhá mimo zkoumanou plochu. Tvar: neurčitelný, na
V straně nedokopáno. Orientace: 17 ° k JZ.
Max. rozměry: povrch d – 257, š – 173; dno d – 200, š – 126.
Max. hloubka dna: S – 100; J – 100.
Profil: horní hrana – pozvolná, stěny: mírně konvexní, konkávní,
dolní hrana – pozvolná, dno – ploché, rovné.
Výplň: 1 – tmavě hnědá až černá jílovitá hlína, středně ulehlá;
2 – tmavě hnědá až černá jílovitá hlína promíchaná se žlutě okrovým jílem (50 %), středně ulehlá; 3 – světle hnědookrová jílovitá hlína se skvrnkami okrového jílu (5 %), středně ulehlá;
4 – žlutookrová jílovitá hlína až jíl s vápenitými konkrecemi (3 %),
silně ulehlá; 5 – podloží, okrový jíl, vápenité konkrece (3 %), silně
ulehlý.
Skelet: Pohlaví: muž. Věková skupina: mat. II – sen. Věk dožití: nad
55.
Nálezy (tab. 61): dvě nádoby (1, 2), z toho menší únětický koflík (1)
nad koleny a větší únětický koflík (2) u V stěny hr. jámy; br. únětická
jehlice (3) na prsou; zv. kosti (lopatka a žebro) jako milodar (4) před
koleny (4b), u V stěny hr. jámy.
1 – menší únětický koflík, č.s. 3595;
Hrob 87 (obj. 1331) (tab. 32; 56: B–C, H; 106)
Hrob 89 (obj. 1306) (tab. 32; 56: F–H; 105)
Hrobová jáma:
Dochování: celá. Tvar: oválný ? porušený půdorys, nejspíše i překopáno. Orientace: 5 ° k JZ.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
73
Katalog hrobů – nálezové situace
2 – vyšší mísa, č.s. 3594;
3 – br. únětická jehlice, č.s. 3585;
4a – zv. kost (lopatka tura), č.s. 3588;
4b – zv. kost (žebro velkého savce), č.s. 3588.
Keramika ve výplni, 13 ks (kap. 11.1.8) – č.s. 3544 (0–70), 3580
(povrch), 3597 (70–dno).
Mazanice ve výplni, 2 ks – č.s. 3543.
Hrob 92 (obj. 2301) (tab. 33; 58: G; 102)
Hrobová jáma:
Dochování: celá. Tvar: obdélný s mírně zakulacenými rohy. Orientace: 5 ° k JZ.
Max. rozměry: povrch d – 120, š – 83; dno d – 117, š – 83.
Max. hloubka dna: S – 57; J – 53.
Profil: horní hrana – ostrá, stěny: přímé s mírně šikmým sklonem,
mírně konvexní, dolní hrana – ostrá až pozvolná, dno – ploché.
Výplň: 1 – podorničí, tmavě hnědá prachovojílovitá hlína, středně
ulehlá; 2 – kulturní vrstva, černohnědá jílovitoprachová hlína,
středně ulehlá; 3 – podloží, světle okrově žlutá spraš, středně
ulehlá až ulehlá; 4 – výplň hrobu, tmavě hnědočerná prachovojílovitá hlína, středně ulehlá.
Skelet 92a: Pohlaví: dítě. Věková skupina: inf. II. Věk dožití: 2,5–
3,5.
Skelet 92b: Pohlaví: dítě. Věková skupina: inf. III. Věk dožití: 6–8.
Nálezy (tab. 61): dvě nádoby (1, 2), po jedné u nohou každé z koster, zdobený hrnek č. 1 u kostry 92a a nezdobený hrnek č. 2
u kostry 92b.
1 – zdobený hrnek, č.s. 6313;
2 – nezdobený hrnek, č.s. 6314.
Mazanice ve výplni, 2 ks – č.s. 6323.
Hrob 93 (obj. VM 2/2009) (tab. 30; 58: A–C; 103; 111;
obr. 54)
Hrobová jáma:
Dochování: celá. Tvar: lichoběžný se širší J stranou. Orientace: 46 °
k JV.
Max. rozměry: povrch d – 174, š – 125; dno d – 164, š – 111.
Max. hloubka dna: S – 50; J – 50.
Profil: horní hrana – pozvolná, stěny: přímé se šikmým sklonem,
mírně konvexní, dolní hrana – ostrá, dno – stupňovité, mírně konkávní.
Výplň: 1 – tmavě hnědá prachovojílovitá hlína, středně ulehlá; 2 –
černá uhlíkatá vrstva, asi pozůstatek rakve, mírně ulehlá; 3 –
středně hnědá prachová hlína, středně ulehlá; 4 – podloží, okrově
žlutá spraš, středně ulehlá.
Poznámka: objekt se na povrchu jevil jako standardní kůlová
jamka a postupem kopání se změnil na menší sídlištní jámu, na
jejímž dně se objevil skelet. Nemožnost včas identifikovat hrobovou
jámu vedla k nestandardní metodě zkoumání a dokumentace.
Skelet: Pohlaví: muž. Věková skupina: ad. II. Věk dožití: 20–35.
Rakev / Schránka (viz kap. 9.1; obr. 54; tab: 30; 58: A–C): Tvar
a rozměry: obdélný tvar, zachovaný jen částečně. Dno rakve bylo
tvořeno deskou o tloušťce ca 2 cm, dle profilu se jednalo nejspíše
o dlabaný kmen. Průběh rakve byl zachycen i v profilu, bohužel ne
však fotograficky (předpokládaná d – 145, š – ca 60–72, v – 10). Zachováno je díky nevhodné exkavaci (viz níže) jen torzo za hlavou
a zády zemřelého, v prostoru od pravého předloktí ke kolenům a za
levou patou. Konstrukce obdobná s hrobem 53 a 61, chybí horní
(víko) rakve. Úroveň nad dnem: stín rakve byl zjištěn na úrovni –
37 cm, 10 cm nad dnem hrobové jámy a pak přímo na dně jako
černá uhlíkatá hlína výrazně tmavší než světle okrově žlutá spraš,
která ji obklopovala. Kontura rakve je naprosto ostrá a zřejmá. Orientace: shodná s kostrou. Poznámka: Objekt byl narušen liniovým
výkopem pro inženýrské sítě, proto byl jeho výzkum poněkud nestandardní. Podle NZ „Objekt se původně na povrchu jevil jako standardní kůlová jáma. Při exkavaci se změnil v menší sídlištní jámu,
na jejímž dně se ovšem posléze objevila část skeletu. Nakonec byl
odkryt standardní hrob. Nemožnost včas identifikovat situaci jako
hrob vedla k tomu, že nebyl hrob zkoumán obvyklou metodou. Dobře
dochovaný skelet ležel na pravém boku se skrčenýma nohama,
74
48–76
s orientací JV–SZ, hlavou k JV. Výbavu tvořila pouze zvířecí lopatka
uložená za hlavou skeletu. Místy se podařilo vypreparovat a zdokumentovat zbytek rakve projevující se jako černá vrstvička.“ (Vích
2010, obj. VM 2/2009). Mohlo jít o dlabanou rakev, která nebyla
nahoře uzavřena krytem, ale zůstala otevřená.
Nálezy (tab. 103, 111): zv. lopatka jako milodar (1) za lebkou, u J
rohu hr. jámy.
1 – zv. kost (lopatka tura), bez č.s.
Keramika ve výplni, 21 ks (kap. 11.1.8; tab. 111) – č.s. 19 a 26
(zásyp), 27 (dno), 33 (hrob).
Mazanice ve výplni, 5 ks – č.s. 18, 25.
Hrob 94 (obj. 770) (tab. 31; 57: G–H; 103; obr. 41, 42)
Hrobová jáma:
Dochování: 80 %, na Z straně hrana hrobové jámy překopána z důvodu superpozice s jámou 509, při povrchu nebyla superpozice viditelná. Hrob č. 94 je mladší nežli jáma č. 509 Tvar: obdélný
s mírně zakulacenými rohy. Orientace: 3 ° k JV.
Max. rozměry: povrch d – 171, š – 80; dno d – 143, š – 80.
Max. hloubka dna: S – 55; J – 55.
Profil: horní hrana – pozvolná, stěny – konkávní, dolní hrana – pozvolná až nepostřehnutelná, dno – ploché, rovné.
Výplň: 1–7 – vrstvy obj. 509, který je v superpozici; 8 – podloží,
světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá; 9 – podloží, světle okrově
žlutá spraš promíšená se středně hnědou prachovou hlínou (20 %),
středně ulehlá; 10 – tmavě hnědá prachovojílovitá hlíny se skvrnkami okrově žluté spraše (10 %), středně ulehlá.
Skelet: Pohlaví: ? žena? Věková skupina: mat. I–II. Věk dožití: 40–60.
Nálezy (tab. 103): únětický koflík (1) za lebkou.
1 – únětický koflík, č.s. 2190.
Kameny ve výplni, 3 ks (kap. 13.7) – č.s. 2186, 2189, 2192.
Hrob 95 (obj. 1869) (tab. 31; 58: D–E; 109–110)
Hrobová jáma:
Dochování: celá. Tvar: obdélný s ostrými rohy. Orientace: 18 ° k JV.
Max. rozměry: povrch d – 154, š – 113; dno d – 139, š – 95.
Max. hloubka dna: S – 30; J – 30.
Profil: horní hrana – ostrá, pozvolná, stěny – konvexní, přímé se
šikmým sklonem, dolní hrana – ostrá, dno – ploché, rovné.
Výplň: 1 – tmavě hnědočerná prachová hlína se skvrnkami světle
okrově žluté spraše (15 %), středně ulehlá; 2 – podloží, světle
okrově žlutá spraš, středně ulehlá.
Skelet: Pohlaví: ? muž. Věková skupina: ad. II. Věk dožití: 30–40.
Nálezy (tab. 109, 110): dvě nádoby (1, 2), z toho miska (1) před obličejem a vakovitý džbán (2) za zády; kel prasete (3) spolu se dvěma
zl. kostěného šídla/šídel (4, 4a), rohovcovým srpovým nástrojem
(5) a silicitovým úštěpem (6) za hlavou; spongolitový srpový nástroj
(7) u pravého předloktí.
1 – miska, č.s. 3745;
2 – vakovitý džbán, č.s. 3758;
3 – kel prasete, č.s. 3740, 3759;
4 – zl. kostěného šídla, č.s. 3741;
4a – zl. kostěného šídla, č.s. 3757;
5 – srpový nástroj, rohovec, č.s. 3743;
6 – úštěp, silicit, č.s. 3744;
7 – srpový nástroj, spongolit, č.s. 3742.
Hrob 96 (obj. 1868) (tab. 33; 58: F)
Hrobová jáma:
Dochování: celá. Tvar: nepravidelný. Orientace: 12 ° k JV.
Max. rozměry: povrch d – 155, š – 98; dno d – 137, š – 84.
Max. hloubka dna: S – 32; J – 32.
Profil: horní hrana – pozvolná, stěny – konkávní, dolní hrana – nepostřehnutelná, dno – ploché, rovné.
Výplň: 1 – tmavě hnědá prachová hlína, kyprá; 2 – tmavě hnědá
prachová hlína promíchaná se světle okrovohnědou spraší, kyprá;
3 – podloží, světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá až ulehlá.
Skelet: Pohlaví: muž. Věková skupina: sen. Věk dožití: 60+.
Nálezy: bez nálezů.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Katalog hrobů – nálezové situace
6.2.2. Sídlištní objekty s kosterními pozůstatky
Obj. 2217 (skelety 97a–c ) (tab. 34; 59: A–E; 113, 116–
117; obr. 37) (kap. 7.4)
Původně sídlištní jáma:
Dochování: 95 %, na J straně v kontaktu s hrobovou jámou hrobu
č. 60.
Tvar: sídlištní jáma (zásobnice?) okrouhlého půdorysu.
Max. rozměry: osa V–Z povrch 182 cm, dno 166 cm; osa S–J povrch
150 cm, dno 140 cm.
Max. hloubka dna: 80 cm.
Profil: horní hrana – ostrá, stěny: přímé až šikmé, místy podhloubené, mírně konvexní, dolní hrana – ostrá až pozvolná, dno – ploché
až mírně konkávní.
Výplň: 1 – tmavě hnědá jílovitá sprašová hlína, středně ulehlá;
2 – tmavě hnědá sprašová hlína se skvrnkami okrově žluté spraše,
středně ulehlá; 3 – okrovožlutá sprašová hlína se skvrnkami tmavě
hnědé jílovité sprašové hlíny; 4–6 – vrstvy výplně hrobu č. 60;
7 – podloží, světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá; 8 – tmavě
šedohnědá jílovitoprachová hlína, středně ulehlá; 9 – tmavě šedohnědá prachovojílovitá hlína se skvrnkami okrové spraše (5 %),
středně ulehlá.
Skelet 97a (pův. obj. 2216): Pohlaví: dospívající, muž? Věková skupina: juv. Věk dožití: okolo 18.
Skelet 97b (pův. obj. 2219): Pohlaví: muž. Věková skupina: ad. II.
Věk dožití: 30–40.
Skelet 97c (pův. obj. 2221): Pohlaví: žena. Věková skupina: mat. II –
sen. Věk dožití: nad 55.
Nálezy (tab. 113, 116, 117):
6032 – úštěp, čokoládový silicit;
5986a, b – dva kostěné předměty tvaru „hřebíku“ pod lebkou skeletu 97c,
Mazanice:
obj. 2217 – č.s. 5966 (0–20), 5967 (0–20), 5968 (povrch), 5969B
(povrch), 5974A (0–20), 5975 (0–20), 5978 (0–20), 5979B (0–20),
5982 (0–20), 6022 (preparace), 6024B (0–30), 6028 (20–40), 6031B
(40–dno),
pův. obj. 2216, skelet 97a – č.s. 5946 (dno), 5947 (dno), 5951 (dno),
6020 (preparace hrobu).
Keramika (kap. 11.1.10):
obj. 2217 – č.s. 5918 (0–20), 5967 (Sg. 1), 5969A (povrch), 5971,
5974B, 5975, 5976, 5979A (vše 0–20), 6021 (preparace hrobu),
6024A (0–30), 6025, 6027 (20–40), 6031 (40–dno),
pův. obj. 2216, skelet 97a – č.s. 5946, 5947 (dno), 6018 (preparace
hrobu),
pův. obj. 2221, skelet 97c – č.s. 5991 (20–40), 6013 (dno).
Kameny ve výplni, 10 ks (kap. 13.7) – č.s. 5970, 5977, 5980, 5983.
Zv. kosti viz kap. 11.4.
Obj. 2412 (skelet 98) (tab. 35, 114–117; obr. 37) (kap. 7.4)
Původně sídlištní jáma:
Dochování: 100 %.
Tvar: sídlištní jáma, „hruškovitá“ zásobnice mírně oválného půdorysu s podhloubenými stěnami u dna.
Max. rozměry: průměr povrchu po skrývce: 114–134 cm; dna: 150–
174 cm. Delší osa přibližně ve směru SV–JZ.
Max. hloubka dna: 76 cm od úrovně skrývky, 124 cm od úrovně
povrchu před skrývkou (na tab. 35 jsou v levé části uvedené hodnoty hloubky dna měřeny od úrovně skrývky, v pravé části od
úrovně povrchu před skrývkou).
Profil: horní hrana – ostrá, stěny: přímé, u dna místy podhloubené,
dolní hrana – ostrá, dno – ploché.
Výplň: Původní originální terénní dokumentace objektu není k dispozici. Vzhledem k absenci fotografické dokumentace je nelze podobu vrstev výplně rekonstruovat ani vizuálně.
Skelet 98 (pův. obj. 2433): Pohlaví: ? žena? Věková skupina: ad.
I. Věk dožití: 20–30.
Nálezy (tab. 114–117):
6592 – parohový klín;
6600a – část lopatky, místy obroušena;
6600b – kostěné šídlo;
6600c – zlomek kostěného nástroje;
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
48–76
6512 – zlomek prasečího klu se stopami používání;
6504 – zvířecí kost (prstní článek koně) (nevyobrazeno).
Mazanice – č.s. 6515 (pod kostrou), 6618 (preparace hrobu).
Keramika (kap. 11.1.10) – č.s. 6510, 6511 (dno), 6516 (pod kostrou), 6617 (nad hrobem).
Kameny ve výplni, 8 ks (kap. 13.7) – č.s. 6527, 6610, 6616;
Zv. kosti viz kap. 11.4.
Obj. 3/08 (hrob 99) (tab. 34; 60: A–D; 115; 117, obr. 37)
(kap. 7.4)
Původně sídlištní jáma:
Dochování: do 40 %, na J straně hrob zničen výkopem kanalizace.
Tvar: mísovitý – dochována jen nejspodnější část objektu.
Max. rozměry: průměr u dna 105 cm, průměr po skrývce 140 cm.
Max. hloubka dna: 48 cm.
Profil: horní hrana – porušená vkopem, stěny: přímé až mírně
šikmé, dolní hrana – pozvolná, dno – ploché.
Výplň: 1 – recentní vkop kanalizační šachty, vyhozené podloží; 2 –
ornice; 3 – kulturní vrstva, šedočerná hlína s drobky mazanice;
4 – výplň hrobu, černošedá hlína s drobky mazanice; 5 – podloží,
světle okrově žlutá spraš, středně ulehlá.
Skelet 99: Pohlaví: muž. Věková skupina: ad. II – mat. I. Věk dožití:
30–45.
Nálezy (tab. 115, 117):
bez č.s. – silně přepálený zlomek opracované kosti.
Mazanice – č.s. 14B (řez S).
Keramika (kap. 11.1.10) – č.s. 9, 14 (řez S), 27 (začišťování povrchu), 46 (profil VZ).
Zv. kosti viz kap. 11.4.
Hrob 100a–b (obj. 2044) (tab. 12; 60: E–H; 105; obr. 59)
(kap. 10)
Koncentrace spálených lidských kostí:
Dvě na sebe navazující koncentrace spálených lidských kostí o rozměrech ca 30 x 140 cm (jižní koncentrace – pohřeb 100a, severní
– pohřeb 100b) náležející dvěma jedincům. Doklady existence zahloubeného objektu nebyly zjištěny. Podélná osa koncentrace spálených kostí byla vychýlena ca 20 ° k V od osy S–J. Spálené kosti
byly původně možná uloženy jen nehluboko pod povrchem terénu,
stopy po zahloubení nebyly zjištěny, kůstky identifikovány po
skrývce na povrchu terénu. Popis vrstev: 1 – tmavě hnědá jílovitá
hlína se skvrnkami okrovohnědé spraše, středně ulehlá; 2 – tmavě
šedohnědá prachovojílovitá hlína, středně ulehlá; 3 – podloží, okrovohnědá spraš, středně ulehlá.
Žárový pohřeb 100a (č.s. 5131): Pohlaví: ?. Věková skupina: ad. I–II.
Věk dožití: 20–35.
Žárový pohřeb 100b (č.s. 5132): Pohlaví: ?. Věková skupina: ad. II
– mat I. Věk dožití: 30–50.
Nálezy (tab. 105):
1 – šipka, severský silicit, č.s. 5134;
2 – šipka, silicit, č.s. 5133;
3 – pilka/srp, rohovec nebo silicit, přepálený, č.s. 5132.
Keramika ve výplni, 8 ks – č.s. 5135 (zásyp).
Obj. 2023 (pohřeb 101) (tab. 34; 59: F; 112–113, 116–
117; obr. 59–60) (kap. 7.4, 10)
Původně sídlištní jáma:
Dochování: 100 % v půdorysu.
Tvar: sídlištní jáma nepravidelně kruhového tvaru.
Max. rozměry: z fotografické dokumentace jasne vyplývá, že kresebně dokumentované rozměry jámy jsou mnohem větší, nežli byly
ty skutečné – to je dobře vidět na půdorysu po začištění objektu
a nálezů v jeho výplni (tab. 34; 59: F), které jsou koncentrovány
a zabírají jen zhruba kruhový půdorys ve středu objektu. Menší
rozsah jámy je jasně patrný i na fotograficky dokumentovaném
profilu (obr. 60). Rozsah nálezů i jasně patrná hranice objektu na
fotografii profilu dokumentují původní půdorys objektu 2023. Skutečný průměr půdorysu objektu můžeme odhadnou ca na 80 cm.
Max. hloubka dna: 34 cm od úrovně skrývky.
Profil: horní hrana – ostrá, stěny: nerovné, přímé s mírně šikmým
sklonem, dolní hrana – ostrá až pozvolná, dno – rovné, konkávní.
75
Katalog hrobů – nálezové situace
Výplň: 1 – stř. okrovohnědá jílovitá hlína, mírně ulehlá;
2 – tm. hnědočerná prachovojílovitá hlína, kyprá;
3 – sv. okrově žlutá spraš, středně ulehlá.
Nálezy (tab. 112–113, 116–117):
5095/1 – škrabadlo, rohovec;
5095/2 – úštěp, rohovec;
5095/3 – úštěp, rohovec;
5194/1 – úštěp, silicit;
5194/2 – úštěp, křemenec;
5078 – parohový (sekero)mlat;
5082 – kostěné hladítko;
5093, 5192 – kostěný kroužek;
5096 – fragmenty kostěného šídla;
5192a – kostěné šídlo;
5192b – kostěné šídlo;
76
48–76
5097a – úlomek prasečího klu;
5097b – úlomek kostěného nástroje;
5094 – mazanice 6020 (preparace hrobu).
Keramika (kap. 11.1.10) – č.s. 5077 (20–dno), 5079 (dno), 5092
(hrob), 5098 (20–dno), 5193 (dno).
Kameny ve výplni, 20 ks (kap. 13.7) – č.s. 5081, 5194, 5195.
Zv. kosti viz kap. 11.4.
Žárový pohřeb 101: Pohlaví: dítě. Věková skupina: inf. II. Věk dožití: 5–6. Několik koncentrací spálených lidských kostí bylo dokumentováno při povrchu obj. 2023 a také mimo něj. V souvislosti se
spálenými kostmi byl mimo půdorys obj. 2023 nalezen koflík, nádoba č. 1 (viz tab. 112: 1; kap. 11.1.9).
Nálezy (tab. 112):
1 – nádoba, koflík – č.s. 5079.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Hrobové jámy
77–96
7. Hrobové jámy
M. Ernée
Celkem bylo posuzováno 96 hrobových jam (tabela 6: a),
ve kterých byly přítomny lidské kosterní pozůstatky.
Všechny údaje dokumentované u jednotlivých hrobových jam obsahuje katalog (kap. 6) a tabela 6. V této
kapitole upozorníme na některé extrémní hodnoty a pokusíme se soubory získaných dat sumarizovat a interpretovat.
7.1. Tvary, rozměry a orientace hrobových jam
Míra dochování hrobových jam (tabela 6: d–f; obr. 25:
A). Z celkem 96 hrobových jam s lidskými kosterními
pozůstatky jich bylo 69 (ca 72 %) dochováno kompletně,
tedy ze 100 %, a jen čtyři z méně než 80 %.38 Hrobové
jámy byly narušeny většinou ve svých horních partiích,
a to z řady důvodů (tabela 6: d–f – šedě podbarvené). Nejčastější příčinou byla superpozice s jinými hroby nebo
sídlištními objekty (tabela 6: z), dále mohlo jít o narušení
mechanizací během skrývky, během souběžně prováděných (např. obj. 3/08) nebo starších stavebních/výkopových prací atd. (viz údaje v kap. 6).
Tvary hrobových jam (tabela 6: g; obr. 25: B; 26a, 26b).
Vzhledem k metodice výzkumu a dokumentace nemůžeme považovat tvary hrobových jam za stoprocentně
odpovídající skutečnému původnímu tvaru. Na vině
byla jednak horší čitelnost některých výplní, jednak
skutečnost, že povrch nebyl začišťován v ploše s přesahem mimo interiér hrobu, aby mohla být zachycena
přesná linie obrysu hrobové jámy v příslušné úrovni.
Při horší čitelnosti některých výplní došlo v některých
případech zcela zjevně (hroby č. 3, 7, 24, 25, 44, 48, 89,
94)39, v některých pak pravděpodobně k přebrání výplní
hrobových jam. To se negativně projevuje nejen při rekonstrukci původních tvarů a rozměrů hrobových jam,
ale také při pokusech o ověření v terénu pozorovaných
superpozicí, při rekonstrukci tvaru a polohy zjištěných
38
39
Tím je myšleno od úrovně/momentu jejich identifikace po
skrývce a začištění plochy. K jak významné ztrátě horních partií
hrobových jam došlo díky erozi nebo v důsledku jiných intencionálních zásahů či přírodních procesů od doby jejich vyhloubení
ve starší době bronzové se můžeme jen dohadovat. Vzhledem
k minimálnímu zahloubení některých hrobových jam (hrob č.
71 – 7 cm; 75 – 8 cm, 82 – 9 cm) to v některých částech zkoumané plochy mohlo být i několik desítek cm.
Hrob č. 3 – jáma překopána všemi směry, dno patrně až o 15
cm, skutečný tvar a rozsah hr. jámy nelze stanovit (tab. 2; 38:
D); 7 – JV roh zničen překopáním (tab. 2; 38: E); 24 – hrobová
jáma nebyla v terénu identifikována, výrazně překopána a vzhledem k existenci zřetelného půdorysu rakve její tvar i orientace
výrazně zkresleny. Původní tvar a orientaci hrobové jámy není
možno stanovit (tab. 11; 42: A–B); 25 – JV strana hrobové jámy
překopána (tab. 15; 42: H); 44 – na S kratší straně překopáno,
hrana jámy je zde hypotetická (tab. 14; 47: H–J); 48 – na J kratší
straně překopáno, hrana jámy je zde hypotetická (tab. 3; 48: C);
89 – celá V část překopána, superpozice s hrobem č. 87 neprokázána (tab. 32; 56: F–H); 94 – na Z straně hrana hrobové jámy
překopána z důvodu superpozice s jámou 509, při povrchu nebyla superpozice viditelná. Hrob č. 94 je mladší nežli jáma č. 509
(tab. 31; 57: G–H).
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
rakví/schránek ve vztahu k hrobové jámě, při stanovování orientace hrobových jam atd.
Naprostá většina hrobových jam (53 = 55 %) měla
pravidelně obdélný, protáhlý tvar se zhruba rovnoběžnými stěnami a více či méně zaoblenými rohy (např.
hroby č. 2, 16, 26, 28, 34, 35, 36, 40, 52, 57, 58, 64,
65 a další – srovnej obr. 26a, 26b), jen výjimečně se vyskytnou rohy opravdu ostré (např. hroby č. 62 či 95; obr.
26b). V menším počtu najdeme i jiné tvary hrobových
jam, např. trapézovité (např. obr. 26b: 93), blížící se
oválu (např. obr. 26b: 75), nepravidelné atd., ale vždy
s tou výhradou, že při výzkumu po jejich začištění dokumentované tvary nemusí vždy odpovídat jejich tvarům původním (viz výše). Tvar a velikost půdorysu
u dna ne vždy odpovídaly tvaru a velikosti půdorysu po
skrývce (obr. 26a, 26b). Půdorys u dna bývá často i výrazně menší, tedy původní plán (půdorys po skrývce) se
ne vždy podařilo realizovat (půdorys u dna). To mohlo
být způsobeno původně přehnanými představami budovatelů, kterým buď došly síly, nebo se ukázalo, že
i menší rozměr jámy je k uložení nebožtíka (včetně milodarů a případné schránky) naprosto dostačující. I tak
jsou v řadě případů hrobové jámy výrazně větší, nežli
je prostor, který zaujímají kosterní pozůstatky (např.
hroby č. 21, 41. 55, 59, 83, 84 a další – viz obr. 26a,
26b).
Rozměry hrobových jam (tabela 6: k–m, p–r). Délky
hrobových jam po skrývce (tedy před započetím vybírání
jejich výplní) se pohybují v intervalu 85–270 cm (průměr 187 cm, medián 197 cm). Většina (76 = 79 %) se
vejde do intervalu 140–230 cm. Za extrémy (tabela 6:
k–m – šedě podbarvené) pak v rámci mikulovického pohřebiště považujeme délky nad 250 cm (hroby č. 36, 38,
66, 82, 84 a 91) a pod 1 m (hrob č. 22–85 cm). Šířky
hrobových jam po skrývce se pohybují v intervalu 45 cm
(hrob č. 22) až 192/200 cm (hrob 38) (průměr 108 cm,
medián 111 cm). Hrob 38 (mimochodem i hrob nejhlubší – 138 cm) pak vykazuje jak největší rozměry
v úrovni skrývky (252 x 200 cm), tak také největší rozdíl
mezi rozměry v úrovni skrývky a dna (180 x 130 cm;
srovnej tab. 17; obr. 26a). Zatímco plocha půdorysu hrobové jámy po skrývce činí ca 5 m2, plocha dna se pak
zmenšila na 2,35 m2, tedy na pouhých 47 %! Nepřekvapí proto (viz výše) ani odlišné průměrné hodnoty
rozměrů den hrobových jam – průměrná délka 167 cm,
medián 170 cm; průměrná šířka 90 cm, medián 91 cm.
Je zde patrný rozdíl mezi rozměry hrobových jam po
skrývce a po vybrání výplně – průměr a medián délek
hrobových jam po skrývce (187/197 cm) a po vybrání
výplně (167/170 cm). Podobné jsou rozdíly u rozměrů
den hrobových jam (108/111 : 90/91 cm).
Zajímavé údaje přináší i srovnání délky a šířky hrobových jam (tabela 6: w–x; obr. 27a, 27b). Průměr a medián tohoto poměru v úrovni skrývky činí 1,73, resp.
1,77, zatímco v úrovni den hrobových jam 1,85, resp.
1,86. Zatímco v úrovni skrývky se až na dvě výjimky vejdou všechny hrobové jámy do intervalu 1,2–2,4 a 73 %
pak do intervalu 1,5–2 (obr. 27a – šedě), je rozptyl údajů
77
Hrobové jámy
77–96
Obr. 26a. Mikulovice. Hrobové jámy se skelety (srovnej kap. 8) a stopami rakví či jiných pozůstatků organických látek (srovnej kap. 9). Skupina A
(hroby 1–50). Hroby jsou seřazeny podle orientace jejich delších os, počínaje hroby s delší osou nejvíce vychýlenou k JV. Grafika M. Ernée.
Fig. 26a. Mikulovice. Grave pits with skeletons (cf. Chapter 8) and traces of coffins or other remains of organic materials (cf. Chapter 9). Group A (graves
1–50). The graves are classified according to the orientation of their longer axes, beginning with graves with the longer axis facing most towards the SE.
Graphic by M. Ernée.
získaných pro dna hrobových jam poněkud větší –
převahu jich najdeme v intervalu 1,4–2,6 (obr. 27a:
sloupce). Zaznamenali jsme i rozdíly mezi poměrem
délky a šířky hrobových jam v úrovni skrývky a v úrovni
dna (obr. 27b). V 53 případech z 95 měřitelných hrobů
(ca 56 %) je rozdíl v poměru nepatrný (obr. 27b: -0,1–
1,1), obecně mají ale hrobové jámy tendenci být u dna
spíše delší – tedy při stejné šířce je hrobová jáma delší
(obr. 27b: 0,3–0,5). Průměrná plocha hrobové jámy po
78
skrývce činí 2 m2, zatímco průměrná plocha dna hrobové jámy jen 1,5 m2 (ca 75 %).
Hloubky hrobových jam (tabela 6: u–v; obr. 28, 29, 30).
Hloubka hrobové jámy je umělým údajem už proto, že
je počítána od úrovně povrchu terénu po skrývce, a ne
od původního povrchu, ze kterého byla hrobová jáma
hloubena. Údaj, se kterým dále pracujeme, je průměrem
hloubek jednotlivých hrobových jam při jejich severní
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Hrobové jámy
77–96
Obr. 26b. Mikulovice. Hrobové jámy se skelety (srovnej kap. 8) a stopami rakví či jiných pozůstatků organických látek (srovnej kap. 9). Skupiny B–C (hroby
51–75), D (76–89) a jednotlivé hroby (90–96). Hroby jsou seřazeny podle orientace jejich delších os, počínaje hroby s delší osou nejvíce vychýlenou k JV.
Grafika M. Ernée. — Fig. 26b. Mikulovice. Grave pits with skeletons (cf. Chapter 8) and traces of coffins or other remains of organic materials (cf. Chapter 9).
Group B–C (grave 51–75), D (76–89) and individual graves (90–96). The graves are classified according to the orientation of their longer axes, beginning with
graves with the longer axis facing most towards the SE. Graphic by M. Ernée.
(tabela 6: u) a jižní (tabela 6: v) stěně. Slouží nám tedy
spíš jako orientační údaj k porovnávání hrobových jam
mezi sebou v rámci pohřebiště, nežli jako absolutní hodnota o původní hloubce té či oné hrobové jámy. Právě
údaje o hloubce hrobových jam pak mohly být zejména
ovlivněny případnými ztrátami v jejich horních partiích
v důsledku eroze či lidské činnosti (viz výše, pozn. 38).
Nejmělčí hrobové jámy č. 71, 75 a 82 měly hloubku do 10 cm, zatímco ty nejhlubší 124 cm (hrob č. 68),
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
127 cm (50) či 128 cm (38). Průměrná hloubka hrobové jámy činí 57 cm, medián 60 cm. Mezi nejmělčími
a nejhlubšími hroby stoupá křivka bez výraznějších
výkyvů či koncentrací (obr. 28), a to ve všech skupinách hrobů (obr. 29–30). Nejhlubší hrobové jámy najdeme spíše ve skupinách s více hroby (obr. 29–30).
Podobně hluboké hroby netvoří žádné jednoznačně vydělitelné skupinky. Hlubší hroby se snad spíše koncentrují po okraji skupiny A, a to více při jejím jižním
79
Hrobové jámy
77–96
16
Obr. 27a. Mikulovice. Poměr délky
a šířky hrobových jam v úrovni skrývky (šedá plocha) a dna (sloupce).
Grafika M. Ernée.
Fig. 27a. Mikulovice. Length–width
ratio of grave pits on the level of the
earlier surface (grey area) and bottom (columns). Graphic by M. Ernée.
14
po skrývce
dno
Počet případů
12
10
8
6
4
2
0
0,9 1
1,5
2
2,5
3
3,6
4
Poměr delší a kratší strany hrobové jámy = x : 1
30
Obr. 27b. Mikulovice. Rozdíl mezi
poměrem délky a šířky hrobových
jam v úrovni skrývky a dna. Grafika
M. Ernée.
Fig. 27b. Mikulovice. Difference between the length–width ratio of grave
pits on the level of the earlier surface
and bottom. Graphic by M. Ernée.
Počet případů
25
20
15
10
5
0
-0,5
-0,4
-0,3
-0,2
-0,1
0
0,1
0,2
0,3
0,4
okraji (obr. 29). O některých souvislostech bude ještě
řeč níže (kap. 7.3).
0,5
0,6
0,7
0,8
0,9
polohy fosfátové anomálie v rámci hrobové jámy a tedy
možného „pohybu“ měkkých tkání v rámci hrobu/rakve
během procesu tlení a rozkladu měkkých tkání. Vzhledem k podmínkám výzkumu v Mikulovicích a předpokládaným nepřesnostem nebyl tento relativně subtilní
ukazatel, velmi závislý zejména právě na přesnosti identifikace původního dna hrobové jámy, nadále sledován.
Údaje uvedené v tabele 6 (tabela 6: s–t) považujeme
v tomto směru za orientační.
Orientace hrobových jam (tabela 6: h–j; obr. 26a, 26b,
31, 33, 34). I s údaji o orientaci delších os jednotlivých
hrobových jam zde musíme pracovat opatrně. I jejich
přesné stanovení je velmi citlivé na přesný výzkum v terénu, což většinou není případ Mikulovic. V obecné
rovině můžeme konstatovat, že až na hrob č. 71, orientovaný ve směru V–Z (tab. 12; skelet s hlavou k Z, obličejem k J), hrob č. 87 s kostrou orientovanou hlavou
k S a obličejem k Z (tab. 32) byly všechny hrobové jámy
orientovány svojí delší osou ve směru ca S/SZ–J/JV
a v nich uložené kostry na pravém boku, hlavou k jihu
a obličejem k východu. Delší osy hrobových jam se ve
valné většině odkláněly od dnešního průběhu osy S–J.
Většina (73 %) mírně k východu (obr. 31). Celkem 50 %
se jich vešlo do výchylky 2 ° – 15 ° k východu, 90 % pak
do intervalu 30 ° k východu až 15 ° k západu. Za extrémní v rámci mikulovického pohřebiště musíme považovat výchylky 17 °, 22 °, 28 ° a 30 ° k západu (hroby
91, 4, 85 a 70) resp. 33 °, 38 °, 40 °, 43 ° a 46 ° k východu
(hroby 39, 77, 18, 57, 86, 25 a 93) (obr. 31: B).
Objemy hrobových jam (tabela 6: y; obr. 32a, 32b).
Tento údaj může být důležitý v souvislosti s úvahami
o náročnosti činností souvisejících s pohřbem (viz
níže, kap. 7.3) a může být jistou indicií při úvahách
spojených se stratifikací společnosti, genderovými
otázkami atp. (viz níže, diskuse). I zde však musíme
zdůraznit zkreslující vliv a) skutečnosti, že hrobové
jámy nebyly zkoumány od původní úrovně, ze které
byly hloubeny, ale od úrovně skrývky, která mohla
být díky erozi či jiným obdobným vlivům o řadu desítek cm níže, b) metody výzkumu, kdy mohlo docházet
k „přebírání“ hrobových jam směrem do podloží a tím
k jejich „zvětšení“ při výzkumu.
Sklony dna hrobových jam (tabela 6: s–t). V tabele 6
jsou uvedeny nadmořské výšky den hrobových jam při
severní a jižní spodní hraně (tabela 6: s–t). Při detailním
výzkumu může být tento údaj důležitý např. při interpretaci výsledků fosfátových půdních analýz z hlediska
Průměrný objem hrobové jámy na základě nám dostupných údajů činí v Mikulovicích 1,06 m3, medián
pak 0,89 m3. Jámy s nejmenšími objemy, často ty nejmělčí, svědčí samy o sobě snad jen o tom, že byly
patrně původně hlubší, díky erozi či jiným vlivům
však přišly o své nejsvrchnější části, takže z hrobů
80
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
4
0
20
40
60
80
100
120
140
H l o u b k a (cm)
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Obr. 28. Mikulovice. Hloubky hrobových jam po jednotlivých skupinách. Grafika M. Ernée. — Fig. 28. Mikulovice. Grave pit depths for individual groups. Graphic by M. Ernée.
– samost.
73 82 35 84 39 37 65 85 8 25 59 95 1 46 14 81 48 19 66 88 80 94 23 33 63 10 20 62 5
21 44 57 87 30 54 58 41 36 79 15 34 49 61 40 52 50
45 75 6 67 22 3
51 70 90 17 28 89 96 31 74 18 7 76 47 72 93 92 9 27 53 64 16 24 77 12 29 56 83 11 32 55 60 13 78 86 26 2 91 69 43 68 38
77–96
–D
–C
–B
–A
Hrobové jámy
Obr. 29. Mikulovice. Hloubky hrobových jam v jednotlivých skupinách. Hlubší
či mělčí hrobové jámy netvoří žádné jednoznačně identifikovatelné skupiny
v rámci jednotlivých skupin hrobů. Grafika M. Ernée. — Fig. 29. Mikulovice.
Grave pit depths in individual groups. Deeper or shallower grave pits do not
form any clearly identifiable groups in individual grave groups. Graphic by
M. Ernée.
zbyla opravdu jen dnes velmi mělce zahloubená dna.
Na druhé straně však velmi husté nakupení hrobů
v jednotlivých skupinách (zejména největší skupina
A – viz obr. 29) svědčí o tom, že nejspíše žádný z hrobů
nezanikl celý, a pokud ano, muselo jít opravdu jen
o ojedinělé výjimky. Zajímavější je situace u jam nejobjemnějších (obr. 32a; tabela 6: y – šedě). Zatímco
křivka hodnot objemů hrobových jam stoupá v intervalu 0 až ca 2,15 m3 rovnoměrně, dochází v této pozici
ke zlomu a křivka šesti nejobjemnějších jam (hroby
č. 34, 36, 91, 52, 68 a 38) počíná stoupat strmě
vzhůru až k extrémní hodnotě (na tomto pohřebišti)
4,5 m3 u hrobu č. 38. Zdá se tedy, že na mikulovickém
pohřebišti můžeme hroby se zjištěným objemem nad
81
Hrobové jámy
77–96
Obr. 30. Mikulovice. Vzájemné srovnání křivek
hloubek hrobových jam pro jednotlivé skupiny
hrobů. Grafika M. Ernée.
Fig. 30. Mikulovice. Comparison of the curves
of grave pit depths for indiviudal grave groups.
Graphic by M. Ernée.
140
H l o u b k a (cm)
120
100
80
60
40
20
0
Hroby v jednotlivých skupinách
A
B
Obr. 31. Mikulovice. Orientace delších os hrobových jam vzhledem k ose
sever–jih. A – počty případů; B – intervaly pro 50 % a 90 % případů a jednotlivé „extrémní“ odchylky. Grafika M. Ernée. — Fig. 31. Mikulovice. Orientation of the longer grave pit axes in relation to the north-south axis. A – number
of cases; B – intervals for 50% and 90% of cases and indiviudal “extreme”
variations. Graphic by M. Ernée.
ca 2–2,15 m3 považovat za extrémní. Z celkového
počtu 94 hrobů, u kterých bylo možno tento údaj získat, jde o 10 (11 %), resp. 6 (6 %) hrobů.
Diskuse. Získaná data vyvolávají otázky po jejich významu. Která z nich mohou mít skutečně význam ve
vztahu ke studované živé minulosti a proč? Jakým
rozměrům máme při statistickém vyhodnocení a srovnání hrobových jam dávat přednost? Co mohou znamenat zjištěné rozdíly? V některých případech jde tato
situace nepochybně na vrub způsobu výzkumu (vybírání hrobových jam) a možností přesné/nepřesné
identifikace a dokumentace hranic hrobových jam
v terénu (v místech přechodu výplně hrobové jámy do
okolního podloží). Další možnosti vysvětlení jsou na
straně našich předků, kteří hrobové jámy hloubili.
Rozdíly mohou být důsledkem zvolené technologie
82
hloubení (výchozí větší rozměr na povrchu byl přitom
úměrný požadované ploše dna) a materiálu, do kterého se jáma zahlubovala. Na vině mohla být i ztráta
motivace či možností pozůstalých při hloubení hrobových jam v původních rozměrech a jejich přizpůsobení
skutečné prostorové potřebě pro uložení nebožtíka
(včetně schránky a milodarů) v průběhu výkopových
prací – tedy zmenšení rozměrů hrobové jámy oproti
původnímu plánu. V úvahu musíme brát i roční období, ve kterém byla hrobová jáma hloubena – zmrzlou
půdu v zimních měsících atp.
K dalším úvahám v kontextu s ostatními získanými
daty vybízí na tomto místě jen základní srovnání dokumentovaných objemů hrobových jam s výsledky antropologické analýzy (obr. 32a, 32b). Závislost velikosti/
objemu hrobové jámy na věku a pohlaví zemřelých je
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Hrobové jámy
77–96
5,0
–M
4,5
–F
38
4,0
– sen.
3,5
O b j e m v m3
– inf. II
52
3,0
– inf. III–juv. + neurč. pohl.
91
36
2,5
68
34
43
2,0
40
2
69
1,5
1,0
0,5
0,0
Hroby
O b j e m v m3
Obr. 32a. Mikulovice. Vztah objemu hrobové jámy k věku (kategorie infans II – juvenis a senilis) a pohlaví pohřbeného. Grafika M. Ernée. — Fig. 32a. Mikulovice.
Relationship between grave pit volume and age (categories infans II – juvenis and senilis) and sex of the deceased. Graphic by M. Ernée.
5
4,5
4
3,5
3
2,5
2
1,5
1
0,5
0
inf.II
F
M
sen.
věk/pohlaví
max.
m3
Interval bez
Průměr Medián
min. a max.
m3 ∑
min.
m3
15
5,12
0,06
1,4
0,07–0,58
0,34
0,26
31
32,84
0,17
2,59
0,29–2,15
1,09
1,08
M
29
44,83
0,32
4,5
0,39–2,86
1,55
1,48
sen.
11
11,64
0,32
1,83
0,41–1,62
1,06
1,13
Kategorie
Hrobů
inf. II
F
Obr. 32b. Mikulovice. Vztah pohlaví a vybraných věkových skupin pohřbených
jedinců k údajům o objemech hrobových jam. Grafika M. Ernée.
Fig. 32b. Mikulovice. Relationships between sex and selected age groups
of buried indivuduals and grave pit volume data. Graphic by M. Ernée.
v obecné rovině zřejmá a patrně není dána jen prostým
faktem, že dětské tělo je menší než tělo dospělého člověka. Obecně lze konstatovat, že: a) menší děti (zde ve
stáří inf. II) byly zpravidla ukládány i v nejmenších hrobových jámách – zjištěné hodnoty leží na křivce spíše
blíže nule; až na jedinou výjimku40 měly všechny dokumentovaný objem do 0,6 m3 (při průměru 0,34 a mediánu 0,26 m3; obr. 32b), což je 32 %, resp. 30 % těchto
hodnot pro všechny hrobové jámy na pohřebišti (viz
výše); b) významný rozdíl vidíme mezi objemy hrobových jam, ve kterých byly uloženy ženy a muži (obr. 32a,
32b); zatímco průměr (1,09 m3) a medián (1,08 m3) ženských hrobů zhruba odpovídají průměrným hodnotám
(1,06 a 0,89 m3), jsou hroby mužské nadprůměrně velké
– 1,55 a 1,48 m3 a zjištěné hodnoty leží na křivce (obr.
32a) zřetelně posunuty více směrem k vyšším hodnotám, nežli hodnoty pro hroby ženské (rozdíl mediánů:
M – 1,48 m3; F – 1,08 m3); mužské hroby převažují
i mezi deseti nejobjemnějšími hroby (viz níže); c) hroby
nejstarších pohřbených (kategorie senilis; obr. 32b) najdeme v intervalu 0,32–1,83 m3 (obr. 32a, 32b; průměr
1,06, medián 1,13 m3), tedy jakási zlatá střední cesta.
Zajímavé ale je, že jejich hroby nejsou mezi těmi vůbec
největšími – ten na grafu nejvýše postavený (hrob 26)
je až 16. nejobjemnější; d) z údajů o jedincích pohřbených v deseti nejobjemnějších hrobových jámách (srovnej obr. 32a)41 vyplývá, že v nich najdeme převážně
muže (ale i 2–3 ženy a jednoho juvenilního jedince)
v „produktivním“ věku (aspoň z našeho pohledu) v kategoriích ad. I – mat. I (ca 20–50 let). Největší hroby tak
možná patří spíše lidem „nejvýznamnějším“ v době jejich smrti, než lidem významným v minulosti.
Jako další příklad možného porovnání získaných dat
uvádíme srovnání hloubek hrobových jam a jejich orientací vzhledem k ose S–J, resp. J–S (obr. 33, 34). Tento
ukazatel by mohl být významný např. pro někdy uvažovanou souvislost mezi orientací hrobové jámy (pohřbu)
a ročním obdobím, ve kterém k pohřbu došlo, respektive polohou pohřbívaného jedince a polohou slunce na
41
40
Hrob 66 s patrně nepřesně identifikovaným tvarem a rozměry
(tab. 27).
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Hrob 43 – M, ad. I, 20–29; 40 – ?F?, ad. II – mat. I, 35–50; 69 –
M, ad. II – mat. I, 35–50; 2 – F, ad. II – mat. I, 35–50; 34 – M, ad.
II, 30–39; 36 – F?, ad. II, 30–45; 91 – M, mat. II – sen., 55+; 52
– M, ad. I, 20–29; 68 – juv., 15–16; 38 – M, ad. I–II, 25–35.
83
Hrobové jámy
77–96
Obr. 33. Mikulovice. Vztah orientace a hloubky hrobových jam v jednotlivých skupinách. Grafika M. Ernée. — Fig. 33. Mikulovice. Relationship between grave pit
orientation and depth in individual groups. Graphic by M. Ernée.
obloze (horizontu) v době pohřbu (srovnej např. Procházka 1954). Na první pohled je patrná jistá tendence
– až na některé výjimky (hroby č. 91, 13, 69) jsou delší
osy všech hlubších jam (hloubka nad 80/100 cm) vychýleny spíše k východu (obr. 34: černé, resp. prázdné
84
body nahoře), zatímco delší osy hrobů nejmělčích (do
20 cm) jsou, opět až na výjimky (hroby č. 82, 84 a 75),
vychýleny k západu (obr. 34: černé body dole). I když
vzorek 93 hrobových jam na pohřebišti v Mikulovicích,
u kterých byly oba tyto údaje měřitelné, považujeme za
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Hrobové jámy
77–96
38
68
49
40
2
13
43
120
100
80
60
40
40
35
20
0
4
6
67
45
73
75
84
20
82
0
Hloubka v cm
Odchylka od osy S–J ve °
52
61
69
91
140
50
20
40
60
Orientace
Hloubka
Obr. 34. Mikulovice. Vztah hloubky hrobových jam a orientace jejich delších os. Grafika M. Ernée. — Fig. 34. Mikulovice. Relationship between grave pit depth
and the orientation of their longer axes. Graphic by M. Ernée.
statisticky relevantní množství, bude i toto pozorování
nutné ověřit na větším vzorku, v jiných regionech, a posléze se pokusit o jeho interpretaci.
Význam dat získaných metrickou analýzou hrobových jam a také výše zmíněných rozdílů mezi získanými
daty bude nutno ještě dále diskutovat, a to zejména
v kontextu zpřesnění metod identifikace, výzkumu a dokumentace skutečných původních tvarů a rozměrů hrobových jam.
7.2. Hrobové konstrukce
42
I když nemůžeme ani zde zcela vyloučit přírodní výskyt dokumentovaných kamenů v hrobových jámách, považujeme ho
vzhledem k okolnostem (přímo ve spraši, do které byly hrobové
jámy zahloubeny, se podobné kameny nevyskytují) za méně
pravděpodobné.
0
1m
Zatímco na středočeských únětických pohřebištích jsou
kamenné závaly i složitější kamenné konstrukce v hrobech
zcela běžné (srovnej např. Ernée 2015, 69–76), ve východních Čechách úplně chybí. Jak uvádí R. Sedláček při popisu kameny zavalené kostry nalezené v objektu 3/08 (zde
skelet č. 99): „Jako mimořádný zjev je třeba chápat přítomnost kamenného závalu, který je v prostoru východních
Čech pro únětickou kulturu doložen poprvé“ (Sedláček et al.
2009, 19–20). I přes tuto výjimku odpovídá jinak situace
v Mikulovicích obecně situaci v celých východních Čechách
– kamenné závaly nebo konstrukce tu chybí. Zatímco ve
středních Čechách je možno vysledovat řadu různých způsobů použití kamene v únětickém pohřebním ritu, máme
v Mikulovicích k dispozici jen čtyři případy přítomnosti intencionálně uložených kamenů v hrobových jámách v souvislosti s pohřebním ritem.42 Všechny tyto hroby (č. 77, 78,
79 a 86) najdeme v jedné, a to té nejmenší skupině D (obr.
29). V této skupině pak jde zároveň o hroby nejhlubší – 79,
90, 94 a 95 cm (obr. 29). V Mikulovicích byly zaznamenány
dva typy výskytu kamenů na dně hrobové jámy (tabela 7:
d–e; obr. 35): a) kameny jakoby náhodně ležící na dně hrobové jámy, v kontaktu nebo bez kontaktu se skeletem
(hroby č. 77, 79 a 86), b) kameny ležící v řadě podél stěny
hrobové jámy (hrob č. 78).
Obr. 35. Mikulovice. Hroby s intencionálně deponovanými kameny ve vztahu k pohřbenému jedinci. Grafika M. Ernée. — Fig. 35. Mikulovice. Graves with intentionally deposited stones in connection with the buried individual. Graphic by M. Ernée.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
85
Hrobové jámy
1963
3
1992
7
15
1977
7
16
1990
4
18
1959
8
j
Schránka
X
l
m
X
?
X
X
X
X
X
X
X
P1
P2
M
mat.II – sen.
50+
L1-2
P1
L1
P1
??
?F
mat.I–II
40–55
L2
P2
L1
P1
??
?
inf.II
4.V
L2-3
P3
L2
P2-3
X
? M ? mat.II – sen.
X
2011
13
2041
12
X
32
2003
14
?
?
?
?
16
23
X
X
55+
L2
P2
L1
P1
6–7
L3
P2-3
L1
P2
50+
L2
P2-3
L1
P1
35–50
L1-2
P1
L1
P1
30–39
L1-2
P1
L1
P1
ad.II
30–45
L3
P2
L3
P2
ad.I–II
25–35
L3
P2
L1?
P2
P1
?
inf.III
F
mat.II – sen.
F
ad.II – mat.I
?
F
ad.II
?
?F
??
M
?
X
X
2149
P4
L1
29
2220
P1
P2-3
30
60
P1
L1
L2
X
55
L1
P1
17–19
X
26
P2
L1
juv.
12
2193
L2
18–20
?
13
53
35–50
juv.
??
2007
X
ad.II – mat.I
X
2004
X
F
F
L1
26
X
Postkr.
L3
28b
X
Lebka
P1
X
14
Postkr.
P2
11
20
Lebka
L2
1956
2146
Věk
L3
24
2002
Uspořádání
50+
X
52
Dochování
20–25
X
44
t
ad.I
11
9
s
mat.II – sen.
10
17
r
F
1987
1998
q
Skelet
F
1955
2038
p
X
21
38
o
X
23
36
n
Druhotné narušení
výplně / vkop
Mimo kostru
X
k
Pohlaví
i
sesedání
2
13
neusp.
Tab.
řada
Obj.
h
Podložka(?)
Kamenná
konstrukce
Hrob
g
ml. obj.
f
VKOP
e
Organika - jiné
d
Bez milod.
c
Pod milod.
b
Pod částí skeletu
a
77–96
X
X
F
sen.
55+
L2
P2
L1
M
ad.I
20–35
L2
P1
L1
P1
?
inf.III
8–9
L3
P3
L2
P1-2
F
ad.I
20–25
L2
P1
L1
P1
?M
ad.II
30–39
L2-3
P2-3
L1
P1
61
2199
22
X
?M
ad.II
20–25
L1-2
P1
L1
P2
62
2157
24
X
?M?
ad.I
20–25
L1-2
P1
L1
P2
68
2156
26
X
?
juv.
15–16
L3
P1
L1
P1
72
2213
29
X
?
inf.III – juv.
12–14
L5
P2-3
–
P2
?M
mat.II – sen.
50–59
L2
P2
L3
P2-3
F
ad.I
kol.20
L2-3
P2
L3
P2
?F?
mat.II+
50+
L2-3
P2-3
L1
P2
77
1217
29
78
1193
28
79
1194
17
82
1189
30
86
1197
27
93
VM02
30
Celkem
?
B3
?
A4a
?
?
B3
X
B3
?
?
X
1
3
11
9
3
2/7
2
?
ad.I–II
20–39
L3
P3
L1
P?
M
mat.I
35–50
L2
P2
L2
P2
M
ad.II
20–35
L2
P2
L1
P1
11
Tabela 7. Mikulovice. Hroby se stopami kamenných konstrukcí (d–e), rakví/schránek (f), podložek (g–i), dalších organických hmot (j) a druhotných narušení
(k–m). Uvedeny jsou i základní antropologické a archeologické informace o skeletech (n–t). — Table 7. Mikulovice. Graves with traces of stone constructions
(d–e), coffins/cases (f), bases (g–i), other organic materials (j) and secondary intervention (k–m). Basic anthropological and archaeological information on
the skeletons is also provided (n–t).
V hrobě č. 77 (obr. 35; tab. 29; 53: A–B) ležel jeden
kámen na V straně skeletu, u pasu pohřbeného, částečně pod pravou částí pánve. V hrobě č. 79 (obr. 35;
tab. 17; 54: A–B) ležely dva kameny poblíž dolní partie
skeletu, v SV části hr. jámy. V hrobě č. 86 (obr. 35; tab.
27; 57: A) byly na dně poblíž či v kontaktu se skeletem
dokumentovány celkem čtyři kameny – na chodidlech
(2/1), za hlavou (2/2), za zády (2/3) a před hrudníkem
(2/4). Pouze jeden z nich (č. 2/1) se dochoval a byl
určen jako ordovický křemenec, pocházející sice původně z okolí Slatiňan, vyskytující se ale v korytě Chrudimky, tedy v okolí zkoumané lokality (viz kap. 13.7).
Ostatní kameny nemáme k dispozici.
V hrobě č. 78 (obr. 35; tab. 28; 53: E) bylo dokumentováno celkem 5 kamenů (6/1–6/5) v řadě podél J poloviny Z stěny hr. jámy za zády kostry od pánve až do JZ
rohu hr. jámy, a to bez přímé souvislosti se skeletem.
86
Důvod přítomnosti kamenů v hrobech č. 77, 79 a 86
není z nálezové situace zřejmý. Jejich poloha v hrobové
jámě, resp. vůči skeletu působí náhodným dojmem (obr.
35). Jiná může být situace v případě kamenů v hrobě
č. 78, uspořádaných v řadě podél části jedné ze stěn
hrobové jámy. Uspořádání působí dojmem, že kameny
mohly mít v místě nálezu nějakou funkci. Nabízí se tu
možná interpretace těchto kamenů jako podložek pod
dřevěnou konstrukcí/schránkou – např. rakví, tedy tzv.
Keilsteine nebo Stutzsteine v německé terminologii,
sloužící ke stabilizaci vratké rakve na dně hrobové jámy
(srovnej např. Ernée 2015, 69–72, Abb. 41; Tab. 4).
Žádné další stopy, které by bylo možné interpretovat
jako pozůstatky rakve, se však v hrobové jámě hrobu
č. 78 nenašly (viz níže, kap. 9).
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Hrobové jámy
77–96
7.3. Objem práce v souvislosti s pohřebním ritem
O objemu práce a pracovním nasazení v pravěku se zatím
uvažovalo většinou v souvislosti s monumentálními stavbami – valovými opevněními nebo velkými mohylami (např.
Eggert 1988; 2001; Schulze-Forster – Vorlauf 1989; Müller
1991; Sprenger 1999; Korenevskij 2010 – vše s další literaturou). Co se týče počátků doby bronzové, věnovali se
těmto otázkám F. Bertemes na příkladu hrobů z pohřebiště
Gemeinlebarn v Dolním Rakousku (Bertemes 1989, 29–
34), S. Sprenger na pohřebišti Franzhausen I tamtéž
(Sprenger 1999, 77–78) nebo M. Ernée na pohřebišti
v Praze-Miškovicích (Ernée 2015, 286–288, Abb. 185; Tab.
47). Zatímco pro F. Bertemese a S. Sprenger stály v centru
pozornosti především objemy hrobových jam, věnoval
se M. Ernée mimo to i ve středních Čechách tak častým
kamenným konstrukcím. F. Bertemes rozdělil hrobové
jámy na pohřebišti Gemeinlebarn podle jejich objemu do
čtyř skupin: < 0,6 m3; 0,6–1,6 m3; 1,6–3,2 m3 a 3,2–8,8 m3.
S. Sprenger rozdělila hrobové jámy na pohřebišti Franzhausen I do tří velikostních skupin: ˂ 1,8 m3; ˂ 6 m3;
˃ 6,1 m3 (Sprenger 1999, 78). Zatímco oba autoři měli
k dispozici pouze hrobové jámy, musíme v únětickém prostředí (zejména ve středních Čechách, Sasku a středním
Německu) počítat i s mnohdy objemnými kamennými konstrukcemi, složenými z více druhů kamene, který nebyl
vždy v místě snadno dostupný, ať už v požadovaném objemu či velikosti, a jehož transport a manipulace při ukládání do hrobové jámy vyžadovaly nasazení více osob
(srovnej Ernée 2015, 287–289).
Na rozdíl od pohřebiště v Praze-Miškovicích nemusíme brát na mikulovickém pohřebišti v úvahu kamenné konstrukce (viz výše, kap. 7.2), ale jen objemy
hrobových jam, podobně jako na pohřebištích v rakouském Podunají. Data potřebná k úvahám o předpokládaném vloženém objemu práce máme částečně k dispozici u 94 hrobových jam. Částečně proto (viz výše, kap.
7.1), že u řady z nich a) chybí neznámo jak velká část
jejich horních částí, b) ne vždy bylo možné nebo se zdařilo dokumentovat skutečný tvar/rozměry hrobové
jámy. I když nám tedy původní skutečné objemy v pravěku vyhloubených hrobových jam chybí, byly hroby
zkoumány z relativně srovnatelné úrovně a můžeme
proto získané údaje o jejich zkoumaných objemech (tabela 6: y) srovnat aspoň mezi sebou v rámci jedné hrobové skupiny či nekropole. Z celkem 94 analyzovaných
hrobových jam jich má naprostá většina (84 = 89 %) archeologicky zkoumaný objem do 2 m3 (obr. 32a). Průměrný objem archeologicky zkoumané části hrobové
jámy (dále jen hrobové jámy) je na nekropoli v Mikulovicích 1,1 m3, medián 0,89 m3 – tedy oba údaje se pohybují řádově někde kolem 1 m3. Podíváme-li se na
křivku zjištěných dat (obr. 32a), vidíme, že vcelku rovnoměrně stoupá od nejnižších hodnot (hrob 6 – 0,06 m3,
22 – 0,07 m3, 45 – 0,07 m3) až k hodnotám těsně nad
2 m3 (hroby 43, 40, 69 a 2 v intervalu 2,09–2,15 m3).
Kolem hodnoty 2,2 m3 nastává jasný zlom a křivka
stoupá k maximálním hodnotám daleko strměji – v intervalu do 3 m3 následují hroby 34 (2,33 m3), 36 (2,59),
91 (2,75), 52 (2,86) a 68 (2,89 m3). Naprostým extrémem
je na mikulovickém pohřebišti hrobová jáma hrobu
č. 38 se zkoumaným objemem ca 4,5 m3.
Celkově můžeme shrnout, že a) objemy až do intervalu ca 2,1–2,2 m3 (88 hrobů = ca 94 %) jsou na analyzovaném pohřebišti standardní – naměřené hodnoty leží
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Obr. 36. Mikulovice. Distribuce hrobů s nejobjemnějšími hrobovými jámami ve
skupinách A–C. Vyznačeno je deset nejobjemnějších hrobových jam s objemy
nad 2 m2 – viz obr. 32a. Grafika M. Ernée. — Fig. 36. Mikulovice. Distribution of
graves with the largest grave pits in groups A–C. The ten largest grave pits with
volumes over 2 m2 are marked – see Fig. 32a. Graphic by M. Ernée.
na rovnoměrně stoupající linii blížící se svým tvarem přímce (obr. 32a); b) hroby se zkoumaným objemem 2,2–
3 m3 (5 hrobů = ca 5 %) musíme považovat za nadstandardně velké, vymykající se svým objemem běžným zvyklostem na pohřebišti; c) hrob č. 38 s objemem ca 4,5 m3
(ca 1 %) musíme považovat za extrém a příslovečnou
výjimku potvrzující pravidlo. Výpovědní hodnotu hrobových jam z opačné strany spektra, tedy s objemy blízkými nule, ponecháme na tomto místě stranou.
87
Hrobové jámy
Co se týče prostorové distribuce nejobjemnějších
hrobů (obr. 36), kumulují se nejobjemnější hrobové jámy
ve skupinách A–C, a to s výjimkou severně od skupiny
C samostatně ležícího hrobu č. 91. Zcela stranou zůstává z tohoto pohledu skupina D – objemy hrobových
jam tu jsou v intervalu 0,15 (hrob 82) resp. 0,22 m3
(hrob 85) až 1,49 m3 (hrob 78), resp. 1,51 m3 (hrob 87).
Čistě z pohledu metrické analýzy netvoří hroby žádné
zjevné kumulace, spíše jsou „pravidelně“ rozptýleny
v hrobových skupinách.
Jak již bylo zmíněno výše, dovoluje nám situace v Mikulovicích sledovat výhradně objem prací teoreticky
spojený s hloubením hrobových jam. Na základě údajů
uváděných v některých studiích zaměřených na tuto
problematiku (např. Eggert 1988, 266–268; Erasmus
1965, 285, Tab. 2; Schulze-Forster – Vorlauf 1989, 261–
263) můžeme při použití jednoduchých nástrojů ze
dřeva, kosti či parohu uvažovat o vykopání a lokálním
přemístění ca 0,3–0,5 m3 půdy za člověkohodinu. V případě Prahy-Miškovic jsem pro spraš uvažoval o zhruba
0,4 m3 za člověkohodinu, tedy ca 1 m3 za 2,5 člověkohodiny práce, což znamená ca 2,4 m3 za šestihodinový
pracovní den (Ernée 2015, 286)43. Budeme-li v Mikulovicích uvažovat o obdobných podmínkách, znamená to,
že s výjimkou nejobjemnější hrobové jámy č. 38 mohl
všechny ostatní vyhloubit jeden člověk během jediného
dne. Pouze na hloubení jámy č. 38 bylo potřeba buď
více lidí, nebo její hloubení (nepočítáme-li s prací skutečně od úsvitu do soumraku) trvalo přinejmenším dva
dny – při objemu 4,5 m3 musíme počítat řádově s 11–12
člověkohodinami. Ani zde, podobně jako v Praze-Miškovicích a na únětických nekropolích obecně nejde
o nijak výrazný objem prací. Připomeňme jen pro zajímavost, že největší hrobová jáma na pohřebišti Franzhausen I měla objem 42,99 m3 (Sprenger 1999, 78).
7.4. „Sídlištní jámy“ se skelety
Kompletně nebo téměř kompletně dochované lidské
skelety uložené v anatomické poloze se na ploše výzkumu dochovaly ve třech objektech sídlištního charakteru, jámách s okrouhlým půdorysem, rovným či
mírně konkávním dnem a víceméně svislými či mírně
podhloubenými stěnami, s hloubkou několik desítek cm
až více než 1 m, které bývají tradičně interpretovány
jako zásobnice (obr. 37; tab. 34–35, 59–60; kap. 6).
Pohřby, respektive nálezy lidských skeletů v objektech
43
V literatuře se při pracích spojených s výstavbou monumentálních staveb – valových konstrukcí či velkých mohyl uvažuje
o délce pracovního dne v trvání dvou až pěti hodin (Erasmus
1965, 285, Tab. 2; Eggert 1988, 266–267, 270, 272, Anm. 30).
Protože při hloubení hrobové jámy jde spíše o individuální výkon
a časovou investici jednotlivců či menší skupiny lidí s jasným
osobním vztahem k mrtvému a ne o komunitně či jinak organizovanou anonymní a dlouhodobou činnost, trvající měsíce či
roky, jak tomu bylo při výstavbě valových opevnění či monumentálních mohyl (např. Eggert 1988; 2001; Kurz 1998), předpokládám zde spíše krátkodobější intenzivní pracovní nasazení jednotlivce či několika málo osob a pro Miškovice jsem proto uvažoval o délce pracovního dne 6 hodin (Ernée 2015, 286).
S. Sprenger počítala při hloubení hrobových jam na pohřebišti
Franzhausen I s výkonem 0,3 m3/hod. práce a pracovním dnem
o délce 5–6 hodin (Sprenger 1999, 78).
88
77–96
sídlištního charakteru, bývají na sídlištích únětické
kultury relativně časté a k této problematice existuje
také početná literatura (např. in Tichý /ed./ 2010; Müller-Scheeßel /ed./ 2013 a řada dalších). Nebudu se zde
detailněji teoreticky zabývat fenoménem sídlištních pohřbů, na to je mikulovický vzorek příliš malý. Předmětem této publikace není ani detailní analýza vlastních
sídlištních objektů, které jsou jen miniaturním torzem
z množiny stovek únětických sídlištních objektů odkrytých na lokalitě. Bez tohoto kontextu postrádá jejich
analýza smysl. Zaměřím se zde výhradně na některé detaily a zajímavosti, které mohou nějak souviset s kosterními nálezy, které v nich byly učiněny.
Nejvíce rozruchu, a to i v regionálním tisku, vyvolal
bezpochyby nález skrčené kostry 30–45 let starého
muže na dně objektu č. 3/08 (skelet č. 99). Vedle orientace jeho skrčeného těla (na levém boku, hlavou k severu, obličejem k východu) to byla zejména skutečnost,
že jeho tělo bylo zavaleno několika většími kameny (obr.
37; tab. 34; 60: A–D) – to mu vyneslo přezdívku „mikulovický vampýr“. Jak bylo uvedeno výše (kap. 5 a 6), byl
hrob narušen nehlášeným výkopem pro inženýrské sítě
a následně se podařilo zdokumentovat zejména jeho
méně poškozenou severní část. Kamenný zával je o to
zajímavější, že je vlastně prvním zjištěným případem
použití kamene v souvislosti s uložením starobronzového nebožtíka v celých východních Čechách (viz výše,
kap. 7.2; Sedláček et al. 2009, 19–20). Radiokarbonové
datum zatím k dispozici nemáme, na základě nalezené
keramiky však náleží objekt 3/08 jednoznačně starší
době bronzové (viz kap. 11.1.10.8). Archeologicky jde
nepochybně o minoritní způsob uložení kosterních pozůstatků. O některých dalších aspektech bude ještě řeč
později v souvislosti s výsledky přírodovědných analýz
skeletu č. 99 (viz níže, zejména kap. 16).
Za „nejstandardnější“ sídlištní pohřeb můžeme asi
považovat skelet č. 98, uložený na dně jámy objektu
č. 2412, patřící ženě (??) ve věku 20–30 let (obr. 37; tab.
35). K objektu bohužel chybí fotografická dokumentace,
podle detailní dokumentace kresebné je však kostra jednoznačně stratigraficky starší než velké dřevo č. 8, zjištěné jen asi 10 cm nade dnem jámy a jednoznačně
překrývající kosti obou dolních končetin těsně pod koleny (obr. 37; tab. 35). Poloha kostry zhruba odpovídá
obecné běžné orientaci únětických koster, tedy na pravém boku, hlavou k jihu, obličejem k východu (k antropologickým pozorováním viz níže, kap. 8). Velmi zajímavá je vrstva spálených dřev a mazanice bezprostředně překrývajících část skeletu – i když podle dochované dokumentace se spálené dřevo a mazanice
vyskytovaly spíše v severní polovině objektu, zatímco
kostra byla z větší části v polovině jižní (obr. 37; tab. 35).
K tomu mohlo totiž dojít i díky odlišnému způsobu odebírání výplně objektu v jednotlivých sektorech, což nelze
vzhledem k absenci fotodokumentace ověřit. Velmi podezřele ale působí terénní dokumentace, podle které se
spálené dřevo, uhlíky a mazanice vyskytovaly jen v jediném, východním sektoru jámy (obr. 37). Například zuhelnatělé dřevo č. 8 mělo končit přesně na řezu A–B (obr.
37; tab. 35). Situace ale spíš působí dojmem, že dřevo
č. 8 původně pokračovalo i do jižní části jámy, kde však
nebylo výzkumem zachyceno ani dokumentováno. Důležité informace nám v tomto směru přináší i distribuce
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Hrobové jámy
77–96
0
1m
Obr. 37. Mikulovice. Sídlištní jámy s kosterními pozůstatky. Zvýrazněny jsou kameny a kumulace mazanice a spáleného dřeva ve vztahu ke kosterním pozůstatkům.
Grafika M. Ernée. — Fig. 37. Mikulovice. Settlement pits with skeletal remains. Stones and accumulations of daub and burnt wood in connection with skeletal
remains are highlighted. Graphic by M. Ernée.
keramiky v jednotlivých vrstvách výplně objektu (viz
níže, kap. 11.1.10; obr. 78). Je možné přepokládat zcela
odlišný vzorec distribuce keramických zlomků ve spodní
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
(vrstva 5 a ev. 4) a horní části jámy (zejm. vrstva 3). Tato
skutečnost může naznačovat dva různé následné způsoby jejího využití/použití. Poté, co se jáma ocitla z ně-
89
Hrobové jámy
jakých důvodů prázdná, bylo na její dno uloženo tělo zemřelého, které bylo patrně bezprostředně zakryto/zasypáno materiálem s vysokým obsahem větších kusů
spálených dřev a mazanice a menším množstvím keramiky a dalších předmětů. Jáma pak možná zůstala po
nějakou dobu poloprázdná/poloplná a nebo byla zasypána materiálem poněkud odlišného původu, který již
neobsahoval spálená prkna a mazanici, ale zato větší
množství keramických střepů i větších částí nádob,
z nichž řada byla výrazně přepálena (tab. 114–115).
Existenci spálených dřev a mazanice v přímém kontaktu s nebožtíkem můžeme každopádně považovat za
doklad jeho bezprostředního záměrného zakrytí/zasypání – skelet tedy nezůstal na povrchu, v otevřené jámě.
I když je materiál z horní části výplně jámy zjevně jiného
charakteru, nežli materiál, kterým byl bezprostředně
zasypán nebožtík, prošly i zde nalezené střepy vysokým
žárem. To by mohlo naznačovat, že se tu může obecně
jednat o pozůstatky nějakého požáru, možná i obytné
stavby. Tomu, zdá se, nasvědčuje i skutečnost, že množství analyzovaných uhlíků náleželo téměř výhradně stavebnímu dřevu – dubu a borovici (viz níže, kap. 13,6;
tabela 70). Jestli požáru padl za oběť i zde uložený nebožtík, by už byla holá spekulace.
Neméně zajímavá je situace v objektu č. 2217 (obr.
37; tab. 34; 59: A–E), obsahujícím dokonce tři skelety
(97a–c). Stratigraficky nejstarší je skelet ženy starší 55
let (97c), stratigraficky mladší (jejich vzájemný stratigrafický vztah ale určit nejde – viz níže, kap. 8.4; obr.
53) jsou pak skelety 30–40 letého muže (97b) a zhruba
18letého dospívajícího, patrně muže (97a). Skelet 97c je
uložen v „klasické“ poloze, tedy skrčenec na pravém
boku, hlavou k jihu, obličejem k východu. Oba mladší
skelety jsou k němu otočeny obličejem, což znamená,
že juvenilní skelet 97a je obličejem orientován k západu,
a ne k východu, jak je v únětické kultuře běžné. Skelety
97a a 97c můžeme považovat za extrémní skrčence (viz
níže, kap. 8.4). I v tomto případě, podobně jako u skeletu v objektu 2412, jsou dva ze tří skeletů překryty výraznou „destrukční“ vrstvou mazanice a střepů (obr. 37;
tab. 34; 59: A; 113). Důležité je ovšem zjištění, že zatímco v obj. č. 2412 ležel skelet na dně (obr. 37: sv. šedá
vrstva na profilu), nacházely se skelety v obj. 2217 v jeho
nejsvrchnější části (obr. 37: sv. šedá vrstva č. 9 na profilu; tab. 59: A–B). Pod nimi pak byla výplň „běžného“
sídlištního objektu – vrstvy 1–3 (obr. 37; tab. 59: B–D).
Situace naznačuje, že nebožtíci mohli být uloženi do
mírné prohlubně nad slehlou výplní původního a „regulérně“ zaplněného sídlištního objektu, který se shodou okolností nacházel v areálu právě používaného
pohřebiště. Lidé, kteří zde nebožtíky ukládali, ani nemuseli vědět, že se pod nimi nachází zasypaná sídlištní
jáma. Nevědomému kontaktu bývalé sídlištní/zásobní
jámy se světem mrtvých by nasvědčoval i dotyk se sousední hrobovou jámou hrobu č. 60 (srovnej tab. 59: C).
Archeologicky byly všechny tři kostry uloženy do země
relativně současně. Tomu neodporují ani zatím známá
radiokarbonová data obou mladších skeletů 97a (cal BC
2007–1883, 2-sigma) a 97b (cal BC 2032–1924, 2sigma). I v tomto případě je materiál ze spodní a horní
části výplně objektu svým charakterem dosti odlišný,
podobně, jako v případě objektu č. 2412 se skeletem
č. 98.
90
77–96
Mikulovické „pohřby“ v sídlištních jámách mají některé společné jmenovatele, které považuji za vhodné
připomenout. 1. Z celkem pěti skeletů mají dva „atypickou“ orientaci – skelet 99 (obj. 3/08) na pravém boku,
hlavou k severu, skelet 97a (obj. 2217) na levém boku,
hlavou k jihu. Další dva pak můžeme považovat za extrémní skrčence (97a a 97c, obj. 2217). Obecně lze tedy
říci, i při vědomí velmi malého počtu jedinců, že variabilita výjimek je zde větší, nežli je tomu u „regulérních“
pohřbů v hrobových jámách. 2. Všechny skelety ve
všech třech objektech byly záhy po svém uložení zakryty/zasypány, a to materiálem s větším množstvím
mazanice (obj. 2217), mazanice a spáleného dřeva (obj.
2412) nebo většími kameny (obj. 3/08). V posledním
případě pak šlo zjevně o záměrné zatížení samotné mrtvoly, protože kameny byly nalezeny jen přímo na ní a ve
zbývající části výplně objektu se nenacházely. Můžeme
tedy usuzovat, že skelety nezůstaly po svém uložení
v jámách volně na povrchu, ale byly záměrně zakryty/
zasypány, a to ve dvou případech jednoznačně materiálem vzniklým shořením patrně nějaké dřevohlinité
konstrukce, možná nadzemní stavby. 3. Zatímco obj.
2217 leží přímo mezi regulérními kostrovými hroby skupiny C (obr. 24), jsou zbývající dva objekty s kosterními
pozůstatky (č. 2412 a 3/08) situovány zcela samostatně, vzdáleny od nejbližších skupin hrobů několik desítek metrů (obr. 23–24). Nějaké zákonitosti v tomto
směru bude možné stanovit teprve na základě analýzy
většího počtu obdobných nálezů se známým vztahem
k nejbližším pohřebištím.
7.5. Intencionální narušení hrobových jam –
„vykrádací“ či „manipulační“ vkopy?
Při archeologickém výzkumu bylo u řady hrobů pozorováno jejich druhotné narušení, které bylo v několika případech interpretováno jako „vykrádací“ šachta. Týká se
to celkem 16 hrobů č. 2, 15, 18, 21, 23, 24, 29, 30,
32, 36, 38, 68, 77, 78, 82 a 86 (tučně zvýrazněné objekty s profily vyobrazenými na obr. 38a, 38b a tab. 36:
A–B; 43: A–C; 45). Během analýzy terénní dokumentace
byla některá tato pozorování revidována ve prospěch
porušení objektu mladšími objekty nebo na profilu se
projevujícími důsledky sesedání výplně hrobové jámy
a vzniku trychtýře v její nejsvrchnější části, který mohl
někdy zasahovat do značné hloubky a byl posléze vyplněn odlišným materiálem. To může při odebírání výplně i při následné dokumentaci profilu působit dojmem
druhotného vkopu, a to zejména u původně mělčích
hrobových jam, kde mohla např. schránka na ostatky
dosahovat téměř k povrchu terénu a prosednutí terénu
po jejím zhroucení mohlo dosáhnout až téměř úrovně
skeletu (tabela 7: k–m). Situace u hrobů č. 2, 18, 21,
23, 24, 29, 30, 32, 38, 68 a 77 (tabela 7: l–m), u kterých
nebyl intencionální druhotný zásah jednoznačně prokázán, tak byly přeinterpretovány ve prospěch možné
superpozice s mladším objektem (tabela 7: l) či sesedání
horních partií výplně (tabela 7: m), jak tomu ostatně je
i u některých dalších hrobů, u kterých se o jejich druhotném narušení nikdy ani neuvažovalo (např. hrob
č. 16; obr. 58: B). V některých případech zůstává důvod
patrného částečného „narušení“ výplně nejasný (srovnej
výše, viz kap. 6, informace u jednotlivých hrobů). Roz-
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Hrobové jámy
77–96
Obr. 38a. Mikulovice. Podélné
řezy hrobovými jámami hrobů
č. 15, 18, 21, 23 a 24. Foto J. Švédová, grafika M. Ernée.
Fig. 38a. Mikulovice. Lengthwise
cross-sections of grave pit nos.
15, 18, 21, 23 and 24. Photo by
J. Švédová, graphic by M. Ernée.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
91
Hrobové jámy
77–96
Obr. 38b. Mikulovice. Podélné
řezy hrobovými jámami hrobů
č. 29, 30, 38 a 82. Foto J. Švédová, grafika M. Ernée.
Fig. 38b. Mikulovice. Lengthwise cross-sections of grave pit
nos. 29, 30, 38, 23 and 82.
Photo by J. Švédová, graphic
by M. Ernée.
92
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Hrobové jámy
lišovacím znakem ve prospěch intencionálního zásahu
v tomto směru bylo, že a) druhotný zásah dosáhl dna
hrobové jámy, tedy skutečně narušil vlastní pohřeb,
b) druhotnému zásahu zároveň nasvědčovala i výrazná
dislokace kosterních pozůstatků (tabela 7: q–t). Naopak
argumentem proti přijetí této interpretace bylo, když
a) zásah nedosáhl samotného pohřbu, b) kosterní pozůstatky nevykazují znaky manipulace, tedy nejsou
dislokovány, zůstaly in situ v anatomické poloze, c) nedošlo k prokazatelné manipulaci s milodary. Jako jednoznačné druhotné intencionální zásahy tak zůstávají
pouze situace v hrobech č. 15 a 82. Určité pochybnosti
v tomto směru přetrvávají pak i u hrobů č. 29, 36, 77,
78 a 86.
Hrob 15 (tab. 7; 40: A–E; 66; obr. 38a). Zcela jasně je
druhotný zásah dokumentován u hrobu č. 15. Vkop
o rozměrech ca 95 x 80 cm byl v terénu patrný zejména
v ploše v prostoru těsně nad rakví, kterou porušoval
(obr. 38a; tab. 7; 40: A), zasahoval do rakve a zásadním
způsobem narušil i samotný skelet – kosti byly na dně
hrobové jámy neuspořádaně dislokovány v prostoru
vkopu (tab. 7; 40: B–E; srovnej kap. 8.4.). Vkop v tomto
případě dosáhl rakve i pohřbu, které prokazatelně zásadním způsobem narušil.
Hrob 82 (tab. 30; 55: D–E; 104; obr. 38b). Prokazatelný
následný zásah byl dokumentován u hrobu č. 82, a to
v prostoru hlavy a krku zemřelého. Vkop o rozměrech
ca 65 x 80 cm se zahluboval výrazně (ca 40 cm) pod dno
hrobové jámy. Na jeho šikmo se svažující severní stěnu
posléze „sklouzla“ lebka z hrobu č. 82 i některé milodary
– zejména jantarové korále a patrně i části br. jehlic(e)
(tab. 104). Při hloubce vkopu zůstává otázkou, zda šlo
o záměrné narušení hrobu nebo o náhodu.
Hrob 29 (tab. 13; 44: C; 80; obr. 38b). Na kresebné (tab.
13) i fotografické (obr. 38b) dokumentaci je na profilu
patrné zahloubení (vrstva č. 1), které směřuje do oblasti
hrudníku pohřbeného, a obsahovalo i archeologické nálezy (viz keramika na fotografické dokumentaci; obr.
38b). Interpretaci jako intencionální zásah do prostoru
pohřbu nelze sice jednoznačně vyloučit, na druhé
straně tento zásah zjevně nedosáhl až úrovně kostry.
Hrob 36 (tab. 9; 45; 82–83). V terénu nebyl druhotný
zásah dokumentován a není patrný ani na profilech (zejména profil G–C–H a A–B–C–D; tab. 9), v oblasti hlavy
jsou však zřetelné stopy manipulace s lebkou (tab. 9;
45: L). Na druhé straně byl jantarový náhrdelník dochován in situ téměř bez poškození (tab. 45: K). Přikláním
se k tomu, že s lebkou se manipulovalo možná ještě
v otevřeném hrobě, každopádně před vznikem neporušené horní části výplně hrobové jámy (vrstvy 1, 2, 9; tab.
9). V opačném případě by vkop musel mít rozměry
blízké rozměrům hrobové jámy a uvedené vrstvy by byly
vlastně vrstvami jeho následně vzniklé výplně – tomu
by možná nasvědčovala situace patrná na podélném
profilu hrobovou jámou (A–B–C–D; tab. 9). Výsledkem
zásahu by pak byla manipulace v prostoru lebky a nepoškození zbývající části pohřbu, včetně milodarů (srovnej níže, kap. 8.4).
Hrob 77 (tab. 29; 53: A–C; 103). Na kresebné dokumentaci byl druhotný zásah jednoznačně identifikován
(vrstvy 2, 3 a 6), nebyl ale, bohužel, dokumentován fotograficky. Kosterní pozůstatky se zdají být od pasu
dolů intaktní, v oblasti hrudníku a lebky však vykazují
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
77–96
četné dislokace a stopy manipulací – např. s lebkou
(tab. 29; 53: A–C). Dislokace lebky působí podobně jako
v případě hrobu č. 36 – tomuto fenoménu bude ještě věnována pozornost (viz níže, kap. 8.4).
Hrob 78 (tab. 28; 53: E–F; 101). V jeho výplni nebyl v terénu pozorován žádný jednoznačně identifikovatelný
vkop, podle kresebné dokumentace (tab. 28) však byla
situace v jeho výplni patrně komplikovanější a kosterní
pozůstatky vykazují obdobné známky dislokací v oblasti
hrudníku a lebky jako skelety v hrobech č. 36, 77 a 86.
Hrob 86 (tab. 27; 57: A–B; 105). Obdobná situace jako
v případě hrobů č. 77 a 78. Podle informace J. Švédové
směřovala šachta do oblasti hrudníku pohřbeného, ale
vzhledem k situování podélného řezu mimo kostru
nebyl vkop dokumentován v jeho potenciálně nejhlubším místě, tedy v místech skeletu. Dislokované kosti
hrudníku a lebky svědčí o narušení pohřbu, i když nedošlo k jejich pohybu na delší vzdálenost, ale spíše jen
k jejich dislokaci v bezprostředním okolí původního
umístění – neopouštějí obrys pohřbu. Skutečná hloubka šachty měla být větší (85 cm), nežli je hloubka zachycená na dokumentovaném profilu (56 cm).
Zásahy v podobě četných dislokací byly patrné i na
kostrách v jiných hrobech (např. hrob č. 79; tab. 54:
A–B) – nebyly však patrné ve výplních hrobových jam,
týkaly se pouze kosterních pozůstatků, a proto jim bude
věnována pozornost na jiném místě (viz níže, kap. 8.4).
7.6. Superpozice hrobových jam –
vertikální stratigrafie
Při archeologickém výzkumu v Mikulovicích byly pozorovány četné superpozice hrobových jam s jinými hrobovými jámami nebo se sídlištními objekty (zejména
zásobními a sloupovými jámami, kůlovými jamkami,
žlábky atd.), které se na plochách s hroby (zejména na
parcelách 277/27 a 277/29) také hojně vyskytovaly (tabela 6: z). Skutečně prokázané superpozice více hrobů
jsou v tabele 6: z – vyznačeny tučně a podbarveny tm.
šedě. Superpozice hrobů, které byly po analýze kresebné a fotografické dokumentace zrušeny jako nepravděpodobné, zapříčiněné zpravidla nerozpoznáním hran/
stěn hrobových jam a jejich překopáním do okolí (30–
36–37, 61–62, 87–89), jsou v tabele 6 podbarveny sv.
šedě. Doložené i předpokládané superpozice se sídlištními objekty nejsou podbarveny.
Blíže studovat a analyzovat superpozice hrobů se sídlištními objekty přesahuje časové a finanční možnosti
projektu i této publikace.44 Jejich stručný přehled
včetně čísel příslušných sídlištních objektů najde čtenář
v tabele 6: z. Upozornil bych zde jen na některá pozorování důležitá pro celkovou interpretaci pohřebních skupin či jednotlivých hrobů. Z dosavadních pozorování se
zdá, že sídlištní objekty byly druhotně porušovány
vkopy pro hrobové jámy a ne naopak, tedy že většina
44
Sídlištních objektů všech možných typů byly na ploše výzkumu
stovky, jejich zpracování a vyhodnocení si vyžádá samostatný
projekt. Vytrhávání jednotlivých objektů z jejich kontextu (např.
jednotlivé sloupové jámy/jamky z kontextu celých staveb) na
tomto místě postrádá smysl.
93
Hrobové jámy
sídlištních objektů, které byly s hroby v superpozicích,
je starších, než jsou do nich zapuštěné hroby. Většina
superpozicí je s největší pravděpodobností náhodných
– např. superpozice hrobu č. 13 s patrně sloupovými jámami obj. 1984 a 1985 (obr. 39) nebo superpozice hrobů
51 a 52 (skupina B) se žlábkem obj. 2125 (obr. 40a,
40b). Podobná situace je i u superpozice hrobu č. 94 se
zásobnicí obj. 509 na parcele 277/23 (obr. 41, 42).
V tomto případě je ale zajímavé, že se výkopci osamoceně ležící hrobové jámy trefili přesně do místa, kde byla
dříve zásobnice, datovaná také do starší doby bronzové.
Zásobnice byla totiž v době hloubení hrobové jámy nepochybně již zcela zaplněná (obr. 41). Není ale vyloučené, že hrob tu byl zahlouben do prohlubně, která se
vytvořila nad jámou po slehnutí její výplně. Do výplně
jámy se nepochybně také lépe kopalo, nežli do okolního
nenarušeného sprašového podloží. Poloha některých
hrobových jam v místech dříve zaniklých sídlištních objektů tak nemusí být výsledkem náhody, ale vědomého
rozhodnutí – využití situace.
77–96
Obr. 39. Mikulovice. Superpozice hrobové jámy hrobu č. 13 s jamkami obj.
č. 1984 a 1985 a vztah k jámě obj. č. 1980 po vybrání hrobové jámy a začištění povrchu. Foto J. Švédová, grafika M. Ernée. — Fig. 39. Mikulovice. Superposition of grave pit no. 13 with pits – feature nos. 1984 and 1985 – in relation
to pit – feature no. 1980 – after clearing out the grave pit and cleaning the
surface. Photo by J. Švédová, graphic by M. Ernée.
Obr. 40a. Mikulovice. Parcela č. 277/
27, skupina hrobů B od J. Patrná je superpozice hrobů č. 51 a 52 se žlábkem obj. č. 2125. Foto J. Švédová,
grafika M. Ernée.
Fig. 40a. Mikulovice. Parcel no. 277/
27, B grave group from south. The superposition of grave nos. 51 and 52
with groove – feature no. 2125 – is
evident. Photo by J. Švédová, graphic
by M. Ernée.
Obr. 40b. Mikulovice. Parcela č. 277/
27, skupina hrobů B od S. Patrná je
superpozice hrobů č. 51 a 52 se žlábkem obj. č. 2125. Foto J. Švédová,
grafika M. Ernée.
Fig. 40b. Mikulovice. Parcel no. 277/
27, B grave group from north. The
superposition of grave nos. 51 and
52 with groove – feature no. 2125 –
is evident. Photo by J. Švédová,
graphic by M. Ernée.
94
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Hrobové jámy
77–96
Obr. 42. Mikulovice. Superpozice hrobu č. 94 se „zásobnicí“ obj. č. 770. Foto
J. Švédová. — Fig. 42. Mikulovice. Superposition of grave no. 94 with “storage
pit” – feature no. 770. Photo by J. Švédová.
dochované dokumentace je však jejich existence neprokazatelná. Jako ukázkový případ nám tu dobře poslouží
vzájemné stratigrafické vztahy hrobů 71–75 (obr. 44). Na
první pohled je na fotografii patrné, že hrob č. 72 se vzájemně porušuje s hroby 71, 73 a 74. Ve skutečnosti
Obr. 41. Mikulovice. Superpozice hrobu č. 94 se „zásobnicí“ obj. č. 770. Kresba
J. Švédová, grafika M. Ernée. — Fig. 41. Mikulovice. Superposition of grave
no. 94 with “storage pit” – feature no. 770. Drawing by J. Švédová, graphic
by M. Ernée.
Skutečné superpozice hrobových jam, tedy jejich vzájemné porušování, bylo v Mikulovicích zjištěno u 18
hrobů – v šesti případech se vzájemně porušovaly dvě
hrobové jámy (4–5, 12–22, 27–28, 46–47, 58–59 a 87–
88), ve dvou případech pak dokonce tři (66–67–98 a 72–
74–75). U všech můžeme pomocí Harrisovy matice prezentovat jejich vzájemné stratigrafické vztahy (obr. 43).
Nejzřetelněji byly patrné v případech, kdy se nepřekrývaly (ať už skutečně nebo jen zdánlivě) „jenom“ hrobové
jámy, ale nad sebou ležely samotné kostry či jejich části
(např. hroby 58–59), hrobová jáma mladšího hrobu
přímo porušovala kosterní pozůstatky hrobu staršího
(12–22), případně tyto ležely jednoznačně nad hrobovou
jámou staršího hrobu (74–75). V dalších případech jsme
odkázáni na terénní pozorování a dochovanou (nedochovanou) dokumentaci se všemi jejími slabinami (viz
výše). Je proto možné, že některé v dokumentaci uváděné superpozice sice existovaly, na základě pořízené/
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Obr. 43. Mikulovice. Prezentace vzájemných stratigrafických vztahů všech skutečně se vzájemně překrývajících hrobových jam na pohřebišti pomocí Harrisovy matice. Zvýrazněny jsou hroby, ze kterých máme k dispozici radiokarbonová data 14C. Grafika M. Ernée. — Fig. 43. Mikulovice. Presentation of the
stratigraphic relationships between all truly stratified grave pits at the cemetery
using a Harris matrix. Graves for which radiocarbon data (14C) is available are
highlighted. Graphic by M. Ernée.
95
Hrobové jámy
77–96
však existuje stratigraficky prokazatelný vztah pouze
s hrobem č. 74, který je stratigraficky mladší nežli hrob
č. 72. V případech hrobů 71 a 73 jde o pseudostratigrafii vzniklou překopáním hrobové jámy hrobu č. 72 směrem k hrobům č. 71 a 73. Prokazatelný stratigrafický
vztah dále existuje mezi hroby č. 74 a 75 – hrob 75 je
mladší.
Obr. 44. Mikulovice. Vzájemné stratigrafické vztahy hrobových jam hrobů č. 71–
75 po vybrání jejich výplní a začištění povrchu. V případě hrobů č. 72, 74 a 75
jde o skutečnou stratigrafii, v případě hrobů č. 71 a 73 o pseudostratigrafii
vzniklou překopáním hrobových jam. Grafika M. Ernée. — Fig. 44. Mikulovice.
Stratigraphic relationships between the grave pits of grave nos. 71–75 after
their fill was cleared out and surface cleaned. Grave nos. 72, 75 and 75 represent a true stratified situation, whereas grave nos. 71 and 73 are a pseudostratigraphy resulting from digging through grave pits. Graphic by M. Ernée.
96
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Kosterní pozůstatky – archeologická pozorování
97–110
8. Kosterní pozůstatky – archeologická pozorování
M. Ernée, P. Stránská
Předmětem této kapitoly jsou archeologická pozorování
učiněná na jednotlivých skeletech, jejich popis a analýza. Další detailní údaje obsahují kapitoly věnované
antropologické (kap. 12.1), paleopatologické (kap. 12.2)
a epigenetické (kap. 12.3) analýze. Analýze byly podrobeny pozůstatky celkem 107 skeletů z 96 kostrových
hrobů (102 skeletů) a tří sídlištních objektů (5 skeletů).
Další tři pohřby byly žárové.
8.1. Dochovalost kosterních pozůstatků
První vlastností sledovanou u jednotlivých skeletů je
stupeň jejich dochování, jejich kompletnost, a to odděleně pro lebku a postkraniální skelet (tabela 8: d–e).
Lebka (tabela 8: d):
1 – zachována kompletně
2 – zachována z větší části
3 – dochována z menší části (dochovány zlomky lebky,
nejen zuby)
4 – dochovány jen zuby (maximálně s drobnými zlomky
čelistí)
5 – nedochována
Postkraniální skelet (tabela 8: e):
1 – dochován kompletně (mohou chybět drobné kosti
rukou, nohou a části žeber)
2 – dochován z větší části (většina dlouhých kostí končetin dochována, zpravidla chybí žebra /obratle/
a drobné kosti rukou a nohou)
3 – dochován z menší části
4 – nedochován
8.2. Uspořádání kosterních pozůstatků
(jejich částí) v hrobové jámě
Současně s dochovalostí sledujeme i uspořádání lebky
a kostí postkraniálního skeletu, tzn. případné odchylky
od anatomického uspořádání (tabela 8: f–g).
Lebka (tabela 8: f):
1 – v anatomické poloze
2 – z větší části v anatomické poloze (dolní čelist může
být dislokována)
3 – v neanatomické poloze (části lebky rozházeny)
Postkraniální skelet (tabela 8: g):
1 – v anatomické poloze
2 – z větší části v anatomické poloze (jedinec byl původně do hrobové jámy uložen celý, ale v důsledku
postdepozičních procesů nebo intencionálních zásahů došlo k posunu některých kostí nebo částí
skeletu)
3 – z menší části v anatomické poloze (uspořádání kostí
sice naznačuje anatomický sled, ale nevylučuje, že
jedinec nebyl původně do hrobové jámy uložen celý)
4 – v neanatomické poloze (kosti rozházeny nebo uspořádány v neanatomické poloze)
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Důvod nekompletnosti/narušení skeletu. Není-li skelet dochován kompletně nebo je-li porušen anatomický
sled, uvádíme také pravděpodobný (byť někdy jen velmi
hypotetický) důvod (důvody) tohoto stavu (tabela 8: h):
1 – porušení jiným hrobem/objektem
2 – pohřební praktiky (intencionální zásah/činnost pozůstalých)
3 – „vykrádací“ šachta
4 – drobní obratlovci
5 – půdní poměry (chemické procesy)
6 – postdepoziční procesy (rozklad rakve, tlak kamenného závalu …)
7 – archeologický výzkum (skrývka nadloží)
8 – hranice zkoumané plochy
9 – orba či jiná zemědělská činnost
? – důvod neznámý
— – skelet nenarušen
8.3. Poloha kosterních pozůstatků (jejich částí)
Dále uvádíme údaje o poloze skeletu a jeho jednotlivých
částí vůči hrobové jámě, ose sever–jih i k sobě navzájem.
Osa skeletu/trupu – orientace skeletu/trupu (obr. 45a,
45b; tabela 8: i–k). Pro naše účely ji definujeme jako
spojnici báze lebky (místo napojení krčních obratlů)
a středu horní části kosti křížové. Není-li kost křížová
dochována, prochází osa místem spojení kostí pánevních nebo spojením proximálních konců kostí stehenních. Osu skeletu jsme stanovili z fotografické nebo
kresebné dokumentace. V případě nedostatečné zachovalosti kostry či neanatomického uspořádání kostí nebyla osa skeletu definována. Orientace skeletu v hrobové jámě je udávána ve stupních. Tučná číslice v tabulce (tabela 8: i–k) a tučná čára na obrázku (obr. 45a,
45b) udává polohu jistou (± 1–2 º), kurzivní číslice v tabulce (tabela 8: i–k) a přerušovaná čára na obrázku (obr.
45a, 45b) udává polohu přibližnou (± 5 º). V případě absence osy skeletu je v tabulce (tabela 8: i–k) v příslušné
kolonce pomlčka. K ose skeletu se vztahují další sledované skutečnosti, jako např. úhel pokrčení dolních končetin atd.
Poloha jednotlivých částí skeletu je uváděna v následujícím pořadí (obr. 46; tabela 8):
Trup (obr. 46: A; tabela 8: l): na zádech (Z), na pravém
(P) či levém (L) boku, na břiše (B), na pravém/levém
boku–zádech (PZ, LZ), na pravém/levém boku–břiše
(PB, LB).
Lebka – poloha (obr. 46: B; tabela 8: m): na týlu (T), na
pravém (P) nebo levém (L) spánku, na čele (Č).
Lebka – sklon vzhledem k páteři (obr. 46: C; tabela 8: n): přirozená anatomická poloha (1); lebka skloněná dopředu (2), s prodlouženou osou trupu svírá úhel
ca 45 ° (2a), resp. ca 90 ° (2b); lebka vyvrácená dozadu
(3), s prodlouženou osou trupu svírá úhel ca 45 ° (3a),
resp. ca. 90 ° (3b).
97
Kosterní pozůstatky – archeologická pozorování
c
d
e
f
g
h
i
j
k
l
m
o
p
t
u
Dolní končetiny
Femur / osa trupu (°)
1
—
10
—
—
P?
P
1
—
B
75
—
49
24
1
1
—
24
—
—
Z
P
1
B3 sin
B3 dx
70
10
90
40
3
3
1964
3
3
2
1
—
23,5
—
—
Z
P
1
B5 sin
A3
69
7
—
—
4
4
1965
3
3
1
1
—
4
—
—
Z
P
1
B2 sin
A
86
—
101
—
23
Bérec / femur (°)
Bérec / femur (°)
1
2
Levá (sin)
3
2
Pravá (dx)
Sklon
2–3
Postkranial
1961
1963
Lebka
1
2
Skelet č.
1
2
Hrob č.
Poloha
Levá
Poloha
Pravá
O s a (° k JV)
Horní
končetiny
s
0°
Lebka
r
O s a (° k JV)
s k e l e t u
Postkranial
T r u p
n
P o l o h a
Lebka
Uspořádání
Objekt č.
Stav dochování
Femur / osa trupu (°)
b
Důvod narušení / nedochování
a
97–110
5
5
1968
2
1
1
1
—
21
—
—
PZ
P
1
B5
C
38
26
77
6
6
1966
3
3
2
2
?
—
—
23
Z?
P
1
—
—
22
5??
—
—
7
7
2009
2
1
1
1
—
22
—
—
PZ
P
1
A3 sin
A3 dx
133
76
99
44
8
8
2008
2
1
1
1
—
—
—
6
PB
P
1
—
A5
22
28
21
7
9
9
1958
4
3
—
1
?
—
—
—
—
—
—
—
—
—
10
1989
2–3
2
1
1–2
—
—
—
2
Z
P
3a
B1 dx
B3 dx
121
40
81
28
1
1
1
1
—
—
—
2
P
P
2a
B3 sin
B3 dx
32
5
37
13
1
1
1
1
—
16,5
—
—
P
P
1
B2 sin
B3 dx
87
30
77
20
12
10
11
11a
11b
1976
—
12
12
1974
1–2
1
1
1–2
—
22
—
—
PZ
P
1
B3 sin
B3 dx
35
10
59
13
13
1992
1
1
1
1
—
4,5
—
—
PZ
P
1
B3 sin
B3 dx
45
—
59
27
14
14
1982
1–2
2
1
1
—
26
—
—
PZ
P
2a
B5 sin
B4 dx
37
14
44
29
15
15
1977
3
2
3
4
3
—
—
—
—
—
—
—
—
—
—
16
16
1990
2
1
1
1
—
27
—
—
PZ
P
3a
B2 sin
B3 dx
37
17
47
32
17
17
1960
3
3
2
2
—
29
—
—
P?
P
1
—
A??
—
5
—
12
18
18
1959
2
2–3
1
2
—
52
—
—
—
P
1
B
A??
—
37
82
33
19
19
1957
2–3
2–3
1
2
—
28
—
—
P?
P
1
—
—
75??
—
90??
—
20
20
1988
2
2
1
2
—
18
—
—
PB
P
3a
B1 dx
B3 dx
75
—
99
—
6
21
21
1987
1–2
1
1
1
—
23
—
—
PZ
P
1
B2 sin
B3 dx
51
22
65
22
22
1983
2
2
1
1
—
16
—
—
P
P
1
B4 sin
B
—
—
35
5
23
23
1955
2
2
1
1
—
5
—
—
PB
P
3a
B2 sin
A4 dx
86
5
62
5
24
24
1956
2–3
3
2
2–3
—
—
—
16
—
—
—
—
—
—
—
—
—
25
25
2026
2
2
2
2
—
31
—
—
P
P
2a
—
—
31
4
—
—
26
26
2004
2
2
1
1
—
40,5
—
—
P
P
1
B5
B5
50
5
66
15
27
27
2006
4
3
?
?
?
—
—
—
—
—
—
—
—
—
—
2–3
2–3
2
2
—
—
—
—
—
—
—
—
—
—
—
3
2–3
1
2
—
—
—
—
—
—
—
—
—
—
—
28a
28
28b
2007
28c
2–3
2
1
2
—
—
—
—
—
—
—
—
—
—
2011
2
2–3
1
1
—
17,5
—
—
P
P
1
B3 sin
B2 dx
102
7
—
—
30
2041
1–2
1
1
1
—
36
—
—
PZ
P
31
1978
3
3
2
2
—
—
32
32
2003
1–2
1
1
1
—
41,5
—
—
PZ
33
33
1997
2
1
1
1
—
22
—
—
PB
34
34
2001
1
1–2
1
1
—
29,5
—
—
35
35
1991
3
2
1
1
—
0,5
—
—
36
36
1998
3
2
3
2
2
29
29
30
31
—
1
B4 sin
B3 dx
25
15
55
26
—
—
—
—
—
—
—
P
1
A4 sin
—
80
23
—
—
P
3a
—
A4 dx
83
30
61
54
Z
P
3a
B2 sin
B3 dx
69
18
85
30
P
P
1
B4 sin
B4 dx
30
5
68
13
P
—
—
—
—
—
—
—
52??
—
—
—
—
—
—
—
—
—
Z
—
—
—
—
118
20??
78
10
—
—
37
37
2039
3
3
2
2
—
38
38
2038
3
2
3
2
2
15
—
—
—
—
—
39
39
1995
3
3
1
1
—
53,5
40
40
2013
2–3
2–3
3
2
2
—
41
41
1993
2
1
1
1
—
38
—
42
42
2040
2
2
1
1
—
67
—
P
P
1
—
B
—
—
75
54
—
—
—
—
—
—
—
—
—
—
P
P
1
B1 dx
B3 dx
81
14
71
5
—
Z
P
1
B3 sin
B3 dx
95
32
98
40
43
43
2014
2
2
1
1
—
26,5
—
—
P
P
1
A5
B3 dx
118
37
95
15
44
44
2002
2
2
1
1
—
—
—
—
P
P
1
B3 sin
A3 dx
88
28
81
35
—
45
45
1994
3–4
3
1–2
2
?
—
—
—
—
—
—
—
—
—
46
46
2000
4
4
2?
2?
?
—
—
—
—
—
—
—
—
—
—
47
47
2018
3
2
1–2
1–2
—
4,5
—
—
P
—
—
B3 sin
B3 dx
87
43
87
25
48
48
2024
3
2–3
1
1
—
3
—
—
P??
P
1
B
B
104
32
103
30
98
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Kosterní pozůstatky – archeologická pozorování
97–110
a
b
c
d
e
f
g
h
i
j
k
l
m
n
o
p
r
s
t
u
49
49
2015
2
1
2
2
—
17
—
—
P
P
1
B3 sin
—
45
5
34
9
50
50
2021
2
2
1
2
—
49
—
—
P
P
1
B4 dx
B4 dx
—
—
87
35
51
51
2147
2
3
1
2
—
3
—
—
—
P
1
—
—
—
—
—
—
52
52
2146
2
1
1
1
—
34,5
—
—
PZ
P
1
B4 sin
B3 dx
84
35
80
41
53
53
2193
3
3
2
1-2
—
9,5
—
—
—
P
1
—
B
—
—
85
30
54
54
2148
2
1
1
1-2
—
54
—
—
PZ
P
2a
B4 sin
B3 dx
24
5
105
25
11
55
55
2149
2
1
1
1
—
33,5
—
—
PZ
P
1
B4 sin
B3 dx
35
7
61
56
56
2150
2
1
1
1
—
65
—
—
P
P
1
B4 sin
A3 dx
68
—
53
—
57
57
2194
2
1
1
1
—
45,5
—
—
Z
P
1
B1
B3 dx
85
36
85
44
58
58
2200
2
1
1
1
—
37
—
—
PZ
P
1
B2 sin
B3 dx
91
21
66
31
59
59
2201
2
2
1
2
—
22
—
—
Z
P
1
B3 sin
—
57
24
66
—
60
60
2220
2–3
2–3
1
1
—
25
—
—
PB
P
3a
B1
B3dx
80
30
81
20
61
61
2199
1–2
1
1
2
—
21
—
—
PZ
P
1
B
B
—
—
54
—
62
62
2157
1–2
1
1
2
—
39,5
—
—
P
P
3a
B5 dx
—
76
44
75
56
63
2204
2–3
2
1
1
—
—
—
5,5
P
P
1
B5
B5
36
5
—
—
2
2
1
1
—
37,5
—
—
P
P
1
B4 dx
B4 dx
46
4
72
15
30
—
—
22
63
64
64a
2167
2
1
1
1
—
P
P
1
B
B5
—
25
87
65
65
2154
3
3
2
3
—
—
—
P
1
—
B2 dx
—
—
—
—
66
66
2158
3–4
4
?
—
?
—
—
—
—
—
—
—
—
—
—
64b
67
67
2218
2
2
1
1
—
—
—
16
P
P
1
—
B
33
5
50
5
68
68
2156
3
1
1
1
—
21,5
—
—
P
P
1
B4 sin
A4 dx
57
8
80
26
69
69
2198
2
1
1
1
—
10,5
—
—
P
P
1
B5
B3 dx
33
8
40
9
70
70
2197
3
2
1
1
—
—
—
9
PZ
P
1
B5 sin
B3 dx
60
19
67
35
95
—
—
28
71
71
2195
2–3
2
1
1
—
72
72
2213
5
2–3
—
2
?
73
73
2212
3
3
1
2
—
—
0
19
—
P
P
1
B4 sin
A3 dx
20
10
50
—
—
—
—
—
—
—
—
16
—
—
P
1
—
—
—
—
—
10
—
64
—
74
74
2196
2
1
1
2
—
PZ
P
1
B5
A3 dx
130
95
98
75
75
2202
3
3
1
1?
—
—
P
P
1
—
—
—
—
—
—
76
76
1198
3
3
1
2
—
—
—
P
3b
—
—
—
4
—
17
—
77
77
1217
2
2
3
2–3
2
—
—
—
—
—
—
—
—
—
78
78
1193
2–3
2
3
2
—
—
—
P
—
—
—
39
—
30
—
79
79
1194
2–3
2–3
1
2
3
—
—
—
—
—
—
—
—
—
—
80
1356
25
80
81
81a
81b
1192
2
1–2
1–2
1
—
36
—
—
PB
P
3a
—
A4 dx
30
5
65
3
3
1
1
—
42
—
—
PZ
P
3b
B3 sin
B3 dx
47
—
—
—
3
3
1
1
—
28
—
—
PB
P
1
B3 sin
B3 dx
—
15
54
14
—
82
82
1189
3
3
1
?
—
—
—
—
—
—
—
—
—
—
83
83
1190
2–3
2
1
4
—
—
—
—
—
—
—
—
—
—
—
84
84
1185
3
3
1–2
1
—
17,5
—
—
PZ
P
1
B5
—
115
11
113
25
85
85
1186
3
3
2
1–2
—
—
—
24,5
10
86
86
1197
2
2
2
2
—
87
87
1331
2
2
1
1
—
—
—
88
88
1218
3
2–3
1
1–2
—
38
89
89
1306
4
3–4
2
2
?
4
90
90
1761
2
1–2
1
1
—
91
91
1722
2
2
2
1
92
92a
92b
P
P
1
—
—
22
—
60
—
P
—
—
—
—
7
—
5
139
PZ
P
2a
A3 sin
A3 dx
65
15
70
—
—
—
PZ
P
2a
A
A5
—
3
59
—
—
—
—
—
—
—
—
—
—
—
—
11
—
—
P
P
1
—
A
—
—
10
4
—
—
—
10
PZ
P
1
B5 sin
B3 dx
83
—
93
39
2
—
—
P
P
1
—
—
46
—
92
12
P
P
—
—
—
—
—
—
—
PZ
P
1
B3 sin
A3 dx
129
41
101
16
—
2–3
2–3
1
2
—
2–3
2–3
1
2(4)
—
VMO2
2
2
1
1
—
53,5
—
—
2301
—
93
93
94
94
770
2–3
2
1-2
2
—
20
—
—
P
P
1
—
—
135
—
114
3
95
95
1869
2
2–3
1
1
—
20
—
—
PB
P
1
—
A
—
—
14
4
1868
21
96
96
2216
97a
2219
97b
2221
97c
2433
98
2412
99
3/08
2217
2
2
1
1
—
31
—
—
PB
P
1
—
B5
56
25
85
3
2–3
1
1
—
30
—
—
L
L
1
—
—
5
8
—
—
2
1–2
1
1
—
6
—
—
PZ
P
2a
B5
B3 dx
127
27
93
—
2
1–2
1
1
—
29
—
—
PB
P
1
—
A5 dx
10
—
15
—
1
1
1
1
—
—
—
6
P
P
1
—
C3 dx
55
22
50
46
2
2–3
1–2
1–2
—
L
L
1
—
—
—
—
—
—
—
Celkem hodnoceno 107 skeletů
Zjištěno
počet
5
3
6
3
%
5%
3%
6%
3%
14
81
13 % 76 %
80
85
82
57
66
67
61
70
65
75 %
79 %
77 %
53 %
62 %
63 %
57 %
65 %
61 %
Tabela 8. Mikulovice. Základní archeologická pozorování na skeletech (vysvětlivky k jednotlivým sloupcům viz kap. 8.1–8.3). — Table 8. Mikulovice. Basic archaeological observations on skeletons (for keys to individual columns, see Chapter 8.1–8.3).
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
99
Kosterní pozůstatky – archeologická pozorování
97–110
Obr. 45a. Mikulovice. Skelety skupin A a B s určitelnými osami skeletu. Skelety jsou v jednotlivých skupinách vyobrazeny v pořadí počínaje skeletem s osou nejvíce
odchýlenou k JV od osy sever–jih. Grafika M. Ernée. — Fig. 45a. Mikulovice. Skeletons of groups A and B with determinable skeleton axes. Skeletons are depicted
in order in individual groups beginning with the skeleton with an axis closest to SE from the north–south axis. Graphic by M. Ernée.
100
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Kosterní pozůstatky – archeologická pozorování
97–110
Obr. 45b. Mikulovice. Skelety skupin C a D, skelety z ojedinělých hrobů a sídlištních jam s určitelnými osami skeletu; skelety s neurčitelnými osami skeletu. Skelety
jsou v jednotlivých skupinách vyobrazeny v pořadí počínaje skeletem s osou nejvíce odchýlenou k JV od osy sever–jih. Grafika M. Ernée. — Fig. 45b. Mikulovice.
Skeletons of groups C and D, skeletons from isolated graves and settlement pits with determinable skeleton axes; skeletons with indeterminable skeleton axes.
Skeletons are depicted in order in individual groups beginning with the skeleton with an axis closest to SE from the north–south axis. Graphic by M. Ernée.
Horní končetiny (obr. 46: D; tabela 8: o–p): písmeno
označuje pozici kosti pažní vzhledem k páteři (A – rovnoběžná s páteří = v úhlu 0 °; B – v úhlu 45 °; C – 90 °;
D – 135 °), číslo označuje stupeň pokrčení horních končetin – pozici kosti pažní ke kostem předloktí (1 – 175 °;
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
2 – 135 °; 3 – 90 °; 4 – 45 °; 5 – 5 °), tedy 1 – předloktí
svírá s kostí pažní úhel ca 175 ° atd. Hodnoceno zvlášť
pro pravou (P) a levou (L) končetinu. Označení dx.
(vpravo) a sin. (vlevo) značí polohu předloktí vzhledem
ke kosti pažní.
101
Kosterní pozůstatky – archeologická pozorování
97–110
Obr. 46. Mikulovice. Mikulovice u Pardubic. Poloha jednotlivých částí skeletu:
A – trup; B – lebka; C – lebka vzhledem k poloze páteře; D – horní končetina. Kresba a grafika M. Ernée.
Fig. 46. Mikulovice. Mikulovice near
Pardubice. Location of individual skeleton parts: A – trunk; B – skull; C – skull
relative to the spine; D – upper limbs.
Drawing and graphic by M. Ernée.
Dolní končetiny (tabela 8: r–u): ve stupních uvádíme
polohu femuru vzhledem k ose trupu a polohu bérce
vzhledem ke kosti stehenní (stupeň pokrčení končetiny
102
v kolenním kloubu). Hodnoceno zvlášť pro pravou
a levou končetinu.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Kosterní pozůstatky – archeologická pozorování
8.4. Komentář a diskuse
Stav dochování skeletů. Co se týče kompletnosti dochování jednotlivých skeletů podle stanovených kritérií
(viz výše, kap. 8.1; tabela 8: d–e), náleží jen 5 lebek (ca
5 %) kategoriím 4 a 5 (dochovány jen zuby + nedochovány) a 3 postkraniální skelety (ca 3 %) kategoriím 3–4
nebo 4 (dochován z menší části až nedochován) (tabela
8: d–e, dole). Podobně nízké hodnoty zjišťujeme u ukazatelů pro části koster v neanatomické poloze, které
můžeme považovat za indikátory možné manipulace
s kosterními pozůstatky (viz výše, kap. 8.2; tabela 8:
f–g). Kategorii 3 (v neanatomické poloze) náleží jen
6 lebek (ca 6 %), kategoriím 3–4 a 4 (z menší části v anatomické poloze až v neanatomické poloze) náleží jen
3 postkraniální skelety (ca 3 %; tabela 8: f–g, dole).
Obecně velmi dobrý stav dochování skeletů a vhodnost
souboru k detailnímu antropologickému zpracování ilustruje dobře množství skeletů, u kterých bylo možné
určit jednotlivé sledované hodnoty (tabela 8: l–u, dole) –
pohybují se mezi 53 % (poloha pravé horní končetiny;
tabela 8: o, dole) a 79 % (poloha lebky; tabela 8: m, dole)
s průměrem ca 66 % (srovnej Ernée 2015, 56–57, tab.
2). Jen u 15 skeletů (ca 14 %) nebylo možné určit žádné
detailní informace (tabela 8).
Z hlediska stupně dochování kostí lebky a/nebo postkraniálního skeletu patřily k nejhorším (obr. 47: A)
dětské kostry z hrobů 9, 27, 46 (skupina A), 66, 72
(skupina C) a 89 (skupina D). Jen o něco lépe byla dochována kostra z hrobu 45 (skupina A). V hrobě 72,
jako jediném, úplně chyběla lebka a scházely také kosti
trupu. Toto dítě na počátku dospívání (12–14 let) bylo
uloženo ve schránce (viz níže, kap. 9; tabela 9; obr. 54);
někdy se uvažovalo o tom, že kostry v rakvích obecně
podléhají rychlejšímu rozkladu (Prokeš 2007). Na rozdílné zachovalosti horní a dolní poloviny skeletu se
mohly podílet i další faktory, např. oděv. U ostatních
hůře dochovaných hrobů však známky schránky či podložky zjištěny nebyly. Přímý vztah mezi stavem dochování kostry a přítomností rakve/schránky, jak tomu
bylo na některých jiných pohřebištích (srovnej např.
Ernée 2015, 57), nebyl v Mikulovicích pozorován. Z hrobu 66 byly vyzvednuty jen zlomky plochých lebečních
kostí, zcela chyběl postkraniální skelet. V hrobech 9
a 27 byly z lebky zachovány jen volné zuby, z postkraniálního skeletu jen fragmenty dlouhých končetinových
kostí. Podobně na tom byly kostry z hrobů 45 a 46, kde
byly nalezeny drobné zlomky lebečních kostí a opět zlomečky nebo drť postkraniálních skeletů. Ani v jednom
případě se nezachovalo nic z kostí trupu a pánve.
Kromě hrobů 45 a 46, které spolu těsně sousedily, byly
ostatní hroby od sebe vzdáleny a v jejich blízkosti se nacházely dobře zachovalé skelety. Není tudíž pravděpodobné, že na dekompozici koster měly vliv např. nevhodné půdní podmínky v daném místě. Další velmi
špatně zachovalá kostra pocházela z hrobu č. 6, kde
byly vyzvednuty zlomky lebečních kostí, volné zuby, drť
končetinových kostí a žeber. Z fotografické dokumentace je patrné, že žebra se nacházela těsně nad lebkou,
resp. pod temenem lebky. Přes absenci většiny kostí
skeletu se ty zbývající nacházely ve více méně anatomické poloze. Dětské kostry obecně podléhají rychleji
a více degradaci než kostry dospělých jedinců. Drobné
dětské kostičky mohli také zcela poničit nebo roztahat
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
97–110
různí živočichové, nejčastěji drobní hlodavci, aniž by poškodili ostatní části těla. Tomu by odpovídal i nález
žeber za lebkou v hrobě 6. Obecně lze říci, že při špatném stavu dochování bývají nejvíce postiženy kosti
trupu, tzn. žebra a obratle. Prakticky úplnou absenci
kostí trupu jsme zaznamenali i u dalších koster v anatomické poloze, které měly ostatní kosti o něco lépe
zachovány (obr. 47: B). Jednalo se až na dvě výjimky
(hroby 3, 4 s ženskými kostrami) opět o hroby nedospělých či dospívajících jedinců (hroby 1, 17, 18, 24, 31,
37 – skupina A, 51, 53 – skupina B). Kosti trupu obsahují větší množství spongiózní kosti, tudíž snáze podléhají rozkladu, v některých případech snad možná
urychlenému přítomností schránky (hroby 18, 24, 53 –
kap. 9; tabela 9).
Další skupinu představují hroby, jejichž kostry byly
v anatomické poloze a „in situ“ se jevily relativně dobře zachované, ovšem po vyzvednutí se zcela rozpadly
a k vyhodnocení zůstala jen drť či drobné zlomky. Sem
patří kostry z hrobů 73 a 75 skupiny C, a z hrobů 76,
81a, 81b, 82, 84, 85 a 89 skupiny D. V případě těchto
hrobů bychom nejspíše mohli uvažovat o místních nevhodných půdních podmínkách, které měly na zachovalost kostí zhoubný vliv, a to zvláště ve skupině D.
Z terénní fotografické dokumentace je patrné, že kostry
mohly být v těchto místech vystaveny působení spodní
vody.
Uložení, orientace skeletů a odchylky od „normy“
(obr. 47: C; 48). Co se týká uložení a orientace skeletů,
spočívá převážná většina na pravém boku, případně
s trupem na zádech a nohama na pravém boku a lebka
směřuje s menšími odchylkami k jihu (obr. 46: A). Osu
skeletu bylo možno přesněji stanovit u 81 (76 %) koster
(tabela 8: i–k, dole). Naprostá většina os skeletů (68 =
64 %) byla vychýlena k JV (tabela 8: i), jen u menšího
množství koster (12 = 11 %) k JZ (tabela 8: k). Pouze
u několika koster se setkáváme s výrazně odlišnou orientací (obr. 47: C; 48). Na pravém boku, hlavou k východu a obličejem k severu byl uložen skelet č. 71, jemu
velmi blízkou polohu má pak skelet č. 42. Na pravém
boku, hlavou k severu a obličejem k západu byl uložen
skelet č. 87. Od „normy“ se svojí polohou na levém boku
lišily i dva skelety uložené v sídlištních jámách – skelet
č. 97a na levém boku, hlavou k jihu a obličejem k západu, a skelet č. 99 na levém boku, hlavou k severu
a obličejem k východu. Všechny ostatní skelety byly uloženy na pravém boku. Zejména u skeletu z hrobu č. 71 bude vhodné ověřit jeho stáří (kulturní zařazení) radiokarbonovým datováním – i když je pravda, že
orientace ve směru západ–východ s polohou na pravém
boku, hlavou k východu a obličejem k severu by byla
např. i v pozdním eneolitu výjimečná.
Vyvrácené lebky (obr. 47: D; 49). Kromě absence některých částí těla bývá obtížné interpretovat i neanatomické uspořádání/polohu některých tělesných partií,
případně celé kostry. V Mikulovicích byly ve čtyřech případech (skelety č. 36, 38, 40 a 77) zjištěny v neanatomické poloze vyvrácené/odvalené lebky (někdy bez dolní
čelisti, která se nacházela v původní, relativně anatomické poloze), u skeletu č. 77 se to navíc týkalo i celé
jeho horní poloviny (obr. 47: D; 49). Situace nasvědčují
záměrnému intencionálnímu zásahu stejného typu na
103
Kosterní pozůstatky – archeologická pozorování
97–110
Obr. 47. Mikulovice. A – nejhůře zachované kostry; B – hůře dochované kostry; C – kostry s jinou nežli obvyklou orientací (Z–V, hlavou k severu, na levém boku …); D – kostry s vyvrácenou lebkou otočenou o 180°; E – kostry výrazně narušené druhotnými zásahy (kosti výrazně dislokované); F – extrémně skrčené
kostry; G – vícenásobné pohřby. Kresba a grafika M. Ernée. — Fig. 47. Mikulovice. A – skeletons with the worst state of preservation; B – skeletons with worse
state of preservation; C – skeletons with an unusual orientation (W–E, head to north, on left side …); D – skeletons with skull turned 180°; E – skeleton heavily
disturbed by secondary interference (heavily dislocated bones); F – extremely crouched skeletons; G – multiple burials. Drawing and graphic by M. Ernée.
kostrách v prostoru lebky – jejich oddělení/vyvrácení,
na rozdíl od hrobu č. 78 (viz níže). Na rozdíl od čtyř uvedených hrobů, ve kterých byla lebka otočena o 180 °
104
kostí temenní k trupu, byla lebka v hrobě č. 78 „jen“ posunuta (tab. 28; 53: E).
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Kosterní pozůstatky – archeologická pozorování
Obr. 48. Mikulovice. Kostry s jinou nežli obvyklou orientací. Grafika M. Ernée.
Fig. 48. Mikulovice. Skeletons with an unusual orientation. Graphic by
M. Ernée.
Porušení druhotným zásahem – vkopem (obr. 47: E;
50). Stopy druhotného vkopu byly zjištěny u hrobu 82,
kde došlo k propadu lebky a krční páteře (tab. 30).
Zjevné známky narušení vykazují i kostry v hrobech 15
a 79 (obr. 47: E; 50). Druhotným intencionálním zásahem/vkopem může být vysvětlena neanatomická poloha
většiny kostí skeletu starší ženy v hrobě 15 (obr. 50;
tab. 7). Na základě fotodokumentace jsme identifikovali
pouze asociované kosti pravého kyčelního kloubu. Je
patrné, že k manipulaci došlo delší dobu po pohřbení
(i několik let), nicméně některá pevná kloubní spojení
zůstala ještě zachována. Z pohledu tafonomie je také
zvláštní poloha kostry neurčitelného jedince v hrobě 79,
jehož lebka a pravděpodobně i část trupu odpovídá anatomické poloze, ale dolní končetiny překrývají trup
a možná v důsledku této manipulace došlo k distálnímu
posunu předloktí, která si nicméně zachovávají rovněž
anatomickou souvislost (obr. 50; tab. 17). K manipulaci
či k posunu kostí zřejmě došlo nedlouho po pohřbu, kdy
byla kloubní spojení ještě zachována. Rozházené kosti
trupu a „pouze“ posunutá/vyvrácená lebka v hrobě 78
(tab. 28; 53: E) vypovídají nejspíše o působení většího
zvířete, a nikoli o intencionálním zásahu.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
97–110
Poloha dolních končetin (obr. 45a, 45b; tabela 8: r–u).
Spektrum poloh dolních končetin vůči trupu je velmi
rozmanité (obr. 45a, 45b; tabela 8: r–u) – škála se pohybuje od velmi extrémních skrčení, možných pouze za
použití jistého cíleného násilí a fixace končetin, jako
tomu je např. u skeletu č. 97c a dalších (viz níže), až po
pokrčení jen velmi lehká (např. skelet č. 74). U některých hrobů si všimneme výrazného přitažení spodních
částí dolních končetin k femuru, který ale nesvírá
s osou skeletu nijak ostrý úhel (např. skelety č. 3, 26,
56, 64a, 93, 94 a 97b). Vzájemné polohy byly sledovány
pro spodní (tibie, fibula) a horní (femur) části obou končetin zvlášť (tabela 8: r–u). Polohu femuru vůči ose skeletu se podařilo dokumentovat u 67 pravých a 70 levých
končetin. U pravých (spodních) končetin se vzájemný
úhel pohyboval v intervalu 5/10 ° – 133/135 ° s průměrem 64 ° a mediánem ca 63 °, u levých (horních) končetin pak v intervalu 10/14 ° – 113/114 ° s průměrem 69 °
a mediánem ca 71 °. Znamená to, že horní končetiny bývají dokumentovány zpravidla o něco méně pokrčené
nežli končetiny horní. K tomu mohlo samozřejmě dojít
nejen při ukládání nebožtíků do hrobových jam, ale
i v důsledku posunu během postdepozičních procesů.
Není tomu tak ale zdaleka ve všech případech. Podobná
situace je i u polohy kostí bérce vůči femuru, dokumentované v 61 (pravá noha), resp. 65 (levá noha) případech. U pravých (spodních) končetin se vzájemný úhel
pohyboval v intervalu 3/4 ° – 76/95 ° s průměrem 20 °
a mediánem ca 15 °, u levých (horních) končetin pak
v intervalu 3/4 ° – 56/64 ° s průměrem 23 ° a mediánem
ca 23 °. Také zde bývá zpravidla pokrčení o něco větší u levé nohy. Nejvíce asi zaujme široká škála úhlů, které
svírají femury45 s osami skeletů, počínaje femury extrémně přitaženými k tělu (8 případů s úhly od 5 ° do 25 °
– viz níže) až po velmi mírně pokrčené nohy s úhly mezi
121 ° až 135 ° (skelety č. 7, 10, 74, 93, 94 a 97b; obr. 45a,
45b) vůči ose skeletu (uvedených 6 případů), s téměř
shodným průměrem i mediánem – 64 °, resp. 63 °.
Ležérně i po smrti? Nezvyklý způsob uložení nohou se
vyskytl u jinak zcela v anatomické poloze uloženého
skeletu v hrobě č. 33 – v něm pohřbená žena ve stáří
nad 55 let měla levou nohu přehozenu přes pravou (tab.
8; 44: G). Tento jev zcela jistě nenastal postmortálně,
jedná se o záměrné uložení.
Extrémně skrčené kostry (obr. 47: F; 51). K nestandardnímu uložení patří i extrémně skrčené kostry, jejichž poloha neodpovídá poloze fyziologické, ale vypovídá o záměrném přitažení dolních končetin k trupu,
kterého mohlo být docíleno např. svázáním nebo případně uložením do úzké schránky/rakve. K extrémním
skrčencům, jejichž těla byla pravděpodobně svázána,
případně pevně ovinuta (látkou, rohoží atp.), řadíme
skelety 8, 11a, 22, 25 (skupina A), 63, 73, 97a, 97c
(skupina C), 80 (skupina D), 90 a 95 (obr. 47: F; 51; tabela 8: r–u). Extrémně skrčené kostry se objevily ve
45
Při sledování vzájemného vztahu polohy trupu a dolních končetin bereme v potaz zejména úhly zjištěné u pravé dolní končetiny, která byla díky uložení vespod méně náchylná k druhotné
změně polohy vůči trupu během postdepozičních procesů, rozkladu mrtvoly, v důsledku tlení schránky, pohybů zásypu výplně
hrobové jámy atp.
105
Kosterní pozůstatky – archeologická pozorování
97–110
Obr. 49. Mikulovice. Kostry s vyvrácenými lebkami oddělenými od trupu
a otočenými o 180°. Foto J. Švédová, grafika M. Ernée.
Fig. 49. Mikulovice. Skeletons with
twisted skulls separated from the
trunk and turned 180 °. Photo by
J. Švédová, graphic by M. Ernée.
Obr. 50. Mikulovice. Kostry výrazně disartikulované v důsledku druhotných zásahů. Foto J. Švédová, grafika M. Ernée. — Fig. 50. Mikulovice. Heavily disarticulated
skeletons as a result of secondary interventions. Photo by J. Švédová, graphic by M. Ernée.
106
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Kosterní pozůstatky – archeologická pozorování
97–110
Obr. 51. Mikulovice. Extrémně skrčené kostry. Grafika M. Ernée. — Fig. 51. Mikulovice. Extremely crouched skeletons. Graphic by M. Ernée.
všech skupinách hrobů, patřily jedincům různého věku
(děti i dospělí) i pohlaví. S výjimkou skeletu č. 72 s nedochovanou lebkou pak jde o skelety vesměs kompletně
a dobře dochované (tabela 8: d–g). S výjimkou hrobu
č. 72 se ani jedna z koster nenacházela v archeologicky
identifikované rakvi nebo jiné schránce (srovnej obr. 47,
57). Interpretaci tohoto jevu (např. ve vztahu k nalezeným milodarům či výsledkům přírodovědných analýz)
bude ještě věnována pozornost níže.
Pozice rukou (obr. 52). Pozice pravé ruky byla určena
v 57 případech (53 %), pozice levé ruky v 66 případech
(62 %) (tabela 8: o–p). Co se týče pozice paží vůči ose
skeletu (obr. 46: D), šlo většinou o typy A (P5–L19 případů) a zejména B (P52–L50). Pouze v případě skeletů
č. 5 a 98 byl zjištěn u levé ruky typ C. Co se týče pozice
paže vůči předloktí, byly nejčastěji zjišťovány pozice 3
(90 °) a 4 (45 °) – P27–L44, celkem v 16 případech však
šlo i o pozici B5 (obr. 46: D).
Některé používané systémy schematizovaného vyobrazení polohy horních končetin (Matoušek 1982, 40, Abb.
3) nevystihují všechny rozmanité varianty, které známe
zejména u skeletů klasické fáze únětické kultury. Jen
částečně použitelné jsou i některé další, byť velmi detailně zpracované systémy (Todorova 2002, 9–28). Proto
jsme se např. rozhodli uvádět u dolních končetin přesné
(nebo aspoň přibližné) úhly a vycházet z jejich polohy
vůči ose skeletu. Ani při popisu polohy horních končetin
nevycházíme z nějakého již existujícího popisného systému. Vzhledem k velmi širokému spektru jejich poloh
(i vzhledem k různým možným polohám trupu – na zá-
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
dech, na boku …) jsme se v této fázi rozhodli k vyobrazení jejich skutečných poloh u jednotlivých skeletů (obr.
52), a to právě i s ohledem na pozici jejich trupu (obr. 46:
A). Pozice horních končetin ve vztahu k pozici trupu je
indikátorem, který nebyl v dosavadní literatuře brán příliš v potaz. Poloha trupu musela ale mít na polohu
rukou zásadní vliv, a to jak při ukládání těla do hrobu,
tak i v průběhu rozkladu těla a dalších postdepozičních
procesů, v jejichž důsledku se části těla i jednotlivé kosti
dostaly do poloh, ve kterých byly dokumentovány během
archeologického výzkumu (srovnej např. Černý 1995;
Čech – Černý 1996). Na základě některých pozorování
musíme vzít v úvahu i možnost, že zatímco v některých
hrobech je poloha rukou výsledkem záměrného naaranžování během pohřbu, s případným posunem v důsledku postdepozičních procesů, může být v některých
případech i zcela náhodná, nenesoucí žádné stopy záměrného naaranžování.
Vícenásobné pohřby (obr. 47: G; 53). Ačkoli na mikulovickém pohřebišti převažovalo uložení jednoho jedince
v hrobě, vyskytly se i čtyři dvojpohřby (hrob 11, 64, 81
a 92) a jeden trojpohřeb (hrob 28). Rovněž v sídlištním
objektu 2217 byli pohřbeni tři jedinci (skelety 97a–c).
S výjimkou hrobů 92 a 28, u nichž je interpretace obtížná, se jednalo s největší pravděpodobností o současné pohřby, kosti byly v anatomickém sledu i v případech, kdy se kostry dotýkaly nebo byly uloženy přes
sebe. V hrobě 11 bylo pohřbeno dítě (inf. III) a starý muž
(senilis) – kostry se vzájemně nedotýkaly. V hrobě 64
byli uloženi dva vzájemně se dotýkající staří jedinci (se-
107
Kosterní pozůstatky – archeologická pozorování
97–110
Obr. 52. Mikulovice. Pozice horních končetin u skeletů rozdělených do skupin podle pozice trupu (viz obr. 46: A) – na zádech, na zádech až pravém boku, na
pravém boku, na pravém boku až břiše, přesná pozice trupu neurčitelná. Kresba a grafika M. Ernée. — Fig. 52. Mikulovice. Position of upper limbs on skeletons
grouped according to trunk position (see Fig. 46: A) – supine, supine and leaning towards right side, on right side, on right side and almost prone, precise trunk
position indeterminable. Drawing and graphic by M. Ernée.
108
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Kosterní pozůstatky – archeologická pozorování
97–110
Obr. 53. Mikulovice. Vícenásobné pohřby. Obrázek obsahuje označení jednotlivých skeletů indexy (a–c), stratigrafický vztah vyjádřený harrisovým diagramem, radiokarbonové datování, je-li k dispozici, zjištěné pohlaví, věkovou skupinu, přibližný věk úmrtí a přítomné přídavky či milodary. Kresba a grafika M. Ernée.
Fig. 53. Mikulovice. Mulitiople burials. The illustration contains a designation of individual skeletons by indexes (a–c), stratigraphic relationship expressed by Harris
diagram, radiocarbon dating, if available, determined sex, age group, approximated age of death and present grave goods. Drawing and graphic by M. Ernée.
nilis) – žena a těsně za ní muž. V hrobě 81 byli pohřbeni
těsně vedle sebe vzájemně se dotýkající dospělí jedinci
– žena (z pohledu uložení vlevo) a muž (z pohledu uložení vpravo). V hrobě 92 ležely vedle sebe dvě děti různého věku (inf. II a III). Kosti postkraniálních skeletů
jsou však rozházeny a vzájemně promíchány, a jen s obtížemi lze na základě fotodokumentace vysledovat anatomický sled jednotlivých skeletů. Nicméně se zdá, že
jedinci byli pohřbeni současně a viníka zpřeházených
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
kostí je třeba hledat jinde. Zajímavé, i když těžko čitelné uložení jsme zaznamenali u tří koster v hrobě 28.
Zřejmá je poloha dospělého muže na pravém boku
s hlavou obrácenou obličejem vzhůru; obtížně se dá na
základě fotodokumentace určit poloha dvou dětí. Starší
dítě leželo s hlavou v úrovni ramen muže, nejspíše na
něm, rovnoběžně s jeho páteří (muž dítě pravděpodobně
neobjímal pažemi) a mladší dítě leželo na pravém boku
u nohou muže, kolmo k ose jeho trupu. Nakolik se jed-
109
Kosterní pozůstatky – archeologická pozorování
nalo o současný pohřeb, nelze určit. V sídlištním objektu 97 byli pohřbeni dva muži (juvenis a dospělý)
a starší žena (nad 55 let). Dospívající muž ležel u okraje
objektu na levém boku. Druhý muž ležel na opačné
straně objektu s nohama skrčenýma pod pánví a žena
uprostřed skoro na břiše se silně skrčenýma nohama.
Poloha dolních končetin všech tří jedinců byla limito-
110
97–110
vána velikostí objektu. Vícečetné pohřby byly rozmístěny po celé ploše; týkají se jedinců různého věku i pohlaví. Za pozornost stojí zjištění, že z hlediska výskytu
epigenetických znaků nebyly zjištěny známky příbuzenského vztahu jedinců v žádném z těchto vícečetných pohřbů (viz níže, kap. 12.3).
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Schránky pro uložení zemřelých a další součásti pohřbů z organických materiálů
111–118
9. Schránky pro uložení zemřelých a další součásti pohřbů z organických materiálů
M. Ernée
Podobně jako je tomu u ostatních součástí únětického
pohřebního ritu, je i spektrum používaných schránek
na ostatky, označovaných někdy zjednodušeně jako
„rakve“, velmi pestré. Toho příkladem budiž i nekropole
v Mikulovicích, i když tu byly podobné prvky pozorovány jen v menší části hrobových jam. Stopy možných
schránek na ostatky byly pozorovány v 11 hrobech
(11,5 %), další obdobné součásti z organického materiálu, patrně dřeva, pak v dalších deseti. Celkem tedy
vykazovalo nějaké součásti pohřebních konstrukcí –
schránky, kryty, podložky atd. – ze dřeva či jiných organických materiálů – asi 21 % prozkoumaných hrobů.
Je zde vhodné zmínit i rozlišovací znaky, které nám pomáhají alespoň pro naše potřeby odlišit rakvím podobné
schránky od jiných prvků (součástí pohřebního ritu
z organických materiálů) dokumentovaných v hrobech
(např. různé podložky atd.). Stopy schránek podobných
rakvím definujeme pro tyto účely jako v půdorysu identifikovatelný, zpravidla tmavší stín ve výplni hrobové jámy, který má většinou protáhlý, obdélný, zhruba
pravidelný půdorys s přibližně rovnoběžnými stranami, který ve všech směrech přesahuje rozměry kostry
(kostra se do něho celá vejde), na druhé straně ale nevyplňuje celou plochu dna hrobové jámy – je poněkud
menší, svojí velikostí zhruba odpovídá v ní pohřbenému
jedinci. Jejich smysl vztahujeme k samotnému pohřbívanému tělu, které mělo být určitým způsobem uzavřeno, zakryto, ohraničeno. Tomu, že je příslušná konstrukce přímo vztažena k tělu pohřbeného, odpovídá
mimo jiné její velikost, která zhruba odpovídá jeho rozměrům.
9.1. Schránky pro uložení zemřelých
Protože v naprosté většině nejde o „rakve“ v užším slova
smyslu, tedy o kompaktní schránky uzavřené ze všech
stran – zdola, shora i z boků – používáme tu obecnější
termín „schránky“. Na rozdíl např. od nekropolí středočeských, s kamennými konstrukcemi, kde se existence
rakví/schránek často projevuje jako negativ v kamenném závalu, kamenné konstrukci nebo díky typickému
uspořádání kamenů na dně hrobové jámy (tzv. Keilnebo Stutzsteine; srovnej např. Ernée 2015, 64, Abb. 37,
41), se obdobné prvky projevují na mikulovickém pohřebišti (ve východních Čechách obecně) téměř výhradně (viz výše, kap. 7.2) jako stíny – tmavší zbarvení
více či méně pravidelného tvaru – ve výplních hrobových
jam. Celkem bylo dokumentováno 11 takových případů,
a to v hrobech č. 2, 15, 18, 24, 53, 60, 61, 62, 68, 72
a 93 (obr. 54). Zatímco schránku označovanou za rakev
můžeme považovat, jak bylo uvedeno výše, za svého
druhu komplexní konstrukci obklopující nebožtíka ze
všech stran, můžeme ji také rozložit na jednotlivé části
– dno, boky a kryt (víko). U dlabaných rakví splývá
někdy dno se stěnami, obdobně jako u podobného
prvku použitého jako kryt. Jednotlivé části rakve však
můžeme identifikovat i samostatně – např. jako podložku pravidelného tvaru (půdorysem odpovídá definici
rakve), jako samostatné ohraničení (bez stop stínu nad
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
či pod skeletem) nebo samostatný kryt (bez jakýchkoli
stop na dně hrobové jámy pod kostrou), nebo jejich
různé kombinace.
V Mikulovicích byly pozorovány všechny čtyři tyto
kombinace, splňující, co se jejich zjištěného půdorysu
týče, kritéria uvedená v úvodu této kapitoly. Obdélný
stín pravidelných rozměrů, respektující rozměry pohřbeného, ale menší než rozměry dna hrobové jámy, byl
zjištěn a) pod kostrou (podložka), b) nad kostrou (kryt),
c) vedle (podél) kostry (ohraničení), d) jako kombinace
zmíněných charakteristik naznačující komplexnější
schránku (tabela 7: f; 9).
Hrob 2 (obr. 54; tab. 3, 36, 37; tabela 9). Metrické údaje
ke všem schránkám obsahuje katalog (kap. 6) a tabela 9. Podle terénních pozorování (viz kap. 6) měla mít
schránka horní i dolní část, obě o síle ca 10 cm, které
byly na profilech odděleny tenkou vrstvičkou (1–2 cm)
v barvě okolní spraše. J. Švédová předpokládá Baumsarg (podélně rozpůlený a vydlabaný kmen stromu) se
spodní i horní dlabanou částí (viz kap. 6), uzavírající
pohřbeného ze všech stran (tedy i za hlavou a pod nohama). To by mohl naznačovat i shora oblý profil zjištěného tmavého probarvení (tab. 37: B–D). Zatímco horní
část schránky nepochybně překrývala celé tělo (viz tab.
36: A, C), dosahovalo tmavé probarvení dna jámy jen ve
střední části těla, zatímco nohy a patrně i lebka ležely
ve vrstvě žluté spraše, mezi dnem a tmavým probarvením (tab. 3; 37: C). Musíme proto vzít v úvahu i jiné alternativy, tedy a) spodní část schránky byla menší než
část horní, b) pohřbené tělo bylo pouze překryto ca
10 cm silnou, 70–80 cm širokou a ca 140–160 cm dlouhou dlabanou částí kmene stromu.
Hrob 15 (obr. 38a, 54; tab. 7; 40: A–E; tabela 9). Schránka
byla identifikována na profilu až po odkopání V poloviny
hrobové jámy, a to jako středně hnědá vrstva při dně hrobové jámy (tab. 7, vrstva 6), porušená druhotným vkopem
s výrazně tmavší výplní (viz výše, kap. 7.5; tab. 40: B).
Spodní část schránky, patrně dlabaná, byla výrazně zaoblena (tab. 40: D). Vzhledem k odtěžení V poloviny hrobové jámy a porušení situace druhotným zásahem nelze
prokázat existenci horní části schránky.
Hrob 18 (obr. 38a; 54; tab. 8; 41: A; tabela 9). Souvislá
tmavá vrstva je jasně patrná na profilu na dně jámy
(tab. 8; obr. 38a) téměř v celé její délce (ca 2 m). Ve východní části jámy nebyl stín po schránce dokumentován v půdorysu; zachycena byla jen jeho část – oválné
probarvení před trupem, navíc bylo dno V části hrobové
jámy o několik cm přebráno (tab. 8; 41: A). Tmavá
vrstva nebyla nikde zjištěna nad kostrou, naopak na
řezu byla dokumentována pod ní. Patrně šlo o dřevěnou/prkennou podložku pod pohřbeným, jejíž původní
tvar a rozměry nelze rekonstruovat. Z dokumentace
není ani patrné, zda byla podložka plochá nebo zaoblená (konkávní) a zda mohlo jít např. o část dlabaného kmene stromu, jako např. u hrobu č. 15.
Hrob 24 (obr. 38a, 54; tab. 11; 42: A; tabela 9). Ca 3 cm
silná tmavá vrstvička identifikována na profilu po odebrání Z části hrobové jámy (její celkový tvar je patrně
111
Schránky pro uložení zemřelých a další součásti pohřbů z organických materiálů
111–118
Obr. 54. Mikulovice. Hroby s rakvemi/schránkami. Kresba a grafika M. Ernée.
Fig. 54. Mikulovice. Graves with coffins/cases. Drawing and graphic by
M. Ernée.
chybný – výrazně deformovaný při výzkumu). V ploše
byla schránka dokumentována pouze ve V části hr.
jámy – její celkový tvar je hypotetický. Stín schránky
byl jednoznačně identifikovatelný už nad kosterními pozůstatky a milodary, a to jak v ploše (tab. 42: A), tak na
profilu (obr. 38a). Podle nivelací (tab. 11) byl poprvé dokumentován v hloubce 60–64 cm, zatímco dno bylo dokumentováno v hloubce 70 cm. Na terénní dokumentaci
je vrstva v půdorysu i na řezu popsána jako „dřevo“. Za
jednoznačně prokázaný považujeme svrchní kryt pohřbu, zcela vyloučit ale nemůžeme ani komplexnější
schránku se spodní částí.
Hrob 53 (obr. 54, 55; tab. 26; 48: F–H; tabela 9). Podle
terénních pozorování šlo o pravidelně obdélnou schrán-
112
ku vymezenou na kratších stranách (S, J) dřevěnými
„trámky“ o průměru ca 7 cm, na delších stranách (V, Z)
pak „prkny“ o síle 2–3 cm. Stín rakve byl poprvé zjištěn
ca 16 cm nad dnem hr. jámy. Obrys schránky (stěny
z trámků) byl v půdorysu patrný výše nežli zuhelnatělá
dřevěná deska překrývající samotný skelet (obr. 55: A–B;
tab. 48: F–G). Podle terénních pozorování tvořila i dno
schránky tenká dřevěná deska (tab. 48: G – sv. hnědá
vrstvička pod kostrou, tmavší, nežli okolní spraš, ale
světlejší, než zuhelnatělý kryt), vyplňující celý prostor
mezi prkny a trámky, které schránku ohraničovaly na
všech stranách. V tomto případě máme co dělat s komplexní schránkou se dnem, stěnami i víkem, složenou
však z více prvků – trámků a desek.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Schránky pro uložení zemřelých a další součásti pohřbů z organických materiálů
111–118
S c h r á n k a (rozměry v cm)
Hrob
2
Dno Boky Kryt
?
15
18
X
X
?
X
ne
Max.
Min.
Vnitřní
š.
d.
š.
d.
š.
d.
78
162
—
134
—
—
63
160
63
—
56
144
64
196
64
—
—
—
Síla stěn
užší
ca 10 cm (?)
6–9
?
?
X
50
106
—
106
—
—
53
X
X
X
64
120
—
108
56
108
ca 7
7–12
ca 3–6/10 cm
60
x
x
ne
94
165
64
—
64
148
61
ne
X
?
63
145
56
—
—
—
120
190
100
—
—
—
—
62
160
—
—
56
152
60
160
—
—
—
72
145
60
—
64
?
68
X
72
ne
93
X
ne
X
X
ne
5–8
ca 6–8 cm
24
62
delší
2–3 x 7–10
Poměr Max. dok.
Typ
d:š
výška
Fot o
Skelet
Obr.
Tab.
Pohlaví
Věk
—
36, 37
F
ad.II–mat.I 35–50
2,1
22
2,5
22
A1
38a
40: A–E
F
mat.II–sen.
50+
3,1
8
A1
38a
41: A–B
?
juv.
17–19
38a
42: A
?
inf.II
4–5
?
inf.III
8–9
A2
2,1
6–10
A2
1,9
16
B
49: A–B 48: F–H
1,8
dno
B
—
51: A
?M
ad.II
30–39
2,3
16
B
—
50
?M
ad.I
20–25
—
1,6
9
B
no foto available
?M?
ad.I
20–25
2–4
2–4
2,6
17–20+
B
no foto available
?
juv.
15–16
—
—
—
2,7
15
A2
49: C–D
—
?
inf.III–juv.
12–14
124
2
2–5
2,0
10
A1
—
58: A–B
M
ad.II
20–35
8–10
2–3 cm
Tabela 9. Mikulovice. Základní údaje o zjištěných rakvích/schránkách na kosterní pozůstatky. — Table 9. Mikulovice. Basic information on identified coffins/cases
for skeletal remains.
Hrob 60 (obr. 54; tab. 23; 51: A; tabela 9). Slabé stíny
po možné dřevěné podložce či obložení patrné při dně
severně, jižně a západně od kostry. Šikmo uložená zvířecí (hovězí) lopatka na V straně naznačuje, že mohla
být možná opřena o stěnu schránky. Stíny mohou být
pozůstatky obložení nebo spodní části schránky. Typ
schránky nelze blíže určit.
Hrob 61 (obr. 54; tab. 22, 50; tabela 9). Schránka vymezena na všech stranách prkny/latěmi o průměru,
síle stěn 2–3 cm – ohraničení obdobné tomu v hrobě
č. 53. Na fotodokumentaci je patrně zachycen i svrchní
kryt schránky jako poněkud tmavší vrstva ve světlé výplni, dokumentovaná již nad kosterními pozůstatky
(tab. 50: B–C).
Hrob 62 (obr. 54; tab. 24; tabela 9). Na dně hrobové
jámy dokumentován velmi pravidelný, obdélný útvar,
zahloubený ca 9 cm do dna, ve kterém byla uložena
kostra. Bližší interpretace je znemožněna díky absenci
fotografické dokumentace.
Hrob 68 (obr. 54; tab. 26; tabela 9). Interpretace je i zde
ztížena absencí fotografické dokumentace. Na základě kresebné dokumentace šlo o komplikovanější konstrukci schránky. Obdélné zahloubení na dně hrobové
jámy (podle nivelací byla jeho hloubka 17–20 cm) bylo
obloženo dřevěnými „prkny“ o síle 2–3 cm a výšce převyšující hloubku zahloubení ve dně. Dno tvořila patrně
dřevěná „deska“ o síle ca 2 cm. Konstrukce byla obdobná těm z hrobů 53 a 61, chyběl zde ale svrchní kryt
– víko.
Hrob 72 (obr. 54, 55; tab. 29; tabela 9). Podle kresebné
(tab. 29) i fotografické dokumentace (obr. 55: C–D) šlo
patrně o shora výrazně zaoblený kryt pohřbu zhotovený
z rozpůleného a vydlabaného kmene stromu – obdobný
krytu z hrobu č. 2. Spodní část schránky (dno) nebyla
dokumentována.
Hrob 93 (obr. 54; tab. 30; 58: A–C; tabela 9). Podle kresebné dokumentace šlo patrně o spodní část schránky,
která byla výrazně prohnutá nebo měla silně zaoblené
dno – mohlo jít opět o dlabaný půlený kmen, tzv. Baumsarg, jako v případě hrobu č. 15, ale s výrazně tenčími
dokumentovanými stěnami (ca 2 cm). Víko schránky
není doloženo.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Nepřímé doklady existence schránek/rakví. Za jistou
indicii existence schránky z organického materiálu by
bylo možné považovat i uspořádání kamenů při jedné
ze stěn hrobové jámy hrobu č. 78 (kap. 7.2; obr. 35; tab.
28; 53: E). Po odlišném probarvení výplně tu však není
ani památky, existenci schránky z organického materiálu jednoznačně potvrdit nelze a význam kamenů
v této hrobové jámě tak zůstává neznámý.
Rozměry a orientace schránek. S výjimkou hrobové
jámy 62 (bohužel bez relevantní dokumentace) a jen
částečně dokumentované situace v hrobové jámě č. 18
(Z polovina jámy odebrána bez bližší dokumentace situací na dně) odpovídají zjištěné stopy schránek (podložek, krytů) zhruba velikosti kostry, která v nich byla
uložena (tabela 9). Zjištěné délky schránek se pohybovaly v intervalu 106 (24) či 120 (53) až 186 (18) a 192
(62) cm, šířky pak mezi ca 60 (68, 72) až 120 (18,
62) cm. Jejich maximální zjištěné výšky (zjištěná existence nad dnem hrobové jámy) pak dosahovaly 20–
22 cm (2, 15, 68). Původně však byly nepochybně vyšší.
Určité srovnání poskytuje údaj o poměru šířky a délky
schránek, vezmeme-li v úvahu ty s přesně dokumentovanými rozměry (tabela 9: tučně). Poměr se pohybuje
v intervalu 1 : 1,9–2,6 a je tak tendenciálně větší, nežli
je tomu u poměru šířky a délky hrobových jam (viz kap.
7.1) – rakve mají tendenci být v poměru ke své šířce
delší, nežli je tomu u hrobových jam (srovnej obr. 27a).
Co se orientací podélných os schránek týče, nelišily se
tyto zásadněji od orientací podélných os den hrobových
jam (srovnej obr. 54). Jedinou výjimku u hrobu 24 můžeme pravděpodobně vysvětlit mylnou identifikací tvaru/
rozměrů vlastní hrobové jámy (viz výše).
Typy schránek. Budeme-li studovat schránky dokumentované v jednotlivých hrobech detailně, zjistíme, že
se situace hrob od hrobu liší – nenajdeme dva hroby se
zcela shodnou podobou schránky/rakve (obr. 56). V zásadě je ale můžeme rozdělit zhruba do dvou skupin:
A) v hrobové jámě byla dokumentována podložka nebo
kryt uloženého zemřelého patrně ze silnějšího dřeva –
dlabaného kmene (tzv. Baumsarg) nebo prkna, v žádném případě však nebyla s jistotou prokázána (nebo
byla dokonce s jistotou vyloučena) existence protilehlé
113
Schránky pro uložení zemřelých a další součásti pohřbů z organických materiálů
111–118
Obr. 55. Mikulovice. Rakve/
schránky na terénní dokumentaci (půdorysy, řezy)
hrobů 53 (A–B) a 72 (C–
D). Foto J. Švédová, grafika
M. Ernée. — Fig. 55. Mikulovice. Coffins/cases on terrain documentation (plan
view, cross-sections) of
graves 53 (A–B) and 72
(C–D). Photo by J. Švédová, graphic by M. Ernée.
114
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Schránky pro uložení zemřelých a další součásti pohřbů z organických materiálů
111–118
Plná linie – existence prvku doložena; čárkované linie – existence prvku předpokládána;
? – existence prvku nejistá; x – existence prvku s jistotou vyloučena. Kresba a grafika M. Ernée.
Solid line – existence of element documented; dashed line – existence of element assumed;
? – uncertain existence of element; x – existence of element ruled out with certainty. Drawing
and graphic by M. Ernée.
Obr. 56. Mikulovice. Schématické znázornění dokumentovaných rakví/schránek a jejich jednotlivých částí, které byly dokumentovány v hrobech 2, 15, 18, 24, 53,
60, 61, 62, 68, 72 a 93. A – lebka; B – konvexní horní část/kryt, možná část dlabaného kmene; C – konkávní spodní část / podložka / dno, možná část dlabaného
kmene; D – rovná spodní část / podložka; E – existence krytu či podložky nejistá; F – existence prvku s jistotou vyloučena; G – boční část / trámek / prkno;
H – rovné dno schránky; J – pravděpodobné dno a boky schránky; K – obdélné zahloubení ve dně hrobové jámy; L – dno hrobové jámy. — Fig. 56. Mikulovice.
Schematic depiction of documented coffins/cases and their individual parts documented in grave nos. 2, 15, 18, 24, 53, 60, 61, 62, 68, 72 and 93. A – skull;
B – convex upper part / cover, possible part of carved tree trunk; C – concave lower part / base / bottom, possible part of carved tree trunk; D – flat lower
part/base; E – uncertain existence of cover or base; F – existence of element ruled out with certainty; G – side part/beam/board; H – flat bottom of case;
J – probable bottom and side of case; K – rectangular depression in grave pit bottom; L – grave pit bottom.
části – tedy krytu v případě podložky a opačně; jako
podtypy můžeme obecně definovat případy, kdy byl nebožtík do/na Baumsarg či prkno uložen (A1 – hroby 15,
18, 93) a kdy byl jimi překryt (A2 – hroby 2, 24, 72);
B) v hrobové jámě byly identifikovány stopy schránek
(nebo jejich částí) sestávajících z prken či trámků složených stěn, obklopujících tělo ze všech stran, a ze dna
a/nebo krytu patrně ze slabších prken nebo jiných organických materiálů (hroby 53, 60, 61, 62 a 68). Zajímavé jistě je, že zmíněné typy schránek vykazují v rámci
jednotlivých hrobových skupin určitou tendenci ke
shlukování (obr. 57). Zatímco schránky typů A najdeme
s výjimkou hrobu č. 72 a osamoceně ležícího hrobu
č. 93 jen ve skupině hrobů A (zejména koncentrace
hrobů 2, 15 a 18), leží hroby se schránkami typu B ve
skupinách B a C s výraznou koncentrací ve skupině C
(bezprostředně sousedící hroby 60–62 a hrob 68).
Schránky – skelety – milodary. Věková struktura pohřbených ve schránkách nevykazuje žádné pravidelnosti (tabela 9) – najdeme v nich děti ve věku od 4/5 let
i dospělé ve stáří nad 50. I přes jisté nepřesnosti v určení pohlaví u mladších jedinců však vykazuje pohlavní
struktura pohřbených ve schránkách jisté anomálie. Za
zmínku tu stojí zejména uložení tří mladších jedinců
(ad. I–II) patrně mužského pohlaví v bezprostředně sousedících hrobech č. 60–62 skupiny C, na druhé straně
spíše dámské obsazení schránek v hrobech 2 a 15 skupiny A. V hrobech se schránkami bylo ve dvou přípa-
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
dech dokumentováno ukládání milodarů mimo schránku – nádobka a zvířecí lopatka v hrobě č. 2 a dvě nádobky v hrobě č. 68 (obr. 54).
9.2. Podložky a další součásti pohřbů
z organických materiálů
Na rozdíl od schránek/rakví, do jejichž půdorysu se
vejde celá kostra (viz definice výše), považujeme za podložky takové součásti pohřbu, které jsou zpravidla prokazatelně menší, nežli byl prostor nutný pro uložení
zemřelého, nebo byly zjištěny částečně či zcela mimo
prostor, který zaujímají kosterní pozůstatky. V takovém
případě mohly (ale nutně nemusely) mít nějaký vztah
ke zjištěným hrobovým přídavkům – milodarům. Podložky tedy mohly být identifikovány ve třech situacích
nebo jejich kombinacích (tabela 7: g–i): a) pod částí skeletu, b) mimo skelet, pod hrobovými přídavky – milodary, c) mimo skelet, bez zjevné souvislosti s hrobovými
přídavky – milodary. Podložky často zasahovaly až k samotnému okraji hrobové jámy. Pozorování se s větší či
menší pravděpodobností týká celkem 10 hrobů (2, 16,
18, 21, 23, 26, 28b, 44, 52 a 55; obr. 57). Jejich detailní
popisy obsahuje katalog (kap. 6).
Hrob 2 (tab. 3; 37: C). Podložka zjištěna pod zvířecí lopatkou a částečně pod nádobkou mezi schránkou na
ostatky a stěnou hrobové jámy – dokumentována v ploše i na profilu.
115
Schránky pro uložení zemřelých a další součásti pohřbů z organických materiálů
111–118
Obr. 57. Mikulovice. Typy rakví/schránek a jiných prvků z organických materiálů v hrobových jámách. A – hrob s rakví/schránkou;
B – hrob s jiným prvkem z organického materiálu, podložkou; C – zahloubení ve dně hrobové jámy ve tvaru rakve/schránky; D – existence bočních stěn rakve/schránky doložena;
E – existence bočních stěn rakve/schránky nejistá; F – spodní část rakve/podložka; G – horní
část rakve/kryt; H – podložka pod částí skeletu; J – podložka pod milodary; K – podložka
mimo skelet i milodary; L – stopy organických
hmot. Kresba a grafika M. Ernée.
Fig. 57. Mikulovice. Types of coffins/cases and
other elements from organic materials in grave pits. A – grave with coffin/case; B – grave
with other element from organic material,
base; C – depression in the bottom of grave
pit in the shape of a coffin/case; D – existence of side walls of coffin/case documented;
E – existence of side walls of coffin / case uncertain; F – lower part of coffin/base; G – upper
part of coffin/cover; H – base beneath part
of skeleton; J – base beneath grave good;
K – base away from skeleton and grave
goods; L – traces of organic materials. Drawing
and graphic by M. Ernée.
Hrob 16 (obr. 58: A–B; tab. 4). Podložka (z prken nebo
jiného org. materiálu) vyplňovala původně přinejmenším severní 2/3 dna hrobové jámy (ca od úrovně
krku/ramen pohřbeného) pod kostrou i mimo ni až ke
stěnám hr. jámy. Patrně další tmavší probarvení bylo
zjištěno i v JV rohu jámy.
Hrob 18 (tab. 8; 41: A). Vzhledem k dokumentované situaci nelze vyloučit, že hrobová jáma kromě schránky
obsahovala také podložku v JV části dna před skeletem.
Hrob 21 (obr. 58: C; tab. 10). Tmavší probarvení při dně
SV části hr. jámy bylo dokumentováno zcela mimo skelet i milodary.
116
Hrob 23 (obr. 38a; tab. 11). Stopy patrně podložky z organického materiálu zjištěny na řezu a poté při S kratší
stěně a SV rohu jámy zhruba v prostoru mezi nádobou
č. 1 a S kratší stěnou jámy.
Hrob 26 (tab. 12; 42: D). Možná podložka z org. materiálu dokumentována v JZ 1/4 hrobové jámy, probarvení
částečně zasahovalo pod skelet.
Hrob 28 (skelet 28b) (tab. 13). Možná podložka z org.
materiálu o rozměrech ca 40 x 40 cm a dvěma silně zaoblenými rohy dokumentována pod kostmi (ne pod lebkou) skeletu.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Schránky pro uložení zemřelých a další součásti pohřbů z organických materiálů
111–118
Hrob 13 (tab. 7). Výrazně tmavší zbarvení výplně (místy
s uhlíky) v prostoru mezi a pod kostmi hrudníku pohřbeného, mezi velkou nádobou, zvířecími kostmi nad
pravým kolenem a hrudní/krční páteří nebožtíka. Interpretace je nejasná – zbytky dřeva/látky či jiné organické hmoty v prostoru hrudníku pohřbeného, případně
potravinové milodary umístěné původně (?) v některé
z nádob 1a/1b.
Hrob 60 (tab. 23; 51: A–B). Na hrudi pod jehlicí flek
tmavé uhlíkaté vrstvy – zbytek organické látky dochovaný možná (?) díky přítomnosti kovu (?).
9.3. Diskuse – způsob uložení pohřbu
Obr. 58. Mikulovice. Probarvení (pozůstatky prvků z organických materiálů)
v hrobech č. 16 (A, B) a 21 (C). Foto J. Švédová, grafika M. Ernée.
Fig. 58. Mikulovice. Colouring (remnants of elements from organic materials)
in graves nos. 16 (A, B) and 21 (C). Photo by J. Švédová, graphic by M. Ernée.
Hrob 44 (tab. 14; 47: H). Probarvení kolem a nad koleny
interpretované v terénu jako možná podložka ze dřeva
či jiného org. materiálu.
Hrob 52 (tab. 20). Probarvení s oblými rohy v JV části
hrobové jámy, částečně pod skeletem i milodary. Podle
terénního pozorování podložka. Bohužel chybí fotografická dokumentace. Kvůli některým nejasnostem v terénní dokumentaci (výšky dna a popisované vrstvy)
nelze blíže interpretovat.
Hrob 55 (tab. 16). Možná podložka pod hlavou – obdélná se zakulacenými rohy. Bohužel chybí fotografická
dokumentace.
V některých hrobech se vyskytly i další stopy zetlelých
organických hmot – patrně zbytky potravin, látek atp.
(obr. 57).
Hrob 2 (tab. 3; 37: E). Mezi předloktím pravé ruky a pravým femurem dokumentována tm. vrstva interpretovaná podle terénních pozorování jako „zbytky tkaniny“.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Správnost interpretací situací dokumentovaných v jednotlivých hrobech, zejména co se různých probarvení
a podobných „anomálií“ týče, závisí do značné míry na
detailnosti a přesnosti samotné exkavace a kvalitě provedené kresebné, fotografické a popisné dokumentace.
To je při analýze a interpretaci mikulovických hrobů
v mnoha případech kámen úrazu. Ponecháme-li stranou zcela chybějící či velmi sporadickou fotodokumentaci u některých hrobů (mj. kompletní absence fotodokumentace půdorysů hrobových jam před započetím jejich vybírání), lze při zvolené metodě výzkumu (rozdělení
na dvě poloviny osou S–J a jejich oddělené odebírání)
považovat za největší nedostatek zcela běžné překopávání prvních odebíraných polovin hrobových jam právě
v partiích těsně nad dnem/kostrou a odtěžení řady situací, které byly pak dokumentovány na profilu a v ploše zachyceny jen v jedné (té druhé zkoumané) polovině
hrobové jámy. Je proto mnohdy nemožné sledovat nejen
přesný rozsah, tvar a rozměry schránek či dalších vnitřních konstrukcí, které nebyly v první zkoumané polovině hrobových jam vůbec dokumentovány, nebo dosti
klíčový vztah ke kosterním pozůstatkům (nad či pod kostrou atd.), ale například i některé v úvahu připadající
komplexnější struktury – např. vykládání celých den
hrobových jam organickým materiálem (dřevo, rákosí,
proutí, sláma, traviny, kůra, listí atd.) nebo dokonce
konstrukce typu „domů mrtvých“, které se mohly projevovat v jiných částech výplní (např. rohy hrobových
jam), nežli v místě situování dokumentovaného podélného profilu. V některých případech situaci znesnadňuje i lišící se kresebná dokumentaci řezu a plochy či
rozdíly oproti fotografické dokumentaci. Zmíněné nedostatky se projevily výrazně např. u interpretací tzv.
„podložek“ (viz výše), které původně vlastně nemusely
být podložkami (ale schránkami či součástmi komplexnějších struktur), ale dostupná dokumentace nám detailnější/přesnější interpretaci nedovoluje. V některých
případech mohlo jít např. o podložky pod nedochovanými milodary (např. hroby č. 21, 23). Za zmínku v této
souvislosti stojí i skutečnost, že téměř všechna výše
uváděná probarvení byla na terénní dokumentaci popisována jako „dřevo“, „rozpadlé dřevo“, „zbytky dřeva“
atd., i když jistotu vlastně máme většinou jen u dřeva
zuhelnatělého. V ostatních případech se může jednat
o jiný organický materiál (viz výše), kterým mohlo být
dno hrobové jámy vyloženo, nebo kterým mohl být obklopen (do něho zabalen) či zakryt pohřbívaný nebožtík.
Jejich bezpečná identifikace je v řadě případů téměř vyloučena, vzhledem k existujícím dokladům těchto prak-
117
Schránky pro uložení zemřelých a další součásti pohřbů z organických materiálů
tik však tyto možnosti nemůžeme přehlížet.46 Pořízení
a zpracování těchto materiálů bylo totiž ve starší době
bronzové patrně daleko jednodušší, nežli výroba dřevěné dlabané nebo prkenné rakve.
V monografii o únětickém pohřebišti v Praze 9 - Miškovicích jsem na tomto místě věnoval pozornost různým zjištěným způsobům uložení pohřbu, pohřbívání,
pohřebním zvyklostem (Ernée 2015, 73–80), kterých
bylo zejména díky existenci rozličných kamenných konstrukcí a výsledkům fosfátové půdní analýzy identifikováno velké množství – ve 44 hrobech celkem 21 (Ernée
2015, Abb. 42). Věnoval jsem se jednotlivým krokům
pohřebního ritu, které jsme byli schopni identifikovat
na základě terénních pozorování a provedených analýz,
např.: vyhloubení jámy – uložení nebožtíka – zasypání hrobové jámy (nejjednodušší typ A1 – Ernée 2015,
Tab. 5). Z tohoto pohledu je situace v Mikulovicích
daleko jednodušší – kamenné konstrukce se tu nevy-
46
Například Brodce nad Jizerou (Pelikán 1954; Dohnal 1954),
Bruszczewo (Kneisel 2010), Vliněves (Limburský a kol. 2018) atd.
118
111–118
skytují a vzorky pro fosfátovou analýzu nebyly z den
hrobových jam odebírány. Skelety byly v Mikulovicích
většinou dochovány v anatomickém uspořádání, což nevyvolávalo akutní potřebu ověření pomocí fosfátové analýzy provést. Až na výjimky (viz výše, kap. 7.2, 7.5) si
tedy v Mikulovicích vystačíme se dvěma nejjednoduššími typy A1 (vyhloubení jámy – uložení nebožtíka – zasypání jámy) a A2 (vyhloubení jámy – uložení nebožtíka
ve schránce – zasypání jámy). Vzhledem k dokumentovaným schránkám (podložkám, krytům …) a dalším
prvkům z organických materiálů musíme v případě Mikulovic považovat tuto součást pohřebních zvyklostí za
velmi rozmanitou samu o sobě – i když byly schránky
zjištěny „jen“ v 11 hrobech (11,5 %), byla téměř každá
z nich specifická, odlišná od ostatních. Je jistě něco
jiného, ukládáme-li nebožtíka do hrobu v uzavřené
schránce/rakvi, na nějakou podložku nebo jen na holou
zem a teprve potom ho i s milodary překryjeme. Je nepochybné, že s přibývajícími dobře dokumentovanými
případy různých schránek, podložek či krytů/pokrývek
zemřelých budeme moci i této součásti únětických pohřebních zvyklostí věnovat v budoucnu detailnější samostatnou pozornost.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Žárové pohřby
119–120
10. Žárové pohřby
M. Ernée
I když archeologicky poznaný pohřební ritus únětické
kultury i starší doby bronzové ve střední Evropě obecně
je kostrový, objevují se při výzkumech starobronzových
nekropolí výjimečně i žárové hroby. Na pohřebišti v Mikulovicích byly dokumentovány dva takové objekty (obj.
2023 a 2044), oba na parc. č. 277/29 (skupina hrobů
A), které obsahovaly celkem tři koncentrace spálených
lidských kostí, žárové pohřby 100a, 100b (obj. 2044)
a 101 (obj. 2023). Popisy objektů obsahuje kap. 6.2.
Pohřby 100a a 100b (obj. 2044) (obr. 59: A; tab. 12; 60:
E–H; 105; kap. 6.2). Dvě na sebe navazující koncentrace
spálených lidských kostí o rozměrech ca 30 x 140 cm
(jižní koncentrace – pohřeb 100a, severní – pohřeb 100b).
Podélná osa obou koncentrací byla vychýlena ca 20 °
k V od osy S–J. Stopy po zahloubení nebyly zjištěny,
kůstky byly identifikovány po skrývce na povrchu terénu. Žárový pohřeb 100a: Pohlaví: ?. Věková skupina:
ad. I–II. Věk dožití: 20–35. Nálezy: dvě silicidové šipky
a jedna rohovcová pilka (tab. 105). Žárový pohřeb 100b:
Pohlaví: ?. Věková skupina: ad. II – mat. I. Věk dožití:
30–50.
Pohřeb 101 (obj. 2023) (obr. 59: B; 60; tab. 34; 59: F;
112–113; 116–117; kap. 6.2). Interpretačně jde nepochybně o zajímavější situaci. Z analýzy vyplývá (viz obr.
59), že vlastní žárový pohřeb s nádobou č. 1 nemá stratigraficky nic společného s níže ležící jámou č. 2023, za
jejíž součást byl původně považován. Početný a výrazný
materiál výplně jámy č. 2023 (viz obr. 59: B – ohraničeno
silnou čarou; tab. 34; 59: F) tvoří kompaktní okrouhlou
koncentraci odpovídající půdorysu jámy o průměru ca
80 cm (srovnej i situaci na řezu – obr. 60), zatímco
vlastní, stratigraficky mladší pohřeb č. 101 leží roztažen
v délce ca 110 a šířce ca 10–15 cm s delší osou vychýlenou ca 20 ° k V od osy S–J, přičemž největší koncentrace spálených kostí přesahuje o 40 cm JV směrem
hranice výplně jámy obj. 2023 (obr. 59: B). Z tohoto pozorování jasně vyplývá, že zde máme co do činění se
Obr. 59. Mikulovice. A – žárové pohřby 100a, 100b (obj. 2044); B – žárový
pohřeb 101 (nad obj. 2023). Kresba a grafika M. Ernée. — Fig. 59. Mikulovice.
A – cremation burials 100a, 100b (feature 2044); B – cremation burial 101
(above feature 2023). Drawing and graphic by M. Ernée.
dvěma objekty – a) jámou č. 2023 a b) na základě pořízené dokumentace stratigraficky mladším žárovým pohřbem č. 101. Žárový pohřeb 101: Pohlaví: dítě. Věková
skupina: inf. II. Věk dožití: 5–6.
I když situace vypadá na základě dostupné dokumentace na první pohled jasně – kumulace přepálených
kostí jsou stratigraficky zřetelně výše, než koncentrace
nálezů z výplně jámy č. 2023, a vzhledem k poloze kumulace 1 se pohřeb č. 101 prostorově neshoduje s půdorysem jámy 2023 – musíme vzít v úvahu i opačnou
možnost, a sice, že žárový pohřeb 101 byl původně podobně kompaktní, jako pohřeb č. 100a–100b, a zasahoval dále k SZ, jeho S část následně porušil obj. 2023,
takže z pohřbu č. 101 zůstala dochována in situ pouze
jeho jižní část (koncentrace 1 s nádobou č. 1) a z jeho
Obr. 60. Mikulovice. Jednotlivé skupinky spálených kostí (1–4) žárového
pohřbu č. 101, které byly dokumentovány stratigraficky nad výplní objektu
(jámy) č. 2023. Foto J. Švédová, grafika M. Ernée.
Fig. 60. Mikulovice. Individual groups
of burnt bones (1–4) from cremation
burial no. 101 documented stratigraphically above the fill of feature
(pit) no. 2023. Photo by J. Švédová,
graphic by M. Ernée.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
119
Žárové pohřby
S části zůstala jen torza v podobě koncentrací 2–4, které
se zcela náhodně ocitly v horní části výplně jámy
č. 2023, nad „intencionální“ součástí její vlastní výplně
(větší části nádob, zvířecí kosti, kostěné a parohové nástroje …). Tomu by nasvědčovalo zejména množství
starších analogií k nádobce č. 1 (KZP, protoúnětická –
srovnej kap. 11.1.9), kterou můžeme bezprostředně
spojit s koncentrací spálených kostí č. 1, ležící jižně od
obj. 2023 (srovnej obr. 59, 60). Tuto situaci může jednoznačně vyjasnit pouze provedení radiokarbonového datování.
Celková váha kostí jednotlivých pohřbů činila 1299 g
(pohřeb 100a), 1180 g (pohřeb 100b), resp. 323 g (pohřeb 101). Rozdíl může být dán tím, že první dva hroby
náležely dospělým jedincům (20–35, resp. 30–50 let), zatímco pohřeb č. 101 náležel dítěti (5–6 let). Kosti vykazují
120
119–120
většinou známky dokonalého až křídovitého spálení při
teplotách mezi 550/600–700 °C. Mezi většinou velmi
malými zlomky (do 25 mm) se vyskytovaly i větší kusy
(36–45 mm).
Je zde vhodné zmínit i patrnou vzájemnou souvislost
mezi oběma žárovými hroby – koncentracemi spálených
lidských kostí. Obě byly dokumentovány v ca 10–15 cm
širokém a 110–140 cm cm dlouhém pásu ubíhajícím od
severu k jihu se stejnou odchylkou ca 20 ° k JV. Připomeňme zde, že tato odchylka je zcela běžná i u únětických kostrových hrobů na mikulovickém pohřebišti
(srovnej obr. 31A, 31B). Můžeme si proto dovolit formulovat hypotézu, že ukládání spálených pozůstatků zdejší
starobronzové populace se v tomto směru mohlo řídit
obdobnými pravidly jako ukládání zemřelých v kostrových hrobech.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Katalog a analýza předmětů z hrobů
121–317
11. Katalog a analýza předmětů z hrobů
M. Ernée, M. Langová
Tato kapitola je věnována prezentaci a analýze předmětů nalezených v hrobových jámách nebo sídlištních
jámách s kosterními pozůstatky (obr. 61; tabela 10).
Čísla jednotlivých předmětů jsou shodná s čísly v kata-
logu (kap. 6) a na tabulkách (tab. 61–117). Některým
úvahám překračujícím rámec analýzy samotného pohřebiště v Mikulovicích je pak věnována pozornost ještě
v navazujících kapitolách.
Obr. 61. Mikulovice. A – hroby bez jakýchkoli přídavků či milodarů; B – v hrobech jen nádoby; C – v hrobech jen zvířecí kosti. Kresba a grafika M. Ernée.
Fig. 61. Mikulovice. A – Graves without any grave goods; B – graves contain only vessels; C – graves contain only animal bones. Drawing and graphic by M. Ernée.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
121
b
Číslo objektu
Číslo hrobu
Pohlaví
1960
1959
1957
1988
17
18
19
20
2026
2004
2006
25
26
27
1955
1956
23
24
1987
1990
16
1983
1977
21
F
1982
14
15
22
F
1974
1992
g
Nádoby
Věk – roky
Věk – skupina
inf.II
inf.II-III
inf.II
mat.I-II
inf.II-III
mat.II-sen.
mat.II-sen.
inf.II
juv.
juv.
ad.I
mat.II-sen.
sen.
juv.
sen.
sen.
inf.III
juv.
inf.III
ad.I
mat.I
inf.II
ad.I-II
ad.II-mat.I
ad.I
ad.II-mat.I
5–6
5–7
4–5
40–55
5,5–7
50+
50+
2,5–3,5
17–19
14–16
20–25
50+
55+
18–20
55+
60+
8–11
17–19
8–9,5
20–29
35–50
2,5–3,5
25–40
35–50
20–29
35–50
inf.
inf.II
4–5
1
1
2
1
2
2
1
2
2
3
2
2
1
3
1
2
3
2
1 1
4
2
h
Lžička
1
i
Zl a t o – zá u š n i c e
1
1
1
1–2
1
1
1
1
1
1
3
1
j
Sekera
5
k
Dýka
2
l
Náramek tyčinkovitý
2
m
Náramek plechový
? M ? mat.II-sen. 55–65+
inf.
inf.
?F
inf.
M
F
inf.
juv.
juv.
F
F
F
M
b
13
inf.
a
12
M
inf.
1976
9
F
11
1958
8
F
inf.
1989
2008
7
M
?F
?F
F
inf.
10
1966
2009
6
1965
1968
4
1964
3
5
1961
1963
1
2
n
Jehlice (UK tučně v rámečku)
f
Šídlo (s kost. rukojetí tučně v rámečku)
1
?
Tyčinka se čtverhr. řezem (zl. šídla či dlátka?)
1
Neurčitelný zlomek
X
X
X
X
Záušnice (drátěný šperk)
3
2
1
4–5
4
3
1
Cínové kroužky
1
4–5
5–6
1–2
1
Prsten
1
w
Perly
Jehla (?) – tenký drátek
Dlátko
19
1
9
13
33
2
18+
5
2
411++
5
ab
Mořský mlž - schránka
2–3
4
9–11
Ulity
Šnek - ulita
1
1
1 7–8
Kámen
1
1
1
1
1
1
Milodar (zejména lopatky, žebra …)
X
X
X
X
X
X
X
X
X
Zv. zuby (závěsek / součást náhrdelníku?)
1
1
1
1
1
1
2
aj
ac ad ae af ag ah ai
Zv. kost
1
Výplň – příměs
ak al am an ao ap aq ar as at au av
Neurčitelný předmět - nástroj nebo jeho část
Předměty ve tvaru hřebíčků
Špachtle?
Klín
Sekeromlat
z aa
Kroužek
Nálezy
Jantar
x
Spirálky
v
Rozřaďovač
Bronz / měď / cín
y
Perla
u
Sladkovodní mlž - schránka
t
Kostěné korále
Broušená industrie / valoun
s
Kostěné šídlo (bez bronzu)
Štípaná industrie
r
Kolečko / kroužek - závěsek
q
Kel prasete
p
Jehlička s kroužkovou hlavicí
o
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
Keramika
e
X
X
X
X
X
X
Mazanice
Antropologie
X
X
X
X
X
X
?
X
X
X
X
X
X
?
X
Kosti
d
X
X
X
Kameny
122
A – parc. 277/29 – ARÚ (Frolík) 2009
c
Kost ra
a
Katalog a analýza předmětů z hrobů
121–317
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
2040
2014
2002
1994
2000
2018
2024
2015
2021
42
43
44
45
46
47
48
49
50
M
c
F
M
inf.
F
inf.
inf.
F
M
inf.
M
?F?
inf.
M
inf.
?F
F
M
F
F
inf.
F
F
inf.
b
d
inf.
c
a
e
ad.I
ad.II
inf.II
mat.I-II
inf.III
inf.II
sen.
ad.I
inf.III
mat.I-II
ad.II-mat.I
inf.II
ad.I-II
inf.II
ad.II
ad.I
ad.II
sen.
ad.II
inf.III
ad.II-mat.I
mat.II-sen.
ad.II
inf.III
inf.III
f
20–35
30–39
5–6
40–59
8–10
3–4,5
55+
20–29
6,5–7,5
40–55
35–50
4–5
25–35
4–5
30–45
20–29
30–39
55+
30–39
8–10
35–50
50+
30–45
6–7
9–11
2154
2158
2199
61
66
2220
60
65
2201
2167
2200
58
59
64
2194
57
2157
2150
56
2204
2149
55
63
M
2148
54
62
M
2193
53
inf.
?
F
M
a
b
juv.
?M?
?M
?M
F
?M
F
M
inf.
M
inf.
2147
2146
51
52
inf.II
mat.I+
sen.
sen.
juv.
ad.I
ad.I
ad.II
mat.II-sen.
mat.II-sen.
mat.I-II
mat.II-sen.
ad.I
ad.II-mat.I
inf.III
ad.I
inf.II
3–4
40–49+
60+
60+
16–17
20–25
20–25
30–39
50+
50+
45–60
50+
20–25
30–45
8–9
20–35
4–5
B–C – parc. 277/27 – VČM (Sedláček) 2009
2013
1993
41
1995
40
2038
39
2001
34
38
1997
33
2039
2003
32
37
1978
31
1991
2041
30
1998
2011
29
35
2007
28
36
b
a
1
1
1
1
x
1
1
2
1
1
1
1
1
2
1
2
2
1
1
2
1
g
h
i
j
k
l
2
1
1
2
m
1
1
1
2
1
1
1
1
1
1
1
1
n
1
o
1
p
q
1
r
X
X
X
X
X
s
2
1
3
1
t
3
u
v
17+
w
1
8–12
x
2
3+
22+
12+
34
1
1
3
20
156+
16
8
17
6+
y
4
1
z aa
1
2
3
ab
1
1
1
1
1
1
1
4
1
1
1
2
1
1
1
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
1
1
1
2
ac ad ae af ag ah ai
1
1
1
1
1
1
1
1
aj
1
1
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
ak al am an ao ap aq ar as at au av
Katalog a analýza předmětů z hrobů
121–317
123
124
c
d
inf.
F
?
inf.
juv.
M
M
juv.
inf.
e
inf.II
mat.II-sen.
ad.I-II
inf.III-juv.
juv.
ad.I
ad.II-mat.I
juv.
inf.II
f
4–5
55+
25+
12–14
16–18
20–35
35–50
15–16
4–5
1356
1192
1189
1190
80
81
82
83
1218
1306
87
88
89
?F
?M
b
inf.
?M
inf.
M
?
M
inf.
?
?F
a
F
?F?
F
?M
inf.II
91
M
M
ad.II-mat.I
mat.II-sen.
2301
inf.
inf.
a
b
inf.II
inf.III
55+
VM
2/2009
M
ad.II
20–35
94
770
?F?
mat.I-II
1868
96
Celkem:
1869
95
M
?M
60 1
90 1
2
1
1
h
kusů:
60+
30–39
40–59
1
1
2
2
2
1
1
2
1
3
1
1
1
1
1
1
3
1
g
hrobů:
sen.
ad.II
parc. 277/33 – ARÚ (Frolík) 2009
6–8
2,5–3,5
parc. 277/23 – VČM (Sedláček) 2007
93
parc. 241/54 – VM (Vích) 2009
92
2–3
35–50
parc. 241/77 – VČM (Sedláček) 2009
1761
1722
90
12–14
35–50
40+
6–8
20–39
35–50
30–39+
30–45
50+
±20
ad.II-mat.I 30–50
inf.III
mat.I
50+
50–59
dospělý
mat.I-II
inf.III
ad.I-II
ad.II-mat.I
ad.II+
ad.II-mat.I
mat.II+
ad.I
mat.II
mat.II+
parc. 241/81 – ARÚ (Frolík) 2008
1197
1331
86
1185
1194
79
1186
1193
78
85
1217
77
84
1198
76
D – parc. 241/30,32 - VČM (Sedláček) 2007
2202
2213
75
2195
71
72
2212
2197
70
2196
2198
69
74
2156
68
73
b
2218
a
67
2
1
i
1
k
5
l
2
m
27
1
1–2?
1
n
4
1
o
1 3 13 4 30–32 4
1 3
j
1
1
p
1
1
q
X
X
X
s
13
1
1
3
t
1
u
2 11 29–30 3
2 11
1
r
2
w
9
1
8–12
x
27
3
20+
35+
y
2
6
ab
5
1
3
2
X
X
X
X
X
X
X
4
8 18 35 4
1
1
1
1
2
X
18
1
1
1
aj
1
1
1
1
1
1
1
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
60 21 41 12
X
X
X
X
X
X
X
X
X
ak al am an ao ap aq ar as at au av
2 18–19 1
1
ac ad ae af ag ah ai
1 21–24 5 7–8 8 26
1
z aa
1 18+ 30–41 800++ 9
1
v
Katalog a analýza předmětů z hrobů
121–317
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
b
c
d
e
f
2217
F
97c
M?
M
97a
97b
juv.
mat.II-sen.
ad.II
98
?F?
ad.I
20–29
99
M
ad.II-mat.I
55+
30–45
?
inf.
2044 100b
101
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
ad.I-II
inf.II
ad.II-mat.I
20–35
5–6
30–50
1
g
h
i
j
k
l
m
n
o
p
q
r
s
t
u
v
w
x
y
z aa
ab
5
3
1
ac ad ae af ag ah ai
1
1
1
aj
1
1
1
1
2
1
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
ak al am an ao ap aq ar as at au av
Tabela 10. Mikulovice. Předměty v jednotlivých hrobech podle materiálu použitého k jejich výrobě. — Table 10. Mikulovice. Artefacts in individual graves according to material used in their production.
Celkem:
2023
?
2044 100a
A – parc. 277/29 – ARÚ (Frolík) 2009
3/08
±18
30–39
parc. 241/17 – VČM (Sedláček) 2008
2412 2433
parc. 241/60 – VČM (Sedláček) 2009
2221
2219
2216
C – parc. 277/27 - VČM (Sedláček) 2009
Sídlištní objekty s kosterními pozůstatky
a
Katalog a analýza předmětů z hrobů
121–317
125
Keramika
11.1. Keramika
M. Langová
V 57 hrobech bylo identifikováno celkem 92 keramických předmětů, převážně nádob nebo jejich částí.
V sedmi hrobech byly nalezeny tři nádoby, v dalších 21
hrobech dvě nádoby a ve zbývajících hrobech pak po
jedné nádobě (obr. 62). Tento soubor představuje jednu
126–168
z nejrozsáhlejších kolekcí hrobové keramiky únětické
kultury v Čechách a nabízí tak možnosti řešení otázek,
které na menších souborech možné nejsou, včetně
např. komplexnějšího typologicko-chronologického vyhodnocení, sledování preferencí umístění nádob v hrobě
nebo vazbu konkrétních tvarů na věk a pohlaví zemřelého. Každá z nádob byla katalogovou formou podrobně
popsána, a pokud to bylo možné, přiřazena konkrétnímu typu M. Bartelheima (Bartelheim 1998) a B. Zicha
Obr. 62. Mikulovice. Počty nádob v jednotlivých hrobech. Kresba a grafika M. Ernée. — Fig. 62. Mikulovice. Number of vessels in individual graves. Drawing and
graphic by M. Ernée.
126
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Keramika
(Zich 1996). V případě absence analogického tvaru byl
uveden alespoň tvar co možná nejpodobnější. Pokud se
nádoba nedochovala celá, je u jejího popisu vždy uvedena její přibližná dochovaná část, aby bylo zřejmé, nakolik je rekonstrukce tvaru a případných funkčních
prvků kompletní a věrohodná.
Jedinou nádobou, kterou se nepodařilo fyzicky dohledat, je mísa 89/1 z hrobu 89 (více viz kap. 18, obr.
340). Pouze ve střepech se pak dochovala patrně miniaturní nádobka z hrobu 79 (79/1 – tab. 96; obr. 74: I).
Nezávisle na hrobové keramice byla posuzována keramika ze sídlištních objektů s lidskými kosterními pozůstatky (viz níže, kap. 11.1.10), která se i přes výrazně
menší množství posuzovaných předmětů zřetelně odlišuje od keramiky hrobové.
11.1.1. Nádoby z hrobů
Nádoba 1/1 (tab. 61; obr. 64: K; 66; 70: 8)
Vysoká mísa s ven vyhnutým okrajem, mírně vyklenutým tělem a hrdlem výrazněji odděleným od podhrdlí,
na přelomu hrdla a podhrdlí 3 nepravidelně rozmístěné
bradavkovité pupky. Barva vnějšího povrchu: černohnědá až hnědočerná. Vnější povrch: hlazený. Barva
vnitřního povrchu: černohnědá. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: středně hrubý s příměsí písku. Výzdoba
a funkční prvky: 3 nepravidelně rozmístěné bradavkovité pupky na přelomu hrdla a podhrdlí. Typ (podle
Bartelheim 1998): zhruba L1.1. Typ (podle Zich 1996):
3C1.
Nádoba 1/2 (tab. 61; obr. 65: T; 66)
Jednoduchá nádobka s vyklenutým tělem, zataženým
okrajem a 3 bradavkovitými pupky přímo v místě ústí
nádoby. Barva vnějšího povrchu: černohnědá. Vnější
povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu: černohnědá. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: jemný s příměsí
písku. Výzdoba a funkční prvky: 3 pravidelně rozmístěné výčnělky na okraji nádoby. Typ (podle Bartelheim 1998): nejblíže M5.1. Typ (podle Zich 1996): nejblíže 10H2. Poznámka: nádoba nemá dochovanou
podstavu.
Nádoba 2/503 (tab. 62; obr. 65: P; 66)
Pohárek s ven vyhnutým okrajem a mírně soudkovitým
tělem. Barva vnějšího povrchu: hnědočerná, na ošoupaných místech hnědá. Vnější povrch: hlazený. Barva
vnitřního povrchu: hnědočerná. Vnitřní povrch: hlazený.
Materiál: jemný s nepatrnou příměsí písku. Výzdoba
a funkční prvky: —. Typ (podle Bartelheim 1998): zhruba G4.1, ale bez pupku, ev. G5.1 bez pupků. Typ (podle
Zich 1996): zhruba 7G1. Poznámka: dochovaná cca ½
nádoby.
Nádoba 2/504 (tab. 62; obr. 64: K; 66; 70: 7)
Vyšší mísa s ven vyhnutým okrajem a mírně ven vyklenutým tělem, hrdlo od podhrdlí výrazněji odděleno, na
okraji svislé ucho. Barva vnějšího povrchu: hnědočerná.
Vnější povrch: silně hlazený. Barva vnitřního povrchu:
hnědočerná. Vnitřní povrch: silně hlazený. Materiál:
jemný s příměsí písku. Výzdoba a funkční prvky: svislé
ucho. Typ (podle Bartelheim 1998): zhruba L1.3. Typ
(podle Zich 1996): 3C3.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
126–168
Nádoba 3/1 (tab. 65; obr. 65: T; 66)
Jednoduchá nádobka s nepravidelně vyklenutým tělem
a zataženým okrajem. Barva vnějšího povrchu: černohnědá až hnědočerná. Vnější povrch: hlazený. Barva
vnitřního povrchu: černohnědá. Vnitřní povrch: hlazený.
Materiál: středně hrubý s příměsí písku a drobných kamínků. Výzdoba a funkční prvky: —. Typ (podle Bartelheim 1998): zhruba M4.1. Typ (podle Zich 1996): zhruba
10H2.
Nádoba 3/2 (tab. 65; obr. 66)
Dochována pouze spodní část z větší nádoby. Barva
vnějšího povrchu: černohnědá. Vnější povrch: hrubě hlazený. Barva vnitřního povrchu: hnědá. Vnitřní povrch:
hlazený. Materiál: středně hrubý s větší příměsí písku,
slídy a malých kamínků. Výzdoba a funkční prvky: —.
Typ (podle Bartelheim 1998): není možné určit. Typ
(podle Zich 1996): není možné určit. Poznámka: dochovány jen nečetné fragmenty, nebylo ani možné zrekonstruovat tvar a velikost nádoby.
Nádoba 3/3 (tab. 65; obr. 65: R; 66)
Dvojkónická nádobka s vysokým hrdlem, které je od
velmi nízkého těla odděleno ostrým přelomem s bradavkovitým pupkem. Barva vnějšího povrchu: černohnědá.
Vnější povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu: černohnědá. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: jemný s nepatrnou příměsí písku. Výzdoba a funkční prvky: bradavkovitý pupek v místě ostrého zlomu hrdla a podhrdlí;
ostrý přelom mezi hrdlem a podhrdlím. Typ (podle Bartelheim 1998): nejspíše H1.1. Typ (podle Zich 1996): nejspíše
11A2. Poznámka: dochována cca ¹⁄³ nádoby.
Nádoba 4/1 (tab. 65; obr. 65: Q; 66)
Nádobka s vysokým kónickým hrdlem a širokým oble
lomeným tělem. Barva vnějšího povrchu: okrově hnědá.
Vnější povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu: černohnědá. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: středně hrubý
s velkou příměsí písku. Výzdoba a funkční prvky: —.
Typ (podle Bartelheim 1998): možná zhruba H2.1 nebo
H2.4. Typ (podle Zich 1996): možná zhruba 11A1. Poznámka: dochována cca ½ nádoby.
Nádoba 4/2 (tab. 65; obr. 65: W; 66; 71: 1; 74: A)
Soudkovitá nádoba s mírně ven vyhnutým okrajem
a třemi nepravidelně rozmístěnými oble kuželovitými
pupky na podhrdlí. Barva vnějšího povrchu: světle hnědá. Vnější povrch: mírně drsněný. Barva vnitřního povrchu: černohnědá. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál:
hrubý s příměsí písku a menších kamínků, ev. keramiky (?). Výzdoba a funkční prvky: 3 kuželovité pupky
nepravidelně rozmístěné. Typ (podle Bartelheim 1998):
nejblíže I3 a G4.2. Typ (podle Zich 1996): zhruba 7A1,
ale s pupky, ev. 20B1.
Nádoba 6/1 (tab. 66; obr. 63: B)
Klasický únětický koflík s vysoko posazeným přelomem
hrdla a podhrdlí. Barva vnějšího povrchu: okrově hnědá.
Vnější povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu: černohnědá. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: středně hrubý
s příměsí písku a výraznou příměsí větších kousků slídy (nádoba se blýská). Výzdoba a funkční prvky: svislé
ucho; ostrý přelom mezi hrdlem a podhrdlím. Typ (podle
Bartelheim 1998): A1.3. Typ (podle Zich 1996): zhruba
1B2.
127
Keramika
Nádoba 7/1 (tab. 66; obr. 63: B; 66)
Koflík s ven vyhnutým okrajem a stopami po svislém
uchu. Barva vnějšího povrchu: okrově hnědá. Vnější povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu: světle hnědá.
Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: jemný s nepatrnou
příměsí písku. Výzdoba a funkční prvky: stopy po odlomeném svislém uchu. Typ (podle Bartelheim 1998):
A1.3. Typ (podle Zich 1996): cca 1B2. Poznámka: dochována cca ½ nádoby.
Nádoba 7/2 (tab. 66)
Podobu nádoby není možné určit. Barva vnějšího povrchu: hnědočerná. Vnější povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu: hnědočerná. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: středně hrubý s větší příměsí písku. Výzdoba
a funkční prvky: —. Typ (podle Bartelheim 1998): není
možné určit. Typ (podle Zich 1996): není možné určit.
Poznámka: dochovaná jen ve zlomcích, značně rozpadavé.
Nádoba 7/3 (tab. 66; obr. 63: B; 66)
Klasický únětický koflík, ústí nádoby výrazně užší než
její maximální výduť. Barva vnějšího povrchu: černohnědá. Vnější povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu:
černohnědá. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: jemný
s příměsí písku a trochou slídy. Výzdoba a funkční
prvky: svislé ucho. Typ (podle Bartelheim 1998): A1.3.
Typ (podle Zich 1996): zhruba 1B2. Poznámka: dochovaná cca ½ nádoby, zbytek rekonstrukce.
Nádoba 9/1 (tab. 67; obr. 64: J)
Nálevkovitě rozevřená vyšší mísa s ven vyhnutým okrajem, na přelomu hrdla a podhrdlí horizontální ucho.
Barva vnějšího povrchu: černohnědá. Vnější povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu: černohnědá. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: středně hrubý s větší příměsí
písku a drobných kamínků. Výzdoba a funkční prvky:
horizontální ucho. Typ (podle Bartelheim 1998): zhruba
L1.2. Typ (podle Zich 1996): zhruba 3H. Poznámka: dochovány cca ²⁄³ nádoby.
Nádoba 10/1 (tab. 68; obr. 64: L; 66; 70: 11)
Nálevkovitě rozevřená vyšší mísa s ven vyhnutým okrajem bez dalších funkčních prvků. Barva vnějšího povrchu: okrově hnědá, místy hnědočerná. Vnější povrch:
hlazený. Barva vnitřního povrchu: černohnědá. Vnitřní
povrch: hlazený. Materiál: středně hrubý s velkou příměsí písku. Výzdoba a funkční prvky: —. Typ (podle
Bartelheim 1998): zhruba L2.1. Typ (podle Zich 1996):
zhruba 3C2.
Nádoba 10/2 (tab. 68; obr. 66)
Dochována pouze spodní část z větší nádoby. Barva
vnějšího povrchu: hnědobéžová, místy hnědočerná. Vnější
povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu: béžovošedá.
Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: jemný s velkou příměsí
písku. Výzdoba a funkční prvky: —. Typ (podle Bartelheim 1998): není možné určit. Typ (podle Zich 1996): není
možné určit. Poznámka: dochovaná pouze spodní část
nádoby.
Nádoba 12/1 (tab. 70; obr. 63: D; 66)
Klasický únětický koflík s poměrně nízko posazeným
přelomem hrdla a podhrdlí. Barva vnějšího povrchu:
128
126–168
černohnědá. Vnější povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu: černohnědá. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál:
jemný s větší příměsí písku a slídy. Výzdoba a funkční
prvky: svislé ucho; ostrý přelom mezi hrdlem a podhrdlím. Typ (podle Bartelheim 1998): A1.2/A1.3. Typ (podle
Zich 1996): zhruba 1A2. Poznámka: dochovány cca 4⁄5
nádoby.
Nádoba 12/2 (tab. 70; obr. 63: D; 66)
Klasický únětický koflík s poměrně nízko posazeným
přelomem hrdla a podhrdlí. Barva vnějšího povrchu:
hnědočerná. Vnější povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu: hnědočerná. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál:
jemný s nepatrnou příměsí písku. Výzdoba a funkční
prvky: svislé páskové ucho. Typ (podle Bartelheim 1998):
A1.2/A1.3. Typ (podle Zich 1996): 1A2.
Nádoba 13/1A (tab. 71; obr. 64: N; 66; 74: K)
Široce rozevřená mísa s ven vyhnutým okrajem a ostrým přelomem mezi hrdlem a podhrdlím, stopy po svislém uchu na okraji. Barva vnějšího povrchu: hnědočerná. Vnější povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu:
hnědočerná. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: středně
hrubý s velkou příměsí písku. Výzdoba a funkční prvky:
svislé ucho. Typ (podle Bartelheim 1998): nejblíže L1.5.
Typ (podle Zich 1996): 4K1. Poznámka: dochována cca
½ nádoby.
Nádoba 13/1B (tab. 71; obr. 64: O; 66; 74: K)
Široce rozevřená jednoduchá menší mísa, ev. talíř.
Barva vnějšího povrchu: černohnědá. Vnější povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu: černohnědá. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: jemný s příměsí písku. Výzdoba
a funkční prvky: —. Typ (podle Bartelheim 1998): —. Typ
(podle Zich 1996): nejblíže 5A2.
Nádoba 13/2 (tab. 71; obr. 65: R; 66; 74: K)
Dvojkónická nádobka s jednoduchým mírně zataženým
okrajem, na ostrém přelomu hrdla a podhrdlí dva protilehlé bradavkovité pupky; svým tvarem připomíná okřín.
Barva vnějšího povrchu: černohnědá, místy hnědočerná.
Vnější povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu: černohnědá. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: jemný s příměsí
písku. Výzdoba a funkční prvky: 2 protilehlé bradavkovité výčnělky. Typ (podle Bartelheim 1998): H1.1, ale
s pupky. Typ (podle Zich 1996): 11A2.
Nádoba 14/1 (tab. 69; obr. 65: S; 66; 74: B)
Jednoduchá nádobka s mírně vyklenutým tělem. Barva
vnějšího povrchu: okrově hnědá. Vnější povrch: hlazený.
Barva vnitřního povrchu: okrově hnědá. Vnitřní povrch:
hlazený. Materiál: jemný s příměsí písku. Výzdoba a funkční prvky: —. Typ (podle Bartelheim 1998): zhruba 10G2.
Typ (podle Zich 1996): zhruba 5B, ale o něco menší,
ev. 10G2.
Nádoba 14/2 (tab. 69; obr. 63: B; 66)
Klasický únětický koflík s poměrně vysoko posazeným
přelomem hrdla a podhrdlí. Barva vnějšího povrchu: hnědočerná, místy okrově červená. Vnější povrch: hlazený.
Barva vnitřního povrchu: hnědá, u ústí červeně okrová.
Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: jemný s příměsí písku.
Výzdoba a funkční prvky: svislé ucho. Typ (podle Bartelheim 1998): A1.3. Typ (podle Zich 1996): 1B2.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Keramika
Nádoba 16/1 (tab. 72; obr. 65: U; 66)
Z nádobky dochováno pouze kulovitě vyklenuté tělo
s jedním svisle protáhlým pupkem na podhrdlí. Barva
vnějšího povrchu: hnědočerná. Vnější povrch: hlazený.
Barva vnitřního povrchu: hnědočerná. Vnitřní povrch:
hlazený. Materiál: středně hrubý s velkou příměsí písku.
Výzdoba a funkční prvky: svislý pupek na maximální výduti. Typ (podle Bartelheim 1998): nejblíže M5.1, ale původně nádoba pokračovala. Typ (podle Zich 1996): nejblíže 10H2, ale původně se mohlo jednat o tvar 11C, 8K
nebo 8M. Poznámka: dochována pouze spodní část nádoby po maximální výduť – tedy cca ²⁄³.
Nádoba 16/2 (tab. 72; obr. 65: V; 66; 74: C)
Amfora s vejčitě vyklenutým tělem a ven vyhnutým
okrajem, hrdlo od podhrdlí slabě odděleno, na přelomu
umístěna dvě svislá ucha. Barva vnějšího povrchu: hnědočerná, místy hnědobéžová a hnědookrová. Vnější povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu: hnědočerná.
Vnitřní povrch: hrubě hlazený. Materiál: jemný s příměsí
písku a drobných kamínků. Výzdoba a funkční prvky:
2 svislá ucha. Typ (podle Bartelheim 1998): nejblíže F1,
ale ucha přes přelom hrdla a podhrdlí. Typ (podle Zich
1996): zhruba 12F.
Nádoba 17/1 (tab. 74; obr. 65: S)
Jednoduchá nádobka s mírně vyklenutým tělem a vzhůru vytaženým okrajem. Barva vnějšího povrchu: černohnědá, místy okrově hnědá. Vnější povrch: hlazený.
Barva vnitřního povrchu: hnědá. Vnitřní povrch: hrubě
hlazený. Materiál: středně hrubý s příměsí písku. Výzdoba a funkční prvky: —. Typ (podle Bartelheim 1998):
nejblíže M3.1. Typ (podle Zich 1996): zhruba 10G2.
Nádoba 18/1 (tab. 75; obr. 63: E; 66)
Únětický koflík s nízko posazeným ostrým přelomem
hrdla a podhrdlí a malým dnem ve tvaru „omfalos“.
Barva vnějšího povrchu: černohnědá. Vnější povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu: černohnědá. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: jemný s příměsí písku. Výzdoba
a funkční prvky: svislé páskové ucho; výrazný omfalos.
Typ (podle Bartelheim 1998): A1.2. Typ (podle Zich
1996): nejblíže 1A3.
Nádoba 18/2 (tab. 75; obr. 63: F; 66; 74: L1-2)
Fragment pravděpodobně únětického koflíku. Barva
vnějšího povrchu: černohnědá. Vnější povrch: silně hlazený, z větší části již omletý. Barva vnitřního povrchu:
černohnědá. Vnitřní povrch: silně hlazený. Materiál: jemný s příměsí písku a menších kamínků. Výzdoba a funkční prvky: svislé ucho. Typ (podle Bartelheim 1998): nejspíše A1.1 nebo A1.2. Typ (podle Zich 1996): —. Poznámka: dochována cca ¹⁄³ nádoby, většina pouze fragmentárně.
Nádoba 19/1 (tab. 76; obr. 63: C; 66)
Klasický únětický koflík mírně větších rozměrů bez dochovaného ouška. Barva vnějšího povrchu: hnědočerná, místy hnědá. Vnější povrch: hlazený. Barva vnitřního
povrchu: černohnědá. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: středně hrubý s příměsí písku. Výzdoba a funkční
prvky: —. Typ (podle Bartelheim 1998): zhruba A1.3.
Typ (podle Zich 1996): 1A1. Poznámka: dochovány cca
²⁄³ nádoby.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
126–168
Nádoba 19/2 (tab. 76; obr. 64: K; 66; 70: 9)
Vyšší mísa s ven vyhnutým okrajem, mírně vyklenutým
tělem a výrazněji odsazeným hrdlem od podhrdlí, na přelomu hrdla a podhrdlí bradavkovitý a větší protáhlý pupek. Barva vnějšího povrchu: černohnědá, místy černá.
Vnější povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu: hnědočerná. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: jemný s větší příměsí písku. Výzdoba a funkční prvky: 1 bradavkovitý
pupek na přelomu hrdla a podhrdlí, proti němu větší výčnělek. Typ (podle Bartelheim 1998): zhruba L1.1. Typ
(podle Zich 1996): 3C1.
Nádoba 20/1 (tab. 43: H; 76; obr. 65: S)
Jednoduchá válcovitá nádobka se vzhůru vytaženým
okrajem. Barva vnějšího povrchu: černohnědá. Vnější povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu: hnědočerná.
Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: jemný s příměsí písku.
Výzdoba a funkční prvky: —. Typ (podle Bartelheim 1998):
nejblíže M3.1. Typ (podle Zich 1996): zhruba 10I2.
Nádoba 23/1 (tab. 77; obr. 63: E; 66)
Klasický větší únětický koflík s velmi nízko posazeným
přelomem hrdla a podhrdlí a vyklenutým dnem (tzv.
omfalos), ostrý přelom hrdla a podhrdlí zdůrazněn výrazným oddělením těsně nad přelomem. Barva vnějšího povrchu: šedohnědá. Vnější povrch: hlazený. Barva
vnitřního povrchu: šedočerná. Vnitřní povrch: hlazený.
Materiál: jemný s nepatrnou příměsí písku. Výzdoba
a funkční prvky: ucho nedochováno. Typ (podle Bartelheim 1998): zhruba A1.2. Typ (podle Zich 1996): zhruba
1A3. Poznámka: dochována jen cca ½ nádoby.
Nádoba 23/2 (tab. 77; obr. 65: T; 66)
Kulovitá nádobka s jednoduchým zataženým okrajem.
Barva vnějšího povrchu: okrová, místy okrově béžová
a hnědočerná. Vnější povrch: hlazený. Barva vnitřního
povrchu: černohnědá. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál:
středně hrubý s příměsí písku a menších kamínků. Výzdoba a funkční prvky: —. Typ (podle Bartelheim 1998):
zhruba M4.1. Typ (podle Zich 1996): zhruba 10H2.
Nádoba 24/1 (tab. 75; obr. 64: N)
Široká mísa s mírně ven vyhnutým okrajem a svislým
uchem na okraji. Barva vnějšího povrchu: hnědočerná,
místy hnědookrová. Vnější povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu: hnědočerná, místy okrově hnědá. Vnitřní
povrch: hlazený. Materiál: středně hrubý s velkou příměsí písku a drobných kamínků. Výzdoba a funkční
prvky: svislé páskové ucho. Typ (podle Bartelheim 1998):
nejblíže L1.5. Typ (podle Zich 1996): 4K1.
Nádoba 27/1 (tab. 79; obr. 64: N)
Široce rozevřená mísa s ven vyhnutým okrajem a ostrým přelomem mezi hrdlem a podhrdlím a svislým
uchem na okraji. Barva vnějšího povrchu: hnědočerná,
místy černohnědá. Vnější povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu: černohnědá. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: středně hrubý s příměsí písku. Výzdoba a funkční
prvky: svislé ucho. Typ (podle Bartelheim 1998): nejblíže
L1.5. Typ (podle Zich 1996): 4K1.
Nádoba 30/1 (tab. 80; obr. 63: E)
Klasický únětický koflík s velmi ostrým nízko posazeným přelomem hrdla a podhrdlí a vyklenutým dnem
129
Keramika
(tzv. omfalos). Barva vnějšího povrchu: černohnědá.
Vnější povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu: černohnědá. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: jemný s příměsí písku. Výzdoba a funkční prvky: svislé ucho; omfalos.
Typ (podle Bartelheim 1998): zhruba A1.2. Typ (podle
Zich 1996): zhruba 1A3. Poznámka: ostrý přelom mezi
hrdlem a podhrdlím; dochovány cca ²⁄³ nádoby.
Nádoba 32/1 (tab. 81; obr. 64: K; 66; 70: 10; 74: D)
Vyšší mísa s ven vyhnutým okrajem a mírně vyklenutým tělem, hrdlo od podhrdlí výrazně odděleno, na
přelomu jeden bradavkovitý pupek a stopy po horizontálním uchu k němu protilehlému. Barva vnějšího povrchu: černohnědá až hnědookrová. Vnější povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu: světle hnědá. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: jemný s větší příměsí písku.
Výzdoba a funkční prvky: bradavkovitý pupek na přelomu hrdla a podhrdlí; odsazená lišta nad maximální
výdutí. Typ (podle Bartelheim 1998): L1.1. Typ (podle
Zich 1996): 3C1.
Nádoba 32/2 (tab. 81; obr. 65: Q; 66)
Fragment nádobky s vysokým kónickým hrdlem a širokým vyklenutým tělem, hrdlo je od podhrdlí výrazně odděleno. Barva vnějšího povrchu: hnědočerná, u ústí do
okrova. Vnější povrch: hrubě hlazený. Barva vnitřního
povrchu: hnědočerná, u ústí do okrova. Vnitřní povrch:
hrubě hlazený. Materiál: středně hrubý s velkou příměsí
písku. Výzdoba a funkční prvky: odsazená lišta nad maximální výdutí. Typ (podle Bartelheim 1998): zhruba
H2.1. Typ (podle Zich 1996): zhruba 11A1. Poznámka:
dochovány jen nečetné drobné fragmenty – možná cca
¹⁄³ nádoby (?).
Nádoba 32/3 (tab. 81; obr. 66)
Z nádoby dochován pouze fragment jednoduchého mírně zataženého okraje s dojitým pupkem. Barva vnějšího
povrchu: hnědočerná, místy okrově hnědá. Vnější povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu: černohnědá.
Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: středně hrubý s větší
příměsí písku. Výzdoba a funkční prvky: dvojitý pupek.
Typ (podle Bartelheim 1998): není možné určit. Typ (podle Zich 1996): není možné určit. Poznámka: dochovány
jen nečetné fragmenty, nebylo ani možné zrekonstruovat tvar a velikost nádoby.
Nádoba 33/1 (tab. 82; obr. 65: R)
Dvojkónická nádobka s jednoduchým vzhůru vytaženým okrajem a oblým nízko posazeným přelomem hrdla
a podhrdlí; svým tvarem připomíná okřín. Barva vnějšího povrchu: černohnědá. Vnější povrch: hlazený. Barva
vnitřního povrchu: černohnědá. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: jemný s příměsí písku. Výzdoba a funkční
prvky: —. Typ (podle Bartelheim 1998): nejblíže H1.1,
ale zlom není tak ostrý. Typ (podle Zich 1996): 11A2.
Nádoba 35/1 (tab. 46: A; 73)
Původní tvar nádoby není možné určit. Barva vnějšího
povrchu: černohnědá. Vnější povrch: hrubě hlazený (?).
Barva vnitřního povrchu: černohnědá. Vnitřní povrch:
hlazený. Materiál: středně hrubý s příměsí písku. Výzdoba a funkční prvky: —. Typ (podle Bartelheim 1998):
—. Typ (podle Zich 1996): —. Poznámka: dochována jen
ve zlomcích, značně rozpadavé.
130
126–168
Nádoba 36/201 (tab. 83; obr. 65: V; 66)
Amfora s vejčitě vyklenutým tělem a ven vyhnutým
okrajem, hrdlo od podhrdlí slabě odděleno, na přelomu
umístěna dvě svislá ucha. Barva vnějšího povrchu: hnědá. Vnější povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu:
hnědá. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: středně hrubý
s příměsí písku a menších kamínků. Výzdoba a funkční
prvky: 2 svislá ucha. Typ (podle Bartelheim 1998): nejblíže F1, ale ucha přes přelom hrdla a podhrdlí. Typ
(podle Zich 1996): zhruba 12F. Poznámka: dochovány
cca 4⁄5 nádoby.
Nádoba 36/202 (tab. 82; obr. 65: Q; 66)
Dvojkónická nádobka s vysokým vzhůru vytaženým hrdlem, které je od velmi nízkého těla odděleno poměrně
ostrým přelomem se 3 bradavkovitými pupky. Barva
vnějšího povrchu: černohnědá. Vnější povrch: hlazený.
Barva vnitřního povrchu: černohnědá. Vnitřní povrch:
hlazený. Materiál: jemný s větší příměsí písku. Výzdoba a funkční prvky: 3 pravidelně rozmístěné bradavkovité pupky na maximální výduti. Typ (podle Bartelheim 1998): zhruba H2.1. Typ (podle Zich 1996): nejblíže
11A1.
Nádoba 40/1 (tab. 84; obr. 65: P; 66)
Pohárek s ven vyhnutým okrajem a soudkovitým tělem,
hrdlo od podhrdlí výrazněji odděleno. Barva vnějšího povrchu: hnědočerná. Vnější povrch: silně hlazený. Barva
vnitřního povrchu: tmavě šedočerná. Vnitřní povrch: silně
hlazený. Materiál: velmi jemný s nepatrnou příměsí písku. Výzdoba a funkční prvky: odsazená lišta nad
maximální výdutí. Typ (podle Bartelheim 1998): G4.1,
ale bez pupků. Typ (podle Zich 1996): zhruba 7G1. Poznámka: dochována cca ½ nádoby.
Nádoba 40/2 (tab. 84; obr. 64: I; 66)
Velký koflík nebo vysoká mísa se svislým uchem, ven
vyhnutým okrajem a výrazně vyklenutým tělem, proti
uchu větší bradavkovitý pupek. Barva vnějšího povrchu:
hnědočerná, místy béžovohnědá a okrově hnědá. Vnější
povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu: černohnědá.
Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: středně hrubý s příměsí písku a drobných kamínků. Výzdoba a funkční
prvky: 1 svislé ucho; 3 bradavkovité pupky na přelomu
hrdla a podhrdlí. Typ (podle Bartelheim 1998): nejblíže
A2.2 nebo L1.4. Typ (podle Zich 1996): nejblíže 2E2
nebo 2D.
Nádoba 41/1 (tab. 86; obr. 63: E)
Klasický únětický koflík s velmi nízko posazeným přelomem hrdla a podhrdlí a vyklenutým dnem (tzv. omfalos), původní okraj nedochován. Barva vnějšího povrchu:
černohnědá. Vnější povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu: černohnědá. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál:
jemný s příměsí písku. Výzdoba a funkční prvky: stopy
po odlomeném svislém uchu. Typ (podle Bartelheim
1998): zhruba A1.2. Typ (podle Zich 1996): nejblíže 1A3.
Poznámka: dochována pouze spodní část koflíku, tedy
cca ¾ původní nádoby.
Nádoba 43/1 (tab. 87; obr. 64: I; 66; 74: E)
Vysoká mísa s ven vyhnutým okrajem a výrazně vyklenutým tělem, hrdlo od podhrdlí výrazněji odděleno, bez
dalších funkčních prvků. Barva vnějšího povrchu: černohnědá, místy hnědookrová. Vnější povrch: hlazený.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Keramika
Barva vnitřního povrchu: světle hnědá. Vnitřní povrch:
hlazený. Materiál: jemný s příměsí písku. Výzdoba
a funkční prvky: odsazená lišta nad maximální výdutí.
Typ (podle Bartelheim 1998): zhruba L1.1. Typ (podle
Zich 1996): nejblíže 3A1 nebo 3A2, ale bez ucha.
126–168
Barva vnitřního povrchu: hnědá. Vnitřní povrch: hlazený.
Materiál: středně hrubý s příměsí písku. Výzdoba a funkční prvky: —. Typ (podle Bartelheim 1998): nejblíže M3.1.
Typ (podle Zich 1996): 10G2.
Nádoba 43/2 (tab. 87; obr. 63: F; 66; 74: F)
Poklasický únětický koflík s extrémně nízko posazeným
přelomem hrdla a podhrdlí, dno není od těla nijak odděleno. Barva vnějšího povrchu: hnědočerná. Vnější povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu: hnědočerná.
Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: jemný s nepatrnou
příměsí písku. Výzdoba a funkční prvky: svislé ucho.
Typ (podle Bartelheim 1998): A1.1. Typ (podle Zich
1996): —.
Nádoba 51/1 (tab. 90; obr. 64: J)
Vyšší mísa s vyklenutým tělem a ven vyhnutým okrajem, nad maximální výdutí těla 3 dvojité pupky. Barva
vnějšího povrchu: černohnědá, místy hnědočerná. Vnější
povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu: černohnědá.
Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: jemný s větší příměsí
písku, na vnější straně vyhlazeno úplně jemným materiálem. Výzdoba a funkční prvky: 3 dvojité pupky. Typ
(podle Bartelheim 1998): zhruba L2.2, ale s dvojitými
pupky. Typ (podle Zich 1996): nejblíže 3C1, ev. 3C2.
Nádoba 43/3 (tab. 87; obr. 74: F)
Část těla větší nádoby. Barva vnějšího povrchu: černohnědá. Vnější povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu:
hnědočerná. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: jemný
s větší příměsí písku. Výzdoba a funkční prvky: —. Typ
(podle Bartelheim 1998): —. Typ (podle Zich 1996): —.
Poznámka: malá část větší nádoby, která byla do hrobu
uložena samostatně.
Nádoba 55/1 (tab. 91; obr. 63: D; 66)
Větší klasický únětický koflík. Barva vnějšího povrchu:
černohnědá. Vnější povrch: silně hlazený. Barva vnitřního
povrchu: černohnědá. Vnitřní povrch: silně hlazený. Materiál: jemný až středně jemný s příměsí většího množství
písku a drobných kamínků. Výzdoba a funkční prvky:
svislé ucho. Typ (podle Bartelheim 1998): A1.2/A1.3. Typ
(podle Zich 1996): 1A2.
Nádoba 44/1 (tab. 47: J; 85; obr. 63: E)
Klasický únětický koflík s nízko posazeným přelomem
hrdla a podhrdlí a vyklenutým dnem (tzv. omfalos),
okraj koflíku druhotně záměrně obroušen. Barva vnějšího povrchu: hnědočerná. Vnější povrch: hlazený. Barva
vnitřního povrchu: hnědočerná. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: středně hrubý s příměsí písku. Výzdoba
a funkční prvky: svislé ucho; omfalos. Typ (podle Bartelheim 1998): zhruba A1.2, ale druhotně zahlazený okraj.
Typ (podle Zich 1996): nejspíš 1A3, ale po druhotném
zahlazení okraje se tvarově blíží typu 1C1. Poznámka:
olámaný okraj druhotně záměrně obroušen.
Nádoba 55/2 (tab. 91; obr. 65: R; 66)
Dvojkónická nádobka s vysokým hrdlem, které je od nízkého těla odděleno ostrým dvojitě zalomeným přelomem,
svým tvarem připomíná okřín. Barva vnějšího povrchu:
hnědočerná, na ošoupaných místech cihlová. Vnější povrch: silně hlazený/leštěný. Barva vnitřního povrchu:
hnědočerná. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: jemný
s větší příměsí písku. Výzdoba a funkční prvky: —. Typ
(podle Bartelheim 1998): nejblíže H1.1 nebo H3. Typ
(podle Zich 1996): 11A2.
Nádoba 47/1 (tab. 86; obr. 63: F; 74: M)
Poklasický únětický koflík s velmi nízko posazeným přelomem hrdla a podhrdlí, dno není od těla nijak odděleno;
okraj nádoby se nedochoval. Barva vnějšího povrchu:
černohnědá. Vnější povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu: černohnědá. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál:
středně hrubý s větší příměsí písku. Výzdoba a funkční
prvky: svislé ucho. Typ (podle Bartelheim 1998): zhruba
A1.1. Typ (podle Zich 1996): —. Poznámka: dochovány
cca ¾ nádoby.
Nádoba 48/1 (tab. 77; obr. 65: U)
Spodní část nádobky se soudkovitým tělem a výrazně oddělenou podstavou; okraj nádobky nedochován. Barva
vnějšího povrchu: hnědočerná, místy béžovohnědá. Vnější
povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu: hnědá. Vnitřní
povrch: hlazený. Materiál: středně hrubý s příměsí písku.
Výzdoba a funkční prvky: —. Typ (podle Bartelheim
1998): nejblíže M4.2, ale původně nejspíše tvar G4.2. Typ
(podle Zich 1996): nejblíže 10J2, ale původně nejspíše
tvar 11, 8K nebo 8M. Poznámka: dochována cca ½ nádoby.
Nádoba 50/1 (tab. 46: E; 88; obr. 65: S; 74: G)
Jednoduchá nádobka se vzhůru vytaženým okrajem
a mírně vyklenutým tělem. Barva vnějšího povrchu:
hnědočerná, místy béžovohnědá. Vnější povrch: hlazený.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Nádoba 57/1 (tab. 93; obr. 64: L)
Vyšší mísa s ven vyhnutým okrajem a horizontálním
uchem a protilehlým bradavkovitým pupkem na přelomu hrdla a podhrdlí. Barva vnějšího povrchu: hnědočerná, místy černohnědá, u okraje cihlově hnědá. Vnější
povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu: černohnědý.
Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: jemný s příměsí písku
a drobných kamínků. Výzdoba a funkční prvky: drobné
horizontální ucho a bradavkovitý pupek. Typ (podle Bartelheim 1998): L1.2. Typ (podle Zich 1996): zhruba 3H.
Nádoba 59/1 (tab. 95; obr. 65: P)
Pohárek s výrazně ven vyhnutým okrajem, soudkovitým
tělem a 1 bradavkovitým pupkem v místě přelomu hrdla
a podhrdlí. Barva vnějšího povrchu: černohnědá, místy
hnědočerná. Vnější povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu: hnědý. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: jemný
s příměsí písku. Výzdoba a funkční prvky: bradavkovitý
pupek. Typ (podle Bartelheim 1998): zhruba G45.1. Typ
(podle Zich 1996): zhruba 7G1.
Nádoba 64/1 (tab. 96; obr. 63: E; 66)
Únětický koflík s výrazně odděleným hrdlem od podhrdlí. Barva vnějšího povrchu: hnědá. Vnější povrch:
silně hlazený/leštěný. Barva vnitřního povrchu: hnědá.
Vnitřní povrch: silně hlazený/leštěný. Materiál: středně
hrubý s velkou příměsí písku, hlazeno velmi jemně proplavenou hlínou. Výzdoba a funkční prvky: svislé páskové ucho; nápadně odsazená lišta nad maximální
131
Keramika
výdutí. Typ (podle Bartelheim 1998): A1.2/A1.3. Typ
(podle Zich 1996): zhruba 1A3. Poznámka: dochovány
cca ²⁄³ nádoby.
Nádoba 64/2 (tab. 96; obr. 65: P; 66; 74: H)
Soudkovitá nádobka s nízkým mírně ven vyhnutým
okrajem, stopy po svislém odlomeném oušku. Barva
vnějšího povrchu: cihlově hnědá. Vnější povrch: hlazený.
Barva vnitřního povrchu: cihlově hnědá. Vnitřní povrch:
hlazený. Materiál: středně hrubý s velkou příměsí písku,
menších kamínků a slídy. Výzdoba a funkční prvky: silně
ohlazený pozůstatek po svislém uchu. Typ (podle Bartelheim 1998): nejblíže k G4.1, ale místo pupku svislé ucho.
Typ (podle Zich 1996): nejblíže 7G1, ale s uchem.
Nádoba 66/1 (tab. 96; obr. 64: J)
Vyšší mísa s ven vyklenutým tělem a ven vyhnutým
okrajem. Barva vnějšího povrchu: hnědočerná. Vnější
povrch: silně hlazený. Barva vnitřního povrchu: hnědočerná. Vnitřní povrch: silně hlazený. Materiál: středně
hrubý s příměsí písku a malých kamínků. Výzdoba
a funkční prvky: —. Typ (podle Bartelheim 1998): zhruba
L2.2. Typ (podle Zich 1996): nejblíže 3B nebo 3H, ale bez
ucha. Poznámka: dochovány cca 4⁄5 nádoby, dno není
možné se zbytkem nádoby spojit.
Nádoba 67/1 (tab. 97; obr. 64: L; 66; 70: 12)
Vyšší mísa s ven vyhnutým okrajem. Barva vnějšího povrchu: béžovohnědá, místy hnědočerná a hnědocihlová.
Vnější povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu: světle
hnědá. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: jemný s příměsí písku a drobných kamínků. Výzdoba a funkční
prvky: —. Typ (podle Bartelheim 1998): L2.1, ale bez
pupku. Typ (podle Zich 1996): zhruba 3C2. Poznámka:
dochovány cca ²⁄³ nádoby.
Nádoba 67/2 (tab. 97; obr. 66)
Lžička s téměř polokulovitou nabírací částí a krátkým
držadlem. Barva vnějšího povrchu: cihlově hnědá. Vnější
povrch: silně hlazený/leštěný. Barva vnitřního povrchu:
hnědočerná. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: jemný s nepatrnou příměsí písku. Výzdoba a funkční prvky: —. Typ
(podle Bartelheim 1998): J. Typ (podle Zich 1996): není
součástí typologie.
Nádoba 68/1 (tab. 98; obr. 64: L; 66)
Vysoká mísa s ven vyhnutým okrajem a horizontálním
uchem na přelomu hrdla a podhrdlí. Barva vnějšího povrchu: hnědočerná, místy až hnědá. Vnější povrch: silně
hlazený. Barva vnitřního povrchu: černohnědá, místy
hnědá. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: jemný s větší
příměsí písku. Výzdoba a funkční prvky: horizontální
ucho. Typ (podle Bartelheim 1998): L1.2. Typ (podle Zich
1996): zhruba 3H. Poznámka: dochovány cca 4⁄5 nádoby.
Nádoba 68/2 (tab. 98; obr. 63: C; 66)
Únětický koflík s výrazně odděleným hrdlem od podhrdlí. Barva vnějšího povrchu: černohnědá, místy hnědočerná. Vnější povrch: silně hlazený. Barva vnitřního
povrchu: černohnědá. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál:
jemný s příměsí písku. Výzdoba a funkční prvky: svislé
páskové ucho; nápadně odsazená lišta nad maximální
výdutí. Typ (podle Bartelheim 1998): nejblíže A1.3. Typ
(podle Zich 1996): zhruba 1A1.
132
126–168
Nádoba 68/3 (tab. 98; obr. 65: T; 66)
Jednoduchá nádobka s vyklenutým tělem a zataženým
okrajem. Barva vnějšího povrchu: hnědočerná. Vnější
povrch: silně hlazený. Barva vnitřního povrchu: hnědočerná. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: jemný, s větší
příměsí písku. Výzdoba a funkční prvky: —. Typ (podle
Bartelheim 1998): zhruba M4.1. Typ (podle Zich 1996):
10H2, ev. 10H3.
Nádoba 69/1 (tab. 97; obr. 63: A)
Koflík s ven vyhnutým okrajem, vysoko postaveným vyklenutým tělem a svislým uchem nad maximální výdutí.
Barva vnějšího povrchu: hnědočerná, místy černohnědá,
u okraje cihlovohnědá. Vnější povrch: hlazený. Barva
vnitřního povrchu: černohnědá. Vnitřní povrch: hlazený.
Materiál: jemný s minimální příměsí písku. Výzdoba
a funkční prvky: svislé páskové ucho. Typ (podle Bartelheim 1998): zhruba A5.1. Typ (podle Zich 1996): zhruba
2F5.
Nádoba 73/1 (tab. 100; obr. 64: O)
Jednoduchá široce rozevřená mísa se stopami po uraženém horizontálním uchu. Barva vnějšího povrchu:
hnědočerná, na jednom místě do červena. Vnější povrch:
hlazený. Barva vnitřního povrchu: černohnědá. Vnitřní
povrch: hlazený. Materiál: jemný s příměsí písku a drobných kamínků. Výzdoba a funkční prvky: odlomené horizontální ucho. Typ (podle Bartelheim 1998): nejblíže
L4.2, ale místo výčnělku horizontální ucho. Typ (podle
Zich 1996): 5A2, ale s horizontálním uchem.
Nádoba 74/1 (tab. 102; obr. 64: O)
Vyšší jednoduchá mísa se stopami zřejmě po odlomeném plochém jazykovitém výčnělku. Barva vnějšího
povrchu: černohnědá, místy hnědočerná. Vnější povrch:
hlazený. Barva vnitřního povrchu: černohnědý. Vnitřní
povrch: hlazený. Materiál: středně hrubý s příměsí písku
a kamínků. Výzdoba a funkční prvky: nepatrné (lehce
zabroušené?) stopy po odlomeném plochém jazykovitém
výčnělku. Typ (podle Bartelheim 1998): M1.1. Typ (podle
Zich 1996): 10G2.
Nádoba 76/1 (tab. 97; obr. 63: G; 74: N)
Koflík s vysokým kónicky zúženým hrdlem, ven vyhnutým okrajem a velmi nízko posazeným vyklenutým
tělem, hrdlo od podhrdlí je výrazně odděleno, stopy po
odlomeném uchu. Barva vnějšího povrchu: šedohnědá,
v odřených místech prosvítá cihlová. Vnější povrch: silně
hlazený. Barva vnitřního povrchu: šedohnědá. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: jemný, téměř bez makroskopicky
patrných příměsí. Výzdoba a funkční prvky: odlomené
svislé páskové ucho. Typ (podle Bartelheim 1998): —
(velmi vzdáleně A1.2). Typ (podle Zich 1996): —. Poznámka: dochovány cca ²⁄³ nádoby.
Nádoba 78/1 (tab. 101; obr. 63: D)
Drobné fragmenty koflíku s nízko posazeným ostrým
přelomem hrdla a podhrdlí. Barva vnějšího povrchu:
hnědočerná. Vnější povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu: černá. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: jemný
s větší příměsí písku. Výzdoba a funkční prvky: stopy
po odlomeném svislém uchu. Typ (podle Bartelheim
1998): A1.2/A1.3. Typ (podle Zich 1996): 1A2. Poznámka:
dochována cca ¹⁄³ nádoby, většina pouze fragmentárně,
nelze propojit celý profil.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Keramika
Nádoba 79/1 (tab. 96; obr. 74: I)
Kulovitá miniaturní nádobka. Barva vnějšího povrchu:
černá. Vnější povrch: silně hlazený/leštěný. Barva vnitřního povrchu: —. Vnitřní povrch: —. Materiál: jemný
s příměsí písku (?). Výzdoba a funkční prvky: (?). Typ
(podle Bartelheim 1998): přibližně M4.1. Typ (podle Zich
1996): přibližně 10H2. Poznámka: popis vyhotoven
pouze na základě fotografií z terénu.
Nádoba 81/1 (tab. 99; obr. 63: G; 66)
Koflík s vysokým kónicky zúženým hrdlem, ven vyhnutým okrajem a velmi nízko posazeným vyklenutým tělem,
hrdlo od podhrdlí je výrazně odděleno, svislé ucho. Barva
vnějšího povrchu: černohnědá, u okraje cihlově hnědá.
Vnější povrch: silně hlazený/leštěný. Barva vnitřního povrchu: černohnědá, u okraje cihlově hnědá. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: jemný s větší příměsí jemného
písku. Výzdoba a funkční prvky: svislé ucho, nápadně
odsazená lišta nad maximální výdutí. Typ (podle Bartelheim 1998): — (velmi vzdáleně A1.2). Typ (podle Zich
1996): —.
Nádoba 81/2 (tab. 99; obr. 64: M; 66)
Vyšší mísa s ven vyhnutým okrajem a na podhrdlí s větším jednoduchým pupkem a krátkým dvojitým pupkem
„vlaštovčím ocasem“, stopy po dalším odlomeném pupku.
Barva vnějšího povrchu: černohnědá, místy hnědá a hnědočerná. Vnější povrch: silně hlazený. Barva vnitřního povrchu: hnědočerná. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: jemný s velkou příměsí písku a drobných kamínků. Výzdoba
a funkční prvky: 1 protáhlý pupek, 1 krátký vlaštovčí
ocas, náznak dalšího odlomeného pupku. Typ (podle Bartelheim 1998): nejblíže L2.1 s jinými pupky. Typ (podle
Zich 1996): zhruba 5F.
Nádoba 81/3 (tab. 54: E; 100; obr. 65: V; 66)
Nádoba s vyšším ven vyhnutým hrdlem, vejčitým tělem
s maximální výdutí v horní části nádoby, z funkčních
prvků dochováno jedno svislé ucho a bradavkovitý pupek.
Barva vnějšího povrchu: hnědočerná. Vnější povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu: černohnědá. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: středně hrubý s příměsí písku.
Výzdoba a funkční prvky: sviské ucho; 1 bradavkovitý
pupek; odsazená lišta na přelomu hrdla a podhrdlí. Typ
(podle Bartelheim 1998): —. Typ (podle Zich 1996): nejblíže 12F. Poznámka: dochovány cca 2⁄5 nádoby, většinou
fragmentárně, nelze propojit celý profil.
126–168
vrch: hlazený. Materiál: středně hrubý s velkou příměsí
písku. Výzdoba a funkční prvky: —. Typ (podle Bartelheim 1998): zhruba M4.1. Typ (podle Zich 1996): 10H2.
Nádoba 83/2 (tab. 104; obr. 64: N; 66)
Nízká široce rozevřená mísa s nízkým ven vyhnutým
okrajem a svislým uchem. Barva vnějšího povrchu: černohnědá, místy hnědočerná. Vnější povrch: hlazený.
Barva vnitřního povrchu: černohnědý. Vnitřní povrch:
hlazený. Materiál: jemný s větší příměsí písku. Výzdoba
a funkční prvky: svislé ucho. Typ (podle Bartelheim
1998): zhruba L1.5. Typ (podle Zich 1996): 4K1. Poznámka: dochovány cca ²⁄³ nádoby.
Nádoba 85/1 (tab. 103; obr. 65: Q)
Nádoba s vysokým kónickým hrdlem a širokým vyklenutým tělem, hrdlo je od podhrdlí výrazně odděleno.
Barva vnějšího povrchu: hnědý, místy černohnědý.
Vnější povrch: hlazený, mírně omletý. Barva vnitřního
povrchu: černohnědá. Vnitřní povrch: hlazený, silně omletý. Materiál: jemný s větší příměsí písku. Výzdoba
a funkční prvky: 1 bradavkovitý pupek a stopy po dalším odlomeném (ev. po odlomeném oušku?). Typ (podle
Bartelheim 1998): zhruba H2.1. Typ (podle Zich 1996):
nejblíže 11. Poznámka: dochována cca ¹⁄³ nádoby.
Nádoba 87/1 (tab. 106; obr. 64: M; 74: O)
Nálevkovitě rozevřená vyšší mísa s ven vyhnutým okrajem a výrazněji odděleným hrdlem od podhrdlí, na přelomu hrdla a podhrdlí 4 bradavkovité pupky. Barva
vnějšího povrchu: černohnědá, místy hnědá až červenocihlová. Vnější povrch: silně hlazený. Barva vnitřního povrchu: černohnědá, u okraje ojediněle hnědocihlová. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: jemný s velkou příměsí
písku a drobných kamínků. Výzdoba a funkční prvky:
4 bradavkovité pupky. Typ (podle Bartelheim 1998): nejblíže L2.1. Typ (podle Zich 1996): 5F.
Nádoba 89/1 (tab. 56: F; 105)
Jednoduchá mísa s lehce vyklenutým tělem a široce rozevřeným jednoduchým okrajem. Barva vnějšího povrchu:
nebylo možné určit. Vnější povrch: hlazený. Barva vnitřního
povrchu: nebylo možné určit. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: nebylo možné určit. Výzdoba a funkční prvky: nebylo
možné určit. Typ (podle Bartelheim 1998): —. Typ (podle
Zich 1996): možná typ 4M. Poznámka: Nádoba popsána
podle terénní fotografické dokumentace (viz kap. 18).
Nádoba 82/1 (tab. 104; obr. 65: R)
Dvojkónická nádobka s vysokým hrdlem, které je od
velmi nízkého těla odděleno ostrým přelomem, dno není
od těla nijak odděleno, svým tvarem připomíná okřín.
Barva vnějšího povrchu: hnědočerná, na ošoupaných
místech cihlová. Vnější povrch: silně hlazený/leštěný.
Barva vnitřního povrchu: hnědočerná. Vnitřní povrch:
hrubě hlazený. Materiál: jemný s větší příměsí písku. Výzdoba a funkční prvky: —. Typ (podle Bartelheim 1998):
H1.1. Typ (podle Zich 1996): 11A2.
Nádoba 89/2 (tab. 105; obr. 63: H)
Jednoduchý koflík se vzhůru vytaženým okrajem a svislým uchem mírně převyšující okraj. Barva vnějšího povrchu: hnědá, místy hnědočerná. Vnější povrch: hlazený.
Barva vnitřního povrchu: černohnědá. Vnitřní povrch:
hlazený. Materiál: jemný s velkou příměsí písku a drobných kamínků. Výzdoba a funkční prvky: svislé ucho.
Typ (podle Bartelheim 1998): tvarově nejblíže M1.1 nebo
M3.1, ale se svislým uchem. Typ (podle Zich 1996): tvarově nejblíže 10C3, ale místo pupku svislé ucho, ev.
4L3.
Nádoba 83/1 (tab. 104; obr. 65: T; 66; 74: J)
Jednoduchá nádobka s vyklenutým tělem a zataženým
okrajem. Barva vnějšího povrchu: hnědočerná, místy
hnědá. Vnější povrch: silně hlazený/leštěný. Barva vnitř ního povrchu: hnědá, místy černohnědá. Vnitřní po-
Nádoba 90/1 (tab. 57: E; 107; obr. 64: O; 66)
Jednoduchá menší miska s kónicky rozevřeným okrajem a ostrým rozšířením u dna. Barva vnějšího povrchu:
hnědočerná až okrově hnědá. Vnější povrch: hrubě hlazený. Barva vnitřního povrchu: černohnědá, místy hně-
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
133
Keramika
dočerná. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: středně
hrubý s příměsí písku. Výzdoba a funkční prvky: —. Typ
(podle Bartelheim 1998): M1.1. Typ (podle Zich 1996):
10G2.
Nádoba 90/2 (tab. 57: E; 107; obr. 63: C; 66)
Klasický únětický koflík s poměrně vysoko posazeným
přelomem hrdla a podhrdlí, ke svislému uchu protilehlý
větší bradavkovitý pupek. Barva vnějšího povrchu: černohnědá. Vnější povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu: černohnědá. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: velmi jemný s nepatrnou příměsí písku. Výzdoba a funkční
prvky: svislé páskové ucho a protilehlý bradavkovitý
pupík. Typ (podle Bartelheim 1998): A1.3, ale s pupkem.
Typ (podle Zich 1996): 1A1, ale s pupkem.
Nádoba 91/1 (tab. 108; obr. 63: E; 66)
Klasický únětický koflík s nízko posazeným přelomem
hrdla a podhrdlí. Barva vnějšího povrchu: černohnědá.
Vnější povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu: černohnědá. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: jemný s příměsí písku. Výzdoba a funkční prvky: svislé ucho. Typ
(podle Bartelheim 1998): zhruba A1.2. Typ (podle Zich
1996): zhruba 1A3.
Nádoba 91/2 (tab. 108; obr. 64: I; 66)
Vyšší mísa s ven vyhnutým okrajem a vyklenutým tělem, hrdlo od podhrdlí výrazně odděleno, na přelomu
stopy po svislém uchu. Barva vnějšího povrchu: černohnědá. Vnější povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu:
černohnědá. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: středně
hrubý s příměsí písku. Výzdoba a funkční prvky: svislé
ucho. Typ (podle Bartelheim 1998): nejblíže A2.2 nebo
L1.4. Typ (podle Zich 1996): nejblíže 2E2 nebo 3A1.
Nádoba 92/1 (tab. 102; obr. 63: A; 66)
Koflík s ven vyhnutým okrajem, vysoko postaveným vyklenutým tělem a svislým uchem nad maximální výdutí,
hrdlo nádoby zdobeno nepravidelnou rytou a vypíchanou výzdobou. Barva vnějšího povrchu: cihlově červená,
místy černá. Vnější povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu: cihlově červená až cihlově šedá. Vnitřní povrch:
hlazený. Materiál: jemný s příměsí písku a drobných kamínků. Výzdoba a funkční prvky: svislé ucho; nepravidelné ryté vodorovné linie a 4x svislé ryté svazky rýh,
z toho 1x po stranách jednoduché vpichy. Typ (podle
Bartelheim 1998): zhruba A4.3, ale s jinou výzdobou.
Typ (podle Zich 1996): nejblíže 2F5, ale s výzdobou.
Nádoba 92/2 (tab. 102; obr. 63: A; 66)
Koflík s ven vyhnutým okrajem, vyklenutým tělem
a svislým uchem nad maximální výdutí. Barva vnějšího
povrchu: hnědá. Vnější povrch: hlazený. Barva vnitřního
povrchu: hnědá. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: jemný
s větší příměsí písku a drobných kamínků. Výzdoba
a funkční prvky: svislé páskové ucho. Typ (podle Bartelheim 1998): A5.1. Typ (podle Zich 1996): zhruba 2F5.
Nádoba 94/1 (tab. 103; obr. 63: B)
Klasický únětický koflík s výrazným dvojitě zalomeným
přelomem hrdla a podhrdlí, původní okraj nejspíše záměrně olámán. Barva vnějšího povrchu: cihlově červená.
Vnější povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu: cihlově
červená. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: středně hrubý
s příměsí písku a velkého množství slídy. Výzdoba a funk-
134
126–168
ční prvky: svislé ucho. Typ (podle Bartelheim 1998): původně zřejmě A1.3. Typ (podle Zich 1996): původně zřejmě
1B2.
Nádoba 95/1 (tab. 109; obr. 64: J; 66)
Vyšší miska s krátkým ven vyhnutým okrajem a výrazně vyklenutým tělem, na maximální výduti dochovány 4 jazykovité pupky (z původních 5). Barva vnějšího
povrchu: světle hnědá. Vnější povrch: hlazený. Barva
vnitř ního povrchu: světle hnědá. Vnitřní povrch: hlazený.
Materiál: jemný s příměsí písku; barva hnědočerná – výrazně odlišná od barvy vnějšího a vnitřního povrchu.
Výzdoba a funkční prvky: 4 pupíky na přelomu hrdla
a podhrdlí; původně měla nádoba zřejmě pupků 5. Typ
(podle Bartelheim 1998): nejblíže L2.2, ale s pupky. Typ
(podle Zich 1996): nejblíže 3B, ale bez ucha a s pupky.
Poznámka: dochovány cca ¾ nádoby.
Nádoba 95/2 (tab. 58: E; 110; obr. 65: X; 66)
Protoúnětický vysoký džbán s vakovitým tělem a mírně
ven vyhnutým okrajem. Barva vnějšího povrchu: černohnědá, místy hnědočerná, hnědookrová a hnědobéžová. Vnější povrch: hlazený. Barva vnitřního povrchu:
hnědá. Vnitřní povrch: hlazený. Materiál: jemný s nepatrnou příměsí písku. Výzdoba a funkční prvky: svislé
páskové ucho. Typ (podle Bartelheim 1998): D2.1. Typ
(podle Zich 1996): 6D2.
11.1.2. Typologické zhodnocení nádob z hrobů
Pro co nejpřehlednější zhodnocení byly nádoby rozděleny do základních kategorií – koflíky, mísy, miniaturní nádobky, hrnce, džbány a jiné tvary, a to bez ohledu na předešlá podrobná členění (např. Zich 1996; Bartelheim 1998). Vzhledem k vysokému počtu exemplářů
byly na základě morfologických znaků a vzájemných
tvarových podobností mezi jednotlivými nádobami vytvořeny skupiny a ty jsou posuzovány jako celek.
11.1.2.1. Koflíky
Nejhojněji zastoupený tvar na pohřebišti v Mikulovicích
představují koflíky. Celkem bylo v hrobech rozpoznáno
28 koflíků nebo jejich částí, které byly rozděleny do
osmi skupin (obr. 63).
Skupina A (obr. 63: A)
Chronologicky nejstarší skupinu představují koflíky
69/1, 92/1 a 92/2 s poměrně vysoko posazenou mírně
zploštělou maximální výdutí těla. Až na koflík 92/1 se
blíží Bartelheimovu (Bartelheim 1998) typu „A5.1“, vzájemně se liší pouze lehce rozdílným poměrem výšky
a šířky. Jedná se o běžný tvar, který je známý z řady
lokalit. Z koflíků, které jsou těm mikulovickým nejpodobnější, je možné uvést exempláře z lokalit Nebovidy
- Zádušní pole (Dvořák 1927b, 363, tab. 91: 8), Pňov Na Doubici (Dvořák 1927b, 360, tab. 20: 14), koflík
z hromadného hrobu v Lounech - Starém cukrovaru
(Pleinerová 1966, 376–378, obr. 19: 1, 3), dále z Chrabérců (Pleinerová 1966, 374, obr. 17: 4), Žatce - Šroubárny (Pleinerová 1966, 396, obr. 31: 2), Nového Sedla
(Pleinerová 1966, 392, obr. 33: 2), dvakrát z Malé Čer-
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Keramika
noci (Pleinerová 1966, 408–410, obr. 42: 4, 5), Blšan
(Pleinerová 1960a, 490, obr. 6: 6), Blšan - Kozákovy pískovny (Pleinerová 1960a, 500, obr. 10: 2), Běšic (Pleinerová 1966, 416, obr. 46: 2), Sadské (Hellich 1927,
562, Tab. 181: 2), Polep (Dvořák 1927a, 27, Tab. 5: 20)
nebo z nedalekého Blata u Pardubic (Böhm 1932a, 47,
obr. 32: 3). Tento tvar koflíku se vyskytuje také ve středoněmecké únětické kultuře (Bartelheim 1998, 172),
i když zřejmě není tak běžným tvarem jako v Čechách.
Koflík 92/1 se tvarově nejvíce podobá Bartelheimovu
typu „A4.3“, který se od předchozích odlišuje výrazněji ven vyhnutým hrdlem a především rytou výzdobou
„třásňového charakteru“ (Bartelheim 1998, 17–18). V typologii B. Zicha (Zich 1996) se i tento koflík spolu
s ostatními nejvíce podobá typu „2F5“47. U koflíku z Mikulovic se ovšem nejedná o klasickou třásňovou výzdobu48, ale o dvě nepravidelné horizontální ryté linie,
které protínají čtyři nepravidelné svazky svislých rýh
přibližně ve své polovině (tab. 102). Jeden ze svazků je
přitom po obou stranách doplněn řadou vpichů. Výzdoba pomocí vpichů není v českém únětickém prostředí příliš obvyklá. Kombinace rytých linií a řady
vpichů (doplněných ještě o motiv ryté klikatky) se vyskytla na koflíku z Loun, který V. Moucha i I. Pleinerová
shodně řadí k protoúnětické kultuře (Moucha 1963, 41,
Abb. 8: 9; Pleinerová 1966, 376, obr. 18: 1). I. Pleinerová
(1966, 376, obr. 18: 1) navíc uvádí podobnou výzdobu
na koflíku z Loun, z prostředí kultury zvoncovitých pohárů (Sine autor 1936). Relativně běžně se obdobná výzdobná kombinace vyskytuje v kultuře se šňůrovou
keramikou. Stejné uspořádání výzdoby (svislé ryté linie
po obou stranách lemované řadou vpichů) má na sobě
např. džbánek z Prahy-Bubenče nebo Sulejovic (Buchvaldek 1967, 42, Abb. 5: C3, Taf. 13: 2), nebo některé
amfory – např. amfora typu „A1“ z Malešova (Buchvaldek 1967, 27, Abb. 1: A1). Výzdoba vpichy, často v kombinaci s rytou linií, je z prostředí únětické kultury
relativně častá na Moravě (Tihelka 1953, 257–258, obr.
29–31), zde se vyskytuje jak na tvarech starší tak
mladší únětické kultury (např. Tihelka 1953, obr. 5: 3).
Tvarově se koflík velmi podobá nálezu z Němčic na
Hané, který má ale o něco výše posazené ouško a K. Tihelka (1953, 256, obr. 13: 2) ho řadí již do „vyspělé únětické kultury“.
V rámci relativní chronologie připisuje M. Bartelheim
(1998, 99) jak typ „A5.1“, tak „A4.3“ svému 1. stupni.
V chronologii V. Mouchy (Moucha 1963) nalezneme
tento tvar v jeho 3. a 4. stupni – koflík ze Zlončic řadí
do 3. stupně (Moucha 1963, 31, Abb. 14: 5) a z Malé
Černoci do 4. stupně (Moucha 1963, 45, Abb. 14: 11).
I. Pleinerová tento typ přiřazuje do svého stupně Ib (Pleinerová 1966, 378, 392, 396), ev. II (Pleinerová 1966,
408–410, 416). B. Zich (1996, 264, 271) chronologicky
připisuje typ „2F5“ svému 2., ev. 3. stupni.
47
48
Zde není možné souhlasit s tvrzením M. Bartelheima (Bartelheim
1998, 17), že jeho typ „A4.3“ odpovídá typu „2I1“ podle B. Zicha
(Zich 1996). U koflíků se liší poměr šířky těla k šířce hrdla a především umístění ucha na nádobě, které představují velmi důležitý ukazatel. Proto (i přes určité výhrady) přiřazuji tento typ
spíše k Zichovu typu „2F5“.
Jako „třásňová výzdoba“ bývá označováno několik rovnoběžných
horizontálních rýh se zavěšenými svazky rýh svislých.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
126–168
Skupina B (obr. 63: B)
Další skupinu tvoří již ostřeji profilované exempláře,
které náleží nejvyšším klasickým únětickým koflíkům
s poměrně vysoko posazeným přelomem hrdla a podhrdlí (Bartelheim 1998, 16). Ve dvou případech (14/2,
7/3) je lom oblý, u dalších dvou je tvořen dvěma ostrými
hranami (94/1, 6/1) a u jednoho zaoblenými hranami
(7/1). U všech koflíků je průměr hrdla menší než průměr maximální výduti a spodní nasazení ucha, pokud
je dochováno, vychází z horní hrany přelomu hrdla
a těla. Horní část ucha je nasazena zpravidla v nejužší
části hrdla a nikdy nedosahuje až k okraji. Všechny koflíky se nejvíce blíží Bartelheimovu typu „A1.3“ a Zichovu typu „1B2“. Koflíky s ostrou dvojitou hranou
v místě přelomu (94/1 a 6/1) se od ostatních nápadně
liší výrazně hrubším keramickým těstem s výraznou
příměsí slídy a svojí barvou – a to především exemplář
94/1, který je celý jasně oranžový. Zatímco největší
koncentraci nádob tohoto typu uvádí M. Bartelheim
(1998, 16, 172) z prostředí české a středoněmecké únětické kultury, se zřejmou koncentrací v severozápadních Čechách, spojuje ho B. Zich (1996, 51–52) kromě
Čech převážně se Slezskem. Oba však shodně upozorňují na absenci tohoto typu na Moravě a v Rakousku
(Zich 1996, 52; Bartelheim 1998, 16).
Dvojitá hrana na přelomu hrdla a podhrdlí, která
mezi nimi vytváří úzký proužek, se u koflíků s vysoko
posazeným přelomem hrdla a podhrdlí vyskytuje běžně
(Bartelheim 1998, 16), je naznačena např. u dvou koflíků z Kralup n. Vltavou - Mikovic (Horáková-Jansová
1932, 54, tab. 8: 22; Bartelheim 1998, 261, Taf. 15: 13,
14), u koflíku z Vliněvsi (Kalfusová 2008, 36, tab. 35:
550/3a) nebo z Osterwiecku (Kr. Halberstadt, Sachsen
- Anhalt), který je ale nižší a širší než koflíky z Mikulovic
(Zich 1996, 407, Taf. 27: 14). Podobného charakteru
jsou zřejmě i koflíky z Hořiněvsi (Domečka 1932, 51,
Tab. 5: 25), Straškova (Moucha 1963, 45, Abb. 15: 20)
nebo dva koflíky z Chlumčan (Moucha 1963, 45, Abb.
20: 11, 12).49 S oblejším přelomem je možné jmenovat
koflíky z Kolína - Kuchařovy cihelny (Bartelheim 1998,
234, Taf. 14: 7) nebo koflík z Hrušova (Rataj 1958, 306,
obr. 130: 3).
Koflíky typu „A1.3“ řadí M. Bartelheim do svého 2. stupně, tedy ještě do staršího období únětické kultury, a zároveň poukazuje na skutečnost, že předznamenávají následný vývoj koflíků v mladší fázi únětické kultury (Bartelheim 1998, 99–100). Obdobně tento tvar datuje také
V. Moucha (1963, 45), který ho řadí do své 4., předklasické,
fáze. Oproti tomu B. Zich (1996, 51) je připisuje již svému
4. stupni, tedy „klasické“ únětické kultuře.
Skupina C (obr. 63: C)
Koflíky 90/2, 19/1 a 68/2 jsou svojí morfologií velmi
podobné předešlým, shodně mají hrdlo užší než maximální výduť, jen jejich přelom hrdla a podhrdlí je o něco
ostřeji profilovaný a nepatrně níže položený. Koflík 90/2
má na rozdíl od ostatních k uchu protilehlý bradavkovitý pupek umístěný těsně nad přelomem hrdla a podhrdlí. Od ostatních se relativně odlišuje koflík 68/2,
49
Na základě publikovaných vyobrazení není zcela jasné, jestli se
jedná o oblý lom nebo lom se dvěma hranami.
135
Keramika
u nějž je hrdlo od podhrdlí velmi výrazně odděleno
a podhrdlí je nepatrně vyklenuté – maximální průměr
nádoby tedy nenajdeme v místě lomu hrdla a podhrdlí,
ale až o něco níže. V typologii M. Bartelheima (Bartelheim 1998) se všechny koflíky nejvíce podobají typu
„A1.3“, i když nemají již daleko k typu „A1.2“ a v případě
koflíku 68/2 náznakem i typu „A2.1“. Na rozdíl od předchozí skupiny je možné koflíky přiřadit typu „1A1“ podle
B. Zicha (Zich 1996).
Koflík 90/2 má navíc proti uchu umístěný bradavkovitý pupek. Zatímco v Čechách ani v Německu není toto
uspořádání typické (Moucha 1963; Zich 1996; Bartelheim 1998), uvádí ho K. Tihelka (1953, 256) pro Moravu
jako zcela běžný prvek, který se začíná vyskytovat již
během časné fáze únětické kultury (Tihelka 1953, 248;
Peška 2009, 91, 155). V kombinaci s podobným tvarem
se pupek vyskytl např. na koflíku z Šardiček (Tihelka
1953, obr. 13: 10). Tvarově se přitom nijak neodlišuje
od koflíků českých – velmi se mu (i koflíku 19/1) podobá např. koflík ze sídlištního objektu v Kněževsi
(Smejtek 2011, obr. 32: 9) nebo z Třebovle - Lazarského dvora, který M. Bartelheim řadí již ke svému
typu „A1.2“ (Bartelheim 1998, 254, Taf. 32: 6), a Mergendorfu (Kr. Riesa, Sachsen; Pleinerová 1966, 446–
448, obr. 64: 1, 6). Podobné jsou také koflíky z Horního
Přímu (Moucha 1963, 23, Abb. 7: 27, 28). Podobně výrazně odsazené hrdlo od podhrdlí s následujícím mírně
vyklenutým přelomem není neobvyklé, velmi podobná
nádoba je známa např. z Hostína (Horáková-Jansová
1932, 53, Tab. 8: 29) nebo Polep – Nad Kašikovem
(Bartelheim 1998, 249, Taf. 29: 16) a Prahy-Stromovky
(Moucha 1963, 31, Abb. 13: 12).
M. Bartelheim (1998) řadí koflíky typu „A1.3“ do
svého 2. stupně, ale zároveň přiznává, že tento typ není
možné vždy jednoznačně oddělit od typu „A1.2“ (Bartelheim 1998, 16), který připisuje již stupni třetímu.
B. Zich (1996, 276) datuje typ „1A1“ do svého 4. stupně
s možným výskytem již i ve stupni předešlém. V typologii V. Mouchy spadá koflík 68/2 do jeho 4. fáze (Moucha
1963, 31), zatímco tvarově podobné koflíky 90/2 a 19/1
je možné najít i v jeho 5. fázi, tedy v klasické únětické
kultuře (např. koflíky z Horního Přímu; Moucha 1963,
23). Koflíky z Mergendorfu řadí I. Pleinerová do mladší
fáze únětické kultury, koflík z hrobu 11 však tvořil
jeden nálezový celek i s tvary typickými pro mladší část
starší únětické kultury (Pleinerová 1966, 448).
Skupina D (obr. 63: D)
Koflíky 12/2, 55/1, 78/1 a 12/1 jsou svým charakterem velice podobné předešlým, rozdílem je především
přibližně stejná šířka ústí a přelomu hrdla a podhrdlí.
Ten je o něco níže posazený než v předešlém případě.
Tělo koflíků je silně stlačené a přechází v rovné dno
(u koflíků 78/1 a 12/1 není dno dochováno). Spodní
část ucha vychází stejně jako v předešlých případech
z přelomu hrdla a podhrdlí a jeho horní část je nasazena přibližně v nejužším místě hrdla. Tvarově je možné
koflíky zařadit na pomezí Bartelheimových typů „A1.2“
a „A1.3“, spíše ale již k typu „A1.2“ (Bartelheim 1998),
v typologii B. Zicha se nejvíce blíží jeho typu „1A2“
(Zich 1996). Podobné koflíky pocházejí např. ze Zalešan (Bartelheim 1998, 257, Taf. 35: 16), Plotišť n. Labem (Moucha 1963, Abb. 7: 6, 7), Blšan u Podbořan -
136
126–168
„Zahnbachu“ (Pleinerová 1966, 402, obr. 38: 4), Malé
Černoci - Na Větrníku (Pleinerová 1966, 406, obr. 43:
1) nebo Malé Černoci (Pleinerová 1966, 406, obr. 43: 3).
Výskyt koflíků typu „A1.2“ situuje M. Bartelheim (1998,
172) především do oblasti Čech a Moravy, resp. Čech,
Moravy a Dolního Rakouska (Bartelheim 1998, 15).
Chronologicky spadá tento tvar již do Bartelheimova
třetího stupně, tedy do mladší únětické kultury (Bartelheim 1998). Shodně je řazen i dalšími badateli –
I. Pleinerová (1966, 402, 406) ho datuje do svého třetího stupně, B. Zich (1996) do svého čtvrtého stupně
a V. Moucha (1963, 21) do pátého. Datování se tedy ve
všech případech shoduje na klasické fázi únětické kultury.
Skupina E (obr. 63: E)
Koflíky 64/1, 23/1, 91/1, 30/1, 44/1, 41/1, 18/1 mají
shodně s předchozími ústí stejně široké jako přelom
hrdla a podhrdlí, některé dokonce i širší (např. koflík
23/1), přelom hrdla a podhrdlí je velmi nízko posazený
a ostře zalomený (extrémně u koflíku 30/1). U koflíků
64/1 a 23/1 je zdůrazněn výrazně odsazenou lištou.
Dno není rovné jako u předchozích, ale vtlačené dovnitř,
v případě koflíků 30/1, 44/1, 41/1, 18/1 se jedná
o vtlačení poměrně výrazné, ve tvaru tzv. omfalos.
U nádob s extrémně nízko posazeným přelomem hrdla
a podhrdlí je takováto úprava dna nutností, aby nádoba
mohla stát (Tihelka 1953, 256). Nepříliš funkčně byla
tato forma dna vytvořena u koflíku 18/1, u kterého je
vtlačená část dna příliš malá (a křivá) na to, aby na něm
nádoba mohla stát – i na rovném podkladu se koflík zároveň opírá o velmi nízko posazené tělo. Obecně svojí
morfologií je tento koflík velmi podobný následující skupině, která nemá dno vytvořeno vůbec. U koflíku 41/1
je patrný zbytek drobného bradavkovitého pupíku na
přelomu hrdla a podhrdlí v protilehlé pozici k uchu.
Tato kombinace je typická pro keramiku na Moravě (viz
výše u koflíku 90/2; např. Tihelka 1953, 256). Jako
v předešlých případech vychází spodní hrana svislého
ucha plynule z místa přelomu hrdla a podhrdlí a jeho
horní hrana se upíná přibližně v nejužší části hrdla.
Všechny koflíky se nejvíce blíží Bartelheimovu typu
„A1.2“ (Bartelheim 1998) a vzdáleně Zichovu typu „1A3“,
který má ale výše posazený přelom hrdla a podhrdlí
(Zich 1996).
Podle M. Bartelheima (Bartelheim 1998, 15) se jedná o nejčastější formu klasických únětických koflíků
s hojným výskytem především v Čechách, na Moravě
a v Dolním Rakousku a naopak sporadicky nalézanou
ve středním Německu a v Polsku. Velmi podobné koflíky
známe např. z Vrbčan (Dvořák 1933, 60, tab. 6: 8; Bartelheim 1998, 257, Taf. 35: 5), Koudelova (Bartelheim
1998, 234, Taf. 14: 9) nebo Plötzkau (Kr. Bernburg,
Sachsen-Anhalt; Zich 1996, 463, Taf. 42: B1). Častý je
ovšem i koflík stejného tvaru jen s plochým dnem, např.
z Bříství (Bartelheim 1998, 224, Taf. 1: 7), Kolína - Kuchařovy cihelny (Dvořák 1927b, 366, tab. 94: 28; Bartelheim 1998, 234, Taf. 14: 4), Ohrady (Bartelheim
1998, 237–238, Taf. 17: 5–8) nebo Hradčan (Stuchlík
1993, 254–255, obr. 157: 6), u dalších není možné charakter dna z publikovaných údajů zjistit, jako např.
u koflíků z Českých Kopist (Pleinerová 1966, 352, obr.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Keramika
126–168
Obr. 63. Mikulovice. Typologické členění koflíků (skupiny A–H). Návrh M. Langová, grafika M. Ernée. — Fig. 63. Mikulovice. Typological classification of cups
(groups A–H). Design by M. Langová, graphic by M. Ernée.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
137
Keramika
4: 5), Liběšovic u Podbořan (Pleinerová 1966, 404–406,
obr. 40: 19), Hrušova (Rataj 1958, 307, obr. 130: 5)
nebo Hlízova (Dvořák 1931, 4, tab. 1: 12; Moucha 1963,
18, Abb. 6: 14). Nepříliš časté je extrémně ostré zalomení přelomu hrdla a podhrdlí koflíku 30/1, pro které je možné najít analogii např. na koflíku z Gröbitz
(Kr. Hohenmölsen, Sachsen-Anhalt; Zich 1996, 434,
Taf. 51: G) nebo zdobeném exempláři z Vedrovic (Tihelka 1953, 256, obr. 5: 3). Přelom hrdla a podhrdlí
spojený s výrazným odsazením jako u koflíku 23/1 a zároveň ve stejně jemném provedení, můžeme najít např.
u koflíků z Těšetic a z Mušova (Stuchlík 1993, 256, obr.
158: 1, 2).
U koflíku 44/1 byl okraj druhotně obroušen. Takováto úprava okraje, ať už záměrná či nutná kvůli poškození hrdla, je v rámci únětické kultury běžnou
zvyklostí. Nádoby bývaly tímto způsobem opravovány/
upravovány již od staršího období, jak o tom svědčí
např. nádoby z Polep u Kolína (Moucha 1954, 533, obr.
238: 3, 5, 8), Brandýsa nad Labem - Vrábí (Langová
2012, 78, Tab. 5: 73/1) nebo Dolních Počernic (Hásek
1959, 9), až po samotný závěr starší doby bronzové,
jako např. nádoba z Brandýsa nad Labem - Vrábí (Langová 2012, 82, 125, Tab. 17: 798/7) nebo Hodonic
(Rožnovský 2015, 56, obr. 4: 1). Mikulovickému koflíku
je svým tvarem a obroušením velmi podobný koflík ze
sousedních Ostřešan (Böhm 1932a, 49, obr. 33: 6), ten
má ale na rozdíl od mikulovického ucho ukotveno až
nad přelomem hrdla a podhrdlí.
Chronologicky náleží koflíky jednoznačně do mladší fáze únětické kultury (Bartelheim 1998, Pleinerová
1966) a to včetně její závěrečné fáze – V. Moucha (1963,
18, Abb. 6: 14; 15) je uvádí ve svém 5. i 6. stupni. Do
klasické únětické kultury jsou řazeny i koflíky z moravských Hradčan, Těšetic i Mušova (Stuchlík 1993, 254–
255, obr. 157: 6; 158). Dalším chronologickým ukazatelem je vtlačené dno a narůstající šířka ústí nádoby,
která dosahuje šířky na přelomu hrdla a podhrdlí nebo
je ještě větší. Oba tyto prvky ukazují na závěrečnou fázi
únětické kultury (Tihelka 1953, 256; Rožnovský 2015,
56) a mohou dokonce ojediněle přetrvávat i do kultury
věteřovské (Ondráček – Stuchlíková 1988, 15).
Skupina F (obr. 63: F)
Specifickou formou jsou koflíky se stejně širokým (ev.
širším) hrdlem a přelomem hrdla a podhrdlí, u nichž
dno nebylo vytvořeno vůbec a celá výška nádoby je tak
tvořena pouze hrdlem. Tato kritéria splňují koflíky
47/1, 43/2 a s největší pravděpodobností původně i koflík 18/2, který se dochoval jen fragmentárně, ale na
základě metrické a kresebné rekonstrukce jeho tvaru
a fotografie z terénu (obr. 74: L1) u něj vše této skutečnosti nasvědčuje. Jedná se o koflík typu „Hradec“, který
je považován za speciální formu únětického koflíku,
označovanou M. Bartelheimem (Bartelheim 1998) jako
typ „A1.1“. B. Zich (1996) tento typ vůbec neuvádí. Jeho
rozšíření je v Čechách omezeno téměř výhradně na oblast východních Čech (Moucha 1963, 21–22; Bartelheim
1998, 15), zřejmě v důsledku vlivů z Moravy (Moucha
1963, 22). Mimo východní Čechy, je znám koflík z Turska (Hlava 2016, obr. 11: 2) a nově tři koflíky z Vliněvsi
(Limburský a kol. 2018, tab. 2: 11–13).
138
126–168
Koflíku 47/1 je velmi podobný již výše zmiňovaný
fragment koflíku z Koudelova (Bartelheim 1998, 234,
Taf. 14: 1), který má ale uprostřed dna vtlačený důlek,
jinak však jeho váha spočívá na těle nádoby. Tvarově se
tento koflík velmi podobá předchozí skupině. Koflíku
43/2, který má na rozdíl od koflíku 47/1 hrdlo méně
projmuté a představuje tak typický koflík typu „Hradec“, jsou velmi podobné koflíky z Plotišť nad Labem
(Moucha 1963, 21, Abb. 7: 8); Lochenice (Domečka
1932, 51, tab. 6: 6), Libčan (Domečka 1932, 51, tab. 6:
10), Skramníků (Dvořák 1933, 62, tab. 6: 19), po dvou
koflících z Ohrady (Dvořák 1927b, 361, tab. 90: 2; Bartelheim 1998, 237–238, Taf. 17: 4), Hořiněvsi (Domečka
1932, 51, tab. 5: 18; 6: 16; Bartelheim 1998, 277–278)
a zřejmě i Polep u Kolína (Dvořák 1931, 7, tab. 1: 27,
28; Moucha 1954, 503, obr. 221). Známy jsou tyto koflíky i z Moravy – koflíku 47/1 je velmi podobný exemplář z Šardiček (Tihelka 1953, 256, obr. 8: 7), který má
opět do dna vtlačený důlek, a koflíku 43/2 zase koflík
z Kurdějova (Tihelka 1953, 256, obr. 9: 4).
Koflíky typu „Hradec“ řadí M. Bartelheim (1998, 99)
do mladší únětické kultury, tedy do svého 3. stupně,
a V. Moucha (1953, 21) je připisuje své klasické fázi. Na
Moravě jsou připisovány poslednímu vývojovému stupni
únětické kultury (Tihelka 1953, 256).
Skupina G (obr. 63: G)
Od předchozích koflíků se zcela odlišují dva exempláře
(81/1 a 76/1) s vysokým velmi zúženým hrdlem, které
ve své spodní části přecházejí do nízko stlačeného vyklenutého těla. Přelom hrdla a podhrdlí je zdůrazněn
odsazenou lištou. V místě maximální výdutě je napojeno
svislé ucho. Pro svoje vyrovnané výškošířkové rozměry
bývá tento tvar často řazen mezi džbány50. Poměr výšky
a šířky je v tomto případě možné změřit pouze v případě
nádoby 81/1, u které převažuje šířka (9,9 cm) nad výškou (8,4 cm). V typologii M. Bartelheima (Bartelheim
1998) ani B. Zicha (Zich 1996) se nevyskytují zcela
přesné analogie, nejvíce se tento tvar blíží typu „D6“
M. Bartelheima.
V Čechách se tento tvar vyskytuje v kontextech datovaných do poklasické fáze únětické kultury, nejbližší
a nejpřesnější analogií jsou dvě nádoby ze sídlištního
objektu z Brandýsa nad Labem - Vrábí (Langová 2012,
82–83, tab. 16: 798/3; 19: 798/10; Langová – Danielisová 2013, 242–243, Abb. 5; 2015, 202, obr. 5: 798/3),
který obsahoval velké množství keramiky poklasické
fáze únětické kultury (Langová 2012, 83). Obě nádoby
jsou ale výrazně větší (výška 17,5 cm). Z dalších podobných nálezů je možné jmenovat nádobu z pozdně únětické chaty v Hlízově (Moucha 1963, Abb. 6: 7) nebo ze
Slaného - Slánské hory (Jiráň /ed./ 2008, obr. 19: 2).
Na Moravě se obdobné tvary vyskytují poměrně běžně.
Tvarově velmi podobná, jen s méně stlačeným tělem,
je nádoba z Charvát u Olomouce, kterou K. Tihelka
(1962, 75, tab. 15: 19) nazývá „džbánkem únětického
50
Na tenkou hranici mezi terminologií koflíku a džbánu u tohoto
tvaru poukazují J. Ondráček s J. Stuchlíkovou (Ondráček –
Stuchlíková 1988, 14) i D. Rožnovský (2015, 57), v obou případech je však tento tvar označován jako džbán. V případě větší
šířky než výšky navrhuje K. Sklenář (1998, 21) používat termín
„džbánkovitý koflík“.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Keramika
typu“, Opavy-Vávrovic (Hlas – Stuchlík – Šín 2017, 56),
Hulína-Pravčic 151 (Peška – Tajer – Pankowská 2011,
50, obr. 4: 8) nebo Budkovic (Ondráček – Stuchlíková
1988, 14, obr. 10: 6; Rožnovský 2015, 57, obr. 4: 18).
Podobně stlačené tělo jako u nádob z Mikulovic, ale zase
o něco širší hrdlo, je známo z Budkovic (Ondráček –
Stuchlíková 1988, obr. 10: 11), Hodonic - U Pískovny
(Rožnovský 2016, tab. 142: 1), stejně tak i z nedaleké
polohy Hodonice - Loydova cihelna (Rožnovský 2015,
57, obr. 4: 8; 2016, 191, tab. 48: 2). Kombinace nízko
stlačeného těla a relativně úzkého hrdla je doložena
u nádoby z Velkých Pavlovic (Stuchlíková 1987, tab. II:
9; Rožnovský 2015, 59, obr. 5: 12). Znám je i ze Slovenska – např. dva exempláře z pohřebiště v Nesvadech
(Dušek 1969, 13, 27, Taf. 1: 6; 8: 4). Tento tvar nádob
se běžně vyskytuje v prostředí věteřovské kultury, a to
již od starověteřovské fáze a přežívá do fáze klasické
(Rožnovský 2015, 57; 2016, 190–191).
V případě nádobek z Mikulovic se tvarově jedná
o kombinaci velmi úzkého a vysokého hrdla, které se
vyskytuje v kontextech datovaných do mladší únětické
kultury, jako např. džbánek z Opavy-Vávrovic (Hlas –
Stuchlík – Šín 2017, 56, obr. 4: 2), a velmi stlačeného
těla, které je naopak typické pro věteřovské prostředí,
jako např. u džbánu z Velkých Pavlovic (Rožnovský
2015, 57, obr. 5: 12), Mikulova (Tihelka 1960, obr. 30:
4) nebo Šatova (Tihelka 1960, obr. 27: 3), ale i pro některé další tvary, např. „bezuché amfory“ (Tihelka 1960,
48, obr. 30: 6; Rožnovský 2015, obr. 5: 14).
Skupina H (obr. 63: H)
Dalším zcela odlišným tvarem je koflík s jednoduchou
profilací s uprostřed mírně vyklenutými stěnami, které se
směrem k okraji mírně kónicky rozšiřují, a ouškem umístěným na okraji nádoby (89/2). Podobný tvar koflíku, jen
s níže posazeným uchem, se vyskytl na pohřebišti v Dolních Počernicích (Hásek 1959, 26–27, Tab. 23: 6) v jednom hrobovém celku s kulovitým koflíkem, vakovitým
džbánem a nižším soudkovitým hrncem s dvěma protilehlými jazykovitými pupky, který je řazen k protoúnětické kultuře (Moucha 1963, 27). Podobný koflík se nacházel také na pohřebišti v Liběšovicích (Moucha – Pleinerová 1966, 520, obr. 147: 8), které ale náleží mladší fázi
únětické kultury (Moucha – Pleinerová 1966, 531).
Tento tvar se zároveň podobá soudkovitým hrnkům
a především jejich zcela běžné lehce ke dnu kónicky
zúžené variantě objevující se na Moravě v rámci věteřovské kultury a v Čechách na lokalitách pozdně únětických a časně mohylových (Tihelka 1960, 32, 34).
Ucho na nich bývá umístěno zpravidla uprostřed výšky
stěny, někdy blíže k okraji (Tihelka 1960, 32). Novější
vyhodnocení nálezů ukázalo, že možnou variantou je
i umístění ucha až k okraji nádoby (nejnověji Rožnovský
2015, 56), jak je doloženo např. u koflíku z Budkovic
(Ondráček – Stuchlíková 1988, obr. 3: 7), Hodonic (Rož-
51
Nádoba byla součástí tzv. „sídlištního pohřbu“ ženy, v objektu
byla uložena společně s koflíkem s velmi nízko posazeným přelomem hrdla a podhrdlí, jehlicí s šikmo provrtanou kulovitou
hlavicí, bronzovou spirálkou, třemi jantarovými korálky a mušlí.
Z objektu pochází radiokarbonové datum 3510 ± 30 BP (Peška
– Tajer – Pankowská 2011, 50, 68), tedy 1918–1748 BC (s pravděpodobností 95,4 %).
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
126–168
novský 2015, 56, obr. 4: 5) nebo Hodonic - Loydovy cihelny (Rožnovský 2016, tab. 48: 6), který je i jinak svým
ke dnu mírně se zužujícím profilem velmi podobný koflíku z Mikulovic. Takovýto tvar koflíku poměrně masivní konstrukce, s nejširší částí u okraje, bez nožek
a s uchem na okraji nebo těsně pod ním je řazen do
starší fáze věteřovské kultury (Ondráček – Stuchlíková
1988, 16–18; Rožnovský 2015, 56).
11.1.2.2. Mísy
Druhou nejpočetnější kategorií nádob jsou v Mikulovicích mísy a mísovité nádoby, kterých bylo na pohřebišti
identifikováno celkem 26 kusů, z toho 21 profilovaných
a pět s jednoduchou profilací (z toho nádobu 89/1
se nepodařilo dohledat). I v tomto případě byly mísy
rozděleny do skupin na základě morfologických znaků
(obr. 64).
Skupina I (obr. 64: I)
Od ostatních profilovaných mis se odlišují nádoby 40/2,
91/2 a 43/1, které svým vyšším odsazeným hrdlem
a vyklenutým tělem ve spodní polovině nádoby stojí tvarově na pomezí vyšších profilovaných mis (typ „L“ podle M. Bartelheima /Bartelheim 1998/), hrnců s uchem
(typ „3A“ podle B. Zicha /Zich 1996/) a koflíků s vyklenutým tělem (typ „2E“ a „2D“ podle B. Zicha /Zich
1996/ a „A2.2“ podle M. Bartelheima /Bartelheim
1998/), které ale zpravidla dosahují výrazně menších
rozměrů. Všechny nádoby mají ven vyhnutý okraj, vyklenuté tělo a výrazně odsazený přelom hrdla od podhrdlí. Výškošířkové poměry všech nádob jsou si velmi
podobné.
Tvarově se koflíkům nejvíce podobá nádoba 40/2
s vyšším ven vyhnutým okrajem a odsazenou lištou odděleným vyklenutým tělem, mírně vtlačeným dnem,
svislým mírně prožlabeným uchem a k němu pravidelně
rozmístěnými bradavkovitými pupky. Tvarově nádoba
stojí někde na pomezí Bartelheimova typu koflíku
„A2.2“, který M. Bartelheim (1998, 16) až na výjimky
prostorově situuje na Moravu a do Dolního Rakouska,
a mísy typu „L1.4“, u které naopak uvádí výskyt v Čechách (Bartelheim 1998, 172). Umístění tří bradavkovitých pupků na přelomu hrdla a podhrdlí v křížovém
postavení s uchem se běžně vyskytuje na únětických
nádobách právě na Moravě (Tihelka 1953, 256) a koreluje tedy s místem běžného výskytu Bartelheimova typu
„A2.2“. Velmi podobný tvar, včetně tří bradavkovitých
pupků na přelomu hrdla a podhrdlí, pochází z Čech
z Prahy 9 - Miškovic (Ernée – Müller – Rassmann 2009,
381–383, Abb. 23: 20/8; Ernée 2015, 86–87, Abb. 45a:
20/8; 45c: 20/8) a je řazen do klasické fáze únětické
kultury (Ernée 2015, 87), jeho datování potvrzují i absolutní data z hrobu52. Z Moravy je možné uvést např.
nádobu z Hodonic, kterou D. Rožnovský (2015, 56, obr.
4: 1) řadí do starověteřovské fáze, nebo z Křepic-Hradiska (Tihelka 1960, 34, obr. 19: 10) a Mikulova (Tihelka 1960, 36, obr. 22: 9), kterým K. Tihelka (1960, 36)
připisuje únětický původ.
52
Z hrobu 20 pocházejí dvě absolutní data: 2120–1880 BC a 2280–
2030 BC (s pravděpodobností 95 %; Ernée 2015, 270, Taf. 46).
139
Keramika
Nádoba 91/2 se dochovala pouze ve fragmentárním
stavu a její původní podoba je výsledkem kresebné rekonstrukce dochovaných částí, velmi pravděpodobně se
však původně tvarově podobala předešlé nádobě, jen
s o něco více stlačeným tělem. Typologicky se jako
v předešlém případě nádoba nejvíce podobá Bartelheimovu typu koflíku „A2.2“, příp. míse typu „L1.4“ (Bartelheim 1998), u B. Zicha (Zich 1996) je nejbližším
tvarem koflík typu „2E2“ a hrnec s uchem typu „3A1“.
Kromě výše uvedených nádob je zde možné uvést další
dva exempláře z Hodonic (Rožnovský 2015, 54, obr. 3:
14, 15), které D. Rožnovský řadí do úněticko-věteřovského horizontu, avšak zároveň uvádí, že se tento tvar
vyskytuje již v mladší únětické kultuře (Rožnovský
2015, 54).
Od předchozích se odlišuje nádoba 43/1, jejíž tělo je
vyšší na úkor ne příliš vytaženého hrdla a která postrádá ucho. S předchozími ji naopak spojuje stejně ven
vyhnuté hrdlo s výrazným lištovitým odsazením od ven
vyklenutého těla. Nejvíce se podobá Bartelheimovu typu
„L1.1“, mezi který patří např. podobná nádoba z Kanína
(Bartelheim 1998, 231, Taf. 11: 1), kterou M. Bartelheim
(1998, 100) přiřazuje svému 3. stupni, a vzdáleně Zichovu typu „3A1“. Velmi podobná nádoba pochází také
ze Znojma (Tihelka 1960, 128, obr. 30: 2), kde je řazena
do věteřovské kultury.
Skupina J (obr. 64: J)
Pro skupinku čtyř vyšších mis (95/1, 51/1, 9/1 a 66/1)
je charakteristické oble vyklenuté tělo a nálevkovitě ven
vyhnutý okraj, jejich hrdlo není od podhrdlí nijak výrazně odděleno. Zatímco u mísy 95/1 představuje výduť
těla jednoznačně maximální šířku nádoby, u ostatních
je výduť přibližně stejně široká jako okraj. Tři mísy byly
opatřeny funkčními prvky – v místě maximální výdutě
u mísy 95/1 jsou dochovány 4 jazykovité pupky (původně jich bylo zřejmě 5) a u mísy 9/1 to je horizontální
ucho. Těsně nad maximální výdutí nádoby 51/1 jsou
umístěny tři dvojité pupky. Nádoby 95/1, 66/1 a 51/1
se nejvíce podobají Bartelheimovu typu „L2.2“, nádoba
9/1 má nejblíže k typu „L1.2“ (Bartelheim 1998), jejichž
výskyt M. Bartelheim (1998, 172) situuje převážně do
Čech. V typologii B. Zicha (Zich 1996) se pro ně nenachází přesnější analogie.
Od ostatních se nejvíce odlišuje mísa 95/1, jejíž výrazně vyklenuté tělo tvoří většinu výšky nádoby a kontrastuje s velmi malým ven vyhnutým okrajem. Velmi
podobná miska pochází z protoúnětického pohřebiště
v Pavlově (Peška 2009, 111, tab. 15: 5), určitou podobnost je možné vidět i v míse se čtyřmi jazykovitými
pupky pocházející z hrobu z Vrbčan53, kde se vyskytla
ve stejné kombinaci jako v Mikulovicích – s vakovitým
džbánem (Dvořák 1931, 9, tab. 2: 15; Moucha 1963, 15,
Abb. 2: 9; Bartelheim 1998, 256, Taf. 34: 9–10) a kterou
V. Moucha (1963, 15) řadí do své druhé fáze.
53
M. Bartelheim (1998, 256) ji přiřazuje typu „L1.1“, který ale chronologicky řadí do svého třetího stupně (Bartelheim 1998, 100).
Vzhledem ke kombinaci s vakovitým džbánem, který chronologicky náleží jeho prvnímu stupni (Bartelheim 1998, 99), a některým dalším shodně datovaným analogiím, je i tuto nádobu
možné přiřadit protoúnětické kultuře.
140
126–168
Mísa 66/1 se od předešlé liší rozevřenějším ústím,
absencí pupků a především odlišnou úpravou povrchu
– její vnější i vnitřní povrch je silně hlazený. Z Čech takováto mísa se silně hlazeným až leštěným povrchem,
bohužel bez nálezových okolností, pochází z Peček
u Nymburka (Bartelheim 1998, 239, Taf. 19: 8). M. Bartelheim (1998, 239) ji přiřazuje typu „L1.1“, který chronologicky řadí do svého třetího stupně (Bartelheim
1998, 100). Téměř stejná mísa, a to včetně úpravy povrchu, pochází také z protoúnětického pohřebiště v Mikulově (Ondráček 1967, 403–404, obr. 14: 8). Velmi
podobná mísa, jen s vertikálním uchem, byla nalezena
v Dolních Počernicích54 (Hásek 1959, 28, tab. 24: 7);
další obdobná mísa s vertikálním uchem a protilehlým
pupkem v Podivíně (Ondráček 1967, 403–404, obr. 14:
2). Vzhledem k tomu, že v případě mísy z Peček se jedná
o nález bez nálezových okolností (Bartelheim 1998, 239),
je zřejmě věrohodnější datace nádob z Moravy a Dolních
Počernic, které pocházejí z protoúnětických hrobů. Do
Reineckeho stupně A1 je datována mísa z bavorského
Kronwinklu (Kr. Landshut) náležící štraubingské kultuře (Ruckdeschel 1978, 213, Abb. 18: 15; Taf. 26: 9).
Pro datování do závěru únětické kultury by naopak
mohl svědčit fragment obdobné mísy nalezený v sídlištní jámě v Karsdorfu (Burgenlandkreis, Sachsen-Anhalt; Behnke 2013, 154, Taf. 4: 8), v jejímž keramickém
inventáři je patrný věteřovský vliv (Behnke 2013, 159).
Datování této mísy není na základě analogií možné rozhodnout, určitým vodítkem by však mohla být úprava
podstavy nádoby, která je v případě této mísy lehce projmutá. Publikovaná vyobrazení analogických nádob detail úpravy podstavy neuvádějí, tímto způsobem však
byly v Mikulovicích upravovány podstavy koflíků, které
je možné zařadit do mladší fáze únětické kultury (např.
koflíky 64/1, 23/1 nebo 91/1).
Jen o něco výraznější profilaci má mísa 51/1 se třemi
dvojitými pupky na rozhraní hrdla a podhrdlí, které ale
jinak není od hrdla nijak výrazně odděleno. I pro tuto
mísu je možné uvést jako analogii exemplář z Peček
u Nymburka (k dataci viz výše; Bartelheim 1998, 239,
Taf. 19: 8), a dále z Polep (Dvořák 1927a, 30, tab. 6:
21), kde se v hrobě nacházela s koflíkem s rytou třásňovou výzdobou, příp. mísu z Chotějovic (Pleinerová
1966, 432, obr. 54: 3), kterou I. Pleinerová (1966, 432)
řadí do svého stupně IB. Z Moravy je možné uvést např.
mísu z Podivína (Tihelka 1953, 303, obr. 11: 6). Část
mísy obdobného tvaru s dvojitými pupky na podhrdlí
(původně zřejmě čtyřmi) byla nalezena v sídlištním objektu č. 14/560 v Brandýse nad Labem - Vrábí (Langová 2019, tab. 27: 1). Na základě širokého spektra
uváděné datace k tomuto tvaru se zřejmě jedná o tvar
průběžný. Absolutní datum55 z hrobu 51 ukazuje na
klasickou fázi únětické kultury (viz také obr. 68).
54
55
Mísa byla v hrobě uložena s vakovitým džbánkem (typ „D2.4“
podle M. Bartelheima /Bartelheim 1998/; Hásek 1959, 28, tab.
24: 6) a s vakovitým džbánem s velmi nízko posazenou maximální výdutí (nejblíže typ „D2.4“ podle M. Bartelheima /Bartelheim 1998/; Hásek 1959, 28, tab. 24: 8). M. Bartelheim (1998,
99) tento typ džbánu řadí do své první fáze.
Z hrobu 51 v Mikulovicích pochází absolutní datum 3516
± 20 BP, tedy 1911–1766 BC (s pravděpodobností 95,4 %; viz
níže, kap. 17.1).
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Keramika
126–168
Obr. 64. Mikulovice. Typologické členění mis (skupiny I–O). Návrh M. Langová, grafika M. Ernée. — Fig. 64. Mikulovice. Typological classification of bowls
(groups I–O). Design by M. Langová, graphic by M. Ernée.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
141
Keramika
Esovitou profilaci, i když ne s tak výrazně vyklenutým tělem, má i mísa 9/1. V místě maximální výdutě
těla je nasazeno horizontální ucho a hrdlo není od podhrdlí nijak výrazně odděleno. Právě tím se kromě oblé
esovité profilace mísa odlišuje od Bartelheimova typu
„L1.2“, kterému je jinak velmi podobná. Ten M. Bartelheim (1998, 100) řadí do svého druhého stupně, na základě výše jmenovaných odlišností je pravděpodobně
možné mísu pokládat za jakýsi „prototyp“ tohoto typu.
Plynulostí přelomu hrdla a podhrdlí se jí velmi podobá
mísa z Chotětova, která je navíc netypicky zdobená
rytou třásňovou výzdobou a chronologicky spadá do třetího stupně V. Mouchy (Langová – Švédová 2017, 238),
nebo mísa z Dolních Počernic (Hásek 1959, 17, tab.
11: 1; Moucha 1963, 27, Abb. 11: 36). Tvarově podobná,
avšak již s výrazně odděleným hrdlem od podhrdlí, je
mísa ze Sulejovic - Reisova kamenolomu (Zápotocký
1982, 382, obr. 13: 7). V. Moucha (1963, 27, 45) tento
tvar nazývá mísou „lovosického typu“ a řadí ho do svého
třetího stupně.
Skupina K (obr. 64: K)
Další skupinu představují mísy s ven vyhnutým okrajem a hrdlem výrazně odsazeným od podhrdlí (2/2, 1/1,
19/2, 32/1), na které nasedá tělo velmi mírně ven vyklenuté. Tento typ nádob označuje B. Zich (1996, 83–
85) jako tzv. „Burker Töpfe“. Nádoby 19/2 a 32/1 jsou
na podhrdlí opatřeny dvojicí a nádoba 1/1 trojicí bradavkovitých nebo jazykovitých pupků. Nádoba 2/504
nemá žádné pupky, ale z okraje vycházející svislé ucho,
které ji odlišuje od předchozích, a lze ji proto jednoznačně ztotožnit s typem „3C3“ B. Zicha (Zich 1996).
V typologii M. Bartelheima (Bartelheim 1998) ji je možné zařadit pouze rámcově k typu „L1.3“, který je dle
M. Bartelheima (Bartelheim 1998, 172) rozšířen především v Čechách a ve Slezsku a který chronologicky řadí
do své druhé fáze (Bartelheim 1998, 99). Podobná mísa
s uchem na okraji, bohužel bez nálezových okolností, je
známa z Ohrady (Bartelheim 1998, 237–238, Taf. 17:
18). Tvarově velice podobná nádoba pochází z hrobu 8
v Burku u Bautzen (Kr. Bautzen, Sachsen; Grünberg
1940, Abb. 7: Grab 8), z téže lokality je také podobná
o něco více rozevřená mísa s uchem těsně pod okrajem56
(Spehr 1967, 64, Abb. 5: 5). Nádoby typu „3C3“ připisuje B. Zich (1996, 293) své čtvrté fázi.
Ostatní nádoby odpovídají Zichovu typu „3C1“ (Zich
1996) a v typologii M. Bartelheima (Bartelheim 1998) se
nejvíce blíží jeho typu „L1.1“, pro který kromě Čech
uvádí výskyt především ve Slezsku a středním Německu
(Bartelheim 1998, 172). Tento tvar má mnohočetné analogie v Burku u Bautzen (Grünberg 1940, Abb. 6: Grab
6; Billig 1958, 7–16, Abb. 2: 1, 4, 7; Spehr 1967, 65,
Abb. 5: 357; Zich 1996, 83–84) i na dalších lokalitách
v Sasku a Slezsku (Zich 1996, 83–84) – např. na lokalitě
Wroclaw-Wojszyce (Dolnoslezské voj.; Machnik 1977,
117, Taf. 21: 13). Z Čech podobnou nádobu známe
z Řepova (Turek 1932, 55, tab. 7: 29). B. Zich (1996,
291) sice uvádí, že typ „3C1“ se vyskytuje od konce
56
57
Mísa s uchem se nacházela v hrobě s bronzovým manžetovitým
náramkem a částí hrubší hmoždířovité nádoby (Spehr 1967, 64).
Mísa byla v hrobě uložena společně s miniaturní nádobkou velice podobnou nádobce 36/202 (Spehr 1967, 65).
142
126–168
druhé fáze a především ve fázi třetí, zároveň ale uvádí
častý výskyt v kombinaci s únětickými jehlicemi s očky
a nádobkami s vysokým hrdlem, které jsou obecně považovány za typickou náplň klasické únětické kultury
(Bartelheim 1998, 99). M. Bartelheim (1998, 100) datuje
mísy typu „L1.1“ do své třetí fáze. Nádoby tohoto typu
je tedy možné s největší pravděpodobností zařadit právě
do klasické fáze únětické kultury.
Skupina L (obr. 64: L)
Vysoké mísy s nálevkovitě ven vyhnutým okrajem, který
představuje největší průměr nádoby, a s kónicky ke dnu
se zužujícím tělem, které na rozdíl od předchozí skupiny
není ven vyklenuté, označuje B. Zich (1996, 84) jako
„Burker Töpfe“ typ „3C2“. Této charakteristice odpovídají z Mikulovic nádoby 10/1 a 67/1. Největší koncentraci tohoto tvaru uvádí B. Zich (1996, 83) v Horní
Lužici, dále se vyskytly v Dolní Lužici, Sasku a Slezsku.
Z Čech uvádí obdobné nádoby z Libčan (Domečka 1932,
51, tab. 6, 21), Postoloprt (Pleinerová 1966, obr. 26: 1),
Kanína (Hrdlička 1968, 514, obr. 4: 9), Turska (Schmidt
1909, 244–245, obr. 6; Moucha 1963, 36–38, Abb. 16:
11) a Hlízova (Moucha 1963, 18–20, Abb. 6: 15), zároveň ale upozorňuje, že v Čechách je tento tvar ovlivněn
podobou pokročilých mis lovosického typu (Zich 1996,
84). Uváděné české analogie jsou ale tvarově mírně odlišné. Odpovídá jim mikulovická mísa 57/1, která má
malé horizontální ouško, stejně jako mísa z Hlízova,
a navíc ještě protilehlý bradavkovitý pupek, a mísa 68/1
s horizontálním uchem. Míse 57/1 je velmi podobná
mísa s malým horizontálním uchem a protilehlým pupkem z Plotišť n. Labem (Moucha 1963, 22, Abb. 7: 33),
kterou V. Moucha datuje do poklasické fáze, ev. mísa
z únětického sídliště v Praze 9 - Vysočanech (Pasternak 1923, 336, obr. 157: 8).
B. Zich (1996, 84) nádoby tohoto typu obecně řadí do
svého čtvrtého stupně, tedy klasické únětické kultury.
Mísu z Libčan datuje V. Moucha (1963, 23) do klasické
fáze a z Hlízova do poklasické fáze únětické kultury
(Moucha 1963, 18). V typologii M. Bartelheima (Bartelheim 1998) se mísy 10/1 a 67/1 nejvíce (ale přesto poměrně vzdáleně) podobají typu „L2.1“ a mísy 57/1
a 68/1 typu „L1.2“; M. Bartelheim oba typy shodně řadí
do svého druhého stupně, v případě typu „L1.2“ do závěrečné části (Bartelheim 1998, 100), a připisuje těmto
tvarům především českou provenienci (Bartelheim 1998,
172).
Skupina M (obr. 64: M)
O poznání rozevřenější a nižší jsou mísy 81/2 a 87/1,
jejichž hrdlo je vyšší (u nádoby 87/1 zabírá dokonce
2/5 výšky nádoby) a od podhrdlí je odděleno výraznějším zalomením. Obě mísy mají na přelomu funkční
prvky – mísa 81/2 nepravidelně rozmístěný protáhlý jazykovitý pupek a dvojitý bradavkovitý pupek a mísa
87/1 čtyři do kříže postavené větší bradavkovité pupky.
Nádoba 87/1 odpovídá typu „5F“ B. Zicha (Zich 1996)
a nádoba 81/2 se tomuto typu velmi blíží. V typologii
M. Bartelheima (Bartelheim 1998) se obě nádoby nejvíce
blíží typu „L2.1“; jedná se však o podobnost poměrně
vzdálenou.
Největší koncentraci tohoto tvaru klade B. Zich (1996,
113) do Slezska v rámci skupiny Nowa Cerekwia, což
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Keramika
potvrzují i poměrně přesné mnohočetné analogie k oběma mikulovickým nádobám v rámci tvarů skupiny
Nowa Cerekwia (okr. Głubczice, Opolské voj.), které
uvádí S. Łęczycki (2014, Abb. 56: II, III). Tato skupina
chronologicky spadá do období komplexu Maďarovce –
Věteřov – Böhemkirchen (Łęczycki 2014, 201; Zich 1996,
113). Mísa 87/1 odpovídá variantě mísy II S. Łęczyckého (Łęczycki 2014, 216) a má i další analogie např. na
lokalitách Wrocław-Oporów (Dolnoslezské voj.) a Jędrychowice (okr. Strzelin, Dolnoslezské voj.; Łęczycki
2014, 216) a na základě dostupných vyobrazení (Dvořák
1927a, 30, tab. 6: 21; Bartelheim 1998, Taf. 25: 6) také
v Polepech58 (mísa se šesti pupíky). Mísa 81/2 odpovídá
variantě III S. Łęczyckého (Łęczycki 2014, 216) s dalšími
analogiemi na lokalitách Wrocław-Oporów (z fáze Wrocław-Oporów IV), Hlízov (Dvořák 1927b, 354, tab. 89: 1;
Łęczycki 2014, 216) a Tursko59 (Moucha 1963, 37, Abb.
16: 11; Zich 1996, 113).
Skupina N (obr. 64: N)
Následující skupinu (83/2, 27/1, 13/1a, 24/1) tvoří široce rozevřené mísy s nízkým ven vyhnutým okrajem,
který je od podhrdlí výrazně oddělen. Jejich tělo směřuje
kónicky k poměrně úzkému dnu, stěny jsou buď rovné
(83/2, 27/1), nebo jen velmi mírně ven vyklenuté (13/1a,
24/1). Z okraje vychází svislé ucho, které u nádob 83/2
a 24/1 okraj lehce převyšuje a které se svojí spodní částí
upíná na přelom hrdla a podhrdlí nebo těsně pod něj.
Mísy odpovídají typu „4K1“ podle B. Zicha (Zich 1996),
který je nazývá „variantou Tomice“ (Zich 1996, 99) a řadí
je do své páté fáze (Zich 1996, 282). Koncentraci tohoto
tvaru uvádí ve Slezsku, např. na sídlišti Nowa Cerekwia
(okr. Głubczice, Opolské voj.; Zich 1996, 99). Zde je jako
příklad keramiky typu Nowa Cerekwia uvádí i S. Łęczycki
(2014, 206, Abb. 56). O něco řidčeji se vyskytují také ve
středním Německu a v Sasku (Zich 1996, 99) – např.
v Burku u Bautzen (Kr. Bautzen, Sachsen; Zich 1996,
283). Z Čech uvádí B. Zich (1996, 99–100) jejich koncentraci z Lovosicka – např. z Libochovan (Zápotocký 1982,
366, obr. 4: 7) nebo Lovosic (Zápotocký 1982, 378, obr.
9: 3). Dále jsou známé např. z Turska60 (Moucha 1963,
36, Abb. 16: 9), Tetína (Durdík – Rosolová 1975, 189,
obr. 1: 3) nebo ze sídlištního materiálu v Brandýse nad
Labem - Vrábí (Langová 2012, Tab. 20: 798/13; 27:
107C/15; 2019, obr. 8: 4E), kde jsou datovány do poklasické fáze únětické kultury (Langová 2012, 125; 2019,
113). Tento tvar se vyskytuje ale i na Moravě (Tihelka
1953, 257; Zich 1996, 100), příkladem je mísa z Opatovic u Rajhradu (Tihelka 1953, 301, obr. 11: 3) nebo dvě
mísy z Hodonic (Stuchlíková 1987, 12, obr. 1: 2; Rožnovský 2015, 54, obr. 3: 12, 13), které D. Rožnovský (2015,
54) datuje do úněticko-věteřovského horizontu.
58
59
60
Mísa byla v hrobě uložena společně s „hrnečkem se třemi vodorovnými rýhami a svislými třásněmi zdobeným“ (Dvořák 1927a,
30; Bartelheim 1998, 243).
V tomto hrobě se mísa nacházela společně s dalšími dvěma talířovitě rozevřenými mísami, trojúhelníkovitou dýčkou, bronzovou záušnicí a jantarovým náhrdelníkem. Hrob byl překryt
masivním kamenným závalem (Moucha 1963, 36).
V hrobě se mísa nacházela společně s dalšími dvěma mísami (viz
předešlá poznámka), trojúhelníkovitou dýčkou, bronzovou záušnicí a jantarovým náhrdelníkem. Hrob byl překryt masivním kamenným závalem (Moucha 1963, 36).
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
126–168
Skupina O (obr. 64: O)
V rámci souboru se vyskytlo pět mis s jednoduchou profilací okraje. Vyšší a uzavřenější tvar s mírně nálevkovitě rozevřenými stěnami představují nádoby 90/1
a 74/1, které se tvarově nejvíce podobají typu „M1.1“
podle M. Bartelheima (Bartelheim 1998) a „10G2“ podle
B. Zicha (Zich 1996). Mísa 90/1 má špičatě rozšířenou
podstavu. Naopak nízké a široce rozevřené jsou nádoby
73/1 a 13/1b (zde je rozevření natolik extrémní, že je
možné uvažovat o označení „talíř“), které se blíží typu
„5A2“ podle B. Zicha (Zich 1996). S určitou pravděpodobností je mezi široce rozevřené mísy možné zařadit
i nádobu 89/1, tu se však nepodařilo dohledat a její
přibližný tvar je znám pouze na základě fotografické
terénní dokumentace, která by mohla ukazovat na typ
„4M“ podle B. Zicha (Zich 1996). M. Bartelheim (1998)
pro tento tvar neuvádí žádné bližší analogie. U dvou
nádob jsou patrné stopy po funkčním prvku, u mísy
73/1 po odlomeném horizontálním uchu a u mísy 74/1
zřejmě po plochém jazykovitém výčnělku.
Vyšší jednoduché mísy jsou průběžným tvarem,
který se vyskytuje po celou starší dobu bronzovou
a nelze ho tedy blíže chronologicky zařadit (Moucha
1963, 12; Bartelheim 1998, 99). Doložen je již v rámci
starší únětické kultury – např. z Postoloprt (Pleinerová
1962, 6–7, obr. 13), kde ho I. Pleinerová (1966, 386) na
základě dalšího hrobového inventáře řadí do staroúnětické kultury nebo v několika exemplářích z Dolních
Počernic, mísa z hrobu 59 má dokonce podobně rozšířenou podstavu jako mikulovická mísa 90/1 (Hásek
1959, 26, tab. 22: 5) a mísa z hrobu 51 má zase shodně
s 74/1 stopy po odlomeném jazykovitém výčnělku
(Hásek 1959, 23, tab. 19: 7). Dvě malé misky podobného tvaru s výčnělkem jsou známy také z Polep u Kolína (Dvořák 1927a, 26–27, tab. 5: 15, 19). Podobné
misky pocházejí i ze staroúnětického pohřebiště v Praze
8 - Ďáblicích (Kostka – Smejtek 2012, 684, obr. 8: 3, 4).
Do mladšího období únětické kultury datuje I. Pleinerová, roz. Hnízdová (Hnízdová 1955, 305) jednoduchou
hlubší misku z Března (Hnízdová 1955, 300–301, obr.
156: 10). Tvarově podobná mísa s odlišnou úpravou povrchu (leštěným pásem pod hrdlem a mírně drsněným
tělem)61 a horizontálním uchem se nacházela pod mohylou v Brandýse nad Labem - Vrábí, kde je typologicky řazena do nejmladší (poklasické) fáze únětické
kultury62 (Danielisová – Langová et al. 2013, 70, obr. 7).
Misky s jednoduchým široce rozevřeným okrajem,
často opatřené vertikálním uchem, se běžně vyskytují na
Moravě v závěru únětické kultury a v kultuře věteřovské.
Neznámé nejsou ale ani ze stejného chronologického období v Čechách. Z Moravy známe např. dva exempláře
z Šardiček, které K. Tihelka (1953, 257, obr. 13: 6, 7) řadí
do mladší fáze únětické kultury, několik shodně datovaných (Ondráček 1962, 81) misek z Rebešovic (Ondráček
1962, 12, 38, 50, tab. 48: 2; 51: 3; 53: 1) nebo mísa
61
62
Takováto úprava povrchu se vyskytuje u jednoduchých mis s kónicky rozevřenými stěnami v moravské věteřovské kultuře (Ondráček – Stuchlíková 1988, 13).
Tři radiokarbonová data z objektu po kalibraci ukazují na interval 2133–1921 BC s pravděpodobností 95 % (Danielisová – Langová et al. 2013, 71, 76–77).
143
Keramika
z Opavy-Vávrovic (Hlas – Stuchlík – Šín 2017, 58, obr. 7:
1; 14: 1). Dvě jednoduché mísy obsahoval věteřovský hrob
v Hulíně - U Isidorka, který spadá na přelom starší
a střední doby bronzové (Daňhel 2010; Rožnovský 2015,
59). V Čechách byla podobně rozevřená mistička s dvěma
otvory pod okrajem63 nalezena v sídlištní jámě s lidským
skeletem v Blažimi (Pleinerová 1966, 390, obr. 30: 3);
stejně umístěné dva otvory má i široce rozevřená miska
z Prahy 9 - Vinoře, která je řazena k věteřovským tvarům
(Hnízdová 1954, 194, obr. 3: 5). Talířovitě rozevřená
miska s horizontálním uchem pochází ze sídliště v Křemýži - Köhlerově pískovně (Pleinerová 1966, 431, obr.
52: 1), které I. Pleinerová (1966, 428) řadí na závěr svého třetího stupně s patrnými věteřovsko-maďarovskými
prvky. V hrobovém kontextu byla nalezena talířovitě rozevřená miska ve Vliněvsi (Limburský a kol. 2018, tab. 7:
3). U mísy 73/1 je i přes částečnou rekonstrukci nádoby
patrné mírné lalokovité vytažení stěn. Tvarově i vytažením
stěny se jí velmi podobá mísa z Velkých Žernosek, která
je však opatřena vertikálním uchem (Pleinerová 1958, 60,
obr. 1: 4). I. Pleinerová (1958, 60) píše, že „podobné misky
jsou hojným a typickým zjevem ve středodunajské mohylové kultuře, nejsou však vhodné pro bližší datování“ a zároveň předpokládá jejich vývoj z věteřovských a maďarovských misek s uchem pod okrajem, které mohou mít
jazykovitě vytažený okraj. D. Rožnovský (2015, 61) počátek výskytu mis s vytaženými laloky datuje do poklasické
fáze věteřovské kultury.
S jistou pravděpodobností lze mezi misky s jednoduchým široce rozevřeným okrajem zařadit také nedohledanou nádobu 89/1, jejíž podoba je známa pouze na
základě ne příliš detailních fotografií z terénu (tab. 56:
F). Podle dostupné fotografické dokumentace šlo patrně
o větší (cca 25 cm širokou) mísu s lehce vyklenutým
tělem a zřejmě jednoduchým okrajem. Některé fotografie naznačují, že okraj mohl být i dovnitř rozšířený. Původní rekonstrukci tvaru ztěžuje fakt, že mísa nebyla
zachována vcelku. Při zvážení známých faktů mohla
mísa s jistou pravděpodobností vypadat např. jako mísy
klasické únětické kultury z Rebešovic (Ondráček 1962,
15, 29, tab. 49: 1; 50: 5) nebo věteřovské mísy z Bezměrova (Tihelka 1960, 123, obr. 9: 7; 24: 10), ev. Křepic-Hradiska (Tihelka 1960, 125, obr. 22: 1) a Dolních
Kounic (Tihelka 1960, 124, obr. 20: 10). Tento tvar je
znám i v kombinaci s dovnitř rozšířeným okrajem –
např. z Hodonic (Rožnovský 2015, 54, obr. 3: 16). Podle
D. Rožnovského (Rožnovský 2015, 54) se vyskytuje
v omezené míře již v poklasické únětické kultuře a na
oblibě získává v období kultury věteřovské.
11.1.2.3. Miniaturní nádobky
S 25 exempláři představují miniaturní nádobky třetí nejčastější keramický tvar nalezený na mikulovickém pohřebišti (obr. 65). Tvarově se mezi nimi nachází
pohárky, nádobky s vysokým hrdlem, dvojkónické nádobky, mističky i kulovité nádobky.
63
I. Pleinerová (1966, 390) funkci otvorů nijak nespecifikuje, ale
nakolik je podle publikovaného obrázku možné posoudit, nelze
vyloučit, že se jedná o pozůstatek po horizontálním uchu.
144
126–168
Skupina P (obr. 65: P)
Jako samostatnou skupinu v rámci miniaturních nádobek lze vyčlenit čtyři pohárky s ven vyhnutým okrajem a mírně ven vyklenutým tělem (40/1, 2/503, 59/1
a 64/2), u pohárků 40/1 a 2/503 je hrdlo od podhrdlí
výrazně odděleno, u pohárků 59/1 a 64/2 není předěl
tak zřetelný. Tvarově je lze přiřadit k typu „G4.1“ M.
Bartelheima (Bartelheim 1998), resp. k typu „G4.2“
v případě pohárku 64/2, a „7G1“ B. Zicha (Zich 1996),
které se typicky vyskytují s plastickými výčnělky, ev.
s ouškem. U mikulovických exemplářů se vyskytl plastický prvek pouze na pohárku 59/1 ve formě bradavkovitého pupku a na pohárku 64/2 formou svislého ouška
vycházejícího z okraje. Další dva nemají zřejmé stopy po
jakémkoliv funkčním prvku (z pohárku 40/1 je však dochována pouze polovina nádobky).
Tento typ pohárků je kromě Čech (Bartelheim 1998,
172) rozšířen také v oblasti středoněmecké únětické kultury (Bartelheim 1998, 172; Zich 1996, 144),
z Čech známe např. pohárky s výčnělkem z Března
u Loun (Hnízdová 1955, 300, obr. 157: 5), který je
řazen do mladší fáze únětické kultury (Hnízdová 1955,
305; Pleinerová 1966, 362), a Kamýku (Hlava 2016,
obr. 8: 13) nebo stejně datované pohárky z Liběšovic64
(Moucha – Pleinerová 1966, 520, obr. 149: 5), Klecan
(Ernée – Profantová et al. 2011, 312, obr. 4: 3), nebo
moravských Rebešovic (Ondráček 1962, 32, tab. 50:
9). Pohárek z Turska (Schmidt 1909, 245, obr. 7) datuje V. Moucha (1963, 36, Abb. 16: 15) až do závěru
únětické kultury. Stejně tak štíhlý pohárek bez výčnělku ze sídlištního objektu z Křemýže - Köhlerovy
pískovny náleží podle I. Pleinerové (Pleinerová 1966,
428, obr. 52: 4) na konec jejího třetího stupně. Na
možné i o něco starší datování ukazuje velmi podobný
pohárek s bradavkovitým pupkem z hrobu 65 v Polepech (Dvořák 1927a, 33, tab. 8: 4), který na základě
dalšího hrobového inventáře65 datuje V. Moucha (1963,
12) do své třetí fáze. Podobně datuje pohárek se čtyřmi pupky (Dvořák 1927a, 37, tab. 9: 8) z hrobu 100
nebo pohárek s výčnělkem z hrobu 116 (Dvořák 1927a,
39, tab. 10: 9). Do stejného období spadá také pohárek bez výčnělků z únětického pohřebiště v Kněževsi
(Smejtek 2001, 235, obr. 32: 2; 2011, 55, obr. 32: 3).
M. Bartelheim (1998, 100) tento typ obecně datuje
shodně s H. E. Manderou (Mandera 1953, 212) do
mladší fáze únětické kultury.
Pro pohárek 64/2 je možné v Čechách najít analogii
v Sedlci (Bartelheim 1998, 252, Taf. 31: 7), Chotěbudicích (Rada 1981, 626, obr. 4: 2) nebo Vrbčanech66
(Dvořák 1933, 61, tab. 6: 11), avšak obě nádobky jsou
opatřeny pouze výčnělkem a ne ouškem jako nádobka
64
65
66
V hrobě 24 byl kromě pohárku s výčnělkem nalezen také jantarový náhrdelník složený z 28 korálků, zlomky bronzové záušnice, drátěného kroužku, únětická jehlice s očkem a kamenné
hladítko (Moucha – Pleinerová 1966, 520; Ernée 2012a, 134).
V jednom hrobě uložen s vysokou mísou s vyklenutým tělem
a vertikálním uchem a džbánkem s třásňovou výzdobou, jejíž horizontální ryté linie jsou doplněny řadou vpichů (Dvořák 1927a,
33, tab. 8: 7, 8).
V hrobě uložen pod masivní kamennou konstrukcí se dvěma zlatými záušnicemi a dvěma bronzovými jehlicemi s roztepanou
hlavicí svinutou v rourku (Dvořák 1933, 61).
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Keramika
64/2. Zároveň vnější povrch byl zřejmě hlazený. M. Bartelheim (1998, 99) pro tento tvar neuvádí žádnou bližší
dataci a lokalizuje ho především do Čech (Bartelheim
1998, 172). Velice podobná, včetně úpravy vnějšího povrchu a postavení ouška, je nádobka z Rebešovic (Ondráček 1962, 12, tab. 48: 1) kladená do klasické fáze
únětické kultury (Ondráček 1962, 81). Tvarově velice
podobnou nádobku s mírně drsněným vnějším povrchem, ale s níže postaveným ouškem a bradavkovitými
pupíky, uvádí také J. W. Neugebauer (1979, 36, Abb. 3:
F) jako jeden z typických tvarů skupiny Böheimkirchen.
Skupina Q (obr. 65: Q)
Jako tzv. „Steilhalsgefäße“ nazývá M. Bartelheim (1998)
nádobky s jednoduchým vysoko vytaženým okrajem.
Jeho typu „H2.1“ s vysoko vytaženým hrdlem, které
výrazně převyšuje vyklenuté tělo, odpovídají nádobky 85/1, 32/2, 4/1 a 36/202. V typologii B. Zicha
(Zich 1996) se nejvíce podobají typu „11A1“. Plastické
funkční prvky jsou doloženy ve dvou případech – na nádobce 36/202 v podobě třech bradavkovitých pupků
a u nádobky 85/1 dvou bradavkovitých pupků (původně mohly být také tři). Jejich absence u ostatních
nádobek však může být zapříčiněna špatným stavem
dochování. Zatímco hrdlo je u všech nádobek velmi podobné, jen u 85/1 mírně prohnuté, vyklenutí těla se
vzájemně liší.
Tělo nádobky 85/1 je oble ven vyklenuté s maximální
výdutí v horní části těla. Na rozdíl od ostatních má lehce
prohnuté hrdlo. Jedná se o v Čechách běžně se vyskytující tvar charakteristický pro vrcholnou fázi únětické
kultury (Ondráček 1962, 72). Kombinace vyklenutého
těla a prohnutého hrdla je známa na nádobce z Turska67 (Moucha 1963, 36–37, Abb. 16: 7), kterou V. Moucha (1963, 36–37) řadí ke klasické fázi únětické kultury,
nebo z Dřínova (Schmidt 1895, 733–734, tab. 42: 7).
Mírně prohnuté hrdlo, maximální výduť v polovině
výšky těla, plastické pupky na podhrdlí má nádobka
z mladoúnětického pohřebiště z Liběšovic u Podbořan68 (Streit 1934, 67, Taf. 1: 6; Moucha – Pleinerová
1966, 520, obr. 146: 21). Na Moravě je takováto profilace známa např. na nádobce se třemi pupky z Lanžhota (Dostál 1962, 16, obr. 5: 7), kterou autor datuje do
nejmladší fáze únětické kultury (Dostál 1962, 18), nebo
na shodně datované (Ondráček 1962, 72) nádobce z Rebešovic (Ondráček 1962, 28, tab. 49: 6). Na Moravě se
můžeme setkat s podobnou profilací také u větších
nádob, které bývají, stejně jako nádoba 85/1, často doplněny o plastické pupky nebo výčnělky (Tihelka 1960,
44). Tvarově velmi podobná je i např. nádoba z Blučiny
(Tihelka 1960, 48, obr. 12: 8), která náleží věteřovské
kultuře.
Nádobce 32/2 se svým vyklenutým tělem, ale rovným
hrdlem, podobá nádobka z Vrbčan (Moucha 1963, 15,
Abb. 3: 3), kterou V. Moucha (1963, 15) řadí do klasické
67
68
S nádobkou byl v hrobě uložen ještě jantarový náhrdelník
s bronzovými spirálkami, únětická jehlice s očkem, bronzová záušnice a oblázek (Moucha 1963, 36).
V hrobě 26 byl ještě nalezen jantarový korálek, bronzová záušnice a fragmenty bronzového kroužku (Streit 1934, 67; Moucha
– Pleinerová 1966, 520; Ernée 2012a, 134).
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
126–168
fáze, a z Liběšovic dvě nádobky z hrobů 1769 (Streit
1934, 66, Taf. 1: 3; Moucha – Pleinerová 1966, 519, obr.
145: 3) a 3470 (Streit 1934, 68, Taf. 1: 11; Moucha – Pleinerová 1966, 521, obr. 148: 13).
Na rozdíl od předchozích se vyklenutí těla u nádobky
4/1 nachází přibližně v polovině výšky a je oble zalomené. Stejnou profilaci má také např. další exemplář
z Vrbčan (Moucha 1963, 15, Abb. 3 : 4), který V. Moucha
(1963, 15) řadí do klasické fáze, stejně datovaná je také
nádoba z Liběšovic u Podbořan se dvěma protilehlými
pupky (Streit 1934, 68, Taf. 1: 12; Moucha – Pleinerová
1966, 521, obr. 149: 10) nebo z Dřínova (Schmidt 1895,
733–734, tab. 42: 18).
Nejméně výrazné tělo má nádobka 36/202, které
není vyklenuté téměř vůbec a směřuje šikmo ke dnu.
Na jejím přelomu hrdla a podhrdlí se nachází tři bradavkovité pupky. Analogický tvar je znám z hrobu 33
z Prahy 9 - Miškovic71, který náleží klasické fázi únětické kultury (Ernée – Müller – Rassmann 2009, 373,
Abb. 20: 26; Ernée 2015, 87, Abb. 45a: 33/3), stejně
datovaná je podobná nádobka se dvěma horizontálními
oušky z Vliněvsi (Kalfusová 2008, 18, tab. 4: 299/16a)
nebo s třemi pravidelně rozmístěnými horizontálními
výčnělky z Klecan (Ernée – Profantová et al. 2011, 312,
obr. 4: 5).
Tento typ keramiky se vyskytuje především v Čechách (Bartelheim 1998, 172), B. Zich (1996, 174) uvádí
jejich výskyt i v „severní části“ únětické kultury, především ve středním Slezsku a Horní Lužici. Jedním z příkladů je nádobka z hrobu v Burku u Bautzen (Kr.
Bautzen, Sachsen), která se až na absenci plastických
výčnělků tvarově velice podobá nádobce 36/202 (Spehr
1967, 65, Abb. 5).
Skupina R (obr. 65: R)
Dvojkónické nádobky 13/2, 3/3, 82/1, 55/2 a 33/1 se
velmi podobají nádobkám předchozí skupiny. Na rozdíl
od nich ale nemají tělo nijak vyklenuté, to míří od poměrně nízko posazeného (ve spodní třetině nádoby) přelomu hrdla a podhrdlí přímo ke dnu (13/2, 3/3, 82/1);
u nádobek 55/2 a 33/1 jsou stěny dokonce lehce projmuté. Zároveň přelom hrdla a podhrdlí není tvořen výrazným odsazením, ale přímo ostrým přelomem, který
představuje maximální šířku nádoby. Ten M. Bartelheim
(1998, 28) přirovnává k přelomu hrdla a těla u klasických únětických koflíků, R. Turek (1932, 57, obr. 37: 2)
o dvojkónické nádobce z Neuberku dokonce píše jako
o únětickém koflíku: „lom na podhrdlí kolmo seříznutý,
69
70
71
V hrobě 17 se kromě nádobky nacházel ještě náhrdelník z 11 jantarových korálků a 14 trubiček, bronzové spirálky, únětická jehlice s očkem, dvě zlaté kličkovité záušnice a vyleštěný oblázek
(Streit 1934, 66; Moucha – Pleinerová 1966, 519; Ernée 2012a,
134).
V hrobě 34 byl nalezen jantarový náhrdelník z devíti kulovitých
a čtyř protáhlých korálků, náramek z 18 soudkovitých bronzových korálků, bronzové šídlo, fragmenty únětické jehlice s očkem
a červený oblázek s ohlazenou ploškou (Streit 1934, 68; Moucha
– Pleinerová 1966, 521; Ernée 2012a, 134).
Nádobka se nacházela v hrobě s jantarovým náhrdelníkem z 38
korálků a jednoho rozřaďovače s několikanásobným vrtáním,
únětickou jehlicí a dvěma bronzovými záušnicemi (Ernée – Müller
– Rassmann 2009, 374; Ernée 2015, Taf. 63).
145
Keramika
v jednom místě pupíkovitě vystupuje místo ucha“. Přelom
u nádobky 55/2 je tvořen dvěma ostrými hranami
stejně jako u koflíků 94/1 a 6/1. U nádobky 82/1 není
tělo od podstavy nijak výrazně odděleno (podobně jako
např. u koflíku 47/1) a nádobka na rovném podkladu
není schopna stát rovně. Plastické prvky se vyskytly ve
dvou případech – nádobka 13/2 je na přelomu hrdla
a těla opatřena dvěma nepravidelně rozmístěnými bradavkovitými pupky, u nádobky 3/3 je dochován jeden
pupek (vzhledem ke špatnému stavu dochování nádobky jich ale mohlo být původně i více). U B. Zicha
(Zich 1996) tento tvar odpovídá jeho typu „11A2“, v typologii M. Bartelheima (Bartelheim 1998) typu „H1.1“.
I přes několik známých exemplářů ze Slezska (z toho
dva z pohřebiště v Mierczicích, okr. Jawor, Dolnoslezské voj.) a středního Německa (Zich 1996, 174), se tento
tvar nejhojněji vyskytuje v Čechách, kde je ho zřejmě
možné považovat za domácí (Bartelheim 1998, 172). Nádobce 33/1 se tvarově velmi blíží dvojkónická nádobka s vysokým hrdlem a třemi pupky z Polep (Dvořák
1927a, 40, tab. 10: 20), kterou V. Moucha (1963, 13)
řadí do klasické fáze únětické kultury, nebo stejně stará
podobně profilovaná nádobka z Března u Loun (Hnízdová 1955, 305, obr. 157: 6). Obdobně vysoké hrdlo
mají také dvě dvojkónické nádobky z Českého Brodu
(Böhm 1932a, 49, tab. 4: 4, 5) nebo nádobka z Poděbrad, která je navíc zdobena dvěma horizontálními rytými liniemi (Bartelheim 1998, 240, Taf. 21: 10). Přelom
hrdla a podhrdlí s dvěma ostrými hranami, podobně
jako 55/2, má zřejmě nádobka s jedním pupíkem z Malína (Bartelheim 1998, 236, Taf. 15: 5). Miniaturní nádobce 13/2 se zase tvarově velmi podobá dvojkónická
nádobka s nižším hrdlem, která byla nalezena na pohřebišti ve Vliněvsi (Kalfusová 2008, 83, tab. 122: a).
Relativně nižší hrdlo má také dvojkónická nádobka
se dvěma protilehlými horizontálními oušky z Turska
(Felcman 1902, 39, tab. 14: 12). Všechny tyto nálezy je
možné zařadit do třetího stupně M. Bartelheima (Bartelheim 1998, 100), resp. do čtvrtého stupně B. Zicha
(Zich 1996, 278), tedy do mladší fáze únětické kultury.
U nádobky 82/1 vzhledem k neoddělenému dnu, které
se vyskytuje např. u koflíků ze závěru únětické kultury,
není možné vyloučit ani datování mladší.
126–168
fusová 2008, 54–56, 63, 74, tab. 73: 1018/72a72; 86:
1049/63a; 105: 1064/86a73), mistička z Března u Loun
(Hnízdová 1955, 300, obr. 156: 8), Prahy 9 - Miškovic74
(Ernée – Müller – Rassmann 2009, 386, Abb. 26: 18/28;
Ernée 2015, 86, Abb. 45a: 18/27) nebo nádobka s malým pupíkem pod okrajem z Polep (Dvořák 1927a, 37,
tab. 9: 10). Mističky s jednoduchými mírně vyklenutými
stěnami podobné nádobce 14/1 pocházejí např. z Kolína (s uraženým uchem; Dvořák 1927b, 367, tab. 94:
39), Polep (Bartelheim 1998, 240, Taf. 22: 13) nebo
z moravských Šardiček (Tihelka 1953, 294, obr. 17: 2).
Chronologicky řadí M. Bartelheim (1998, 100) tento typ
do svého třetího stupně, V. Moucha (1963) do svého pátého stupně. Absolutní datum z Prahy 9 - Miškovic
(Ernée – Müller – Rassmann 2009, 386; Ernée 2015,
270, Taf. 46) tuto dataci potvrzuje.
Skupina T (obr. 65: T)
Na předchozí skupinu plynule navazují jednoduché nádobky se zataženým okrajem a vypouklým (3/1, 68/3,
83/1) až kulovitým (23/2 a 1/2) tělem75. Podle terénní
dokumentace do této skupiny by spadala i nádobka
79/1, kterou se však nepodařilo dohledat. Nádobky odpovídají typu „M4.1“ podle M. Bartelheima (Bartelheim
1998), v případě nádobky 1/2 možná i typu „M5.1“, pro
který jsou typické plastické pupky, a typu „10H2“ podle
B. Zicha (Zich 1996), u nádobky 68/3 ev. typu „10H3“.
Plastický prvek se vyskytl pouze jednou v podobě tří
nebo čtyř pupíků na ústí nádobky 1/2. Tento tvar se
běžně vyskytuje v Čechách, na Moravě i ve středním Německu76 (Zich 1996, 169; Bartelheim 1998, 172). Chronologicky je ho možné zařadit do mladší únětické
kultury, tedy do třetí fáze M. Bartelheima (Bartelheim
1998, 100), resp. čtvrté fáze B. Zicha (Zich 1996, 277)
a páté fáze V. Mouchy (Moucha 1963, 33). Podle K. Tihelky (Tihelka 1953, 257) se na Moravě běžně vyskytují
nejen v mladší únětické kultuře, ale zároveň také v kultuře věteřovské, kde „nejsou časté, ale ani vzácné“ (Tihelka 1960, 56).
Nádobky se zataženým okrajem a maximální výdutí
přibližně v polovině výšky nádoby (podobně jako 3/1)
byly nalezeny ve třech exemplářích např. v Polepech
(Dvořák 1927a, 39, tab. 10: 15, 16) nebo ve Vliněvsi
Skupina S (obr. 65: S)
Mezi miniaturní nádobky náleží také malé mističky
s jednoduchým nálevkovitě rozevřeným okrajem (50/1,
17/1, a 14/1) nebo s jednoduchým okrajem vzhůru vytaženým a s nepravidelnou profilací (20/1). V případě
mističky 14/1 je stěna nádobky nepatrně vypouklá. Na
žádné z těchto mikulovických nádobek nejsou stopy po
plastickém prvku. Misky odpovídají tvaru „M3.1“ podle
M. Bartelheima (Bartelheim 1998) a „10G2“ podle B. Zicha (Zich 1996), resp. nádobka 20/1 se nejvíce podobá
tvaru „10I2“.
Tyto tvary se vyskytují běžně především v Čechách,
neznámé nejsou ale ani ve středním Německu nebo na
Moravě (Zich 1996, 168, 170; Bartelheim 1998, 172).
Tvar s nízkým jednoduchým okrajem vytaženým vzhůru
podobný nádobce 20/1 je znám z Vliněvsi (Kalfusová
2008, 61–62, tab. 83: a) nebo z Kněževsi (Smejtek
2001, obr. 27: B2; 2011, 53, obr. 31: 4). Mističkám 50/1
a 17/1 jsou velmi podobné tři nádobky z Vliněvsi (Kal-
146
72
73
74
75
76
V hrobě 1018/72 byly kromě nádobky nalezeny zlomky bronzové
trubičky/trubiček z plechu, tři spirálky z bronzového drátu,
zlomky bronzové záušnice, bronzový drátek – fragment záušnice
(?) a nepravidelný jantarový valounek s několikanásobným vrtáním (Kalfusová 2008, 54–56; Ernée 2012a, 150).
Nádobka v hrobě 1064/86 byla uložena s nepravidelným jantarovým korálkem, zlomky ohnutého bronzového drátu a kostěným
destičkovitým přívěskem (Kalfusová 2008, 74; Ernée 2012a, 150).
V hrobě 18 byla nádobka uložena s cyperskou jehlicí, třemi
bronzovými záušnicemi a náhrdelníkem z 11 jantarových korálků, 9 bronzovými spirálkami a mušlí (Ernée – Müller – Rassmann 2009, 386; Ernée 2012a, 143; Ernée 2015, Taf. 55).
Z hrobu pocházejí dvě radiokarbonová data (UtC 13186 – 3530
± 40 BP; KIA 35077 – 3595 ± 30 BP) se střední hodnotou intervalu při pravděpodobnosti 95 % 2020–1880 BC (Ernée 2015,
270, Taf. 46).
M. Bartelheim (1998) a B. Zich (1996) označují tento tvar jako
„Napf“, K. Tihelka (1953; 1960) ho nazývá „osudíčko“.
Na str. 39 přitom M. Bartelheim (1998) uvádí, že je výskyt typu
„M5.1“ omezen na severozápadní a střední Čechy (Bartelheim
1998, 39).
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Keramika
(Kalfusová 2008, 25–26, tab. 15: 450/12a). Ve Vliněvsi
(Kalfusová 2008, 52–54, tab. 69: 1014/61) má zároveň
poměrně přesnou analogii i nádobka 68/3 s maximální
výdutí v horní polovině nádoby. Na možné o něco starší
datování tohoto tvaru ukazuje nádobka se třemi pupíky
z Polep (Dvořák 1927a, 38, tab. 9: 15), kterou lze na základě další keramiky z hrobu přiřadit snad starší únětické kultuře77.
Kulovitý tvar nádobky podobný nádobce 23/2 je
z Čech znám např. z Mikulovic - Kašparovy cihelny
(Böhm 1932a, 49, obr. 33: 5), Kolína-Vinice78 (Dvořák
1927b, 367, tab. 94: 38) nebo Března u Loun (Hnízdová
1955, 298, obr. 156: 1). Z Moravy jsou známé např.
z Šardiček (Tihelka 1953, 257, obr. 11/2), Rebešovic
(Ondráček 1962, 32, tab. 50: 8) nebo Nákla (Tihelka
1953, 257, obr. 12: 9). Kulovitá nádobka z Blučiny (Tihelka 1960, 56, obr. 12: 3) nebo dvě nádobky z Věteřova (Tihelka 1960, 56, obr. 23: 1, 2) svědčí o přesahu
tohoto tvaru i do kultury věteřovské. Nádobce 1/2 se
tvarem i umístěním plastických pupků velice podobá
kulovitá nádobka z Vliněvsi (Kalfusová 2008, 19–21,
tab. 6: 304/22a).
Skupina U (obr. 65: U)
V souboru miniaturních nádobek se vyskytly dva exempláře, u kterých se dochovala pouze spodní část nádoby, a tudíž je není možné přiřadit konkrétnímu tvaru.
Nádobka 16/1a je dochována v celku, chybí jí pouze
nepravidelně odlámaná (?) okrajová část, která není
druhotně upravena. Ani z náznaků zde není možné usuzovat na původní podobu okraje. Dochovaná část nádobky má kulovitý tvar a svým charakterem se velmi
podobá nádobkám s kulovitým tělem (např. 23/2).
Těsně nad maximální výdutí se nachází krátké svislé
plastické žebírko. Výzdoba svislým žebírkem nebo protáhlým pupíkem je kromě jiných tvarů běžná na miniaturních nádobkách ve věteřovské kultuře (Tihelka
1960, 56). V Čechách se vyskytla např. na nádobce
z Prahy 6 - Bubenče (Hnízdová 1954, 200, obr. 7/3),
Slánské hory (Hnízdová 1954, 204, obr. 9: 7) nebo v několika případech v zásypu příkopu v Brandýse nad
Labem - Vrábí (Langová 2012, 90, tab. 26: 107C/10;
35: 406V/2). Všechny tyto nálezy je možné přiřadit věteřovské kultuře, resp. poklasické fázi kultury únětické.
Z nádobky 48/1 se rovněž nedochoval její okraj a, podobně jako v předchozím případě, není ani zde stopa po
druhotné úpravě. Zbylá část i zde připomíná svým charakterem kulovité nádobky, na rozdíl od nich je ale u ní
patrné lehké odsazení ode dna. Nádobka není nijak zdobena ani zde nejsou zřejmé stopy po funkčních prvcích.
Podobná úprava nádoby – odstranění/úprava okrajové části – je v únětickém prostředí běžná (viz výše).
Z Moravy jsou z věteřovského prostředí doloženy upravené části původně jiných nádob, např. džbánečků
a amforek do podoby „osudíček“ (Tihelka 1960, 41, 56).
Na základě tohoto pozorování je možné, že současná po-
77
78
V hrobě 108 nalezena se džbánkem s třásňovou výzdobou a mísou
s vodorovným uchem pod okrajem (Dvořák 1927a, 38).
V hrobě uložena s dvěma bronzovými záušnicemi, třemi jantarovými korálky a cyperskou jehlicí (Dvořák 1927b, 367; Ernée
2012a, 132).
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
126–168
doba nádobek z Mikulovic není výsledkem stavu dochování, ale naopak odrazem tohoto zvyku. Nádobky tak
mohly být v této podobě do hrobu již uloženy, ev. pro
tento účel takto záměrně upraveny. Této interpretaci
přispívá také jejich jinak velmi dobrý stav dochování.
11.1.2.4. Hrnce
V souboru z Mikulovic byly nalezeny celkem čtyři nádoby, které je možné zařadit do této kategorie (obr. 65).
Vzhledem k velmi malému počtu exemplářů sem byly
zařazeny všechny větší nádoby, u jejichž rozměrů převládá výška nad šířkou, bez ohledu na přítomnost nebo
počet uch a dalších funkčních prvků (výjimkou je pouze
džbán 95/2).
Skupina V (obr. 65: V)
Dvě z nalezených nádob (36/1, 16/2) mají na přelomu
hrdla a podhrdlí umístěna dvě svislá ucha a je tak
možné je označit tradičním názvem „amfora“. Obě nádoby si jsou tvarově velice podobné, jen 36/201 je o poznání větší. Obě mají kulovitě vyklenuté tělo výrazně
oddělené od hrdla, na které navazuje mírně ven vyhnutý
okraj. V místě přelomu hrdla a podhrdlí je u obou uchycena spodní část vertikálního ucha. V typologii M. Bartelheima (Bartelheim 1998) se nádoby tvarově nejvíce
podobají jeho typu „F1“, v typologii B. Zicha (Zich 1996)
typu „12E1“.
Tvarově velmi podobná nádoba pochází z pohřebiště
v Hrušově79 (Rataj 1958, 307, obr. 130: 6) nebo Hořiněvsi (Moucha 1963, 23, Abb. 7: 32) a další ze sídlištního kontextu z prostoru raně středověkého hradiště
Kazína (Jeništa 1933, 58, obr. 39: 6) nebo z Křemýže
(Pleinerová 1966, 428–432, obr. 52: 6). Nádoba podobného tvaru, ale s leštěným povrchem, pochází z hrobu
z Brodců nad Jizerou z polohy U cukrovaru80 (Knor
1955, 583, obr. 277: 16) a ze sídlištního objektu z Brandýsa nad Labem - Vrábí (Langová 2015, 82, tab. 40:
798/2; Langová – Danielisová 2015, 239–250, obr. 5:
798/2), podobná byla původně nejspíše i druhotně zabroušená nádoba z téhož objektu (Langová 2015, 82,
tab. 42: 798/7; Langová – Danielisová 2015, 239–250,
obr. 5: 798/7). Tento tvar náleží mladší fázi únětické
kultury – M. Bartelheim (1998, 100) ho řadí do svého
třetího stupně, B. Zich (1996, 306) do stupně čtvrtého.
Nádobu z Hořiněvsi přiřazuje V. Moucha (1963, 23)
svému pátému stupni, zatímco sídliště z Křemýže řadí
I. Pleinerová (1966, 428) do závěru svého třetího stupně,
shodně jsou datovány také nádoby z Brandýsa nad
Labem - Vrábí (Langová 2012, 125). M. Bartelheim
(1998, 172) uvádí výskyt tohoto tvaru především v Čechách, B. Zich (1996, 178) navíc upozorňuje na koncentraci několika kusů ve Slezsku.
Zřejmě jen nepatrně se od předchozích původně lišila
nádoba 81/3, nicméně kvůli špatnému stavu dochování
je její původní tvar především výsledkem kresebné re-
79
80
V ženském hrobě byla uložena s únětickým koflíkem s nízko posazeným přelomem hrdla a podhrdlí, dvěma bronzovými kroužky
a dvěma bronzovými závitky z dvojitého drátu (Rataj 1958, 307).
Nádoba byla uložena v ženském hrobě společně s prasečí lopatkou a větším jantarovým korálkem (Knor 1955, 583).
147
Keramika
126–168
Obr. 65. Mikulovice. Typologické členění miniaturních nádobek (skupiny P–U), hrnců (skupiny V–W) a džbánu (skupina X). Návrh M. Langová, grafika M. Ernée.
— Fig. 65. Mikulovice. Typological classification of miniature vessels (groups P–U), pots (groups V–W) and jugs (group X). Design by M. Langová, graphic by
M. Ernée.
konstrukce. Ta se tvarově shoduje s podobou nádoby
zachycené in situ na fotografiích z terénu (obr. 74: J; tab.
54: E). Na rozdíl od předchozích dvou amfor měla nádoba 81/3 vejčitě tvarované tělo s maximální výdutí
v jeho horní části, vyšší hrdlo a výrazněji ven vyhnutý
okraj. Z dochovaných fragmentů ani z fotografické dokumentace se nepodařilo určit původní počet uch a dalších plastických prvků – z nádoby se dochovalo jedno
148
ucho81 a jeden bradavkovitý pupek umístěný na přelomu hrdla a podhrdlí. V této podobě nemá nádoba v typologii M. Bartelheima (Bartelheim 1998) bližší analogii,
81
Jedno ucho je patrné také na fotografické dokumentaci, nádoba
je však natočena tak, že by případné protilehlé ucho směřovalo
dolů (obr. 74: J).
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Keramika
v typologii B. Zicha (Zich 1996) se nejvíce blíží jeho typu
„12F“, který spadá do klasické fáze únětické kultury
(Zich 1996, 306). Přítomnost pupku na přelomu hrdla
a podhrdlí by mohla ukazovat na vztah k moravské věteřovské kultuře, kde je takováto plastická výzdoba na
amforách běžná (Tihelka 1960, 44). V kombinaci s podobným tvarem se pupek vyskytl např. na amfoře
z Charvát (Tihelka 1962, tab. 8: 8).
Vzhledem ke stavu dochování není vyloučeno, že
nádoba byla původně opatřena pouze jedním uchem
a protilehlým pupkem a mohlo by se tedy jednat také
o džbán – podobný známe z Blučiny (Tihelka 1962, 24,
tab. 5: 21) nebo Nesvad (Dušek 1969, 27, Taf. 8: 14).
Skupina W (obr. 65: W)
Zcela odlišný charakter má nádoba 4/2, která je soudkovitého tvaru s mírně ven vyhnutým okrajem, drsněným vnějším povrchem a třemi kulatými pupky na
podhrdlí. Nádoba se ani vzdáleně nepodobá žádnému
z typů M. Bartelheima (Bartelheim 1998). V typologii
B. Zicha (Zich 1996) se nejvíce blíží jeho typu „20B1“,
který je rozšířený zejména ve středním Německu v klasické fázi únětické kultury (Zich 1996, 186, 278). Nicméně přesnější vícečetné analogie je možné pro tento
tvar najít na Moravě z prostředí kultury věteřovské.
Jedná se o hrubší hrnce, které mohou mít jen mírně
ven vyklenutou stěnu, na výduti pod hrdlem tři až pět
jednoduchých nebo rozeklaných pupků ve tvaru drobného kužele a na povrchu mohou být drsněné (Tihelka
1960, 35–36; podobně také Rožnovský 2016, 174).
Tvarově je mikulovická nádoba velice podobná nádobě bez pupků z Rymic (Tihelka 1960, 127, obr. 35:
2) nebo také nádobám upraveným jako „cedník“ z Věteřova (Tihelka 1960, 58, obr. 31: 9) a Lovčiček (Tihelka 1960, 58, obr. 17: 4). Z nádob podobného tvaru
pochází nejspíš také několik fragmentů z Hodonic Loydovy cihelny (Rožnovský 2016, tab. 52: 1; 76: 14).
Stejné pupky na podhrdlí mají dvě podobné nádoby
z Charvát (Tihelka 1960, 36, obr. 26: 3, 6) nebo tři nádoby z Lobodic (Tihelka 1960, 35, obr. 9: 4, 6; 1962,
88–89, tab. 20: 1–3). Z Čech je mikulovické nádobě nejbližší zásobnice z hrobu odkrytého ve Velkých Přílepech (Hlava 2016, 699, obr. 7: 2), jedná se však o podobnost relativně vzdálenou, nádoba tak z Čech doposud postrádá známé přesnější analogie. K. Tihelkou
(Tihelka 1960, 112) jmenované nádoby např. z Turska,
Vepřeku, Prahy 4 - Michle nebo Prahy 6 - Bubenče,
mají výrazně vejčitý tvar a jedná se tedy taktéž o podobnost velmi vzdálenou82.
11.1.2.5. Džbán
126–168
dobí výskytu tohoto tvaru ve svém prvním stupni, B.
Zich (1996, 295) klade do svého prvního stupně pouze
počátky jeho výskytu, hlavní produkci řadí až do stupně
druhého.
Podobné džbány byly nalezeny v hrobech 33 a 57
v Dolních Počernicích (Hásek 1959, 20, 26, tab. 14: 3;
22: 3; Moucha 1963, 29, Abb. 11: 5 a 32), V. Moucha
(1963, 29) je řadí k protoúnětické kultuře, stejně jako
džbán z Velkých Žernosek (Moucha 1963, 41, Abb. 17:
14). Na rozdíl od něj ale I. Pleinerová datuje celé toto pohřebiště do své fáze 1b (Pleinerová 1966, 349). Stejně
chronologicky zařazuje i vakovitý džbán s horizontálními
liniemi na podhrdlí z Nového Sedla (Pleinerová 1966,
392, obr. 33: 5). Mikulovickému džbánu se tvarově velmi
podobá nezdobený vakovitý džbán z Rvenic (Pleinerová
1966, 386, obr. 27: 3), který I. Pleinerová (1966, 386) na
rozdíl od předchozích řadí ke svému stupni 1a. Chronologické zařazení na počátek starší doby bronzové potvrzuje vakovitý džbán připisovaný protoúnětické kultuře
z Prahy 9 - Miškovic83 (Ernée – Müller – Rassmann 2009,
381, Abb. 22: 29/5; Ernée 2015, 86, Abb. 45b: 29/5)
nebo vakovitý džbán s plastickou lištou na podhrdlí
z Kněževsi84 (Smejtek 2011, 54–55, obr. 31: 7), u kterých
je datování potvrzeno absolutními daty. O tom, že takovýto tvar džbánu nebyl na Moravě neznámý, svědčí vakovitý džbán z Chrlic (Ondráček 1967, 396, obr. 11: 8).
11.1.2.6. Další tvary
V hrobě 67 byla kromě vyšší mísy nalezena keramická
lžička (67/2) s oválnou zahloubenou částí a poměrně
krátkou rukojetí (tab. 97). M. Bartelheim (1998) tento
tvar označuje jako typ „J“. Keramické lžičky nejsou
v únětickém prostředí příliš častým, ale zároveň ani neobvyklým nálezem a jsou známy již ze staršího období
únětické kultury (Matoušek 1982, 47; Jiráň /ed./ 2008,
47), např. z Křečhoře (Dvořák 1931, 5–6, obr. 2: 3) nebo
Drahelčic (Stocký 1927, 314, tab. 86: 9), neuměle vyrobená keramická lžička byla nalezena také v Dolních Počernicích (Hásek 1959, 23, tab. 19: 6). Lžička z Pňova
je na konci rukojeti dokonce zakončena ouškem (Dvořák
1927b, 359, tab. 92: 10). Tento tvar je známý také z Moravy a to především ze sídlišť mladší únětické kultury
(Tihelka 1953, 257), z dětského hrobu pochází lžíce ze
Šardiček (Tihelka 1953, 257, obr. 14: 1). Známé jsou
také z prostředí věteřovské a maďarovské kultury (Tihelka 1960, 62). Tři exempláře interpretované jako lžíce
se vyskytly také na sídlišti v Neuenkirchen (Ldkr. Mecklenburgische Seeplatte; Szczesiak 2013, 130, Abb. 7: 8–
10), kde jsou spojovány kvůli patrným pozůstatkům po
kontaktu s ohněm se zpracováním bronzu.
Skupina X (obr. 65: X)
V hrobě 1869 byl nalezen vakovitý džbán s mírně ven
vyhnutým okrajem (95/2), který odpovídá typu „D2.1“
podle M. Bartelheima (Bartelheim 1998) a „6D2“ podle
B. Zicha (Zich 1996). Oba shodně uvádějí jeho hlavní
rozšíření kromě Čech také ve Slezsku (Bartelheim 1998,
99; Zich 1996, 295). M. Bartelheim (1998, 99) udává ob-
11.1.2.7. Blíže neurčitelné tvary
Celkem u sedmi nádob nebylo možné z důvodu jejich
špatného stavu dochování určit jejich původní tvar. Ve
83
82
Jedná se o nádoby s pohřby jmenované J. Neustupným (Neustupný 1933a).
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
84
Z hrobu 29 pochází absolutní datum 3670 ± 35 BP, resp. 2190–
1940 BC (s pravděpodobností 95 %; Ernée 2015, 270, Taf. 46).
Z hrobu 2351 pochází datum 3676 ± 34 BP, resp. 2200–1950 BC
(s pravděpodobností 95,4 %; Smejtek 2011, 37).
149
Keramika
dvou případech (35/1 a 7/2) se nádobky zcela rozpadly
a dochovala se z nich pouze drť. Pokud vůbec lze z dochovaného množství materiálu soudit, jednalo se spíše
o nádoby menší velikosti – miniaturní nádobky (?).
V případě nádobky 65/1 se můžeme v terénní dokumentaci dočíst, že se jednalo o „drobnou nádobku zničenou bagrem“.
Z nádob 3/2 (tab. 65) a 10/2 (tab. 68) se dochovala
část dna, která ukazuje na původ z nádoby relativně většího rozměru, pravděpodobně vyšší mísy nebo
hrnce. Větších rozměrů byl také tvar, z kterého pochází dochovaná část nijak nečleněného těla nádoby
43/3 (tab. 87). Naopak z menší nádoby – nejspíše
menší jednoduché mističky (?) – pocházejí fragmenty
nádoby 32/3 (tab. 81). Otázkou je, zda do hrobu již
byly uloženy pouze části nádob, nebo zda jejich fragmentární podoba odráží pouze jejich stav dochování.
O tom, že do hrobu nemusely být vždy ukládány pouze
celé tvary, svědčí zřejmě např. koflík 94/1, kterému
chybí hrdlo, ale jinak je dochován vcelku a ve velmi
dobrém stavu.
U nádoby 3/2 je s největší pravděpodobností příčinou současné podoby špatný stav dochování, eventuálně kombinace obou možností - na fotografiích z terénu
je patrná celá miska nebo spodní část větší nádoby
(tab. 38: D). Stejná interpretace je možná také u nádoby 32/3 (tab. 81). Naopak u nádoby 10/2 je vzhledem k velmi dobrému stavu dochování pravděpodobná spíše varianta uložení pouze části nádoby (tab. 68).
Tomu nasvědčují i její fotografie pořízené in situ (tab.
40: F). Obdobně jako v tomto případě bylo dno nádoby
se zbytky stěn uloženo také v hrobě 4 v Chotěbudicích (Rada 1981, 624, obr. 4: 11). Stejným případem
uložení pouze části nádoby do hrobu je zřejmě i velmi
dobře dochovaná část nádoby 43/3 (obr. 74: F; tab.
87), u které tuto interpretaci navíc umocňují lehce zabroušené vnější hrany, které by jen stěží vznikly při
rozpadu okolních částí.
126–168
profilované (21 kusů) i neprofilované (5 kusů), následované miniaturními nádobkami (25 kusů – cca 25 %).
Dále se v souboru nachází čtyři hrnce, jeden džbán
a jedna keramická lžíce. U sedmi nádob nebylo možné
na základě dochovaných částí původní tvar určit.
V 29 hrobech byla nalezena pouze jedna nádoba (obr.
62). Samostatně bylo v hrobech uloženo devět koflíků,
devět mis a devět miniaturních nádobek. Jedna nádoba
(35/1) se v hrobě nacházela ve zcela rozpadlém stavu
a její původní tvar (typ) nebylo možné určit (tab. 73), zároveň nebylo možné určit původní tvar menší nádoby
65/1 (tab. 94). Vzájemné poměry jednotlivých tvarů byly
velmi vyrovnané a žádný z nich v souboru výrazně nedominoval.
Po dvou nádobách bylo nalezeno celkem v 21 hrobech
(obr. 62). Všechny tvary zastoupené v hrobech samostatně (viz výše), se tu vyskytly velmi vyrovnaně ve všech
možných vzájemných kombinacích (každá kombinace
čtyřikrát). Dvojnásobný výskyt stejného typu nádoby
v jednom hrobě je zastoupen pouze v případě koflíků,
a to téměř stejně často jako u smíšených kombinací (třikrát). Jen miniaturní nádobky se spolu v jednom hrobě
nevyskytovaly87. Zajímavý je nálezový kontext hrnců,
které se nachází výlučně (ve třech případech) v kombinaci s miniaturními nádobkami a nikdy se nevyskytly
v hrobě samostatně. Jednou byla nalezena kombinace
mísy se džbánem, mísy s keramickou lžící a mísy s blíže
neurčitelnou nádobou.
V sedmi hrobech byly dokumentovány tři nádoby
(obr. 62). Žádná z kombinací se neopakovala, nicméně
ve čtyřech případech nebylo možné jednu z nádob
v souboru tvarově určit, výsledek tedy může být do
jisté míry zkreslen. Celkem se v hrobech se třemi nádobami vyskytlo pět koflíků ve čtyřech hrobech, šest
mis v pěti hrobech, pět miniaturních nádobek ve čtyřech hrobech a jeden hrnec. I v tomto případě je rozložení keramických tvarů velmi vyrovnané a není zde
možné vysledovat jakoukoliv zřejmou kombinační preferenci.
11.1.3. Zastoupení tvarů nádob v hrobech
Z celkem 96 prozkoumaných kostrových hrobů85 byly
keramické předměty nalezeny v 57 z nich (obr. 62). Nejčastěji se vyskytla jedna nádoba (29 případů – 30 %),
po dvou nádobách (resp. v jednom případě nádoba a lžíce) bylo nalezeno ve 21 hrobech (22 %) a po třech nádobách v sedmi hrobech (7 %; obr. 66; 67: A). Bez keramické nádoby bylo 39 hrobů (41 %; obr. 67: A).
V 57 hrobech bylo nalezeno celkem 92 keramických
předmětů nebo jejich částí (obr. 67: B). Převážná část
identifikovatelných tvarů spadá pouze do tří kategorií –
koflíky, mísy, miniaturní nádobky. Ostatní tvary byly
zastoupeny pouze ojediněle. Nejčetnější byly koflíky,
kterých se podařilo identifikovat 28, a to jak ze staršího
období únětické kultury, tak z její klasické i poklasické
fáze. Koflíky představují téměř třetinu všech nalezených
nádob. Druhým nejčastějším tvarem byly mísy86 a to
85
86
Keramika z žárových hrobů (resp. hrobu) byla pojednána samostatně (viz kap. 11.1.9).
Velmi častý (po koflících druhý nejčastější) výskyt misek v hrobech únětické kultury uvádí již K. Tihelka (1953, 257).
150
11.1.4. Chronologie pohřebiště
na základě typologie nádob
Hroby obsahující keramické nádoby byly za účelem vyhodnocení jejich chronologické výpovědi rozděleny do
několika skupin, a to na základě v literatuře uváděného
datování k nim analogických tvarů (obr. 67: C). V potaz
bereme zejména analogie, jejichž chronologické zařazení
je diskutováno v komplexnějších publikacích věnujících
větší pozornost chronologickému členění starší doby
bronzové (zejm. Tihelka 1953; 1960; Moucha 1963; Pleinerová 1966; 1967a; Zich 1996; Bartelheim 1998; Rožnovský 2015; 2016; zde obr. 68). Na základě datování
analogických tvarů z jiných lokalit byly hroby přiřazeny
k určitému chronologickému stupni (obr. 68). Názvy
stupňů uváděných v této práci se shodují s názvy
a náplní stupňů definovaných V. Mouchou (Moucha
87
V hrobě 3 se však vyskytly dvě miniaturní nádobky doplněné
ještě o fragment další nádoby a v hrobě 13 se zase vyskytovaly
dvě mísy dohromady s miniaturní nádobkou (obr. 66).
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Keramika
126–168
Obr. 66. Mikulovice. Srovnání tvarů keramiky z hrobů s více nádobami. Grafika M. Ernée. — Fig. 66. Mikulovice. Comparation of pottery forms from graves with
multiple vessels. Graphic by M. Ernée.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
151
Keramika
126–168
1963).88 Mnohé keramické tvary mají četné analogie na
Moravě ve věteřovské kultuře, jejíž souběh a pronikání
typických prvků na území Čech předpokládá V. Moucha
(2005, 11) v průběhu poklasické fáze únětické kultury.
V mnoha případech jsou analogie uváděné ve výše
zmiňovaných publikacích datovány různě (např. analogie
k nádobám 90/2 nebo 7/1 a 7/2), ev. nádoby z jednoho
hrobu mají analogie spadající do různých chronologických stupňů či fází (např. hrob 14 nebo 16). Takovéto
případy byly označeny oběma stupni, ve kterých se analogie vyskytují, tedy jako „předklasická/klasická“, resp.
jako „klasická/poklasická“. Tato označení nemají za cíl
vyčlenit nové či přechodné stupně mezi fázemi definovanými V. Mouchou (Moucha 1963), ale spíše korektně naložit s určitými nesoulady v dosavadním chronologickém
členění starobronzové keramiky. Přesto je ale pravděpodobné, že hrob zařazený tímto způsobem by mohl nejspíše pocházet ze závěru starší uváděné fáze nebo z počátku té mladší.
Nejstarší zjištěné starobronzové hroby můžeme na
základě v nich nalezené keramiky datovat do protoúnětického období. Nepochybně sem patří hrob 95 (tab.
109–110) obsahující vakovitý džbán a vyšší mísu (obr.
66: 95), s největší pravděpodobností pak i sousední akeramický hrob 96. Oba se nacházely zcela izolovaně
v jižní části lokality (obr. 23: 277/33; 24: F; 69: D). Na
základě datování keramiky by sem s jistou výhradou
mohl náležet i hrob č. 66 (skupina C), obsahující mísu
s analogiemi jak v protoúnětické kultuře, tak v samém
závěru únětické kultury (tab. 96), nicméně proti tomu
jasně svědčí superpozice hrobu se stratigraficky starším
hrobem č. 68, který obsahoval nádoby klasické fáze
únětické kultury, včetně koflíku (obr. 66, 68, 69).
Podle svědectví keramických nádob zde po protoúnětické fázi následoval delší hiát v osídlení. Zcela chybí tvary typické pro staroúnětickou fázi, jako např.
džbánky s pravidelnou třásňovou výzdobou. Jediný případ ryté výzdoby (ovšem poněkud unikátního charakteru) najdeme na koflíku z hrobu 92 (tab. 102), který
zároveň představuje jeden z nejstarších tvarů další zjištěné chronologické fáze. Hrob se nacházel osamoceně
v SV části lokality (obr. 69: G) a je možné ho chronologicky zařadit přibližně na konec třetí nebo začátek
čtvrté fáze V. Mouchy (Moucha 1963). S ním víceméně
současné mohly být hroby 6, 9 a 69 nacházející se ve
východní části lokality v rámci skupin hrobů A a C (obr.
69: F). Stejně datovaný izolovaný hrob 94 byl odkryt
také ve střední části lokality (obr. 69: E). Těchto pět
hrobů otevírá následující osídlení lokality, které se
potom z archeologického hlediska jeví jako kontinuální
až do samého závěru starší doby bronzové.
Na uvedené nejstarší hroby plynule navazují hroby 7
a 14 (skup. A; obr. 69: F) a osamocený hrob 90 (obr. 69: F),
88
Obr. 67. Rozložení keramických nádob z Mikulovic. A: Počet keramických
nádob v jednotlivých hrobech; B: procentuální zastoupení všech nádob podle
jejich tvaru; C: chronologické zařazení hrobů na základě nálezů keramiky. Grafika M. Langová. — Fig. 67. Distribution of pottery vessels from Mikulovice.
A: Number of pottery vessels in individual graves; B: percentage of all vessels
based on their form; C: chronological classification of graves based on pottery
finds. Graphic by M. Langová.
152
V této práci vycházíme z momentálně většinově přijímaného řazení
tzv. klasické fáze únětické kultury do stupně A2 (resp. A2a) modifikovaného Reineckeho relativně-chronologického členění doby
bronzové (srovnej např. Ernée – Müller – Rassmann 2009, 403,
Abb. 38; David-Elbiali – David 2009; Gerloff 2010; Ernée 2015,
296, Abb. 186), a ne ze systému V. Mouchy, který řadí tzv. klasickou fázi únětické kultury už do Reineckeho stupně A1 (např. Moucha 2005, 7, Abb. 1; Jiráň /ed./ 2008, 28–29, tab. 1; cf. Smejtek
– Baloun 2018, 614–615, obr. 24–25; viz níže, kap. 17.2).
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Keramika
126–168
Obr. 68. Absolutní a relativní chronologické členění únětické kultury v Čechách (viz pozn. 88) a datování věteřovské kultury na Moravě a jejich porovnání s absolutními daty z hrobů obsahujících keramiku. Data z jednotlivých hrobů jsou barevně odlišena podle relativního chronologicko-typologického zařazení keramiky
podle V. Mouchy (Moucha 1963). Barevně zvýrazněny také odpovídající stupně únětické kultury V. Mouchy (Moucha 1963): 1 – protoúnětická; 2 – staroúnětická;
3 – středoúnětická; 4 – předklasická; 5 – klasická; 6 – poklasická. Chronologické ukotvení relativních stupňů podle M. Ernée (2015, 296, Abb. 186), datování věteřovské kultury podle J. Pešky (Peška 2012; 2013) a jeho ústního sdělení. Grafika M. Langová. — Fig. 68. Absolute and relative chronological dating of the Únětice
culture in Bohemia (see note 88) and dating of the Věteřov culture in Moravia and their comparison with absolute dates from graves containing pottery. Dates
from individual graves are differentiated by colour after the relative chronological-typological classification of pottery by V. Moucha (Moucha 1963). The corresponding phases of the Únětice culture of V. Moucha are also differentiated by colour (Moucha 1963): 1 – Proto-Únětice; 2 – Early Únětice; 3 – Middle Únětice;
4 – pre-classic; 5 – classic; 6 – post-classic. Chronological position of relative phases after M. Ernée (2015, 296, Abb. 186), dating of the Věteřov culture after
J. Peška (2012; 2013) and his oral communication. Graphic by M. Langová.
jejichž keramika má analogie řazené do předklasické
i klasické fáze. V rámci východně se nacházejících skupin
A–C (obr. 69: F) jsou nejhojněji zastoupeny hroby obsahující typickou keramiku klasické fáze únětické kultury
– 1, 2, 3, 10, 12, 17, 19, 20, 32, 33, 36, 50, 55, 57, 59, 67
a 68, na kterou plynule navazují tvary s analogiemi jak
v kultuře únětické, tak v kultuře věteřovské. Jedná se
o hroby 16, 18, 23, 30, 40, 41, 43, 44, 47, 48, 64 a rovněž
hrob 91 nacházející se izolovaně severně od skupiny (obr.
69: F). S velkou opatrností by k této skupině mohl náležet
také hrob 74, jehož chronologické zařazení není kvůli
průběžně se vyskytujícímu tvaru mísy jednoznačné.
V této části lokality patří k typologicky nejmladším
keramickým tvarům s jednoznačnými analogiemi ve věteřovské kultuře nádoby z hrobů 4, 13, 24, 27 a 73 (obr.
69: F). V případě mísy z hrobu 73 je dokonce možné
najít analogie v poklasické fázi věteřovské kultury, ev.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
v kultuře mohylové. S ohledem na uvedené chronologicko-typologické zařazení keramiky není mezi hroby
patrná jednoznačná horizontální stratigrafie, snad jen
o něco větší koncentrace mladších hrobů v jižní části,
nicméně hroby s analogiemi ve věteřovské kultuře jsou
rozmístěny relativně rovnoměrně po celém pohřebišti
v poměrně velké vzdálenosti od sebe (obr. 69: F). Hrob
35 není možné kvůli velice fragmentárnímu stavu dochování nádobky chronologicky zařadit a u hrobů 66
a 74 lze o jejich dataci pouze spekulovat.
V SZ části lokality se nacházela menší skupinka
hrobů (skupina D), z nichž celkem devět obsahovalo minimálně jednu keramickou nádobu (obr. 69: A). Do klasické fáze je zde možné přiřadit pouze hroby 78 a 79,
oba ale s otazníkem. Keramiku s analogiemi ze závěru
únětické kultury, ev. z počátku kultury věteřovské obsahovaly hroby 82 a 85. Nejhojněji byla v této skupince
153
Keramika
126–168
Obr. 69. Mikulovice. Prostorové rozložení hrobů s keramikou a jejich relativně chronologicko-typologické zařazení. Barevně jsou zvýrazněny odpovídající stupně
únětické kultury podle V. Mouchy (Moucha 1963) a hroby s nálezy s analogiemi ve věteřovském prostředí: A – protoúnětická; B – předklasická; C – předklasická/klasická; D – klasická; E – klasická/poklasická; F – poklasická, resp. věteřovská, G – neurčitelné. Grafika M. Langová, M. Ernée. — Fig. 69. Mikulovice. Spatial
distribution of graves with pottery and their relative chronological-typological classification. The corresponding phases of the Únětice culture by V. Moucha (Moucha
1963) and graves with finds with parallels in the Věteřov environment are highlighted in colour: A – Proto-Únětice; B – pre-classic; C – pre-classic/classic;
D – classic; E – classic/post-classic; F – post-classic or Věteřov, G – indeterminable. Graphic by M. Langová, M. Ernée.
zastoupena keramika s tvarovým vztahem ke kultuře
věteřovské, která se nacházela v pěti hrobech (76, 81,
83, 87 a 89).
Podle rozložení keramiky se zdá, že zatímco protoúnětická fáze neměla s následujícími etapami staro-
154
bronzového osídlení žádnou přímou chronologickou ani
prostorovou souvislost, v závěru starší fáze únětické
kultury se začalo pohřbívat ve východní části lokality
na několika od sebe ne příliš vzdálených místech (obr.
69), z nichž některá se stala základem pro kontinuální
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Keramika
pohřební aktivity sahající až do závěru starší doby bronzové. Ten na lokalitě představuje poklasická fáze únětické kultury, včetně keramiky mající analogie v kultuře
věteřovské. Pohřební skupině D v SZ části plochy výzkumu naopak zcela chybí starší fáze, a i fáze klasická
je zastoupena velmi sporadicky (k otázce datování
hrobů 78 a 79 viz výše) a vyskytují se zde převážně tvary
s analogiemi v kultuře věteřovské.
Absolutní data z hrobů s keramikou (obr. 68) ukazují
na jednoznačnou chronologickou diskontinuitu protoúnětického hrobu č. 95 (respektive hrobů č. 95 a 96)
s následujícím osídlením. Z následného souboru dat se
jako nejstarší jeví hroby 69 a 92 řazené do předklasické
fáze a hrob 90 zařazený typologicky na přelom fáze
předklasické a klasické. Na téměř shodný časový interval ukazuje překvapivě datum z hrobu 43. Tento hrob
obsahoval hlubokou mísu a koflík typu Hradec (tab. 87).
Ostatní data z hrobů, jejichž keramická výbava má analogie v klasické fázi únětické kultury nebo v její poklasické fázi a v kultuře věteřovské, nevykazují mezi sebou
výraznější chronologické rozdíly.
11.1.5. Cizí keramické tvary
U několika tvarů zastoupených na mikulovickém pohřebišti je možné na základě analogií předpokládat jejich
cizí původ, příp. ideovou inspiraci nebo původ výrobce
keramiky v těchto oblastech. Tyto tvary nejsou pro českou kotlinu primárně typické a naopak jejich výskyt je
běžnější v některé z okolních oblastí.
V severních oblastech únětické kultury (v oblastech
ležících severně od území Čech a Moravy) mají velmi
126–168
přesné a navíc četné analogie mísy ze skupin K a L (2/2,
1/1, 19/2, 32/1, 10/1 a 67/1; obr. 64), které B. Zich
(1996, 83–85) označuje jako tzv. „Burker Töpfe“ a uvádí
jejich koncentraci v Sasku, Lužici a Slezsku (obr. 70).
Obdobné tvary se vyskytují sice i v Čechách, ale ve většině Zichem uváděných případů se jedná o podobnosti
poměrně vzdálené – např. nádoby z Hlízova (Moucha
1963, Abb. 6: 9, 15), Turska (Moucha 1963, Abb. 16:
11) nebo Řepova (Turek 1932, tab. 7: 29, 36). Tamtéž
se vyskytují také široce rozevřené profilované mísy (zde
označované jako skupina N). B. Zich (1966, 99) uvádí jejich největší koncentraci ve Slezsku a označuje je jako
„variantu Tomice“, naopak S. Łęczycki (2014, 206, Abb.
56) tento tvar uvádí jako příklad keramiky typu Nowa
Cerekwia. Relativně běžně se tyto mísy vyskytují ale
i v kontextech ze závěru únětické kultury z Čech (Zich
1996, 99–100) a Moravy (Tihelka 1953, 257; Zich 1996,
100). Největší koncentraci velmi přesných analogií mají
v rámci skupiny Nowa Cerekwia také hlubší široce rozevřené mísy (Zich 1996, 113; Łęczycki 2014, 216) ze
skupiny M.
Na Moravě v kultuře věteřovské lze nalézt analogie
k nádobě 4/2 (obr. 71), která jinak zatím v Čechách
postrádá obdoby. Nádoby z Čech uváděné K. Tihelkou
(Tihelka 1960, 112) se tvarově liší a nelze je tedy srovnávat. Pro Moravu je také typický výskyt bradavkovitého pupku umístěného proti uchu (Tihelka 1953, 248;
Peška 2009, 91, 155), tak jak to je doloženo na mikulovických koflících 90/2 (tab. 107) a 41/1 (tab. 86), a tří
pupků umístěných v křížovém postavení s uchem (Tihelka 1953, 256), stejně jako na mikulovické nádobě
40/2 (tab. 84). Pro Čechy ani pro Německo není přítomnost pupku na těchto tvarech typická (např. Moucha
Obr. 70. Nádoby typu Burk. 1: typ
„3C1“ B. Zicha; 2: typ „3C2“ B. Zicha;
3: typ „3C3“ B. Zicha; 4: Burg-West,
hrob II; 5: Burg-West, hrob I; 6: Döbschke, z hrobu; 7: Mikulovice, nádoba 2/504; 8: Mikulovice, nádoba
1/1; 9: Mikulovice, nádoba 19/2;
10: Mikulovice, nádoba 32/1; 11: Mikulovice, nádoba 10/1; 12: Mikulovice, nádoba 67/1 (1–3: Zich 1996,
Taf. 61; 4–5: Billig 1954, 15, Abb. 2;
6: Billig 1954, 16, Abb. 3). Publikovány bez měřítka. Grafika M. Langová.
Fig. 70. Burk type vessels. 1: type
‘3C1’ after B. Zich; 2: type ‘3C2’ after
B. Zich; 3: type ‘3C3’ after B. Zich;
4: Burg-West, grave II; 5: Burg-West,
grave I; 6: Döbschke, from grave;
7: Mikulovice, vessel 2/504; 8: Mikulovice, vessel 1/1; 9: Mikulovice,
vessel 19/2; 10: Mikulovice, vessel
32/1; 11: Mikulovice, vessel 10/1;
12: Mikulovice, vessel 67/1 (1–3:
Zich 1996, Taf. 61; 4–5: Billig 1954,
15, Abb. 2; 6: Billig 1954, 16, Abb. 3).
Published without scale. Graphic by
M. Langová.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
155
Keramika
126–168
Obr. 71. Soudkovité hrnce. 1: Mikulovice, nádoba 4/2; 2–3: Charváty (Tihelka 1960, obr. 26/3, 6);
4: Dolní Kounice (Tihelka 1960, obr.
20/9); 5: Lovčičky (Tihelka 1960,
obr. 17/4); 6: Věteřov (Tihelka 1960,
obr. 31/9). Výška nádob podle Tihelka 1960: 1: 152 mm, 2: 197 mm,
3: 148 mm, 4: 145 mm, 5: 230 mm,
6: 222 mm. Grafika M. Langová.
Fig. 71. Barrel-shaped pots. 1: Mikulovice, vessel 4/2; 2–3: Charváty (Tihelka 1960, fig. 26/3, 6); 4: Dolní
Kounice (Tihelka 1960, fig. 20/9);
5: Lovčičky (Tihelka 1960, fig. 17/4);
6: Věteřov (Tihelka 1960, fig. 31/9).
Vessel height after Tihelka 1960:
1: 152 mm, 2: 197 mm, 3: 148 mm,
4: 145 mm, 5: 230 mm, 6: 222 mm.
Graphic by M. Langová.
1963, Zich 1996, Bartelheim 1998). Přítomnost pupku
na nádobě 81/3 by rovněž mohla ukazovat na vztah
k Moravě, kde se takováto plastická výzdoba vyskytuje
i na amforách (Tihelka 1960, 44).
V moravské únětické kultuře a v kultuře věteřovské
lze najít analogie i pro další mikulovické tvary. Relativně
hojné analogie tu najdeme pro koflíky s vysoko vytaženým hrdlem ze skupiny G, kde se (často pod označením
„džbán“) vyskytují jak v mladší únětické kultuře, tak
kultuře věteřovské (Rožnovský 2015, 57; 2016, 190–
191; Hlas – Stuchlík – Šín 2017, 56). S věteřovskou kulturou spojuje B. Zich (1996, 82) také tvary odpovídající
mikulovické nádobě 43/1 (tab. 87). Úzce spojené s prostředím věteřovské kultury jsou i další tvary z mikulovického pohřebiště, které jsou ale relativně hojně známy
i z dalších pozdně únětických a časně mohylových lokalit v Čechách, jako např. jednoduchý koflík 89/2 (tab.
105) nebo nízká široce rozevřená mísa 13/1b (tab. 71).
11.1.6. Umístění nádob v hrobě
U všech 92 dokumentovaných keramických předmětů
byla zaznamenána jejich původní poloha v hrobě (obr. 72a
a 72b). Pro analýzu jejich rozmístění v rámci hrobové
jámy bylo použito schéma navržené V. Matouškem (Matoušek 1982, obr. 3), vytvořené na základě nálezů „rané“
únětické kultury v Čechách. V. Matoušek rozdělil prostor
v hrobě kolem skeletu na devět sektorů (a–i). Toto rozdělení prostoru přejal M. Ernée (2015, 95–99), který ho
u pohřebiště v Praze-Miškovicích aplikoval i na hroby
z mladší fáze únětické kultury. Stejný způsob rozdělení
prostoru v hrobě byl užit i na pohřebišti v Mikulovicích.
Jednoznačně nejfrekventovanějším místem pro ukládání nádob byl v Mikulovicích prostor před trupem zemřelého (obr. 73: f), který ale zahrnuje také prostor v bez-
156
prostřední blízkosti skeletu, včetně oblasti původního
trupu. Zde bylo celkem uloženo 38 nádob, z toho pětkrát
se nádoba nacházela v prostoru mezi kostmi, resp. v případě nádoby 32/2 několik centimetrů přímo nad hrudním
košem. Druhým nejčastěji využívaným prostorem byla oblast pod nohama (obr. 73: g), kam bylo uloženo 24 nádob.
Ostatní prostory v hrobě nebyly k ukládání využívány již
tak často – devětkrát byla nádoba uložena za týlem (obr.
73: b), sedmkrát před obličejem (obr. 73: c), pětkrát před
nohama (obr. 73: i), čtyřikrát za zády (obr. 73: d), třikrát nad
temenem hlavy (obr. 73: a) a dvakrát v prostoru za nohama
zemřelého (obr. 73: h).
Umístění jednotlivých nádob v rámci hrobové jámy
se mírně odlišuje v závislosti na typu nádoby (obr. 73).
Nejlépe lze tyto rozdíly sledovat u nejhojněji zastoupených tvarů – u koflíků (28x), mis (26x) a miniaturních
nádobek (25x). Koflíky se nejčastěji nacházely před trupem zemřelého (10x) a pod jeho nohama (8x), vyskytly
se ale také téměř ve všech dalších sektorech hrobu.
U mis je vazba na prostor před trupem (10x) a pod
nohama (10x) mnohem nápadnější, z ostatních částí
hrobu se opakovaně mísa vyskytla pouze v prostoru za
týlem (3x). Zcela jasnou vazbu na prostor před trupem
ukazují miniaturní nádobky (14x), u kterých je druhým
nejčastějším místem uložení prostor za týlem (4x) a teprve poté před obličejem a pod nohama (3x).
Při podrobném studiu umístění nádob v hrobě je
v mnoha případech zřejmé, že jejich rozmístění dotváří
celkovou kompozici pohřbu (cf. obr. 72a; 72b). Nápadné je to především u větších tvarů (zejm. větší mísy
a hrnce), které byly umisťovány do té části, kde pro ně
bylo v rámci hrobu ještě místo. Podobnou volbu umístění vykazují také velké zvířecí lopatky. Nápadné je to
např. u hrobu 43, kde je v prostoru za hlavou skeletu
umístěna větší mísa a prázdný prostor za pánví skeletu
vyplňuje velká zvířecí lopatka, zatímco únětický koflík
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Keramika
126–168
Obr. 72a. Mikulovice. Umístění nádob a zvířecích kostí v hrobech; hroby 1–50. Grafika M. Ernée. — Fig. 72a. Mikulovice. Placement of vessels and animal bones
in graves; graves 1–50. Graphic by M. Ernée.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
157
Keramika
126–168
Obr. 72b. Mikulovice. Umístění nádob a zvířecích kostí v hrobech; hroby 51–95. Grafika M. Ernée. — Fig. 72b. Mikulovice. Placement of vessels and animal
bones in graves; graves 51–95. Graphic by M. Ernée.
158
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Keramika
126–168
Obr. 73. Mikulovice. Počet umístěných nádob v jednotlivých sektorech hrobu definovaných V. Matouškem (Matoušek 1982, 44, obr. 3) v závislosti na typu nádoby.
A – nad temenem; B – za týlem; C – před obličejem; D – za zády; E – za zády; F – před trupem; G – pod nohama; H – za nohama; I – před nohama. Grafika
M. Langová — Fig. 73. Mikulovice. Number of vessels placed in individual grave sectors defined by V. Matoušek (Matoušek 1982, 44, fig. 3) in connection with
the vessel type. A – above the top of the head; B – behind the back of the head; C – in front of the face; D – behind the back; E – behind the back; F – in front
of the trunk; G – below the legs; H – behind the legs; I – in front of the legs. Graphic by M. Langová.
a další menší nádobka se nachází v prostoru u nohou
skeletu (srovnej kap. 11.4.3.2). Nohy skeletu zde dosahují téměř až k hraně hrobové jámy, volný prostor mezi
chodidly zemřelého a stěnou jámy byl neobvykle malý.
Velká nádoba v tomto sektoru se vyskytuje naopak
v případech, kdy byl prostor mezi chodidly a stěnou
hrobu dostatečně velký (nápadné zejm. u hrobu 32, kde
byla v prostoru u nohou uložena také velká zvířecí lopatka). Nádoby (především větších rozměrů) se tak neváží na konkrétní místo v hrobě z hlediska polohy
skeletu, ale spíše na volný prostor, který po uložení zemřelého a jiných důležitějších milodarů/přídavků zbyl.
Pokud v hrobech na těchto místech žádný artefakt nalezen nebyl, nelze vyloučit, že se pouze do dnešní doby
nedochoval.
V několika mikulovických hrobech byly identifikovány
stopy po schránce/rakvi (viz výše, kap. 9). V takovém
případě byly nádoby ukládány současně dovnitř i vně89
(hroby 2 a 68). Uvnitř rakve se v obou případech nacházela miniaturní nádobka a vně mísa (a zvířecí lopatka),
resp. mísa a koflík. V případě hrobu 24 byla uvnitř rakve
u nohou skeletu uložena menší mísa, u hrobu 93 byla
mimo rakev uložena velká zvířecí lopatka.90
I nádoby samotné byly zaznamenány v několika odlišných pozicích. U většiny z nich je možné – i přes jejich
často velmi fragmentární stav dochování – určit, zda se
nacházely ve svislé poloze, tedy byly do hrobu „postaveny“. Takto umístěné nádoby mohly plnit funkci obalu
na tekutiny nebo sypkoviny. V hrobě 13 stojí za pozornost uložení menší talířovité misky 13/1b do mísy větší
13/1a (obr. 74: K; tab. 39: G a 71).
U některých nádob je zřejmé původní uložení na
boku. Do této pozice se, v případě že se v hrobě nenacházel dutý prostor, musely nádoby dostat ještě před
zasypáním hrobu. Velmi často se jedná o nádoby větších rozměrů, které by se jen těžko mohly otočit o 90
89
90
Zde se situace liší od pozorování na pohřebišti v Praze-Miškovicích, kde se nádoby nacházely vždy uvnitř rakve (Ernée 2015, 95).
Všechna zmíněná pozorování mohou svědčit o pořadí, v jakém
se milodary/přídavky do hrobu dostávaly, respektive jaká mohla
být jejich „hierarchie“ v rámci pohřebního ritu.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
stupňů pouze vlivem postdepozičních procesů. V těchto
případech můžeme předpokládat, že byly do hrobu uloženy prázdné a tedy že sloužily jako milodar samy
o sobě. Uložení na bok (obr. 74: A–J) je na základě dokumentace možné předpokládat u nádob 4/2 (obr. 74:
A; tab. 65), 14/1 (obr. 74: B; tab. 69), 16/2 (obr. 74: C;
tab. 72), 32/1 (obr. 74: D; tab. 81), 43/1 i 43/2 (obr. 74:
E–F; tab. 87), 50/1 (obr. 74: G; tab. 88), 64/2 (obr. 74:
H; tab. 96), 79/1 (obr. 74: I; tab. 96), 81/3 (obr. 74: J;
tab. 100), 95/1 i 95/2 (tab. 58: E; 109–110).
Možný vliv postdepozičních procesů na nálezovou pozici nádob můžeme však spatřovat u nádob, jejichž osa
byla mírně šikmo (obr. 74: K–O). Pokud by jejich pozice
nebyla důsledkem právě postdepozičních procesů, musely by se nádoby v hrobě o něco opírat, neboť by jinak
ve většině případů nebyly schopny v této pozici samy
stát. Toto je patrné zejména u koflíku 18/2, který byl
nalezen na okraji hrobové jámy a jehož postdepoziční
změna polohy mohla být umocněna sesedáním humusovité vrstvy pod ním (obr. 74: L1–L2; tab. 75). Rozkladem těla zemřelého byla jistě ovlivněna pozice nádobky
76/1 (obr. 74: N; tab. 53: D a 97), která byla nalezena
na skeletu v oblasti hrudního koše. Mírně šikmo byly
dále nalezeny miniaturní nádobky 13/2 (obr. 74: K; tab.
71), 20/1 (tab. 41: H a 76) a 59/1 (tab. 49: D a 95), koflíky 47/1 (obr. 74: M; tab. 86) a 94/1 (tab. 57: H a 103)
a mísa 87/1 (obr. 74: O; tab. 106). Ve většině případů se
jednalo o nádoby menší velikosti a jejich mírně šikmé
umístění nemusí bezprostředně odrážet intenci pozůstalých, do této pozice se nádoby mohly velmi dobře naklonit až po uložení pohřbu.
Analýza makrozbytků z výplní nádob nezjistila stopy
po specifickém obsahu nádob, byly zjištěny pouze ojedinělé makrozbytky plevelných druhů rostlin (viz kap.
13.6.2, obr. 288).
11.1.7. Keramické nádoby ve vztahu
k pohlaví zemřelého
Důležitým aspektem pro výskyt keramiky v hrobech je
vazba na pohlaví zemřelého. S minimálně jednou keramickou nádobou bylo pohřbeno 60 jedinců celkem v 57
159
Keramika
126–168
Obr. 74. Mikulovice. Nádoby v hrobech: A – nádoba 4/2; B – nádoba 14/1; C – nádoba 16/2; D – nádoba 32/1; E – 43/1; F – nádoby 43/2 a 3; G – nádoba
50/1; H – nádoba 64/2; I – nádoba 79/1; J – nádoba 81/3; K – nádoby z hrobu 13; L1–2 – nádoba 18/2; M – nádoba 47/1; N – nádoba 76/1; O – nádoba
87/1. Foto J. Švédová, R. Sedláček, J. Ryšávková, grafika M. Langová. — Fig. 74. Mikulovice. Vessels in graves: A – vessel 4/2; B – vessel 14/1; C – vessel 16/2;
D – vessel 32/1; E – 43/1; F – vessel 43/2 and 3; G – vessel 50/1; H – vessel 64/2; I – vessel 79/1; J – vessel 81/3; K – vessel from grave 13; L1–2 – vessel
18/2; M – vessel 47/1; N – vessel 76/1; O – vessel 87/1. Photo by J. Švédová, R. Sedláček, J. Ryšávková, graphic by M. Langová.
160
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Keramika
126–168
Obr. 75. Keramické nádoby z Mikulovic a jejich vazba na pohlaví zemřelého.
A: Zastoupení nádob v hrobech podle pohlaví zemřelého; B: zastoupení jednotlivých keramických tvarů podle pohlaví zemřelého; C: keramické tvary
v mužských hrobech; D: keramické tvary v ženských hrobech; E: keramické
tvary v ženských hrobech. Grafika M. Langová. — Fig. 75. Pottery vessels
from Mikulovice and their connection to the deceased’s gender. A: Representation of vessels in graves by the deceased’s gender; B: representation of individual pottery forms by the deceased’s gender; C: pottery forms in male
graves; D: pottery forms in female graves; E: pottery forms in female graves.
Graphic by M. Langová.
hrobech. Při porovnání hrobů obsahujících keramiku
a hrobů akeramických je zcela zřejmá vazba keramických nádob na ženské hroby (obr. 75: A). Na lokalitě
bylo celkem 35 skeletů určeno jako mužských nebo
pravděpodobně mužských (viz kap. 12.1.4) a keramika
se nacházela pouze u 10 z nich, tedy přibližně ve 29 %
případů. Naproti tomu ženy byly vybaveny keramikou
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
v 82 % případů. Keramika byla nalezena u 28 z celkových 34 ženských koster. U koster, u kterých nebylo
možné pohlaví určit, převažovaly hroby s keramikou jak
u adultních (v poměru čtyři ku dvěma), tak u juvenilních jedinců (v poměru tři ku dvěma). U dětských hrobů
je možné s keramikou spojit přesně polovinu, tedy 15
skeletů.
161
Keramika
Zajímavé je porovnání vazby jednotlivých tvarů na pohlaví (obr. 75: B–E). Z celkových 92 nádob bylo možné
o vztahu k pohlaví zemřelého uvažovat pouze u 87
z nich, neboť v hrobech 64 (dvě nádoby) a 81 (tři nádoby)
byli pohřbeni muž a žena bez patrné vazby nádob ke
konkrétním skeletům. Dvě nádoby z hrobu 92, v němž
byly pohřbeny dvě děti, naopak zařazeny byly. Relativně
malé zastoupení keramiky v mužských hrobech (14
nádob) oproti hrobům dětským (26 nádob) a především
ženským (43 nádob) může způsobit jisté zkreslení. Následující hodnoty jsou tedy uváděny v procentech z celkového souboru jednotlivých genderových kategorií.
Nejhojněji vyskytujícím se tvarem na pohřebišti byly
koflíky. Ty byly dávány do hrobů mužů, žen i dětí nebo
nedospělých se stejnou oblibou a vyskytují se přibližně
ve 30 % hrobů obsahujících keramiku každé kategorie
(5x u mužů, 13x u žen a 8x u dětí/nedospělých), a to
bez ohledu na jejich tvarové spektrum, resp. chronologii.
Naproti tomu výrazně vyšší výskyt mis je patrný v mužských (6 kusů; 43 % nádob z mužských hrobů) a dětských (12 kusů; 46 % nádob v dětských hrobech) hrobech oproti hrobům ženským (6 kusů; 14 % nádob ze
ženských hrobů). Zcela odlišná situace nastává u miniaturních nádobek, které v ženských hrobech představují
celých 40 % všech nádob a 19 % v hrobech dětských. Ani
jednu miniaturní nádobku nelze spojit s jednoznačně
mužským hrobem, pouze nádobka 64/2 se nacházela ve
společném hrobě muže a ženy. U tří dětských hrobů
a dvou hrobů neurčených dospělých s miniaturní nádobkou lze navíc na základě přítomnosti náhrdelníku, který
se vyskytoval výlučně v ženských hrobech (viz kap.
14.1.3.3), předpokládat ženské pohlaví i u těchto jedinců.
Ženy byly pohřbeny také v hrobech 7 a 35, v nichž byly
nalezeny jen fragmenty pravděpodobně miniaturních nádobek (podrobněji viz výše). Také „drobnou nádobku“
z hrobu 65 můžeme zřejmě vzhledem k nálezu bronzových záušnic spojit se ženským hrobem. Výlučně na ženské hroby se váží také nálezy hrncovitých nádob (skupina
V a W, obr. 65), tři z nich (nádoby 36/201, 16/2 a 4/2) se
nacházely v hrobě ženy a nádoba 81/3 ve společném
hrobě muže a ženy. V tomto případě však vzhledem k malému zastoupení tohoto typu nelze přímou vazbu jednoznačně prokázat. Džbán 95/2 se nacházel v mužském
hrobě a lžíce 67/2 zase v hrobě dětském.
Z předchozího srovnání vyplynula jednoznačná preference ukládání nádob do ženských hrobů. Pokud budeme
uvažovat pouze nádoby uložené u skeletů, u nichž bylo
možné pohlaví určit, tak 75 % z nich se nacházelo právě
v ženských hrobech, přičemž poměr mužů a žen byl na
pohřebišti vyrovnaný (celkem zde bylo identifikováno 35
mužů a 34 žen). Zároveň je nutné podotknout, že nádoby
by v ženských hrobech převažovaly, i pokud bychom do finálního součtu vůbec nezapočítali miniaturní nádobky,
které vykazují jednoznačnou vazbu na ženské skelety,
a tedy o nich lze minimálně na této lokalitě uvažovat jako
o artefaktu typicky ženském91. Všeobecnou platnost tohoto
pozorování je však zapotřebí ověřit na dalších lokalitách.
91
Uváděné analogie k miniaturním nádobkám se velmi často nacházely v hrobech s náhrdelníky a bronzovými záušnicemi (inventář těchto hrobů uveden v kap. 11.1.2.3 u jednotlivých lokalit
v poznámkách pod čarou). Určitou vazbu miniaturních nádobek
na ženské hroby můžeme tedy předpokládat i na dalších lokalitách.
162
126–168
11.1.8. Keramika ve výplni hrobových jam
V zásypu 61 hrobů byla dokumentována keramika, celkově 655 zlomků o váze 4,8 kg. Jak celková váha napovídá, jednalo se převážně o velmi malé, často omleté,
zlomky, které lze chápat jako tzv. kulturní reziduum
(Kuna 2012, 177), tedy jako pouhou součást kulturní
vrstvy, která se dostala do hrobu při jeho zasypání.
I přes značně fragmentarizovaný stav nalezené keramiky bylo možné některé střepy typologicky zařadit. Nacházely se zde fragmenty, které lze připsat hlubším (tab.
111: 27) i široce rozevřeným (tab. 111: 93/1, 36, 31, 23)
mísám, zásobnicím (např. tab. 111: 5/1, 30, 57), blíže
neurčitelným hrncům nebo amforám (např. tab. 111:
60/1, 77) a dokonce koflíkům (tab. 111: 60/2 a zřejmě
i 90/2). Spektrum zastoupených keramických tvarů odpovídá běžnému sídlištnímu materiálu jak ze sídlištních
objektů z Mikulovic (bližší třídění sídlištní keramiky viz
kap. 11.2), tak z dalších známých sídlišť únětické kultury v Čechách (např. Pleinerová 1959b, 98; Kovářík
1983, 165; Langová 2019).
Z tvarů, které v Mikulovicích nebyly obsaženy ani
jako milodar v hrobech (kap. 11.1.2) ani v analyzovaných sídlištních objektech s lidskými kosterními pozůstaky (kap. 11.2), vyniká fragment z hrobu 31 (tab. 111:
31). Jedná se o jednochuchou mísu s dovnitř rozšířeným plochým okrajem. Tento tvar se v Čechách běžně
vyskytoval v kultuře se zvoncovitými poháry (např. Zápotocký 1960, obr. 8) a typický je i pro kulturu věteřovskou (Tihelka 1960, 50) a skupinu Böheimkirchen92
(Neugebauer 1979, 36). Vzhledem k tomu, že hrob 31
neobsahoval jiné nálezy než keramiku ve výplni objektu,
může nám tento fragment ukázat na možné časové zařazení hrobu. Chronologicky signifikantní je také fragment klasického koflíku s nízko posazeným přelomem
hrdla a těla z hrobu 60 (tab. 111: 60/2), který tak ukazuje na stejné období jako inventář hrobu (únětická jehlice s očkem a jantar; tab. 95). V rámci zpracovávaného
souboru je zapotřebí upozornit na rytou výzdobu pod
přelomem hrdla a podhrdlí skládající se ze tří horizontálních linií na fragmentu z hrobu 5 (tab. 111: 5/2), kterou v této podobě ale nelze v rámci únětické kultury
blíže chronologicky specifikovat.
Počet střepů v zásypu jednoho hrobu jen výjimečně
přesahoval 20 kusů (obr. 76: A). Po grafickém znázornění v plánu pohřebiště (obr. 77: A) je patrný vyšší výskyt keramiky u skupin A, B a C. Naopak u skupiny
hrobů D byl zachycen jediný zlomek keramiky v zásypu hrobu 77 (tab. 111: 77). Jestli tento markantní
rozdíl mezi skupinami odráží skutečnou nálezovou situaci nebo jestli je výsledkem odlišného přístupu
v rámci výzkumu a dokumentace objektů dnes již není
možné určit. Můžeme však předpokládat, že metody
výzkumu byly srovnatelné v rámci jedné plochy, a tedy
i počet střepů v zásypu objektů je v této množině vzájemně porovnatelný. Při zobrazení rozmístění zásypové
keramiky (obr. 77: A) je u skupiny A patrný její vyšší
výskyt v hrobech v SZ a SV rohu parcely, zatímco v J
části parcely se keramika v zásypu hrobu vyskytovala
92
Na téměř identický tvar těchto mis v obou obdobích upozornila
Z. Benkovsky-Pivovarová (2008).
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Keramika
126–168
Obr. 76. Mikulovice. Keramika ze zásypu hrobů. A: Počet fragmentů keramiky v zásypu jednotlivých hrobů; B: počet fragmentů keramiky přepočítaných na 1 m3
výplně hrobu; C: průměrná váha jednoho střepu v souboru. Barevně odlišeny jednotlivé zkoumané plochy. Grafika M. Langová. — Fig. 76. Mikulovice. Pottery
from grave fills. A: Number of pottery fragments in the fill of individual graves; B: number of pottery fragments recalculated per 1 m3 of grave fill; C: average
weight of a single potsherd in the assemblage. Individual investigated areas differentiated by colour. Graphic by M. Langová.
pouze ojediněle. Podobná tendence je v náznacích
patrná snad i u skupiny C, kde se většina keramiky
koncentruje v její severní části. Zásypy hrobů ve skupině B sice keramiku obsahovaly, ale počet hrobů je
zde příliš nízký.
Absolutní počet zlomků keramiky v zásypu hrobu
je přímo ovlivněn velikostí hrobové jámy, resp. objemem její výplně. Pro určení koncentrace keramiky
v zásypu objektu byl přepočítán absolutní počet střepů z objektu na 1 m3 výplně. Při promítnutí výsledků
do celkového plánu pohřebiště (obr. 77: B) je zřejmé,
že se celkový obraz nijak výrazně neproměnil, naopak
se u skupiny A ještě zřetelněji ukázala skupinka
hrobů s větší koncentrací střepů v SZ a SV rohu parcely. Kumulace keramiky v určitých částech pohřebiště by mohly ukazovat na blízkost sídlištního nebo
odpadového areálu, ev. na rozšíření pohřebiště tímto
směrem. Více keramiky by také mohly obsahovat
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
mladší hroby (více času pro vytvoření kulturní vrstvy
obsahující keramiku v bezprostředním okolí) nebo by
mohly být důsledkem několikanásobného otevření
hrobu (např. při vykradení).
Velikost jednoho fragmentu keramiky lze pro účely
základní charakteristiky vyjádřit pomocí jeho váhy
(např. Salač 1998; Kuna 2005, 123; 2012, 179). Tento
údaj na rozdíl od maximální délky odráží reálný objem
fragmentu a lze tak provést základní porovnání souborů. Průměrná hmotnost jednoho střepu v rámci celého souboru činí 7 g, medián mezi jednotlivými soubory dokonce ukazuje pouze na 6 g. Při pohledu na obr.
76: B–C je zřejmé, že většina souborů si byla velmi podobná a průměrná váha střepu v souboru nepřesáhla
ani 10 g (obr. 76: C). Při podrobnějším studiu souborů,
které mezi ostatními vyčnívají, byl v rámci zásypu přítomen vždy jeden výrazně větší fragment. V případě
hrobů 41 a 77 se jednalo o jediný zlomek keramiky
163
Keramika
126–168
Obr. 77. Mikulovice. Prostorové rozložení keramických fragmentů v hrobových zásypech: A: podle jejich počtu; B: podle jejich počtu na 1 m3. Grafika M. Langová.
Fig. 77. Mikulovice. Spatial distribution of pottery fragments in grave fills: A: by their number; B: by their number per 1 m3. Graphic by M. Langová.
v rámci zásypu hrobu, v případě hrobů 1 a 61 tento zlomek výrazně navýšil jinak průměrnou váhu souboru –
u hrobu 1 činí průměrná hmotnost ostatních fragmentů
4,1 g, u hrobu 61 je situace komplikovanější přítomností části nádoby v zásypu objektu (tab. 111: 61/2a),
těsně nad uloženým skeletem (tab. 92: 61/2a a 61/2b).
11.1.9. Keramika z kontextu žárového pohřbu č. 101
Jedinou nádobou ze žárových hrobů, která zřejmě přímo souvisí s uložením lidských ostatků, je nádoba
2023/1 (tab. 112). Nacházela se stranou koncentrace
keramiky v sídlištním objektu 2023, v těsné blízkosti
přepálených lidských kostí (hrob 101), které byly stratigraficky jednoznačně mladší než sídlištní jáma 2023
(tab. 34). I přes určitou podobnost s některými koflíky
164
se nejedná o typický tvar únětické kultury. Koflík93
s oblou profilací, lehce dvojkónicky vyklenutým tělem,
jen velmi mírně ven vyhnutým okrajem a fragmentem
páskového ucha má nejpřesnější a nejčetnější analogie
v kultuře se zvoncovitými poháry. Typické pro tyto koflíky je protáhlé ucho vycházející přímo z okraje a upínající se svojí spodní částí až pod přelomem hrdla
a podhrdlí. Tvarově velmi podobný koflík kultury zvoncovitých pohárů pochází z žárového hrobu z areálu továrny Transporta v nedaleké Chrudimi (Frolík – Sigl
1998, 60, vyobrazený předmět č. 21), dále je z Čech podobný tvar znám např. z Brandýsku (Kytlicová 1960,
93
Terminologie se u tohoto tvaru poněkud rozchází. Zatímco I. Pleinerová (1966, 376) podobný tvar nazývá hrnkem, v rámci kultury se zvoncovitými poháry je běžné označení „džbánek“.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Keramika
126–168
456, obr. 12: 16), z Moravy z Dolních Věstonic (Dvořák
et al. 1996, 21, Taf. 27: 12), Pavlova (Dvořák et al. 1996,
Taf. 37: 11) nebo z Blažovic (Dvořák 1992, 24, Taf. 43:
5/25/2). V několika případech se vyskytly podobně tvarované nádobky datované také do únětické kultury.
Z Loun pochází velmi podobná, ale zdobená nádobka
datovaná I. Pleinerovou (Pleinerová 1966, 376, obr. 18:
1) do protoúnětické kultury, do únětické kultury datuje M. Hlava (2016, 706, obr. 13: 19) také podobně tvarovanou nádobku s uraženým uchem z Velkých Přílep,
kterou však označuje jako „misku“. Vzhledem k neúplnému stavu dochování – především ucha – není
možné vyloučit ani jednu z uvedených možných datací.
Ze stratigrafické situace však vyplývá, že žárový pohřeb č. 101 je mladší než kumulace keramiky a ostatních nálezů v rámci objektu 2023 (více k tomuto viz
kap. 11.2; tab. 34, 112–113). Vzhledem k bezprostřední
blízkosti nádoby 2023/1 a spálených lidských ostatků
se zdá být jejich vzájemná souvislost více než pravděpodobná.
11.1.10. Keramika ve výplni sídlištních objektů
s lidskými kosterními pozůstatky
Keramika pochází nejen z hrobů, ale také ze čtyř sídlištních objektů s lidskými kosterními pozůstatky (viz
výše, kap. 7.4). Nacházelo se v nich celkem dohromady
870 keramických zlomků o celkové váze více než 17 kg.
Svým charakterem se od hrobové keramiky výrazně odlišuje, a to jak od té, která byla uložena do hrobu jako
milodar v rámci pohřebního rituálu, tak od té, která
se do hrobu dostala jako součást jeho zásypu. Je vysoce pravděpodobné, že se keramika do objektu dostala
nezávisle na uložení zemřelého. Tento předpoklad potvrzuje hojný výskyt keramiky u všech objektů ve více
vrstvách, tedy bez jakékoliv patrné konkrétní vazby na
polohu skeletu (obr. 78: A).
Rozmístění keramiky v zásypu objektu 3/08 nebylo
nijak zaznamenáno, celkový počet 35 střepů však nenaznačuje využití sídlištní jámy k záměrnému ukládání
odpadu. V souboru se nacházelo sedm přepálených
střepů (20 %), z toho šest bylo žárem silně zdeformováno.
Nejlépe je možné sledovat rozložení keramiky v objektu 2412, v jehož výplni se nacházelo několik částí
nádob, celkem 390 střepů o váze téměř 9,3 kg (tab. 114–
115). Nejvíce keramických fragmentů se nacházelo
v hloubce 40–60 cm od úrovně skrývky (28 % všech
fragmentů). Tuto úroveň je možné ztotožnit s vrstvou 3
na profilu objektu (tab. 35), a to s její spodní částí, nacházející se těsně nad vrstvou 4. Na této úrovni se
nacházela alespoň část všech tří zachycených větších
zásobnic (nádoby 2412/1, 2412/3 a 2412/9; tab. 114–
115). Části nádob 2412/1 a 2412/3 se nacházely
i v úrovni 20–40 cm náležící také vrstvě 3. Všechny tři
zásobnice byly dokumentovány i v úrovni 60–dno. Při
pohledu na profil by to ale znamenalo, že by musely již
být součástí vrstvy 4. Tuto možnost nelze vyloučit, je
však možné, že rozteč mechanických vrstev nebyla
v rámci výzkumu dodržována příliš striktně a do této
vrstvy byla zahrnuta ještě nejspodnější partie vrstvy 3.
Je velmi pravděpodobné, že tato keramika s uložením
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Obr. 78. Mikulovice. A: Rozmístění střepů v rámci zásypu sídlištních objektů;
B: rozmístění keramiky s udáním hloubky (v cm) v zásypu objektů ve vztahu
k vrstvě s uloženým skeletem (tučně orámována), šedou kurzívou připsána
absolutní hloubka objektu od úrovně skrývky. Grafika M. Langová.
Fig. 78. Mikulovice. A: Placement of potsherds in the fill of settlement features;
B: Placement of pottery with the depth (in cm) in the fill of features in relation
to the layer with the deposited skeleton (bold framed), absolute depth of feature from the surface level (grey italics). Graphic by M. Langová.
skeletu přímo nesouvisela. Naopak přímou souvislost
můžeme předpokládat u 35 střepů (pouze 9 % z celkového množství keramiky v objektu; obr. 78: A), jejichž
nálezový kontext byl označen jako „dno“, „pod kostrou“
nebo „nad hrobem“. Tyto sáčky byly také označeny jako
objekt 2433 (původní označení čísla skeletu) a dá se
tedy předpokládat, že se jedná o obsah výplně v bezprostřední blízkosti skeletu.
V objektu byly patrné stopy po ohni, kromě mazanice
zde byla nalezena také zuhelnatělá dřeva v blízkosti skeletu (viz kap. 7.4; obr. 37). V objektu se také nacházelo
velké množství přepálené keramiky. Pravděpodobně velkým žárem byl způsoben podélný rozpad střepů z větší
zásobnice (2412/1; tab. 114), z níž se i přes velké množství dochovaného materiálu (216 fragmentů o váze
2410 g) podařilo zrekonstruovat pouze malou část dna.
Přepáleno bylo ještě 29 dalších střepů z jiných nádob.
Přesná poloha střepů a částí nádob nebyla během výzkumu zaznamenána, dnes již tedy není možné určit,
zda byla keramika v rámci objektu (pravděpodobně
v rámci vrstvy 3) rozptýlena, nebo jestli se v některé
části jámy koncetrovala.
U objektu 2217 se největší množství keramiky nacházelo v jeho horní části, bezprostředně nad skeletem 97b.
Vzhledem k tomu, že „koláč“ keramiky a především ma-
165
Keramika
zanice94 velmi dobře odpovídá místu uložení skeletu
(plán objektu viz tab. 34), není možné vyloučit přímou
souvislost mezi jejich deponováním. Keramika byla silně
fragmentarizovaná a z každé z nádob se zde nacházel
pouze jeden střep. Vzhledem k jejímu charakteru a rozložení v objektu se sem mohla dostat společně s mazanicí intencionálním přemístěním materiálu v rámci
sídliště, např. jako zásyp skeletu 97b. V ostatních částech objektu bylo keramiky již výrazně méně a lze ji pokládat za součást výpně objektu (obr. 78).
Zcela odlišná situace je patrná u objektu 2023,
u něhož dokumentace naznačuje superpozici sídlištního
objektu a (během výzkumu nerozpoznané) hrobové jámy
s pohřbem č. 101 (k tomuto více viz kap. 10; tab. 34;
obr. 59–60). Keramika v sídlištním objektu 2023 se nacházela v jedné úrovni, koncentrovaná ve střední části
objektu. Z rozložení nálezů a charakteru střepů (celé
části nádob) je možné usuzovat na záměrné deponování
odpadu, které zde probíhalo v krátkém časovém úseku.
126–168
(2023/11, 2023/13, 2412/7, 3/08/2; tab. 113, 115).
U nádoby 3/08/4 (tab. 115) bylo prstováním drsněno
i hrdlo. Zásobnice 2023/15 (tab. 113) jako jediná nemá
drsněné tělo, ale celý její (dochovaný) vnější povrch má
jednotnou úpravu pomocí hlazení. Od ostatních se odlišuje ještě výrazně vyšší příměsí slídy. Hrdlo velmi podobné zásobnice pochází např. ze sídliště v Hrdlovce
(Beneš 1999, 71, obr. 10: 7).
Společným rysem všech zásobnic je nápadné oddělení hrdla od podhrdlí, a to nejen odlišnou úpravou povrchu. Velmi častým prvkem je zvýraznění přelomu
pomocí plastických bradavkovitých pupků. U nádoby
2023/14 (tab. 113) bylo hrdlo od podhrdlí navíc výrazně
odsazeno a přelom byl doplněn třemi hrubšími pupky. Ve čtyřech případech (2023/15, 2412/7, 2412/9
a 3/08/2; tab. 113 a 115) bylo hlazené hrdlo od drsněného těla odděleno plastickou páskou, v případě nádoby
2412/9 pravidelně přesekávanou a u nádoby 2023/15
(tab. 115) několikrát rozšířenou do drobného bradavkovitého pupku. Četné pupky a plastické pásky na přelomu hrdla a podhrdlí jsou známy i z dalších únětických
sídlišť v Čechách (např. Kovářík 1983; Beneš 1999;
Čech 2008; Langová 2009; 2012; 2019, zejm. 128–131).
Od hrobů odlišný mechanizmus depozičních procesů
keramiky v sídlištních kontextech s lidskými kosterními pozůstatky podporuje také zcela odlišná skladba
zastoupených tvarů nádob. Jednoznačně nejhojněji zastoupeným tvarem zde byly zásobnice s drsněným povrchem, které se v hrobech nevyskytly ani jednou.
Analogii z mikulovických hrobů postrádají také keramická kolečka nebo závaží. Naopak klasické únětické
koflíky, které byly nejčastějším tvarem na pohřebišti,
nemáme z těchto sídlištních objektů doloženy vůbec.
V obou kontextech se vyskytují mísy a hrnce/amfory.
Žádná z nádob se v sídlištních objektech nedochovala
celá, vždy se jednalo pouze o její část. Tato skutečnost
poukazuje na odpadový charakter keramického souboru. Fragmentární stav nádob umožnil posuzovat keramické tvary pouze na základě jejich dochovaných
částí a vytvořené kresebné rekonstrukce.
Malá zásobnička z objektu 2023 (2023/11, tab. 113)
měla ve dně druhotně vyvrtaný pravidelný otvor o průměru přibližně 1,8 cm. Takováto úprava dna není
v únětické kultuře příliš častá, na druhou stranu ale
ani neznámá. Stejný otvor byl vyvrtán také v přibližně
stejně velkém fragmentu zásobničky z Brandýsa nad
Labem - Vrábí (nádoba 16/675/1; Langová 2019, tab.
32: 4), Budkovic (Ondráček – Stuchlíková 1982, tab. 10:
4) nebo z Neukirchen (Ldkr. Mecklenburgische Seeplate; Szczesiak 2013, Abb. 8). Účel tohoto otvoru zatím nebyl uspokojivě vysvětlen, interpretaci podobného
nálezu z Burgenweinting jako možný „Feuerbock“96
(Hoppe 1993, 54, Abb. 21: 12) nelze generalizovat.
11.1.10.1. Zásobnice
11.1.10.2. Hrnce a amfory
Nejhojněji zastoupeným tvarem v těchto sídlištních objektech jsou zásobnice, jejichž fragmenty se vyskytly v každém
ze čtyř objektů. Zastoupeny jsou zásobnice všech velikostí,
velké zásobnice s průměrem hrdla nad 35 cm (2023/15
a 2412/9; tab. 113 a 115), středně velké zásobnice, jejichž
hrdlo se pohybuje v rozmezí 20–35 cm (2023/14, 2217/6,
2412/10, 3/08/4 a zřejmě i 3/08/195; tab. 113–115)
i malé zásobničky s průměrem hrdla do 20 cm (2412/3
a 2412/2; tab. 114). Mezi nejmenší tvary je s největší pravděpodobností možné zařadit také spodní části nádob
2023/11 a 2023/13 (tab. 113).
Nakolik dochované části nádob dovolují posoudit,
jednalo se nejčastěji o zásobnice s ven vyhnutým hlazeným hrdlem a vejčitým drsněným tělem s patrnými stopami po prstování (patrné zejm. na 2023/14, 2412/3
nebo 2412/9; tab. 113–115) nebo o něco jemnější
jednolitou texturu bez viditelných rýh po prstech
Jako „hrnce“ nebo „amfory“ je možné označit dva fragmenty nádob, dochované dno a část těla z nádoby
2023/12 (tab. 113) a několik fragmentů z těla nádoby
2023/9 (tab. 112). V obou případech se jednalo o relativně tenkostěnnou nádobu z jemně plaveného materiálu
s hlazeným vnějším i vnitřním povrchem. Tělo nádoby
2023/9 bylo zdobeno rytou výzdobou, třemi horizontálními rytými liniemi a na nich zavěšeným svazkem 11
svislých linií. Na základě kresebné rekonstrukce se jednalo o nádobu s vyklenutým tělem vakovitého tvaru. Podobný tvar těla se vyskytl např. v Brandýse nad Labem
- Vrábí na nádobě s uraženými uchy 07/798/7 (Langová
– Danielisová 2015, 206, obr. 5) a u nádoby 16/675/3
(Langová 2019, tab. 32: 3). Obě nádoby je vzhledem
k přítomnosti uch možné zařadit mezi amfory. Obdobný
tvar těla také uvádí P. Čech (2008, 75, obr. 6) u dvou
amfor z Vysočan. Soubory keramiky z obou lokalit jsou
94
96
95
Velké množství mazanice v souvislosti s lidskými skelety v sídlištních jámách je známo ze sídliště v Blšanech (Pleinerová 1960a,
522).
Hrdlo této zásobnice bylo silně deformováno žárem a jeho původní průměr je tak možné určit pouze orientačně.
166
Jako „Feuerbock“ je v německy mluvících zemích označován většinou dvojdílný stojan v ohništi nebo krbu, na který se dává
dřevo. V archeologii se jako „Feuerbock“ označují nálezy podobného charakteru ať již z keramiky nebo z kovu, jejich funkce
však není potvrzena.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Keramika
Obr. 79. Typy sídlištní keramiky únětické kultury podle výzkumu ve Vysočanech
– hrnky (upraveno podle Čech 2008, 75, obr. 6). Publikováno bez měřítka. —
Fig. 79. Types of Únětice culture settlement pottery according to excavation in
Vysočany – cups (modified after Čech 2008, 75, fig. 6). Published without scale.
126–168
nutým tělem, původně zřejmě velmi podobného tvaru
jako výše uvedené mísy z hrobů skupiny „K“. Podobně
jako u mis z hrobů můžeme i zde předpokládat původní
doplnění tvaru o funkční prvky v podobě pupků nebo
ouška. Ve druhém případě (2023/10; tab. 112) se jedná
o část široce rozevřené mísy s profilovaným okrajem,
která se svojí profilací velmi podobá mísám z hrobů, zde
označovaných jako skupina „N“. Z téhož objektu pochází také nevelký fragment – ouško, které zřejmě pochází z mělké mísy (2023/7; tab. 112).
11.1.10.5. Plastické prvky a rytá výzdoba
datovány do závěrečné fáze únětické kultury (Čech 2008;
Langová – Danielisová 2015). Zároveň v obou keramických souborech je také patrné, že jednoduchá rytá výzdoba na sídlištní keramice z tohoto období není ničím
neobvyklým (podrobněji např. Krumland 1998, 97, 105).
11.1.10.3. Koflíky
V sídlištních objektech s lidskými kosterními pozůstatky
se nenacházel žádný fragment z klasického únětického
koflíku, který byl jinak na pohřebišti nejčastějším tvarem. V sídlištních objektech 2023 a 2412 se ale nacházely části celkem čtyř koflíků s oblou profilací. U koflíků
2023/2, 2023/3, 2023/4 a 2412/4 (tab. 112 a 114) se
dochovala pouze spodní část nádoby, resp. u koflíku
2023/2 i maximální výduť a celé ucho a u koflíku
2412/4 jen část těla s uchem, nemáme však ani u jednoho dochovaný okraj. Svoji oblou profilací velmi připomínají koflíky ze starší fáze únětické kultury, nicméně
ostatní obsah objektu svědčí pro datování do mladšího
období (např. široce rozevřená profilovaná mísa 2023/10
nebo svislá žebírka pod přelomem hrdla a podhrdlí
2412/5 a 2412/11). Koflík 2023/2 je navíc na podhrdlí
zdoben dvěma rytými liniemi. Nabízí se tyto koflíky interpretovat jako starší intruzi v jinak mladších sídlištních jámách, nicméně vzhledem k jejich počtu a relativně velkému množství dochovaných fragmentů se tato
možnost jeví jako méně pravděpodobná.
Ze sídliště ve Vysočanech uvádí P. Čech (2008, 75,
obr. 6) velmi podobné rekonstrukce nalezených tvarů,
a to včetně dvou rytých horizontálních linií na podhrdlí
(typ H2), které označuje jako hrnky a řadí je mezi jemnou stolní keramiku (obr. 79; Čech 2008, 74). Vzhledem
k tomu, že v případě Vysočan vše nasvědčuje krátkodobému osídlení lokality (Smrž 1994, 378) datovanému do
mladší až pozdní fáze únětické kultury (Čech 2008, 84),
je zde zřejmě možné vyloučit starší intruze. Velmi podobný koflík s jednou rytou linií na podhrdlí pochází
z únětického sídliště v Prausitz, Ldkr. Meißen, Sachsen
(Conrad et al. 2012, 39, Abb. 12), které autoři datují do
třetí fáze M. Bartelheima (Bartelheim 1998), resp. na
přelom třetí a čtvrté fáze B. Zicha (Zich 1996; Conrad et
al. 2012, 40).
11.1.10.4. Mísy
V souboru keramiky se nacházely tři fragmenty, které
je možné typologicky určit jako mísy. Nádobu 2217/1
(tab. 113) je možné rekonstruovat jako vyšší profilovanou mísu s ven vyhnutým okrajem a mírně ven vykle-
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Kromě běžně se vyskytujících plastických prvků jako
jsou bradavkovité pupky nebo plastické lišty (viz výše)
se v objektu 2412 vyskytly dva zlomky s krátkým svislým žebírkem (2412/5 a 2412/11; tab. 114), které se
běžně vyskytuje ve věteřovské kultuře (Tihelka 1960,
56) a ani v materiálu z Čech není ze závěru starší doby
bronzové neznámé (podrobněji viz skupina „U“).
Na čtyřech nádobách je doložena rytá výzdoba. Dvojitá rytá horizontální linie se vyskytla společně se svislým žebírkem na zlomku 2412/11 (tab. 114) a na
koflíku 2023/2 (tab. 112). V obou případech se nachází
na přelomu hrdla a podhrdlí, který je tímto způsobem
zvýrazněn. U nádoby 2023/9 (tab. 112) je na trojici horizontálních linií zavěšen svazek 11 svislých rytých linií.
V objektu 2217 se nacházel malý fragment (2217/3;
tab. 113) s horizontální linií malých svislých rýžek
a z této linie vycházející dvojitá linie ve tvaru trojúhelníka. Výzdobu pomocí rytého trojúhelníka (vyplněného
vpichy) uvádí J. Krumland (1998, 97, Abb. 6A) již pro
stupeň A2 a stejně tak již od tohoto stupně dále předpokládá výskyt trojúhelníků tvořených několikanásobnou rytou linií (Krumland 1998, 105, Abb. 12A).
11.1.10.6. Keramická kolečka
Běžným sídlištním nálezem, který se v hrobech vyskytuje
pouze výjimečně (např. provrtané kolečko z hrobu 19
v Praze-Miškovicích; Ernée 2015, 99), jsou nejrůznější
keramická kolečka vyrobená druhotnou úpravou keramických střepů. K jejich výrobě se užívaly střepy nádob
nejrůznějších typů a povrchů, vyskytují se kolečka s povrchem hlazeným i drsněným, vyrobená z hrdla i těla nádoby. Vzhledem k relativní plochosti koleček, musely být
k jejich výrobě užívány větší nádoby (Langová 2019, 141–
142). Z Mikulovic pochází kolečko z nádoby s drsněným
povrchem z objektu 2412 (2412/6; tab. 114) a z nádoby
s povrchem zřejmě hlazeným z objektu 2023 (2023/5;
tab. 112). K výrobě tohoto kolečka bylo netypicky využito
dno menší nádobky. Jejich funkce zatím nebyla spolehlivě vysvětlena, „snad šlo o pomůcky potřebné při úpravě
povrchu keramiky; výklad, že mohlo jít o munici do praku
nebo součást nějaké hry, nelze zatím ničím doložit“ (Jiráň
/ed./ 2008, 47).
Mnohem řidčeji se na sídlištích objevují obdobná kolečka, která byla v tomto tvaru původně již vymodelována. To bude zřejmě i případ menšího plochého kruhovitého předmětu 2023/6 (tab. 112), jehož fragmentární stav dochování nedovoluje přesněji určit původní
podobu.
167
Keramika
11.1.10.7. Keramická závaží
Relativně hojným sídlištním nálezem jsou v české únětické kultuře válcovitá závaží (Zich 1996, 247). Nachází
se v sídlištních objektech až na výjimky ojediněle, jak
tomu bylo v případě nálezu z Mikulovic (2412/8; tab.
115), výjimečně se mohou vyskytnout i v celých sadách,
tak jako v Praze-Ďáblicích (Neustupný 1939), kde se
nacházelo 27 celých závaží a 20 zlomků, nebo soubor
45 závaží z Hrdlovky (Beneš 1999, 52–55) nebo z Blšan
(Pleinerová 1966, obr. 37). J. Beneš (1999, 53) uvádí,
že průměrná hmotnost jednoho kusu z Hrdlovky byla
772 g, přičemž hmotnost jednotlivých kusů se nejčastěji
pohybovala mezi 600 a 800 g. Závaží z Mikulovic vážící
720 g tak tomuto rozmezí velmi dobře odpovídá. Závaží
bývají relativně často zdobena různými vpichy, nejčastěji na podstavách, mohou ale být i bez zdobení jako
v Mikulovicích.
11.1.10.8. Datování keramiky ze sídlištních objektů
Datování sídlištní keramiky starší doby bronzové přináší mnohá úskalí. Vzhledem k tomu, že chronologie
únětické kultury v Čechách je založena na pohřebních
nálezech (zejm. pohřebiště v Polepech u Kolína; Moucha
1954; 1963; Bartelheim 1998), objevují se četné pochybnosti, do jaké míry a jestli vůbec je hrobová keramika
srovnatelná s keramikou sídlištní (např. Pleinerová
1959b; 1960a, 523–524; Koschik 1975, 65; Zápotocký
1982, 389; Krumland 1998, 95–96, 129; Beneš 1999,
51). Obsah sídlištních objektů navíc nemůže být ve většině případů považován za uzavřený nálezový celek.
Může být velmi snadno ovlivněn relativně dlouhodobějším otevřením a do jeho zásypu se velmi snadno může
dostat i keramika značně starší. Přesnější datování únětické sídlištní keramiky neusnadňuje ani velmi malé zastoupení výzdoby. S odvoláním na velmi špatný stav
poznání únětických sídlišť v Čechách tak J. Beneš
(1999, 51) vyslovil pochybnosti, zdali je v současné době
podrobnější chronologie sídlištního materiálu vůbec
168
126–168
možná a jestli ji nezdobená únětická sídlištní keramika
vůbec umožňuje (podobně také Zápotocký 1982, 389).
S vědomím všech výše uváděných překážek je však zapotřebí se o to alespoň pokusit.
Za sídlištního kontextu pochází pouze dvě absolutní
data z objektu 2217. Ze skeletu 97a bylo získáno datum
2007–1883 BC (s pravděpodobností 95,4 %) a ze skeletu
97b datum 2032–1924 BC (s pravděpodobností 95,4 %).
Obě data tedy ukazují na počátek mladšího období únětické kultury. Vzhledem k tomu, že oba skelety byly
přímo překryty „destrukční“ vrstvou mazanice obsahující keramiku, je s největší pravděpodobností toto datování možné vztáhnout i na zásypovou vrstvu, resp. na
keramiku samotnou.
Původ v mladší fázi únětické kultury je možné na základě keramiky předpokládat i u ostatních sídlištních
objektů. Nejvíce pochybností ohledně datace budí nálezy koflíků oblých tvarů (viz výše kap. 11.1.2.1) a výzdoby pomocí rytých linií. Koflíky obdobných tvarů jsou
typologicky spojovány se starším obdobím únětické kultury a v typologii V. Mouchy (Moucha 1963) spadají do
jeho předklasické fáze. Tři koflíky obdobného tvaru byly
nalezeny i v hrobech 69 a 92 (obr. 63: A). Na absolutní
datování obou hrobů ukazují tři radiokarbonová data97
spadající spíše již na počátek fáze mladší. Tento tvar koflíku není neznámý ani z dalších sídlištních kontextů
řazených do období mladší únětické kultury (Čech
2008, 74–75, 84, obr. 6; Conrad et al. 2012, 39–40, Abb.
12). Stejně tak v mladší fázi únětické kultury musíme
počítat i s rytou výzdobou (Koschik 1975, 62; Kovářík
1983, 156, obr. 12: 22; Čech 2008, obr. 8 a 9; Hlásek
a kol. 2015, 170–171; Langová 2019, 124–126; podrobněji např. Krumland 1998, 97, 105), která ale v soudobých hrobech v Čechách nemá přílišné zastoupení.
97
Z hrobu 69 pochází datum 3603 ± 18 BP, tedy 2023–1902 BC
(s pravděpodobností 95,4 %) a z hrobu 92 data 3601 ± 19 BP,
tedy 2022–1899 BC (s pravděpodobností 95,4 %) a 3582 ± 19 BP,
tedy 2012–1887 BC (s pravděpodobností 95,4 %).
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Kovové nálezy
11.2. Kovové nálezy
M. Ernée
Tato kapitola je věnována prezentaci a analýze předmětů z kovů, především mědi a bronzu, ale i cínu a zlata
(tabela 10: j–x; obr. 80). Kovové předměty byly identifikovány celkem ve 49 hrobech (51 %; obr. 80), v počtu
nejméně 152–166 kusů o celkové váze 749,4 g. Jde
169–217
především o drátěný šperk – spirálky (30–41 ks/9 hr.)
a vlasový šperk (21–32 ks/15 hr.), dále o jehlice (30–
32 ks/27 hr.), zejména tzv. únětické (24 ks/20 hr.), br.
korále (18+ ks/2 hr.), tyčinkovité (13 ks/5 hr.) nebo plechové (4 ks/2 hr.) náramky, sekeru (1 ks/1 hr.), čepele
dýk (3 ks/3 hr.), šídla (4 ks/4 hr.), dlátko (1 ks/1 hr.),
prsten (1 ks/1 hr.) a některé další, tvarově méně výrazné předměty (13 ks/13 hr.). Z hrobu č. 50 pocházejí
tři cínové kroužky (tab. 89), z hrobu č. 2 potom kromě
Obr. 80. Mikulovice. Kovové předměty v hrobech. A – hrob bez kovových nálezů; B – hrob s kovovými nálezy; C – únětická jehlice a jejich počet, je-li větší než 1;
D – jehlice nalezena jen u jedné z koster; E – jiný typ jehlice a jejich počet, je-li větší než 1; F – 1 záušnice; G – 2–3 záušnice; H – 4–5 záušnic; J – 2 zlaté spirálové
kroužky; K – 3 cínové kroužky; L – spirálky (1–2 ks, 4–12 ks); M – br. korálek (1 ks, 17+ ks); N – tyčinkovité náramky a jejich počet; O – plechové náramky a jejich
počet; P – čepel br. dýky a/nebo br. sekyra; R – br. sekerka; S – br. čepel dýky; T – br. šídlo; U – br. dlátko. Kresba a grafika M. Ernée. — Fig. 80. Mikulovice.
Metal artefacts in graves. A – grave without metal finds; B – grave with metal finds; C – eyelet pin and their number if greater than 1; D – pin found by only one
skeleton; E – other type of pin and their number if greater than 1; F – 1 earring; G – 2–3 earrings; H – 4–5 earrings; J – 2 gold spiral rings; K – 3 tin rings;
L – spirals (1–2 pieces, 4–12 pieces); M – br. bead (1 piece, 17+ pieces); N – C-shaped oval armrings and their number; O – ribbed sheet metal bracelets and
their number; P – blade of br. dagger and/or axe; R – br. axe; S – br. dagger blade; T – br. awl; U – br. chisel. Drawing and graphic by M. Ernée.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
169
Kovové nálezy
h
i
j
k
l
m
n
o
p
q
r
Průměr (mm)
Dochované konce
Délka (mm)
Směr vinutí – vpravo / vlevo
Počet vinutí
Váha (g)
Vnější
p
8,5+xx
1,55
5,37–5,6
—
o
7,99+x
p
3
0,35
5,1–5,25
—
oo
3,32
1,7–2,1
4855
6
A?
x?
1
1
7,2
p
3
4,2
0,31
6,06
—
o
4848
9a
A?
—
1
0
33,8
p
16
4,7
3,23
5,9
—
o
9b
A
—
2
0
5,6+12,6
l
3+6
0,38
4,9
—
o
Q
8/1
B
—
1?
2?
39,4
p
20
5,1
3,40
5,7–6,5
?
o
13 1992 4695
w
x
Šířka (mm)
1,8–2,0 1,1–1,2 D/E/F
1,2
E/F
0,73
?
?
ca 1,7
ca 1,2
a
x
x
F
a
x
F
—
F
—
B/C
?
x
x
—
1?
2?
30,4
p
14
4,6
1,95
5,6–6,1
?
o
2,15
1,17
C/K
a?
—
1?
2?
25,1
?
16
6,4
1,66
5,1–5,4
?
o
1,3–1,8
?
B/C?
a?
8/4
A
—
1?
2
25,0
p
15
6,0
2,13
5,2–5,5
?
o
ca 1,9
ca 1,4
B/C?
a/c
x
8/5
A/B?
—
1
1
16,2
p
5,5
3,4
0,77
5,1–5,3
?
o
2,3
0,85
C?
—
x
8/6
A
—
7
1?
22,3
p
9
4,0
1,20
6,6
?
o
2,26
1,05
D/E
—
x
8/7
A
—
2
0
9,8
?
4
4,1
0,22
5,1
?
o
3,06
1,1
K/L
—
x
7/1
C
—
1
1?
33,1
p
19
5,7
2,53
5,6–6,5
—
o
B?
a
x
7/2
A
—
1
?
24,6
p
12
4,9
0,72
6,2–6,7
—
o
0,8/
E/F
—
x
?
2,5
x
x
70
x
x
x
7/3
A
—
1
2
16,7
p
9
5,4
1,41
6,5
—
o
?
B/C
bb
x
x
7/4
A
—
1
1
14,4
p
10
6,9
0,69
5,7
—
o
0,79
A
c
x
x
x
7/5
A
—
1
?
17,4
p
10
5,7
0,36
4,8
—
o
?
?
—
7/6
A
—
1
?
12,4
p
6
4,8
0,18
4,5
—
o
?
?
—
x
7/7
?
—
1
0
4,4
p
2
4,5
0,21
5,9
—
o
1,4
A
—
x
7/8
?
—
1
0
2,6
p
2
7,7
0,12
4,9
—
o
1,2
A
—
x
7/9
?
—
1+xx
0
?
4+x
0,12
4,7
—
o
?
A
—
0,19
4,46
3,35
4700
7a
?
?
1+xx
?
4,34+xx
p
3+xx
7b
A?
x?
1
1?
10,5
p
6
?
?
3
1?
1
A
—
33+16
1
0,8-1,07
0,34 5,37–5,51 —
o
1,8–1,9
1,1
0,37 7,32–7,54 5,05
o
2,27
1,2
1,29
2,3
o
4,13+3,15+2,27 p 2+1,5+0,5
49,0
o
5,7
p
42
8,6
4,4–4,8
A
—
x
C/F
b?
x
D
—
1,3
A/B
a-
2
A
x
1
1
31,8
p
28
8,8
1,31
4,4–4,6
—
o
—
A?
a-
3
A
—
1
2
29,5
p
22
7,5
1,34
4,6–4,9
2,6
o
1,1–1,2
A
ab
1
2
28,2
p
23
8,2
0,95
4,2–4,6
—
o
?
X
ab
?
24,5
?
21
8,6
0,99
4,5
—
o
?
X
??
18,2
p
15
8,2
0,62
4,2
—
o
?
B–C?
ab
a?
4
A
—
5
A
— 16,5+8
6
A
—
1
2
1
1
21,8
p
16
7,3
0,62
4,2–5
—
o
?
B?
?
18,8
p
15
8,0
0,72
5,1
—
o
?
A
??
C/F
b-
7
B?
—
8
A
— 12+6,8
9
A
—
1
1
15,6
l
9
5,8
0,91
5,5–5,7
3,54
o
1,75–2,1
10
A
—
1
1
16,4
p
14
8,5
0,57
3,8–4,3
—
o
?
A?
b-
11
A
—
1
?
21,3
p
15
7,0
1,33
5–5,2
—
o
?
A
??
0,95
12
A
—
1
?
11,4
p
8
7,0
0,41
4,5
—
o
?
A?
??
13
A
—
1
1
16,2
p
13
8,0
0,76
4,8–5,1
—
o
?
A
b-
14
A
—
1
?
9,2
p
8
8,7
0,15
3,7
—
o
?
A
?-
15
A
—
1
1
10,0
p
8
8,0
0,22
4,9
—
o
1,16
A
b-
16
A
—
1
1
16,9
p
12
7,1
0,65
4,5–4,7
—
o
?
A
b-
17
A
—
1
0
8,5
?
7
8,2
0,36
5,2
—
o
?
X
—
18
B?
—
1
?
11,5
?
7
6,1
0,43
4,8–5,1
—
o
?
X
??
19
A
—
1
?
8,3
p
8
9,7
0,11
4,4
2,5
o
1,2
A
??
a-
20
A
—
1
1
11,2
?
9
8,0
0,66
5
—
o
?
X
21
A
—
1
?
7,0
?
5
7,2
0,18
4,5
—
o
?
X
??
22
A
—
1
0
3,8
?
3
7,9
0,05
4,8–5,5
—
o
—
X
—
23
A
—
1
?
3,4
p
3
8,9
0,06
4,3
—
o
1,23
?
B
??
24
A
—
1
0
2,6
p
2
7,7
0,01
4,6–4,7
—
o
1,49
0,71
C
—
25
A
—
1
0
1,7
?
1
5,9
0,01
4,4–4,6
—
o
A
—
5718
33
?
—
6
0
?
?
?
—
0,01
4
—
o
1,23
0,91
A/B
—
5901
1
?
?
1
0
3,2
p
2
6,3
0,04
3,15
—
o
1,6
0,5
F
?
1,23
67
x
x
A
4
y
65
x
?
A
14 1982 S 5228
170
v
8/2
55 2149
63 2204
u
8/3
4698
5727
Výška (mm)
Stav dochování
16,3+xx
?
Řez
Průběh – prohnutí
1(2?)
1+x
Vnitřní
Tvar (obr. 81: A)
1+xx
?
Počet vinutí na 1 cm
Č. předmětu
—
?
Č. sáčku
B?
5
Objekt
4
Hrob
3 1964 K 5220
5226
t
Průměr (mm)
8 2008 4986
12 1974
s
Drát
Tab.
g
Otisky organických látek
f
Silná koroze / rozpadá se
e
Deformace
d
Výrobní stopy
c
Tvar konců
b
Řez (obr. 81: B)
a
169–217
71
69
x
x
X
x
X
X
?
X
X
92
?
89
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Kovové nálezy
h
i
j
k
l
m
n
o
p
q
r
72 2213
5909
t
u
v
w
x
Směr vinutí – vpravo / vlevo
Počet vinutí
Počet vinutí na 1 cm
Váha (g)
Vnější
1
14,0
?
5
3,6
0,70
6–8,9
—
o
1?
2?
21,3
?
13
6,1
1,47
6,8
—
o
Výška (mm)
Délka (mm)
1?
—
Šířka (mm)
Dochované konce
—
A
Řez
Stav dochování
B?
Vnitřní
Průběh – prohnutí
1
2
1,67
?
?
X
?
?
X
X
3
A
—
1?
0
11,0
?
4
3,6
0,54
7,7
—
o
?
?
4
A
—
1?
1
12,5
?
8
6,4
0,81
5,9–6,9
—
o
?
?
X
5
A
—
1?
0
14,7
?
?
—
0,92
5–6,7
—
o
?
?
X
6
A
—
1?
2
28,3
?
14
4,9
3,98
8,1–8,3
—
o
1,78
?
?
X
7
A
—
1?
0
16,9
?
8
4,7
1,24
6,9
—
o
1,65
?
?
X
8
A
—
1?
0
23,4
?
13
5,6
1,26
6,1
—
o
?
?
X
1,26
9
A
—
1?
1
28,3
?
15
5,3
3,75
7,3–8,4
—
o
?
?
10
A
—
1?
0
8,3
?
5
6,0
0,40
5,2
—
o
?
?
X
11
A
—
1?
1?
29,4
?
14
4,8
2,62
6,9–8,7
—
o
?
?
X
12
A
—
1?
1?
22,2
?
12
5,4
0,66
5,4
—
o
1,38
?
?
X
13
A
—
1?
1
18,8
p
12
6,4
0,94
6,13
3,4
o
1,2
?
?
X
X
1,98
14
A
—
1?
?
21,4
?
12
5,6
0,98
6,36
2,87
o
1,4
?
?
1a
A
—
1
1
7,7
p
5
6,5
0,20
4,54
—
o
0,77
A
a
44
26,2
Celkem / průměr:
y
Průměr (mm)
Tvar (obr. 81: A)
5723
s
Drát
Č. předmětu
68 2156
Č. sáčku
Objekt
Hrob
Průměr (mm)
16,1
6,2 20,83
x
Tab.
g
Otisky organických látek
f
Silná koroze / rozpadá se
e
Deformace
d
Výrobní stopy
c
Tvar konců
b
Řez (obr. 81: B)
a
169–217
98
X
92
2
7 36 8
Tabela 11. Mikulovice. Bronzové spirálky. Šedě jsou zvýrazněny spirálky dochované celé. — Table 11. Mikulovice. Bronze spirals. Spirals preserved in intact form
are highlighted in grey.
řady bronzových předmětů i dva zlaté spirálové kroužky
(tab. 62). Stopová množství barevných a drahých kovů byla zjištěna i na pracovních plochách některých
kamenných nástrojů. Těm bude věnována pozornost
na jiném místě (kap. 11.8), podobně jako chemickým
analýzám kovových předmětů (kap. 13.1.2) a analýzám
izotopů olova (kap. 13.1.3). V samostatné podkapitole
se budeme věnovat i zelenému zbarvení na kostech,
indikujícímu přítomnost předmětů z mědi/bronzu (kap.
12.4).
11.2.1. Spirálky (obr. 80: B: L; 81: A–B; tabela 10: x; 11)
I když celkový počet analyzovaných spirálek (jejich
zlomků) je daleko vyšší (tabela 11: d), jejich původní
počet můžeme kvalifikovaně odhadnout na 30–41 celých exemplářů v 9 hrobech (tabela 10: x; obr. 80: B : L).
Celková hmotnost všech nalezených spirálek a jejich
zlomků činí 20,83 g (tabela 11: m).
11.2.1.1. Sledované údaje
Kromě čísla hrobu (tabela 11: a), objektu (tabela 11: b),
sáčku (tabela 11: c) a předmětu (tabela 11: d) sledujeme
u spirálek následující údaje (tabela 11: e–y):
– základní tvar spirálky (obr. 81: A; tabela 11: e): A – válcovitý, B – vřetenovitý, C – kuželovitý;
– průběh (tabela 11: f ): přímý (–), mírně (x) či výrazněji (X)
prohnutý, nezjistitelný (?);
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
– stav dochování (tabela 11: g): kompletně (počet zlomků tučně) nebo jen částečně ve zlomcích (počet zl. kurzívou: 4); xx – více než 10 drobných zlomků;
– počet dochovaných původních konců (tabela 11: h):
2 – oba (tabela 11 – sv. šedě podbarveny), 1 – jen jeden, 0 – žádný, ? – neurčitelné/nejisté;
– celková délka (tabela 11: i): kompletně dochovaná –
tučně; nekompletně dochovaná – normálně; dochována ve více zlomcích – délky jednotlivých dílů jsou
uvedeny ve formě 2+6+1,5+4...; ? – neměřitelné;
– směr vinutí (tabela 11: j) je pravotočivý (p), levotočivý (l),
neurčitelný (?) – vysvětlivky viz níže, kap. 11.2.2 (Drátěný vlasový šperk...);
– počet vinutí (tabela 11: k): při více zlomcích z jednoho
kusu ve formě 1+1,5+3...;
– počet vinutí na 1 cm (tabela 11: l): sledováno detailněji
u spirálek s délkou 2 cm a více (tabela 11: l – stř. šedě
podbarveny);
– váha v gramech (tabela 11: m): u kompletně dochovaných exemplářů tučně;
– vnější (tabela 11: n) a vnitřní (tabela 11: o) průměr vinutí (často jako interval), — – neměřitelné;
– řez vinutím (tabela 11: p): kruhový (o), kruhový až
oválný (oo), neurčitelný (?).
Pokud je to možné, uvádíme u drátku tyto údaje:
– průměr (u drátku s kruhovým řezem) nebo šířku
a sílu (u drátku s plochým řezem), — – neměřitelné
(tabela 11: q–s);
171
Kovové nálezy
169–217
Obr. 81. Schématické znázornění různých částí popisovaných kovových předmětů. Vysvětlivky viz text. A – spirálky; B – spirálky a vlasový drátěný šperk;
C–E – šídla; F–K – dýky; L–M, P – náramky; N–O – korále; R – sekery. Kresby a grafika M. Ernée. — Fig. 81. Schematic depiction of various parts of described
metal artefacts. See text for key. A – spirals; B – spirals and wire hair ornament; C–E – awls; F–K – daggers; L–M, P – bracelets; N–O – beads; R – axes.
Drawings and graphic by M. Ernée.
– tvar řezu (obr. 81: B; tabela 11: s): A – kruhový;
B – mírně oválný; C – výrazně oválný/podlouhlý;
D – čočkovitý s ostrými hranami; E – podlouhlý, dole
plochý, nahoře zaoblený; F – podlouhlý, tence zploštělý; G – čočkovitý, oboustranně konkávní žlábky s ostrými hranami; H – nahoře oblé, dole výrazný kon-
172
kávní žlábek; J – široký, nahoře zaoblený, dole téměř
rovný, ostré hrany; K – „čtvercový“ se zaoblenou horní
a spodní stranou; X – oblý, blíže neurčitelný; x – zploštělý, blíže neurčitelný; ? – neurčitelný;
– tvar konce drátku, je-li dochován (tabela 11: t): a – mírně zašpičatělý; b – silně zašpičatělý; c – oblý; d – tupý;
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Kovové nálezy
169–217
? – neurčitelný; — – nedochován/odlomen. Je-li spirálka pravotočivá (směr vinutí – tabela 11: j), uvádíme
jako první levý konec, je-li spirálka levotočivá, uvádíme
jako první pravý konec, tedy vždy ten konec spirálky,
od kterého její vinutí vychází.
Dále u spirálek sledujeme:
– výrobní stopy, jsou-li dochovány (tabela 11: u; srovnej
např. Ernée 2015, 99–102, Abb. 51: C);
– spirálka nebo její části jsou více (X) či méně (x) výrazně
deformovány (tabela 11: v);
– spirálka je výrazně korodována (tabela 11: w), na jejím
povrchu je dochována výrazná korozní vrstva (X), případně se předmět rozpadá (x).
– v korozní vrstvě na povrchu spirálky jsou patrné otisky organických látek – např. lidská kůže, látka,
chlupy… (tabela 11: x).
Nakonec uvádíme číslo tabulky, na které jsou předměty vyobrazeny (tabela 11: y). Všechny rozměry uvádíme
v mm. Bylo-li to nutné, jsou některé další poznámky
k jednotlivým spirálkám uvedeny v textu (viz níže).
11.2.1.2. Výsledky analýzy a diskuse
Tvar spirálek (obr. 81: A; tabela 11: e) je většinou
válcovitý (A), výjimečně mírně vřetenovitý (B; 3/4,
12/8/1, 55/7, 55/18, 68/1), zcela ojediněle pak kuželovitý (C; 13/7/1), průběh přímý, výjimečně mírně
prohnutý (8/6, 13/7b, 55/2). Jen 10 spirálek se dochovalo vcelku, tedy s oběma identifikovatelnými konci
(tabela 11 – sv. šedě podbarveny), u dalších 24 se podařilo identifikovat aspoň jeden původní konec. Průměrná délka vcelku dochovaných spirálek je 26,2 mm
(tabela 11: i), rozpětí jejich délek 16,7–39,4 mm. Nejdelší dochovaná část spirálky s jedním dochovaným
původním koncem činí 49 mm (55/1). Směr vinutí je
povětšinou pravotočivý – levotočivý byl zjištěn jen ve
dvou případech (8/9b, 55/9). Počet vinutí s kompletně
(s oběma konci) dochovanými spirálkami se pohybuje
v intervalu 9–23 (průměr 16,1). Počet vinutí na 1 cm
délky spirálky, sledovaný u exemplářů s délkou 2 cm
a více (21 spirálek; tabela 11: l – stř. šedě podbarveny),
se pohybuje v intervalu 4–8,8 vinutí (průměr 6,2 vinutí
na 1 cm). Celková váha všech nalezených spirálek a jejich zlomků činí 20,83 g, váha deseti vcelku dochovaných spirálek činí 18,91 g a pohybuje se v intervalu
0,62–3,98 g (průměr 1,89 g). Vnější průměr spirálek
(tabela 11: n) se pohybuje v intervalu 3,15 (63/1) až
8,7 mm (68/11). Průměr drátků se pohybuje mezi 0,77
(72/1a) a 1,98 mm (68/8), některé ploché drátky jsou
až 3,32 mm široké (8/5). Velké rozdíly se vyskytly
i mezi spirálkami z jednoho hrobu/šperku (tabela 11:
q–r). Co se řezu drátku týče (obr. 81: B), převládají typy
A a B (kruhový až mírně oválný), objevují se však
i další (tabela 11: s). Zajímavý je výskyt spirálek
z drátků s různým řezem i v jednom hrobu/šperku
(např. hrob 55; obr. 82). Ukončení drátků (tabela 11:
t), pokud bylo možné je určit, jsou většinou méně či
více zašpičatělé (a, b), jen výjimečně oblé (12/8/4,
7/4). Většina spirálek (zejména v hrobech č. 8, 12, 13,
14 a 68) je silně zkorodována, některé jsou deformovány (8/4 – mírné zalomení uprostřed, 8/5 – ve středu
dráty odtažené od sebe). Vzhledem k pokročilé korozi
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Obr. 82. Mikulovice. Spirálky z hrobu č. 55 vyrobené z drátů s různým řezem:
4/3 – řez A/B; 4/9 – řez C/F. Foto Z. Kačerová, grafika M. Ernée.
Fig. 82. Mikulovice. Spirals from grave 55 made from wire with a range of
cross-sections: 4/3 – cross-section A/B; 4/9 – cross-section C/F. Photo by
Z. Kačerová, graphic by M. Ernée.
povrchu spirálek se nepodařilo identifikovat žádné
výrobní stopy. Na druhé straně se nám v korozních
vrstvách některých spirálek dochovaly mineralizované
otisky nebo přímo mineralizované jinak nedochované
organické materiály (hroby 8, 12, 13 a 55), jako například lidská kůže (např. spirálka 7/1 z hrobu 13 nalezená v oblasti krku pod bradou pohřbeného; obr. 83).
Zatímco v hrobech č. 3, 14, 63 a 72 se spirálky vyskytly jen ojediněle (závěsky?) a v některých případech
možná i náhodně, tvořily v hrobech 8 a zejména pak
12, 13, 55 a 68 významnou součást osobního šperku
(viz níže, kap. 14.1.3.3, 14.3). Ve většině případů byly
nalezeny v oblasti krku/prsou (pod bradou, před trupem), což nasvědčuje jejich užití jako součásti náhrdelníku. Ojedinělý výskyt v jiných částech hrobových
jam považujeme spíše za důsledek postdepozičních
procesů. Vzhledem k předpokládanému minimálnímu
počtu kusů a minimální celkové délce všech spirálek
v jednotlivých hrobech (12 – 5–6 ks, 17 cm; 13 – 4–5,
14 cm; 55 – 8–12, 40 cm; 68 – 8–12, 27 cm) je pravděpodobné jejich navlečení na jednoduché šňůře (jen
v případě hrobu č. 55 byly spirálky kombinovány s jantarovými korálky). Na tomto místě je vhodné zdůraznit,
že spirálky, použité na jednom náhrdelníku, často netvořily homogenní skupinu, ale značně se navzájem lišily jak svými rozměry (délka, průměr; tabela 11: i, n),
tak řezem drátku, ze kterého byly vyrobeny (srovnej
obr. 82). Průměry spirálek z hrobu 68 se pohybují v intervalu 5–8,9 mm (rozdíl 3,9 mm), z hrobu 55 v intervalu 3,7–5,7 mm (2 mm), z hrobu 13 v intervalu 4,5–
6,7 (2,2 mm) a z hrobu 12 v intervalu 5,1–6,6 mm
(1,5 mm). Na jiném místě (kap. 13.3) věnujeme pozornost stopám stříbra na některých spirálkách a vlasovém šperku z hrobu č. 13. Vzhledem k pokročilé korozi
většiny předmětů jsme rezignovali na analýzy jejich
původního chemického složení.
173
Kovové nálezy
169–217
mentovány v oblasti lebky, často na obou spáncích, ale
i jinde (v týle, u krku, na prsou), a u kterých se nejčastěji předpokládá funkce ozdoby. Zda byly zavěšeny na
uších, na nějaké součásti kroje či pokrývky/ozdoby
hlavy nebo jimi byly provlečeny vlasy, většinou nelze
jednoznačně určit.99 V naprosté většině případů jsou stočeny z měděného, bronzového či zlatého drátu původně
kruhového průřezu. V některých případech bývá drát
upravován tepáním (s plochým, oválným či čočkovitým
řezem), výjimečně může být základní polotovar i litý (viz
níže) a jeho řez kombinací obou zmíněných variant, tedy
místy plochý, místy kruhový. Převážná většina těchto
ozdob je ale zhotovena z jednoduchého či dvojitého drátu,
a to buď jejich prostým stočením (obr. 85: A – spirálovité
kroužky), nebo jejich stočením po vytvoření tzv. zpětné
kličky (obr. 85: B; 86 – tzv. kličkovité záušnice neboli Noppenringe). Pro odlišení jednoduchého drátěného kroužku
(obr. 85: K; einfache Drahtringe, Typ 1 podle Moucha 1997,
157, Abb. 6.10)100 od spirálového kroužku z jednoduchého drátu typu A1P/L-1 (obr. 85: A) byla arbitrárně
stanovena hranice max. překryvu konců drátků o 1⁄16 kruhu (22,5 °).101
Typologii a terminologii spirálového šperku věnovala
již v minulosti pozornost řada badatelů (namátkou Olshausen 1886, 433–497; Ruckdeschel 1978, 142–145;
Neugebauer-Maresch – Neugebauer 1988/89, 123–126,
taf. 9; Bertemes 1989, 56–57; Zich 1996, 226, Karte 99,
Taf. 79; Moucha 1997, 156–159, Abb. 6.11; Bartelheim
1998, 61–62, Taf. 46, Karte 142; Lauermann 2003, 570–
571; Meller 2014, 623–627; Ernée 2015, 103–105, Abb.
52, Tab. 8; Limburský a kol. 2018, 447–450, obr.
303).102 Nepochybně i vzhledem k řadě nejasností a nedůsledností v doposud publikovaných klasifikacích a jejich komplikovanosti103 zatím nevznikl zcela přesvědčivý
a všeobecně přijímaný systém třídění – každý autor si
stávající typologické klasifikace přizpůsobuje svým
vlastním potřebám a představám a jeden a týž šperk
často popisuje různými termíny, které při srovnání několika publikací často splynou v nepřehlednou masu.
Vytvoření všeobjímajícího systému třídění tohoto
typu šperku není ani cílem této práce. Při pokusu
99
Obr. 83. Mikulovice. Rezidua lidské kůže ve vrstvě korozních produktů na
povrchu spirálek z hrobů č. 55 (4/2) a 13 (7/1). Foto Z. Kačerová, grafika
M. Ernée. — Fig. 83. Mikulovice. Remains of human skin in the layer of corrosion products on the surface of spirals from graves 55 (4/2) and 13 (7/1).
Photo by Z. Kačerová, graphic by M. Ernée.
11.2.2. Drátěný vlasový šperk / ozdoby hlavy
(tzv. Ohr-, Haar- nebo Kopfschmuck)
100
101
102
Drátěný vlasový šperk je vlastně jisté rádoby neutrální
označení pro předměty tradičně označované jako náušnice či záušnice,98 které jsou v hrobech většinou doku103
98
V německé terminologii Spiralringe/Noppenringe/Schleifenringe
používané jako Ohr-, Haar- nebo Kopfschmuck.
174
F. Bertemes (1989, 56–57) považuje tzv. Noppenringe za ozdobu
hlavy a jejich funkci náušnic/záušnic odmítá. K tomu srovnej
např. pozorování M. Primas na pohřebišti Velika Gruda (Primas
1996, 76–80, Abb. 6.3).
Je-li kroužek přerušen a není-li zcela zřejmé, že pochází ze
spirálového kroužku, případně kličkovité záušnice. Rozlišovací
znak neplatí pro nepřerušené (celistvé/uzavřené) kroužky.
V některých případech je i tak těžké odlišit, zda původním záměrem bylo vytvořit spíše uzavřený kroužek nebo drátěný
spirálový šperk, a proto je vhodné ponechat toto rozhodnutí
a přiřazení konkrétního artefaktu k té či oné skupině na zvážení
příslušného posuzovatele. V každém případě jde o zcela marginální problém, kterému zde není potřeba věnovat více místa.
Pro tzv. Lockenringe (Typ 10 nach Moucha 1997, 157, Abb. 6.10)
siehe z. B. bei H. Schmidt 1904, 616–626 – als Hängespiralen;
Schránil 1921; Zaharia 1959, 104–106; Mozsolics 1968, 19–23;
Neugebauer-Maresch – Neugebauer 1988/89, 123–126, taf. 9–
10; Zich 1996, 229, Typ. 44, Karte 102, Taf. 79; Bartelheim
1998, 64, typ. S9, taf. 46; Lauermann 2003, 576, 611–612; Meller 2014.
Uváděna bývá zejména práce O. Olshausena (Olshausen 1886)
a na ni navazující systémy W. Ruckdeschela (Ruckdeschel 1978),
případně V. Mouchy (Moucha 1997).
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Kovové nálezy
169–217
A
Obr. 84a. Identifikace směru vinutí spirálek drátěného šperku – vysvětlivka
viz text. Grafika M. Ernée. — Fig. 84a. Identification of the direction of the
spiral winding on wire ornaments – see text for key. Graphic by M. Ernée.
B
o usnadnění jednoznačné vizuální identifikace a rychlé
klasifikace v českém prostředí nejčetnějších forem – spirálových kroužků nebo kličkovitých záušnic z jednoduchého nebo dvojitého drátu vycházíme i my z nejčastěji
uváděných prací (Ruckdeschel 1978; Moucha 1997)
a zde použitý identifikační klíč (obr. 84) je ve svém základu modifikovanou verzí kresebných schémat V. Mouchy pro zlaté drátěné šperky (Moucha 1997, 158, Abb.
6.11).
11.2.2.1. Pravotočivá nebo levotočivá spirála?
Při identifikaci a popisu tohoto druhu šperku hraje významnou roli správné určení směru vinutí drátěné spirály. Tradičně bývá používán systém známý a definovaný v matematice, fyzice či elektrotechnice pro pravoa levotočivost a určení pravo či levotočivosti spirály vinutí (např. cívky) či obecně typu šroubovic všeho druhu.
Jako mnemotechnická pomůcka se přitom běžně používá tzv. pravidlo pravé ruky, kdy prsty pravé ruky sledují závity šroubovice a pokud se při tom ruka pohybuje
ve směru, který ukazuje vztyčený palec, je šroubovice
(spirála) pravotočivá (obr. 84a) – v opačném případě je
levotočivá.
Problém je z našeho pohledu v tom, že konvence, používané v přírodních vědách, jsou z pohledu výroby drátěné spirály (navíjení drátěné spirály na válcové jádro
pravákem zleva doprava) poněkud nelogické a samy od
sebe se někdy obtížně chápou. Ne ve všech archeologických publikacích jsou pravotočivé spirály podle konvencí používaných ve fyzice určeny a klasifikovány
Obr. 84b. Popis směru vinutí spirálek drátěného šperku podle Ruckdeschel
1978, 144, Abb. 9. Grafika M. Ernée. — Fig. 84b. Description of the direction
of the spiral winding on wire ornaments after Ruckdeschel 1978, 144, Abb. 9.
Graphic by M. Ernée.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
175
Kovové nálezy
169–217
skutečně správně jako pravotočivé a naopak. Podobně
obskurní proto občas bývají i pokusy o vysvětlení faktu,
že jako pravotočivá je v archeologii podle konvencí používaných ve fyzice a matematice vlastně spirála navíjená jakoby levákem zprava doleva. Sama za sebe
v tomto směru mluví i „definice“, o kterou se ve své práci
z roku 1978 pokusil W. Ruckdeschel (1978, 144, Abb. 9;
zde obr. 84b: A). Pro jasnou představu jeho myšlenkových pochodů zde cituji jeho originální německý text
a pod ním jeho (můj vlastní) překlad, a to včetně Ruckdeschelova doprovodného vyobrazení (obr. 84b: A):
obr. 9 (obr. 84b: A) o 90 °, tedy do vodorovné polohy
(obr. 84b: B), a ponecháme-li u nich jeho značky (1 = Gr
a 2 = Gl), pak vidíme na pravé straně pod č. 2 spirálku
navíjenou na jádro jednoznačně zprava doleva, po směru hodinových ručiček, patrně pravákem, kterou ale
Ruckdeschel, věren své vývrtce, označuje jako Gl, tedy
levotočivou, a naopak. Ruckdeschelovu definici považuji
proto za zcela chybnou, vycházející z pohybu charakteristického pro odlišnou činnost a naopak zcela odporující pohybu přirozenému pro navíjení drátu (nitě …) na
válcové/kuželovité jádro.
„Große Bedeutung kommt dagegen dem Windungssinn der Schraubenlinie zu. Dies sei am einfachsten Fall,
nämlich dem Ring vom Typus G, erklärt. Abb. 9 stellt
zwei ähnliche Ringe dar, die einen entgegengesetzten
Windungssinn besitzen. Um hier eine Definition des Windungssinns zu ermöglichen, stelle man sich vor, daß ein
Korkenzieher dem Draht folgend in den Ring hinein
getrieben wird. Bei Ring 1 müßte dann der Korkenzieher nach rechts gedreht werden, bei Ring 2 dagegen
nach links. Dabei ist es völlig gleichgültig, von welcher
Seite der Ring betrachtet wird. Um den Windungssinn zu
kennzeichnen, wird vorgeschlagen, an die Kennbuchstaben für die Ringabwicklung ein l (für linken Windungssinn) oder r (für rechten Windungssinn) anzuhängen.
Ring 1 in Abb. 9 ist dann mit Gr, Ring 2 mit Gl zu kennzeichnen.“ (Ruckdeschel 1978, 144).
Podle mého názoru by bylo v našem (archeologickém)
případě vhodnější nepřebírat otrocky za jiným účelem
a jiným způsobem vytvořené definice přírodních věd, ale
vycházet z přirozeného pohybu člověka při vykonávání
popisované činnosti. Za pravotočivou bych v tom případě považoval spirálu navíjenou na jádro pravákem
přirozeně zleva doprava po směru hodinových ručiček (obr. 84b: C2). Za levotočivou potom spirálu navíjenou na jádro levákem přirozeně zprava doleva
proti směru hodinových ručiček (obr. 84b: C1). Tedy
přesně opačně, nežli W. Ruckdeschel a všichni ostatní
autoři, přejímající definice pravo a levotočivosti z přírodních věd.
„Velký význam přináleží naproti tomu směru vinutí
šroubovice. To budiž vysvětleno na nejjednodušším případu, totiž na spirále typu G. Obr. 9 představuje dvě
podobné spirály s opačným směrem vinutí. Aby bylo
možné dospět zde k definici směru vinutí, představme si,
že vývrtka bude zašroubovávána do spirály sledujíc
drát. U spirály č. 1 by musela být vývrtka otáčena doprava, u spirály č. 2 naproti tomu doleva. Přitom je úplně
jedno, z jaké strany spirálu posuzujeme. K označení
směru vinutí se doporučuje k písmenu označujícímu
uspořádání spirály přidat l (pro směr vinutí doleva) nebo
r (pro směr vinutí doprava). Spirála č. 1 na obr. 9 by byla
označena Gr, spirála č. 2 pak Gl.“ (podle Ruckdeschel
1978, 144).
Všichni další autoři (Moucha 1997; Bartelheim 1998,
61–62, Taf. 46, Karte 142; naposledy např. Meller 2014,
623–627; Limburský a kol. 2018, 447–450, obr. 303)
pak toto poněkud obskurní vysvětlení pomocí přirovnání k pohybu vývrtky bez jakékoli analýzy a kritiky akceptovali a použili ve svých pracích.
V čem je problém? Při analyzované činnosti totiž
nešlo o otevírání lahve ale o navíjení drátu na válcové či
mírně kuželovité jádro. Představme si, jak to sami děláme. První věcí je, že pohyb vývrtky je vertikální, zatímco přirozený pohyb při navíjení drátu na jádro (nitě
na špulku atp.) je vodorovný (obr. 84b: B). Pro praváka
zleva doprava, protože v levé ruce drží jádro (špulku)
a pravou rukou drát (nit …) navíjí. Zpravidla po směru
hodinových ručiček, shora dolů. Tomu zcela odpovídá
spirála vyobrazovaná Ruckdeschelem na obr. 9 jako spirála 2, tedy Gl („für linken Windungssinn“ – levotočivá).
V případě, který W. Ruckdeschel popisuje jako pravotočivý (Gr; obr. 84b: A1, B1), by musel pravák navíjet
drát zprava doleva, levou rukou (protože pravou by drát
musel navíjet „přes ruku“). Takový pohyb je naprosto
nepřirozený. Otočíme-li tedy kresby z Ruckdeschelova
176
Jsem si vědom toho, že taková změna, pokud bych
ji začal používat, by vnesla do oboru další chaos104,
a proto se v této publikaci přidržuji tradičně používané
(tedy přírodovědné) definice pravo a levotočivosti (obr.
85). Nicméně s ní však vnitřně nesouhlasím a z výše
uvedených důvodů jsem přesvědčen, že je v našem případě nelogická, nesmyslná, jdoucí proti přirozenému
lidskému pohybu při popisované činnosti a ve své podstatě nás nutí k tomu, abychom pohyb vpřed nazývali
pohybem vzad.
11.2.2.2. Použitý klíč (obr. 85)
Při sestavování a testování klíče k určování typů v Čechách nejrozšířenějších drátěných „vlasových“ ozdob
(A – spirálovitých kroužků, B – kličkovitých záušnic)
bylo naší snahou co možná nejvíce usnadnit vizuální identifikaci způsobu vinutí. Vycházíme z podle nás
správného směru, kterým vykročil ve své práci z roku
1997 V. Moucha – podobně jako on klademe důraz na
obrazovou pomůcku v podobě tabulky schematizovaných kreseb jednotlivých typů (obr. 85), podle kterých je
možné jednotlivé předměty jednoznačně identifikovat
a přiřadit. Dosavadní systematizace sice vychází, jak
uvádí P. Limburský (Limburský a kol. 2018, 448), „ze
způsobu přípravy drátu před stočením do konečného
tvaru“. Již O. Olshausenem definovaná (Olshausen 1886)
a W. Ruckdeschelem přejatá (Ruckdeschel 1978) a často
velmi složitě slovně popisovaná (viz výše, směr vinutí)
schémata polotovaru doposud nestočeného kolem jádra
předpokládají při identifikaci hotového šperku (mnohdy
poškozeného či nekompletního) určitou míru abstraktní
představivosti, které nejsme všichni schopni. Proto jsme
104
Podobně, jako V. Mouchou v jeho posledních pracích prosazované datování klasické únětické kultury do stupně Bz A1; např.
Moucha 2005, 7, Abb. 1.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Kovové nálezy
169–217
Obr. 85. Schématický klíč k určování nejčastějších typů drátěného vlasového šperku/ozdoby hlavy (tzv. Ohr-, Haar- nebo Kopfschmuck) použitý v této publikaci:
A – spirálovité kroužky; B – kličkovité záušnice (tzv. Noppenringe), K – kroužky. Typy ukončení drátků – vysvětlivky viz text. Kresba a grafika M. Ernée.
Fig. 85. Schematic key to determining the most frequent type of wire hair/head ornaments (so-called Ohr-, Haar- or Kopfschmuck) used in this publication:
A – spiral rings; B – so-called Noppenringe, K – rings. Types of wire terminals – see text for key. Drawing and graphic by M. Ernée.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
177
Kovové nálezy
169–217
Obr. 86. Modelové příklady dvou kličkovitých záušnic s levotočivým vinutím. Kresba a grafika M. Ernée. — Fig. 86. Model example of two ‘Noppenringe’ with left
winding. Drawing and graphic by M. Ernée.
rozvinuli (a poněkud zjednodušili) způsob prezentovaný
pro zlaté předměty V. Mouchou (Moucha 1997, 157–
158, Abb. 6.10–6.11), tedy jednoduchá kresebná schémata „celých tvarů“ šperků, která zachycují všechny
detaily nutné pro správnou identifikaci jednotlivých
typů a variant (obr. 85). Pro případné srovnání s některými výše uváděnými publikacemi jsou pod schématickými kresbami jednotlivých spirálových kroužků / kličkovitých záušnic umístěna i doposud hojně používaná
schémata zatím nedokončených (kolem jádra nestočených) plochých polotovarů. Pro ilustraci přinášíme i vyobrazení námi používaných (viz obr. 85) schémat dvou
nejčetnějších typů pravotočivých kličkovitých záušnic
z dvojitého drátu – B2L1 a B2L2 – s jejich 3D vyobrazeními (obr. 86). Díky barevnému zvýraznění je možné
snáze identifikovat jednotlivé části šperků jak na 3D
kresbě, tak na jednotlivých schématech.
Schéma (obr. 85) je velmi jednoduché a přehledné.
Rozlišuje spirálovité kroužky (A) a kličkovité záušnice (B) z jednoduchého (A1, B1) nebo dvojitého (A2, B2)
drátu, a to – v tradičním pojetí – pravotočivé (A1P, A2P,
B1P, B2P – v pravé polovině obr. 85) a levotočivé (A1L,
A2L, B1L, B2L – v levé polovině obr. 85), u kličkovitých
záušnic potom s jednou až pěti zpětnými kličkami
(B1P1–B1P5, B1L1–B1L5, B2P1–B2P5, B2L1–B2L5).
Číslo za pomlčkou (např. A2P-2) znamená, že spirálka
z jednoduchého či dvojitého drátku byla ovinuta kolem
jádra o 2 x 360°. Je-li za pomlčkou číslo 1, pak byla spirálka ovinuta kolem jádra jen 1x (o 180 °) a spirálový
kroužek se svým tvarem blíží jednoduchému drátěnému
kroužku (K). U kličkovitých záušnic bývá drátek (spirálka) při svém „výběhu“ mimo část se zpětnými kličkami ovinuta kolem jádra ve většině případů jenom
jednou (tedy o 180 °). Jako hypotetický příklad je na
pravé borduře obr. 84 uveden příklad kličkovité záušnice se dvěma ovinutími (tedy o 2 x 180 ° – B1P2-2).
Do logické stavby předkládaného schématu zapadají
všechny Mouchovy (Moucha 1997, 157, Abb. 6.10) Spiralringe aus doppeltem Draht (zde A2P-2 a A2L-2),
Schleifenringe aus Draht (zde B1P1 a B1L1) i Noppenringe aus einfachem a doppeltem Draht (Moucha 1997,
158, Abb. 6.11) – typy 1/1 (B1L2-2), 1/2 (B1P2-2), 1/3
(B1L3), 1/4 (B1P3), 1/5 (B1L5), 1/6 (B1P5) a 2/1–2/8
178
(naše kompletní řada B2), i když Mouchovy řady jsou
oproti našim nekompletní; zcela chybí jednoduché kličkovité záušnice B1P2 a B1L2 nebo B1P4, B1L4. Můžeme vzít v úvahu, že Mouchova typologická škála vznikala jen na základě zlatých šperků. Na druhé straně,
vzhledem k několikanásobně většímu počtu těchto
šperků vyrobených z měděného či bronzového drátu,
je více než vhodné, aby byla typologická škála kompletní a použitelná na všechny tyto předměty bez ohledu
na materiál, z jakého jsou vyrobeny, aby bylo možné
jejich jednoduché srovnání na společném typologickém základě. Typovou řadu je pak možné dále rozvíjet
oběma směry – jak počtem zpětných kliček, tak počtem
vinutí.
Předkládané schéma, zaměřené na nejmasověji se vyskytující drátěné šperky, se nezabývá ostatními, v české
únětické kultuře vzácněji se vyskytujícími formami,
jako jsou tzv. Lockenringe, Schleifenringe, Doppelte Noppenringe atd. v terminologii a pojetí V. Mouchy (Moucha
1997, 157–158, Abb. 6.10–6.11). Tyto tvary posuzujeme
samostatně.
11.2.2.3. Sledované údaje
Kromě čísla hrobu (tabela 12: a), objektu (tabela 12: b),
sáčku (tabela 12: c) a předmětu (tabela 12: d) sledujeme
u vlasového šperku následující údaje (tabela 12: e–s):
– typ předmětu (tabela 12: e) podle tabulky na obr. 84
(v případě kroužků, spirálovitých kroužků a tzv. kličkovitých záušnic) nebo je uveden textovou poznámkou
(v případě ostatních, méně častých typů šperků); kód
typu předmětu zahrnuje i údaj o směru vinutí – vysvětlení definice směru vinutí srovnej text (viz výše)
a obr. 84a, 84b, 85;
– stav dochování (tabela 12: f): kompletně (počet zlomků
tučně) nebo jen částečně ve zlomcích (počet zl. kurzívou: 4); xx – více než 10 drobných zlomků;
– náleží k (tabela 12: g): jaké odděleně evidované zlomky
či skupiny zlomků náležejí k jednomu předmětu;
– tvar (tabela 12: h): a – kruhový, b – nepravidelně kruhový, c – kruhový až oválný, ? – neurčitelný;
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Kovové nálezy
g
h
i
j
k
l
m
n
o
p
q
r
Výška (mm)
Průměr (mm)
Průměr (mm)
1
—
b
16,9–18,1
4,8
b
2,03
0,92
A
a
—
—
—
1
—
c
16,4–18,1
5,3
b
2,03
0,99
A
a
—
—
—
Váha (g)
Tvar
Ukončení drátků
Náleží k …
Stav dochování
A2L-1,5
A2L-1,6
Č. předmětu
501
502
Č. sáčku
5219
5219
Objekt
Hrob
TYP (tabela 12)
Drát
s
Tab.
f
Otisky organických látek
e
Silná koroze
d
Deformace
c
Poloha vzhledem k lebce
b
Řez
a
169–217
Zl a t o
2
1963
62
Bronz / měď
8
12
13
2008
1974
1992
14
1982
17
1960
20
1988
4856b
1
A2L-3; zdobeno
1
—
a
23,75–24,63
10,23
c1
4,58 1,53–1,60 A,B,G
l
—
x
—
4856b
2
A2P-3
1
—
ab 23,68–24,51
9,84
c1
2,52
1,14–1,52
A
l
—
x
—
4855
3
A2
1+6
—
a
min 7,2
c1
1,11
1,17–1,55
A
p
x
—
—
4855
4
A2
3
—
?
min ca 21 min 4,07
?
0,62 1,28–1,44
A
p
—
x
—
L 5221
4
A2P-2
1
—
a
36,4–38,3
8,6
c1
6,56
1,1–1,8
A/B
l
—
—
—
ca 21,1
M 5222
5
B2P1
1+3
—
a
27,4–28,6
6,8
b(c?)
2,12
1,45–1,6
A/B
p
—
—
—
N 5223
6
A2P-2
1
—
a
37,3–38,0
9,1
c1
6,30
-2,05
A
p
—
—
—
O 5224
7
A2P-2
1
—
c
38,8–41,9
7,6
c1
7,83
1,5–2,00
A
l
x
—
—
4696
5a
A2L-3+
1
5b ?
a
19,05
8,23+
c1
1,18
1,04–1,2
A
l
x
—
—
4696
5b
A2.-3+
1
5a ?
a
19,4
8,56+
?
2,01 1,03–1,24
A
l
x
x
x
4696
5c
A2P-2+
1
5d-6 ?
a
19,57–20,90 8,14+
?
0,99
1,21
A
p – pod dol. čelistí
x
—
x
4696
5d
A2.-2+
2
5c-6 ?
a
17,83–18,07 6,84+
?
1,24
1,37
A
p
x
x
x
4699
6
A2.-1+
2
5c-d ?
a
18,3
2,92+
?
0,77
1,2–1,4
A
a
x
—
—
?
4
—
?
min 27,2
?
?
0,54
1,05–1,37
A
a
x
—
—
S 5228, 4527 3 (br2)
4686 a
5a
B2P2
1
—
a
15,7
11,3
c2
2,09
1,16
A
a
—
—
—
4686 b
5b
Schleif. B1P1
1
—
a
14,3
10,2
a
1,50
1,4 x 2,6
C-D
a
—
—
—
1,85–2,9 C/D/E
—
CB 5237
3
K – plochý
3
—
b
ca 14,1
?
?
0,79
a?
x
x
CD 5239
4 (br1)
A2L-2,25
1
—
a
15,9–16,1
9,05
b
1,11
1,25
A
a
—
—
—
CD 5239
5 (br2)
A2L
1+x
—
c
16,9–18,7
5,13
?
0,87
1–1,22
A
a
x
x
—
50
2021
5161, 5147
10
B2P2
1+1
—
a
14,96
9,5+
c1
1,34
1,18
A
p – pod dol. čelistí
x
—
—
55
2149
5639
5a
A2L-2
2
—
a
28,4
8,14+
c1
2,77
2,10
A
a
x
—
—
5639
5b
A2L-2+
6
—
a
21,4
4,4+
?
2,22
1,30
A
a
—
—
—
5639
5c
A2L-2+
5
—
a
20,6–20,9
6,4+
?
1,88
1,35
A
a
—
—
—
a
15,6
3,53
?
0,75
2,3 x 0,86
D
u nohou
x?
—
—
?
?
?
?
0,11
2,3 x 0,86
D
nad lebkou – dále
x
—
—
59
65
68
2201
2154
2156
5741
2
lité
1–2
5739
3
profilované
7
1 ks
5729
2
B1P3
3
—
a/b
20,02
7,34
b
1,42
1,48
A
levé rameno
—
—
—
5728
3
B1L3/B2L1
6
—
a/b
21,86
4,32+
a/b
1,10
0,79–1,24
A
levá paže
—
—
—
—
5723
6/1
A2LP
1
—
a
31–32
?
a/b
4,01
1,87
A
?
—
—
5723
6/2
B2
5
—
c
28–31
5,6+
?
1,90
1,17
A
?
—
—
—
5723
6/3
A/B
2
—
a
18
?
?
0,75
1,3
A
?
—
—
—
5723
6/2 ?
?
12
2 ??
b/c
28–32
?
?
0,86 1,04–1,34
A
?
—
—
—
—
67
70
71
69
74
76
89
91
95
94
98
5723+5660
5
?
9
2 ??
b/c
28–32
6,4+
?
3,46
1,5
A
?
—
—
79
1194
123
2
A/B
6
—
?
?
?
?
0,25
1,93
A
d
—
x
—
96
85
1186
bez č.s.
2
A2 / B2
12
—
a/b
13–15
3,6+
?
0,44
0,60
A
p
x
—
—
103
15
8
3
Celkem:
67,99
Tabela 12. Mikulovice. Zlatý a bronzový drátěný vlasový šperk/ozdoby hlavy (tzv. Ohr-, Haar- nebo Kopfschmuck). Podbarveny jsou tzv. kličkovité záušnice/
Noppenringe (sv. zeleně) a tzv. Schleifenringe (sv. modře). — Table 12. Mikulovice. Gold and bronze wire hair/head ornaments (so-called Ohr-, Haar- or Kopfschmuck). ‘Noppenringe’ (light green) and ‘Schleifenringe’ (light blue) are tinted.
– průměr v mm (tabela 12: i), v případě potřeby jako interval (12–14);
– výška v mm (tabela 12: j): číslo tučně znamená skutečnou výšku, je-li za číslem + (např. 4,32+), jde o minimální zjištěnou výšku, ? – výška není měřitelná;
– forma ukončení drátků (tabela 12: k; obr. 84): a – otevřené, spíše tupé až zaoblené; b – otevřené, spíše zašpičatělé; c – stočené (tordované), pokud je to možné
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
určit, pak pravotočivé (c1 – je-li špička nahoru, jsou
drátky stočeny ve směru hodinových ručiček) nebo
levotočivé (c2 – je-li špička nahoru, jsou drátky stočeny proti směru hodinových ručiček); ? – neurčitelné (často odlomené); nesledujeme zde, zda jsou
v případě otevřených konců jednotlivé drátky stejně
nebo různě dlouhé;
– váha v g (tabela 12: l);
179
Kovové nálezy
169–217
Pokud je to možné, uvádíme u drátku tyto údaje:
– průměr (u drátku s kruhovým řezem) nebo šířku
a sílu (u drátku s plochým řezem), — - neměřitelné
(tabela 12: m);
– tvar řezu (shodný s drátky spirálek) (obr. 81: B; tabela
12: n): A – kruhový; B – mírně oválný; C – výrazně
oválný / podlouhlý; D – čočkovitý s ostrými hranami;
E – podlouhlý, dole plochý, nahoře zaoblený; F – podlouhlý, tence zploštělý; G – čočkovitý, oboustranně
konkávní žlábky s ostrými hranami; H – nahoře oblé,
dole výrazný konkávní žlábek; J – široký, nahoře zaoblený, dole téměř rovný, ostré hrany; K – „čtvercový“
se zaoblenou horní a spodní stranou; X – oblý, blíže
neurčitelný; x – zploštělý, blíže neurčitelný; ? – neurčitelný;
U vlasového šperku uvádíme také jeho nálezovou polohu ve vztahu k lebce (tabela 12: o): p – pravá strana,
l – levá strana, a – pod lebkou za páteří, b – týl, c – nad
lebkou, d – před obličejem, ? – neurčitelné; případně
jiná poloha vzhledem ke skeletu nebo v hrobové jámě je
uvedena slovně;
Dále uvádíme, zda:
– spirálka nebo její části jsou více (X) či méně (x) výrazně
deformovány (tabela 12: p);
– spirálka je silně korodována, na jejím povrchu je dochována výrazná korozní vrstva (tabela 12: q);
– v korozní vrstvě na povrchu spirálky jsou patrné otisky organických látek – např. lidské kůže, látky, vlasů/
chlupů … (tabela 12: r).
Nakonec uvádíme číslo tabulky, na které je předmět
vyobrazen (tabela 12: s).
Všechny rozměry uvádíme v mm. Bylo-li to nutné,
jsou některé další poznámky k jednotlivým předmětům
uvedeny v textu (viz níže).
11.2.2.4. Výsledky analýzy a diskuse
Na pohřebišti v Mikulovicích bylo identifikováno celkem
29–30 drátěných šperků, které byly zařazeny do této kategorie (tabela 12), a to celkem v 13 hrobech (tabela 10).
Jejich celková váha činí 67,99 g, tedy v průměru ca
2,3 g na 1 kus. Celkem v 5 případech pochází z hrobu
jen jeden kus, ve dvou případech dva kusy (hroby 17
a 65), ve 4 případech 3 kusy (hroby 8, 20, 55 a 68),
v jednom případě (hrob 12) 4 kusy a v jednom (hrob 13)
4–5 kusů tohoto šperku. Valnou většinu z nich můžeme, podle stupně jejich dochování, přiřadit k některému z typů naší tabulky (obr. 85; tabela 12: e).
Z uvedených 29–30 exemplářů náleží 26–27 kusů
drátěnému šperku typů A a B (obr. 84), tedy spirálovitým kroužkům (16–17x) nebo kličkovitým záušnicím
(6x). Ve 4 případech byly šperky torzovité a o jejich přináležitosti ke spirálovým kroužkům nebo kličkovitým
záušnicím nebylo možno jednoznačně rozhodnout (hr.
14, 68, 79, 85). Pouze v jednom případě (hr. 20; tab. 76:
20/3) byl poblíž dvou kličkovitých záušnic identifikován
i kroužek (K) z plochého drátku o průměru ca 14,1 mm
(tabela 12). Ze dvou hrobů (17 a 59) potom pocházejí
tzv. Schleifenringe nebo Lockenringe (obr. 88) v terminologii V. Mouchy (Moucha 1997, 157, Abb. 6.10), kterým
se budeme věnovat níže.
180
Obr. 87. Mikulovice. Plastická výzdoba na části jednoho z drátků spirálového
kroužku 8/1. Foto Z. Kačerová, grafika M. Ernée. — Fig. 87. Mikulovice. Relief
decoration on part of one of the 8/1 spiral ring. Photo by Z. Kačerová, graphic
by M. Ernée.
Spirálovité kroužky. S jistotou identifikovaných spirálových kroužků bylo zjištěno celkem 16–17 v 6 hrobech
(8, 12, 13, 20, 55, 68). Základní údaje obsahuje tabela
12. Pouze 7 z nich (tabela 12: f – tučně) se dochovalo
v celku. Jejich průměry se pohybují v intervalu 15,9
(20/4) – 41,9 (12/7) mm, váhy pak mezi 1,11 (20,4) –
7,83 (12/7) g.
V hrobech je najdeme buď samostatně (8, 13, 55),
nebo v kombinaci s kličkovitými záušnicemi (12, 68) či
kroužkem (20). Zajímavý je výskyt více exemplářů zcela
shodného typu šperku v rámci jednoho hrobu (hr. 12,
55). Otázkou zůstává význam směru vinutí, ve většině
případů v rámci jednoho hrobu shodný, i když i zde najdeme výjimky (hr. 8, 13). Může však jít o náhodu spojenou se způsobem získání šperků (najednou nebo
postupně, z jednoho či více zdrojů atp.). Tomu by nasvědčovaly např. značné rozdíly průměrů šperků z jednoho hrobu (např. hr. 68).
Důležitá jsou pozorování o jejich poloze vůči skeletu
(tabela 12: o). Identifikovali jsme jejich párové uložení
po obou stranách (na obou spáncích) lebky (hr. 8, 12,
13?), ale i jen na jednom místě, většinou v oblasti krku,
pod lebkou, za páteří (poloha a – hr. 17, 22, 55). To nám
může naznačovat například různý způsob nošení/užívání těchto šperků jedinci pohřbenými v těchto hrobech. V některých případech nálezu na jiných místech
hrobové jámy, mimo souvislost se skeletem, můžeme
uvažovat o jejich záměrném nepietním „pohození“ do
hrobové jámy, ale i o druhotném přemístění v důsledku
postdepozičních procesů.
O možném „nepietním“ zacházení s předměty před či
během ukládání pohřbu mohou svědčit některé nekompletní či poškozené/deformované šperky – např. 8/3,
14/3 (ohnuté drátky) nebo 20/10 (na konci rozmotané
vinutí). V korozních vrstvách některých šperků se dochovaly stopy organických látek (např. 13/5b), byť jejich
přesná identifikace není blíže možná.
Zajímavý a dosti nezvyklý je pozůstatek (možná nechtěný) úpravy (výzdoby?) části drátku jednoho ze spirálových kroužků z hrobu č. 8 (obr. 87). V délce ca
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Kovové nálezy
169–217
Obr. 88. Mikulovice. Vlasový šperk z hrobu č. 17 (A) a 59 (B). Foto Z. Kačerová, kresba a grafika M. Ernée. — Fig. 88. Mikulovice. Hair ornament from graves 17 (A)
and 59 (B). Photo by Z. Kačerová, drawing and graphic by M. Ernée.
4–5 mm jsou na něm patrné stopy promačkávání/vybíjení/vroubkování, poněkud připomínající plastickou
lištu na keramice. Jde o marginální část drátku, ze kterého byl šperk vyroben, a také o zcela ojedinělý zjev
nejen v Mikulovickém materiálu. Proto ho považujeme
spíše za náhodu, nežli za záměr. Zjištěným stopám
stříbra na povrchu spirálovitého kroužku 13/6, podobně jako stejnému zjištění na některých spirálkách
z téhož hrobu, se budeme věnovat detailněji na jiném
místě (viz kap. 13.3).
Kličkovité záušnice. Bylo jich identifikováno podstatně
méně – jen 6 kusů v 5 hrobech. V hrobu č. 65 šlo o dva
exempláře, jeden s pravotočivým a jeden s levotočivým
vinutím (tab. 94), v hrobu č. 17 o kombinaci se „Schleifenringem“ (tab. 74) a v hrobu č. 50 s cínovými kroužky
(tab. 89). V ostatních případech (hr. 12, 68) se kličkovité
náušnice vyskytly společně se spirálovitými kroužky.
Základní údaje obsahuje tabela 12. Vzhledem k jejich
malému počtu postrádají přílišné generalizace i detailní
analýzy smyslu. Ani některé kličkovité záušnice se nevyhnuly poškození – např. 20/10 s rozmotaným vinutím
na konci.
ný s naším je exemplář č. 4 z hrobu 442 (obr. 89: A;
Limburský a kol 2018, 215, tab. 12: 26), popisovaný
autorem jako: „záušnice se zpětnou kličkou pravotočivě
stočená ze zploštělého drátku se ztenčenými konci …
Typ: 1S1“ (Limburský a kol. 2018, 215). Velmi podobný
je pak exemplář z hrobu č. 5 na pohřebišti Únětice 1
(obr. 89: B; Ryzner 1880a, 293–294, tab. XIII: 10), pouze
se spirálkou přehnutou přes zpětnou „kličku“ nebo
„raménko“ v terminologii I. Háska (Hásek 1960, 108).
I. Hásek považuje tyto „závěsky se zpětným raménkem“
za místní bronzovou variantu či napodobeninu jinak vesměs zlatých a v únětickém prostředí cizích závěsků tzv.
sedmihradského typu (také Lockenringe, Hängespiralen
nebo lock-rings) – jejichž „základní schéma odpovídá
zhruba závěskům oválným, jeden konec je však zahnut
zpět v podobě krátkého zpětného raménka (Schmidtova
varianta Bß)“ (Hásek 1960, 108; srovnej i H. Schmidt
1904; Zaharia 1959; Benkovsky-Pivovarová – Chropovský 2015, 62). Datování těchto českých exemplářů do
klasické fáze únětické kultury dokládají společně se
vyskytující předměty, zejména únětické jehlice (např.
Limburský a kol. 2018, obr. 151, 162). Na Slovensku se
Zvláštní tvary. K nim v našem případě řadíme šperky
17/5b a 59/2–3 (obr. 88). Schéma vinutí šperku
17/5b (B1L1) je shodné se „Schleifenringem“ V. Mouchy (Moucha 1997, 157, Abb. 6.10), není však „aus
Draht“, alespoň ve smyslu drátu s kruhovým průřezem, ale z plochého, 1,4 mm silného a 2,6 mm širokého drátu/plíšku se zaoblenými, jazykovitými konci,
který má kruhový průřez jen v místě ohnutí do zpětné
kličky. V českém prostředí poněkud atypickým tvarem
je i torzo šperku 59/2, jehož polotovar s proměnlivým
řezem (v. 0,86 mm, š. 2,3 mm) byl nepochybně vyroben litím do formy.
17/5b (obr. 88: A). Šperky tohoto typu, zhotovené zpravidla z plochého drátku s oválným až čočkovitým řezem,
najdeme například ve dvou hrobech (442, 458) nově publikované nekropole ve Vliněvsi, a to ve třech, resp. dvou
exemplářích (Limburský a kol. 2018, 215–216, 228–229,
obr. 151: 4–6, 162: 3–4; tab. 12: 19, 26–28). Zcela shod-
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Obr. 89. Tzv. Schleifenring A – z hrobu č. 442 ve Vliněvsi (podle Limburský
a kol. 2018, 215, tab. 12: 26) a B – z hrobu č. 5 na pohřebišti Únětice 1 (foto
H. Toušková; NM Praha inv. č. 48118). Grafika M. Ernée. — Fig. 89. So-called
Schleifenring A – from grave 442 in Vliněves (after Limburský a kol. 2018, 215,
tab. 12: 26) and B – from grave 5 at the Únětice 1 cemetery (photo by
H. Toušková; National Museum in Prague inv. no. 48118). Graphic by M. Ernée.
181
Kovové nálezy
169–217
Obr. 90. Neumětely, náramky z depotu, podle Hájek 1954, obr. 18: 1–2. Grafika M. Ernée. — Fig. 90. Neumětely, bracelets from hoard, after Hájek 1954,
Fig. 18: 1–2. Graphic by M. Ernée.
tento typ šperku vyskytl i s jehlicí s kulovitou, šikmo
provrtanou hlavicí a tordovanou jehlou (Púchov – Benkovsky-Pivovarová – Chropovský 2015, 102–103, Taf.
65: B1). Jejich funkce ozdoby hlavy, alespoň podle nálezových okolností, „steht außer Frage“ (Benkovsky-Pivovarová – Chropovský 2015, 62). Tři téměř totožné
šperky, doprovázené také únětickou jehlicí, byly spolu
se zlatým kroužkem nalezeny po obou stranách lebky
jedince pohřbeného v kostrovém hrobu ve středoněmecké Leuně (Meller 2015, 624–625, Abb. 8a, 8b).
59/2 (obr. 88: B). Z podobného šperku pochází i zlomek
59/2, na rozdíl od roztepaného drátku byl však v první
fázi nepochybně vyroben litím do formy – je silnější, mohutnější, jeho hrany (včetně středového žebírka) jsou
ostřeji profilované a téměř nepruží, na rozdíl od předchozího šperku. Z dochovaného torza však, bohužel,
nejde rekonstruovat celý původní tvar. Zcela přesnou
analogii se zatím nepodařilo nalézt, z českého prostředí
jsou zlomku z Mikulovic ideově asi nejblíže dva náramky z depotu v Neumětelích (obr. 90; Moucha 2005,
131–132, Taf. 186: 1–2; Hájek 1954, 150, 152, obr. 18:
1–2). Náramky zhotovené z drátu s nestejným řezem
(v ohybech kruhovým, v nejširším místě oválným) mají
rozměry 59 x 48 (1) a 62 x 49 (2) mm (Hájek 1954, 152).
Depot, který kromě náramků obsahoval ještě 3 sekerky
s lištami (z toho dvě s vějířovitým ostřím), 2 sekerky se
srdčitým schůdkem a vějířovitým ostřím, všechny s vykrojeným týlem, 1 hrot kopí, 2 jehlice s kulatou, téměř
svisle provrtanou hlavicí a rytím zdobeným krčkem,
datujeme do přelomu starší a střední doby bronzové
(Bz A2/B1). I přes tuto podobnost se však i v tomto případě s největší pravděpodobností jedná o část šperku
blízkého Lockenringu varianty ß základního typu B podle
H. Schmidta, u něhož je „das eine Ende zurückgebogen
und nach der entgegengesetzten Seite geführt“ (H. Schmidt
182
Obr. 91. Mikulovice. Drátěný vlasový šperk ve vztahu k pohlaví zemřelých:
A – zlaté spirálové kroužky (A); B – cínové kroužky (K); C – bronzové/měděné spirálové kroužky (A); D – bronzové/měděné kličkovité záušnice (B); E – bronzové
Schleifen-/Lockenringe; F – typ neurčitelný; G – měděný/bronzový kroužek (K)
z plochého drátku. Kresba a grafika M. Ernée. — Fig. 91. Mikulovice. Wire hair ornament in connection with the gender of the deceased: A – gold spiral rings (A);
B – tin rings (K); C – bronze/copper spiral rings (A); D – bronze/copper ‘Noppenringe’ (B); E – bronze Schleifen-/Lockenringe; F – indeterminable type; G – copper/bronze ring (K) from flat wire. Drawing and graphic by M. Ernée.
1904, 618, Abb. 12), případně typu B, var. 1d podle E. Zaharia (1959, 109–110, Abb. 2: 5), „ovaler Ring, bei dem
ein Ende zurückgebogen ist“. Tento typ šperku je doma
zejména v oblastech východně a jihovýchodně od našeho
území a proto nepřekvapí, že asi největší nám dostupný
soubor těchto šperků pochází z nedávno katalogově
zpřístupněného kostrového pohřebiště „otomansko-füzesabonyského kultúrneho komplexu“ ve východoslovenské Nižné Myšli – zde jde o typ záušnic tzv. sibiňského
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Kovové nálezy
169–217
typu105 „so spätne otočeným ramenom“ (např. Olexa –
Nováček 2015, 14, 38–39, obr. 32: 2).
– tvar dříku (A – přímý, B – prohnutý, C – přímý s ohnutou špičkou; obr. 93: D; tabela 13: i);
O tom, kde a proč se v rámci pohřebiště tyto šperky
koncentrují (obr. 91; 80B: F–H), bude ještě řeč, podobně
jako o jejich vazbě na věk a pohlaví zemřelých (viz níže,
kap. 11.2.12). Zde můžeme uvést, že v Mikulovicích se
tyto šperky vyskytují výhradně v ženských (9x) nebo
neurčitelných (65, 85), většinou juvenilních (17, 68)
hrobech. Na první pohled zaujme jejich soustředění
v navzájem sousedících bohatých ženských hrobech 8,
12, 13 a 14 v SV rohu plochy/skupiny A a také v hrobech 65 a 68 při SV okraji skupiny C. Ani v jednom jediném případě nebyly zaznamenány v hrobu mužském.
Co se týče věku, najdeme je v hrobech všech věkových
kategorií počínaje juvenis (17, 68) a konče kategoriemi
maturus I – senilis (20, 59) a senilis (12, 14). Zajímavý
je výskyt ve čtyřech bohatých sousedních ženských hrobech 8 (3x), 12 (4x), 13 (4–5x) a 14 (1x), náležejících kategoriím juvenis (13), adultus I (8) a senilis (12, 14).
Nenajdeme je však ani v jednom z 28 dětských hrobů
kategorií infans II–III.
– průměr dříku pod hlavičkou v mm (obr. 93: B: j; tabela
13: j);
11.2.3. Jehlice
Na pohřebišti v Mikulovicích bylo nalezeno celkem 30–
32 bronzových jehlic v 27 hrobech (ca 28 %). Z hrobu
č. 2 pocházejí tři únětické jehlice, z hrobu 50 potom dvě.
Z hrobů 17 a 82 pocházejí jedna nebo dvě jehlice –
přesný počet nebylo možno vzhledem ke zlomkovitosti
artefaktů stanovit. V ostatních hrobech byly jehlice nalezeny vždy po jedné (obr. 92: A; tabela 10: n). Co se typového složení týče, jde většinou o únětické jehlice
s typickým očkem, tzv. Ösenkopfnadeln, a to 23 dochovaných exemplářů z 20 hrobů. Z dalších typů to jsou
dvě jehlice s kroužkovou hlavicí (hroby 12 a 13), jedna
jehlice s hlavicí svinutou v očko (hrob 68), vzácně se
vyskytující „únětickou“ jehlici s kroužkovou hlavicí
(hrob 55) a zcela unikátní jehlici s křížovou hlavicí
/nebo s křidélky/ a očkem (hrob 52). Z několika hrobů
(17, 41, 82) pocházejí větší či menší zlomky dříků
a špiček dalších 2–3 jehlic neurčitelného typu (tabela
13: g). Z únětických jehlic neslo celkem 16 (70 %) výzdobu (viz níže; obr. 102).
– průměr dříku 10 mm nad špičkou v mm (obr. 93: B: k;
tabela 13: k);
– při stavu dochování C (viz výše) uvádíme ve sloupci
k kurzívou nejspodnější dochovaný průměr dříku, při
stavu dochování D uvádíme ve sloupci j kurzívou
nejsvrchnější dochovaný průměr dříku, při stavu dochování E uvádíme ve sloupcích j a k kurzívou nejsvrchnější a nejspodnější dochovaný průměr dříku
v mm.
– tvar řezu dříku v oblasti krčku (A – kruhový, B – šestihranný; obr. 93: E; tabela 13: l);
– zda je na krčku přítomna výzdoba (tabela 13: m);
– celková váha všech dochovaných částí v gramech (tabela 13: ag);
– č. tab., na kterých je předmět vyobrazen (tabela 13:
ah);
Je-li to žádoucí, uvádíme dále:
– průměr hlavičky (obr. 93: B: p; tabela 13: p);
– výšku hlavičky (obr. 93: B: q; tabela 13: q).
U méně typických jehlic uvádíme detailnější popis
v textu.
Únětické jehlice. U nejčetnějších tzv. únětických jehlic
(Ösenkopfnadeln) sledujeme detailněji některé další parametry. Používanou terminologii jednotlivých částí
a lokalizaci uváděných rozměrů tzv. únětických jehlic viz
obr. 93: A–B, bližší vysvětlivky některých uváděných
údajů viz obr. 93: D–N.
U hlavičky sledujeme:
– tvar hlavičky (A1 – pečetítkovitý oblý, A2 – pečetítkovitý ostrý, B1 – hřebíkovitý, s rovnou spodní částí,
B2 – hřebíkovitý, se zaoblenou spodní částí, C1 – stupňovitý, ostrohranný, C2 – stupňovitý, hrany oblé; obr.
93: F; tabela 13: n);
– horní plošku hlavičky (A – plochá, B – konvexní; obr.
93: G; tabela 13: o);
– průměr hlavičky v mm (obr. 93: B: p; tabela 13: p);
11.2.3.1. Sledované údaje
Kromě čísla hrobu (tabela 13: a), objektu (tabela 13: b),
sáčku (tabela 13: c) a předmětu (tabela 13: d) sledujeme
u všech jehlic následující údaje (tabela 13: e–ah):
– stav dochování (obr. 93: C; tabela 13: e): jehlice se dochovala A – celá, v jednom kuse, B – celá, ve více zlomcích, C – část, vč. hlavice, D – část, vč. špičky, E – část
dříku, bez hlavice i špičky;
– počet dochovaných zlomků (tabela 13: f);
– typ jehlice (tabela 13: g).
Následují údaje o rozměrech jehlice (srovnej i obr. 93: B):
– celková délka všech dochovaných částí v mm (obr. 93:
B: h; tabela 13: h);
105
Ke kritice používání termínu sibiňské záušnice viz BenkovskyPivovarová – Chropovský 2015, 62.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
– výšku hlavičky v mm (obr. 93: B: q; tabela 13: q);
– tvar okraje hlavičky (A – oblý, B – kolmý, rovný, C – prožlabený, D – ostrý; E – ostrý, zaoblený; obr. 93: H; tabela
13: r);
– síla okraje v mm (obr. 93: B: s; tabela 13: s);
– přítomnost výzdoby na okraji hlavičky, např. přesekávání okraje atp. (x – je-li výzdoba přítomna, ? – nelze-li
ověřit, např. pro silnou korozi, — – výzdoba není přítomna) (tabela 13: t);
U očka sledujeme:
– stav dochování (A – celé, B – větší část, C – téměř nedochováno; obr. 93: I; tabela 13: u);
– umístění na hlavičce (A – centrální, B – posunuté ve
směru osy otvoru, C – vychýlené kolmo ke směru osy
otvoru, D – posunuté v obou směrech; obr. 93: J; tabela 13: v);
– podélný profil (A – oblý, B – trapézovitý/pravoúhlý,
C – oblý, vertikálně vytažený; obr. 93: K; tabela 13: w);
183
Kovové nálezy
169–217
Obr. 92. Mikulovice. A – typy a počty jehlic v jednotlivých hrobech; B – typy
výzdoby únětických jehlic ve vztahu k pohlaví pohřbených: A – profilované
očko; B – zdobený okraj hlavice; C – plastická výzdoba hlavičky; D – rytá výzdoba hlavičky; E – rytá výzdoba krčku; F – žena; M – muž; N – dítě. Kresba
a grafika M. Ernée. — Fig. 92. Mikulovice. A – types and numbers of pins
in individual graves; B – types of decoration of Únětice eyelet pins in connection with the gender of the buried individuals: A – shaped eyelet; B – decorated edge of head; C – relief decoration of head; D – incised decoration of
head; E – incised decoration of neck; F – female; M – male; N – child. Drawing
and graphic by M. Ernée.
184
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Kovové nálezy
169–217
Obr. 93. Charakteristiky sledované u tzv. únětických jehlic (Ösenkopfnadeln). Vysvětlivky viz text. Kresba a grafika M. Ernée. — Fig. 93. Characteristics observed
on Únětice eyelet pins (Ösenkopfnadeln). See text for key. Drawing and graphic by M. Ernée.
– příčný profil (A – oválný na výšku, B – kruhový, C – plochý, s horním prožlabením, D – plochý, s profilovanou
horní částí, E – plochý, oválný/čočkovitý na šířku,
F – plochý, s plochou spodní a oblou horní částí (obr.
93: L; tabela 13: x);
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
– výšku očka v mm (obr. 93: B: y; tabela 13: y);
– délku očka u základny v mm (obr. 93: B: z; tabela 13: z).
Pokud je to možné/měřitelné (např. bez rizika poškození
předmětu nebo jeho části), sledujeme dále (— – neměři-
185
e
Stav dochování (obr. 93: C)
d
Č. předmětu
c
Č. sáčku
b
Typ
Objekt
Hrob
A
1963 5217 H 511
1963 5215 F 512
5006
5179
28c 2007
30 2041
3
2
5145
4967
4988
5158
5160
6003
3585
38 2038
40 2013
47 2018
50 2021
50 2021
60 2220
91 1722
4
3
1
5
4
1
203
4875
4840
32 2003
36 1998
2
3
3
4/5
4985
17 1960
4919
4/4
26 2004
E
4/2
4/3
3
E
4/1
4684
17 1960
23 1955 Ae 5233
E
7
16 1990 EC 5246
2
E
1
15 1977 R 5227
20 1988 CC 5238
C
1
A
A
C
A
A
B
B
A
B
B
B/C
B
A
A
A
B/C
C
A
10 1989 DC 5242 4
11a 1976 BB 5235
A
A
A
2
3
2
4586
1961
1963 5216 G 510
1
2
1
1
1
1
1
3
2
1
2
4
2
3
1
1
1
1
1
1
1
1
3
1
2
1
1
1
1
Ösenkopfnadel
Ösenkopfnadel
Ösenkopfnadel
Ösenkopfnadel
Ösenkopfnadel
Ösenkopfnadel
Ösenkopfnadel
Ösenkopfnadel
Ösenkopfnadel
Ösenkopfnadel
Ösenkopfnadel
Ösenkopfnadel
Ösenkopfnadel
Ösenkopfnadel
?
?
?
?
Ösenkopfnadel
Ösenkopfnadel
Ösenkopfnadel
Ösenkopfnadel
Ösenkopfnadel
Ösenkopfnadel
Ösenkopfnadel
Ösenkopfnadel
Ösenkopfnadel
C
B
B
?
?
B?
B
?
C
B/C
B
?
A/C
C
B/C
71,2
93,8
57,6
89,1
76,6
89,5
87,9
82,0
84,8
91,1
B/C
C
B?
C
C
C
C
C
B/C
C
49,5+8,9 C?
86,8
110,5
97,5
28,1
6,2
22,9
60,1
23,7
77,9
72,2
71,6
44,5
59,4
78,3
63,2
4,0
4,1
3,5
3,0
3,9
3,4
3,6
3,1
3,9
4,5
3,3
4,0
3,5
4,3
2,9
—
—
—
3,2
3,4
3,8
4,0
3,2
2,9
3,2
2,9
A
A
A
A
A
?
?
A
A
A
2,9
2,7
—
2,1
3,1
2,5
2,7
2,0
2,4
2,1
2,7
2,4
2,8
2,9
x
x
—
x
x
x
x
? koroze
x
x
? koroze
?
—
—
—
—
—
x
—
x
—
x
x
x
x
A x koroze
A
A
A
A
A
A
A
A
A
A
A
A
A
2,6 A?
1,4
2,4
2,4
—
2,1
2,2 A?
3,2
2,4
2,1
2,2
2,5
A
A
A
B
A
A
?
A
7,4
Průměr (mm) (obr. 93: B: p)
7,1
8,4
7,9–8,5
6,1
7,7
6,2
7,6–7,8
6,3–7,1
2,1
2,9
2,5
3,2
3,8
2,3
3,9
2,1
3,1
Výška (mm) (obr. 93: B: q)
Okraj – tvar (obr. 93: H)
E
E
A
D/E
E
B
C
C
A/B
Hlavička
r
s
t
Okraj – síla (mm) (obr. 93: B: s)
—
—
0,8
—
—
1,1
0,7
0,9
1,35
—
—
—
—
—
x
x
x
—
Okraj – výzdoba
tmavá patina, povrch místy korodován – jako 4/2
A
A
A
A
C
C
A
A
A
A2
A1
A2
A2
A1
A1
A2
A2
A1
A2
A1
A1
A1
A1
A
A/B
A/B
A/B
?
A/B
A
A
A
A
?
?
A
?
6,1 x 7,3
9,1
5,1
6,9
6,0–6,5
7
7,6–8
6,6–6,8
7,2–7,5
7–7,7
5,8 x 7
5,5–7,3
6,9
6,6
2,3
4,6
1,7
3,3
2,3
3,8
2,8
2,1
3,8
2,3
4,5
3,3
3,3
2,41
A
A
E
E
E
E
A
B/D
E
E
E
E
E
D
1,6
0,9
—
—
—
—
1,43
0,8
—
—
—
—
—
—
—
x
—
—
—
—
x
?
—
—
—
—
—
—
A
A
B
A
A/B
A
A
C
A
A
A
A
C
B/C
hladký povrch, světlejší patina – odlišné od 4/1–4/4
světlá agresivní patina
u
v
w
x
y
z
aa
Raménko – výška (mm) (obr. 93: B: aa)
Umístění (obr. 93: J)
C
B
A
C
A
A
A/C
A/C
A
A
A
A
A
A
A
D
A
C
B
C
A
B
B
Podélný profil (obr. 93: K)
A
B
A?
D
A
A
A
—
A
A
C
A
?
—
C
A
A
A
—
—
C
A
A
G
F
?
B/E
F
B/E
B/E
?
B/E
E/F
G
F
?
—
F
B
F
E
—
E?
F
F
A/B
Očko
2,9
2,8
?
1,6
2,2
2,9
2,7
?
3,1
2,9
2,6
3,3
?
—
2,3
3,1
2,5
1,7
—
?
2,3
2,2
2,3
5,4
6,5
4,3
5,3
5,3
4,3
5,1
4,4
4,6
5,5
5,3
5,7
4,5
4,2
6
5,5
4,8
4,6
6,3
3,2
5,1
4,1
6,3
?
x
0,8
x
x
x
x
x
?
x
x
1,7
x
—
—
x
?
1,2
x
—
?
0,7
0,7
2,9
2,1
—
1,6
2,0
1,1
2,6
?
1,8
2,5
2,3
2,3
—
—
1,8
1,4
2,3
1,7
—
?
1,8
2,1
3,2
3,1
?
2,5
2,2
1,9
3,0
2,3
2,3
2,7
3,0
3,5
2,7
2,0
3
1,5
2,9
2,2
2,9
2,1
2,5
2,3
C
A
D
D
D
A
A
B/C
A
A/C
A/D
A
?
—
A
A
A
A
—
A?
D
A
A
ab
Raménko – šířka hor. (mm) (obr. 93: B: ab)
1,8
ac
Raménko – šířka dol. (mm) (obr. 93: B: ac)
1,7
ad
Otvor – tvar (obr. 93: M)
Únětické jehlice (Ösenkopfnadeln)
Příčný profil (obr. 93: L)
q
Výška (mm) (obr. 93: B: y)
p
Stav dochování (obr. 93: I)
tmavá patina, povrch místy korodován – jako 4/3
A2
A2
A2
A1/2
A1/2
A2
A1
A2
?
Délka (mm)
C1
i
Dřík – tvar (obr. 93: D)
x
j
Dřík – průměr u krčku (mm) (obr. 93: B: j)
A
k
Dřík – průměr u špičky (mm) (obr. 93: B: k)
2,4
l
Krček – řez (obr. 93: E)
3,2
m
Krček – výzdoba
A/C
n
Tvar (obr. 93: F)
64,2
o
Horní ploška (obr. 93: G)
h
Délka u základny (mm) (obr. 93: B: z)
g
Otvor
ae
B
A
A/B
C
B
B
O
B
A
A/B
C
B/C
B/C
B
B
A
A
C/D
C
A
C
B
C
Otvor – zahloubení (obr. 93: N)
186
Únětické jehlice / Ösenkopfnadeln
f
Počet zlomků
a
x
2,1
x
x
x
x
x
1,1
x
x
x
x
—
—
x
?
2,17
x
1,9
1,1
3,1
1,2
3,91
5,95
2,05
3,47
4,32
3,97
4,31
3,33
4,82
4,67
2,06
2,22
5,74
6,36
1,09
0,06
0,61
1,97
1,17
3,70
2,88
3,47
1,63
2,31
3,64
2,02
108
95
89
86
84
73
82
81
80
79
78
77
76
74
73
66
69
68
63
61
Otvor – průměr; délka/výška (mm) (obr. 93: B: af)
2,92
ag
Váha (g) všech dochovaných zlomků jehlice
x
ah
Tab.
af
Kovové nálezy
169–217
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
—
Celkem
Tabela 13. Mikulovice. Jehlice. Šedě podbarvené údaje u dalších typů jehlic viz text. — Table 13. Mikulovice. Pins. Grey tinted data for other types of pins – see text.
zbrázděný povrch, tmavá patina, silnější koroze, mírně oválný řez – odlišné od 2/1 a 2/2
hladký povrch a světrlá patina – jako u 2/1
?
1,9 A?
?
1,9
3,0
?
A
36,1
33,9
?
?
1
2c
1
E
D
2b
90
91
U otvoru sledujeme (— – neměřitelné pro absenci části
předmětu, x – neměřitelné z důvodu nebezpečí poškození či nepřístupnosti místa měření):
1,6 A?
nedochováno
hladký povrch a světrlá patina – jako u 2/2
?
?
2,3 A?
3,1
?
3,3
B/C
44,2
?
1
E
2
E
2
89
82 1189
2a
4729
41 1993
Typ n e u r č i t e l n ý – z l o m k y
?
22,0
3,2 A?
—
4,7
A
1
A
5723
3
5727a
55 2149
68 2156
4
1
114,03
104
1,12
0,46
86
1,50
0,73
91
98
2,80
—
A
—
4,6
6,5
—
—
1,58 4,36
2
1,3
15,3 4,74
B
—
—
A
—
A
—
12
—
A
—
—
—
A 11,4–12,2 5,5
—
—
x
A
A 3,2–3,7 3,2
89,5
2,9
A
123,6
A
C2/4x
—
14
—
6,1
—
—
—
1,1
3,9
15,6
3,2
C
s křížovou hlavicí a očkem
únětická s kroužkovou
hlavicí
s hlavicí svinutou v očko
A/B
5725
52 2146
1
1
3,1
95,0
2,2
A
x
—
—
—
2,2
—
—
—
—
—
—
—
—
—
—
—
—
—
—
—
—
3,2
3,9
3,1
A
B
A
– šířku raménka očka v dolní části v mm (obr. 93: B: ac;
tabela 13: ac).
?/77,4
s kroužkovou hlavicí
s kroužkovou hlavicí
1
3
2
B
D
3
4697
13 1992
12 1974 P 5225
– výšku/sílu raménka očka v horní části v mm (obr. 93:
B: aa; tabela 13: aa);
– šířku raménka očka v horní části v mm (obr. 93: B: ab;
tabela 13: ab);
53,2/41
A
—
—
—
—
—
w
t
s
r
q
p
o
n
m
l
k
j
i
h
g
f
e
d
c
b
D a l š í t y p y j e h l i c – v i z p o p i s v t e x t u a n a o b r . 93
a
telné pro absenci části předmětu, x – neměřitelné z důvodu nebezpečí poškození či nepřístupnosti místa měření):
—
8,5/8 12,04
71
94
4,18
—
—
—
3,0
—
—
5,5
—
—
2,1
70
4,52
2,03
10
—
—
—
—
—
—
—
—
?
—
—
—
—
2,4
—
af
ac
z
v
u
x
y
ab
ae
169–217
aa
ad
7,4
ah
ag
Kovové nálezy
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
– tvar (A – kruhový, B – čtvercový či blízký, C – polokruhový či blízký, D – oválný na šířku; obr. 93: M; tabela
13: ad);
– míru zahloubení otvoru do horní plošky hlavičky (O –
žádná, končí nad povrchem hlavičky, A – žádná, končí
na povrchu hlavičky, B – méně než polovina průměru
otvoru, C – ca polovina průměru otvoru, D – více než
polovina průměru otvoru; obr. 93: N; tabela 13: ae);
– průměr otvoru v mm, je-li to možné (obr. 93: B: af; tabela 13: af).
Další typy jehlic. Údaje sledované u dalších zjištěných
typů jehlic a sloupce v tabele 13, kde příslušné hodnoty
najdeme, obsahuje obr. 94: jehlice s kroužkovou hlavicí
(obr. 94: A), únětická jehlice s kroužkovou hlavicí (obr.
94: B), jehlice s hlavicí svinutou v očko (obr. 94: C) a unikátní jehlice s křížovou hlavicí /křidélky/ a očkem (obr.
94: D).
11.2.3.2. Výsledky analýzy a diskuse
Téměř všechny starobronzové jehlice se vyznačují přítomností nějakého otvoru, očka či ouška, sloužícího
k provlečení provázku, kterým byla jehlice patrně upevněna k oděvu (Ruckdeschel 2010). To se týká i jehlic nalezených v Mikulovicích, ať už jde o nejčastější jehlice
únětické (Ösenkopfnadeln) s jejich obligátním očkem,
o jehlice s kroužkovou hlavicí, s hlavicí roztepanou
a svinutou v očko nebo o unikátní jehlici s křížovou hlavicí /křidélky/ a očkem.
Únětické jehlice. K dispozici máme 23 jednoznačně
identifikovaných exemplářů tohoto typu (obr. 95–101;
tabela 13) z celkem 20 hrobů (obr. 92). U 18 kusů bylo
možné změřit jejich původní délku (tabela 13: h). Ta se
pohybovala mezi 59,4 mm (2/512) až 110,5 mm (23/3)
s průměrem 82 mm. Šlo vesměs o spíše menší exempláře, čemuž odpovídala i jejich váha (tabela 13: ag),
která se se pohybovala mezi 2,02 g (2/510) a 6,36 g
(20/2) s průměrem 3,95 g. Za zmínku stojí podprůměrná velikost (59,4–78,3 mm) i váha (2,02–3,64 g) tří
velmi jemně zdobených jehliček z bohatého hrobu č. 2
(obr. 96).
Na jehlicích jsou patrné i některé detaily související
patrně s jejich výrobou – zatímco některá očka na hlavicích jsou dochována celá, neporušená a jsou poměrně robustní (2/510, 2/511; obr. 96), byla některá odlomena, a to možná již před jejich uložením do
hrobu, a na hlavici po nich zbyly jen nepatrné stopy
187
Kovové nálezy
169–217
Obr. 94. Charakteristiky sledované u ostatních typů jehlic identifikovaných na pohřebišti v Mikulovicích: A – jehlice s kroužkovou hlavicí; B – únětická jehlice s kroužkovou
hlavicí; C – jehlice s hlavicí svinutou v očko; D – jehlice s křížovou hlavicí /křidélky/ a očkem. Vysvětlivky viz text. Kresba a grafika M. Ernée. — Fig. 94. Characteristics
observed on other pin types identified at the cemetery in Mikulovice: A – ring-headed pin; B – Únětice pins with a ring head; C – pins with a head wound into an
eyelet; D – cross-headed pin with eyelet. See text for key. Drawing and graphic by M. Ernée.
krčku. Podobně plasticky profilovanou spodní část
hlavice mají ještě dvě další jehlice – 1/3 (obr. 95)
a 2/512 (obr. 96). Stojí za povšimnutí, že všechny tyto
jehlice se koncentrují v sousedních hrobech (1, 2, 15)
v SZ části skupiny A (obr. 92: B). U dalších pěti jehlic
(30/2, 32/4, 40/3, 47/2 a 60/1) je spodní část jejich
hlavice zdobena rytou výzdobou, někdy navazující na
obdobnou výzdobu krčku. Jde vesměs o horizontální
ryté linie. Výrazným rysem výzdoby některých jehlice
je také přesekávaný okraj hlavice pomocí vertikálních
vrypů/zářezů.
(2/512; obr. 96). Špičaté výběžky ukončující obě raménka očka jehlice 50/5 (obr. 100) zase naznačují, že
jde patrně o výrobní zmetek – očko nebylo shora nikdy
uzavřené. Očka a otvory v nich mají nejrůznější tvary
a profilace. Vedle jednoduše zaoblených se setkáme
i s kapkovitými (16/7, obr. 97; 50/4, obr. 100), střechovitými (1/3, obr. 95) nebo skosenými (47/2, obr. 99;
60/1, obr. 101), deformovanými oproti záměru v důsledku výroby. Otvory byly někdy nad vrchní ploškou
hlavice (2/510, obr. 96; 32/4, obr. 98; 38/1, 40/3, obr.
99; 60/1, obr. 101), někdy zahloubeny hluboko pod něj
(1/3, 11a/1, obr. 95). Profil otvoru byl někdy téměř
pravidelně kruhový (2/510, obr. 96; 26/3, obr. 95;
32/4, obr. 98; 60/1, obr. 101), jindy velmi nepravidelný
(47/2, obr. 99; 50/5, obr. 100).
Tento typ výzdoby se v souboru z Mikulovic vyskytl
na celkem pěti jehlicích – na všech třech exemplářích
z hrobu č. 2 (obr. 96) a dále na jehlici 38/1 (obr. 99)
a 60/1 (obr. 101). Nejčastěji (15x) byly zdobeny krčky
jehlic pod hlavicí, a to buď rytím nebo vybíjením (1/3,
10/4, 36/203), případně kombinací obou (2/512).
Rytá výzdoba je zastoupena nejčastěji horizontálními
rytými liniemi, které vznikly jako šroubovice/spirála
a tvoří buď jednolitou plochu, nebo je vždy několik
rytých linií (kratších spirál) odděleno hladkými plochami bez výzdoby. V několika případech je rytá výzdoba tvořena klikatkou, případně svými konci se
překrývajícími šikmými liniemi tvořícími motiv vícenásobného V (2/511, 50/5, 60/1). Na čtyřech jehlicích (1/3, 2/512, 10/4 a 36/203) byla dokumentována plošná výzdoba složená z 5, 6 (2x) nebo 7 svislých
Celkem 16 únětických jehlic (70 %) bylo zdobených (obr. 92: B; 102; tabela 14). Na jehlicích najdeme plastickou výzdobu, která vznikala už v průběhu jejich lití do dvojdílné formy, a dále výzdobu
rytou nebo vybíjenou, dodělávanou teprve do povrchu odlitých polotovarů, a to samostatně, nebo
v různých kombinacích na různých částech jehlic –
očku, hlavici, jejím okraji a krčku (obr. 92: B; 102; tabela 14). Plastickou výzdobu v podobě tří podélných
žebírek, dvou krajních a jednoho středového, najdeme na očku jehlice 15/1 (obr. 97), která má mimo
to také plasticky zdobenou hlavici a rytou výzdobu
Mikulovice – výzdoba únětických jehlic
32 36 38 40
47
50
60
91
16 / 7
17 / 4
20 / 2
23 / 3
26 / 3
28 / 3
30 / 2
32 / 4
36 / 203
38 / 1
40 / 3
47 / 2
50 / 4
50 / 5
60 / 1
91 / 3
%
15 / 1
ks
11 / 1
17 20 23 26 28c 30
10 / 4
16
2 / 512
10 11a 15
2 / 511
2
2 / 510
1
1/ 3
Hrob
očko
—
—
—
—
—
—
Pl
—
—
—
—
—
—
—
—
—
—
—
—
—
—
—
—
1
4,3
okraj
—
R
R
R
—
—
—
—
—
—
—
—
—
—
—
—
R
—
—
—
—
R
—
5
21,7
hlavice
Pl
—
—
Pl
—
—
Pl
—
—
—
—
—
—
R
R
—
—
R
R
—
—
R
—
8
34,8
krček
V
R
R
V
V
—
R
—
—
—
—
—
R
R
—
V
R
R
R
—
R
R
R
15 65,2
Předmět
188
Tabela 14. Mikulovice. Výzdoba na různých částech
únětických jehlic: očko, okraj,
hlavice, krček. Pl – plastická
výzdoba; R – rytá výzdoba;
V – vysekávaná výzdoba.
Table 14. Mikulovice. Decoration on various parts of
Únětice pins: eyelet, edge,
head, neck. Pl – relief decoration; R – incised decoration; V – cut out decoration.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Kovové nálezy
169–217
Obr. 95. Mikulovice. Únětické jehlice z hrobů č. 1, 10, 11a, 20, 23, 26 a 30. Foto Z. Kačerová, K. Moravcová, grafika M. Ernée. — Fig. 95. Mikulovice. Únětice
eyelet pins from graves 1, 10, 11a, 20, 23, 26 and 30. Photo by Z. Kačerová, K. Moravcová, graphic by M. Ernée.
pásů hustě paralelně uspořádaných krátkých vrypů/zářezů vzniklých patrně vybíjením, možná rytím.
Někdy jsou vrypy šikmé a tvoří cikcak linie, někdy
jsou i vodorovné, v kombinaci se šikmými. V jednom
případě (5/512) je plocha tvořená pásy drobných
vrypů dole ohraničena horizontální rytou linií, na kterou ještě navazuje rytá cikcak linie tvořená třemi
VVV. V souboru nebyly zaznamenány žádné jehlice se
zcela shodnou výzdobou. Z hrobu č. 50 pochází jedna
zdobená a jedna zcela nezdobená únětická jehlice
(obr. 100).
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Výzdoba únětických jehlic (tzv. Ösenkopfnadel) je
vesměs velmi rozmanitá. Najdeme ji na očku, hlavici
i krčku jehlice, a to plastickou i rytou, případně vybíjenou, někdy i v kombinaci se zlatem. V poslední době se
objevily pokusy o vypracování popisného kódu této výzdoby, a to v článku věnovaném speciálně tomuto typu
jehlic ve středním Německu (Knoll – Meller 2016, 288–
289, Abb. 4), i v některých jiných pracích (cf. Limburský
a kol. 2018, 445–446, obr. 300). V této práci je nevyužívám. Bylo by nejprve vhodné komplexně zpracovat
zejména nejbohatší český nálezový fond se stovkami
189
Kovové nálezy
169–217
Obr. 96. Mikulovice. Únětické jehlice z hrobu č. 2. Foto Z. Kačerová, K. Moravcová, grafika M. Ernée. — Fig. 96. Mikulovice. Únětice eyelet pin from grave 2. Photo
by Z. Kačerová, K. Moravcová, graphic by M. Ernée.
zdobených jehlic tohoto typu a na tomto základě se pokusit o vypracování nějakého univerzálně použitelného
popisného kódu výzdoby únětických jehlic. Tento úkol
však stojí teprve před námi.
V povrchových korozních vrstvách některých jehlic
byly identifikovány zatím blíže neurčené útvary (obr. 103),
možná pozůstatky tkanin nebo jiných organických látek
rostlinného či živočišného původu.
Únětická jehlice s kroužkovou hlavicí, typ T1.3
(Ösenkopfnadel mit ringförmiger Öse) podle M. Bartel-
190
heima (Bartelheim 1998, 66, Taf. 46, Karte 59, 149) pochází z hrobu 55 (obr. 104–105). Kromě kroužku na hlavici, nahrazujícího vlastně očko na klasické únětické
jehlici, na ní najdeme i další výzdobné prvky. Je to
především čtyřnásobně stupňovitě profilovaná hlavice
(obr. 104) a potom plošná výzdoba složená z osmi (!) vertikálních řad drobných vrypů, v 7 případech mírně šikmých, v jednom případě horizontálních (obr. 102; 105:
D–E). Na horní plošce hlavičky je v místech pod rameny
kroužku patrný nálitek, pozůstatek po lití do dvojdílné
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Kovové nálezy
169–217
Obr. 97. Mikulovice. Únětické jehlice z hrobů č. 15, 16 a 17. Foto
Z. Kačerová, K. Moravcová, grafika M. Ernée. — Fig. 97. Mikulovice. Únětice eyelet pins from
graves 15, 16 and 17. Photo by
Z. Kačerová, K. Moravcová, graphic by M. Ernée.
formy (obr. 105: A–B). Radiokarbonové AMS datum
(MAMS-30482 3494 ± 19 /1884–1754 cal BC 2-sigma/)
řadí jehlici jednoznačně do průběhu starší doby bronzové, do intervalu ca 1880–1750 cal BC, tedy do mladší
fáze klasické únětické kultury.
M. Bartelheim (1998, 66, 260, 267) uvádí ve své práci
tři exempláře tohoto typu jehlice z území Čech (Chotěbudice, Kamýk, Únětice 1), jeden ze středního Německa
(Zäckwar) a jeden ze Slezska (Wrocław). Z území Čech
známe dnes ještě několik dalších exemplářů. Asi nejbližší
analogii představuje jehlice z hrobu č. 16 na pohřebišti
Únětice 1, okr. Praha-západ (Ryzner 1880a, 298–299,
Tab. XIV: 27). Dalším téměř shodným exemplářem je jehlice z depotu ve Staré Boleslavi, okr. Praha-východ (Mou-
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
cha 2005, 156, 475, Taf. 181: 5a–b). Krom jiného obsahoval depot ještě další jehlici s kroužkovou hlavicí a nezvykle jednostranně plasticky zdobeným dříkem. Na
kroužky na hlavicích obou jehlic navazovaly řetízky
z bronzových kroužků obdobného tvaru (Moucha 2005,
156, 475, Taf. 181: 5a–b, 6a–b). Exempláři z hrobu
obj. č. 33A z Chotěbudic, okr. Louny (Rada 1981, Abb.
5: 16) chybí oproti uvedeným jehlicím část dříku mezi
hlavičkou a očkem, které v tomto případě nasedá přímo
na horní plošku hlavice. Naopak jehlice z hrobu č. 1
v Kamýku, okr. Praha-západ (Neustupný 1933b, Abb. 40:
1), popisovaná autorem publikace jako „…s vývalkem na
krčku a kroužkovou hlavicí“ (Neustupný 1933b, 59), které
téměř chybí pro únětické jehlice typická kuželovitá hla-
191
Kovové nálezy
169–217
Obr. 98. Mikulovice. Únětické jehlice z hrobů č. 28c a 32. Foto Z. Kačerová, K. Moravcová, grafika M. Ernée. — Fig. 98. Mikulovice. Únětice eyelet pins from graves
28c and 32. Photo by Z. Kačerová, K. Moravcová, graphic by M. Ernée.
vice, není zcela jednoznačným zástupcem tohoto typu,
podobně jako např. jehlice s kroužkovou hlavicí a vývalkem na dříku z depotu z Obory, okr. Jičín (srovnej Moucha 2005, 453, Taf. 159: 4).
Mimo území Čech uvádí M. Bartelheim exempláře ze
dvou lokalit, ze slezské Wrocławi a středoněmecké lokality Zäckwar, Kr. Weißenfels (Bartelheim 1998, 317,
Karte 149). Zajímavé jsou oba exempláře z depotu klasické únětické kultury z lokality Wrocław - Gądów Mały
(obr. 106) – v době nálezu Klein-Gandau, Kr. Breslau –
(Gedl 1983, 25–26, Taf. 2: 46, 47; 42: B; Seger 1906, 11–
16, Fig. 1–5). Zatímco první z nich je tvarem hlavice
a napojením kroužku pomocí dříku, který kroužek s hlavičkou spojuje, velice blízká jehlicím z Mikulovic a Únětic
(Gedl 1983, Taf. 2: 46), blíží se druhá jehlice s kroužkem
vyrůstajícím přímo z hlavice (Gedl 1983, Taf. 2: 47) spíše
exempláři z Chotěbudic. Jestliže tedy píše Gedl přímo
o typu Wrocław - Gądów Mały, pak má tento typ dvě varianty, obě v depotu zastoupené, a sice variantu A (obr.
106: A; mezi horní ploškou hlavice a kroužkem je část
dříku; Gedl 1983, Taf. 2: 46) a variantu B (obr. 106: B;
kroužek vyrůstá přímo z horní plošky hlavice; Gedl
1983, Taf. 2: 47; Seger 1906, Fig. 6). Na kroužky obou
jehlic navazovaly řetízky z kroužků obdobných rozměrů.
Kromě jehlic obsahoval depot ještě tři sekery s lištami,
bronzové dláto, dva spirálové kroužky, bronzovou
„špulku“ (Doppelknopf) a náhrdelník ze spirálek a jantarových korálků různých tvarů (Seger 1906, 11–16, Fig.
192
1–5). Jehlice ze středoněmecké lokality Zäckwar, Kr.
Weißenfels (Einzelfund, Fundumstände unbekannt; Bartelheim 1998, 317, Karte 149; Zich 1996, 203, Kat. Nr.
E950, Taf. 77; Bicker 1942, Taf. 2: 1) odpovídá podle
B. Zicha (Zich 1996, 203, Typ 30H) přesně jehlici zdobené motivem rybí kosti (Fischgrätenmuster) z lokality
Wrocław - Gądów Mały. Podle publikované schématické
kresby (Zich 1996, Taf. 77) jde o exemplář s kroužkem
vyrůstajícím přímo z horní plošky hlavice, tedy bez spojujícího dříku (tyčinky).
Nejbližší (tedy jediné) analogie k jehlici z hrobu č. 55
v Mikulovicích najdeme na českém území v hrobu č. 16
na pohřebišti Únětice 1 (Ryzner 1880a, 298–299, Tab.
XIV: 27) a v depotu ze Staré Boleslavi (Moucha 2005,
156, 475, Taf. 181: 5a–b), mimo Čechy jde pak o jeden
exemplář z depotu ze slezské lokality Wrocław - Gądów
Mały (obr. 106: A; Gedl 1983, 25–26, Taf. 2: 46). Výskyt
tohoto ojedinělého typu jehlice ve dvou depotech podobného složení (v obou depotech jsou dvě jehlice s kroužkem na hlavici, ze které vycházejí řetízky z kroužkových
článků; v obou depotech byl také šperk složený z bronzových spirálek a jantarových korálů) hovoří o jisté návaznosti na jehlice s jednoduchou kroužkovou hlavicí,
na kterých také častěji najdeme tyto řetízky.
Jehlice s kroužkovou hlavicí pocházejí ze dvou sousedních hrobů č. 12 a 13 (obr. 92: A). Nejsou sice stejně
velké, zato byly v hrobech nalezeny téměř na stejném
místě – před/pod ramenním kloubem pravé ruky, resp.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Kovové nálezy
169–217
Obr. 99. Mikulovice. Únětické jehlice
z hrobů č. 36, 38, 40 a 47. Foto Z. Kačerová, K. Moravcová, grafika M. Ernée.
Fig. 99. Mikulovice. Únětice eyelet
pins from graves 36, 38, 40 and 47.
Photo by Z. Kačerová, K. Moravcová,
graphic by M. Ernée.
40/3
před bradou lebky, hrotem dolů (obr. 109). Výskyt stejného typu šperku (nejen jehlice – viz níže) v sousedních
hrobech, které se tím navíc odlišují od dalších hrobů
v sousedství, by mohl naznačovat, že šlo o jakýsi rodinný znak/šperk – ženy v rodině nosily stejný typ jehlice. Obě radiokarbonová data (hrob 12 – MAMS-30462
3489 ± 25 /1887–1744 cal BC, 2-sigma/; hrob 13 –
MAMS-30471 3527 ± 19 /1925–1772 cal BC, 2-sigma/)
naznačují jejich výskyt spíše v mladší fázi únětické kultury.
Jehlice s hlavicí svinutou v očko pochází z hrobu
č. 68. Očko bylo silně korodované, nejsou na něm
patrné žádné detaily, nebyla zaznamenána ani výzdoba dříku jehlice. Jde o chronologicky méně citlivý typ
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
jehlice, vyskytující se průběžně po celou dobu bronzovou. Radiokarbonové datum (MAMS-30483 3538 ± 19
/1939–1776 cal BC, 2-sigma/) spadá plně do období
klasické fáze únětické kultury.
Jehlice s křížovou hlavicí /křidélky/ a očkem (obr.
107) z hrobu č. 52 je asi největším oříškem celé kolekce. K této 95 mm dlouhé a 4,18 g vážící bronzové
jehlici se zatím nepodařilo nalézt zcela přesnou analogii. Jde jednoznačně o litý exemplář, nesoucí rytou výzdobu šikmými souběžnými rýhami po obou stranách
horní části hlavice nad postranními křidélky (raménky
kříže). Řez dříku horní části hlavice je čočkovitý.
Hrany, ze kterých vybíhají „křidélka“, jsou blíže přední
části jehlice. Ukončení hlavice je při pohledu zepředu
193
Kovové nálezy
169–217
Obr. 100. Mikulovice. Únětické jehlice z hrobu č. 50. Foto Z. Kačerová,
K. Moravcová, grafika M. Ernée.
Fig. 100. Mikulovice. Únětice eyelet
pins from grave 50. Photo by Z. Kačerová, K. Moravcová, graphic by
M. Ernée.
Obr. 101. Mikulovice. Únětické jehlice z hrobů č. 60 a 91. Foto Z. Kačerová, K. Moravcová, grafika M. Ernée.
Fig. 101. Mikulovice. Únětice eyelet
pins from graves 60 and 91. Photo
by Z. Kačerová, K. Moravcová, graphic by M. Ernée.
194
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Kovové nálezy
169–217
Obr. 102. Mikulovice. Schematizovaná výzdoba únětických jehlic
a únětická jehlice s kroužkovou hlavicí z hrobu č. 55. Kresby a grafika M. Ernée. — Fig. 102. Mikulovice. Schematised decoration of
Únětice eyelet pins and Únětice ring-headed pin from grave 55.
Drawings and graphic by M. Ernée.
oble zašpičatělé, při pohledu ze strany okrouhlé, s kruhovým otvorem, vzniklým již při lití jehlice do formy.
Křidélka vybíhají 3,9 mm od těla jehlice, jejich spodní
část je vzdálena 15,6 mm od horního konce hlavice.
Křidélka jsou výrazně plochá, bez rozšířených konců
(obr. 107).
Obecně můžeme jehlici z Mikulovic typologicky zařadit do širší skupiny jehlic s křížovou hlavicí či křidélky
Obr. 103. Mikulovice. Únětická jehlice z hrobu č. 32 – detaily povrchové vrstvy
korozních produktů před restaurováním. Foto K. Moravcová, grafika M. Ernée.
Fig. 103. Mikulovice. Únětice eyelet pin from grave 32 – details of the surface
layers of corrosion products prior to restoration. Photo by K. Moravcová, graphic
by M. Ernée.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
(Kreuzbalkenkopfnadel, Kreuzbalkennadel, Kreuzkopfnadel, případně Flügelnadel; Spindler 1972/73; Hundt
1974; Müller 1982, 113, Abb. 3: 2, 6; Meller 2014, 645–
648, Abb. 32; 33; Zich 1996, Typ 30I, 203, Karte 92, Taf.
77; Bartelheim 1998, Typ T16, 322, Karte 162). Nejbližší
analogie shrnul nedávno H. Meller při hledání exemplářů podobných zlaté Kreuzbalkenkopfnadel z knížecí
mohyly Helmsdorf (Meller 2014, 645–648, Abb. 32; 33).
Jím sebrané exempláře se vzájemně liší zejména tím,
jestli otvor v jejich hlavičce vznikl svinutím plochého
konce hlavičky v horizontální očko/trubičku (jako u jehlic s hlavicí svinutou v očko; Meller 2014, 648, Abb. 33:
1–4, 10–11), nebo jestli vznikl během lití masivnější hlavice vložením příčné tyčinky, jako je tomu u naší jehlice
z Mikulovic (obr. 108; Meller 2014, 648, Abb. 33: 5–9).
Pomineme-li poněkud odlišnou jehličku z italské lokality
Casenalbo (obr. 108: 1), pocházejí nejbližší čtyři analogie
vesměs z únětického prostředí. Dokonce dva exempláře
pocházejí z hrobu č. 17 v lokalitě Oberwerschen (Werschen) ve středním Německu (obr. 108: 3–4), který B. Zich
řadí „in die Circumharzer Stufe 4, die der klassischen
Phase entspricht“ (Zich 1996, 203; cf. Hundt 1974, 7, 31–
33, Abb. 7: 7–8; Müller 1982, 113, Abb. 3: 2, 6; Bartelheim 1998, 322; Meller 2014, 696, Abb. 33: 7–8).
Další analogické nálezy pocházejí (mají pocházet)
z území Čech. První analogická jehlice (nebo snad
dvě?) má (mají) pocházet z Malých Číčovic (obr. 108: 2).
H.-J. Hundt (1974, 7) uvádí „Malé Čičovice, Kindergrab,
zwei Nadeln (Abb. 7, 6). – Nachweis J. Hájek, Prag“
a jednu z jehlic i vyobrazuje (obr. 108: 2; Hundt 1974,
Abb. 7: 6). Nález potom přebírají i další autoři. Nález
cituje i M. Bartelheim (1998, 73, 270), a to s odkazem
na V. Mouchu a I. Pleinerovou (Moucha – Pleinerová
1978, Abb. 91: 12) a dále pod č. katalogu 239 pod lokalitou Kamýk, Pod hajnicí, a to s odkazem na práce
195
Kovové nálezy
169–217
strami v Kamýku“ z roku 1899 sice popisuje řadu typů
jehlic (Schmidt 1899, 559), ale ani jednu podobného
typu. A. Stocký (1928) sice na tabulce č. 8 vyobrazuje
předměty z pohřebiště v Kamýku, pod uváděným č. 9
ale najdeme bronzový náramek a ani jediná z jehlic vyobrazených na tabulce pod dalšími čísly neodpovídá
našemu typu – tu ostatně nenajdeme ani na žádné
jiné Stockého tabulce. Jehlici (natož dvě) s křížovou
hlavicí z lokality Kamýk neuvádí ani nevyobrazuje ve
svém katalogu starobronzových nálezů do roku 1913
uložených ve sbírkách NM Praha ani V. Vokolek (v tisku). A konečně se mi podobnou jehlici z lokalit Malé Číčovice nebo Kamýk nepodařilo identifikovat ani
v online dostupné databázi nálezů pravěké sbírky NM
Praha (http://forum.nm.cz/prehistorie/index_ph.php;
5.3.2019). Z uvedených důvodů považuji nález až do
jeho případného fyzického ověření ve sbírkovém fondu
NM Praha (nebo jiné instituce?) za neověřený. Původ
informace J. Hájka, na kterou odkazuje H.-J. Hundt
(1974, 7), původ vyobrazení v jeho práci (Hundt 1974,
Abb. 7: 6) stejně jako původ vyobrazení v PDČ (Moucha – Pleinerová 1978, Abb. 91: 12) nelze z momentálně dostupných zdrojů ověřit.
Obr. 104. Mikulovice. Únětická jehlice s kroužkovou hlavicí z hrobu č. 55. Foto
K. Moravcová, grafika M. Ernée. — Fig. 104. Mikulovice. Únětice pin with ring
head from grave 55. Photo by K. Moravcová, graphic by M. Ernée.
V. Schmidta (Schmidt 1899) a A. Stockého (Stocký
1928, Taf. 8, 9). V. Moucha s I. Pleinerovou vyobrazují
skutečně na obr. 91 na str. 342 (Moucha – Pleinerová
1978, Abb. 91: 12) tento typ jehlice z lokality Velké
Přílepy - Kamýk, ale bez odkazu na literaturu, jen
s poznámkou v závěru knihy (s. 832) „navrhl V. Moucha“. Pojďme k dalším publikacím citovaným M. Bartelheimem (Bartelheim 1998) v katalogové části jeho práce (Schmidt 1899; Stocký 1928, Taf. 8, 9).
V. Schmidt ve své práci „Nekropole se skrčenými ko-
O něco lepší situace je u druhého českého nálezu,
u jehlice z hrobu č. 10 v Běchovicích (obr. 108: 5), kterou
publikoval i s vyobrazením S. Vencl (1970, 142, obr. 2: 5;
cf. Hundt 1974, 7, 31–33, Abb. 7: 9; Bartelheim 1998,
73, 263).
Všechny uvedené jehlice (obr. 108) mají jedno společné – „bambulkovité“ rozšíření konců obou ramen
kříže i horního ukončení hlavice jehlice. Tím se také výrazně liší od exempláře z Mikulovic (obr. 107), protože
jeho „křidélka“ tato „bambulkovitá“ ukončení postrádají. Uvedené analogie tedy můžeme sice považovat za
blízké, ale přesto ne zcela přesné k zatím unikátní jehlici z Mikulovic.
Radiokarbonové AMS datum (MAMS-30480 3568 ± 19
/2008–1879 cal BC 2-sigma/) řadí tuto jehlici jednoznačně do průběhu starší doby bronzové, zhruba do
intervalu 2000–1880 cal BC, tedy do klasické fáze únětické kultury.
Obr. 105. Mikulovice. Únětická jehlice s kroužkovou hlavicí z hrobu č. 55. Foto Z. Kačerová, K. Moravcová, grafika M. Ernée. — Fig. 105. Mikulovice. Únětice pin
with ring head from grave 55. Photo by Z. Kačerová, K. Moravcová, graphic by M. Ernée.
196
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Kovové nálezy
169–217
skýtá věková skladba pohřbených s jehlicemi. Pouze
v jediném případě se totiž jehlice vyskytla v hrobu menšího dítěte (1 – inf. II, 5–6 let), v jednom případě v hrobě
dítěte skupiny inf. III (11a – 8–11 let) a ve třech případech v hrobech juvenilních jedinců (17 – 14–16 let;
68 – 15–16 let; 10 – M, 17–19 let). Dospělé věkové kategorie jsou zastoupeny vcelku rovnoměrně.
Obr. 106. Wrocław - Gądów Mały. Únětické jehlice s kroužkovou hlavicí z depotu (jehlice typu Wrocław - Gądów Mały podle Gedl 1983, 25–26, Taf. 2: 46,
47): varianta A – mezi hlavicí a kroužkem je část dříku; varianta B – kroužek
vyrůstá přímo z hlavičky. Grafika M. Ernée. — Fig. 106. Wrocław - Gądów Mały.
Únětice pins with ring head from a hoard (Wrocław - Gądów Mały pin type
after Gedl 1983, 25–26, Taf. 2: 46, 47): variant A – a stem is between the
head and the ring; variant B – the ring emerges directly from the head.
Graphic by M. Ernée.
Věk a pohlaví (obr. 92: B). Co se týče pohlaví (obr. 92:
B), najdeme jehlice spíše v hrobech ženských, zejména
pokud jde o více exemplářů, ale nejsou výjimečné ani
v hrobech mužů – v Mikulovicích se v nich ocitly v 7 případech, což je ca 26 %. Poněkud jiný obrázek nám
Obr. 107. Mikulovice. Jehlice s křížovou hlavicí /křidélky/ a očkem z hrobu
č. 52. Foto Z. Kačerová, kresba a grafika M. Ernée. — Fig. 107. Mikulovice.
Cross-headed pin with eyelet from grave 52. Photo by Z. Kačerová, drawing
and graphic by M. Ernée.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Vztah ke skeletu (obr. 109–110). Z hlediska interpretace funkce jehlic (šperk živých, spinadlo pohřebního
rubáše atp.) může být důležitá detailní dokumentace
polohy jehlic vzhledem ke skeletu, i když zde musíme
předpokládat, že v průběhu postdepozičních procesů
mohlo docházet k jejich posunu. Na pohřebišti v Mikulovicích byly jehlice dokumentovány v prostoru trupu,
mezi pasem a krkem pohřbených (obr. 109), a to v nejrůznějších orientacích (obr. 110). I když, jak bylo již zmíněno, musíme v některých případech počítat s posunem
jehlic vůči jejich původní poloze, jsou zde jasně patrné
některé tendence (obr. 110). Vyneseme-li všechny dokumentované jehlice na vzorové skelety v polohách na zádech a na boku, je zřejmé, že se u skeletů s trupem
uloženým na zádech koncentrují spíše v pravé polovině
trupu, mezi pasem a prostorem před obličejovou částí
lebky (obr. 110: A), u skeletů s trupem na boku pak jednoznačně před skeletem (obr. 110: B). Pouze v jediném
případě bylo dokumentováno, že jehlice byly překryty
kostmi skeletu. V hrobě č. 47 s trupem uloženým na
boku (obr. 109) byla jehlice překryta kostmi předloktí
levé ruky. Znamená to, že jehlice se v době uložení nebožtíka do hrobu nacházely v prostoru jeho prsou/
hrudníku, možná břicha. Jehlice jsou svojí špičkou orientovány téměř všemi směry, i zde však můžeme pozorovat určité tendence (obr. 110: C). Jen malé množství
jehlic je orientováno svojí špičkou proti skeletu nebo
hrotem nahoru, směrem k hlavě/lebce. Orientace proti
tělu mohly být zejména u trupů v poloze na boku či
boku/břiše způsobeny jejich posunem během ukládání
těla do hrobu nebo posléze v důsledku postdepozičních
procesů. Zajímavá je v tomto směru poloha obou jehlic
z hrobu č. 50, které se našly na jednom místě, překřížené, obě orientovány svými špičkami nahoru, směrem
k lebce. Naprostá většina jehlic byla pak orientována
v rozpětí ca 140°, a to buď vertikálně, souběžně s trupem, špičkou dolů (obr. 110: Ca), špičkou orientovanou
Obr. 108. Jehlice s křížovou hlavicí a očkem – nejbližší analogie jehlici z hrobu
č. 52 (podle Meller 2014, 648, Abb. 33: 5–9): 1 – Casinalbo (Itálie); 2 – Malé
Číčovice (ČR); 3–4 – Oberwerschen (Deutschland); 5 – Běchovice (ČR). Grafika M. Ernée. — Fig. 108. Cross-headed pin with eyelet – the closest parallels
to the pin from from grave 52 (after Meller 2014, 648, Abb. 33: 5–9):
1 – Casinalbo (Italy); 2 – Malé Číčovice (CZ); 3–4 – Oberwerschen (Germany); 5 – Běchovice (CZ). Graphic by M. Ernée.
197
Kovové nálezy
169–217
Obr. 109. Mikulovice. Poloha jehlic ve vztahu ke skeletu. Kresba a grafika M. Ernée. — Fig. 109. Mikulovice. Position of pins in relation to skeleton. Drawing and
graphic by M. Ernée.
198
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Kovové nálezy
Č. předmětu
TYP (obr. 81: O)
Stav dochování
Počet dochovaných ks / zlomků
1963 5218 I 513
28b 2007 5012
2014
a
h
i
j
A
A
1
7,1
5,0
2,2
B2
A
1
7,4
4,4
x
k
1,1
l
0,47 63
0,44 0,16
b
B1
A
1
5,0
4,4
x
c
B2
A
1
5,9
4,1
x
x
d
B2
A
1
4,6
4,4
x
0,7
1,2
0,5 0,15
0,50
e
B2
A
1
6,6
4,3
x
f
B2
B
1
5,8
4,1
x
x
0,07
g
B2
B/C
1
6,8
4,2
x
x
0,17
h
B2
A
1
5,4
4,3
x
i
B2
A
1
9,8
4,5
x
0,63 0,15
x
0,26
j
B2
D
1
8,1
3,8
x
0,45 0,10
k
B2
A
1
6,2
3,9
x
0,46 0,14
l
B2
B
1
5,8
4,0
x
x
m
B2
C
1
4,5
4,3
x
x
0,10
n
B2
C
1
2,6
4,3
x
x
0,04
o
B2
D
—
—
x
0,29
p
B2
A/B
4,5
x
x
0,21
3/27 max. 5,8
1
7,7
Obr. 110. Mikulovice. Poloha jehlic ve vztahu ke skeletu – sumarizace. Kresba
a grafika M. Ernée. — Fig. 110. Mikulovice. Position of pins in relation to skeleton – summary. Drawing and graphic by M. Ernée.
Tabela 15. Mikulovice. Bronzové korále z hrobů č. 2 a 28b.
Table 15. Mikulovice. Bronze beads from graves 2 and 28b.
dolů, šikmo zleva doprava (obr. 110: Cb) nebo přibližně
horizontálně, špičkou doleva (obr. 110: Cc). Špička jehlice směřovala v naprosté většině případů směrem dolů
nebo doprava.
– délka v mm (obr. 81: N: h; tabela 15: h);
m
Tab.
g
Váha (g)
f
Síla plechu (mm) (obr. 81: N: k)
e
Průměr otvoru (mm) (obr. 81: N: j)
d
Průměr korálku (mm) (obr. 81: N: i)
c
Délka (mm) (obr. 81: N: h)
2
b
Č. sáčku
Hrob
a
Objekt
169–217
79
0,08
– průměr korálku v jeho středu v mm (obr. 81: N: i; tabela 15: i);
– průměr otvoru (zejména u typu A) v mm (obr. 81: N: j;
tabela 15: j);
11.2.4. Korálky / perly
– síla plechu stěny (zejména u typu B) v mm (obr. 81:
N: k; tabela 15: k);
Ze dvou únětických hrobů v Mikulovicích pochází celkem nejméně 19 bronzových korálků/perel nebo jejich
částí, jedna z hrobu č. 2 a nejméně 17 z hrobu/skeletu
č. 28b (tab. 63; 79; obr. 81: N–O; tabela 15).
– celková váha všech dochovaných částí v gramech (tabela 15: l);
Kromě čísla hrobu (tabela 15: a), objektu (tabela 15: b),
sáčku (tabela 15: c) a předmětu (tabela 15: d) sledujeme
u šídel následující údaje (obr. 81: N–O; tabela 15: e–m):
– typ (A – soudečkovitý, s rozšířenou střední částí, patrně litý, B1 – válcovitý, plechový, se silnější stěnou, B2
– válcovitý, plechový, s tenkou stěnou; obr. 81: O; tabela 15: e).
– stav dochování (tabela 15: f): A – celý, B – jeden konec,
C – pouze část těla, měřitelný průměr, D – zlomek,
průměr není měřitelný;
– počet dochovaných zlomků (tabela 15: g);
Následují údaje o rozměrech korálku, jsou-li měřitelné
(x – údaj neměřitelný, nebezpečí poškození předmětu,
— – příslušná část předmětu nedochována).
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
– č. tab., na které je předmět vyobrazen (tabela 15: m);
Funkce korálku/perly z hrobu č. 2 (byl nalezen za/pod
pánví; tab. 62) není zcela zřejmá. V případě skeletu
č. 28b byly bronzové korálky/perly nalezeny spolu s několika jantarovými perlami u lebky (tab. 79) a předpokládáme proto, že společně tvořily součást náhrdelníku.
V případě hrobu č. 2 šlo o ženu ve věku ad. II – mat. I
(35–50 let), skelet č. 28b patřil dítěti (inf. III) ve věku 6–7
let. Zatímco korálek z hrobu č. 2 je soudečkovitý (typ A),
patří korálky z hrobu 28 vesměs válcovitému typu B, a to
s jedinou výjimkou tenkostěnnému typu B2. Délky korálků z hrobu č. 28 se pohybují v intervalu ca 4,6–
7,7 mm, jejich průměry 3,8–4,5 mm a váhy v intervalu
0,07–0,29 g (s průměrem) 0,135 g. Celková váha všech
bronzových korálků z hrobů 2 a 28 činí 2,42 g. Litý korálek z hrobu č. 2 je poněkud masivnější než-li plechové
korálky z hrobu č. 28; váží také více – 0,47 g.
199
Kovové nálezy
c
d
e
f
g
h
i
j
k
l
m
Objekt
Č. sáčku
Č. předmětu
Stav dochování (obr. 81: C)
Počet zlomků
Šířka ca 2 mm od jedné ze špiček (mm) (obr. 81: E: j)
Síla ca 2 mm od jedné ze špiček (mm) (obr. 81: E: k)
Šířka ve středu centrálního rozšíření (mm) (obr. 81: E: l)
—
—
—
78 1193 120 2b A
1
A 66,5 — 1,3 1,4 5,65 4,09 66,5 4,12
101
?
—
—
– celková délka šídla v mm (obr. 81: E: h; tabela 16: h);
– délka delší (případně dochované) poloviny šídla (od
špičky do středu centrálního rozšíření) v mm (obr. 81:
E: i; tabela 16: i);
– šířka ca 2 mm od jedné ze špiček v mm (obr. 81: E: j;
tabela 16: j);
– síla ca 2 mm od jedné ze špiček v mm (obr. 81: E: k;
tabela 16: k);
– šířka ve středu centrálního rozšíření v mm (obr. 81:
E: l; tabela 16: l);
x
Obr. / tab.
Dochování D – délka největšího dochovaného zlomku
71
89
Délka celková (mm) (obr. 81: E: h)
20 0,21 x
Délka delší (dochované) poloviny (mm) (obr.81: E: i)
—
B 48,0 33,9 1,0 1,0 4,3 2,3 36,3 0,97 —
Typ (obr. 81: D)
Následují údaje o rozměrech šídla, jsou-li měřitelné (nejsou-li, obsahuje příslušné políčko v tabulce dlouhou
pomlčku):
q
3
– stav dochování (obr. 81: C; tabela 16: e): šídlo se dochovalo A – celé, v jednom kuse, B – celé, ve více zlomcích, C – nejméně polovina (je měřitelná vzdálenost od
jednoho konce do středu centrálního zesílení), D – méně
než polovina (rozměry většinou neměřitelné, je ale možné říci, že jde o zlomek/zlomky šídla);
– počet dochovaných zlomků (tabela 16: f);
p
C
13 1992 4692 4 D? 1
50 2021 5159 6
Kromě čísla hrobu (tabela 16: a), objektu (tabela 16: b),
sáčku (tabela 16: c) a předmětu (tabela 16: d) sledujeme
u šídel následující údaje (obr. 81: C–E; tabela 16: e–q):
– typ (A – symetricky umístěným rozšířením, B – asymetricky umístěným rozšířením; obr. 81: D; tabela 16: g).
o
Síla ve středu centrálního rozšíření (mm) (obr. 81: E: m)
Z celkem 2–3 únětických hrobů v Mikulovicích pocházejí 2–3 bronzová šídla nebo jejich části (obr. 81: C–E;
tabela 16).
n
Kostěná násada
b
Váha (g) všech dochovaných zlomků
a
Hrob
11.2.5. Šídla
169–217
Tabela 16. Mikulovice. Šídla z hrobů č. 13, 50 a 68. — Table 16. Mikulovice.
Awls from graves 13, 50 and 68.
Vlastní kovový nástroj symetrického tvaru je na povrchu dosti korodovaný a nelze pozorovat žádné případné pracovní stopy na jeho povrchu. Měří 66,5 mm a váží
4,12 g. Jeho kostěná rukojeť, vyrobená z metatarsu ovce
či kozy, je silně ohlazená intenzivním používáním. Ve
všech třech případech pochází tento druh artefaktu z hrobů spíše mladších (z dnešního pohledu) žen: 13 – juv.,
18–20; 50 – ad. I, 20–35; 78 – ad. I, ± 20 let.
– síla ve středu centrálního rozšíření v mm (obr. 81:
E: m; tabela 16: m);
– délka největšího dochovaného zlomku, je-li počet zlomků větší než 1 (tabela 16: n);
– celková váha všech dochovaných částí v gramech (tabela 16: o);
– je-li dochována kostěná násada (x) (tabela 16: p);
– č. tab., na které je předmět vyobrazen (tabela 16: q);
Nejproblematičtější je předmět z hrobu č. 13 (tab. 71:
4) – bronzová, 20 mm dlouhá tyčinka s kruhovým řezem
a průměrem 1,7 mm s oběma konci patrně odlomenými, byla zasazena do ca 29 mm dlouhé kostěné násady vyrobené z metatarsu kočky divoké. Na první
pohled nemá kovová tyčinka tvarově nic společného
s artefakty, které v rámci únětického nálezového inventáře běžně označujeme za šídla (rydla?), jako jsou ta
z hrobů č. 50 a 78. Funkce tohoto předmětu není jasná
a mezi šídla byl zařazen spíše intuitivně. V případě šídla
z hrobu č. 50 (tab. 89: 6) jde o tvarově typičtější asymetrický exemplář s délkou 48 mm a relativně malou
hmotností přibližně 1 g. V tomto případě nebyla identifikována žádná násada z organického materiálu. Nejtypičtějším příkladem nástroje běžně interpretovaného
jako šídlo je exemplář z hrobu č. 78 (tab. 101). Skládá
se ze tří společně nalezených součástí: z vlastního symetrického bronzového šídla (tab. 101: 2b), kostěné násady (tab. 101: 2a) a z tenkého br. drátku (tab. 101: 3),
který možná sloužil jako klínek k fixaci šídla v násadě.
200
11.2.6. Náramky
Ze 7 únětických hrobů v Mikulovicích pochází celkem 17
bronzových náramků (obr. 81: L–M, P; tabela 17). Z hrobu
č. 2 pochází pět tyčinkovitých náramků (2x pravá ruka,
3x levá ruka), z hrobu č. 16 pak čtyři (2x na každé ruce).
Silnější kruhové náramky byly nalezeny i v hrobě č. 51
(po jednom na každé ruce). Náramek ze slabšího drátu
pochází z pravé ruky nebožtíka 28a, náramek s kvadratickým řezem naopak z levé ruky nebožtíka pohřbeného
v hrobě č. 42. Po dvou litých manžetovitých žebrovaných
náramcích s podélnými žebry (tabela 17 – šedě podbarveno) pochází z hrobů č. 17 (se 4 žebry, na každé ruce
jeden) a 50 (s 8 žebry, na každé ruce jeden). Celková
váha všech náramků 388,24 g.
Kromě čísla hrobu (tabela 17: a), objektu (tabela 17: b),
sáčku (tabela 17: c) a předmětu (tabela 17: d) sledujeme
u náramků následující údaje (obr. 81: L–M, P; tabela 17:
e–r):
– stav dochování (tabela 17: e): náramek se dochoval
A – celý, v jednom kuse, B – celý, ve více zlomcích,
C – část;
– počet dochovaných zlomků (tabela 17: f);
– typ (obr. 81: L; tabela 17: g): A – tyčinkovitý, A1 – kruh
s překrývajícími se konci, B – manžetovitý, žebrovaný,
C – ze silnějšího drátu.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Kovové nálezy
505
A
1
A
70,9
?
11,2
9,9
—
5214 E
506
A
1
A
64,7
?
8,1
7,4
—
2
1963
5213 D
507
A
1
A
65,0 52,8
2
1963
5213 D
508
A
1
A
64,8 52,3
2
1963
5213 D
15,9
7,5
—
7,3
—
p
q
105,09
69,47
K
—
—
P
K
—
—
P
K
—
—
L
K
—
—
L
509
A
1
A
64,8 52,0
7,9
7,2
—
31,86
K
—
—
L
16 1990 ED 5247 niv. 30
3
A
1
A
61,3 51,1
6,7
6,1
—
23,23
B
—
—
P
16 1990 ED 5247 niv. 30
4
A
1
A
61,7 51,1
7,3
6,4
—
24,57
16 1990 EF 5248 niv. 29
5
A
1
A
61,7 50,7 7,0
6,5
—
16 1990 EF 5248 niv. 29
6
A
1
A
61,5 50,7 6,9
6,8
—
17 1960
4685
3
B/C
3
B
60,0 38,5 15,8
1,5 10,42 12,52
17 1960
4687
2
C
10
B
55,5 41,8 16,2
1,7
9,36
B
—
—
P
B
—
—
L
B
—
—
L
F
B
x
L
9,04
F
B
x
P
49,06
r
Tab.
5214 E
1963
o
Ruka
1963
2
n
Výzdoba
2
m
Tvar ukončení (obr. 81: M)
l
Tvar v řezu
k
Váha (g) všech dochovaných zlomků
j
Šířka konců plochých plechových náramků (obr. 81: M)
Počet zlomků
i
Síla (v nejširší části – nahoře na zápěstí) v mm (obr. 81: P: k)
Stav dochování
h
Šířka (v nejširší části – nahoře na zápěstí) v mm (obr. 81: P: j)
g
Výška (na výšku zápěstí) v mm (obr. 81: P: i)
f
Délka (na šířku zápěstí) v mm (obr. 81: P: h)
e
Typ (obr. 81: L)
d
Č. předmětu
c
Č. sáčku
b
Objekt
a
Hrob
Tabela 17. Mikulovice. Náramky z hrobů č. 2,
16, 17, 28a, 42, 50, 51. — Table 17. Mikulovice. Bracelets from graves 2, 16, 17, 28a, 42,
50 and 51.
169–217
63
73
74
28a 2007
2011
1
A
1
A
38,8 26,5 3,4
4,1
—
4,01
D
D
—
P
79
42 2040
5027
1
B/C
2
C
44,2 39+
2,4
—
2,83
K
?
—
L
87
50 2021
5163
2
B
3
B
49,3 40,0 29,3 0,9
—
14,25
F
C
x
P
50 2021
5164
3
B
3
B
49,6 43,2 29,7 1,2
—
18,37
F
C
x
L
2,2
51 2147
5724A
2
A
1
A1 43,0 40,5 7,4
5,5
—
14,44 C/B
—
—
P?
51 2147
5724B
3
A
1
A1 41,0 43,0
4,3
—
9,50
—
—
L?
Následují údaje o rozměrech náramku, jsou-li měřitelné
(nejsou-li, obsahuje příslušné políčko v tabulce dlouhou
pomlčku):
– délka (delší průměr na šířku zápěstí) v mm (obr. 81:
P: h; tabela 17: h);
– výška (na výšku zápěstí) v mm (obr. 81: P: i; tabela 17: i);
– šířka (v nejširší části – nahoře na zápěstí) v mm (obr.
81: P: j; tabela 17: j);
– síla (v nejširší části – nahoře na zápěstí) v mm (obr. 81:
P: k; tabela 17: k);
– šířka konců plochých plech. náramků v mm (obr. 81:
M; tabela 17: l);
– celková váha všech dochovaných částí v gramech
(tabela 17: m);
– tvar v řezu v nejširší části: A – kruhový, B – oválný,
C – nepravidelně oválný, D – čtyřhranný, E – výrazně
plochý, F – výrazně plochý, žebrovaný (tabela 17: n);
– tvar ukončení (u plechových náramků A – tupý, rovný,
B – tupý, šikmý, C – oblý, jazykovitý (obr. 81: M), u tyčinkovitých náramků dále D – špičatý, E – pečetítkovitý (nevyobrazeny); (tabela 17: o);
– výzdoba (tabela 17: p);
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
4,1
B
88
90
– ruka, na které byl náramek navlečen (tabela 17: q),
P – pravá, L – levá, ? – údaj nelze ověřit;
– č. tab., na které je předmět vyobrazen (tabela 17: r);
2/505, 2/506 (obr. 111; 112: a–f; tab. 63) – dva celé, na
bocích hráněné tyčinkovité náramky ve tvaru C, větší
2/505 a menší 2/506, jsou spojeny mohutnou korozní
vrstvou u jejich konců, jejichž přesný tvar není proto
možné identifikovat; pravá ruka.
2/507, 2/508 (obr. 111; 112: g–j; tab. 63) – dva celé, na
bocích hráněné tyčinkovité náramky ve tvaru C se
zploštělými a zevnitř mírně seříznutými konci jsou spojeny korozí v místě jednoho z jejich konců; levá ruka.
2/509 (obr. 111–112; tab. 63) – celý, na bocích hráněný
tyčinkovitý náramek ve tvaru C se zploštělými a zevnitř
mírně seříznutými konci; levá ruka.
Hrob 2 patřil ženě ve věku 35–50 let (ad. II – mat. I).
Celkem 4 z pěti náramků byly přelomeny (2/505–
2/508). Hrany lomů jsou oblé a na lomech je patrná
stará patina (obr. 112: A, B, G, H). Nejde tedy o čerstvé
lomy vzniklé v důsledku neopatrné manipulace při výzkumu. V povrchových korozních vrstvách dochovaných na koncích náramků byly patrné prokorodované
pozůstatky organických látek připomínajících jemné
201
Kovové nálezy
169–217
Obr. 111. Mikulovice. Tyčinkovité náramky
z hrobu č. 2. Foto Z. Kačerová.
Fig. 111. Mikulovice. C-shaped oval armrings
from grave 2. Photo by Z. Kačerová.
chlupy (obr. 112: E, I, J), vlákna (obr. 112: F) či dřevo
(obr. 112: C). Jejich bližší interpretace by však byla momentálně předčasná.
16/5, 16/6 (obr. 113; tab. 73) – dva celé, korozí spojené
tyčinkovité náramky ve tvaru C s pečetítkovými konci;
levá ruka.
16/3 (obr. 113; tab. 73) – celý tyčinkovitý náramek ve
tvaru C s pečetítkovými konci; pravá ruka.
Hrob 16 patřil ženě ve věku 20–25 let (ad. I). Vnitřní
strany náramků nejsou vyhlazeny užíváním, jak by se
možná dalo předpokládat, naopak jsou na nich místy
patrné stopy ve formě drobných, přibližně rovnoběžných
16/4 (obr. 113; tab. 73) – celý tyčinkovitý náramek ve
tvaru C s pečetítkovými konci; pravá ruka.
Obr. 112. Mikulovice. Tyčinkovité náramky z hrobu č. 2 – detaily starých lomů (A, B, G, H) a makrofotografie artefaktů v povrchových korozních vrstvách. Foto
K. Moravcová, grafika M. Ernée. — Fig. 112. Mikulovice. C-shaped oval armrings from grave 2 – details of old fractures (A, B, G, H) and macro photography of
artefacts in surface corrosion layers. Photo by K. Moravcová, graphic by M. Ernée.
202
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Kovové nálezy
169–217
Obr. 113. Mikulovice. Hrob č. 16, dvojice tyčinkovitých náramků – terénní situace. Foto J. Švédová. — Fig. 113. Mikulovice. Grave 16, pair of C-shaped
oval armrings – terrain situation. Photo by J. Švédová.
rýžek probíhajících kolmo k tělu náramku (tab. 73: 4).
Zda se jedná o pozůstatky úpravy povrchu, nebo o stopy
užívání – posunu po hrubším podkladu – nelze jednoznačně rozhodnout.
17/2 (obr. 114; tab. 74) – litý, otevřený, nízký (16,2 mm)
manžetovitý žebrovaný náramek se čtyřmi podélnými
plastickými žebry a tupým zakončením; pravá ruka; ve
zlomcích; celk. váha 9,04 g.
17/3 (obr. 115; tab. 74) – litý, otevřený, nízký (15,8 mm)
manžetovitý žebrovaný náramek se čtyřmi podélnými
plastickými žebry a tupým, asymetrickým zakončením;
levá ruka; téměř celý, ve zlomcích; celk. váha 12,52 g.
Hrob 17 patřil juvenilnímu jedinci ve věku 14–16 let.
Oba náramky byly dosti poničeny a polámány a některé
jejich části se nepodařilo zachránit (tab. 74). Na obou jsou
patrné stopy úpravy a užívání. Na vnitřních stranách
obou náramků byly v korozních vrstvách patrné otisky
lidské kůže (obr. 114: B), a to zejména na části náramku
17/3 (obr. 115: A, B). Na vnitřní straně náramku 17/3
bylo patrné velké množství delších rýh a rýžek běžících
souběžně s tělem náramku – patrně výrobní stopy (obr.
115: D). Rýhy vznikly nepochybně před vznikem patiny.
Rýhy byly patrné také na vrchní – viditelné, žebrované
straně náramků (obr. 114: A; 115: C). V obou případech
jde patrně o výrobní stopy (zejména husté řady šikmých
rýžek na vrcholcích žeber náramku 17/3), nelze však vyloučit ani drobná poškození během užívání.
28a/1 (tab. 79) – tyčinkovitý náramek ve tvaru C se zašpičatělými, mírně se zužujícími konci; pravá ruka. Náramek má v celé délce kvadratický řez. Pohřeb patřil
28a dítěti ve věku 9–11 let (inf. III).
42/1 (tab. 87) – nepravidelně kruhový náramek ze silnějšího (ca 2,4 mm) drátu s tupými konci; levá ruka.
Hrob 42 patřil dítěti ve věku 6,5–7,5 roku (inf. III).
50/2 (obr. 116; tab. 88) – litý, otevřený, vyšší (29,3 mm)
manžetovitý žebrovaný náramek s osmi podélnými plas-
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Obr. 114. Mikulovice. 17/2 – litý manžetovitý žebrovaný náramek nalezený na
pravé ruce ženy pohřbené v hrobě č. 17. A – detail výrobních stop na vnější
straně jednoho konce náramku po restaurování; B – detail otisku kůže v korozní povrchové vrstvě na vnitřní straně náramku před restaurováním. Foto
K. Moravcová. — Fig. 114. Mikulovice. 17/2 – a cast, cuff-like, ribbed bracelet
found on the right hand of the woman buried in grave 17. A – detail of production traces on the outer side of one bracelet terminal after restoration;
B – detail of skin print in the corrosion surface layer on the inner side of the
bracelet prior to restoration. Photo by K. Moravcová.
tickými žebry a oblým zakončením; pravá ruka; celý, ve
zlomcích; celk. váha 14,25 g.
50/3 (obr. 117; tab. 88) – litý, otevřený, vyšší (29,7 mm)
manžetovitý žebrovaný náramek s osmi podélnými plastickými žebry a oblým zakončením; levá ruka; celý, ve
zlomcích; celk. váha 18,37 g.
Hrob 50 patřil ženě ve věku 20–35 let (ad. I). Oba náramky byly dochovány kompletně, i když byly slepeny
každý ze tří částí (tab. 88). I když jsou vyrobeny z poměrně tenkého plechu a na jejich povrchu se vyskytuje
sv. zelená patina, považována běžně za spíše agresivnější, nejsou plochy náramků nijak výrazně prokorodovány. Vzhledem k výskytu patiny na celé ploše nebyly
ani na jedné jejich straně zjištěny stopy výroby nebo
203
Kovové nálezy
169–217
Obr. 115. Mikulovice. 17/3 – litý manžetovitý žebrovaný náramek nalezený na levé ruce ženy pohřbené v hrobě č. 17: A – náramek po restaurování; B – detail
otisku kůže v korozní povrchové vrstvě na vnitřní straně náramku před restaurováním; C – detail výrobních stop na vnější straně náramku po restaurování;
D – detail výrobních stop na vnitřní straně náramku po restaurování. Foto K. Moravcová. — Fig. 115. Mikulovice. 17/3 – a cast, cuff-like, ribbed bracelet found on
the left hand of the woman buried in grave 17: A – bracelet after restoration; B – detail of skin print in the corrosion surface layer on the inner side of the bracelet
prior to restoration; C – detail of production traces on the outer side of the bracelet after restoration; D – detail of production traces on the inner side of the
bracelet after restoration. Photo by K. Moravcová.
užívání a ani otisky lidských tkání, jako tomu bylo u náramků z hrobu č. 17.
51/2 (tab. 90) – tyčinkovitý náramek ve tvaru O s překrývajícími se, ztenčujícími se, tupými konci, pravá (?)
ruka.
51/3 (tab. 90) – tyčinkovitý náramek ve tvaru O s překrývajícími se, ztenčujícími se, zašpičatělými konci, levá (?)
ruka.
Hrob 51 patřil dítěti ve věku 4–5 let (inf. II).
Náramky najdeme v ženských hrobech nebo v hrobech
juvenilních jedinců a dětí, počínaje kategorií inf. II (4–5
let) a konče ženou ve věku 35–50 let z hrobu č. 2. Ani
jednou se nevyskytly v mužském hrobě. Z prostorového
hlediska je významný jejich výskyt ve skupince bezprostředně sousedících hrobů č. 2, 16, 17 a 28 v západní
204
části skupiny A (obr. 80: C). Naopak nápadná je absence
náramků ve skupině jinak bohatých ženských hrobů č. 8,
12, 13 a 14 v SV rohu plochy skupiny A (obr. 80: C).
11.2.7. Dýky – čepele
Z mikulovického pohřebiště pocházejí tři čepele, které
se navzájem výrazně liší. U čepelí dýk používáme terminologii a typologii podle P. Nováka (Novák 2011). První
dva exempláře (10/3 a 26/2) náležejí pravděpodobně
některé z variant typu Vřesovice-Těšínov (Novák 2011,
41–47). Nemají na čepeli středové žebro ani rytou výzdobu, liší se však počtem nýtů (10/3–3; 26/2–5) i tvarem zaobleného týlu (10/3 – oblý; 26/2 – zaoblený,
zploštělý). U třetího exempláře (90/3) není možno s jistotou určit, že jde skutečně o zlomek čepele dýky.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Kovové nálezy
169–217
Obr. 116. Mikulovice. 50/2 – litý manžetovitý žebrovaný náramek nalezený
na pravé ruce ženy pohřbené v hrobě č. 50. Foto K. Moravcová.
Fig. 116. Mikulovice. 50/2 – a cast, cuff-like, ribbed bracelet found on the
right hand of the woman buried in grave 50. Photo by K. Moravcová.
Kromě čísla hrobu (tabela 18: a), objektu (tabela 18: b),
sáčku (tabela 18: c) a předmětu (tabela 18: d) sledujeme
u čepelí dýk následující údaje (obr. 81: F–K; tabela 18:
e–w):
– stav dochování (obr. 81: F; tabela 18: e): čepel se
dochovala A – celá, v jednom kuse, B – celá, ve více
zlomcích, C – část včetně týlu, D – část včetně špičky,
E – část těla;
– počet dochovaných zlomků (tabela 18: f);
– tvar čepele (tabela 18: g): A – symetrický, B – asymetrický;
– řez čepelí (typy A–E podle Novák 2011, Abb. 1) (obr.
81: G; tabela 18: g1);
– tvar týlu (obr. 81: H; tabela 18: g2): A – polokruhový,
B – zploštělý;
– délka čepele v mm (obr. 81: I: h; tabela 18: h);
– šířka týlu v mm (obr. 81: I: i; tabela 18: i);
– maximální síla čepele v mm (obr. 81: I: j; tabela 18: j);
Obr. 117. Mikulovice. 50/3 – litý manžetovitý žebrovaný náramek nalezený na
levé ruce ženy pohřbené v hrobě č. 50. Foto K. Moravcová.
Fig. 117. Mikulovice. 50/3 – a cast, cuff-like, ribbed bracelet found on the left
hand of the woman buried in grave 50. Photo by K. Moravcová.
– počet otvorů/výřezů pro nýty (tabela 18: k);
– v týlu je patrný výřez po rukojeti (tabela 18: l);
– čepel nese výzdobu (tabela 18: m);
– na čepeli jsou patrné stopy organických látek (dřevo,
tkanina atp.) (tabela 18: n);
– váhu čepele včetně všech nýtů v gramech (tabela 18: v);
– č. tab., na kterých je předmět vyobrazen (tabela 18: w);
U nýtů sledujeme (tabela 18: o–u):
– označení pořadí nýtu (a–e) (obr. 81: J; tabela 18: o);
– nýt původně v otvoru (A) nebo výřezu (B) (obr. 81: K;
tabela 18: p), a to jistě (A), pravděpodobně (A), možná
(A), nelze určit (?); A – uzavřený kruhový otvor obklopuje nýtek ze všech stran; B – téměř uzavřený kru-
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
hový otvor obklopuje nýtek skoro kompletně, nýtek
nemůže vyklouznout; C – výrazněji otevřený/vylomený
kruhový otvor neobklopuje nýtek zcela kompaktně,
není vyloučena možnost jeho vyklouznutí; D – záměrně neuzavřený kruhový otvor neobklopuje nýtek
zcela ze všech stran, nýtek může bez námahy vyklouznout;
– nýt dochován spojený s čepelí (X), samostatně (o), nedochován — (tabela 18: q);
– nýt dochován v celku (X), z části (x), nedochován —
(tabela 18: r);
– délka (v mm) celého nýtu (tučně) nebo jeho části –
kurzívou (tabela 18: s);
205
Kovové nálezy
c
d
e
f
g
g1
g2
h
i
j
k
l
m
n
o
p
q
r
s
t
u
v
w
Tab.
b
Váha čepele vč. všech nýtů (g)
a
169–217
26 2004
90 1761
4923
3599
2
3
B
D
2
1
A
?
F
A
B
—
118,6 47,1 2,7
54,7 17,3 1,2
5
—
x
—
—
—
Průměr
Váha
a
B
—
—
—
—
—
b
A
X
X
9,9
3,1
?
c
B
—
—
—
—
—
– průměr nýtu v jeho středu (tabela 18: t);
– váha nýtu v gramech (tabela 18: u);
10/3 (obr. 118–119; tab. 68) – 67,2 mm dlouhá a max.
37,1 mm široká čepel dýky – Stabdolchu/Dolchstabu (?)
s odlomenou špičkou a poměrem dochované délky : šířce
1,8. Příslušnost ca 0,2 g těžkého, silně prokorodovaného
plíšku na toto místo není zcela jistá – má totiž neodpovídající (větší) rozměry (tab. 68). Čepel má zřetelně asymetrický tvar (obr. 118). Na jedné straně je výrazně dovnitř
prožlabená, na druhé potom mírně vyklenutá ven. Že jde
o původní tvar a ne o výsledek intenzivního používání
usuzujeme z toho, že mírná odsazení, lemující ostří, tento
asymetrický tvar respektují. Ostří je na prožlabené straně
Tabela 18. Mikulovice. Čepele dýk z hrobů č. 10, 26
a 90. — Table 18. Mikulovice. Dagger blades from
graves 10, 26 and 90.
3/1
x
—
Délka
x
Dochování
—
Umístění
Organika
x
Otvor/výřez (obr. 81: K)
Výzdoba čepele
3
N ý t – pořadí (obr. 81: J)
Výřez po rukojeti
67,2 37,1 1,8
Síla (mm) (obr. 81: I: j)
A
Počet otvorů pro nýty
Šířka týlu (mm) (obr. 81: I: i)
Délka (mm) (obr. 81: I: h)
10 1989 DD 5243 3 B/C 1/2 B D/F
Počet CELKEM / DOCHOVÁNO
Týl (obr. 81: H)
Řez (obr. 81: G)
Tvar čepele
Počet dochovaných zlomků
Stav dochování (obr. 81: F)
Č. předmětu
Č. sáčku
Objekt
Hrob
Nýty
10,99 68
5/5
a
?
o
X
b
A
X
X 11,3 2,9
c
B
o
X 13,0 2,9 0,34
d
A
o
X 11,9 2,9 0,34
e
A
X
x
?/0
9,8 2,7 0,27
8,4 3,4
?
33,93 78
?
2,13 107
výrazně širší (5–6 mm) než na opačné mírně vyklenuté
straně (ca 2 mm). Týl je polokruhově vyklenutý s výrazným negativem „klasické“ vykrojené rukojeti, upevněné
původně třemi nýtky. Do-choval se pouze ten prostřední,
9,9 mm dlouhý. Druhé dva nebyly nalezeny patrně proto,
že otvory pro ně byly výrazně vylomeny (již původně neuzavřeny?), jak ukazuje fotografie z terénu (obr. 118). Negativ rukojeti naznačuje, že nebyla nasazena výrazně
asymetricky/šikmo, což bývá známkou použití jako Stabdolch. Přesto výrazně asymetrický tvar čepele nevylučuje,
že by se mohlo jednat o tzv. Stabdolch. Na negativu rukojeti se z obou stran čepele (na straně A i B; obr. 118) dochovaly v korozních vrstvách výrazné pozůstatky patrně
dřevěné rukojeti (obr. 119).
Obr. 118. Mikulovice. 10/3 – čepel dýky/Stabdolchu z hrobu 10 – umístění vzhledem ke skeletu, detail terénní situace a obě strany čepele. Foto, kresba a grafika
J. Švédová, Z. Kačerová a M. Ernée. — Fig. 118. Mikulovice. 10/3 – blade of dagger/Stabdolch from grave 10 – placement in relation to skeleton, detail of terrain
situation and both sides of blade. Photo, drawing and graphic by J. Švédová, Z. Kačerová and M. Ernée.
206
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Kovové nálezy
169–217
Obr. 119. Mikulovice. Detaily otisků dřevěné rukojeti v povrchových korozních vrstvách na týlu čepele dýky 10/3: A1–A3 – strana A; B1–B3 – strana B. Foto
K. Moravcová, grafika M. Ernée. — Fig. 119. Mikulovice. Details of prints of wood handle in the surface corrosion layers on the blade of dagger 10/3: A1–A3 –
side A; B1–B3 – side B. Photo by K. Moravcová, graphic by M. Ernée.
Při pokusu o typologické zařazení čepele vycházíme
zejména z prací P. Nováka (Novák 2011), U. Wels-Weyrauch (2015) a M. Gedla (Gedl 1980). Největším problémem je výrazné zakřivení čepele, které není pro starobronzové dýky vůbec typické. Jinak se celý exemplář
svým tvarem (délkošířkovým indexem, tvarem týlu, počtem a umístěním nýtů) asi nejvíce blíží exemplářům se
třemi nýty formy Straubing podle U. Wels-Weyrauch
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
(2015, Taf. 3–4), případně některým variantám typu
Vřesovice-Těšínov podle P. Nováka (Novák 2011, taf. 5–
12), které se běžně vyskytují ve středoevropské starší
době bronzové. K typu Vřesovice-Těšínov řadí P. Novák
(2011, 41, Taf. 42: 565–567) i tři Stabdolche, protože
mají asymetricky uspořádané nýty (díry pro nýty);
u exempláře z Mikulovic tomu tak není – asymetrická
je pouze čepel (viz výše). Nejblíže našemu exempláři
207
Kovové nálezy
169–217
Obr. 120. Mikulovice. Detaily otisků dřevěné rukojeti v povrchových korozních vrstvách na týlu čepele dýky 26/2. Foto Z. Kačerová, K. Moravcová, kresba a grafika
M. Ernée. — Fig. 120. Mikulovice. Details of prints of wood handle in the surface corrosion layers on the blade of dagger 26/2. Photo by Z. Kačerová and K. Moravcová, drawing and graphic by M. Ernée.
stojí asi čepele dýček z hrobu 19 v Malých Číčovicích
(Novák 2011, 44, Taf. 6: 108), ze Znojma (Novák 2011,
42, Taf. 5: 87), Mikulova (Novák 2011, 44, Taf. 6: 103),
neznámé lokality (Novák 2011, 43, Taf. 6: 102) nebo
hrobu č. 1 v Lovosicích (Novák 2011, 45, Taf. 7: 127).
Z bavorských exemplářů jde o čepele z cihelny Jungmeier ve Straubingu (Wels-Weyrauch 2015, Taf. 3: 54)
nebo cihelny Haug v Langwiedu (Wels-Weyrauch 2015,
Taf. 3: 58). Z polského území uvádí M. Gedl např. obdobnou čepel (typ Mierczyce) z lokality Ślivin (Gedl
1980, 43–44, Taf. 12: 88).
Hrob č. 10 patřil dospívajícímu muži ve věku 17–19
let (juv.). Čepel byla nalezena pod kostmi předloktí
pravé, natažené paže, před břichem, s hrotem obráceným směrem k tělu, k pánvi (obr. 118).
26/2 (obr. 120; tab. 78) – 118,6 mm dlouhá čepel
s 47,1 mm širokým zploštělým týlem s pěti nýtky a poměrem délky : šířce 2,52 má obě ostří rovná, ale velmi
„okousaná“ – není patrný původní břit, na jedné straně
je patrná „krevní rýha“ (?). Čepel se dochovala ve dvou
kusech a mohla být intencionálně zlomena. Délka nýtků je velmi rozdílná, a to bez ohledu na jejich umístění,
a pohybuje se v intervalu 8,4–13 mm (tabela 18). Také
v týlu tohoto exempláře se dochoval negativní otisk původní dřevěné rukojeti, která je vzhledem k tvaru týlu
daleko plošší, nežli u exempláře z hrobu č. 10, a to
včetně spodního vykrojení (obr. 120). I zde se v korozních
208
vrstvách dochovaly relikty původní dřevěné rukojeti
(obr. 120).
Při pokusu o typologické zařazení čepele vycházíme
zejména z prací P. Nováka (Novák 2011), U. Wels-Weyrauch (2015) a M. Gedla (Gedl 1980). Na rozdíl od čepele
10/3 má čepel z hrobu 26 jiný (plošší) tvar zaoblení týlu
a vyšší počet (5) nýtků. I v tomto případě však najdeme
analogie mezi čepelemi Novákova typu Vřesovice-Těšínov, varianty Těšetice (Holešov – Novák 2011, 51–53,
Taf. 10: 178), Šatov (Šatov – Novák 2011, 56–57, Taf.
12: 206), případně formy Safferstetten (Wels-Weyrauch
2015, 45–46, Taf. 2: 32–33).
Hrob č. 26 patřil muži ve věku nad 50 let (mat. II –
sen.). Čepel byla nalezena pod holení, před nártem levé
nohy, s hrotem obráceným nahoru, směrem ke kolenům (obr. 120).
90/3 (tab. 107) – bronzový plech protáhle trojúhelníkovitého tvaru o délce 54,7 a max. šířce 17,3 mm s rovným, k jedné straně sešikmeným týlem bez otvorů pro
nýty a bez jakékoli stopy po nasazení rukojeti. Může jít
o odlomenou špičku dýky (?), jejíž týl se stopami rukojeti se nedochoval – nebyl přidán k pohřbu. Zlomek nenese žádné stopy opracování nebo užívání a žádné stopy nebyly zjištěny ani v jeho povrchových korozních
vrstvách. Mezi čepele dýky byl přidán pouze vzhledem
ke svému tvaru, jeho funkce je za současného stavu neurčitelná.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Kovové nálezy
169–217
Obr. 121. Mikulovice. Sekera 26/1 typu Lausanne I z hrobu č. 26. Detaily pozůstatků dřeva na straně B (spodní strana) ostří. Foto K. Moravcová.
Fig. 121. Mikulovice. Lausanne I type axe 26/1 from grave 26. Details of wood remnants on side B (lower side) of the blade. Photo by K. Moravcová.
Hrob č. 90 patřil muži ve věku 35–50 let (ad. II –
mat. I). Čepel byla nalezena u prstů levé nohy, s hrotem
obráceným ve směru chodidla (tab. 107).
Z typologického hlediska nejsou mikulovické čepele ničím výjimečné a nijak nevybočují z běžné náplně
starobronzových únětických dýk. Podle očekávání pocházejí všechny z mužských hrobů (obr. 80: C). Z hrobů
s čepelemi pocházejí následující AMS data 14C: hrob 10
– MAMS 30469, 3556 ± 19 (1955–1781 cal BC 2-sigma);
hrob 26 – MAMS 30474, 3536 ± 19 (1936–1775 cal BC
2-sigma); hrob 90 – MAMS 30457, 3599 ± 24 (2024–
1894 cal BC 2-sigma).
11.2.8. Sekera z hrobu č. 26
Z hrobu č. 26 pochází bronzová sekera (26/1) s postranními lištami (tab. 78: 1). Sekera je 133,5 mm dlouhá (obr.
81: R: e), s šířkou břitu 34,3 mm (obr. 81: R: f), šířkou ve
středu těla 14,8 mm (obr. 81: R: g), sílou ve středu těla
9 mm (obr. 81: R: h) a celkovou hmotností 98,99 g. Sekera
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
byla zejména na břitu zasažena povrchovou korozí, která
významným způsobem porušila původní povrch v těchto
místech. To samé se týká týlu sekery. Na povrchu břitu
jsou na straně B (spodní strana v okamžiku nálezu)
patrné výrazné pozůstatky dřeva s vlákny probíhajícími
šikmo k ose těla sekery (obr. 121). Jde patrně o pozůstatky dřevěné podložky zjištěné v části hrobové jámy (viz
výše; kap. 9.2). Po restaurování sekery se na jejím povrchu, pod vrstvou povrchové zelené patiny ukázala řada
místy velmi dlouhých rýh v ose sekery, a to zejména
v místech lemujících zevnitř postranní lišty (obr. 122–
124). Rýhy jsou patrné téměř po celé délce (obr. 122: A;
123: A2–A7) a po celé délce také skýtají velmi podobný
obrázek. Jsou shodné (respektive beze změny pokračují)
z plochy původně nejspíše ukryté pod dřevěným topůrkem/násadou do části těla blíže břitu, které již násadou
překryto nebylo. Většinu jich najdeme v hůře přístupných místech podél postranních lišt. Zdá se proto, že
nejde o stopy nějakých činností, ale spíše o stopy úpravy
surového ingotu do finální podoby. Jedinou výjimku
209
Kovové nálezy
169–217
Obr. 122. Mikulovice. Sekera 26/1 z hrobu č. 26. Výrobní/provozní stopy (rýhy) na těle sekery – stav po restaurování. Foto K. Moravcová, grafika M. Ernée.
Fig. 122. Mikulovice. Axe 26/1 from grave 26. Production/working traces (grooves) on the body of the axe – condition after restoration. Photo by K. Moravcová,
graphic by M. Ernée.
210
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Kovové nálezy
169–217
Obr. 123. Mikulovice. Sekera 26/1 z hrobu č. 26. Makrofotografie výrobních/provozních stop (rýh) na těle sekery (strana A). Foto K. Moravcová, grafika M. Ernée.
Fig. 123. Mikulovice. Axe 26/1 from grave 26. Macro photography of production/working traces (grooves) on the body of the axe (side A). Photo by K. Moravcová,
graphic by M. Ernée.
snad tvoří šikmé rýhy zjištěné na čepeli mezi zbytky
dřeva (obr. 124: B3).
Sekera z hrobu č. 26 náleží typu Lausanne I podle
B.-U. Abelse (Abels 1972, 17–18, Taf. 11: 162, 170, 171).
B.-U. Abels ho klade do staršího úseku (La Bourdonnette)
stupně Langquaid, náležejícího Reineckeho stupni Bz A2
(Abels 1972, Taf. 69). Stejnému typu pak přiřazují podobné
sekery i všichni další autoři řady PBF. Tvarově téměř totožnou sekeru (s vykrojeným týlem) uvádí J. Říhovský z Vedrovic (Říhovský 1992, 95–97, Tab. 16: 218), pro území
Polska pak A. Szpunar sekeru téhož typu z lokality Głogów-Milana (Szpunar 1984, 42–43, Taf. 13: 247B). Sekeru
z Vinodolu řadí M. Novotná mezi tzv. Löffelbeile (Novotná
1970, 38, Taf. 11: 211). Z území Rakouska jsou sekeře
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
z Mikulovic nejblíže sekery typu Lausanne I, varianty Gemeinlebarn, resp. Ollon (Mayer 1977, 84–89, Taf. 18: 253–
254), které E. F. Mayer klade do stupně Gemeinlebarn II
(Mayer 1977, Taf. 134). Jako „löffelförmige Randleistenbeile“ s vykrojeným týlem najdeme pak sekery typu Lausanne I, var. B i v Bavorsku – např. ze známé lokality
Alteglofsheim (Pászthory – Mayer 1998, 34–35, Taf. 5: 63).
Z území Čech uvádí V. Moucha (2005), dvě sekery typu
Lausanne I, a to ojedinělý nález se zdobeným ostřím
z Kadaně (Moucha 2005, 117: 66, Taf. 52: 6) a jako součást depotu (spolu se sekerou s lištami typu WrocławSzczytniki, čepelí dýky se středovým žebrem a dvěma
otvory pro nýty a nákrčníkovitou hřivnou) z Lovosic
(Moucha 2005, 125: 109, Taf. 88: 4). V. Moucha datuje
211
Kovové nálezy
169–217
Obr. 124. Mikulovice. Sekera 26/1 z hrobu č. 26.
Makrofotografie výrobních/provozních stop (rýh)
na těle sekery (strana B). Foto K. Moravcová, grafika M. Ernée. — Fig. 124. Mikulovice. Axe 26/1
from grave 26. Macro photography of production/
working traces (grooves) on the body of the axe
(side B). Photo by K. Moravcová, graphic by
M. Ernée.
tento depot do stupňů A1/A2 (Moucha 2005, 125: 109),
tedy v jeho pojetí z roku 2005 na přelom klasické a poklasické fáze. Sekeru z Kadaně pak datuje tamtéž (Moucha 2005, 117: 66) do stupně A2, tedy do poklasické fáze
v jeho pojetí z roku 2005 (Moucha 2005, 7–10, Abb. 1).
Sekera byla nalezena spolu s únětickou jehlicí a dýkou (viz výše; tab. 71), výše (kap. 11.2.7) bylo uvedeno
i 14C datum z tohoto komplexu – MAMS 30474, 3536
± 19 (1936–1775 cal BC 2-sigma). V hrobě byl pohřben
pravděpodobně muž ve věku mat. II – sen.
fakty (dlátko, prsten, tyčinka), vyskytující se na pohřebišti ojediněle, u nichž ale není pochyb o tom, že se do
hrobů dostaly záměrně, jako hrobové milodary, přídavky nebo jako součást kroje, jejichž interpretace však
není ve všech případech zcela zřejmá; B) fragmenty
předmětů neznámých typů a funkcí – může jít o zlomky
dalších nalezených předmětů, C) fragmenty předmětů
neznámých typů a funkcí z hrobů, ze kterých nepocházejí žádné další kovové předměty.
Kategorie A – regulérní artefakty
11.2.9. Další bronzové předměty
Z mikulovických hrobů pochází několik dalších bronzových/měděných předmětů, které můžeme rozdělit do
několika kategorií: A) drobné předměty, regulérní arte-
212
16/8a (tab. 73: 8a) – br. tyčinka se čtvercovým průřezem
(č.s. 5245/Eb, niv. 25) o délce 26,77 mm, rozměrech při
obou koncích 3,45 x 1,75 a 2,83 x 2,5 mm a váhou
0,92 g byla nalezena nad temenem lebky (tab. 72).
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Kovové nálezy
16/8b (tab. 73: 8b) – drobný zlomek tyčinky s kruhovým řezem (č.s. 5245/Eb, niv. 25) o délce 5,7 mm,
s průměrem 1,95 mm a váhou 0,04 g byl nalezen nad
temenem lebky poblíž tyčinky 16/8a (tab. 72).
16/9 (tab. 73: 9) – br. plochý prsten/kroužek (č.s.
5245/Eb, niv. 25), byl nalezen nad temenem lebky,
u tyčinky č. 8a (tab. 72). Jeho průměr činil 22–24 mm,
šířka plíšku 2,8–2,93 mm, síla 1,05 mm; řez typu E (viz
obr. 81: B). Celková váha zlomků je 0,48 g. Prsten/kroužek se dochoval ve třech zlomcích o délce 16,85, 13,77
a 12,12 mm.
35/2 (tab. 73) – tenká br. jehla (ca v polovině ohnutá) se špičkou na jedné straně (č.s. 4769) s délkou
47,95 mm a váhou 0,27 g byla nalezena u nádobky
č. 1.
42/2 (tab. 87) – br. dlátko s kruhovým až oválným
řezem těla (1,8–2,6 mm), jeden konec se mírně zužuje a je odlomen, druhý konec dlátkovitě zploštělý je široký 3,26 mm (č.s. 5028), délka 54,78 mm,
váha 1,69 g. Dlátko bylo nalezeno za/nad hlavou
(tab. 87).
78/3 (tab. 101) – drobná br. tyčinka (délka 20,49 mm,
průměr 1,35 mm, váha 0,21 g) s jedním dochovaným
a druhým odlomeným koncem nalezena v nádobě č. 1
spolu s br. šídlem (78/2b) a jeho kostěnou rukojetí
(87/2a). Tyčinka mohla mít původně funkci klínku fixujícího br. šídlo v kostěné rukojeti. Předměty byly
v nádobce nalezeny/uloženy odděleně a netvořily tak
funkční celek/nástroj.
Kategorie B – neurčitelné zlomky z hrobů
s dalšími bronzovými artefakty
10/3a (tab. 68) – drobný zl. plochého br. předmětu/plíšku poblíž čepele 10/3 (č.s. 5243/Dd), silně zkorodovaný, podle tvaru a rozměrů nepatří k čepeli 10/3.
Rozměry 11,5 x 8 mm, síla 1–1,7 mm, váha 0,21 g.
17/4/4 (tab. 74) – zlomek neurč. br. předmětu/tyčinky
s kruh. průřezem (č.s. 4684), délka 5,2 mm, průměr
1,9 mm, váha 0,02 g. Může jít o část (korozní produkt)
některé z jehlic.
32/5 (tab. 81) – zlomek br. předmětu/tyčinky (č.s.
4879) nalezený nedaleko špičky kostěného šídla 32/7.
Délka 4,66 mm, síla 1,86–1,97 mm, váha 0,01 g.
72/1b (tab. 92) – tři zlomky br. zahnutého drátku/záušnice/kroužku (č.s. 5909) nalezeny na dně
hr. jámy ca v oblasti zad pohřbeného – kosti hrudníku a lebky nedochovány. Délky 7,1–10 mm, průměr 1,23 mm, váha 0,07 g.
Kategorie C – neurčitelné zlomky z hrobů
bez dalších bronzových artefaktů
7/4 – neurčitelný br. zlomek (č.s. 4912, niv. 36), nedochován, vzhledem k poloze (tab. 66) může jít o zkorodovaný
zbytek nástroje náležejícího ke kostěné rukojeti č. 7/5.
29/5 (tab. 80) – zlomek bronzem do zelena probarvené
kůstky dlouhý ca 6,5 mm (č.s. 4900) v oblasti krku.
Nejde o artefakt, ale vzhledem k tomu, že z hrobu nepochází žádný jiný bronzový artefakt, může jít o doklad
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
169–217
jeho původní přítomnosti, druhotného zásahu nebo se
sem mohl dostat neintencionálně s materiálem výplně
hrobové jámy při jejím zasypávání.
44/2 (tab. 85) – tři zlomky drátěného kroužku/záušnice
typu K/A1 (č.s. 4988) na pravé straně lebky. Na fotografické ani kresebné dokumentaci nezaznamenáno,
poloha vzhledem k lebce zaznamenána jako „p“. Průměr
kroužku 16 mm, průměr drátku 1,2 mm, váha všech
zlomků 0,18 g.
54/1 (tab. 93) – zlomek br. mírně prohnutého drátku
(č.s. 5719), poloha neznámá, nedokumentováno (patrně
z výplně objektu – zaznamenána hloubka 0–70 cm) –
možná zbytek drátěného šperku (?). Délka 12,5 mm,
oválný průřez 1,4 x 1,9 mm, váha 0,14 g.
64/3 (tab. 96) – zlomek mírně zakřiveného br. drátku
(č.s. 5928), délka 10,2 mm, průměr drátku 1,05 mm,
váha 0,4 g. Přesná poloha nebyla dokumentována, na
sáčku uvedeno: „nalezeno při preparaci hrobu“.
75/1 – zlomek br. předmětu (podle terénní kresebné dokumentace), nedochován, nevyobrazen.
76/2 – zlomek bronzového předmětu (podle terénní kresebné dokumentace), nedochován (neidentifikován v seznamu nálezů), nevyobrazen.
11.2.10. Zlaté spirálovité kroužky z hrobu č. 2
Z hrobu č. 2 pocházejí dva téměř totožné spirálovité
kroužky typu A2L-1,5 z dvojitého zlatého drátku (2/501,
2/502; obr. 125; tab. 62; tabela 12). Oba mají max. průměr 18,1 mm a shodnou hmotnost 2,03 g (tabela 12).
Oba byly nalezeny pod týlní částí lebky (tab. 62).
Orientační nedestruktivní analýzy složení obou zlatých předmětů pomocí mobilního XRF spektrometru
NITON XL2/3 provedla A. Danielisová, které jsem zavázán za naměřená data. Spirálový kroužek 2/501 obsahoval vedle 15,36 % Ag a 82,07 % Au také 0,6 % Cu
a 1,65 % Sn (?). Spirálový kroužek 2/502 obsahoval
vedle 16,34 % Ag a 82,35 % Au také 0,8 % Cu; přítomnost Sn nebyla v tomto artefaktu zjištěna.
Z doposud provedených analýz únětických zlatých
předmětů vyplývá (Frána 1997, 164–165, Abb. 6.14), že
naměřené hodnoty obsahu stříbra ukazují dva výrazné
píky, a to kolem 25 % a kolem 11 % (mezi 6 a 14 %).
Z tohoto pohledu se obsah stříbra v obou předmětech
z hrobu č. 2 v Mikulovicích pohybuje nad horní hranicí
nižší koncentrace, tedy v pásmu největšího poklesu
křivky mezi oběma píky, kterému odpovídá jen velmi
malé množství doposud analyzovaných artefaktů (Frána
1997, Abb. 6.14). Obsah zlata kolem 82–83 % patří
v tomto srovnání k vyšším zjišťovaným hodnotám (většinou mezi 70 % a 92 % s průměrem 75 %; Frána 1997,
164–165). Obsah Cu pod 1 % odpovídá plně dosavadním zjištěním. Naměřený obsah cínu v předmětu 2/501
bude muset být ověřen.
Z provedených analýz obou artefaktů vyplývá, že jejich chemické složení je téměř zcela shodné (ca 82 %
zlata, 15–16 % stříbra a stopová /?/ množství mědi
a snad cínu). Za stejný proto můžeme patrně považovat
i původ/zdroj použité suroviny. Zjištění máme prozatím
za předběžná; detailnějším měřením budeme věnovat
pozornost v rámci jiného projektu.
213
Kovové nálezy
169–217
Obr. 125. Mikulovice. Zlaté spirálové kroužky z hrobu č. 2: 501 – vlevo; 502 –
vpravo. Foto Z. Kačerová. — Fig. 125. Mikulovice. Gold spiral rings from
grave 2: 501 – left; 502 – right. Photo by Z. Kačerová.
11.2.11. Cínové kroužky z hrobu č. 50
g
h
i
j
k
1,74
0,88
—
místy
—
13,68 2,15
0,31
ulomený
—
b3
zakončení – zaoblená špička
—
8,75
0,16
ulomený
—
5162c 9
Celkem
214
Č. předmětu
Průměr kroužku
—
zakončení – zaoblená špička
Č. sáčku
celý neuzavřený kroužek s oběma konci 20,1
b2
Objekt
a1
5162b 8
Hrob
50 2021 5162a 7
T V A R
2,07
b4
zlomek
—
17,68 2,17
0,54 roztřepený místy
b5
zlomek
—
12,77 2,21
0,26 roztřepený místy
c6
zlomek – nábrus
—
14,11 3,42
0,55
ulomený
c7
zlomek
—
11,61 3,25
0,41
ulomený
?
c8
zlomek
—
6,35
3,43
0,19
ulomený
?
c9
?
zlomek
—
7,16
?
0,15
ulomený
?
c10 zlomek
—
6,78
?
0,09
ulomený
?
c11 zlomek
—
5,95
?
0,13
ulomený
?
3,67
l
Obr. / tab.
f
Silná koroze
e
Deformace konců
d
Váha (g)
c
Průměr drátku (mm)
b
zrekonstruovat, pokud a jakým způsobem původně patřily k sobě. Kroužek 50/9 se průměrem drátku (3,25–
3,43 mm) výrazně lišil od kroužků 50/8 (2,07–2,17 mm)
a 50/7 (1,74 mm). Celková váha všech zlomků činila
Délka zlomku drátku
a
Obr. 126. Mikulovice. Cínové kroužky z hrobu č. 50 – M 2 : 1. Foto Z. Kačerová,
grafika M. Ernée. — Fig. 126. Mikulovice. Tin rings from grave 50 – M 2 : 1.
Photo by Z. Kačerová, graphic by M. Ernée.
obr. 126; tab. 89
Z hrobu č. 50 pocházejí zlomky celkem tří otevřených cínových kroužků se zužujícími se (na konci zaoblenými)
konci (obr. 126; tab. 89; tabela 19). První dva (50/7,
50/8) byly nalezeny pod lebkou, v týlní části, zlomky posledního (50/9) poblíž levé kosti pažní, resp. dislokované
dolní čelisti (tab. 88). Kroužek 50/7 se dochoval celý
(zl. a1), kroužek 50/8 ve zlomcích (zl. b2–b5), ale s oběma dochovanými konci (zl. b2, b3), kroužek 50/9 jen
v několika zlomcích (zl. c6–c11). Všechny zlomky měly
dosti poškozené/roztřepené konce a nebylo proto možné
Tabela 19. Mikulovice. Cínové kroužky z hrobu
č. 50. — Table 19. Mikulovice. Tin rings from
grave no. 50.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Kovové nálezy
169–217
Obr. 127. Mikulovice. Bronzové předměty v hrobech (cf. tabela 20: t, u, v): A – podle počtu kusů v hrobě; B – podle počtu typů bronzových předmětů v hrobě;
C – podle celkové hmotnosti všech bronzových předmětů v hrobě. Grafika M. Ernée. — Fig. 127. Mikulovice. Bronze artefacts in graves (cf. Table 20: t, u, v):
A – by the number of pieces in the grave; B – by the number of types of bronze artefacts in the grave; C – by the overall weight of all bronze artefacts in the
grave. Graphic by M. Ernée.
3,67 g, hmotnost celého kroužku 50/7 pak 0,88 g. Ze
tří zlomků (b5, c6 a c7) byly odebrány vzorky pro účely
dalších analýz (viz níže, kap. 13.2).
11.2.12. Distribuce kovových předmětů na pohřebišti
Bronzové předměty tvoří na únětických pohřebištích
nezanedbatelnou část hrobových inventářů a jejich distribuce v hrobech, samozřejmě v kombinaci s dalšími údaji, nám může napovědět leccos i o předpokládaném sociálním statutu pohřbených. Kategorizace všech
hrobů podle výskytu kovových předmětů (milodarů či
přídavků) je proto výchozím předpokladem dalších úvah
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
(např. Sprenger 1999; viz níže). Při analýze distribuce
bronzových předmětů na pohřebišti sledujeme zejména
a) celkový počet kusů v jednotlivých hrobech (obr. 127: A;
tabela 20: t), b) jejich typovou rozmanitost (obr. 127: B;
tabela 20: u) a c) celkovou hmotnost bronzových předmětů v jednotlivých hrobech (obr. 127: C; tabela 20: v).
Data pro každý tento ukazatel byla rozdělena do čtyř
kategorií a každé z nich byl přidělen počet bodů od 1 do
4. V případě počtu kusů (obr. 127: A; tabela 20: t) šlo
o 1 předmět (1 bod), 2–4 předměty (2 body), 5–9 předmětů (3 body) a 10 a více předmětů (4 body). V případě
počtu typů bronzových předmětů (obr. 127: B; tabela 20:
u), které se v jednom hrobě vyskytly nejvýše čtyři, byly
přiděleny body podle počtu typů – 1 (1), 2 (2) atd. Podle
215
Kovové nálezy
b
c
d
e
f
g
h
i
m
n
o
p
q
r
s
t
u
Šídlo (s kost. rukojetí tučně)
Dlátko
Tyčinka se čtverhr. řezem
Jehla (?)
Neurčitelný zlomek
Záušnice
Prsten
Perly
·
·
·
·
·
1
·
·
·
·
·
·
·
·
·
1
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
5
·
·
·
·
·
·
·
·
·
4
·
·
·
·
1
·
·
·
·
·
·
·
·
·
1
·
·
·
2
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
2
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
2
·
·
·
·
·
·
1
3
·
·
·
1
1
1
1
·
1
1
1–2
1
1
1
·
·
1
1
1
·
1
1
1
1
·
·
1
2
·
1
·
1
·
1
·
·
·
·
·
·
·
·
1
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
1
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
1
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
1
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
1
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
x
·
x
·
·
·
·
·
x
x
·
·
·
·
·
·
·
x
·
·
·
·
·
·
x
·
·
·
·
x
·
·
·
·
·
·
·
3
·
·
4
4–5
1
·
·
2
3
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
1
·
·
·
3
1
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
1
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
1
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
17+
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
?
juv.
inf.
inf.
?F
F
?F?
?
?
M
M
mat. I+
40–49+
juv.
15–16
inf. III – juv. 12–14
inf. II
4–5
mat. II+
50+
ad. I
±20
mat. II+
50+
ad. I–II
20–39
dospělý
ad. II – mat. I 35–50
mat. II – sen. 55+
hrobů:
kusů:
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
1
1
·
·
·
·
·
·
·
·
·
1
·
3
3
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
5
13
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
2
4
·
1
·
·
·
·
·
1–2?
·
·
1
27
30–32
·
·
·
·
·
1
·
·
·
·
·
4
4
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
1
1
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
1
1
·
·
·
·
·
1
·
·
·
·
·
2
2
x
·
·
x
x
x
·
·
·
·
·
·
11
11
2
3
·
·
·
·
1
·
1
·
·
13
29–30
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
1
1
ab
Celkem:
Ko e f i c i e n t c e l k e m
Jehlice (UK tučně)
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
1
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
Koeficienty jednotlivých
kategorií
Náramek plechový
5–6
35–50
20–29
35–50
20–29
17–19
8–11
55+
18–20
55+
50+
20–25
14–16
50+
40–55
55–65+
9–11
6–7
30–45
35–50
30–39
20–29
30–45
25–35
35–50
40–55
6,5–7,5
55+
40–59
20–35
4–5
20–35
30–45
20–25
50+
30–39
16–17
Celková v á h a ( g )
Náramek tyčinkovitý
inf. II
ad. II – mat. I
ad. I
mat. I
ad. I
juv.
inf. III
sen.
juv.
sen.
mat. II – sen.
ad. I
juv.
mat. II – sen.
mat. I–II
mat. II – sen.
inf. III
inf. III
ad. II
ad. II – mat. I
ad. II
ad. I
ad. II
ad. I–II
ad. II – mat. I
mat. I–II
inf. III
sen.
mat. I–II
ad. I
inf. II
ad. I
ad. II – mat. I
ad. I
mat. II – sen.
ad. II
juv.
x
Minimální počet t y p ů
Dýka
inf.
F
?F
F
F
M
inf.
F
F
F
F
F
juv.
F
?F
?M?
inf.
inf.
M
F
F
F
?F
M
?F?
M
inf.
F
F
F
inf.
M
M
F
F
?M
juv.
v
w
Koeficient
bronzových předmětů
Minimální počet k u s ů
Sekera
Typ y b r o nz ovýc h p ř e d m ě t ů
Věk – roky
30
32
35
36
38
40
41
42
44
47
50
51
52
54
55
59
60
63
64
65
68
72
75
76
78
79
82
85
90
91
a
b
c
l
Věk– skupina
28
a
k
Pohlaví
1
2
3
7
8
10
11
12
13
14
15
16
17
20
23
26
Kost ra
Číslo hrobu
Antropologie
j
Spirálky
a
169–217
·
1
·
9
1
1
·
—
1–2
4
·
2
·
1
5–6
10
4–5
8
1
2
·
1
·
7
·
5
·
4
·
1
·
3
·
1
·
17
·
1
·
1
·
1
·
1
·
1
·
1
·
1
·
1
·
2
·
—
·
1
·
6
·
2
·
1
·
—
8–12 12
·
1
·
1
1
1
·
—
·
·
2
·
8–12 12
·
1
1
·
·
—
·
·
—
·
·
2
·
·
1
·
·
1
·
·
1
·
·
1
·
·
1
2
9
134
18+ 30–41
1
3
1
—
2
2
1
3
4
2
1
4
3
2
1
3
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
2
—
1
4
1
1
—
3
1
1
1
—
1
3
1
—
—
2
1
1
1
1
1
2,92
214,86
1,55
—
13,10
12,62
3,47
36,17
17,79
0,91
2,88
101,96
30,05
9,13
5,74
135,14
4,01
2,42
2,06
4,67
4,82
0,27
3,33
4,31
3,97
1,50
4,52
—
4,32
40,45
23,94
4,18
—
33,63
0,86
5,95
0,04
—
2,52
34,05
0,20
—
—
4,33
0,25
2,31
0,44
2,13
3,91
1+1+2
3+3+4
1+1+2
—
2+2+3
2+2+3
1+1+2
4+3+3
3+4+3
2+2+1
1+1+2
3+4+4
3+3+3
2+2+2
1+1+2
2+3+4
1+1+2
4+1+2
1+1+2
1+1+2
1+1+2
1+1+1
1+1+2
1+1+2
1+1+2
1+1+2
2+2+2
—
1+1+2
3+4+3
2+1+3
1+1+2
—
4+3+3
1+1+1
1+1+2
1+1+1
—
2+1+2
4+3+3
1+1+1
—
—
2+2+2
1+1+1
1+1+2
1+1+1
1+1+2
1+1+2
4
9
4
—
7
7
4
10
10
5
4
11
9
6
4
9
4
7
4
4
4
3
4
4
4
4
6
—
4
10
6
4
—
10
3
4
3
—
5
10
3
—
—
6
3
4
3
4
4
70
787,68
Tabela 20. Mikulovice. Bronzové předměty v hrobech (obr. 127–128). Podbarvení: sv. modrá – M; sv. červená – F; žlutě podbarvené x – hroby bez regulérních
bronzových předmětů, pouze s neurčitelným zlomkem br. předmětu. Koeficient výskytu bronzových předmětů v hrobech: t – podle počtu br. předmětů; u – podle
počtu typů br. předmětů; v – podle celkové hmotnosti všech br. předmětů; w – souhrn koeficientů v jednotlivých kategoriích/sloupcích t–v; x – celkový koeficient.
Table 20. Mikulovice. Bronze artefacts in graves (Fig. 127–128). Tinting: light blue – M; light red – F; yellow tint x – graves without regular bronze artefacts, only
with an indeterminable fragment of a bronze artefact. Coefficient of the occurrence of bronze artefacts in graves: t – by the number of br. artefacts; u – by the
number of types of br. artefacts; v – by the total weight of all bronze artefacts; w – total of coefficients in individual categories/columns t–v; x – overall coefficient.
216
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Kovové nálezy
169–217
celkové hmotnosti všech bronzových předmětů byly
hroby rozděleny do čtyř kategorií (obr. 127: C; tabela 20:
v): méně než 1 g (1 bod), 1 g a více (2 body), 10 g a více
(3) a 100 g a více (4). Pro zjištění distribuce hrobů s významným výskytem bronzových předmětů byly přidělené bodové koeficienty u jednotlivých hrobů sečteny
(tabela 20: w) a každému hrobu byl přidělen celkový koeficient v intervalu 3–12 bodů (tabela 20: x). Všechny
hroby pak byly na základě přidělených koeficientů rozděleny do celkem 7 kategorií (obr. 128; tabela 20: x), počínaje hroby bez výskytu bronzových předmětů (kat. 0)
a hroby s přítomností pouze zlomků neurčitelných
předmětů bez prokazatelného výskytu milodarů ve
formě celých bronzových předmětů (kat. <2) až po hroby
s výskytem více typů a většího počtu bronzových předmětů s hmotností nad 100 g (kat. <12).
Z distribuce hrobů s významným výskytem kovových
předmětů (obr. 128) je zřejmé, že se koncentrují zejména
ve dvou prostorech – v severozápadní (hroby č. 2, 16,
17, 26, 28b) a severovýchodní (hroby č. 8, 12, 13, 14)
části skupiny A. Zatímco hroby č. 8, 12, 13 a 14 patří
výhradně ženám zemřelým ve věku 20–29, 55+, 18–20,
resp. 55+ let (tabela 20: c–e), najdeme v první skupině
jak hroby ženské (2 – 35–50 let, 16 – 20–25 let), dětské
(28b – 6–7 let) či juvenilní (17 – 14–16 let), tak hrob
staršího muže č. 26 (55–65+ let), pohřbeného s únětickou jehlicí, sekerou a dýkou (tab. 78). Sekera byla se
svojí hmotností 98,99 g také nejtěžším kovovým artefaktem na pohřebišti. Co se týče počtu bronzových artefaktů v hrobech, jednoznačně dominují ženské, resp.
juvenilní (patrně ženské) hroby s náhrdelníky složenými
z většího množství spirálek (12, 13, 55, 68) a korálků
(28b), několika „záušnicemi“ (8, 12, 13, 20, 55, 68) a zejména těžšími tyčinkovitými a litými manžetovitými náramky (2, 16, 17, 50, 51).
Ve vztahu výskytu bronzových předmětů k pohlaví
a věku zemřelých (tabela 20: c–s) můžeme pozorovat
určité pravidelnosti. Řada typů bronzových předmětů
je vázána jen na jedno pohlaví, zejména na to ženské –
jde zejména o spirálky jako součásti náhrdelníků (tabela 20: s) a tzv. záušnice (tabela 20: p), které najdeme
v Mikulovicích výhradně v ženských nebo juvenilních
hrobech. Naopak jehlice (tabela 20: j) najdeme i v 8
z 10 mužských hrobů s výskytem bronzových předmětů (80 % !). Výskyt čepelí dýk a sekery jen v mužských hrobech nepřekvapí. Bronzové předměty najdeme
převážně v hrobech dospělých jedinců (tabela 20: d–e),
ale jen ve dvou hrobech kategorie inf. II. Z hrobu 5–6letého dítěte č. 1 pochází jehlice, z hrobu 4–5letého dítěte
č. 51 pak dva bronzové náramky.
Obr. 128. Mikulovice. Hroby podle koeficientu výskytu bronzových předmětů
(cf. tabela 20: w, x). Koeficient stanoven podle sledovaných kategorií (obr.
127): A – 1–4 body; B – 1–4 body; C – 1–4 body. Grafika M. Ernée.
Fig. 128. Mikulovice. Graves by the coefficient of the occurrence of bronze
artefacts (cf. Table 20: w, x). Coefficient established based on the following
categories (Fig. 127): A – 1–4 points; B – 1–4 points; C – 1–4 points. Graphic
by M. Ernée.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
217
Jantar
11.3. Jantar
M. Langová, K. Moravcová (11.3.1)
Pohřebiště v Mikulovicích představují dosud nejbohatší
lokalitu starší doby bronzové na nálezy jantaru nejen
na území dnešních Čech, ale v celé širší střední Evropě.
Jantar zde byl nalezen ve 27 z 96 celkem prozkoumaných hrobů (obr. 129), tedy ve 28 % z nich. Nejhojněji
byl zastoupen ve skupině hrobů A, kde jantar obsahovalo 20 hrobů z 50 (40 %). Ve skupině B to byly dva
hroby ze sedmi (29 %), ve skupině C dva hroby z 18
(11 %) a ve skupině D tři hroby ze 14 (28 %). V rámci
každého z hrobů byly jednotlivé korálky průběžně očíslovány. Pokud se v hrobě nacházelo více velmi drob-
218–237
ných a blíže vzájemně nepřiřaditelných fragmentů, byly
tyto evidovány pod jedním číslem, jako potenciální pozůstatky po jednom artefaktu. Uváděný počet jantarových předmětů z jednotlivých hrobů tedy představuje
vždy jejich minimální počet. Dohromady se ve všech
hrobech nacházelo minimálně 882 jantarových artefaktů nebo jejich částí o celkové hmotnosti 241,02 g.
Průměrná váha jednoho jantarového artefaktu na lokalitě Mikulovice tedy činí ca 0,27 g (tabela 21).
Nejpočetnější soubor jantarů pochází z hrobu 2,
odkud je doloženo minimálně 416 jantarových artefaktů,
včetně pěti rozřaďovačů s trojitým paralelním vrtáním106.
Jedná se tak o dosud největší známý jantarový náhrdelník nejen z prostředí únětické kultury (tab. 64). Čtyři
jantarové rozřaďovače s dvojitým paralelním vrtáním pocházejí z hrobu 36, kde jsou součástí náhrdelníku vyrobeného z minimálně 160 jantarových artefaktů (tab. 83).
Unikátní je v rámci lokality jantarový kroužek z hrobu 51 (tab. 90).
Korálky byly dokumentovány pomocí kombinace fotografie korálku a kresby jeho podélného řezu. Pouze
v případě korálků dodatečně objevených při antropologickém zpracování již nebyla možná fotografická dokumentace a byly tedy dokumentovány formou kresby podélného i příčného řezu. S výjimkou souborů jantaru
z hrobů 2 a 36 byly dokumentovány všechny kompletně
dochované korálky a korálky, u kterých byly měřitelné
všechny rozměry. Všechny tyto korálky jsou vyobrazeny
na tab. 61–110. Nálezy z hrobů č. 2 a 36 nebylo kvůli
jejich četnosti (416 a 160 jantarových artefaktů) možné
a podle našeho názoru ani nezbytné vyobrazit v úplnosti. Z každého souboru bylo tedy pro ilustraci vybráno 20 rozměrově největších a 20 nejmenších korálků
a dále korálky, které jsou tvarově neobvyklé nebo jinak
zajímavé (např. znovu provrtané korálky 2/114 a 2/404
nebo korálek 2/94 s asymetricky vedeným vrtáním).
Detailně byly dokumentovány také všechny rozřaďovače, resp. jejich dochované části.
11.3.1. Metoda konzervace
M. Langová, K. Moravcová
Jantarové artefakty byly konzervovány postupně ve
třech skupinách. Největší soubor představovaly korálky
vypreparované již při archeologickém výzkumu ARÚ
(skupina A). Korálky pocházející z výzkumů Východočeského muzea v Pardubicích a korálky objevené v rámci
zpracování antropologického materiálu byly konzervovány v druhé skupině (skupina B). Nejmenší kolekci
představují korálky dodatečně objevené při zpracování
antropologického materiálu (skupina C). Pro každou ze
skupin byla užita jiná metoda konzervace. Ve všech případech byla zemina a ostatní nečistoty z povrchu jantarů nejdříve mechanicky odstraněny skalpelem.
Jantarové předměty konzervované v první etapě (skupina A) byly ošetřeny za pomoci aplikace par terpentýnu
s etanolem a byly postupně louženy v pěti různě silných
Obr. 129. Mikulovice. Rozmístění nálezů jantaru na lokalitě a jejich počet v jednotlivých hrobech. Kresba a grafika M. Ernée, M. Langová.
Fig. 129. Mikulovice. Distribution of amber finds at the site and their number
in individual graves. Drawing and graphic by M. Ernée, M. Langová.
218
106
V rámci evidence jednotlivých korálků jim byla přiřazena čísla
1–418, poté se však ve dvou případech podařilo k sobě přiřadit
části rozpadlých rozřaďovačů 2/414 (slepeno s 2/55) a 2/413
(slepeno s 2/386).
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Jantar
218–237
2,19
14,5
3,4
1
0,16
2,3
2
2,69
2
0,75
0,38
6,2
7,6
10
1,06
0,11
5,0
6,2
1,7
1
1,62
1,62
19,0
19,6
4,6
25
7,61
0,30
8,0
8,3
2,5
5
0,90
0,18
5,6
7,8
3,2
2
0,96
0,48
6,7
8,8
2,8
4,0
5,5
2,7
0,19
5,5
7,0
3,0
27
1
0,03
1
0,03
28
6
0,71
6
0,71
2
0,38
30
17
1,72
16
1,62
13
1,33
0,10
4,9
6,7
2,8
32
8
2,01
5
0,90
5
1,71
0,34
6,3
8,0
2,7
33
16
2,94
15
2,79
8
1,64
0,21
6,1
7,8
3,1
36
160 40,41 148 32,89
77
22,13
0,29
6,0
8,5
3,4
40
20
19,76
19
19,75
14
15,87
1,13
10,7
12,8
3,3
42
3
0,34
2
0,27
4,5
7,4
3,0
45
1
0,26
1
1
0,03
47
34
18,53
31
18,12
18
12,18
0,68
16,8
10,5
3,0
51
13
8,09
8
3,40
8
3,40
0,43
6,8
9,7
3,0
55
22
3,6
21
3,55
15
2,69
0,18
5,3
7,5
2,8
60
3
0,72
3
0,72
7,1
8,8
2,9
63
2
0,38
1
0,30
1
0,30
0,30
6,7
9,1
2,0
78
35
21,26
35
21,26
30
18,56
0,62
8,6
10,6
2,0
82
20
6,12
17
6,00
14
5,07
0,36
7,4
8,7
2,7
85
3
0,42
3
0,42
2
1,18
0,59
4,0
7,9
2,3
509
162
0,32
6,1
8,2
2,6
882 241,02 827
215
1
1
–
3
3,54
1
3,68
0,86
1
6,24
1
4,42
1
–
0,26
46
∑
3
4
A1
Váha (g)
8
11,3
Kroužek
Počet
2,85
1,52
Váha (g)
9
2,2
3,04
2
Počet
23
3,0
7,7
Váha (g)
2,15
6,7
Počet
9,37
13
4,7
5,4
Váha (g)
32
2,15
0,13
0,24
Počet
9,82
13
1,04
Váha (g)
33
17
Průměrná šířka provrtu (mm)
16
1,40
Průměrný průměr korálků (mm)
2,69
0,95
15
Průměrná délka korálků (mm)
2
4
1,72
8
247 58,31
(g)
14
0,96
Průměrná váha jednoho korálku
18
Váha (g)
5
11
3,97
Počet
10
4
Váha (g)
3,04
Počet
2
D5
Váha (g)
8
Počet
1,74
D1
Váha (g)
18
402 80,14
Počet
1,76
88,7
Váha (g)
19
416
Počet
1
2
Hrob
Celková váha (g)
B2
Počet
A
kompletně
rozměry korálků
dochované korálky
v souboru
K o r á l e s vícenásobným paralel. vrtáním
(tzv. rozřaďovače)
Kuželkovité /
Kvadratické Kruhové
činkovité
A 1a
A 1b 1
A2a1
A3a
Počet
K o r á l e s jednoduchým vrtáním
Jantarové
předměty
–
1
0,25
–
3
–
4
–
1
–
1
–
Tabela 21. Mikulovice. Přehled jantarových předmětů v hrobech. — Table 21. Mikulovice. Overview of amber artefacts in graves.
roztocích terpentýnu a damary. Jejich povrch byl zpevněn a částečně zprůhledněl. Pokud to bylo zapotřebí,
byly části jantarových předmětů spojeny pomocí „naleptání“ v posledním konzervačním roztoku, menší fragmenty byly slepeny kyanakrylátovým lepidlem Super
glue EXTRA-Samson, výrobce Z-Trade s. r. o., Broumov
(Brániková 2011). Tato metoda navrátila korálkům jejich původní barvu, došlo však k úplnému rozleptání
původního povrchu (obr. 130: A).
Korálky ze skupiny B byly po mechanickém očištění
umístěny na 12 hodin nad odpařovací roztok terpentýnu
a etanolu. Tím došlo ke zlepšení nasákavosti povrchu
jantarů. Následně byly ponořeny do konzervačního roztoku, který byl smíchán z terpentýnu a matečného roztoku (damara, terpentýn, včelí vosk). Doba ponoru byla
u různě poškozených korálků rozdílná, obecně ale nepřesáhla 5 minut. Po vyndání z roztoku byly korálky po-
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
nechány 3 dny na vzduchu. Proces namáčení a sušení
byl několikrát opakován, dokud nebyl povrch jantarových korálků ucelený. Při každém dalším ponoru byl použit roztok s nižší koncentrací. Po vyjmutí z posledního
roztoku byly jantarové korálky dva týdny sušeny na
vzduchu. Rozpadlé části, u nichž bylo možné shledat návaznost, byly spojeny kyanoakrylátovým lepidlem Loctite® Super Bond Universal. Jedná se o stejnou metodu
jako v případě skupiny A, avšak časy jednotlivých ponorů do konzervačního roztoku byly výrazně zkráceny
a původní povrch tak zůstal zachován (obr. 130: B).
Soubor korálků skupiny C byl poskytnut Vysoké
škole chemicko-technologické v Praze za účelem testování šetrnější metody konzervace jantaru. Korálky byly
penetrovány Paraloidem B72® a Paraloidem B67®
(akrylátové pryskyřice na bázi kopolymeru etylmetakrylát – metylakrylát), které byly rozpuštěny v organických
219
Jantar
218–237
Obr. 130. Mikulovice. Konzervace korálků za použití různých metod (A–C). Jednotlivé užité metody jsou detailně popsány v textu v kap. 11.3.1. Foto K. Moravcová,
Z. Kačerová, grafika M. Langová. — Fig. 130. Mikulovice. Conservation of beads using various methods (A–C). The individual employed methods are described
in detail in the text in Chapter 11.3.1. Photo by K. Moravcová, Z. Kačerová, graphic by M. Langová.
rozpouštědlech, nerozpouštějících jantar (xylen nebo lakový benzín). Konsolidace korálků byla prováděna podle
jejich poškození za atmosférického tlaku (korálky s menším poškozením) nebo za sníženého tlaku (korálky s rozsáhlejším poškozením). Vakuová konsolidace a vysušení
zajistilo hloubkové zpevnění. Pro dostatečné zpevnění
povrchových vrstev následoval ještě desetiminutový ponor do konsolidantu (Krejčí – Drábková 2018). Tímto
způsobem je v zásadě v maximální míře zafixován nálezový stav korálků, včetně jejich barvy (obr. 130: C).
Všechny jantarové korálky byly preparovány přímo
v terénu (ev. nalezeny při antropologickém zpracování)
s výjimkou jantarového náhrdelníku z hrobu 36, který
byl vyzvednut i s blokem zeminy a několika lidskými
kostmi a vypreparován až v laboratořích ARÚ Praha
(Brániková 2011). Náhrdelník byl velmi dobře dochován
in situ a bylo na něm možné pozorovat původní uspořádání korálků do dvou řad (obr. 131; N2: F; tab. 45: K).
220
11.3.2. Metrická a typologická analýza
jantarových korálků
11.3.2.1. Přehled dosavadních typologií
V roce 1928 položil základy typologie korálků H. C. Beck.
Nekoncentroval se však pouze na jantarové korálky, ale
věnoval se typologii korálků a závěsků obecně. Nesledoval jen jejich délku a průměr, ale jejich celkový tvar
vyjádřil poměrem těchto dvou veličin. Na základě výsledných hodnot stanovil typologické kategorie korálků
jako korálky diskovité, krátké, standardní a dlouhé
(Beck 1928). Při určování typologie jantarových korálků
z doby bronzové z Maďarska se ovšem tato typologie
ukázala jako nedostatečná. E. Sprincz a C. W. Beck ji
proto částečně upravili a doplnili a uvádí celkem 10 typů
korálků s dalšími podtypy (Sprincz – Beck 1981, 477–
483, Tab. 1, Fig. 6). Také oni sledovali vzájemný poměr
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Jantar
218–237
Obr. 131. Mikulovice. Detaily uspořádání jantarového náhrdelníku z hrobu 36 vyjmutého v bloku. Dokumentace pořízená při preparaci v laboratořích ARÚ.
A – všechny vyjmuté části náhrdelníku; B – detail kruhového rozřaďovače; C – detail části náhrdelníku s patrným uspořádáním korálků do řad; D – dokumentační
nákres pořízený během preparace (upraveno podle Brániková 2011). — Fig. 131. Mikulovice. Details of the arrangement of the amber necklace from grave 36
removed in block. Documentation obtained during preparations in Institute of Archaeology laboratories. A – all removed parts of the necklace; B – detail of round
spacer; C – detail of part of necklace showing arrangement of beads in rows; D – documentation sketch made during preparations (after Brániková 2011).
délky a průměru korálků, evidují ho nicméně pouze
jako jednu z vlastností korálku, za určující považují tvar
korálku jako takový a poměr délky a průměru používají
pouze k přiřazení k jednotlivým podtypům. U jednotlivých typů a jejich podtypů se intervaly těchto hodnot
překrývají a nepředstavují tedy žádnou pevně stanovenou hranici. Typologický systém vypracovaný E. Sprincz
a C. W. Beckem (Sprincz – Beck 1981) přejala a dále
rozvinula G. Woltermann ve své dizertaci o pravěkém
jantaru z Německa (Woltermann 2012, publ. 2016b, 36–
58). Také ona pracuje s délkou a průměrem korálku
a jejich vzájemným poměrem107. Na rozdíl od předešlých
prací výsledné číslo násobí 10. Způsob opracování hran
korálků, který není podchycen metrickými údaji, dále
označuje jako „a“ (čistě opracované dobře hraněné korálky) a „b“ (ohlazené korálky s nezřetelnými hranami). Do své typologie zahrnula (na rozdíl od E. Sprincz
a C. W. Becka) také závěsky a rozřaďovače.
Odlišnou typologii jantarových korálků založenou
na nálezech české únětické kultury představil v roce
2012 M. Ernée (2012a). Určení hlavních kategorií korálků vychází z práce H. C. Becka (Beck 1928), jinak
však reflektuje výhradně nálezové spektrum jantarových
korálků starší doby bronzové z Čech (Ernée 2012a).
107
Ten označuje jako „DDV“ (Dicke-Durchmesser-Verhältnis; Woltermann 2012, 47; 2016b, 36).
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Hlavní kritérium typologie představuje počet vrtání. Korálky s jednoduchým vrtáním byly poté přiřazeny k jednotlivým typům podle svého tvaru, u korálků obecně
okrouhlého řezu (typ A) bylo jejich další typologické členění záměrně vynecháno (Ernée 2012a, 82–84). Korálky
s několikanásobným vrtáním byly dále rozděleny podle
charakteru jejich vrtání. Odděleně od korálků byly hodnoceny jantarové kroužky a disky, závěsky, jantarové
součásti bronzových artefaktů a surový jantar.
Vlastní třídění korálků uvedla roku 2013 G. Divac
(2013). Nejedná se ale o systematicky vypracovanou typologii; její snaha byla vedena nutností uspořádat a popsat pravěkou sbírku jantarových korálků z Národního
muzea v Praze. Jantarem z doby bronzové uloženým
v těchto sbírkách se zabývá také práce M. Tisucké
a M. Ohlídalové (Tisucká – Ohlídalová 2013), která se však
s menší modifikací pro potřeby zpracovávaného souboru
vrací k typologickému třídění jantarových korálků uváděnému E. Sprincz a C. W. Beckem (Sprincz – Beck 1981).
Na typologie M. Tisucké a M. Ohlídalové (Tisucká – Ohlídalová 2013) a M. Ernée (2012a) navázal v rámci zpracování pohřebiště ve Vliněvsi P. Limburský (Limburský a kol.
2018, 463, obr. 323); jedná se v zásadě o typologii uváděnou M. Tisuckou a M. Ohlídalovou upravenou podle potřeb nálezů jantaru starší doby bronzové z Vliněvsi.
Bez ohledu na užitou typologii skýtá jakékoliv třídění
jantarových korálků několik úskalí. Dnešní podoba ko-
221
Jantar
218–237
rálků mohla být v minulosti ovlivněna mnoha faktory,
jako je koroze povrchu, špatný stav dochování nebo
užití nevhodných restaurátorských a konzervačních
metod. Na počátku však stála určitá vize výrobce korálku, kterou se snažil více či méně úspěšně naplnit. Již
E. Sprincz s C. W. Beckem (Sprincz – Beck 1981, 470;
podobně také Woltermann 2016b, 36) upozorňují, že
tvar korálku byl ovlivněn (ne)přesností jeho výrobce
a tvarem použitého kusu surového jantaru. Výsledný
tvar výrobku se dále postupně měnil v závislosti na frekvenci a způsobu užívání – např. obrušováním o sousední korálky. Delším nošením tak mohly korálky doznat poměrně výrazných tvarových změn. C. J. Becker
(1954, 247) dokonce poznamenává, že vlivem těchto
změn mohou korálky tvarově odpovídat úplně jinému
typu. Tuto skutečnost ověřil dlouhodobým experimentálním nošením jantarového náhrdelníku H. Paulsen108.
Důležité je také pozorování, že obrušování korálků
v rámci jednoho náhrdelníku neprobíhá stejným způsobem. Původně stejné korálky se tedy mohou po několika letech intenzivního nošení od sebe značně odlišovat. Navíc některé korálky musely být bez pochyby čas
od času opravovány nebo zcela nahrazeny. Důsledkem
jsou další odlišnosti v míře jejich „obnošení“. Navíc již
do nově vyrobených náhrdelníků mohly být použity
starší korálky, které byly podobným způsobem využívány již dříve (Czebreszuk 2011, 98), a možná i po delší
dobu.
11.3.2.2. Metrické zhodnocení souboru
U všech jantarových artefaktů byly zaznamenány jejich
rozměry s přesností na 0,1 mm, a to délka (rozměr podél
provrtu), průměr korálku (rozměr kolmý na délku),
šířka stěny (rozměr mezi provrtem a vnější stěnou)
a šířka provrtu. V případě asymetrie korálků byl zaznamenán rozsah těchto hodnot. Všechny jantarové artefakty byly zváženy s přesností na 0,01 g. Zaznamenán
byl také stav dochování jednotlivých korálků, který byl
zapsán pomocí kódu: 1 – kompletně dochováno; 2 – měřitelné všechny rozměry, možná kompletní kresebná
rekonstrukce; 3 – možná částečná kresebná rekonstrukce; 4 – měřitelný alespoň jeden rozměr, kresebná
rekonstrukce není možná; 5 – žádný z rozměrů není měřitelný, dochovány pouze zlomky (obr. 132)109. Úprava
povrchu nemohla být kvůli odlišným metodám konzervace (viz kap. 11.3.1) souhrnně sledována a vyhodnocena. Všechny hodnoty naměřené pro jednotlivé korálky
jsou uvedené v tabele CD01110.
Z celkového počtu 882 jantarových artefaktů jich bylo
kompletně dochováno 518 (59 %) a všechny rozměry byly
měřitelné u dalších 235 z nich (27 %). U 76 korálků (8 %)
108
109
110
Výsledky experimentu prezentovány H. Paulsenem v rámci
přednášky „Experience with replicating prehistoric amber objects“, která byla přednesena v rámci workshopu „The Baltic
Gold – Use of Amber in the Stone Age of the North“ konaného
16.–17. listopadu 2013 v Hannoveru.
Metody dokumentace všech jantarových artefaktů přejaty podle
M. Ernée (2015, 116–122).
Tabely a všechny ostatní přílohy označené před jejich číslem
jako CD jsou k nalezení na CD romu přiloženém k této publikaci.
222
Obr. 132. Stav dochování korálků mikulovického souboru. Grafika M. Langová.
Fig. 132. Preservation state of beads in the Mikulovice assemblage. Graphic
by M. Langová.
byla možná částečná kresebná rekonstrukce a u 21 korálků (2 %) byl měřitelný již pouze jeden rozměr. Pouze
neměřitelné zlomky se vyskytly ve 32 případech (4 %).
V případě dochovaných malých zlomků nelze již určit původní počet korálků. V těchto případech byly zlomky
počítány jako pozůstatky po jednom artefaktu, jejich původní počet ovšem mohl být větší. Zároveň je nutné připustit, že některé jantarové artefakty se mohly zcela rozpadnout. Uváděná čísla tedy představují minimální počet
jantarových artefaktů v hrobech. Celkově lze však stav
dochování korálků hodnotit jako velmi dobrý, neboť celkem u 753 z nich (85 %) bylo možné změřit všechny rozměry, a tedy i velmi přesně určit jejich tvar (obr. 132).
Celková váha všech jantarových předmětů nalezených v Mikulovicích je 241,02 g. Uváděná váha jednotlivých korálků ale odráží jejich současný stav a je tedy
poznamenána mírou dochování daných artefaktů a částečně i způsobem konzervace. Pro porovnání váhy (a tedy i velikosti) jednotlivých souborů korálků mezi sebou bylo možné pracovat pouze s korálky dochovanými
v úplnosti (nekompletně dochované korálky tedy nebyly
do následujících úvah zahrnuty), avšak rozdílné způsoby konzervace nemohly být reflektovány, neboť by
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Jantar
218–237
Obr. 133. Mikulovice. Srovnání šířky provrtů korálků v rámci dvou největších souborů z hrobů 2 (A) a 36 (B). — Fig. 133. Mikulovice. Comparison of the width
of bead perforations in the two largest assemblages from grave 2 (A) and 36 (B).
pak již porovnání jednotlivých souborů mezi sebou nebylo možné. Průměrná váha kompletně dochovaných
jantarových korálků z Mikulovic činí 0,32 g (tabela 21).
Průměrná váha korálků v jednotlivých hrobových souborech se nicméně od sebe značně odlišuje. Nejdrobnější (resp. nejlehčí) korálky obsahovaly soubory v hrobech 1 (Ø 0,13 g), 11 (Ø 0,11 g) a 30 (Ø 0,10 g). Naopak
největší korálky se nacházely v hrobech 40 (Ø 1,13 g),
47 (Ø 0,68 g) a 78 (Ø 0,62 g). Dva velké kulovité korálky
(Ø 1,52 g) byly nalezeny v hrobě 8 a jeden celý sekerkovitý korálek (1,62 g) v hrobě 14.
Průměrná délka kulovitých korálků celého souboru činí
6,1 mm a podobně jako v případě váhy korálků byla nejmenší u souborů z hrobů 1 (Ø 4,7 mm), 11 (Ø 5,0 mm),
30 (Ø 4,9 mm) a 85 (Ø 4,0 mm) a největší u korálků z hrobů 40 (Ø 10,8 mm), 47 (Ø 16,8 mm) a 78
(Ø 8,6 mm). Velikostně výrazně nadprůměrné byly i dva
kulovité korálky z hrobu 8 (Ø 11,3 mm) a sekerkovitý
korálek z hrobu 14 (19,0 mm). Podobně i průměr korálků byl nejmenší u hrobů 1 (Ø 6,7 mm), 11 (Ø 6,2 mm)
a 30 (Ø 6,7 mm) a největší u hrobů 40 (Ø 12,8 mm),
47 (Ø 10,5 mm) a 78 (Ø 10,6 mm). Průměrná hodnota
této veličiny vypočítaná ze všech korálků z Mikulovic,
u nichž byla měřitelná, činí 8,2 mm.
Poslední zaznamenávanou hodnotou byla šířka provrtu korálku, která dosahovala v průměru 2,6 mm. Tato
veličina byla zatím v typologiích korálků spíše opomíjena, může mít však vysokou vypovídací hodnotu o původu korálků v daném souboru. Na korálcích z jednotlivých mikulovických hrobů je patrné, že zatímco v rámci
některých souborů se velikost provrtů poměrně značně
odlišuje, u jiných se až nápadně podobá, a to bez ohledu
na reálnou velikost jednotlivých korálků. Je tak možné
předpokládat, že shodná šířka provrtu by mohla indikovat záměrnou současnou výrobu příslušného souboru korálků. Při porovnání rozměru provrtů korálků
ze dvou největších náhrdelníků z lokality (hroby č. 2
a 36) je patrný výrazný rozdíl (obr. 133). Provrty korálků
z hrobu č. 36 jsou si rozměrově podobnější a zároveň
jsou výrazně větší než provrty korálků z hrobu č. 2.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Nejužší provrty byly zaznamenány u korálků z hrobů
11 (Ø 1,7 mm), 63 (Ø 2,0 mm) a 78 (Ø 2,0 mm) a nejširší u korálků z hrobů 17 (Ø 3,2 mm), 36 (Ø 3,4 mm)
a 40 (Ø 3,3 mm). V případě šířky provrtu korálků je zároveň zřejmé, že není přímo úměrná velikosti korálků –
např. korálky z hrobu 78 patří velikostně k největším,
ale průměrná šířka jejich provrtů je jedna z nejmenších
a naopak korálky s nejširším provrtem z hrobu 36 jsou
velikostně spíše průměrné nebo lehce podprůměrné
(Ø délka: 6,0 mm; Ø průměr: 8,5 mm).
11.3.2.3. Typologické zhodnocení jantarových korálků
z Mikulovic
Jako nejvhodnější se pro soubor jantarů z Mikulovic hodí
typologie uvedená M. Ernée (2012a), přestože si neklade
za cíl „přinést detailní typologickou klasifikaci a analýzu
všech jednotlivých jantarových korálků“ (Ernée 2012a,
82). Typologie se zejména u korálků s jednoduchým vrtáním soustředí na určení „základních typů a variant“
(Ernée 2012a, 82) a nepřikládá tedy přílišný význam nepřesnostem vzniklým při jejich výrobě nebo používání.
U korálků s jednoduchým vrtáním tak M. Ernée rozlišuje
dále pouze typy A – s kruhovým či jemu blízkým řezem
(diskovité, kulovité, soudečkovité, bochníčkovité atd.),
B – výrazně ploché s dalšími podtypy, C – výrazně podlouhlé s dvěma podtypy (C1 – oválné/olivovité a C2 – válcovité) a D – jiné další tvary (Ernée 2012a, 82–85, obr. 7).
Tvary korálků a dalších jantarových předmětů z hrobů v Mikulovicích rozdělené podle typologie M. Ernée
(2012a) jsou zobrazeny na obr. 134 a vyčísleny v tabele
21. Stejně jako na ostatních lokalitách starší doby bronzové v Čechách byly i v Mikulovicích v drtivé převaze
(827 ks) zastoupeny korálky kruhového řezu (typ A),
které představují 98,3 % ze všech nalezených jantarových artefaktů, resp. 99,4 % korálků s jednoduchým vrtáním, u nichž bylo možné určit jejich původní tvar. Výrazně podlouhlé korálky (typ C) spadající rovněž do této
kategorie v Mikulovicích identifikovány nebyly, ojediněle
se však vyskytly korálky, u nichž délka mírně převažo-
223
Jantar
218–237
Obr. 134. Mikulovice. Zastoupené tvary korálků s jednoduchým vrtáním rozdělené do skupin podle typologie M. Ernée (2012a). Foto Z. Kačerová, kresba a grafika
M. Langová. — Fig. 134. Mikulovice. Represented bead forms with a simple bored perforation classified into groups after the typology of M. Ernée (2012a). Photo
by Z. Kačerová, drawing and graphic by M. Langová.
vala nad jejich průměrem (např. na obr. 134: A korálky
47/34, 2/348, 10/1, 16/6, 40/16 a 28/6). Ostatní
tvary byly zastoupeny pouze ojediněle. Jednou byl dokumentován kvadratický korálek s vrtáním v delší stěně
(typ B2, korálek 11/14) a pravděpodobně ve třech případech byl zaznamenán sekerkovitý korálek (typ D1,
korálky 14/1, 14/2 a 45/1), resp. jeho fragment (dva
kusy v hrobě 14 a jeden v hrobě 45). Korálek s trojúhelníkovitým průřezem nemá v rámci typologie M. Ernée
(2012a) bližší analogie a lze ho tak zařadit pouze mezi
„další tvary“ (typ D5; korálek 47/19). Na souboru z Mikulovic je patrné, že rozdělení výrazně podlouhlých korálků typu C na oválné (podtyp C1) a válcovité (podtyp C2) v rámci typologie M. Ernée (2012a) lze vztáhnout
i na korálky typu A (obr. 134: A) a vyčlenit mezi nimi korálky s oválným podlouhlým řezem a zaoblenými hranami
jako podtyp A1 a korálky válcovité jako podtyp A2. Jenže
čím je korálek kratší, tím je rozdíl mezi oběma podtypy
méně nápadný. Určitý rozdíl mezi oběma podtypy je také
patrný v rozměru provrtů. U korálků odpovídajících podtypu A1 jsou provrty většinou o něco užší (Ø 2,56 mm)
než u korálků podtypu A2 (Ø 3,12 mm). Korálky tvarově
odpovídající podtypu A1 výrazně převažovaly nad korálky
podtypu A2, a to v počtu 775 ku 51 kusům.
Pokud jde o rozmístění jednotlivých typů korálků
na lokalitě, je možné říci, že identifikované korálky ty-
224
pu B–D se nacházely pouze v rámci pohřební skupiny A,
a to v její východní části (viz umístění hrobů 11, 14, 45
a 47 na obr. 129). V ostatních pohřebních skupinách byly
zastoupeny jen korálky typu A s kruhovým řezem.
Korálky s kruhovým či jemu blízkým řezem (typ A)
představují v rámci starší doby bronzové jednoznačně
nejběžnější tvar, kterému lze přiřadit asi 98 % všech korálků s jednoduchým vrtáním (Ernée 2012a, 85) a který
se vyskytuje prakticky na každé lokalitě starší doby
bronzové s jantarem v Čechách (Ernée 2012a, tab. 5).
Korálky tohoto tvaru jsou doloženy i na sousední poloze
Mikulovice – Kašparova cihelna, a to jak oválné, tak
válcovité (Ernée 2012a, 137–138, tab. 5; Tisucká – Ohlídalová 2013, 72–73, tab. 10), nebo v nedaleké Chrudimi (Rataj 1952d; Frolík 1981, foto 1; Frolík – Sigl
1998, 15, obr. 12).
Druhý „nejčastější“111 tvar korálků s jednoduchým
vrtáním v Mikulovicích představují korálky sekerkovité
(typ D1), které byly identifikovány celkem ve třech případech. Právě tento tvar korálků je také druhým nejčastějším typem jantarových korálků s jednoduchým
111
Ve srovnání s výše zmíněnými exempláři s kruhovým či jemu
blízkým řezem jsou počty korálků všech ostatních tvarů marginální a dosahují většinou jen několika kusů.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Jantar
vrtáním v Čechách (Ernée 2012a, 87). Analogie pro kvadratický korálek s vrtáním v delší stěně (typ B2) jsou
nečetné (Ernée 2012a, tab. 10) – známy jsou z pohřebiště v Kamýku (Ernée 2012a, 132, obr. 7) a v Minicích
(Ernée 2012a, 138–139; Tisucká – Ohlídalová 2013, 73,
tab. 10).112 Jako kvadratické korálky s vrtáním v delší
straně jsou nově publikovány ještě dva korálky z Vliněvsi (H 407 a H 459; Limburský a kol. 2018, 179, 231,
obr. 125: 5/2; 163: 6/8; tab. 25: 71; 26: 35), jejich delší
strany ovšem nejsou paralelní, ale lehce vyklenuté,
a v typologii M. Ernée (2012a, obr. 60) by je bylo možné
spojit spíše s typem D3.
Ještě neobvyklejší tvar má korálek 47/10 s trojúhelníkovitým průřezem, který nebyl v typologii M. Ernée
(2012a) popsán, nově je však doložen ve dvou případech
na pohřebišti ve Vliněvsi (H 75 a H 109; Limburský
a kol. 2018, 85, 112, tab. 25: 10, 28).
Celkově je soubor jantarových korálků s jednoduchým vrtáním z Mikulovic možné považovat za velmi homogenní, neboť z 832 korálků s jednoduchým vrtáním
jich pouze pět (0,6 %) bylo možné zařadit k jinému typu
než k typu A. Na ostatních lokalitách, na nichž byly zastoupeny i jiné tvary korálků s jednoduchým vrtáním
(typy B–D), byl tento poměr zpravidla vyšší (Ernée
2012a, tab. 10). U kolekce korálků z Vliněvsi tvořily
tyto korálky 17,2 % (Limburský a kol. 2018, tab. 33)
a v případě souboru z Prahy-Miškovic dokonce 22,4 %
(Ernée 2015, 117). Tvarovou variabilitu korálků s jednoduchým vrtáním z Mikulovic lze tedy obecně hodnotit
jako velmi nízkou.
11.3.2.4. Metricko-typologická analýza jantarových korálků
Vzhledem k absolutní dominanci jantarových korálků
obecně okrouhlého průřezu v souborech únětické kultury vyvstává potřeba jejich podrobnějšího popisu,
který by umožnil jejich vzájemné statistické porovnání. Soubor jantarových korálků nalezených v hrobech na lokalitě Mikulovice „V loučkách“ představuje
v tomto směru unikátní příležitost, neboť z celkových
827 korálků s kruhovým průřezem byly u 742 z nich
(90 %) měřitelné všechny rozměry. Právě na takto obsáhlém souboru je zřejmé, že definování konkrétních
typů (např. Sprincz – Beck 1981, Fig. 6; Tisucká – Ohlídalová 2013, 12; Limburský a kol. 2018, 463, obr.
323) může být poněkud zavádějící, neboť tvarové rozdíly mezi jednotlivými korálky jsou jen naprosto zanedbatelné a je zde zastoupena celá spojitá škála
tvarů. Vymezení tvarových skupin je tak zcela arbitrární záležitostí a přiřazení korálků k jednotlivým
typům naprosto subjektivní a činí soubory (zejména
při určování různými autory) vzájemně jen těžko srovnatelnými. Navíc lze předpokládat (podrobněji viz výše
kap. 11.3.2.1), že korálky vlivem nošení mění pozvolna
svůj tvar a během své existence tak teoreticky mohou
postupně odpovídat i několika takovýmto typům v zá-
218–237
vislosti např. na umístění v rámci náhrdelníku (jako
vznikající asymetrie korálku, ohlazení hran apod.).
Z těchto důvodů se pro bližší porovnání korálků
s kruhovým či jemu blízkým řezem (typ A) jeví jako
metodicky přesnější jejich popis pomocí metrických
údajů. Korálek lze metricky popsat pomocí poměru
jeho délky a průměru (Beck 1928). Pro získání výsledného čísla většího než 1, je výsledek zapotřebí vynásobit 10 (Woltermann 2012, 47; 2016b, 36). Vzhledem
k pravděpodobnému obroušení některých korálků vlivem jejich nošení, je vhodné započítat maximální naměřenou délku korálku, která spíše reprezentuje jeho
původní rozměr. Výsledné číslo pak vyjadřuje rozměrový index korálku a umožňuje tedy srovnání této
hodnoty v rámci souboru a zároveň nabízí možnost
porovnání souborů mezi sebou. Neodráží však reálnou
velikost korálku ani úpravu stěn či ostrost hran (např.
válcovitý korálek i korálek se zaoblenými hranami
mohou vykazovat stejnou hodnotu). V případě potřeby
odlišení válcovitých korálků od korálků se zaoblenými
hranami je tudíž zapotřebí vyjádřit rozměrový index
pro obě skupiny odděleně.
Na příkladu dvou nejpočetnějších souborů jantarových korálků z hrobů č. 2 a 36 je při znázornění hodnot jejich rozměrového indexu v grafu (obr. 135) patrný
rozdíl mezi oběma soubory – křivka souboru z hrobu
č. 36 má výrazně lineárnější průběh než křivka zobrazující korálky z hrobu č. 2. Korálky z hrobu č. 36 si
jsou tedy vzájemně podobnější než korálky z hrobu
č. 2.
Rozměrový index vyjadřující poměr délky a šířky korálku reflektuje rozměry podélného řezu korálku, nevypovídá ovšem nic o podobě příčného řezu a tedy ani
o podobě jejich provrtu. Vzhledem k tomu, že rozměr
provrtu lze rovněž považovat za signifikantní při určování podobnosti korálků v rámci souboru (viz výše kap.
11.3.2.2), byl z tohoto důvodu u všech korálků spočítán
také rozměrový index odrážející poměr velikosti provrtu
a průměru. Pro dosažení čísla většího než 1 byl výsledek
opět vynásoben 10.
Za pomocí obou výše zmíněných indexů (délka/průměr a provrt/průměr) je tedy možné vyjádřit tvarový
index korálku komplexně. Hodnotu obou veličin je po
zaokrouhlení výsledných čísel možné zapsat pomocí
trojciferného čísla ve tvaru YXX (Y = provrt/průměr*10;
XX = délka/průměr*10). Podle tohoto čísla pak lze příslušný tvarový index korálku dohledat ve schématické
tabulce tvarů (obr. 136). Číslo Y je zde uvedeno v řádcích
(resp. na ose Y), zatímco číslo XX je znázorněno ve
sloupcích (resp. na ose X). Stejným způsobem, avšak
bez nutného předcházejícího zaokrouhlení, je možné veličiny znázornit v grafu pomocí mračna bodů (osa X =
délka/průměr*10; osa Y = provrt/průměr*10). Porovnání obou způsobů zobrazení je prezentováno na příkladu souborů korálků z hrobů č. 2 a 36 (obr. 137).113
113
112
Obdobný kvadratický korálek byl odkryt pracovníky Východočeského muzea v Pardubicích v roce 2019 v nově odkrytém hrobě
starší doby bronzové v Mikulovicích při stavbě bazénu na p. p. č.
431 (nepublikováno, ústní sdělení L. Wieslawskeho a T. Joškové).
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Velmi podobná hodnota čitatele (rozměru provrtu) a odlišná
hodnota jmenovatele (průměru korálků) se při znázornění v grafu projeví rozložením bodů od levého dolního rohu k pravému
hornímu rohu. Toto rozložení v grafu tedy ukazuje na vzájemnou podobnost korálků, resp. na podobnou šířku provrtu,
avšak rozdílný průměr.
225
Jantar
218–237
Obr. 135. Mikulovice. Srovnání dvou největších souborů jantarových korálků na základě poměru jejich maximální délky a průměru. Všechny hodnoty násobeny 10.
A – hrob 2, B – hrob 36. — Fig. 135. Mikulovice. A comparison of the two largest amber bead assemblages based on the ratio of their maximum length and diameter. All values are multiplied by 10. A – grave 2, B – grave 36.
Obr. 136. Schématická tabulka tvarového indexu korálků. V řádcích (osa Y) uveden poměr provrtu a průměru, ve sloupcích (osa X) poměr maximální délky korálku
a jeho průměru. Všechny hodnoty násobeny 10. Kresba M. Ernée. — Fig. 136. Schematic table of bead form index. The rows (Y axis) state the ratio of the
perforation and diameter, the columns (X axis) the ratio of the maximum length of the bead and its diameter. All values are multiplied by 10. Drawing by
M. Ernée.
Tímto způsobem je možné poměrně snadno porovnávat jednotlivé soubory korálků typu A mezi sebou. Nápadný rozdíl se ukázal právě při porovnání souborů korálků ze dvou největších kolekcí na lokalitě (hroby 2
a 36; obr. 137). U náhrdelníku z hrobu 2 je patrný velký
rozptyl tvarového indexu korálků (obr. 137: A–B), a to jak
u tvarového indexu u poměru jejich délky a průměru
(2,9–11,3), tak i ve velikosti provrtu (0,6–4,3 mm). Rozptyl u korálků z hrobu 36 je naopak výrazně kompaktnější (obr. 137: A, C) jak v poměru jejich délky a průměru
226
(4,7–8,8), tak ve velikosti provrtu114 (2,5–5,0 mm).
Vzniklý rozdíl lze interpretovat odlišným způsobem
vzniku obou náhrdelníků. Zatímco náhrdelník z hrobu 2
mohl být složen např. z již dříve používaných korálků
114
Právě u tohoto náhrdelníku se výrazněji odráží rozložení korálků v grafu (obr. 137: A, C) od levého dolního rohu po pravý
horní, které je způsobeno velmi podobným rozměrem provrtu
u většiny z korálků, ale jejich různou velikostí (viz předchozí
pozn. pod čarou).
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Jantar
218–237
Obr. 137. Mikulovice. Porovnání možných způsobů zobrazení a zároveň možností vzájemného porovnání dvou souborů jantarových korálků na příkladu náhrdelníků z hrobu 2 a 36. A – zobrazení pomocí mračna bodů. Pro názornost uvedeny u vybraných bodů příklady konkrétních korálků, které se za numerickým
vyjádřením tvarového indexu skrývají. B – znázornění zastoupených tvarového indexu korálků z hrobu 2 ve schematické tabulce. C – Znázornění zastoupení
tvarového indexu korálků z hrobu 36 ve schematické tabulce. Kresba a grafika M. Langová. — Fig. 137. Mikulovice. A comparison of possible methods for
depiction and also possibilities for the comparison of two assemblages of amber bead form index using the example of necklaces from graves 2 and 36.
A – depiction using a cluster of points. For illustration purposes, examples of specific beads representing these numerical expressions are provided at selected
points. B – depiction of represented bead forms from grave 2 in a schematic table. C – depiction of represented bead forms from grave 36 in a schematic
table. Drawing and graphic by M. Langová.
(z více různých zdrojů), případně v něm korálky mohly
být částečně nahrazeny či opraveny (např. znovu provrtané a použité korálky 2/114 a 2/404; viz níže kap.
11.3.3.1), budí náhrdelník z hrobu 36 dojem kompaktního celku s minimem tvarových odlišností, který snad
mohl být záměrně jako jeden celek již vyroben.
Podobné rozdíly jsou patrné i u dalších náhrdelníků
s větším množstvím dochovaných korálků. Relativně
velký rozptyl tvarového indexu je zřejmý i u korálků
z hrobů 16, 47 a 55 (obr. 138: A–C). Naopak za velmi
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
kompaktní lze označit náhrdelníky z hrobů 40, 78 a 82
(obr. 138: D–E). U těchto náhrdelníků však kvůli menšímu množství korálků v jednotlivých souborech již nejsou rozdíly tak nápadné jako u souborů z hrobů 2 a 36.
11.3.2.5. Jantarové rozřaďovače
V hrobech bylo identifikováno celkem nejméně devět
rozřaďovačů (v německé terminologii tzv. Abstandhalter
nebo Bernsteinschieber, v anglické Spacers), pět z hrobu
227
Jantar
218–237
Obr. 138. Mikulovice. Znázornění zastoupených hodnot tvarového indexu korálků v náhrdelnících s větším počtem korálků. A – hrob 16; B – hrob 47; C – hrob 55;
D – hrob 40; E – hrob 78; F – hrob 82. Rozložení barevné škály vždy přizpůsobeno počtu korálků v konkrétním náhrdelníku. Kresba a grafika M. Langová.
Fig. 138. Mikulovice. Depiction of represented values of bead form index on necklaces with a larger number of beads. A – grave 16; B – grave 47; C – grave 55;
D – grave 40; E – grave 78; F – grave 82. The colour scale layout is always adapted to the number of beads on the specific necklace. Drawing and graphic by
M. Langová.
č. 2 a čtyři z hrobu č. 36 (obr. 139, 140). Podle typologie M. Ernée (2012a, 88–91) je možné je přiřadit celkem
čtyřem typům.
Rozřaďovače z hrobu 2 byly všechny opatřeny trojitým paralelním vrtáním. Čtyři z nich se dochovaly celé
nebo byly sestaveny z více zlomků (2/414115, 2/416–
418; tab. 64). U jednoho se dochovala pouze dvě vrtání;
podle jeho tvaru je ale zřejmé, že musel mít vrtání
původně minimálně tři (2/413116; tab. 64). Největší
z rozřaďovačů tohoto souboru je kvadratický exemplář
s trojitým příčným vrtáním vedeným paralelně, který
M. Ernée (2012a, 89, obr. 11) označuje jako typ A2b1
115
116
Rozřaďovač slepen ze zlomků původně označených jako 2/414
a 2/55.
228
Rozřaďovač slepen ze zlomků původně označených jako 2/413
a 2/286.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Jantar
218–237
Obr. 139. Mikulovice. Zastoupené tvary dalších jantarových předmětů z lokality. Jantarové rozřaďovače s paralelním vrtáním a kroužek rozděleny do skupiny podle typologie M. Ernée (2012a). Kresba a grafika M. Langová, M. Ernée. — Fig. 139. Mikulovice. Represented forms of other amber artefacts from the site. Amber spacers
with parallel bored perforation and a ring are divided into groups based on M. Ernée’s typology (2012a). Drawing and graphic by M. Langová and M. Ernée.
(2/416, tab. 64). Podobný typ rozřaďovače byl doposud
znám jen s dvojitým paralelním vrtáním, např. z hrobu
č. 10 na pohřebišti Únětice 1 (Ryzner 1880a, 295).
U zbylých čtyř exemplářů se jedná o kuželkovité/činkovité (dále popisovány jako činkovité) rozřaďovače
s trojitým paralelním vrtáním (typ A1b). Pro tento typ
rozřaďovače s trojitým vrtáním nejsou dosud známy
žádné soudobé analogie a je tedy možné ho označit
jako „typ Mikulovice“ (Ernée 2012a, 88–89).117
V hrobě č. 36 byly ze čtyř rozřaďovačů dva dochovány kompletně (36/53 a 36/160; tab. 83) a dva částečně (36/23 a 36/99; tab. 83). I u těchto dvou exemplářů je nicméně na základě dochované části zřejmé, že byly minimálně dvakrát provrtány. Největší je
kruhový rozřaďovač s dvojitým paralelním vrtáním
(36/160; tab. 83), jedná se o typ A3a podle M. Ernée
(2012a, 89). Jeden z provrtů není veden rovně, ale je
přibližně ve třetině zalomený. Toto zalomení poukazuje
na vrtání otvoru z obou stran proti sobě. V tomto pří-
117
Jediným podobným nálezem z jantaru je rozřaďovač z šachtového hrobu A v řeckém Kakovatos, který je ovšem datován do
fáze LH IIa, a je tedy výrazně chronologicky mladší (Ernée
2012a, 88; Harding – Hughes-Brock – Beck 1974, 147–148, 155;
Harding 1984, 70, 72; du Gardin 2003, 190). Navíc není z doposud publikovaných fotografických vyobrazení zřejmé, není-li
náhodou řecký exemplář plochý.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
padě však bylo vrtání (zřejmě omylem) vedeno šikmo
a bylo z druhé strany pouze dorovnáno tak, aby vzdálenost provrtů byla na obou stranách přibližně stejná.
Na venek tedy tato drobná odchylka nebyla zřejmě
vůbec patrná, neboť toto zalomení je viditelné pouze
proti světlu a provlečené šňůrky vycházely z rozřaďovače téměř symetricky, což nemělo negativní vliv
na jeho funkci. Zbylé tři rozřaďovače (36/23, 36/53
a 36/99; tab. 83) jsou činkovitého tvaru s dvojitým vrtáním a M. Ernée (2012a, 89) je označuje jako typ A1a.
Podobně jako v hrobě 2 jsou i zde patrné dvě velikostní
varianty s různými odstupy os provrtů – zatímco rozřaďovače 36/23 a 36/99 jsou velikostně shodné, je
rozřaďovač 36/53 viditelně větší. Podle míst nálezů
analogických tvarů se pro tyto rozřaďovače vyskytuje
také označení jako typ Únětice-Burk (Ernée 2012a,
89).118 Této problematice bude ještě věnována pozornost níže (viz kap. 14.1.3.4).
Na tomto místě je také nutné upozornit na existenci
tvarově velmi podobných rozřaďovačů vyrobených z ji-
118
Velmi podobný rozřaďovač pochází z již výše zmíněného hrobu
č. 10 na pohřebišti Únětice 1 (Ryzner 1880a, 295; Hachmann
1957, 36; Ernée 2012a, 90) a také z hrobu č. 13 na lokalitě
Bautzen-Burk (Kr. Bautzen, Sachsen; Grünberg 1940, 34, 37;
Hachmann 1957, 36; Ernée 2012a, 88; Woltermann 2012, 212;
2016b, 147, Abb. 93).
229
Jantar
218–237
Obr. 140. Mikulovice. Rozměry a váha jednotlivých jantarových rozřaďovačů (měřeno s přesností na 0,1 mm a váženo s přesností na 0,01 g). Grafika M. Langová.
Fig. 140. Mikulovice. Dimensions and weight of individual amber spacers (measured with a precision of 0.1 mm and weighed with a precision of 0.1 g). Graphic
by M. Langová.
ných materiálů – kosti či bronzu. Rozřaďovače vyrobené
z kosti se vyskytovaly např. v nitranské kultuře (Bátora
2000, 340; 2018, 200). Např. kostěné rozřaďovače z pohřebiště v Jelšovcích (hroby č. 321, 487, 493, 539, 541
a 568) je podle J. Bátory možné spojit s obdobím od klasické fáze nitranské kultury až do nitransko-únětické
fáze případně klasické fáze únětické kultury (Bátora
2000, 338–340). Dvojitým činkovitým rozřaďovačům se
nápadně podobají rozřaďovače z bronzu známé z Čech
např. z depotů v Hrdlořezích (Moucha 2005, 51, Taf.
212: 8), Slaném - Slánské Hoře (Moucha 2005, 149–
150, Taf. 128) a Lhotce nad Labem (Zápotocký 1982,
364, obr. 2: 12; Moucha 2005, 51, Taf. 178: 12) nebo
z hrobu ve Vliněvsi (Limburský a kol. 2018, 210–214,
obr. 149, tab. 17) či mohyly v Hluboké nad Vltavou
(Hájek 1954, 124, obr. 5: 9). Vyskytují se však i na Slovensku, v Rakousku nebo v Německu (např. Veliačik –
Němejcová-Pavúková 1987; Moucha 2005, 51; Bátora
2018, 192). Ze sídlištního prostředí pochází bronzový
centrální rozřaďovač ve tvaru tutuli z Hostů (Beneš
1984, obr. 12: 12; 1988, 10, obr. 2).
Trojitý bronzový činkovitý rozřaďovač je znám z depotu v Ivanovcích (Veliačik – Němejcová-Pavúková
1987, 48-49, Abb. 4; Bátora 2018, 192, obr. 144: 9).
Součástí tohoto depotu byl i náhrdelník s dvojitými činkovitými rozřaďovači (Veliačik – Němejcová-Pavúková
1987, 48–49, Abb. 3). Náhrdelníky s dvojitými a trojitými bronzovými činkovitými rozřaďovači byly nalezeny
také v depotu z dolnorakouského Stockerau (Veliačik –
Němejcová-Pavúková 1987, 52 s další literaturou). Ve
všech případech byly tyto bronzové rozřaďovače součástí náhrdelníku složeného z bronzových korálků
a téměř ve všech případech byl součástí také centrální
bronzový rozřaďovač ve tvaru tutuli, který svým tvarem
připomíná dvojitý jantarový kruhový rozřaďovač z hrobu
36 z Mikulovic. Nálezy náhrdelníků s bronzovými korálky a rozřaďovači je možné spojit s mladším obdobím
starší doby bronzové (Veliačik – Němejcová-Pavúková
1987, 54; Moucha 2005, 112; Bátora 2018, 192), J. Bátora (2018, 192) klade počátek jejich výskytu do období
klasické fáze únětické kultury.
230
11.3.2.6. Jantarový kroužek
V hrobě 51 byl nalezen jantarový kroužek o průměru
28,4 mm, síle 9,1 mm a velikosti otvoru 9,7 mm (obr.
139). Jeho hmotnost po konzervaci činila 4,42 g. Kroužek se nacházel přibližně v oblasti pánve 4–5letého dítěte a byl dokumentován v linii s dalšími 11 jantarovými
korálky (tab. 90). Mohl tak být součástí např. opasku,
u pasu nošeného amuletu či jiné ozdoby nebo součásti
kroje. Analogický jantarový kroužek byl nalezen také
v nedaleké Kašparově cihelně (podrobněji viz kap. 4; obr.
17: 2).
Podobný kroužek, jen vyrobený z kosti, byl na lokalitě
nalezen v dětském hrobě 87, rovněž v oblasti pasu (tab.
106). Na rozdíl od jantarového kroužku z hrobu byl
v jednom místě provrtán. Takovýmto otvorem byly opatřeny i některé jantarové kroužky (Typ A2 podle Ernée
2012a, obr. 14), známé např. z pohřebiště v Praze-Stodůlkách, kde se v hrobě 40 nacházel tvarově podobný
jantarový kroužek v jedné linii s dalšími třemi jantarovými korálky a dvěma bronzovými spirálkami u pánve
(Petriščáková 2009, 55, obr. 56; Ernée 2012a, 142, obr.
15; 2013a, 455, Abb. 3). Naopak na pohřebištích v Úněticích byl dvakrát nalezen u krku (Ernée 2012a, 147–
148). Na pohřebišti v Liběšovicích, kde byl jantarový kroužek dokonce součástí náhrdelníku, se v témže
hrobě navíc u pasu zemřelého nacházel jantarový disk
(Moucha – Pleinerová 1966, 519–520, obr. 146: 14). Na
existenci kroužků a disků vyrobených z jantaru i dalších materiálů upozorňuje M. Ernée (2012a, 96–97).
11.3.3. Stopy výroby, druhotného opracování
a úpravy povrchu
11.3.3.1. Výroba korálků a stopy po druhotném opracování
U několika málo korálků bylo možné pozorovat určité
abnormality, které mohou poukazovat na dílčí postupy
užívané při jejich výrobě nebo výraznější druhotné zásahy a úpravy.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Jantar
Nejčastějším a nejprůkaznějším jevem jsou určité
anomálie u provrtu korálků. V případě korálku z hrobu
40 (40/6; obr. 134: 40/6; tab. 85) a jednoho otvoru
v rozřaďovači z hrobu 36 (36/160; obr. 139: 36/160;
tab. 83) nebyla linie provrtu vedena přímo, ale byla
uprostřed zalomená, jinak však bez dalších stop po vrtání. Ještě o něco nápadnější je tato skutečnost v případě korálku 23/1 (tab. 77), u kterého došlo z jedné
strany k odklonu vrtání v poměrně velkém úhlu. Extrémním příkladem je korálek 1/7 (tab. 61), u kterého
jsou obě vrtání dokončená. Oba poslední případy jsou
natolik výrazné, že je možné uvažovat např. o změně záměru finálního tvaru korálku během jeho výroby. Při
detailním pozorování se ukázalo, že v několika případech je otvor z jedné strany širší než z druhé. To je
patrné zejména u korálků 40/16, 55/16 a 55/19 (tab.
85 a 92), méně výrazně pak u korálků 40/5 a 40/9 (tab.
85). Vrtání korálků muselo probíhat alespoň v některých případech z obou stran proti sobě. Důvodem mohlo
být například nebezpečí vyštípnutí okrajů otvoru na
opačné straně, než ze které se začalo vrtat, a snaha
o jeho minimalizaci. V mikulovickém souboru nicméně
bylo vrtání z obou stran proti sobě pozorováno jen ojediněle.
Na několika korálcích jsou dále patrné pravidelné
polokulovité důlky, nápadné zejména na exemplářích
2/67, 17/1 a 51/2 (tab. 64; 74 a 90), méně zřetelně pak
u 2/19 (nekresleno) a v kuželovitém provedení u korálku 28/2 (tab. 79). Všechny důlky mají průměr shodný s velikostí otvoru korálku a nejpravděpodobnější interpretací se zdá být, že se jedná o zamýšlené původní
místo pro vyvrtání otvoru, avšak po krátké chvilce vrtání došlo k přesunutí otvoru jinam. Mohlo by se tak
jednat o podobný případ jako u korálku 1/7 (viz výše;
tab. 61), ovšem s tím rozdílem, že zde byl otvor přeložen
až po celkovém vyvrtání toho původního.
Nejvýraznějšími zásahy jsou stopy po druhotném
opracování korálků, tedy snaha opravit prasklý korálek
pro jeho možné znovupoužití. U dvou korálků z hrobu
č. 2 jde jednoznačně o provrtané poloviny původně větších korálků, které se předtím rozlomily podél osy provrtu (tab. 64, korálky 2/114 a 2/404). Takováto oprava
je patrná i na vyobrazení korálku z hrobu č. 13 v lokalitě Bautzen-Burk (Kr. Bautzen, Sachsen; Grünberg
1940, Abb. 7). Na použití poškozených korálků původně
jiného tvaru nebo rozměrů by mohl ukazovat i asymetrický tvar korálků 132, 195, ev. 27 a 254 opět z hrobu 2, které mají z jedné strany tvar jako ostatní kulovité
korálky a z druhé jsou ploché, ev. dovnitř vypouklé119.
Vzhledem k tomu, že tato forma korálku je velmi výjimečná, je možné se domnívat, že vznikla (k ose provrtu)
příčným rozlomením.
11.3.3.2. Úprava povrchu
Zvolená metoda konzervace většiny korálků nivelizovala
jejich povrchovou (často navětralou) vrstvu (skupina A;
o metodách konzervace podrobněji viz kap. 11.3.1).
119
Takovýto asymetrický tvar korálků se vyskytoval v Čechách ve
střední době bronzové, korálky však byly výrazně větší (Chvojka
et al. 2017, obr. 2, 4).
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
218–237
U těchto korálků tedy nebylo možné stopy po jemném
opracování a úpravě sledovat. Naopak u korálků konzervovaných dodatečně (skupiny B a C) sice není tak
dobře patrná původní barva korálku (na rozdíl od
předešlých), ale možnost detailního sledování povrchové
vrstvy zůstala zachována. Rozdíl povrchů po konzervaci
je dobře patrný na detailní fotografii korálku 78/27 (obr.
141: B), nakonzervovaného včetně povrchové vrstvy,
avšak na jednom místě s odloupnutým malým kouskem
povrchové vrstvičky. Právě tato vrstvička není dochována u korálků konzervovaných metodou užitou u skupiny A.
Na základě makroskopického pozorování byly vybrány korálky s různou úpravou povrchu, jehož struktura byla poté sledována a fotograficky zdokumentována pod mikroskopem. U korálků s dobře dochovanou
původní povrchovou vrstvičkou je patrné, že jejich povrch byl velmi dobře a precizně vyhlazen (např. korálek
78/27; obr. 141: A). Na některých z nich je dokonce
stále patrné „hranění“ kolem otvoru (velmi dobře zejména u korálků 8/1 a 55/3; obr. 141: C–F).
U těchto korálků také můžeme předpokládat, že jejich
původní tvar nebyl užíváním významně pozměněn. Naopak
u korálků 30/13 a 30/15 byl celý povrch tvořen mělkými
důlky podobného tvaru a velikosti (obr. 142: A–D). Patina
povrchu potvrzuje, že se skutečně jedná o původní povrch korálku, který nebyl ovlivněn korozí povrchu ani
zvolenou metodou konzervace. Je tedy velmi pravděpodobné, že zde máme zachycenu podobu korálků před
vyhlazením do jejich finálního tvaru. Tyto důlky mohou
také naznačovat obecný postup výroby jantarových korálků.
Jakýsi mezistupeň mezi hrubě opracovanými a precizně vyhlazenými korálky může představovat korálek
63/1, jehož povrch byl vyhlazen pouze „nahrubo“ (obr.
142: E). V jedné jeho části jsou dokonce lehce patrné
mělké silně ohlazené prohlubně, tvarově velmi podobné
dolíčkům u korálků 30/13 a 30/15 (obr. 142: F). Můžeme zde spekulovat, jestli hlazení korálku nebylo z nějakého důvodu dokončeno nebo jestli je současný povrch
výsledkem ohlazení jinak neupravovaného povrchu při
nošení.
Při pozorování korálku 55/3 pod mikroskopem byly
objeveny vícečetné zářezy na jeho povrchu (všechny viz
na obr. 143: A; detail tří z nich viz obr. 143: B). Povrch
toho korálku byl jinak pěkně vyhlazený a velmi dobře
dochovaný (viz dochované hranění kolem otvoru patrné
na obr. 141: E–F). Zachycené zářezy lze tedy spojit s obdobím dokončování výroby korálku nebo s dobou jeho
používání. U ostatních korálků nebyl jejich povrch pod
mikroskopem zkoumán; není tedy vyloučeno, že se podobné stopy nachází i na některých dalších exemplářích.
11.3.4. Způsob uložení jantaru v hrobech a vazba
na věk a pohlaví zemřelých
O významu jantaru v rámci společnosti starší doby
bronzové a způsobu jeho užití napoví jeho nálezový kontext. Právě velké množství hrobů obsahujících jantar
dovoluje nahlédnout do obecnějších sociálních zvyklostí, zejména v souvislosti s antropologickými údaji.
Ze skeletů, u kterých byl jantar nalezen, bylo 13 určeno jako ženských nebo spíše ženských, 10 náleželo
231
Jantar
218–237
Obr. 141. Mikulovice. Povrch jantarových korálků zachycený pod mikroskopem. A – pečlivě vyhlazený povrch na korálku 78/27; B – detail povrchu korálku 78/27
s patrnou částí odloupnuté povrchové vrstvy; C–D – hranění kolem otvoru u korálku 8/1; E–F – hranění kolem otvoru u korálku 55/3. Foto K. Moravcová, grafika
M. Langová. — Fig. 141. Mikulovice. Surface of amber beads captured under a microscope. A – carefully smoothed surface on bead 78/27; B – detail of the
surface of bead 78/27 showing surface layer flaking; C–D – edging around the perforation of bead 8/1; E–F – edging around the perforation of bead 55/3.
Photo by K. Moravcová, graphic by M. Langová.
dětem nebo juvenilním jedincům a pouze dva skelety
náležely prokazatelně mužům. U dvou dospělých jedinců nebylo možné pohlaví určit (obr. 144). Nejmladší
dítě, v jehož hrobě byla nalezena část jednoho korálku, zemřelo ve stáří 3–4,5 roku (hrob 45) a nejstaršími pohřbenými s jantarem byly ženy starší 55 let
z hrobů 14 a 33. Jantar se tedy vyskytoval především
v ženských a dětských hrobech, zato napříč celým věkovým spektrem populace. Patrný je ale rozdíl v množ-
232
ství jantarových artefaktů mezi jednotlivými věkovými
kategoriemi (obr. 144). Z grafu je zřejmé, že děti a nedospělí jedinci neměli nikdy v hrobě více než 20 kusů
(dochovaného) jantaru (nejvíce 19 ks v hrobě 5–6letého dítěte, hrob 1), často ho však bylo v těchto hrobech nalezeno jen velmi malé množství (1 ks – hroby
27, 45 a 46), zatímco u dospělých jedinců se jantaru
obvykle nacházelo více (extrémních je nejméně 416 ks
v hrobě č. 2).
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Jantar
218–237
Obr. 142. Mikulovice. Povrch jantarových korálků zachycený pod mikroskopem. A–B – úprava povrchu u korálku 30/13 a detail pravidelných důlků; C–D – úprava
povrchu u korálku 30/15 a detail pravidelných důlků; E – nepříliš pečlivě upravený povrch korálku 63/1; F – povrch korálku 63/1, v horní části s náznaky pravidelných
důlků. Foto K. Moravcová, grafika M. Langová. — Fig. 142. Mikulovice. Surface of amber beads captured under a microscope. A–B – surface finish of bead 30/13
and detail of regular depressions; C–D – surface finish of bead 30/15 and detail regular depressions; E – somewhat careless surface treatment of bead 63/1;
F – surface of bead 63/1, with signs of regular depressions in the upper part. Photo by K. Moravcová, graphic by M. Langová.
K celkové interpretaci nálezu může výrazně přispět
poloha jantaru v rámci hrobové jámy a jeho umístění
vůči kostře (obr. 145). Vzhledem k malým rozměrům
jantarů a jejich nízké hmotnosti může být jeho poloha do značné míry ovlivněna postdepozičními procesy
a bioturbací (podobně také Ernée 2012a, 100). Výraznější změnu polohy v rámci hrobové jámy můžeme
předpokládat spíše u jednotlivých korálků (viz níže několik koráků z hrobu 2) než u celých souborů, jejichž
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
poloha se patrně změnila pouze v řádu centimetrů. Ve
většině případů byly jantarové korálky nalezeny v oblasti krku, případně krku a hrudníku (hroby 1, 2, 8, 11,
14, 16, 17, 23, 28, 30, 32, 33, 36, 40, 47, 55, 63, 78,
82, 85). V hrobě 2 bylo několik korálků (včetně jednoho
bronzového) dokumentováno kromě oblasti hrudníku
ještě za pánví skeletu. Na základě dokumentace ovšem
není možné určit, zdali se jedná o důsledek např. bioturbace (pravděpodobnější varianta) nebo byly v hrobě
233
Jantar
218–237
zápěstí nebo břicha (tab. 95). V hrobě 46 (tab. 85) byl
zlomek korálku nalezen přibližně před chodidly dítěte.
Zajímavá je poloha jantarů v rámci hrobu v závislosti
na pohlaví zemřelých. Všech 13 skeletů určených jako
ženské, mělo jantar v okolí krku a hrudníku, naopak
u obou mužských skeletů se jantar nacházel přibližně
v oblasti rukou. U dětských skeletů se jantar nacházel
jak v oblasti krku, tak rukou a břicha, a v jednom případě dokonce u nohou. Vazba jantaru v oblasti kolem
krku a ženských skeletů se zdá být natolik silná, že
s určitou opatrností můžeme předpokládat ženské pohlaví také u pěti dětských (hroby 1, 11, 17, 28 a 63)
a dvou neurčených (hroby 82 a 85) skeletů s jantarem
nalezeným v tomto místě.
U ostatních hrobů z Čech obsahujících jantar bylo
jeho rozmístění v rámci hrobové jámy (pokud bylo zaznamenáno) podobné. M. Ernée (2012a, 100) uvádí, že
u krku a hlavy byl jantar zaznamenán v 82,9 % případů
(126 hrobů), u rukou v 7,9 % (12 hrobů) a u pasu nebo
u nohou v 11,8 % (18 hrobů). Zároveň však připouští,
že „mnohdy nelze odlišit, zda byl jantarový korálek součástí ozdoby rukou nebo krku (ruce se často nacházely
před hrudníkem nebo hlavou)“, nehledě na to, že současná poloha některých jantarů v hrobě může být pouze
„důsledek přesunu artefaktů z jejich původní polohy“
(Ernée 2012a, 100). O poloze, kterou „nelze apriorně
spojovat pouze s funkcí součásti náhrdelníku nebo předmětem zavěšeným na krku“, lze tak s jistotou hovořit
pouze u 10 hrobů z 8 lokalit (6,6 % z hrobů se známou
polohou jantarů; Ernée 2012a, 101; 2017, 114).
Obr. 143. Mikulovice. Povrch jantarového korálku 55/3 z hrobu 55 pod mikroskopem. A – v pravé části korálku čtyři šikmé přibližně paralelní rýhy, ve spodní
části korálku pak další tři na ně kolmé paralelně probíhající zářezy; B – detail
tří paralelních zářezů nacházejících se ve spodní části obrázku A. Foto K. Moravcová, grafika M. Langová. — Fig. 143. Mikulovice. Surface of amber bead
55/3 from grave 55 under a microscope. A – on the right part of the bead
are four oblique approximately parallel grooves, while the bottom part of the
bead has three additional parallel grooves perpendicular to these; B – detail
of three parallel incisions in the lower part of the picture. Photo by K. Moravcová, graphic by M. Langová.
korálky uloženy na dvou místech120. Ve dvou případech
se jantarové korálky nacházely v oblasti břicha. U hrobu
č. 51 (tab. 90) byly korálky a jantarový kroužek nalezeny
v řadě vedle sebe a budí dojem pásku nebo jiné obdobné
součásti kroje. V podobné pozici se nacházely také dva
korálky v hrobě 42, v jejich blízkosti však byla položena
také levá paže zemřelého dítěte, a nelze tedy vyloučit ani
původní umístění korálků na levém předloktí. Třetí korálek z tohoto hrobu byl nalezen za zády dítěte (tab. 87).
Ve dvou hrobech se jantar nacházel v místě rukou zemřelého: v hrobě č. 10 byly všechny korálky v místě předloktí pravé ruky (tab. 68) a v hrobě č. 60 byly dva korálky nalezeny u pravého lokte a jeden v místě levého
120
Na možný přesun jantarových korálků z jejich původní polohy,
zejm. pokud se v hrobě jantar nacházel i na jiném místě, upozornil již M. Ernée (2012a, 100). Vzhledem k výrazně převažujícímu množství korálků v oblasti krku a hrudníku byl hrob 2
pro účely zobrazení v grafu (obr. 145) také zahrnut do kategorie
„kolem krku“.
234
Podle polohy jantaru v hrobě je někdy možné usuzovat i na původní funkci předmětu, respektive na jinou
funkci než jako součásti náhrdelníku. Jantary nalezené
u rukou lze v některých případech interpretovat jako
náramky (Ernée 2012a, 102–103; 2017, 114), nálezy
u pasu pak např. jako nášivky na oděvu, součásti opasku nebo jiného artefaktu (amuletu?), nošeného třeba
ve váčku z organického materiálu u pasu.
11.3.5. Kombinace jantarových korálků s ostatními
materiály/předměty
Poměrně často byly v bezprostřední blízkosti jantaru
nalezeny další artefakty, které mohou, ale také nemusí
mít s jantarovými korálky bližší souvislost (obr. 146).
Nejčastěji se v blízkosti jantarů nacházely lastury kelnatek. Ty byly v těsné blízkosti jantaru zaznamenány
celkem pětkrát v počtu od jedné do čtyř, a to v hrobech
2, 16, 23, 30 a 33. Vazba kelnatek na jantarové korálky
se zdá být poměrně silná; bez souvislosti s jantarem
byla v rámci výzkumu dokumentována již jen jediná kelnatka, a to v oblasti pánve v mužském hrobě 43 (tab.
87). Druhý nejčastěji nalezený artefakt v bezprostřední
blízkosti jantarových korálků představují bronzové spirálky, které se takto vyskytly celkem čtyřikrát – z toho
třikrát se jednalo o jeden nebo dva kusy (hroby 8, 14
a 63) a jednou o 8–12 kusů různě dlouhých spirálek
(hrob 55; tab. 92). Ve třech hrobech se v blízkosti jantaru nacházel zvířecí zub (hroby 30, 40 a 42). Ve dvou
případech byly u jantaru nalezeny bronzové korálky.
V hrobě 2 se bronzový korálek nacházel mezi několika
jantarovými korálky za zády zemřelé (tab. 62–63), za-
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Jantar
218–237
Obr. 144. Mikulovice. Počet jantarových korálků zobrazený v závislosti
na věku zemřelého a jeho pohlaví.
Kresba M. Langová.
Fig. 144. Mikulovice. Number of
amber beads depicted in connection
with the age and gender of the deceased. Drawing by M. Langová.
Obr. 145. Mikulovice. Umístění jantarových artefaktů ve vztahu ke kostře.
Rozlišeno podle pohlaví zemřelého.
Kresba M. Langová.
Fig. 145. Mikulovice. Position of amber artefacts in connection with the
skeleton. Differentiated by the deceased’s gender. Drawing by M. Langová.
Obr. 146. Mikulovice. Artefakty dokumentované v bezprostřední blízkosti
jantarových korálků. Znázorněn jejich
počet a rozlišení podle pohlaví zemřelého. Kresba M. Langová.
Fig. 146. Mikulovice. Artefacts documented in the immediate vicinity of
the amber beads. Number and differentiation by the deceased’s gender
are shown. Drawing by M. Langová.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
235
Jantar
218–237
Obr. 147. Absolutní data ze starobronzových hrobů s jantarem z území ČR. Srovnání dat z Mikulovic s dalšími absolutními daty z hrobů s jantarem ze starší doby
bronzové. Všechna data byla shodně kalibrována v programu OxCal 4.3 pomocí křivky Int Cal 13 a znázorněna s pravděpodobností 95,4 %. Pro kalibraci využita
data z lokalit: Mikulovice (MAMS-30469, MAMS-30479, MAMS-19123, MAMS-30466, MAMS-30481, MAMS-30475, MAMS-30470, MAMS-30463 + MAMS-30464,
MAMS-30482, MAMS-19120 + MAMS-19121, MAMS-30459, MAMS-30461), Praha-Miškovice (KIA-35076, UtC-13186+KIA-35077, KIA-35078, UtC-13187, KIA30943+KIA-35708, KIA-35080, UtC-13191+KIA-35081, KIA-35082, UtC-13192+KIA-35084; Ernée 2015, Tab. 46), Vliněves (UBA-27384, UBA-27395, UBA-27381,
UBA-27397, UBA-27398, UBA-23635; Limburský a kol. 2018, 499, tab. 45), Jenišův Újezd (KIA-11806, KIA-11804; Ernée – Müller – Rassmann 2009, 392),
Vepřek (Ki-4462, Ki-4463; Ernée – Müller – Rassmann 2009, 392–393), Hulín 1 - U Isidorka (Poz-14846; Peška 2011, 83, obr. 5), Hulín - Pravčice 1 (KIA
34727; Peška – Tajer – Pankowská 2011, 57). Kresba a grafika M. Langová. — Fig. 147. Absolute dates from Early Bronze Age graves with amber from the Czech
Republic. Comparison of dates from Mikulovice with other absolute dates from Early Bronze Age graves with amber. All of the dates were calibrated in the same
manner in the OxCal 4.3 program using the Int Cal 13 curve and depicted with a probability of 95.4%. For calibration were used following dates from sites:
Mikulovice (MAMS-30469, MAMS-30479, MAMS-19123, MAMS-30466, MAMS-30481, MAMS-30475, MAMS-30470, MAMS-30463 + MAMS-30464, MAMS30482, MAMS-19120 + MAMS-19121, MAMS-30459, MAMS-30461), Praha-Miškovice (KIA-35076, UtC-13186+KIA-35077, KIA-35078, UtC-13187, KIA-30943+KIA35708, KIA-35080, UtC-13191+KIA-35081, KIA-35082, UtC-13192+KIA-35084; Ernée 2015, Tab. 46), Vliněves (UBA-27384, UBA-27395, UBA-27381, UBA-27397,
UBA-27398, UBA-23635; Limburský et al. 2018, 499, tab. 45), Jenišův Újezd (KIA-11806, KIA-11804; Ernée – Müller – Rassmann 2009, 392), Vepřek (Ki-4462,
Ki-4463; Ernée – Müller – Rassmann 2009, 392–393), Hulín 1 - U Isidorka (Poz-14846; Peška 2011, 83, fig. 5), Hulín - Pravčice 1 (KIA 34727; Peška – Tajer
– Pankowská 2011, 57). Drawing and graphic by M. Langová.
tímco v hrobě 28 se v oblasti krku dětského skeletu
(označen jako skelet b) v blízkosti šesti jantarových korálků nacházelo 18 korálků bronzových (tab. 79). V jednom případě se v blízkosti jantaru vyskytla mušle
s otvorem (hrob 23; tab. 77). V mužském hrobě č. 10 se
v těsné blízkosti jantarových korálků nacházela bronzová dýka (tab. 68). Její bližší souvislost s jantarovými
korálky však nelze nijak blíže prokázat.
Vzhledem k charakteru nálezů a jejich poloze můžeme u bronzových korálků, spirálek, kelnatek i u zvířecích zubů a mušlí s provrtaným otvorem předpokládat, že byly navzdory odlišným materiálům součástí jednoho celku, který je většinou možné interpretovat jako
náhrdelník, mohlo se však také jednat např. o aplikaci
kolem výstřihu oděvu (dále označováno pouze jako
náhrdelník). Kromě náhrdelníků složených výhradně
z jantarových korálků tak můžeme mluvit i o náhrdelnících kombinovaných s předměty z jiných materiálů
(podrobněji viz kap. 14.1.3.3).
236
11.3.6. Relativní a absolutní datování hrobů
s jantarem
Na chronologické zařazení hrobů s jantarem na lokalitě
ukazují ostatní nálezy z hrobů a data 14C. Nejčastějším
nálezem vyskytujícím se v hrobech s jantarem v Mikulovicích byly miniaturní nádobky (14 hrobů) a únětické
jehlice121 (13 hrobů). Mezi velmi časté nálezy v těchto
hrobech náleží také mísy (7 hrobů), koflíky s nízko posazeným přelomem hrdla a podhrdlí (6 hrobů), bronzové
náramky (6 hrobů), záušnice (5 hrobů), spirálky (4 hroby) a další četné bronzové artefakty. Všechny tyto nálezy
lze jednoznačně spojit s mladším obdobím únětické kultury, s její klasickou fází (Bz A2a).
121
Na velmi častý společný výskyt jantaru a únětických jehlic
v jednom hrobě poukázal již dříve M. Ernée. Ostatní typy jehlic
jsou zastoupeny pouze marginálně (Ernée 2012a, 106; 2013a,
458; 2017, 114).
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Jantar
Datování 12 hrobů obsahujících jantar je možné
zpřesnit pomocí získaných radiokarbonových dat (obr.
147 a 332). Všechna data se pohybují v maximálním
rozmezí mezi léty 1955–1781 BC (s pravděpodobností
95,4 %; hrob 10) a 1862–1640 BC (s pravděpodobností
95,4 %; hrob 17), všechna se tedy překrývají v intervalu
1862–1781 př. Kr. a tvoří tak chronologicky poměrně
ucelenou skupinu. Je otázkou, jestli právě v relativně
úzkém časovém intervalu můžeme hledat souvislost
s poměrně malou tvarovou variabilitou jantarových korálků (viz kap. 11.3.2.3).
Pokud porovnáme dosud známá absolutní data z dalších hrobů s jantarem z Čech a Moravy, je na první pohled zřejmé, že se časové intervaly vymezené radiokarbonovými daty od sebe odlišují (obr. 147). Nejvíce známých absolutních dat z hrobů s jantarem pochází
doposud z pohřebiště v Praze-Miškovicích122 (Ernée
2013a, 458, Abb. 5; 2015, Tab. 46), která po vzájemném
modelování ukazují na přibližně prvních 100–150 let
2. tisíciletí (Ernée 2015, 281–281, Abb. 182; 2017, 114).
Většina z nich tak ukazuje na interval starší než data
218–237
z Mikulovic a některá z nich se dokonce z velké části
nebo zcela s mikulovickými daty míjí. Podobné rozložení
dat je patrné i u hrobů s jantarem z Vliněvsi123 (Limburský a kol. 2018, 499, tab. 45). Mikulovickým datům jsou
naopak velmi podobná absolutní data ze dvou hrobů
s jantarem z Jenišova Újezdu124 (Čech 1995, 139–141,
Tab. 2,3; Ernée – Müller – Rassmann 2009, 392) i datum
z hrobu 4 z Vepřku125 (Lička – Lutovský 2006, 36, 51,
Abb. 24, 43; Ernée – Müller – Rassmann 2009, 392–393).
Z Moravy je zatím z hrobů s jantarem publikováno absolutních dat výrazně méně. Datum z lokality Hulín Pravčice 1126 ukazuje na přibližně stejný časový interval
jako data z Mikulovic (Peška – Tajer – Pankowská 2011,
57), zatímco datum z Hulína 1 - U Isidorka127 je výrazně
mladší (Peška 2011, 83, obr. 5).
123
124
122
Praha-Miškovice (Ernée 2015, Tab. 46): hrob 8 (KIA-35076:
3615 ± 30 BP); hrob 18 (UtC-13186 + KIA-35077: 3573 ± 25 BP);
hrob 19 (KIA-35078: 3560 ± 30 BP); hrob 20 (UtC-13187: 3600
± 40 BP); hrob 21 (KIA-30943 + KIA-35708: 3591 ± 20 BP);
hrob 26 (KIA-35080: 3690 ± 30 BP); hrob 32 (UtC-13191 + KIA35081: 3516 ± 24 BP); hrob 33 (KIA-35082: 3535 ± 35 BP);
hrob 42 (UtC-13192 + KIA-35084: 3581 ± 25 BP).
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
125
126
127
Vliněves (Limburský a kol. 2018, 499, tab. 45): hrob 44 (UBA27381: 3629 ± 49 BP); hrob 75 (UBA-23635: 3536 ± 34 BP);
hrob 102 (UBA-27384: 3608 ± 37 BP), hrob 395 (UBA-27395:
3623 ± 58 BP); hrob 442 (UBA-27397: 3642 ± 52 BP); hrob 443
(UBA-27398: 3504 ± 41 BP).
Jenišův Újezd (Ernée – Müller – Rassmann 2009, 392): hrob
14/93 (KIA-11804: 3500 ± 30 BP); hrob 15/93 (KIA-11806:
3524 ± 30 BP).
Vepřek (Ernée – Müller – Rassmann 2009, 392–393): hrob 4
(Ki-4462: 3510 ± 20 BP); hrob 100 (Ki-4463: 3570 ± 60 BP).
Hulín - Pravčice 1 (Peška – Tajer – Pankowská 2011, 57, obr. 4):
sídlištní objekt č. 85 (KIA-34727: 3510 ± 30 BP).
Hulín 1 - U Isidorka (Peška 2011, 83, obr. 5): hrob 4 (Poz14846: 3310 ± 40 BP).
237
Zvířecí kosti z hrobů a sídlištních objektů s lidskými kosterními pozůstatky
11.4. Zvířecí kosti z hrobů a sídlištních objektů
s lidskými kosterními pozůstatky
238–264
11.4.2. Metodika
11.4.2.1. Kategorizace, kvantifikace a terminologie
R. Kyselý
11.4.1. Úvod
Předmětem této kapitoly je analýza zvířecích kosterních
nálezů doprovázejících lidské pohřby (skelety) starší
doby bronzové na lokalitě Mikulovice (okr. Pardubice).
Informace o počtech hrobů (hr.), pohřbů a sídlištních
objektů s lidskými kosterními pozůstatky (tabela 5),
stejně jako základní antropologické údaje (kap. 12.1; tabela 41) jsou obsaženy jinde v textu. Celkem bylo dokumentováno 110 pohřbených jedinců, z nichž 102 bylo
uloženo v 96 hrobových jámách. Dalších pět skeletů
bylo nalezeno ve třech sídlištních jámách. Zbývající tři
pohřby – 100a, 100b a 101 – byly žárové. Zvířecí kosti
byly přítomny v 65 hrobech a dalších čtyřech sídlištních
objektech s lidskými pozůstatky, tj. ve více než ²⁄³ objektů s lidskými kosterními pozůstatky. Zjištěné zoologické druhy a kategorie (včetně kvantifikace) obsahuje
tabela 22, determinaci veškerého osteologického materiálu obsahuje tabela 23.
Zoologická determinace
Česky
Počet (N)
Hmotnost
(gramy)
cf. Apodemus sp.
myšice?
1
0,1
Bos taurus
tur domácí
77
5606
Bos/Cervus
tur/jelen
2
42
Buteo buteo
káně lesní
1
1
Canis familiaris
pes
4
7
Canis lupus
vlk
1
1
Capreolus capreolus
srnec
2
13
Cervus elaphus
jelen
11
288
Cricetus cricetus
křeček polní
1
0,3
Crocidura leucodon
bělozubka bělobřichá
1
0,1
Equus caballus
kůň domácí
2
67
Felis silvestris
kočka divoká
1
0,4
Large Bovini
velký tur (domácí/divoký)
1
55
Large mammal
velký savec
47
682
Large/medium mammal
velký/středně velký savec
1
2
Medium mammal
středně velký savec
21
42
Ovis aries
ovce domácí
7
92
Ovis/Capra
ovce/koza
55
247
Rodentia
hlodavec
1
0,1
Small mammal
menší savec
3
3
Small ruminant
malý přežvýkavec
2
7
Sus domesticus
prase domácí
42
499
Sus indet.
prase neurčené
16
160
Sus scrofa
prase divoké
1
13
Unspecified mammal
neurčený savec
133
94
Unspecified
neurčeno
1
?
Tabela 22. Mikulovice. Přehled zvířecích druhů nebo kategorií (latinské/anglické i české ekvivalenty) zaznamenaných v analyzovaných objektech s lidskými pozůstatky s uvedením jejich počtu a celkové hmotnosti. Řazeno abecedně dle latinské/anglické terminologie. — Table 22. Mikulovice. Overview
of species or zoological categories (Latin/English and Czech equivalents) found
in analysed features, including quantification by number of specimens and by
weight. Alphabetised by Latin/English terminology.
238
Zvířecí kosterní materiál nalezený v hrobech lze obecně
rozdělit na (a) intencionální přídavky, (b) neintencionální příměs deponovanou spolu se zásypem hrobů,
(c) kostní intruze při pozdějších zásazích a (d) pozůstatky drobných zemních zvířat, které také představují
sekundární příměs. Nálezy, u kterých intencionální uložení považujeme za jisté, zde označujeme jako „milodar“
(Mil), nálezy pravděpodobné jako „milodar?“ (Mil?). Nezávisle na tomto členění lze nálezy rozdělit na artefakty
a kosterní pozůstatky neartefaktuální povahy (kategorizace viz tabela 23). Zařazení do uvedených kategorií
bylo provedeno na základě pozice v hrobové jámě, nálezového kontextu, kompletnosti a tafonomického stavu
kosterního elementu. K nálezům z hrobů je nutno přistupovat poněkud jinak než k nálezům ze sídlištních
objektů s lidskými pozůstatky. Ve druhém případě je
pravděpodobnost intencionálně vložených nálezů nižší
a výplň objektu může obsahovat pouze nebo převážně
sídlištní odpad různého původu. Pro rekonstrukci ritu
mají význam především předměty do hrobů vložené záměrně.
S příslušným interpretačním statusem nálezu souvisí i způsob kvantifikace. Ke kvantifikaci byly použity
dvě metody: (1) počet nálezů (N) a (2) hmotnost nálezů,
zároveň odrážející objem materiálu. Ad (1): U běžných
sídlištních nálezů je zpravidla jedna kost nebo její
jeden fragment započítáván jako jedna položka (metoda použita v tabele 22, 23 a kap. 11.4.3.1). Nicméně pokud počítáme milodary, je v některých případech
nutno za jednu položku považovat více kostí nebo
fragmentů; zejména se to týká skupinek žeber představujících část zvířecího boku (tudíž jeden milodar). Tento způsob je použit v kap. 11.4.3.2–11.4.3.5
a 11.4.4. U hmotnostní metody problém dvojí možné
kvantifikace nevystupuje. V prezentovaných analýzách
jsou také kvantifikovány počty hrobů obsahující příslušný nález (tabela 24; obr. 148a–148d). Počty milodarů, které jsou v některých případech větší než počty
hrobů s příslušnými milodary, jsou obsaženy v tabele
25–28 a obr. 148e–148g. Zvlášť jsou kvantifikovány
milodary jisté a ne zcela jisté (Mil a Mil?).
V použité terminologii je zohledněna taxonomická
nomenklatura podle A. Gentryho a kol. (Gentry – Cluton-Brock – Groves 2004) a aktuální anatomická nomenklatura (Nomina anatomica veterinaria 2017). Použité zkratky a akronymy jsou vysvětleny na příslušných místech, zejména v popiskách k tabelám. Téměř
všechny nálezy bylo možno determinovat a hodnotit
na základě přímého pozorování, pouze tři zvířecí kosti
z den hrobů – artefakt z hr. 7, zub z hr. 43 a lopatka
z hr. 88 – byly determinovány z fotografie. Kosterní nálezy, které se nepodařilo přiřadit k příslušnému zvířecímu druhu nebo rodu, byly klasifikovány do širších kategorií (např. ovce/koza, velký savec, středně velký
savec). V případě prasete je mnohdy obtížné rozlišit domácí a divokou formu; takové nálezy jsou označeny jako
prase neurčené (Sus indet.). Nejistou determinaci označujeme „cf.“.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Zvířecí kosti z hrobů a sídlištních objektů s lidskými kosterními pozůstatky
Hmotnost (gramy)
Sus domesticus
Scapula, dist. / s
2
1
42,4
80–dno; Z 1/2
Ovis/Capra
Premolar 3/4 sup. / s
1
1
2
aa
2
4792
80–dno; Z 1/2
Large Bovini
Metacarpus, dist.
5
1
55,3
DF
2
4792
80–dno; Z 1/2
Sus indet.
Molar
6
1
0,5
2
4793B
80–dno
Unspecified mammal
6
4
0,3
2
4793B
80–dno
Unspecified mammal
Sessamoid
2
1
1
4,19*
neznámé
Bos taurus
Premolar inf. / d
4
1
3,4
4,19*
neznámé
Bos taurus
Metatarsus, df
5
1
11,4
4,19*
neznámé
Bos taurus
Phalanx distalis
4,19*
neznámé
Unspecified mammal
1
1
8,6
6
6
4,9
5
4637
5/2
38: F
dno; pod loktem
Sus domesticus
Scapula, ddf / d
4
1
5,6
5
4632
5/1
38: F
dno; nad loktem
Ovis aries
Scapula, dist. / d
4
1
5,8
5
4627B
0–20
Medium mammal
Costa
5
1
1
0–20
Unspecified mammal
6
1
0,6
dno
Unspecified
4
1
?
dno
Bos taurus
1
1
5,7
5
4627B
7
4912, z fota
10
4816
5/7
66
Premolar 2 sup. / s
Mil
S/Z
C
Mil?
l/k
Mil?
l/k
Artefakty
Počet kostí / fragmentů (N)
dno
Tělní strana
Orientace lopatky
Fragmentace
62
(element, část kosti) /
Pozice milodaru
Tab.
2/535
4792
determinace
Interpretace
Č. nálezu / artefaktu
4798
2
Vrstva; pozice
determinace
Tafonomie
Č. sáčku
2
Anatomická
Zoologická
Stáří, pohlaví
Hrob / objekt
238–264
sa
j
DF,aa
ze
A
a
10
4816
dno
Unspecified mammal
6
1
1,3
11
4645
11/4
69
dno; V 1/2
Bos taurus
Scapula / d
2
1
336,5
Mil
S
11
4645
11/5
69
dno; V 1/2
Large mammal
Costa
4
1
23,4
Mil
S
12
4666
0–20; Z 1/2
Sus domesticus
Tarsale 4 / d
1
1
6,2
sa
12
4666
0–20; Z 1/2
Sus domesticus
Metatarsus 3, prox./ d
4
1
2,5
sa
12
4666
0–20; Z 1/2
Sus domesticus
Metatarsus 4, prox./ d
4
1
3,3
sa
12
4666
0–20; Z 1/2
Sus domesticus
Metapodium, dist.
5
1
2,8
DF,sa
12
4666
0–20; Z 1/2
Sus domesticus
Metapodium, df
5
1
1,6
12
4744
12/13
70
dno
Ovis/Capra (cf. Ovis)
Scapula, dist. / d
2
1
10,7
js
Mil
S
12
4746
12/11
70
dno
Ovis/Capra
Metapodium, dist.
4
1
4,1
DF
Mil
A
12
4666
12/12
70
0–20; Z 1/2
Large mammal
cf. Metapodium, art.
5
1
5,1
12
4744
12/12
70
dno
Large mammal
Metapodium, prox.
5
1
27,1
Mil
A
12
4744
dno
Medium mammal
Costa
6
1
0,4
13
bez č.s.
13/11
71
dno
Sus domesticus
Costa / d
2
3
17,2
13
bez č.s.
13/10
71
dno
Sus domesticus
Scapula, dist. / d
2
1
36,5
13
5122
p.h.
Sus domesticus
Centrotarsale / d
1
1
4
13
5122
13
4693
13
5122
13
5122
13
4692
13
5122
13/9
13/4
71
DN,s
p.h.
Sus domesticus
Metatarsus 3 / d
3
1
9,6
DN
Ovis/Capra
Metacarpus, dist.
5
1
3,3
DF
p.h.
Ovis/Capra
Metacarpus, df
5
1
3,9
j
p.h.
Ovis/Capra
Metatarsus, ddf / s
5
1
4,2
DN,j
Felis silvestris
Metatarsus, dist.
3
1
0,4
DF
6
5
5,8
p.h.
Unspecified mammal
14
4530
dno
Bos taurus
Mandibula+dentes / d
4
1
88,1
o
14
4532
14/9
69
dno; V 1/2
Sus domesticus
Costa, prox. / d
2
2
9
PN,s
14
4532
14/9
69
dno; V 1/2
Sus domesticus
Costa
5
2
0,8
14
4532
14/8
69
dno; V 1/2
Ovis/Capra (cf. Ovis)
Scapula, dist. / d
2
1
26,8
14
4535
20–dno; Z 1/2
Ovis/Capra
Nasale, caudal / d
4
1
2
14
4539
dno
Ovis/Capra
Metatarsus, prox. / s
5
1
2,2
14
4535
20–dno; Z 1/2
Large mammal
Vertebra cervicalis, arc
4
1
12,8
14
4535
15
4594
15
14/7
69
as
ze
DF,aa
l/k
Mil
l/k
P
Mil
A
Mil
A
J
Mil
J
Mil
J,o
Mil
P(š)
A
r
Unspecified mammal
6
1
0,8
Bos taurus
Phalanx proximalis
1
1
24,4
PF
4595
dno; V 1/2
Sus domesticus
Phalanx media
1
1
2,5
PF,sa
tr
15
4595
dno; V 1/2
Ovis/Capra
Molar 1/2 sup. / d
1
1
2,5
15
4595
dno; V 1/2
Large mammal
Neurocranium
6
1
8,1
15
4594
30–dno; Z 1/2
Unspecified mammal
6
1
0,6
16
5044
16/12
v.a. (dno?); Z 1/2
Ovis/Capra
Scapula / s
2
1
4,5
vj
po
18
4807
18/3
dno; za zády
Sus domesticus
Costa (caudal) / d
1-
1
9,5
PN,s
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Mil
Mil
20–dno; Z 1/2
41: B
A
po
30–dno; Z 1/2
15/2
P(š)
hh
dno
71
P
Mil?
sb
Mil?
Mil
Z
239
Bos taurus
Talus / s
1
1
49,2
a
Bos taurus
Talus / d
1
1
49,5
Premolar 2 inf. / s
1
1
5,7
76
dno
Bos taurus
Scapula, dist. / d
2
1
209,8
Mil
S
C
20
5065
20/8
76
dno
Large mammal
Costa
4
1
87,1
Mil
S
20
5065
20/8
76
dno
Large mammal
Costa
5
2
24,3
Mil
S
20
5236
20/6
76
dno
Medium mammal
df
5
1
3,3
20
5065
dno
Unspecified mammal
6
11
10,9
Tab.
Interpretace
Bos taurus
20/7
41: D
Tafonomie
dno; Z 1/2
5065
5055
5055
Zoologická
determinace
Fragmentace
5069
Č. sáčku
20
Hrob / objekt
Orientace lopatky
Stáří, pohlaví
dno
dno
Pozice milodaru
Hmotnost (gramy)
Anatomická
determinace
(element, část kosti) /
Tělní strana
20
19
19
Vrstva; pozice
Mil
Mil
19
5055
dno
Ovis/Capra
Talus / s
2
1
3
Mil
19
5055
dno
Ovis/Capra
Talus / d
1
1
6,1
Mil
21
4610
21
4606
21
4610
22
43121
21/1
67
dno
Bos taurus
Scapula / d
Large mammal
21/2
67
dno
1
1
269,5
6
1
5,3
Large mammal
Costa, dist.
4
2
49,3
Ovis/Capra (cf. Ovis)
Premolar 3 inf. / s
3
1
0,5
DF
ze
Mil
A
r
Mil
S
Mil
S
C
a
22
4571
22/2
67
dno, v.a.; Z 1/2
Ovis/Capra
Scapula, dist. / s
2
1
13,2
sa
Mil
o
C
23
4620
23/8
77
dno; niv.č. 23
Sus indet.
Scapula, dist. / s
2
1
63,7
sa
Mil
J,o
C
23
5232
23/6
77
23
4618
23/7
24
4941
24
4944
24
4937
24/2
75
78
dno
Canis lupus
Incisivus 2 sup. / d
1
1
1,1
dno
Medium mammal
df
5
1
5
ze
Mil
A
A?
povrch; V 1/2
Bos taurus
Tibia, dist. / d
4
1
103,7
DF,aa
dno
Capreolus capreolus
Metatarsus, ddf
4
1
7,9
DN,s
p.h.
Bos/Cervus
Phalanx proximalis
4
1
2,9
aa
dno
Bos taurus
Metatarsus, dist.
5
1
34,6
zásyp; V 1/2
Ovis/Capra (cf. Ovis)
Mandibula+dentes / s
4
1
17,4
zásyp; V 1/2
Cricetus cricetus
Mandibula+dentes / s
1
1
0,3
dno
Bos taurus
Scapula, dist. / s
2
1
Bos taurus
Scapula / d
1
Mil
A
DF
Mil
A
217
DF,a
Mil
l/k
C
1
88,9
j
Mil
Z
C
DF
Mil
A
Mil
A
26
4921
26
4930
26
4930
28
5013
28/6
29
4896
29/4
29
4897
29/2
80
dno
Ovis/Capra
Metatarsus, dist.
5
1
3,3
29
4898
29/3
80
dno
Small mammal
df
4
1
0,6
30
5188
zásyp; V 1/2
Bos taurus
Molar inf.
6
1
0,8
30
5188
zásyp; V 1/2
Bos taurus
Sessamoid
1
1
3,7
30
5180
30/5
80
dno
Canis familiaris
Incisivus 3 sup. / d
1
1
0,8
32
4888
32/8
81
dno
Bos taurus
Scapula, dist. / s
2
1
197,7
a
32
4874
32/7
81
dno
Capreolus capreolus
Metatarsus, dist.
4
1
5,2
DF
Mil
33
5129
33/4
p.h.; V 1/2
Sus indet.
Scapula / d
2
1
26,6
js
Mil?
p.h.; V 1/2
Large mammal
Tibia, pdf / s
5
1
14
Bos taurus
Phalanx media
1
1
10,2
PF,aj
Mil?
Bos taurus
Phalanx proximalis
1
1
21,6
PF
Mil?
l/k
PF
Mil?
J
Mil
V
Mil?
(h)
26/4
80; 44: C nad dnem u Z stěny
33
5129
34
5118
34/1
35
4772
35/3
46: A
35
4772
35/4
46: A
35
4772
p.h., v.a.; Z 1/2
c. 16 cm nade dnem;
u loktů
c. 18 cm nade dnem;
za lebkou
dno
Artefakty
238–264
Počet kostí / fragmentů (N)
Č. nálezu / artefaktu
Zvířecí kosti z hrobů a sídlištních objektů s lidskými kosterními pozůstatky
Bos taurus
Phalanx proximalis
1
1
18,8
Medium mammal
Costa
5
1
0,6
18,8
h
Mil
Mil
A
S
P
A
36
5110
0–dno; sg. 5
Bos taurus
Molar 1/2 inf. / s
1
1
36
5107
0–50; sg. 4
Bos taurus
Atlas
4
1
14,3
36
4844
36/205
82
dno; niv.č. 32
Bos taurus
Scapula / s
1
1
75,4
DF,j
36
4843
36/206
82
niv.č. 20
Bos taurus
Metacarpus, dist. / d
3
1
71,7
DF,sa
36
5107
36/206
36
5104
36
5107
0–50; sg. 4
Unspecified mammal
6
1
1,3
36
5110
0–dno; sg. 5
Unspecified mammal
6
1
0,6
38
5144
38/2
73
dno
Bos taurus
Scapula, dist. / s
2
1
200,4
DF
Mil
S/Z
P
40
4980
40/8
84
dno
Bos taurus
Scapula, dist. / s
2
1
103,5
sa
Mil
J
P
Mil
A
sa
Mil
A
0–50; sg. 4
Sus domesticus
Scapula, dist. / s
4
1
9,8
povrch; V 1/2
Bos taurus
Metacarpus, dist.
5
1
12,6
40
4968
40/5
84
dno
Canis familiaris
Caninus sup. / s
3
1
0,9
40
4971
40/6
84
dno
Medium mammal
df
6
1
1,4
41
4728
41/3
86
dno; niv.č. 28
Bos taurus
Scapula / s
1
1
279,2
240
r
P
DF
sb
Mil
S
P
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Zvířecí kosti z hrobů a sídlištních objektů s lidskými kosterními pozůstatky
PF,a
1
41,5
DF,js
42
5031
42/4
87
dno
Canis familiaris
Caninus sup. / s
1
1
2,3
42
5034
v.a.; V 1/2
Small ruminant
Femur, pe
5
1
1,4
PF
DF
43
4954
43/5
87
dno
Bos taurus
Scapula, dist. / d
2
1
191,9
43
4953?
43/6
87
dno
cf. Bos taurus (f)
Molar
1
1
?
44
4825
44/4
85
dno
Unspecified mammal
6
1
0,5
47
4995
47/4
86
dno
Sus domesticus
2
1
21,8
Scapula / s
47
4995
dno
Unspecified mammal
6
1
0,9
48
4950
48/2
77
dno; V 1/2
Bos taurus
Scapula / s
1
1
300,8
50
5157
50/11
89
dno
Large mammal
df
5
1
12,5
52
5567
52/2
94
dno; před trupem
Sus domesticus
Scapula / s
1-
1
71,7
Premolar 4 sup. / d
52
5569
0–65
Sus indet.
52
5568
V
Unspecified mammal
52
5568
V
Unspecified mammal
53
5788
dno; J 1/2
Unspecified mammal
4
1
1,2
6
2
0,6
7
3
0,6
6
12
6,7
Mil
k/l
C
Mil
Mil
S/Z
C
Mil
Z
C
DF
Mil
V
C(š)
J/V
P
DF,sa
Mil
5627
Cervus elaphus
Radius, prox. / d
5
1
26,8
PF
5639
55/9a
dno; V 1/2
Ovis/Capra (cf. Ovis)
Scapula / d
2
1
18,4
DF,aa
ze
Mil
55
5639
55/9
dno; V 1/2
Ovis/Capra (cf. Ovis)
Phalanx proximalis
1
1
2,9
PF
ze
Mil
55
5634
55/9
dno
Ovis/Capra (cf. Ovis)
Phalanx proximalis
1
1
2,4
PF
ze
Mil
55
5634
55/9
v.a.
Ovis/Capra
Costa, pdf / d
4
4
8,1
sa
ze, r
Mil
55
5635
55/9
dno
Ovis/Capra (cf. Ovis)
Phalanx media
1
1
1,3
PF
55
5635
55/9
dno
Ovis/Capra
Phalanx distalis
1
1
0,9
5573
0–40; V
Sus indet.
Caninus inf.
6
1
0,4
5699
55/7
92
pod levou dlaní
Small ruminant
Metatarsus, ddf
5
1
5,3
56
5646
56/2
93
dno; před trupem
Ovis/Capra
Scapula / s
4
1
13,9
0,4
56
5575
0–40
Unspecified mammal
6
1
57
5790
0–20; SV 1/2
Sus domesticus
Molar 3 decid. sup. / d
1
1
0,7
57
5863
dno
Ovis/Capra (cf. Ovis)
Scapula / s
2
1
25,4
57
5797
20–40
Ovis/Capra
Molar
6
1
0,1
57/4
93
57
5797
20–40
Ovis/Capra
Molar 1/2 sup. / d
5
1
0,9
57
5863
57/5
93
dno
Ovis/Capra
Costa (caudal) / d
3
1
5,4
57
5863
57/5
93
dno
Ovis/Capra
Costa (caudal) / d
3
2
14,3
57
5797
20–40
Sus indet.
Molar 1 decid. sup. / d
1
1
0,4
57
5790
0–20; SV 1/2
Large mammal
df
57
5804
20–40; J 1/2
Large mammal
57
5863
dno
Medium mammal
57
5790
0–20; SV 1/2
Unspecified mammal
57/5
93
Costa
6
1
7,7
6
1
3,2
6
2
1,4
6
1
0,9
Mil
Mil
ss
DN
Mil
r
l/k
Mil
m.
Mil
m.
Mil
m.
Mil
m.
S
sa
r
sc
ss
57
5863
dno
Unspecified mammal
7
8
0,4
5872
58/2
89
dno; SZ část
Sus domesticus
Scapula / s
2
1
35,6
sa
Mil
58
5873
58/1
89
dno
Ovis/Capra
Metatarsus, dist.
5
1
6,1
DF
Mil
58
5875
zásyp; V 1/2
Unspecified mammal
6
2
0,3
59
5742
59/5
95
dno
Bos taurus
Scapula / d
2
1
240
6002
60/4
95
dno
Bos taurus
Scapula, dist. / d
2
1
268,1
60
6008
dno, v.a.
Bos taurus
Humerus, ddf / s
5
1
16,2
DF
P
A
Mil
S
C
Mil
V
P
Mil
V
60
6011
dno
Sus domesticus
Costa / d
1
2
17,9
PN,js
60
6016
zásyp
Ovis/Capra
Molar sup. / s
1-
1
4
aa
60
6008
dno, v.a.
Unspecified mammal
6
1
0,5
60
6016
zásyp
Unspecified mammal
6
1
0,1
61
2851
61/1b
92
dno, v.a.
Small mammal
df
6
1
1
Mil
A
61
2851
61/1a
92
dno, v.a.
Small mammal
df
6
1
0,9
Mil
A
62
5700
62/1
94
Ovis/Capra
Metacarpus, dist. / d
3
1
16,3
Mil
A
62
5581
5
1
2
60/5
95
A
Mil
58
60
A
ss
54
55
A
Mil
55
55
A
Mil
DN,j
Artefakty
23,5
1
Orientace lopatky
1
Scapula / d
Pozice milodaru
1
Sus domesticus
Interpretace
Phalanx proximalis
dno
Anatomická
determinace
(element, část kosti) /
Tělní strana
Tafonomie
Hmotnost (gramy)
Bos taurus
87
Zoologická
determinace
Stáří, pohlaví
Počet kostí / fragmentů (N)
0–dno; V 1/2
42/5
Vrstva; pozice
Fragmentace
Tab.
5117
5032
Č. sáčku
41
42
Hrob / objekt
Č. nálezu / artefaktu
238–264
0–60; Z
Unspecified mammal
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
DF
r
241
Zvířecí kosti z hrobů a sídlištních objektů s lidskými kosterními pozůstatky
Stáří, pohlaví
Caninus inf. / s
4
1
2,7
m,aa
Sus scrofa
Radius, pdf / d
4
1
13
64
5924
Costa
4
3
131,6
64
5924
6
3
2,2
65
5579
65
5654
66
5675
67
5942
67
5942
68
5580
68
5659
68
64/4
67/3
97
dno
Large mammal
dno
Unspecified mammal
Bos taurus
Molar 1 inf. / s
1
1
18,4
roh hr. jámy
Sus indet.
Vertebra lumbalis
1-
1
30,8
v.a.
Bos taurus
Molar/premolar
5
1
1,1
dno
Sus domesticus
Scapula / s
2
1
43,3
dno
Large mammal
6
1
1,6
Mil
S
DF,a
Mil
S
j
Mil?
0–70; Z
Ovis/Capra
Molar 3 decid. sup. / s
2
1
1,2
v.a. (dno?)
Sus indet.
Scapula, dist. / s
4
1
6,2
5580
0–70; Z
Medium mammal
df
5
1
1,4
68
5580
0–70; Z
Unspecified mammal
Dens
6
1
0,4
69
5830
dno
Ovis/Capra
Ilium+acetabulum / d
2
1
8,2
js
69
5830
dno
Ovis/Capra
Femur, dist. / d
2
1
19
DN,js
69
5835
69
5836
69
5835
68/7
69/2
71
5772
77
3025
77/1
78
3005
78/5
97
103
dno, v.a.
Large mammal
6
1
1,6
dno
Medium mammal
df
5
1
3,5
dno, v.a.
Medium mammal
df
6
1
0,4
dno, v.a.
Bos taurus
Calcaneus, art / d
5
1
6,2
dno
Bos taurus
Scapula / d
1
1
238
DF,a
Bos taurus
Scapula / s
4
1
100,4
aa
101; 53: E 31–48; SZ roh
Tafonomie
Tab.
96
Artefakty
Hmotnost (gramy)
Sus domesticus
v.a.
Anatomická
determinace
(element, část kosti) /
Tělní strana
Orientace lopatky
Počet kostí / fragmentů (N)
nad obj.?
5925
Zoologická
determinace
Pozice milodaru
Fragmentace
5586
Vrstva; pozice
Interpretace
Č. sáčku
64
64
Č. nálezu / artefaktu
Hrob / objekt
238–264
C
r
Mil
Mil
A
Z
P
Mil S/Z(h)
78
3001
78/2a
101
dno; v nádobě
Ovis/Capra
Metatarsus / s
3
1
12,3
aa
Mil
A
79
3025
79/5
96
dno, v.a.
Ovis/Capra
Metapodium, dist.
5
1
2,8
DF
Mil
A
82
2873
82/4
v.a. (dno?)
Sus domesticus
Scapula, dist. / s
2
1
30
DF,sa
Mil?
ze
84
2891
v.a.
Equus caballus
Talus / d
4
1
21,4
86
3072
86/1
105
dno
Bos taurus
Scapula / d
2
1
247,7
DF
Mil
V
87
3016
87/4
32
dno; za lebkou
Bos taurus
Phalanx media
1
1
20
PF,aa
Mil
J
P
87
3016
87/2
106
v.a.
Unspecified mammal
6
1
2
Mil
88
dle fota
88/1
106
dno; za lebkou
cf. Ovis/Capra (f)
Scapula / s
2
1
?
Mil
J
P
91/4a
108
Mil
V
P
Mil
l/k
dno
Bos taurus
Scapula / d
1-
1
180,3
0–70; Z 1/2
Cervus elaphus
Molar
4
1
2,4
dno
Large mammal
Costa, dist. / d
2
1
34,5
0–70; Z 1/2
Unspecified mammal
6
3
1,7
6315
dno
Rodentia
6315
dno
Large mammal
91
3588
91
3542
91
3588
91
3542
92
92
91/4b
108
1
1
0,1
6
1
4,5
93
není
Bos taurus
Scapula / s
1-
1
316,2
93
není
Ovis/Capra
Molar inf.
4
1
8,7
93
024
Large mammal
5
1
11
93
024
Large mammal
Costa
6
1
2,1
93/1
103
Praemaxilla+dens / d
dno; u J rohu
A
h
DF,a
Mil
PN,DN
h
J
P
93
024
6
1
0,5
94
2193
40–55, v.a.
cf. Apodemus sp.
Femur / d
0
1
0,1
94
2193
40–55, v.a.
Crocidura leucodon
Cranium+dentes / sd
4
1
0,1
95
3740
95/3
109, 110
dno
Sus indet.
Caninus inf. / d
2
1
7,8
a,m
M
A
95
3759
95/3
109, 110
zásyp
Sus indet.
Caninus inf.
6
2
1,1
a,m
Mil
A
Unspecified mammal
h
95
3741
95/4
109
5 cm nad dnem
Large mammal
df
6
1
1,7
Mil
A
95
3757
95/4a
109
zásyp
Large/med. mammal
ddf
6
1
1,6
Mil
A
2217
6030
40–dno; Z 1/2
Bos taurus
Talus / s
1
1
37,4
2217
5978
0–20; sg. 2
Sus domesticus
Phalanx proximalis
1
1
3,1
2217
6029
20–40; Z 1/2
Ovis/Capra
Femur, ddf / d
5
1
8,1
2217
5947
dno
Ovis/Capra
Metatarsus
5
2
2,7
2217
5978
0–20; sg. 2
Sus indet.
Atlas, arcus
5
1
5,3
2217
5951
dno, v.a.
Sus indet.
Humerus / s
2
1
1,6
2217
5978
0–20; sg. 2
Large mammal
df
5
1
36,5
242
r
PF
ss
aj
sb
nvj
sh
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Zvířecí kosti z hrobů a sídlištních objektů s lidskými kosterními pozůstatky
1
1,5
A
2217
5986
5986a
116
pod lebkou
Large mammal
6
1
1
A
2412
6504
dno
Equus caballus
Phalanx media
1
1
45,8
2412
6600
0–40; V 1/2
Bos taurus
Atlas
4
1
59,7
2412
6609
2412
6600
2412
6609
6600a
116
PF
0–40; V 1/2
Bos taurus
Atlas, articular
5
1
13,3
0–40; V 1/2
Bos taurus
Scapula, prox. / d
4
1
49,4
0–40; V 1/2
Bos taurus
Humerus, prox. / d
4
1
254,3
PP
Mil?
sc
A
2412
6565
40–60; JZ 1/2
Bos taurus
Humerus, dist. / d
4
1
74,9
DF
ss
2412
6614
40–60; V 1/2
Bos taurus
Phalanx media
1
1
21,7
PF
p
2412
6512
dno; niv.č. 32
Sus domesticus
Caninus inf. / d
5
1
3,5
m
2412
6600
0–40; V 1/2
Sus domesticus
Scapula, ddf / s
4
1
7,9
17,7
6512
117
2412
6600
0–40; V 1/2
Sus domesticus
Ulna / d
2
1
6615
nad ko.; V 1/2
Ovis/Capra
Atlas
1
1
8
SN,j
2412
6615
nad ko.; V 1/2
Ovis/Capra
Vertebra lumbalis
1
1
3,9
DIN,j
nad ko.; V 1/2
Ovis/Capra
Vertebra lumbalis
1
1
4,6
DIN,j
0–40; V 1/2
Ovis/Capra
Metacarpus, prox. / d
5
1
2
aa
0–40; SZ část
Ovis/Capra
Talus / d
1
1
4,1
3,1
6615
2412
6600
2412
6528
6600b
117
2412
6609
0–40; V 1/2
Canis familiaris
Mandibula, alveolar
6
1
2412
6609
0–40; V 1/2
Sus indet.
Costa, prox. / s
4
1
8
2412
6528
0–40; SZ část
Sus indet.
Radius, df
5
1
3,9
Mil?
r
r
A
sc
2412
6592
60–dno
Cervus elaphus
Antler
5
1
65,5
2412
6571
60–dno; JZ 1/2
Cervus elaphus
Antler
6
2
10
2412
6579
60–dno; SZ část
Cervus elaphus
Antler
6
2
22,2
ss
2412
6614
40–60; V 1/2
Cervus elaphus
Scapula, caudal / s
6
1
12
ss, š
6592
116
2412
6514
dno
Cervus elaphus
Talus / d
1
1
53
2412
6579
60–dno; SZ část
Buteo buteo
Tibiotarsus, dist. / d
4
1
1,1
2412
6528
2412
6600
2412
A
sb
Mil?
a
sc
0–40; SZ část
Large mammal
6
1
5,7
0–40; V 1/2
Large mammal
6
1
5,1
6577
40–60; SZ část
Large mammal
6
1
4,4
sb
2412
6593
60–dno; SZ část
Large mammal
6
1
9,5
sb
2412
6528
0–40; SZ část
Large mammal
6
1
10,3
6600c
117
Temporale
ss
A
2412
6614
40–60; V 1/2
Large mammal
Scapula, caudal / s
5
1
13,9
š
2412
6600
0–40; V 1/2
Large mammal
Scapula
6
3
22,2
š
4,5
2412
6614
40–60; V 1/2
Large mammal
Scapula
6
1
2412
6579
60–dno; SZ část
Large mammal
Radius, df
6
1
7,5
2412
6571
60–dno; JZ 1/2
Medium mammal
df
5
1
2,5
2412
6598
0–40; SZ část
Medium mammal
Scapula
6
1
1,2
ss
2412
6562
20–40; JZ 1/2
Medium mammal
Scapula, caudal
5
1
4,1
sc
ss
2412
6528
0–40; SZ část
Unspecified mammal
6
1
2,5
2412
6598
0–40; SZ část
Unspecified mammal
6
3
2,4
ss
2412
6573
60–dno; JZ
Unspecified mammal
5
1
5,7
sb
Unspecified mammal
6
9
7,4
sb
Unspecified mammal
6
1
2,3
ss
1
3
2412
6571
3/08
není
2023
5093
2023
5082
2023
5093
2023
2023
60–dno; JZ 1/2
3/08(99)
117
20–dno; SV 1/2
Bos taurus
Nasale
5
niv.č. 15
Bos taurus
Costa, pdf / d
4
1
21,5
20–dno; SV 1/2
Bos taurus
Ulna, prox. / s
2
1
26,8
5192
0-dno
Bos taurus
Metacarpus, df
5
1
18,6
5192
0-dno
Bos taurus
Phalanx prox., pe
8
1
2,4
PN,j
2023
5192
0-dno
Bos taurus
Phalanx proximalis
1
1
14
PF
2023
5093
20–dno; SV 1/2
Bos taurus
Phalanx proximalis
1
1
27,9
PF,aa
2023
5093
20–dno; SV 1/2
Bos taurus
Phalanx proximalis
1
1
14,9
PF,s
2023
5093
20–dno; SV 1/2
Bos taurus
Phalanx proximalis
1
1
11,3
PP,j
5082
116
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
A
sb
2412
2412
Artefakty
6
Orientace lopatky
11,4
Large mammal
Pozice milodaru
1
pod lebkou
Interpretace
6
116
Anatomická
determinace
(element, část kosti) /
Tělní strana
Tafonomie
Hmotnost (gramy)
Large mammal
5986b
Zoologická
determinace
Stáří, pohlaví
Počet kostí / fragmentů (N)
20–40; V 1/2
5986
Vrstva; pozice
Fragmentace
Tab.
6026
2217
Č. sáčku
2217
Hrob / objekt
Č. nálezu / artefaktu
238–264
A
A
PN,j
hh
r
hh
243
Zvířecí kosti z hrobů a sídlištních objektů s lidskými kosterními pozůstatky
17,7
PF
2
17,7
PFl,js
2023
5093
20–dno; SV 1/2
Bos taurus
Phalanx media
1
1
39,8
PF,a
2023
5093
20–dno; SV 1/2
Bos taurus
Phalanx media
1
1
15,8
PF,a
2023
5093
20–dno; SV 1/2
Bos taurus
Phalanx media
1
1
8,9
PP,j
2023
5093
20–dno; SV 1/2
Bos taurus
Phalanx distalis
1
1
21,1
a
2023
5093
20–dno; SV 1/2
Bos taurus
Phalanx distalis
1
1
21,4
a
2023
5093
20–dno; SV 1/2
Bos taurus
Phalanx distalis
1
1
27,1
a
2023
5093
20–dno; SV 1/2
Bos taurus
Phalanx distalis
1
1
27,3
a
2023
5093
20–dno; SV 1/2
Bos taurus
Phalanx distalis
1
1
13,1
as
2023
5093
20–dno; SV 1/2
Bos taurus
Phalanx distalis
1-
1
22
a
2023
5093
20–dno; SV 1/2
Bos taurus
Sessamoid
1
1
3,7
2023
5093
20–dno; SV 1/2
Bos taurus
Sessamoid
1
2
6,1
2023
5093
20–dno; SV 1/2
Sus domesticus
Costa / d
2
1
5,8
2023
5192
0–dno
Sus domesticus
Metacarpus 4, prox. / d
5
1
3,4
2023
5192
0–dno
Sus domesticus
Talus / s
1
1
14,8
2023
5192
0–dno
Sus domesticus
Metatarsus 4, prox.
5
1
1,6
2023
5093
20–dno; SV 1/2
Sus domesticus
Phalanx proximalis
0
1
1,5
PN,j
2023
5093
20–dno; SV 1/2
Sus domesticus
Phalanx proximalis
0
1
1,1
PN,j
2023
5093
20–dno; SV 1/2
Sus domesticus
Phalanx proximalis
1
1
4,3
PF
hh
2023
5093
20–dno; SV 1/2
Sus domesticus
Phalanx proximalis
1
1
5,9
PF
hh
0–dno
Ovis/Capra
Carpale ulnare / d
1
1
0,7
20–dno
Ovis/Capra
Metacarpus, dist.
5
1
3,5
DF
n
Tab.
5192
2023
5096
2023
5093
20–dno; SV 1/2
Ovis/Capra
Ilium / s
1
1
0,9
2023
5093
20–dno; SV 1/2
Ovis/Capra
Metatarsus, df
3
1
3,2
vj
2023
5192
0–dno
Ovis/Capra
Phalanx proximalis
1
1
1,6
PF
2023
5093
20–dno; SV 1/2
Ovis/Capra
Phalanx proximalis
1
1
1,9
PF
2023
5093
20–dno; SV 1/2
Ovis/Capra
Phalanx proximalis
1
1
2
PF
2023
5093
20–dno; SV 1/2
Ovis/Capra
Phalanx proximalis
1
1
1,8
PF
2023
5093
20–dno; SV 1/2
Ovis/Capra
Phalanx proximalis
1
1
1,7
PF
2023
5093
20–dno; SV 1/2
Ovis/Capra
Phalanx proximalis
3
1
0,6
PN,j
2023
5097
20–dno
Sus indet.
Caninus inf. / d
5
1
2,9
m
2023
5093
20–dno; SV 1/2
Cervus elaphus
Antler
5
1
13,9
niv.č. 14
Cervus elaphus
Antler
5
1
82,2
20–dno; SV 1/2
Bos/Cervus
Talus / d
1
1
39,2
2023
5078
2023
5093
5097a
5078
117
117
116
117
20–dno
Large mammal (cf. Bos) Femur, caput
5
1
5,3
2023
5192
117
0–dno
Large mammal
df
6
1
2,4
2023
5093
20–dno; SV 1/2
Large mammal
Vertebra thoracica
2
1
41,7
DIN
2023
5093
20–dno; SV 1/2
Large mammal
Costa / d
3
1
13,8
aj
2023
5093
20–dno; SV 1/2
Large mammal
Costa
5
3
17
117
2023
5192
0–dno
Medium mammal
df
6
1
1,1
2023
5093
20–dno; SV 1/2
Medium mammal
df
6
1
1,5
2023
5091
niv.č. 21
Medium mammal
df
6
1
1,1
2023
5093
20–dno; SV 1/2
Medium mammal
Vertebra thoracica
5
1
1,2
2023
5093
20–dno; SV 1/2
Medium mammal
Costa
5
1
6,3
2023
5093
20–dno; SV 1/2
Medium mammal
Costa
6
2
4,6
12,2
2023
5192
2023
5097
2023
2023
5192b
0–dno
Unspecified mammal
6
22
20–dno
Unspecified mammal
6
1
0,8
5093
20–dno; SV 1/2
Unspecified mammal
6
18
10,9
5093
20–dno; SV 1/2
Unspecified mammal
6
1
0,6
5097b
A
A
A
2023 5093, 5192 5093, 5192
5192a
hh
r
2023
5096
Artefakty
1
1
Orientace lopatky
1
Phalanx media
Pozice milodaru
Phalanx media
Bos taurus
Interpretace
Bos taurus
0–dno
Anatomická
determinace
(element, část kosti) /
Tělní strana
Tafonomie
Hmotnost (gramy)
0–dno
5192
Zoologická
determinace
Stáří, pohlaví
Počet kostí / fragmentů (N)
5192
2023
Vrstva; pozice
Fragmentace
Č. sáčku
2023
Č. nálezu / artefaktu
Hrob / objekt
238–264
aa
A
A
A
?
sb
Tabela 23. Mikulovice. Přehled všech zvířecích kosterních nálezů z analyzovaných objektů s lidskými pozůstatky. Řazeno dle čísel hrobů/objektů, zoologické a anatomické logiky. — Table 23. Mikulovice. List of all animal bone finds found in analysed features with human remains. Ordered according to grave/feature numbers,
zoological and anatomical logic.
244
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Zvířecí kosti z hrobů a sídlištních objektů s lidskými kosterními pozůstatky
238–264
Akronymy k tabele 23: Hrob: *pochází z hrobu 4 nebo 19; Vrstva, pozice: hr. = hrobové, J = jižní, JZ = jihozápadní, ko. = kostra, niv.č. = nivelizační číslo, p.h. =
preparace hrobu, S = severní, sg. = segment, SV = severovýchodní, SZ = severozápadní, V = východní, v.a. = vytříděno z antropologického materiálu, Z = západní,
hloubka je uváděna v cm; Zoologická determinace: české ekvivalenty viz tabela 22, (f) = determinace z fota; Anatomická determinace: arc = arcus, ddf = dist.
diafýza, decid. = deciduus, df = diafýza, dist. = distální, inf. = inferior, pdf = prox. diafýza, pe = prox. epifýza, prox. = proximální, sup. = superior; Tělní strana:
d = pravá (dextra), s = levá (sinistra); Fragmentace (zachovalost): 0 = celá kost bez epifýz, 1 = celý element, 1- = téměř celá kost (lehce narušená), 2 =
c. ¾ kosti, 3 = c. půl kosti, 4 = c. ¼ kosti, 5 = fragment, 6 = malý fragment; Stáří / pohlaví: a = adultní, aa = asi adultní, DF = dist. epifýza přirostlá, DIN = discus
vertebrae nepřirostlý, DN = dist. epifýza nepřirostlá, j = juvenilní, js = juvenilní/subadultní, m = samec, PF = prox. epifýza přirostlá, PN = prox. epifýza nepřirostlá,
PP = prox. epifýza právě přirostlá, o = starý, s = subadultní, sa = subadultní/adultní, SN = šev nesrostlý, vj = velmi juvenilní; Tafonomie: as = asi spáleno, hh =
ohlodáno hlodavcem, p = okus (asi psem), po = asi okus, r = zářez, sb = spáleno do bílé barvy, sc = spáleno do černa, sh = spáleno do hněda, ss = spáleno
do šeda, š = podélné šrámy (stopy po broušení?, řeznictví?), tr = možná stráveno psem, ze = zelená barva od bronzu; Interpretace: Mil = milodar, Mil? = milodar?,
h = drobní hrabaví obratlovci; Pozice lopatky: uvedena je světová strana (S, J, Z, V), l/k = poblíž kolen/loktů, m. = na míse, o. = před obličejem, (h) = ve vyšších
vrstvách; Orientace lopatky: C = hřeben (spina scapulae) nahoře, P = plocha nahoře, (š) = šikmo; Artefakty: A = artefakt.
Acronyms to the Table 23: Hrob (Grave): *originate either from grave 4 or 19; Vrstva, pozice (Layer, position): hr. = grave, J = south, JZ = southwest, ko. =
skeleton, niv.č. = levelling number, p.h. = preparation of grave, S = north, sg. = segment, SV = northeast, SZ = northwest, V = east, v.a. = selected from anthropological material, Z = west, the depth is in cm; Zoologická determinace (Zoological determination): for Czech equivalents see Table 22, (f) = determination according to photo; Anatomická determinace (Anatomical determination): arc = arcus, ddf = dist. diaphysis, decid. = deciduus, df = diaphysis, dist. = distal, inf. =
inferior, pdf = prox. diaphysis, pe = prox. epiphysis, prox. = proximal, sup. = superior; Tělní strana (Body side): d = right (dextra), s = left (sinistra); Fragmentace
(Fragmentation, preservation): 0 = whole bone without epiphyses, 1 = whole bone, 1- = almost whole bone (slightly damaged), 2 = c. ¾ of bone, 3 = c. half
of bone, 4 = c. ¼ of bone, 5 = fragment, 6 = small fragment; Stáří / pohlaví (Age/sex): a = adult, aa = probably adult, DF = dist. epiphysis fused, DIN = discus
vertebrae unfused, DN = dist. epiphysis unfused, j = juvenile, js = juvenile/subadult, m = male, PF = prox. epiphysis fused, PN = prox. epiphysis unfused, PP =
prox. epiphysis just fused, o = old, s = subadult, sa = subadult/adult, SN = sutura unfused, vj = very juvenile; Tafonomie (Taphonomy): as = probably burned,
hh = gnawed by rodent, p = gnawing (probably by dog), po = probable gnawing, r = cut, sb = burned to white colour, sc = burned to black colour, sh = burned
to brown colour, ss = burned to grey colour, š = longitudinal scars (brushing?, butchering?), tr = perhaps digested by dog, ze = green colour from bronze; Interpretace (Interpretation): Mil = offering, Mil? = offering?, h = small terrestrial vertebrates; Pozice lopatky (Position of scapula): cardinal directions (S, J, Z, V, see
above), l/k = near knees/elbows, m. = on the bowl, o. = in front of face, (h) = in higher stratigraphic levels; Orientace lopatky (Orientation of scapula): C = spina
(crista scapulae) up, P = flat side up, (š) = askew; Artefakty (Artefacts): A = artefact.
11.4.2.2. Poznámka k datování kostí
Intencionálně vložené kosti lze spolehlivě datovat do starší
doby bronzové (únětická kultura), nicméně kosti ze zásypu hrobů mohou mít obecně různý (i směsný) původ.
I když se připouští možnost kontaminace zásypu hrobů
artefakty jiných období, v Mikulovicích keramické nebo
jiné kontaminace zjištěny nebyly, přestože v prostoru výzkumu byly poměrně hojné i objekty a nálezy jiných období, zejména doby halštatské. Poměrně početné datovatelné keramické střepy ze zásypů hrobů, byly vždy datovány do starší doby bronzové (cf. kap. 11.1.8). Proto sem
a priori datujeme také všechny nálezy kostí, ovšem kromě
drobných zemních obratlovců. Původ neintencionálního
kosterního materiálu v zásypech lze hledat v sídlištním
odpadu z prostorově souvisejícího únětického sídliště.
Drobní, zejména hrabaví savci mohou snadno představovat pozdější intruzi, přesto dokládají holocenní výskyt příslušného taxonu v daném místě.
11.4.3. Analýza materiálu z Mikulovic
11.4.3.1. Struktura souboru
Celkem bylo v rámci pohřebiště a čtyř zde analyzovaných sídlištních objektů s lidskými kosterními pozůstatky nalezeno a vyhodnoceno 435 nálezů zvířecích
kostí (266 v hrobech, 168 v sídlištních objektech) vážících celkem ca 8 kg (6,3 kg v hrobech, 1,7 kg v sídlištních objektech). Výsledný počet neartefaktuálních nálezů v hrobech interpretovaných jako milodar nebo
milodar? je 83 z celkového počtu 266 kosterních nálezů
(tj. ca 31 %). To představuje zhruba 5,3 kg z celkového
množství 6,3 kg (ca 84 %). Tento procentuální nepoměr
plyne z faktu, že většina nápadnějších a větších nálezů
představuje intencionální přídavky, zatímco příměs je
tvořena zpravidla drobnými fragmenty. Kromě mnohem
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
vyšší míry fragmentace bylo u některých kostí přimíšených v zásypech hrobů zjištěno opálení (u milodarů se
nevyskytuje) a patrně i okus psem (u milodarů není
spolehlivě potvrzeno), což se také považuje za znak sídlištního odpadu (viz níže). V rámci všech osteologických
nálezů pocházejících spolehlivě z den hrobových jam
(N = 165; 5,6 kg) představují milodary včetně artefaktů
60 % (N = 99) a milodary bez artefaktů 44 % (N = 73); resp.
dle hmotnosti ca 95 % a 91 % (hm. ca 5,3 kg a 5,1 kg).
Artefakty nalezené v hrobech (tj. 32 jistých artefaktů
a jeden potenciální artefakt) jsou téměř všechny považovány za intencionální součást hrobové výbavy (nástroje, součást kroje, šperky atp.) a tvoří 12 % osteologických nálezů z pohřebiště (cf. kap. 11.5). Dalších
15 artefaktů pochází ze sídlištních objektů s lidskými
kosterními pozůstatky, jejich interpretace jako intencionální součást pohřbu je ale většinou nepravděpodobná, podobně jako je tomu u ostatních artefaktů a ekofaktů z těchto objektů. Hrabaví savci celkově zabírají
zcela zanedbatelné procento (pod 1 %) (tabela 22, 23).
Zvířecí kosti neartefaktuální povahy představující
milodar spadají do tří hlavních kategorií: (1) lopatky,
(2) prstní články (falangy) + hleznové kosti (astragaly) a (3) žebra. Každá z těchto kategorií milodarů
může mít odlišný význam a představovat tak jiný fenomén. S ohledem na to a na skutečnost, že jsou podobné nálezy známy i z řady jiných únětických nekropolí, budou zde jednotlivé kategorie analyzovány
samostatně. Ostatní typy nálezů jsou analyzovány
v navazujících odstavcích. Tři z hrobů s některým
z uvedených kategorií milodarů (hr. 11, 28, 64) obsahují více než jednu kostru, přičemž není jasné, které
z koster milodar patří. Z toho důvodu se mohou statistiky vypočítané na základě počtu hrobů a počtu pohřbů mírně lišit. Kostěné artefakty jsou začleněny do
souhrnné tabulky (tabela 23), ale podrobně jsou pojednány v samostatné kapitole (kap. 11.5).
245
Zvířecí kosti z hrobů a sídlištních objektů s lidskými kosterními pozůstatky
20
18
16
14
12
10
8
6
4
2
0
70
b
60
50
% počtu hrobů
počet hrobů
a
238–264
muž + muž?
žena + žena?
milodary obecně
16
18
lopatky
40
30
20
10
0
dítě + dospívající
?
dítě + dospívající
?
8
4
milodary obecně
57
60
27
50
muž + muž?
žena + žena?
15
16
5
3
lopatky
54
53
17
38
žebra
4
4
1
2
žebra
14
13
3
25
falangy+astragaly
1
3
2
0
falangy+astragaly
4
10
7
0
35
c
70
d
30
60
50
% počtu hrobů
počet hrobů
25
20
15
10
5
0
40
30
20
10
0
A
B
C
D
mimo skupiny
A
B
C
D
mimo skupiny
milodary obecně
29
4
6
5
2
milodary obecně
58
57
33
36
29
lopatky
24
4
5
4
2
lopatky
48
57
28
29
29
žebra
6
2
2
0
1
žebra
12
29
11
0
14
falangy+astragaly
4
1
0
1
0
falangy+astragaly
8
14
0
7
0
počet milodarů
e
45
40
35
30
25
20
15
10
5
0
Obr. 148a. Mikulovice. Počty hrobů s jednotlivými typy milodarů v závislosti
na pohlaví/věku pohřbené osoby. Podle dat z tabely 24. Hroby s milodary zvýrazněny tmavší barvou, hroby s milodary? zvýrazněny světlejší barvou.
Fig. 148a. Mikulovice. Number of graves with individual types of offerings
in connection with the age/sex of the buried individual. Based on data from
Table 24. Graves with offerings highlighted by a darker colour, graves with
offerings? highlighted by a lighter colour.
lopatky
žebra
falangy + astragaly
prase
13
4
0
ovce/koza
9
2
3
tur*
19
5
6
Obr. 148c. Mikulovice. Počty hrobů s jednotlivými typy milodarů v závislosti
na příslušnosti ke skupině A–D. Ostatní jako v obr. 148a. — Fig. 148c. Mikulovice. Number of graves with individual types of offerings in connection with
their affiliation to group A–D. Others as in Fig. 148a.
25
f
počet milodarů
20
15
Obr. 148d. Mikulovice. Procentuální podíl hrobů s jednotlivými typy milodarů
v rámci jednotlivých skupin A–D. Ostatní jako v obr. 148a. — Fig. 148d. Mikulovice. Percentage of graves with individual types of offerings in individual
groups A–D. Others as in Fig. 148a.
10
5
0
muž + muž?
žena + žena?
dítě + dospívající
?
prase
4
6
6
1
ovce/koza
5
7
2
0
13
11
3
3
tur*
počet milodarů
g
Obr. 148e. Mikulovice. Zastoupení zvířecích druhu v jednotlivých kategoriích
milodarů. Kvantifikováno podle součtu počtů milodarů + milodarů?, dle dat
z tabela 25–28. *Započítána i žebra neurčených velkých savců (pravděpodobně tura). — Fig. 148e. Mikulovice. Representation of animal species
in individual categories of offerings. Quantified by the sum of offerings + offerings? according to data from Table 25–28. *The ribs of large undetermined mammals (probably cattle) are also included.
40
35
30
25
20
15
10
5
0
prase
Obr. 148f. Mikulovice. Zastoupení zvířecích druhu v milodarech v závislosti na
pohlaví/věku pohřbené osoby (prostý součet všech tří kategorií milodarů).
Ostatní jako v obr. 148e. — Fig. 148f. Mikulovice. Representation of animal
species in offerings in connection with the age/sex of the buried individual
(the simple sum of all three categories of offerings). Others as in Fig. 148e.
A
B
C
D
mimo skupiny
11
1
4
1
0
ovce/koza
7
7
0
0
0
tur*
20
0
3
4
3
11.4.3.2. Lopatky (scapulae)
Přítomnost zvířecích lopatek v únětických hrobech je
fenomén známý již delší dobu (viz níže). V hrobech z Mikulovic byly přítomny „velké lopatky“ turů a „menší
lopatky“ ovcí/koz a prasat. Fotograficky jsou nálezy
z Mikulovic dokumentovány na obr. 149–152.
246
Obr. 148b. Mikulovice. Procentuální podíl hrobů s jednotlivými typy milodarů
v rámci jednotlivých kategorií pohlaví/věku pohřbené osoby. Ostatní jako v obr.
148a. — Fig. 148b. Mikulovice. Percentage of graves with individual types of
offerings in connection with the age/sex of the buried individual. Others as in
Fig. 148a.
Obr. 148g. Mikulovice. Zastoupení jednotlivých zvířecích druhů v milodarech
v závislosti na příslušnosti ke skupině A–D. Ostatní jako v obr. 148e–148f.
Fig. 148g. Mikulovice. Representation of individual animal species in offerings
in connection with their affiliation to group A–D. Others as in Fig. 148e–148f.
Uložení. Téměř u všech lopatek je dokumentovaná
přesná pozice (fotograficky, kresebně) nebo je alespoň
známo, že byly získány při preparaci lidské kostry, to
znamená, že pocházejí ze dna hrobové jámy. Případy lopatek spolehlivě dokumentovaných v kontextu lidské
kostry jsou zařazeny jako milodar (Mil). Podobně lokalizované, ale příliš malými fragmenty reprezentované
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Zvířecí kosti z hrobů a sídlištních objektů s lidskými kosterními pozůstatky
238–264
Obr. 149. Mikulovice. Dokumentace „velkých“ lopatek turů nalezených v hrobech na pohřebišti (první část). Patrná je dobrá zachovalost lopatek. Čísla nálezů odpovídají katalogovým číslům. Řazeno dle čísel hrobů. Měřítko: 1 dílek = 1 cm. Foto R. Kyselý. — Fig. 149. Mikulovice. Documentation of “large” scapulae of cattle
found in graves at the cemetery (first part). The good state of preservation of scapulae is apparent. Find numbers correspond to catalogue numbers. Ordered by
grave number. Scale: 1 segment = 1 cm. Photo by R. Kyselý.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
247
Zvířecí kosti z hrobů a sídlištních objektů s lidskými kosterními pozůstatky
238–264
Obr. 150. Mikulovice. Dokumentace „velkých“ lopatek turů nalezených v hrobech na pohřebišti (druhá část). Ostatní jako v obr. 149. Foto R. Kyselý.
Fig. 150. Mikulovice. Documentation of “large” scapulae of cattle found in graves at the cemetery (second part). Others as in Fig. 149. Photo by R. Kyselý.
lopatky, a lopatky bez znalosti pozice pocházející zjevně
ze dna hrobu jsou označeny jako milodar? (Mil?). V případě pohřebiště v Mikulovicích byly lopatky nalezeny
v 39 hrobech (Mil + Mil?). Pouze u lopatky z hr. 78
(78/5; tab. 53: E; 101) je spolehlivě prokázáno, že byla
nalezena ve výplni hrobu významně výše než skelet (asi
v polovině profilu u severní stěny hrobové jámy). Poněkud výše se nacházela i lopatka v hr. 29 nalezená
ca 15 cm nade dnem u západní stěny hrobové jámy
(29/4; tab. 44: C; 80), ostatní spolehlivé milodary ležely
Obr. 151. Mikulovice. Dokumentace „malých“ lopatek ovcí/koz a prasat nalezených v hrobech na pohřebišti. Ostatní jako v obr. 149. Foto R. Kyselý.
Fig. 151. Mikulovice. Documentation of “small” scapulae of sheep/goat and pigs found in graves at the cemetery. Others as in Fig. 149. Photo by R. Kyselý.
248
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Zvířecí kosti z hrobů a sídlištních objektů s lidskými kosterními pozůstatky
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
238–264
249
Zvířecí kosti z hrobů a sídlištních objektů s lidskými kosterními pozůstatky
238–264
Obr. 152. Mikulovice. Dokumentace proximálních okrajů vybraných lopatek (zobrazeny vždy obě strany lopatky). Pozn.: Okraje nevykazují žádné otření nebo
vrypy signalizující pracovní použití. Viditelná fragmentace a chybění některých částí je evidentně výsledkem postdepozičních procesů. Ostatní jako v obr. 149. Foto
R. Kyselý. — Fig. 152. Mikulovice. Documentation of the proximal edges of selected scapulae (both sides of the scapula are always shown). Note: The edges
show no signs of wiping or scratches signalling the use of the bones for work purposes. Visible fragmentation and the absence of certain parts is apparently the
result of post-depositional processes. Others as in Fig. 149. Photo by R. Kyselý.
prokazatelně nebo velmi pravděpodobně na dně. Nález
z hr. 78 je z větší části zachovaná lopatka tura ležící in
situ šikmo – u ní uvažujeme, že byla položena na rakev
nebo o ni opřena (tab. 101). Lopatky s dokumentovanou
pozicí ve vztahu ke skeletu jsou graficky vyhodnoceny
v obr. 153. Pozice lopatek se na první pohled jeví jako
nejednotná a chaotická. V případě lopatek turů se ale
zdá být frekventovanější umístění u nohou, což platí zejména pro ženské pohřby (srov. obr. 153). Ze schémat je
také patrné, že menší lopatky (prasat a ovcí/koz) jsou
uloženy blíže k tělu, zatímco větší lopatky (turů) jsou
často až u okraje hrobové jámy. Vzhledem k rozmanitému uložení je obtížné pozici v hrobě statisticky vyhodnotit, v přehledu nálezů je nicméně uvedena světová
strana zhruba ukazující umístění v hrobě (tabela 23).
Lopatky ležely volně na dně hrobů, s jedinou výjimkou
hrobu č. 57 – zde byla lopatka ovce/kozy spolu se žebry
ovce/kozy uložena na mísu (tab. 21; 49: B; 93; zelený
kruh ve schématu na obr. 153). Někdy ležela lopatka poblíž nádoby (obr. 72a–b), jako např. v hrobech č. 2, 12,
14, 36, 40, 59, 67 či 91, často byla uložena poblíž nebo
spolu se žebry (viz níže).
250
Základní kvantifikace. Lopatky jsou na pohřebišti
v Mikulovicích přítomny v celkem 39 hrobech (podrobná
kvantifikace viz tabela 24), což představuje 41 % všech
hrobů (obr. 148a–148d) a 38 % všech pohřbů. Zpravidla
je v jednom hrobě přítomna jen jedna lopatka, výjimkou
jsou hroby 5 a 36, kde byly přítomny dvě lopatky dvou
různých zvířecích druhů (tab. 38: F; 82: 205). Celkový
počet nalezených lopatek je proto 41. Z nich 34 lopatek
z 33 hrobů považujeme za spolehlivé milodary, ostatní
jsou zařazeny do kategorie milodar? (podrobná kvantifikace v tabela 25, 26). V obou uvedených hrobech se
dvěma lopatkami není ale zcela jasné, zda byly obě uloženy intencionálně. Společný výskyt dvou (či více) lopatek ve funkci milodarů v témže hrobě proto není potvrzen.
Rozdělení dle pohlaví a věku. Lopatky obsahovala
zhruba polovina mužských a polovina ženských pohřbů, u obou pohlaví byly tudíž zjištěny podobně často
(tabela 24–26; obr. 148a, 148b). Dále byly lopatky přítomny ve čtyřech pohřbech dětí, jednom pohřbu dospívající osoby a dvou hrobech s kombinovaným pohřbem
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Zvířecí kosti z hrobů a sídlištních objektů s lidskými kosterními pozůstatky
238–264
Obr. 153. Mikulovice. Zvířecí lopatky z různých hrobů s dokumentovanou nálezovou pozicí a prostorovou orientací promítnuté do téhož schématu. Data R. Kyselý,
kresba a grafika M. Ernée. — Fig. 153. Mikulovice. Animal scapulae from various graves with a documented find position and spatial orientation projected into
the same diagram. Data R. Kyselý, drawing and graphic by M. Ernée.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
251
13 9
13
50
14
1?
48
50
27
7
10
4
1
2
1
1
1
8
41
mimo
?
dospívající
dítě
žena?
žena
4
2
∑
20
1
muž
∑
1
muž?
mimo
2
1
žena
2
C
žena?
dítě
dospívající
D
A
?
muž
3
38
∑ Sc
3
17
% (∑ Sc/∑)
C
53
muž
muž?
muž?
1
54
žena
1
% ∑ 100 100 100 100 100 100 100 100
29
2
2
7
1
1
8
22
3
žena?
dítě
dospívající
?
3
2
2
25
5
8
96
1
1
1
14
3
10+1? 4 11+2? 3 4 1? 2+1? 34+5? 41 1?
1+2?
1?
2
1
3+1? 29
1?
4+1? 28
1 1?
1
1
1
18
3
3
4
∑ Ph
8
2
% (∑ Ph/∑)
muž
muž?
žena
žena?
dítě
dospívající
?
∑ Cos
% (∑ Cos/∑)
A
Tabela 24. Mikulovice. Počty hrobů a sídlištních objektů s lidskými pozůstatky
obsahující jednotlivé typy analyzovaných milodarů: lopatky, falangy, žebra (podle tabely 23). Roztříděno podle příslušnosti ke skupině A–D a k pohlaví/věku pohřbené osoby. Tři pohřby s více jedinci různého pohlaví či věku
(č. 11, 28, 64) jsou zařazeny do kategorie „?“. Čísla s otazníky zahrnují nejisté
milodary. *Kvantifikace pro milodary obecně (tj. Sc + Cos + Ph) nepředstavuje
prostý součet těchto kategorií milodarů, protože v některých hrobech se tyto
kategorie kombinovaly, navíc s různým interpretačním statusem. Procenta jsou
zaokrouhlena.
Table 24. Mikulovice. Numbers of graves and settlement features with human
remains containing individual types of analysed offerings: scapulae, phalanges, ribs (after Table 23). Sorted by group A–D and age/sex of the buried
human. Three graves combining different sexes or ages (graves 11, 28, 64)
are classified as “?”. Numbers with a question mark (?) indicate graves with
uncertain offerings. *General quantifications (i.e. Sc + Cos + Ph, scapulae +
costae + phalanges) do not mean the simple sum of the categories, as the
categories are combined in some of the graves, moreover with different interpretation status. Percentages are rounded.
1?
60
57
25 11
13
14
1? 50
7
1
6
1
1
3+3? 6 3 1 4
3
1 14
2
1
1
1
1
1 9 9
1 14
29 1
2
1?
4+1? 36
1
5+1? 33
1
1?
1
1
1
1
1 2 11
1 2 11 11 10+2? 4 11+4? 3 6 1+1? 3+1? 38+8? 48 3 1 4
1 6
2 29
1 5 10
3
1
57 1
4
23+6? 58 1
2
1
1
muž
Žebra (Cos)
1
1 1 6 12 4+2? 1 8+4? 3 4
3
1
14 1
1
1+3? 8 1
1
2?
muž?
Falangy + astragaly (Ph)
1
57
4
21+3? 48 1?
2
1
1
4+1? 1 8+2? 3 3
2
7
50
2
2
5
žena
B
17
žena?
Lopatky (Sc)
2
dítě
Počty hrobů s milodary
2 29
dospívající
15
2
?
Milodary obecně (Mil)*
∑ Mil
Celkový počet hrobů v Mikulovicích
1
% (∑ Mil/∑)
Skupina
pohřebiště
252
238–264
(muž + dítě/děti, hr. 11 a 28). Zaznamenány byly i u pohřbů starých lidí (kategorie senilis). Žádná z demografických kategorií tudíž nebyla zcela vyloučena. Uvedené
výsledky proto naznačují, že tyto faktory neměly na
vkládání lopatek do hrobových jam zásadní vliv; i když
podíl lopatek v dětských hrobech je poněkud nižší než
v hrobech dospělých.
sídlištní
objekty
muž
muž?
žena
žena?
dítě
dospívající
?
∑ Sc+Cos
% (∑ Sc+Cos/∑)
Společný výskyt lopatek (Sc)
a žeber (Cos)
Zvířecí kosti z hrobů a sídlištních objektů s lidskými kosterními pozůstatky
Orientace lopatek. Zdá se, že ani horizontální orientace lopatky (tj. směřování její kloubní plochy), nehrála
při ukládání roli. Srovnejme např. velmi podobnou situaci v hrobech 11, 20 a 21, kde se lopatky turů spolu
se zvířecími žebry nacházely „pod nohama“ nebožtíka,
ale orientace lopatky je v těchto případech zcela opačná
(tab. 6, 10). Jde sice o pohřby jedinců různého pohlaví,
ale zjevně ani pohlaví nemá na orientaci lopatek vliv
(srov. obr. 153). Z hlediska interpretace bylo užitečné
sledovat vertikální orientaci lopatky, tj. je-li položena
hřebenem (spina scapulae) nahoru, nebo naopak, plochou stranou nahoru. Orientace hřebenem nahoru byla
pozorována u 14 dokumentovaných lopatek, orientace
plochou stranou nahoru u 19 dokumentovaných lopatek (tabela 23; 25). Obě orientace se vyskytují poměrně
vyrovnaně jak v případě mužských, tak i ženských
hrobů, a obě orientace se taktéž poměrně rovnoměrně
vyskytují mezi lopatkami turů, ovcí/koz i prasat. Zdá se
tedy, že nebyl žádný záměr orientovat je určitým způsobem a vytvořit tak rovnou platformu (podložku), která
by vznikla při orientaci lopatky hřebenem dolů. To
mohou potvrzovat i případy více či méně nakloněných
lopatek na dnech hrobů 12, 14 a 48 (tab. 39: D, E; 48:
C) a šikmo postavená lopatka ve vyšších vrstvách hr. 78
(tab. 28; 53: E).
Taxonomická determinace. V hrobech z Mikulovic nebyly zjištěny lopatky jiných druhů než tura domácího,
ovce/kozy a prasete (tabela 25 a 26). Převažují lopatky
turů (19), následují lopatky prasete (13) a ovce/kozy (9)
(incl. Mil?; obr. 148e). Poměr počtů nalezených velkých
lopatek (turů) a malých lopatek (ovcí/koz a prasat) je
proto zhruba vyrovnán (obr. 148e). Všechny prasečí lopatky, které bylo možno blíže determinovat (tj. 10 z 13),
patří praseti domácímu. Mnohé z lopatek v kategorii
ovce/koza pravděpodobně patří ovci, zatímco koza nebyla indikována žádným nálezem. U všech tří kategorií
domácích zvířat jsou zhruba rovnocenně zastoupeny lopatky z pravé a levé strany těla (tabela 25). Všechny tři
kategorie domácích zvířat jsou zároveň zhruba rovno-
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Zvířecí kosti z hrobů a sídlištních objektů s lidskými kosterními pozůstatky
d
Sus
s
∑
2
2
1
5
5
1
1
2
6
10
1
9
1?
3
1
s
OC
Sus
7
milodar?
s
5
1
milodar
d
OC
cf.
1
∑
milodar – na míse
OC
D
neznámá
orientace
milodar – plocha nahoře –
v horních vrstvách zásypu
1?
1
milodar – plocha nahoře
d
2
C
milodar – crista nahoře
OA
2
B
mimo skupiny
3
A
známá
orientace
muž + dítě
2
3
?
dítě
žena
4
s
Podle orientace
a pozice lopatky
Podle skupin
dospívající
muž?
d
BT
(dospívající) žena
muž
BT
žena?
Strana
Podle pohlaví
Druh zvířete
Akronymy: Druh zvířete: BT = tur domácí (Bos taurus), OA = ovce (Ovis),
OC = ovce/koza (Ovis/Capra, zahrnuje
4x cf. Ovis aries), Sus = prase (zahrnuje domácí formu Sus domesticus
i neurčenou formu Sus indet.); Strana
(anatomická stranová příslušnost lopatky): d = pravá (dextra), s = levá
(sinistra).
Acronyms: Species: BT = domestic
cattle (Bos taurus), OA = sheep (Ovis),
OC = sheep/goat (Ovis/Capra, incl.
4x cf. Ovis aries), Sus = pig (incl. domestic form Sus domesticus and unspecified
form Sus indet.); Side (anatomical side
of scapulae): d = right (dextra), s = left
(sinistra).
238–264
1
1?
2
1
1
1+1?
2
1
2+2?
1
2
1?
2
2
1
1+1?
10+2? 4 10+2? 3+1?
1
1?
1
1?
4
1
1?
3+1?
2?
2+2?
3?
6+3?
3
1
1
1? 3+1?
2
1?
1
1
1
1?
1?
1
1? 21+5? 4
2+1?
1?
4+1? 3+1?
2
1
1
4
2
1
13 17
1
1
2
7? 34+7?
Tabela 25. Mikulovice. Kvantifikace zvířecích lopatek (scapulae) jednotlivých zvířecích druhů v roli milodarů v hrobech na pohřebišti. Prosté počty označují milodary,
otazníky označují milodary? Jednotlivé dílčí tabulky uvádějí alternativní kvantifikace v závislosti na pohlaví/věku pohřbené osoby; příslušnosti ke skupině A–D; orientaci
a pozici lopatky v hrobě. Pozn.: Uvedené počty lopatek neodpovídají zcela počtům hrobů s lopatkami, neboť existují hroby se dvěma lopatkami (cf. tabela 24).
Table 25. Mikulovice. Quantification of scapulae in the role of offering in graves sorted by species determination. Numbers – offerings, numbers with question
marks – offerings? Sub-tables present alternative quantifications by sex/age of the buried human; by group A–D; by orientation and position of the scapula in
grave. Note: Given numbers do not correspond fully to the numbers of graves containing scapulae as graves with two scapulae exist (see Table 24).
měrně distribuovány v ženských, mužských i dětských
hrobech (obr. 153). Posuzujeme-li lopatky z hlediska
stáří zvířat, pak jedenáct jich řadíme do kategorie juvenilní nebo subadultní (tj. patřící mladému/nedospělému zvířeti); konkrétně se jedná o čtyři lopatky tura,
dvě lopatky ovce/kozy, ale ponejvíc (pět případů) o lopatky prasete (tabela 26). Není bez zajímavosti, že
všechny pocházejí z hrobů žen a po jednom z hrobu dítěte a dospívajícího. Lopatky z adultních (dospělých)
turů, ovcí/koz i prasat pocházejí z hrobů mužských
a dětských (tabela 26).
Tafonomie. Ani jedna ze zvířecích lopatek není opracována, zdobena nebo ohlazena. Taktéž nebyly makroskopicky ani mikroskopicky pozorovány pracovní stopy,
a to ani na proximálních okrajích těch lopatek, u kterých se tyto okraje zachovaly (obr. 152). Pouze na třech
lopatkách ve funkci milodaru/milodaru? byly zjištěny
zářezy, konkrétně příčné zářezy na krčku nebo v oblasti
cavitas glenoidalis lopatky tura (hr. 21), prasete (hr. 36)
a ovce/kozy (hr. 57). Ve všech případech jde zjevně
o stopy po řeznickém oddělování od pažní kosti v oblasti
kloubu. Jen jedna lopatka (Mil?, hr. 16) byla možná
2
1
cf. OC
Sus*
Tabela 26. Mikulovice. Kvantifikace zvířecích lopatek v roli milodarů v hrobech zohledňující věk
zvířete. Ostatní jako tabela 25.
Table 26. Mikulovice. Quantification of scapulae in the role of offerings in graves, taking into
account the individual age of animals. Others
as in Table 25.
juvenilní
1?
4
1
1+1?
1
1
2
1
1
1+1?
Sus*
1+1?
4
23+3?
3+2?
2
1
1
BT
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
15
1
10+2?
∑
1
OC**
∑
2
1
OC**
Sus*
1
?
1?
BT
cf. subad.
muž + dítě
1
OC**
dítě
3
dospívající
2
1?
(dospívající) žena
žena
7
BT
OA
žena?
muž?
cf. adultní
muž
Staří zvířete
Druh zvířete
Podle pohlaví
10+2?
1?
1
2
1+1?
3+1?
6+1?
3+1?
1
1?
1
1?
4
5+3?
2+2?
2
1?
34+7?
253
Zvířecí kosti z hrobů a sídlištních objektů s lidskými kosterními pozůstatky
ohryzána psem, zatímco opálena není žádná. Některé
lopatky byly v terénu zachovány lépe, než ukazuje
pozdější laboratorní fotodokumentace (obr. 149–151).
Týká se to zejména nálezů z hr. 2 (tab. 37: E), 43 (tab.
47: E), 59 (tab. 49: D), 77 (tab. 53: A) a 78 (tab. 53: E).
Makroskopicky viditelné olámání proximálních okrajů
a otvory uprostřed ploch některých lopatek vznikly evidentně postdepozičními tlaky na tyto relativně křehké
elementy. Původní kompletnost/celistvost lopatek musela být proto ještě větší a oproti běžnému sídlištnímu
materiálu tak soubor vykazuje mnohem nižší stupeň
fragmentace.
11.4.3.3. Prstní články (falangy, phalanges)
a hleznové kosti (astragaly, tali)
Společně se zvířecími falangy (prstními články) je zde
hodnocen ojedinělý nález čtyř zvířecích astragalů, tj.
elementů majících podobný tvar a možná i podobnou
funkci jako falangy (fotograficky dokumentovány na obr.
154). Na rozdíl od fenoménu lopatek byl fenomén falangů v hrobech kultury únětické odhalen až v poslední
době (viz analýza nálezů starobronzového pohřebiště ve
Vliněvsi; Kyselý 2018a).
Uložení. Na rozdíl od hrobů ve Vliněvsi, v nichž byla pozice většiny falangů známá a jejich interpretace jako milodar nepochybná, známe v Mikulovicích pozici jen u falangů v hrobě 35 a 87. V hr. 35 byly oba přítomné
falangy lokalizovány poněkud výš než lidská kostra (16–
18 cm nade dnem, tzn. 8–12 cm nad kostmi člověka;
238–264
fotodokumentace v tab. 46: A; původně na rakvi?). V hr.
87 bylo podle terénní fotografie identifikováno, že falang
leží na dně za hlavou pohřbené osoby (tab. 56: B). V jiných případech máme alespoň informaci, že falangy
byly nalezeny na dně nebo při preparaci lidské kostry,
což silně podporuje interpretaci jako milodar. Přesto
jsou zde nálezy bez přesně dokumentované polohy
označeny jako milodar?. Falangy nalezené v blíže nedefinované úrovni hrobu nebo silně tafonomicky narušené
za milodar nepovažujeme. Za jistý milodar naopak považujeme nález čtyř astragalů ze dna hrobu 19, i když
jejich přesná poloha dokumentována nebyla.
Podobně jako ve Vliněvsi se zpravidla setkáváme
s nálezy izolovaného falangu (tj. 1 kosterního elementu).
V Mikulovicích se takto vyskytují v hrobech 15, 34, 35
a 87. Z nich pouze zmíněný hrob 35 obsahuje dva izolované falangy, ostatní po jednom. Výjimku z popsaného schématu tvoří nález z hrobu 55, kde byly nalezeny čtyři falangy ovce/kozy (pravděpodobněji ovce, Ovis
aries) na témže místě (2x phalanges proximales, 1x phalanx media, 1x phalanx distalis). Ty sice nejsou in situ
fotograficky ani kresebně dokumentovány, ale na základě zjištěné anatomické návaznosti mohou patřit
jedné, původně souvislé části končetiny (tj. celý prst
nebo prsty). Přestože se tento nález vymyká, zelená
barva některých z falangů dokládá pozici poblíž bronzových předmětů nalezených v oblasti krku a zároveň
poblíž lopatky ovce/kozy (zelené barvy) a žeber ovce/
kozy (rovněž zelené barvy, viz níže); tabela 23; obr. 151,
154. Tyto prostorové souvislosti svědčí pro záměrné uložení.
Obr. 154. Mikulovice. Dokumentace prstních článků a astragalů nalezených v hrobech na pohřebišti. Ostatní jako v obr. 149. Foto R. Kyselý. — Fig. 154. Mikulovice.
Documentation of phalanges and astragalus bones found in graves at the cemetery. Others as in Fig. 149. Photo by R. Kyselý.
254
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Zvířecí kosti z hrobů a sídlištních objektů s lidskými kosterními pozůstatky
1?
0
1+3?
2
1**
2
2
5
4+4?
1**
2
1
0
1
6+4?
Tabela 27. Mikulovice. Kvantifikace zvířecích prstních článků (falangů, phalanges) a hleznových kostí (astragalů, tali) v roli milodarů v hrobech. Pozn.:
Všechny čtyři započítané astragaly byly nalezeny v témže hrobě, *dva započítané falangy byly nalezeny témže hrobě; **4 falangy téže končetiny započítány
jako 1 položka. Ostatní jako tabela 25. — Table 27. Mikulovice. Quantification
of phalanges and astragali (tali) in the role of offering. Note: All four tali included were found in the same grave. *two included phalanges were found
in the same grave; **four phalanges from the same leg count as one specimen. Others as in Table 25.
Kvantifikace, taxonomická a anatomická determinace. Z 13 falangů determinovaných v materiálu z pohřebiště je 9 falangů z den pěti hrobů zde považováno
za milodar nebo milodar?; 5 z nich představují izolované
falangy, zbývající čtyři patrně tvoří zmiňovanou část
jedné končetiny ovce/kozy (podrobné kvantifikace v tabela 24 a 27). Vedle uvedených falangů ovce/kozy byly
ostatní relevantní nálezy taxonomicky determinovány
jako tur domácí (Bos taurus) a anatomicky jako první
nebo druhý falang (3x phalanx proximalis a 2x phalanx
media – obr. 148e). Falangy turů byly přítomny v mužských i ženských hrobech; výše uváděný hr. č. 55 s falangy ovce/kozy je ženský (tabela 27; obr. 148a, 148b).
Falangy byly zaznamenány u pohřbů různých věkových
kategorií, vč. dítěte a starších lidí. U falangů a astragalů
lze rozpoznat juvenilní věk, v rámci dospělých zvířat již
ale věk blíže specifikovat nelze. V hrobech z Mikulovic
všechny nálezy v roli „milodaru“ či „milodaru?“ patří,
kromě jednoho falangu z hr. č. 32, dospělým nebo alespoň subadultním zvířatům (viz přirostlá epifýza u všech
falangů a „dospělý“ vzhled falangů a astragalů, obr.
154).
Nález čtyř hleznových kostí (astragalů) na dně dětského hrobu č. 19 zahrnuje levý a pravý neporušený
astragalus tura domácího (možná z téhož jedince) a celý
pravý a narušený levý astragalus ovce nebo kozy (opět
možná z jednoho jedince – obr. 154). Jejich pozice není
zcela jasná, ale všechny byly nalezeny na dně a patrně
na témže místě (všechny byly uloženy v témže sáčku
č.s. 5055) a jeden z nich je rozpoznatelný na fotografii
v oblasti hrudníku/krku pohřbeného dítěte (tab. 41: D).
Pro úplnost uvádíme nález astragalu koně z hrobu 84 vytříděného z antropologického materiálu, který je ovšem
zachován jen z ¼, a jeho interpretace je proto velmi problematická.
Tafonomie. Ani jeden z falangů či astragalů není nijak
opracován, zdoben nebo ohlazen (obr. 154). Na prstních
článcích ani astragalech ve funkci milodaru nebyly pozorovány řeznické či kuchyňské zásahy, opálení ani
okus. Za poznámku stojí, že na základě vzhledu povrchu není vyloučeno, že drobný falang prasete z hr. č. 15
nejasné interpretace (nezařazen k Mil či Mil?) prošel trávicím traktem šelmy. Oproti běžným poměrům v sídlištním materiálu vykazuje soubor nižší stupeň fragmentace.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Zvířecí žebra bývají přítomna v hrobech různých kultur
a běžně interpretována jako masité milodary. S tímto
předpokladem přistupujeme i k vyhodnocení nálezů
z Mikulovic (dokumentace viz obr. 155).
Uložení. V některých hrobech byla na fotodokumentaci
pozorována série několika paralelně ležících žeber, zjevně
představujících původně souvislou část hrudníku. Konkrétně jde o hroby 13, 14, 20, 64 (tab. 39: E, G; 41: G;
51: C; 69, 71, 76, 96). Patrně tomu tak ale bylo i ve fotograficky nedokumentovaných případech z hrobů 21
(části dvou žeber v témže sáčku), 55 (čtyři žebra ovce/
kozy; zelená barva od bronzu jednoho z nich indikuje
pozici v oblasti krku pohřbené osoby, spolu s lopatkou
a falangy ovce/kozy, viz výše) a 57 (min. tři žebra ovce/
kozy nalezené spolu s lopatkou ovce/kozy na míse). Naopak pravděpodobně izolované žebro bylo detekováno
pouze v hrobě 18 (celé žebro prasete za zády člověka;
tab. 41: A–B) a 91 (celé žebro velkého savce před kolenem; tab. 57: D). Záměrnému vložení nasvědčuje i fakt,
že v mnohých případech ležela žebra u lopatky nebo poblíž (viz níže, kap. 11.4.3.5). Podobně jako v případě lopatek nebylo ani u žeber pozorováno jednotné pravidlo
pro umístění v hrobě (pozice v hrobě viz tabela 23).
Kvantifikace a taxonomická determinace. Z 15 hrobů obsahujících zvířecí žebra, resp. jejich fragmenty,
byly nálezy jen v 11 hrobech vyhodnoceny jako milodar
(kvantifikace viz tabela 28). V ostatních případech jde
o velmi drobné obtížně interpretovatelné fragmenty
nebo o nález z vyšších vrstev zásypu. Pohlaví pohřbené
osoby jejich vkládání patrně neovlivňovalo, neboť jsou
přítomna v ženských i mužských hrobech, u dětských
pohřbů ovšem žebra zjištěna nebyla. Žebra velkých
savců byla vložena v pěti hrobech. Vzhledem k nízkému
podílu jiných velkých zvířat, než je tur domácí (jak v Mikulovicích, tak v době bronzové obecně) je velmi pravděpodobné, že tato žebra patří domácímu turu, čemuž
neodporuje ani jejich morfologie. Žebra středně velkých
Podle pohlaví
OC
d
1
Sus
d
LM
d
1
LM
?
1
∑
1
1
A
1
1
3
Podle skupin
1
B
C
mimo skupiny
2
1+4?*
muž + dítě
astragalus
∑
2
1**
1
11.4.3.4. Žebra (costae)
dospívající
OC
4?*
∑
(dospívající) žena
phalanx
1
D
žena
astragalus
3?*
C
muž + žena
BT
OC
1?
B
muž?
phalanx
Podle skupin
A
muž
BT
Podle pohlaví
muž muž? žena dítě
Strana
Anatomie
Druh zvířete
Druh
zvířete
238–264
2
2
3
1
1
3
1
1
6
4
1
1
1
1
1
3
1
1
2
∑
2
1
4
1
11
Tabela 28. Mikulovice. Kvantifikace zvířecích žeber (costae) v roli milodarů
v hrobech. Pozn.: Započítávány skupinky žeber reprezentujících jeden milodar,
uvedené počty se proto nerovnají počtům nalezených fragmentů žeber. Uvedené počty milodarů ale odpovídají počtům hrobů s žebry (viz tabela 24).
LM = velký savec (pravděpodobně tur). Ostatní jako tabela 24.
Table 28. Mikulovice. Quantification of ribs in the role of offering. Note: Groups
of ribs counted as one offering; therefore, the stated numbers do not represent numbers of found rib fragments. But the given numbers of rib offerings
correspond to numbers of graves with rib offerings (see tabela 24). LM =
large mammal (probably cattle). Others as in Table 24.
255
Zvířecí kosti z hrobů a sídlištních objektů s lidskými kosterními pozůstatky
238–264
Obr. 155. Mikulovice. Dokumentace lépe zachovaných žeber ve funkci milodaru. Ostatní jako v obr. 149. Foto R. Kyselý. — Fig. 155. Mikulovice. Documentation
of better-preserved ribs serving as offerings. Others as in Fig. 149. Photo by R. Kyselý.
savců byla zjištěna v šesti hrobech, mezi nimi jsou hojnější žebra prasat (4 hroby) než žebra ovcí/koz (2 zmíněné hroby 55 a 57). Přítomnost více skupin žeber
v témže hrobě nebyla pozorována. Pokud bylo možno
determinovat tělní stranu, pak šlo vždy o žebra z pravé
strany těla (7 z 11 milodarů; tabela 28). Zároveň byla
patrně preferována žebra ze střední a zadní části hrudníku. V případě milodaru na míse šlo asi o tři nejkaudálnější (nejblíže pánvi situovaná) žebra ovce/kozy
(hr. 57). V souboru byly zachyceny jak distální (hr. 18,
21, 60, 91) tak proximální konce žeber (např. hr. 14, 18,
60). Na proximálních částech nebylo nikdy pozorováno
odsekávání jejich kloubních konců. V některých přípa-
256
dech byla žebra původně nepochybně celá (hr. 18, 60;
tab. 41: A–B; 95) nebo zřejmě celá (hr. 14, 91; tab. 39: E;
57: D; 69). Individuální věk je možno dle žeber rozpoznat
jen obtížně, lze ale konstatovat, že zachovalé proximální
konce některých žeber mají nepřirostlé epifýzy, patří
tedy mladším zvířatům (např. hr. 14, 18 a 60). Žebra
z výše diskutovaného hrobu č. 55 patří pravděpodobně
subadultnímu jedinci.
Tafonomie. Na třech žebrech ve funkci milodaru byly
zjištěny řeznické nebo kuchyňské zásahy (hr. 55, 57,
60) představující vesměs jemné příčné zářezy vedené
z vnitřní (mediální) strany. Opálení ani okus nebyly pozorovány.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Zvířecí kosti z hrobů a sídlištních objektů s lidskými kosterními pozůstatky
11.4.3.5. Společný výskyt a prostorová analýza milodarů
Společný výskyt a distribuce v hrobě. Distribuce analyzovaných milodarů v rámci hrobových jam byla diskutována výše (viz též obr. 153). Tato analýza neukazuje
na pravidelnosti v umisťování těchto typů milodarů
v hrobových jamách nebo ve vztahu k pohřbívanému
tělu. Zajímavým zjištěním nicméně je vazba žeber na lopatky. Z 11 hrobů s intencionálně vloženými žebry jen
ve dvou (hr. 18 a 64) nemáme informaci o přítomnosti
lopatky (tabela 24). Situaci v šesti z těchto 11 hrobů
můžeme považovat za přímou prostorovou souvislost lopatek a žeber, jelikož byly nalezeny bezprostředně vedle
sebe nebo poblíž (hr. 11, 13, 14, 20, 21, 57). V hrobech
č. 13, 20 a 21 ležely lopatka a žebra přes sebe (tab. 67,
71, 76), v hrobě 57 ležely dokonce lopatka i žebra spolu
na míse (tab. 21; 49: B; 93). Naopak falangy a lopatky
se v hrobech téměř nesetkávají. Z šesti hrobů obsahující falangy nebo astragaly byla lopatka přítomna jen
v jediném, a to navíc v hrobě 55 s atypickým případem
falangů (viz výše).
V mnohých případech společného výskytu žeber a lopatky je možné, i když neprokázané, že pocházejí z téhož zvířecího jedince. Stejné taxonomické určení lopatky
a žeber je jisté v hrobech č. 13 (prase), 55 a 57 (ovce/
koza) a pravděpodobné v hrobech 11, 20, 21 a 91 (tur?).
Naopak v hrobě 14 se kombinují lopatka ovce/kozy
a žebra prasete a v hr. 60 se kombinují lopatka tura
a žebra prasete.
Společný výskyt dvou milodarů téže kategorie v jednom hrobě je ojedinělý: odhlédneme-li od atypického
nálezu z hr. 55, pak více než jeden izolovaný falang v roli
milodaru se vyskytoval pouze v hrobě 35; společný výskyt několika skupinek žeber (milodarů) zjištěn nebyl;
společný výskyt dvou lopatek v roli milodaru také nebyl
spolehlivě prokázán (viz výše).
Distribuce na pohřebišti. Vizuální vyhodnocení plošné
distribuce lopatek, žeber a falangů na pohřebišti (obr.
156) neukazuje koncentraci na jednom místě nebo jiné
nenáhodné prostorové uspořádání. Také vyhodnocení
frekvence milodarů neukazuje na výraznou koncentraci
v některé ze skupin hrobů A až D (tabela 24; obr. 148d);
i když ve skupině A a B jsou o něco hojnější než ve skupinách C a D. V nejpočetnější skupině hrobů A jsou přítomny lopatky turů, ovcí/koz i prasat, falangy a astragaly turů a ovce/kozy i žebra velkých a středně velkých
savců. Všechny tři kategorie milodarů zde byly nalezeny
jak u žen, tak u mužů (tabela 24). Tatáž „pravidla“
mohla platit i ve skupinách B, C a D, v nich ovšem
máme poměrně nízký počet hrobů pro statistické hodnocení jednotlivých aspektů. Přesto lze konstatovat, že
zatímco ve skupině A a B byly zjištěny všechny tři kategorie (lopatky, falangy, žebra), ve skupině C byly nalezeny jen lopatky a žebra, a ve skupině D pouze lopatky
a falangy (obr. 148c). Ve skupině B není zastoupen tur
a ve skupině C a D není zastoupena ovce/koza (obr.
148g; tabela 25–28).
11.4.3.6. Ostatní nálezy z hrobů
Kromě uvedených kategorií nálezů zmiňujeme větší část
mandibuly starého ale tělesně malého domácího tura
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
238–264
se dvěma zachovanými zuby nalezenou na holeni ženy
v hrobě č. 14 (tab. 39: E) a ne zcela spolehlivě determinovaný zub tura ze dna hrobu č. 43 (determinován z fotografie na tab. 47: E). Jejich pozice na dně v kontextu
lidské kostry může být výsledkem intencionálního uložení. Protože se ale tyto nálezy vymykají dobře dokumentovaným milodarům, byly ponechány bez jakéhokoli zařazení. Ostatní nálezy pocházející z hrobů mají
vesměs charakter menších fragmentů a zjevně představují sídlištní odpad, který se stal náhodnou součástí zásypu. Přestože nejsou podrobně analyzovány, jsou zahrnuty v celkovém seznamu nálezů (tabela 23). Devět
drobných fragmentů ze zásypů šesti hrobů je spáleno.
Kromě lopatky z hr. č. 16 (viz výše) je asi ohlodán psem
také fragment metakarpu ovce/kozy z hr. č. 13 a ohlodán hlodavcem fragment jednoho artefaktu z hr. č. 12.
11.4.3.7. Sídlištní objekty
Z pěti sídlištních objektů (obsahujících lidské i zvířecí
pozůstatky) byly pouze objekty 2023 a 2412 bohaté na
zvířecí kosti (tabela 23). Skutečnost, že pohřby v sídlištních objektech nejsou v Mikulovicích provázeny běžnou hrobovou výbavou (viz kap. 7.4), významně snižuje
pravděpodobnost intencionálního vložení i zvířecích
kosterních a kostěných milodarů. Většina nebo všechny
nalezené kosti jsou proto neintencionální součástí zásypu, čemuž odpovídá jejich pozice v různých, zejména
vyšších vrstvách objektu (k distribuci keramických nálezů ve výplních sídlištních objektů s kosterními pozůstatky srovnej výše, kap. 11.1.10).
Obj. 2023 (s nad ním umístěným žárovým pohřbem
č. 101). V objektu nejsou doloženy žádné zvířecí lopatky
a evidováno je jen několik vzájemně nesouvisejících
fragmentů žeber. Na druhou stranu zásyp objektu obsahoval velké množství vcelku zachovaných falangů
různého typu: proximální, střední i distální falangy
(phalanges proximales, mediae et distales) domácího
tura, prasete i ovce/kozy (obr. 157). Většina z nich
(možná všechny) byla nalezena v severovýchodní polovině objektu v úrovních 0 cm – dno. Z anatomického
i tafonomického hlediska tyto falangy představují nepřirozeně velký podíl: celkem 27 nalezených falangů zde
představuje 26 % (početně) nebo 47 % (objemově) všech
osteo-zoologických nálezů. Pokud navíc připočteme
anatomicky související sezamské kosti a tvarově podobné astragaly, pak tyto podíly jsou 47 % (početně)
a 56 % (objemově). Kromě jediné výjimky jsou tyto elementy zachovány kompletní a více méně neporušené.
Byly zaznamenány, i když řídce, příčné zářezy odpovídají členění v kloubech (1x prox. kloub phalanx proximalis, 1x astragalus). Proximální falangy patří domácímu turu, praseti a ovci/koze, mediální a distální
falangy a sezamské kosti patří pouze domácímu turu.
Ani u jednoho z druhů tyto nálezy nepředstavují pozůstatky jednoho zvířete: falangy tura pocházejí z minimálně tří jedinců, falangy prasete z min. dvou jedinců
a falangy ovce/kozy z min. dvou jedinců. Ze dvou vcelku
zachovalých astragalů patří jeden domácímu praseti
a druhý turu nebo jelenu. Vysoký podíl falangů patří
nedospělým jedincům (8 ze 17, které bylo možno posoudit). Kromě uvedeného výčtu obsahuje objekt sedm kostěných artefaktů (tab. 116 a 117; kap. 11.5).
257
Zvířecí kosti z hrobů a sídlištních objektů s lidskými kosterními pozůstatky
238–264
Obr. 156. Mikulovice. Prostorová distribuce lopatek, žeber a falangů + astragalů v rámci pohřebiště. F – žena; M – muž; N – dítě; 1 – lopatka, jistý milodar;
2 – lopatka, nejistý milodar; 3 – žebra, jistý milodar; 4 – falang, jistý milodar; 5 – falang, nejistý milodar. Data R. Kyselý, kresba a grafika M. Ernée.
Fig. 156. Mikulovice. Spatial distribution of scapulae, ribs and phalanges + astragali at the cemetery. F – female; M – male; N – child; 1 – scapula, sure offering;
2 – scapula, not sure offering; 3 – ribs, sure offering; 4 – phalanges, sure offering; 5 – phalanges, not sure offering. Data by R. Kyselý, drawing and graphic by
M. Ernée.
Obj. 2412 (s kostrovým pohřbem č. 98). Za nález potenciálně související s pohřbem lze v rámci sídlištních
objektů snad považovat neporušený koňský prstní článek (phalanx media) středně velkého koně nalezený
před kolenem kostry (tab. 35), případně i tupý artefakt
z klu domácího prasete (tab. 117: 2023/6512) a celou
258
hleznovou kost (astragalus) jelena (obr. 157), oboje nalezené rovněž na dně téhož objektu. Uvedený falang
koně je patrně ohlazen používáním. Nálezy celého prstního článku tura (obr. 157), fragmentů lopatek a části
prasečího žebra pocházejí, stejně jako další fragmentární materiál, z různých úrovní zásypu a mají charak-
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Zvířecí kosti z hrobů a sídlištních objektů s lidskými kosterními pozůstatky
238–264
Obr. 157. Mikulovice. Dokumentace prstních článků, kotníkových kostí a astragalů nalezených v sídlištních objektech. Řazeno dle čísel objektů. Měřítko: 1 dílek =
1 cm. Foto R. Kyselý. — Fig. 157. Mikulovice. Documentation of phalanges, malleolare and astragalus bones found in settlement features. Ordered by feature
number. Scale: 1 segment = 1 cm. Photo by R. Kyselý.
ter sídlištního odpadu. K zajímavým nálezům patří spálený fragment tibiotarsu káně lesní (Buteo buteo128)
a pozůstatky jelena (kromě uvedeného astragalu část
lopatky s podélnými šrámy snad po řemeslném zpracovávání, spálené fragmenty parohu a parohový klín; tab.
116: 2412/6592) vesměs nalezené v nižších úrovních
zásypu. Za zmínku stojí, že zmíněný falang tura je ohlodán (asi psem) a významný podíl zvířecích kostí z objektu 2412 je spálen (početně asi ½, objemově asi ¼).
Objekt obsahuje celkem osm kostěných artefaktů (tab.
116 a 117; kap. 11.5).
128
Za bližší determinaci kosti káně děkuji Erice Gál.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
11.4.3.8. Poznámky k taxonomické skladbě
a význam divokých druhů
Mezi milodary z hrobů nebyly zaznamenány jiné zvířecí
kategorie, než je domácí tur (Bos taurus), ovce/koza
(Ovis aries / Capra hircus) a prase (Sus). Proporční zastoupení těchto druhů v závislosti na typu milodaru,
pohlaví pohřbeného a skupině hrobů A–D ukazují obr.
148e–148g. V jednom ze sídlištních objektů může být
za milodar považován také prstní článek koně (Equus
caballus). Mezi kostmi ovce/kozy byla v některých případech identifikována ovce, naopak na přítomnost kozy
neukazuje jednoznačně žádný nález. Kromě uvedených
druhů byl v hrobech zaznamenán pes (Canis familiaris),
259
Zvířecí kosti z hrobů a sídlištních objektů s lidskými kosterními pozůstatky
K divokým druhům patří i drobní hrabaví savci
nejspíš představující pozdější intruze. Konkrétně jde
o mandibulu křečka z hr. č. 26, řezákovou kost hlodavce velikosti hryzce ze dna hr. č. 92 a femur hlodavce
(asi myšice, Apodemus) z hloubky 40–55 cm ve výplni
hrobu č. 94. Zvlášť zajímavý je v tomto směru nález
části lebky bělozubky bělobřiché (Crocidura leucodon129)
z téže úrovně téhož hrobu (osteometrické údaje viz tabela 29). Bělozubka nehrabe hluboké nory, ale v podzemí se zdržovat může (např. při zimování). I kdyby tato
lebka představovala pozdější příměs, cenná je prostá informace o jejím holocénním výskytu na Pardubicku,
neboť její přítomnost v této oblasti nebyla staršími zoologickými průzkumy až do roku 2010 spolehlivě prokázána; zjištěna zde byla až v posledních letech (srov. Anděra 2010; Anděra – Lemberk – Zbytovský 2010; Anděra
– Gaisler 2012; M. Anděra pers. com.). Nález z Mikulovic
zřejmě představuje doklad starší podoby jejího zeměpisného rozšíření, kdy jeho lokální hranice musela tudíž
vést severněji, než ve dvacátém století. V současnosti se
patrně v souvislosti s oteplováním areál tohoto druhu
bělozubky opět rozšiřuje na sever.
11.4.3.9. Poznámky k velikosti zvířat
Rozměry získané z kostí v analyzovaných hrobech a sídlištních objektech z Mikulovic jsou obsaženy v přiložené
tabulce (tabela 29). Žádná z dlouhých kostí ve studovaném materiálu není zachována celá, nemáme tudíž data
použitelná pro výpočet kohoutkové výšky. Délkové rozměry získané z řady kompletních falangů, astragalů
a některých lopatek domácích turů sice podávají informaci o velikosti zvířat, ale nemáme metody umožňující
jejich věrohodný přepočet na kohoutkovou výšku. Graficky jsou srovnány délky a šířky proximálních prstních
článků (obr. 158) – sporá (statistický test neumožňující)
data naznačují větší velikost falangů v hrobech než na
sídlišti.
129
Za posouzení lebky bělozubky děkuji Ivanu Horáčkovi.
260
40
pohřebiště
sídliště
35
30
šířka (Bp) v mm
osm divokých druhů savců a jeden druh ptáka (přehled
viz tabela 22, 23). Pes je zde doložen pouze vrtanými
zuby (cf. kap. 11.5). Z kostí divokých druhů byly zhotoveny některé artefakty: přívěšek ze zubu vlka (Canis
lupus), artefakt z metatarsu kočky divoké (Felis silvestris), šídla z metatarsů srnce (Capreolus capreolus)
a artefakty z parohu jelena (Cervus elaphus) (cf. kap.
11.5). Lovné druhy jsou dále doloženy dalšími fragmenty parohu, fragmentem stoličky a postkraniální
kostí jelena a ojedinělým fragmentem vřetenní kosti
prasete divokého (Sus scrofa) a spálenou částí tibiotarsu
káně lesní (Buteo buteo). Fakt, že kost káně je spálena,
vylučuje možnost přirozené intruze. Zatímco domácí
druhy, jelen a srnec jsou v archeologickém materiálu
studovaného období běžné, kočka divoká, vlk a káně
byli zatím zaregistrováni jen v nemnohých případech
(srov. Kyselý 2005; Peške 1981; 1993). Podobně jako
v jiných archeologických situacích, i zde část dokladů
jelenovitých představují nálezy parohů, které ovšem
nemusí dokládat lov, neboť může jít o výsledek sběru
shozů.
238–264
25
20
15
10
5
0
0
10
20
30
40
50
60
70
délka (Glpe) v mm
Obr. 158. Mikulovice. Velikost prvních prstních článků (phalanges proximales).
Srovnání nálezů ze sídlištního objektu 2023 a z hrobů. — Fig. 158. Mikulovice.
Size of first phalanges proximales. Comparison of finds from settlement feature
2023 and from graves.
11.4.4. Interpretace, analogie, diskuse
Předmětem následující diskuse jsou zejména intencionálně vložené nálezy neartefaktuální povahy. Jednotlivé
kategorie milodarů jsou nejprve diskutovány zvlášť, následně je podán syntetický pohled.
11.4.4.1. Lopatky
Fenomén lopatek v roli milodarů ve starobronzových
hrobech byl diskutován již dříve zejména na základě nálezů z moravských únětických pohřebišť (Tihelka 1953,
280; Stuchlík – Stuchlíková 1996, 124; Peška 2009,
215–216) a recentně v rozborech souborů z Čech: z únětického pohřebiště v Brandýse nad Labem - Vrábí (Langová 2012; Danielisová – Langová et al. 2013), Vliněvsi
(Kyselý 2018a) a z lokality Kolín–obchvat (plocha I-7;
Král 2011), nicméně detailně a statisticky je fenomén
zatím rozebírán v předložené práci a v navazujícím
článku (Kyselý et al. 2020). Analýza osteologických nálezů z hrobů únětické kultury ve Vliněvsi zahrnuje pouze
pět lopatek, bohatší soubory z Kolína–obchvatu a Brandýsa nad Labem byly zatím hodnoceny jen předběžně.
Lopatky ze všech tří zmiňovaných pohřebišť náleží, podobně jako v Mikulovicích, všem třem hlavním kategoriím domácích zvířat (Kolín–obchvat: 7x tur domácí,
5x ovce/koza, 3x prase; Vliněves: 2x tur domácí, 2x
ovce/koza; Brandýs nad Labem: 1x tur domácí, 3x ovce/
koza, 1x prase domácí; Kyselý et al. 2020).
V Mikulovicích byly lopatky téměř vždy uloženy na dně
hrobové jámy a ve vztahu ke kosterním pozůstatkům, což
jasně ukazuje na intencionální vložení. To dokazuje i řada
pozorování z jiných pohřebišť, kdy lopatka ležela např.
přes hruď pohřbeného, na lidské paži, vedle keramické
nádoby, pod keramickými střepy, přes hrnky nebo dokonce v míse či hrnci (Tihelka 1953, 242–243, 294; Pleinerová 1966, 362; Král 2011, 57, 58, 78; Langová 2012,
103). O intencionalitě tedy nelze pochybovat, vlastní interpretace tohoto fenoménu je ale problematická.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Zvířecí kosti z hrobů a sídlištních objektů s lidskými kosterními pozůstatky
Tabela 29. Mikulovice. Osteometrická data získaná
z analyzovaných zvířecích kostí (tabela 23). Dílčí tabulky: A: Scapula; B: Phalanx proximails et media;
C: Phalanx distalis; D: Astragalus, E: Ostatní postkraniální elementy; F: Kraniální elementy.
Akronymy: P/S = pohřebiště (P)/sídliště (S); M = milodar (Mil)/milodar? (Mil?); Druh (zvířete): BT = tur domácí (Bos taurus), BTCE = tur/jelen, BUT = káně lesní
(Buteo buteo), CE = jelen (Cervus elaphus), CFA = pes
(Canis familiaris), C.l. = bělozubka bělobřichá (Crocidura leucodon), EC = kůň (Equus caballus), FS = kočka
divoká (Felis silvestris), OA = ovce (Ovis aries), OC =
ovce/koza (Ovis/Capra), SSD = prase domácí (Sus domesticus), SSX = prase (Sus indet.); Anat. (anatomie):
cr = lebka, cs = horní špičák (caninus sup.), d3s =
horní mléčná stolička 3 (molar deciduous 3 sup.), h =
kost pažní (humerus), mdb = mandibula, mtc = metacarpus, mtt = metatarsus, ph1 = proximální falang
(phalanx proximalis), ph2 = střední falang (phalanx
media), ph3 = distální falang (phalanx distalis), sc =
lopatka (scapula), ta = hleznová kost (astragalus,
talus), ti = kost holenní (tibia), tt = tibiotarsus, u = kost
loketní (ulna); Str. (tělní strana): d = pravá (dextra),
s = levá (sinistra); Pozn. (poznámka): A = artefakt, MNI
= minimální počet jedinců, sp. = spáleno. Hodnoty
v závorkách – hodnoty, které nemohly být změřeny
přesně. Rozměry*: B = min. šířka krčku, BFd = šířka
dist. kloubní plochy, D = min. hloubka diafýzy, Dd =
max. dist. hloubka, DFp = hloubka prox. kloubní plochy,
Dp = max. proximální hloubka, GB = max. šířka, GD =
max. hloubka, GL = max. délka, GLax = max. délka
axiální poloviny, LF = min. délka ve střední linii,
P4L = délka korunky P4, P4P4 = max. šířka lebky
mezi vnějšími okraji korunek premolárů P4, U1U3 = délka řady drobných incisiformních zubů (korunek) za I1.
Ostatní zkratky a definice rozměrů dle von den Driesch
(1976).
Table 29. Mikulovice. Osteometric data obtained
from analysed animal bones (Table 23). Sub-tables:
A: Scapula; B: Phalanx proximails et media; C: Phalanx distalis; D: Astragalus, E: Other postcranial elements; F: Cranial elements.
Acronyms: P/S = cemetery (P)/settlement (S); M =
offering (Mil)/offering? (Mil?); Druh (Species): BT = domestic cattle (Bos taurus), BTCE = cattle/red deer, BUT
= common buzzard (Buteo buteo), CE = red deer
(Cervus elaphus), CFA = dog (Canis familiaris), C.l. =
bicoloured white-toothed shrew (Crocidura leucodon),
EC = horse (Equus caballus), FS = wild cat (Felis silvestris), OA = sheep (Ovis aries), OC = sheep/goat
(Ovis/Capra), SSD = domestic pig (Sus domesticus),
SSX = pig (Sus indet.); Anat. (Anatomy): cr = cranium,
cs = caninus sup., d3s = molar deciduous 3 sup., h =
humerus, mdb = mandible, mtc = metacarpus, mtt =
metatarsus, ph1 = phalanx proximalis, ph2 = phalanx
media, ph3 = phalanx distalis, sc = scapula, ta = astragalus, talus, ti = tibia, tt = tibiotarsus, u = ulna;
Str. (body side): d = dextra, s = sinistra; Pozn. (Note):
A = artefact, MNI = minimal number of individuals, sp.
= burned. Values in brackets – values which could not
be measured precisely. Measurements*: B = min. column width, BFd = width of dist. articular surface, D =
min. depth of diaphysis, Dd = max. dist. depth, DFp =
depth of prox. articular surface, Dp = max. prox. depth,
GB = max. width, GD = max. depth, GL = max. length,
GLax = max. length of axial half, LF = min. length in
middle plane, P4L = length of P4, P4P4 = max. width
of the cranium between outer outlines of P4, U1U3 =
length of incisiform row behind I1. Other abbreviations
and definitions of dimensions after von den Driesch
(1976).
A
P/S
P
P
P
P
P
P
P
P
P
P
P
P
P
P
P
P
P
P
P
P
P
P
P
P
P
P
P
B
P/S
P
P
P
P
S
S
P
P
S
S
S
S
S
S
S
P
S
S
S
S
P
S
Mil
Mil
Mil
Mil
Mil
Mil
Mil
Mil
Mil
Mil
Mil
Mil
Mil
Mil
Mil
Mil?
Mil
Mil
Mil
Mil
Mil
Mil
Mil?
Mil
Mil
Mil
Mil?
Mil
Mil
Mil?
Mil?
Mil?
Hrob
11
20
21
43
59
60
77
86
28
32
38
41
48
93
5
14
55
57
22
56
2
36
52
58
67
82
23
Hrob
15
35
35
41
101
101
55
55
101
101
101
101
101
101
101
87
98
101
101
101
55
98
Mil
Mil
Mil
Mil
Mil?
Druh
BT
BT
BT
BT
BT
BT
OA
OA
OC
OC
OC
OC
OC
SSD
SSD
BT
BT
BT
BT
BT
OC
EC
238–264
Druh
BT
BT
BT
BT
BT
BT
BT
BT
BT
BT
BT
BT
BT
BT
OA
OA
OA
OA
OC
OC
SSD
SSD
SSD
SSD
SSD
SSD
SSX
Anat.
ph1
ph1
ph1
ph1
ph1
ph1
ph1
ph1
ph1
ph1
ph1
ph1
ph1
ph1
ph1
ph2
ph2
ph2
ph2
ph2
ph2
ph2
Anat.
sc
sc
sc
sc
sc
sc
sc
sc
sc
sc
sc
sc
sc
sc
sc
sc
sc
sc
sc
sc
sc
sc
sc
sc
sc
sc
sc
Str.
d
d
d
d
d
d
d
d
s
s
s
s
s
s
d
d
d
s
s
s
s
s
s
s
s
s
s
Mil
D
P/S
P
P
S
S
S
P
S
Mil
Mil
Mil
62,2
35,6
33,6
33,3
32,9
33,5
31,9
35,6
41,1
42,9
43
38,9
39,6
39
22
48,5
Mil
E
P/S
S
S
S
P
S
P
P
P
F
P/S
P
P
P
P
P
Mil
Mil
Mil
Mil
Mil
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Hrob
101
101
101
101
101
Hrob
19
19
97
101
98
19
101
Hrob
98
98
98
24
98
36
62
13
Hrob
42
57
14
26
94
Druh
BT
BT
BT
BTCE
CE
OC
SSD
Druh
BT
BT
SSD
BT
BUT
BT
OC
FS
Druh
CFA
SSD
BT
OC
C.l.
Anat.
h
h
u
ti
tt
mtc
mtc
mtt
Anat.
cs
d3s
mdb
mdb
cr
(345)
346
323
356,6
(371)
(341)
188,2
180
SLC
60
45
55,5
48,2
53
48,9
54,4
56,8
53
52,9
57,5
56,5
59,9
52,7
18,3
20,5
19,6
17,6
16,5
20,5
21,7
B*
23,2
18,8
23,5
21
24,5
21
23,3
23,5
23,2
22,5
25,8
25,8
23,8
23,5
110,2
9,9
10,9
8,4
23,5
22,4
20,6
20,5
26,5
11,4
11,7
10,1
10,1
12
Phalanx distalis
Anat.
DLS
ph3
75,9
ph3
86,9
ph3
82,5
ph3
74,5
ph3
Druh
BT
BT
BT
BT
BT
Anat.
ta
ta
ta
ta
ta
ta
ta
Str.
d
d
d
d
d
d
d
Str.
s
d
d
s
sd
Str.
d
s
s
d
d
d
s
Astragalus
Pozn.
GLl
58,4
MNI=1
58,3
61
57,8
59,4
27
45
26,1
14,8
Kraniální elementy
Pozn. GL*
GB*
GD*
A
(38,4) 6,7
10,7
15
11,6
20,3
9,5
41,7
49
52,7
(47)
51,6
53,5
51
51,7
21
25,3
(32,5)
(34,1)
(28,2)
23,1
22,8
Bd BFd*
34,8
22,5
25,3
24,2
8,9
22,8
26,9
32,5
30,8
9,5
47,8
30,7
29,4
29,8
26
11,6
11,3
1,3
11
1,3
10,5
11,2
15,5
15,6
27,1
46
Ld
61
65,1
62,2
60,5
61
Bd
37,8
37,8
36,3
34,3
36
(18,8)
25,3
BT
69,8
(60)
(12,4)
59,3
24,3
7,1
sp.
50
54
59,8
60,2
58,6
59,4
55,3
60
55,8
23,8
25,2
24,7
24,5
52
43,3
D*
19
17,5
19,3
19,5
17,3
16,3
8
8,2
6,9
7,5
6,9
7,1
7,3
9,6
9,1
24,8
LF*
45,2
45,3
46
47,3
46,6
21,9
Bd
BG
50,8
29,1
38
37,5
36
35,5
GLm
54,1
53,7
55,7
53,2
55,3
26
39,9
LG
60,2
50
60
51,3
35,5
36
36,4
HP
Ostatní postkraniální elementy
Pozn. BFp
SD
D
sp.
74
A
A
GLP
76,5
59,8
72,8
63,9
(76)
64
67,5
73,6
71,6
70
70,1
74
76,5
67
31,4
32,6
31,6
30,5
10,2
10,6
Phalanx proximails et media
Glpe Glax*
Bp
BFp Dp* DFp* SD
58,8
61,5
34,2
35,6
28,8
64
29,5
24,5
56,5
55
31,4
35,7
25,6
62,3
32,3
27,5
59,5
60,7
31,6
35,6
24,2
52,5
27,5
30,7
23,3
34,6
34
12,1
15
10
11,6
14,5
9,8
31,9
32
11,1
13,2
9
31,8
31,8
10,9
12,9
8,9
33,5
32,8
10,8
13,9
8,6
31,8
11,2
9,1
34,7
34,5
11
14,2
9,3
16,9
18,2
14,2
39
39
17,3
18,4
12,7
32
35,2
25,7
31,8
35,5
32,9
32,8
25,5
33
37,6
27,5
33,5
36
27,3
12,6
9
52,8
46
32,7 24,6 43
GL
61,7
C
P/S
S
S
S
S
S
Scapula
HS
DHA
364,8
Dd
Dd*
21,8
21
22,9
22,5
19,5
10,6
10,3
8,8
9,6
8,5
9,8
9,8
10,9
10,9
30
29,5
28
32,1
31,2
11,5
28,2
MBS
25,6
26,8
27
26
25,5
Dl
33,3
32,2
33,2
31
31,8
23
Dm
(33,2)
32,7
32,8
31
33,2
17,2
25,1
BPC
DPA
21,1
35,4
29,7
6,8
7
8
9
116,8
73,7
48,4
46,1
U1U3* P4L* P4P4*
2,6
1,7
5,3
261
Zvířecí kosti z hrobů a sídlištních objektů s lidskými kosterními pozůstatky
Orientace hřebenem nahoru u zhruba poloviny lopatek odpovídá statistické náhodnosti a nenasvědčuje interpretaci, podle které sloužily jako podložka pro jiný,
nezachovaný milodar (např. potravinový); tento kostěný
hřeben by totiž poněkud překážel. Interpretaci nenasvědčují ani pozorování, kdy byla lopatka nalezena
v šikmé poloze, pokud ovšem vyloučíme, že jde o propadlé lopatky původně položené např. na rakvi. Přesto
existuje nejméně jeden případ, kdy lopatka možná jako
podložka sloužila, konkrétně lopatka z hrobu 5162
v Kolíně–obchvatu, na níž byly nalezeny měděné perly
(Kyselý et al. 2020).
Další existující interpretace předpokládá, že lopatky jsou pozůstatkem masitého milodaru (srov. Hásek
1959, 8; Ondráček 1962, 80; Stuchlík – Stuchlíková
1996, 124; Král 2011, 78). Ani tato interpretace nenalezla v analýze lopatek z Mikulovic podporu. V případě
masitého milodaru se očekává přítomnost souvislé části
těla odpovídající porci masa a ne separovaného kosterního elementu (zde lopatky). Ve zkoumaných hrobech
se ale striktně a pravidelně setkáváme s lopatkami izolovanými od ostatních částí končetiny. Indicie pro přítomnost souvislé části končetiny, tak jak to v ČR známe
např. v halštatských hrobech (Kyselý 2018b), nebyla v žádném z hrobů v Mikulovicích pozorována. Také
občas pozorovaná prostorová souvislost žeber a lopatek
není dokladem vložení souvislého bloku těla (žebra + lopatka). Jasně to vylučuje fotograficky dokumentované
uspořádání v hrobech č. 13, 14, 20 a 21, kde žebra nebyla vůči lopatce orientována anatomicky správně; jsou
například orientována opačně než v těle (tab. 39: E, G;
41: G; 42: C), což svědčí pro vložení zvlášť. Ve dvou případech dokonce lopatka a žebra patří různým zvířecím
druhům.
Podle některých tvrzení sloužily alespoň některé lopatky jako nástroje k hloubení hrobové jámy nebo
k druhotnému narušování hrobů (Tihelka 1953, 280;
Ondráček 1962, 80; Stuchlík – Stuchlíková 1996, 124).
Z toho druhá možnost se jeví jako pravděpodobnější,
neboť intencionální zanechání pracovních nástrojů
k hloubení hrobové jámy v hrobě neodpovídá běžným
představám o rituálu – navíc by použitý nástroj následně mohl být postrádán při zahazování hrobové
jámy. Tato interpretace má být podpořena údajnými
pracovními stopami na lopatce. Přítomnost pracovních
stop je ovšem nutno považovat za v literatuře opakované, dále nezkoumané a neověřené tvrzení navazující
na pozorování M. Chleboráda, který ale píše o otřelé lopatce ze sídlištního objektu, resp. z domácnosti, nikoliv
z hrobu (Chleborád 1928, 7). Později spojení lopatky
s otřelou hranou z únětického hrobu v Rebešovicích
a s představou hrabání naznačuje J. Ondráček (1962,
80), ovšem bez bližšího traseologického rozboru a dalšího zdůvodnění této interpretace. Doklady lopatek
ve vyšších vrstvách zásypu, nebo opřených o stěnu, se
vyskytovaly často právě v hrobech s předpokládanými
doklady druhotného narušení (Ondráček 1962, 80; Král
2011, 78). To však lze vysvětlit i přemístěním původního
obsahu hrobu (vč. lopatek) při tomto narušení. Ve všech
narušených, zčásti narušených nebo potenciálně narušených hrobech v Mikulovicích ležely lopatky (u nichž
je pozice známa, což je většina případů) na dně, a to
v horizontální poloze. V případě Mikulovic tudíž sekun-
262
238–264
dární narušení hrobu s pozicí lopatek ve vyšších
vrstvách nebo s narušenou orientací nijak nekoreluje.
Proto nepředpokládáme, že jde o nástroje narušitelů.
Dalším silným protiargumentem je nepřítomnost pracovních stop na proximálních okrajích lopatek, kde
zejména by se v případě jejich použití jako nástroje
k hrabání drobné vrypy od zeminy či kamenů zachovaly. Charakter lopatek z Kolína–obchvatu a Vliněvsi je,
stejně jako v Mikulovicích, intaktní (Kyselý et al. 2020).
Poměrně křehká lopatka zároveň není ideální nástroj
pro hloubení jámy. Frekventovanější by podle našeho
názoru měly být spíše kompaktní, pevné motykovité nástroje vyrobené např. z parohoviny. Všechny tyto argumenty nenasvědčují lopatkám v roli nástroje k hloubení.
Lopatky nebyly zdobeny, není ale vyloučeno, že nesly
dnes již nezachované malby. Fakt, že jde o jasně ohraničené, geometricky pravidelné, ploché elementy deskovitého tvaru (v kostře jediné s touto morfologií), nabízí
vysvětlení, že představovaly desky s obrázky nebo významovými značkami. Pro danou možnost ale nemáme
jinou oporu, než analogie odjinud. Konkrétně, jako nosič textů byly lopatky běžné ve staré Číně, kde zároveň
sloužily jako věštecké kosti (cf. Chou 1976; Keightley
1978).
O funkci a roli lopatek můžeme prozatím jen spekulovat. Možná je i jejich magická (např. věštecká) úloha
při pohřbu nebo před ním (Kyselý et al. 2020). Soustředění se právě na tento element může signalizovat blíže
neurčený symbolický význam. Je možné, že význam
mohl mít jejich trojúhelníkovitý tvar nebo anatomická pozice v těle. Přestože nebyly viditelně ohlazeny či
opotřebovány, je možné, že před pohřbem byly nějakou
dobu používány nebo uchovávány. V opačném případě
by bylo nutno danou neporušenou lopatku pohotově
obstarat ze sídlištního odpadu nebo ji vyseparovat
z právě poraženého zvířete bez zanechání stop po řezání, což je obtížně představitelné. Cílené separování lopatky z těla by patrně zanechalo více řeznických zásahů, než bylo pozorováno. Je téměř jisté, že před
pohřbem muselo být alespoň v některých případech poraženo zvíře, a to kvůli žebrům (masitý milodar). Frekventovaný souhlas taxonomického určení lopatek a žeber při jejich společném výskytu v jednom hrobě (kap.
11.4.3.5) neodporuje v těchto případech získání daných
anatomických partií z téhož poraženého zvířete. Zajímavé je, že obě lopatky se zářezy zařazené mezi spolehlivé milodary (hr. č. 21 a 57) patří právě do kategorie
hrobů s kombinací lopatky + žebra.
V Mikulovicích nepozorujeme vazbu přítomnosti lopatek na pohlaví a věk pohřbené osoby ani na určitou
skupinu hrobů (A–D). Zároveň nevidíme jednoznačnou
vazbu zvířecího druhu na tyto faktory. Demografické
faktory tudíž asi na vkládání lopatek do hrobových jam
neměly na zdejší nekropoli vliv. Tímto se Mikulovice liší
od situace v lokalitě Kolín–obchvat, kde se lopatky vyskytovaly téměř výlučně v ženských hrobech (celkem
šest ze sedmi pohřbů s determinovaným pohlavím; Kyselý et al. 2020). To původně vytvořilo dojem lopatek
jako ženského symbolu. V Mikulovicích není zvlášť preferován některý ze zvířecích druhů a není preferována
ani tělní strana, ze které lopatka pochází (levá nebo
pravá). Nicméně zajímavá je absence lopatek nedospě-
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Zvířecí kosti z hrobů a sídlištních objektů s lidskými kosterními pozůstatky
lých zvířat v mužských hrobech. Bylo snad nežádoucí,
aby mužská část populace byla obdarována lopatkou
nedospělého zvířete?
S ukládáním zvířecích lopatek do hrobů se setkáváme i na některých nekropolích datovaných do starší
fáze únětické kultury – např. Brandýs nad Labem Vrábí (Langová 2012), Bedřichovice (Ondráček 1962,
80), Dolní Počernice (Hásek 1959, 8; Pleinerová 1966,
366). To ukazuje na existenci tohoto fenoménu již před
klasickou fází únětické kultury.
11.4.4.2. Falangy a astragaly
V souladu s interpretací bohaté série falangů nalezených na dně 16 hrobů ve Vliněvsi (Kyselý 2018a) a dvou
falangů domácího tura nalezených ve větším únětickém
koflíku (nádoba 20/8) v hrobě č. 20 v Praze-Miškovicích
(Ernée 2015, Taf. 57; Ernée – Kyselý 2015), lze i nálezy
falangů z Mikulovic, nebo alespoň některé z nich, považovat za intencionální přídavek. V případě Mikulovic se
patrně setkáváme se dvěma typy přídavku: (1) izolované
falangy a astragaly a (2) část distální končetiny (prsty).
Zatímco případy prvního typu mohou mít níže uvedenou funkci hracích kamenů, talismanů či amuletů,
druhá kategorie měla asi jiný význam. Nález druhé kategorie (přítomný jen v hrobě 55) patrně představuje
více či méně čerstvou distální část končetiny ovce nebo
kozy. S analogickými případy se setkáváme i ve Vliněvsi,
a to v podobě původně asi souvislé části distální končetiny tura (v hrobě H 105) a ovce/kozy (H 86). Nicméně
přes potenciálně čerstvý charakter souvislé části těla
můžeme jen stěží prsty kopytníků považovat za potravinový milodar.
Širší diskusi si zaslouží nálezy první kategorie. Zatímco u lopatek lze alespoň teoreticky uvažovat o jejich
reálné nebo symbolické funkci pracovního nástroje,
z hlediska pracovního použití nepraktický tvar astragalů a proximálních falangů podobné vysvětlení neumožňuje. Astragalus kopytníků má, podobně jako
první a druhý izolovaný falang kopytníků, kvadratický
tvar, což evokuje představu téže funkce. S možným požadavkem kvadratického tvaru koresponduje i vyloučení distálních prstních článků klínovitého tvaru, které
nebyly nalezeny ani v jednom hrobě, přestože v sídlištním objektu 2023 z Mikulovic jsou dobře zastoupeny.
Také dospělý věk zvířat, jimž patřily falangy a astragaly
odlišuje milodary od kumulace falangů v sídlištním objektu 2023, kde byl podíl juvenilních jedinců vysoký. Je
možné, že dorostlé a pevné kosti byly pro daný účel
vhodnější. Na prstních článcích ani astragalech ve
funkci milodaru nebyly pozorovány řeznické či kuchyňské zásahy, opálení ani okus, zatímco u falangů ze sídlištních objektů 2023 a 2217 zaznamenány byly (viz
výše a tabela 23). Z hlediska velikosti a možnosti manipulace lze do dlaně pojmout zhruba jeden falang tura
nebo několik falangů menších savců. Tyto vlastnosti
a zejména tvar falangů a astragalů korespondují s jejich
interpretací jako hracích kamenů a neodporují ani možnosti jejich používání jako magických předmětů (věštecké kameny, talismany či amulety). Množství případů používání falangů a astragalů jako hracích kostek
nebo magických předmětů, často nesoucích významové
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
238–264
značky nebo zdobení, je dokumentováno jak z etnografických pozorování, tak z archeologických kontextů
(Bartosiewicz 1999; De Grossi Mazzorin – Minniti 2013;
Küchelmann 2018). V Mikulovicích ani na jiných posuzovaných pohřebištích (Vliněves, Praha-Miškovice) nejsou popisované falangy a astragaly nijak opracovány
nebo zdobeny. Neřadíme je proto mezi artefakty. Dominance tura mezi falangy a selekce prvních dvou falangů
je ve shodě se situací ve Vliněvsi (Kyselý 2018a).
S ohledem na intencionální přítomnost falangů v hrobech se nabízí souvislost velkého počtu falangů v obj.
2023 s pohřbem č. 101. Vzhledem k tomu, že hrob/pohřeb č. 101 je stratigraficky mladší a žárový, se silně
přepálenými kostmi, považujeme ale tuto souvislost za
vyloučenou (cf. kap. 10). Od milodarů tuto kumulaci odlišuje fakt, že vykazují výše zmíněné tafonomické a věkové odlišnosti, a zejména to, že v hrobech na pohřebištích je v jednom hrobě zpravidla přítomen jen jeden
falang. Nicméně vzhledem k evidentní selekci nelze
tento soubor interpretovat jako běžný homogenní sídlištní odpad. Kumulaci v obj. 2023 lze vysvětlit buď jako:
(1) výrobní odpad snad po získávání klihu z kopyt nebo
vzniklý odstraňováním prstů od jinak využívaných metapodií, (2) specifický řeznický odpad nekonzumovaných
částí těl, (3) kumulace těchto anatomických částí z blíže
neurčených prakticko-funkčních nebo symbolických či
rituálních důvodů. Pravděpodobnost interpretací považujeme za klesající od možnosti (1) po možnost (3).
11.4.4.3. Žebra
Žebra nebo série žeber bývají přítomny v hrobech různých kultur a bývají interpretovány jako masité milodary. V prostoru Čech se s nimi setkáváme např.
v kultuře halštatské (Kyselý 2018b), s vypíchanou keramikou (Kyselý 2016), ale i v dřívějších výzkumech
kultury únětické (Tihelka 1953, 242; Král 2011, 60).
Zejména souvislé části trupu (tj. série paralelně ležících
žeber zjevně původně spojených masitými tkáněmi)
není důvod hodnotit jinak, než jako masitý milodar. Je
pravděpodobné, že nepřítomné části těl poražených zvířat (tj. většina těla) mohly být předmětem konzumace
na pohřební hostině (srov. Kyselý 2018b). V případě
Mikulovic je zajímavý výlučný výskyt (případně dominance) žeber z pravé strany hrudníku, který může být
výsledkem obyčeje spočívajícího ve vyhrazení části pravé poloviny trupu zemřelému.
Zde je vhodné připomenout, že vkládání „masitých
milodarů“ do hrobů bylo hojně rozšířeno i v předchozích
obdobích pozdně-eneolitických kultur se zvoncovitými
poháry (Kyselý 2012a) a se šňůrovou keramikou (cf. Kyselý 2010; Neustupný 2008, 140).
11.4.4.4. Syntetický pohled
Téměř polovina z 96 v Mikulovicích prozkoumaných
hrobů (až 48 %) obsahovala alespoň některý z analyzovaných kosterních milodarů neartefaktuální povahy.
Z nich nejhojnější jsou lopatky přítomné až v 41 %
hrobů (absolutně 34–39 hrobů), méně jsou zastoupena
žebra (11 hrobů – ca 11 %) a falangy + astragaly (3–6
hrobů – až 6 %) – tabela 24; obr. 148.
263
Zvířecí kosti z hrobů a sídlištních objektů s lidskými kosterními pozůstatky
Zatímco zvířecí žebra a nálezy představující intruze
jsou v hrobech jiných kultur poměrně běžné, nálezy lopatek a falangů lze považovat za specifikum starobronzových pohřebišť. Opakující se výskyt lopatek a falangů
v hrobech kultury únětické evidentně představuje výsledek nenáhodných rituálních aktů se zatím blíže neurčeným významem. Protože byly lopatky a falangy nalezeny jen v některých hrobech, lze uvažovat o zvyku
vázaném pouze na určitou skupinu lidí. Její status nám
ale momentálně není znám. Význam patrně má absence
společného výskytu lopatek a falangů v témže hrobě.
Přikládání lopatek k zemřelému proto mohlo nést odlišnou informaci než vkládání falangů. Hypoteticky lze
uvažovat o vazbě na dvě odlišné skupiny lidí. V tomto
směru je zajímavá vysoká frekvence lopatek v hrobech
z Mikulovic a Kolína–obchvatu a na druhou stranu dominance falangů v hrobech ve Vliněvsi (Kyselý 2018a;
Kyselý et al. 2020). Žebra, podle všeho představující
„klasický“ masitý milodar, jsou naopak poměrně úzce
vázána na přítomnost lopatek. Mnohdy jsou umístěna
těsně vedle lopatky. Tato skutečnost svádí k interpretaci, že i lopatky představují masité milodary, nicméně
výše uvedené argumenty svědčí proti tomu. Jejich tvar
vedl v minulosti také k interpretaci jako pracovního nástroje k hloubení hrobové jámy nebo k jejímu narušování. Vzhledem k nepřítomnosti pracovních stop a dalším výše uvedeným argumentům je ovšem i toto vysvětlení těžko obhajitelné. Málo pravděpodobná je také
interpretace lopatek jako podložek či tácků (viz výše).
Striktní pravidlo výběru vždy téhož kosterního elementu
(lopatky) naznačuje, že právě tento element byl důležitý
a nesl konkrétní symbolický význam. Falangy a astragaly mohly mít, s ohledem na různé analogie, funkci
amuletu, talismanu nebo hrací nebo věštecké kostky
(Kyselý et al. 2020). Přestože ani lopatky ani falangy
264
238–264
a astragaly nejsou zdobeny, opracovány nebo viditelně opotřebovány, není vyloučeno, že původně nějakou
malbu či ornamentaci nesly. Některé uvedené indicie
naznačují, že byly před vložením do hrobu určitou
dobu užívány nebo uchovávány.
Z diskutovaných milodarů jsou v Mikulovicích nejhojnější lopatky, představující delší dobu známý a patrně
nejrozšířenější fenomén. Intenzita a rozšíření falangů
(případně astragalů) v hrobech této kultury není zatím
dobře poznána, neboť praxe jejich vkládání do hrobů
byla odhalena teprve nedávno. V případě starších výzkumů mohl tento fenomén unikat pozornosti. V Mikulovicích jsou zastoupeny lopatky a žebra všech tří hlavních kategorií domácích zvířat (tur, ovce/koza, prase),
zatímco v kategorii falangů a astragalů jsou spolehlivě
doloženi jen tur a ovce/koza (přitom falangy ovce/kozy
pouze v atypické podobě). Kosti koně, psa a divokých
druhů nebyly použity, přestože se v soudobých sídlištních odpadcích tyto druhy doplňkově, ale pravidelně
vyskytují (Roblíčková 2003). Podrobný rozbor neukázal
výlučnou vazbu jednotlivých typů analyzovaných milodarů na pohlaví nebo věk pohřbené osoby ani na prostorově vymezené skupiny hrobů (A–D). Přesto jsou tyto milodary frekventovanější u dospělých jedinců než
u dětí a ve skupině A a B než C a D (tabela 24). Zároveň
nebyla zjištěna významná vazba určitého zvířecího
druhu na jednotlivé kategorie (obr. 148e–148g). Podobně
v pohřebních zvycích nemusela hrát roli tělní strana
vložené lopatky či věk zvířete – snad kromě výběru žeber
jen z pravé strany těla (tabela 28) a výběru lopatek jen
dospělých zvířat pro pohřby mužů (tabela 26). Další odchylky – jako je např. výlučná přítomnost lopatek tura
v rámci analyzovaných milodarů ve skupině D – mohou
být důsledkem malého počtu hodnocených případů (tabela 25).
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Kostěné a parohové artefakty
265–279
11.5. Kostěné a parohové artefakty
11.5.1. Kostěné artefakty z hrobů
M. Ernée, R. Kyselý
Kostěné artefakty byly identifikovány v 15 ženských (21
artefaktů), šesti mužských (9 artefaktů) a třech dětských (3 artefakty) hrobech. Celkem jde o 33 artefaktů.
S výjimkou dvou (12/č.s. 4666; 23/7) je všechny považujeme za intencionálně přidané k pohřbívanému jedinci, tedy za přídavky/milodary ve formě nástrojů,
šperků či součástí kroje. Jako náhodná příměs je hodnocen pouze zlomek artefaktu, který pochází z horních
vrstev zásypu hrobu č. 12 (č.s. 4666) a který navíc nese
stopy okusu hlodavcem. Nejistým milodarem/přídav-
13/4
4693
13/9
14
4539
20
13
18–20
14/7
F
55+
5236
20/6
F
50+
5232
23/6
4618
23/7
24
4944
26
4921
23
frgm., okus hlod., jedna str. silně ohlaz. (Mil?)
70
1
d. 158 mm
metatarsus, dist.
71
d. 30,2 mm, zel. zbarv.
kočka divoká
1
ovce/koza
metacarpus, dist.
71
d. 81,1 mm
1
ovce/koza
metatarsus, prox. / levá
69
d. 63,2 mm
středně velký savec
diafýza
76
d. 61,8 mm, zel. zbarv.
vlk
řezák 2 sup. / pravá
77
d. 26,3 mm, zel. zbarv., vrtaný apex kořene
d. 68,9 mm, neoprac., dle pozice artef. (Mil?)
1
1
středně velký savec
diafýza
—
4–5
1
srnec (mladší)
metatarsus, ddf
75
d. 138,8 mm
26/4
?M?
50+
1
tur domácí
metatarsus, dist.
78
d. 128 mm
F
50+
ovce/koza
metatarsus, dist.
80
d. 64,5 mm
menší sav. (zajíc/pes?)
diafýza
80
d. 31,9 mm
30
5180
30/5
F
35–50
32
4874
32/7
F
50–60
4968
40/5
4971
40/6
?F? 35–50
1
1
1
1
1
1
1
pes
řezák 3 horní / pravá
80
d. 21,2 mm, vrtaný apex kořene
srnec
metatarsus, dist.
81
d. 100,8 mm
pes (středně velký)
špičák horní / levá
84
d. doch. 39 mm, vrtaný apex kořene
středně velký savec
diafýza
84
d. 58,4 mm
pes (menší až sř.)
špičák horní / levá
87
d. 37,4, vrtaný apex kořene
85
d. doch. 33,9 mm
diafýza
89
d. 123,1 mm, robustní kompakta
malý přežvýkavec
metatarsus, dist. diafýza
92
d. 92,3 mm, nedosp. zvíře
ovce/koza
metatarsus, dist.
89
d. 84,1 mm
42
5031
42/4
44
4825
44/4
F
55+
50
5157
50/11
F
20–35
1
velký savec
55
5699
55/7
F
20–25
1
58
5873
58/1
M
50+
1
inf. 6,5–7,5
61
2851
62
5700
62/1
69
5836
69/2
M
35–50
78
3001
78/2a
F
±20
79
3025
79/5
?F?
50+
inf. 12–14
1
1
3016
87/2
95/3
3741
95/4
3757
95/4a
?M? 20–25
neurčeno
menší savec
diafýza
92
a – d. 23,7, prům. 7,9 mm; b – d. 22, prům. 8
ovce/koza
metacarpus, dist. / pravá
94
d. 115,3 mm
1
středně velký savec
diafýza
97
d. 65,7 mm
ovce/koza
metatarsus / levá
101 d. 77,5 mm, zel. zbarv. na dist. (otevř.) konci
ovce/koza
metapodium, dist.
96
2
1
1
1
neurčeno
1
?M 30–40
?
1
61/1a,b ?M 20–25
3740, 3759
Celkem:
—
metapodium, prox.
velký savec
inf.
29/2
95
cf. metapodium, kloub. část
velký savec
24/2
29/3
87
d. 82,6 mm
metapodium, dist.
40–55
4897
40
d. 52 mm, zel. zbarv.
70
?
ovce/koza
?F
4898
29
1
1
F
66
neurčeno
55+
Poznámka
Tab.
4692
1
1
F
Anatomický element,
část kosti / tělní strana
Korálek
12/12
Druh zvířete
?
Jehlice
bez č.s.
4744
Závěsek diskovitý
4666
12
Závěsek ze zubu
35–50
Kel prasete
F
Šídlo (?)
Věk
7/5
12/11
7
Č. sáčku
4912
4746
Hrob
Pohlaví
Typ a r t e f a k t u
Č. nálezu / artefaktu
Antropol.
Rukojeť nástroje
Z pohřebiště v Mikulovicích pochází celkem nejméně 33
artefaktů, nebo jejich částí, vyrobených ze zvířecích
kostí, které byly nalezeny ve 24 hrobech. Dalších 16 jistých či pravděpodobných artefaktů vyrobených ze zvířecích kostí pochází ze sídlištních objektů s lidskými
kosterními pozůstatky (tabela 30, 31, 32; cf. tabela 23,
kap. 11.4). Z toho jediné dva artefakty z parohů pocházejí ze sídlištních objektů 2412 a 2023.
1
1
16 4
1
4
1
1
2
?
d. doch. 34,3 mm, š. 15,7 mm
106 plochý kroužek s otvorem (pr. 29,2/11,1 mm)
prase (samec)
špičák spodní / pravá
110 d. frgm. 105, 89 a 80 mm
velký savec
diafýza
109 d. doch. 49,4 mm
velký/stř. vel. savec
dist. diafýza
109 d. doch. 30,6 mm
4
Tabela 30. Mikulovice. Artefakty ze zvířecích kostí nalezené v hrobech (cf. tabela 23). Řazeno dle č. hrobu a č. nálezu; d. – délka, š. – šířka, pr. – průměr, ostatní
zkratky a akronymy viz tabela 23. Sv. modře – mužské hroby; sv. žlutě – dětské hroby. — Table 30. Mikulovice. Artefacts from animal bones found in graves
(cf. Table 23). Ordered by grave and find number; d. – length, š. – width, pr. – diameter; for other abbreviations and acronyms, see Table 23. Light blue – male
graves; light yellow – children graves.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
265
Kostěné a parohové artefakty
265–279
Obr. 159. Mikulovice. Kostěné nástroje běžně interpretované jako šídla nalezená v hrobech. Šedý podklad – na nástroji byly zjištěny pracovní stopy (viz obr. 160,
161; tabela 33). Foto Z. Kačerová, grafika M. Ernée. — Fig. 159. Mikulovice. Bone tools commonly interpreted as awls found in graves. Grey background – working
traces identified on tool (see Fig. 160, 161; Table 33). Photo by Z. Kačerová, graphic by M. Ernée.
3/08
Č. nálezu / artefaktu
Nalezené kostěné artefakty je možné rozdělit do několika skupin (tabela 30) – na pracovní nástroje (běžně v literatuře prezentované jako šídla – obr. 159), rukojeti bronzových nástrojů (v literatuře také většinou prezentovaných jako šídla, méně často jako rydla)
a ozdoby (závěsky ze zubů, kostěné závěsky, jehlice, korále).
Druh zvířete
Anatomický element,
část kosti / tělní strana
Tab.
2412
Velkou část tvoří nástroje zhotovené z metapodií velkých
a středně velkých savců (celkem 13).
Interpretace
2217
5986
2217/5986a
tvar hřebíku; d. 30 mm (bez odlomeného hrotu)
velký savec
?
—
116
5986
2217/5986b
velký savec
?
—
116
prase domácí
špičák spodní / pravá
jelen
paroh
—
116
tur domácí
lopatka, prox. / pravá
—
116
ovce/koza
metacarpus, prox. / pravá
—
117
velký savec
?
—
117
neurčeno
?
—
117
Č. sáčku
Objekt
kem je i fragment diafýzy středně velkého savce z hrobu
č. 23 (23/7), kterou sem zařazujeme pouze díky jeho
poloze v kontextu s pohřbem. Žádný z artefaktů pocházejících z hrobů nebyl zhotoven z parohu, přestože nástroje z kostí srnce v hrobech nalezeny byly. Artefakty
z parohu jsou zde přítomny v sídlištních objektech s lidskými kosterními pozůstatky (viz níže, kap. 11.5.2) a jelenovití kopytníci jsou tu pravidelnou součástí sídlištního
inventáře dané doby (Roblíčková 2003; Kyselý 2012b).
Artefakt
6600
2412/6600a
6600
2412/6600b
tvar hřebíku; d. 23,4 mm (bez odlomeného hrotu)
artefakt ze špičáku samce prasete, z vnitřní strany příčně broušeno, tvar
špachtličky; d. 55,3 mm
klín/dláto, upraveno sekáním; d. 107,6 mm
crista scapulae odříznuta, proximální roh lopatky zhlazen do oblouku;
max. pr. 138,3 mm
šídlo; d. 89,5 mm
6600
2412/6600c
část ohlazena, d. 45 mm
bez č.s.
3/08(99)
6512
2412/6512
6592
2412/6592
5078
2023/5078
5082
2023/5082
asi část šídla, spáleno; d. doch. 54,2 mm
(sekero)mlat z výsady parohu, upraveno sekáním, vč. vysekávaného
otvoru pro topůrko; d. 152,6 mm
hladítko, jeden konec příčně broušen a ohlazen; d. 178,9 mm
5192
2023/5192a
šídlo?; d. 66,6 mm
5192
2023/5192b
drobné šídlo; d. = 44,9 mm
2023/5093,
2023/5192
kostěný kroužek (robustní prstýnek?) z kloubní prox. hlavice femuru asi
tura (3 slepené fragmenty); max. pr. 39,8, pr. otvoru 21,7 mm, výška
(tloušťka) 12,4 mm
2023
5093, 5192
5096
2023/5096
3 fragmenty asi téhož šídla; d. c. 82 mm
5097
2023/5097a
ostré šídlo ze špičáku samce prasete, příčně broušeno; d. 58,7 mm
5097
2023/5097b
možná fragment nástroje; d. 24,5 mm
Mil? 117
jelen
výsada parohu
—
116
tur domácí
žebro, prox. / pravá
—
116
velký savec
diafýza
—
117
středně velký savec
diafýza
—
117
velký savec (tur?)
hlavice stehenní kosti
—
117
ovce/koza
metacarpus, dist.
—
117
prase
špičák spodní / pravá
—
117
neurčeno
?
—
117
Tabela 31. Mikulovice. Artefakty ze zvířecích kostí a parohů nalezené v sídlištních objektech s lidskými kosterními pozůstatky. — Table 31. Mikulovice. Artefacts
from animal bones and antler found in settlement features with human skeletal remains.
266
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Kostěné a parohové artefakty
265–279
4
1
ovce/koza
pes
1
3
1
2
vlk
2
1
1
kočka divoká
1
velký savec
1
1
3
4
4
4
velký / stř. velký savec
1
1
menší savec
3
3
neurčený savec
3
3
středně velký savec
malý přežvýkavec
1
tur domácí
1
prase domácí
2
1
1
2
prase
2
1
jelen evropský
1
2
2
velký savec
1
4
5
středně velký savec
1
1
neurčený savec
2
2
21
49
1
2
3
1
1
1
9
Femur
Scapula
Costa
tur domácí
34,6
ovce/koza
19,6 23,9
pes
0,8
3
kosti
Caninus inferior
Caninus superior
Incisivus 3 superior
Paroh
Hmotnost artefaktů (g)
Incisivus 2 superior
zuby
4
∑
Neurčeno
1
Metapodium
2
Metatarsus
∑
Metacarpus
Sídliště
1
1
ovce/koza
34,6
6,9
50,4
3,2
prase
4
8,9
8,9
srnec obecný
Pohřebiště
8
1
srnec obecný
Pohřebiště
1
2
2
prase
vlk
13,1
13,1
0,4
0,4
1,1
1,1
kočka divoká
velký savec
27,1 19,3
středně velký savec
8,2
malý přežvýkavec
5,3
46,4
8,2
5,3
velký / stř. velký savec
1,6
1,6
menší savec
2,5
2,5
neurčený savec
2,5
tur domácí
21,5 49,4
prase domácí
3,5
3,5
5,5
prase
5,5
2,9
jelen evropský
2,5
70,9
ovce/koza
Sídliště
∑
Neurčeno
2
tur domácí
Metapodium
Metatarsus
Femur
Scapula
Costa
kosti
Caninus inferior
Caninus superior
Incisivus 3 superior
Paroh
Počet artefaktů
Incisivus 2 superior
zuby
Metacarpus
Tabela 32. Mikulovice. Sumarizace kostěných/
parohových artefaktů podle zoologické a anatomické determinace. Nahoře počty artefaktů;
dole hmotnost (cf. tabela 23 a 30–31).
Table 32. Mikulovice. Summary of bone/
antler artefacts by zoological and anatomical
determination. Above, the number of artefacts;
below, their weight (cf. Table 23 and 30–31).
2,9
147,7
147,7
velký savec
5,3
10
15,3
středně velký savec
1,1
1,1
neurčený savec
2,3
2,3
∑
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
147,7 1,1
0,8
3,2
15,3 21,5 49,4
5,3
25,1 77,3
34
47,5 428,2
267
Kostěné a parohové artefakty
265–279
Obr. 160. Mikulovice. Nahoře – jednotlivé části „šídel“, na kterých byly zjištěny
stopy jejich užívání: A – špička; B – původně vnitřní část podélně rozštípnuté
diafýzy kosti, kompakty po obou stranách vnitřní spongiózní části kosti; C –
vnější hrany ploch B1 a B2; D – původně vnější strana kosti. Dole – schématické znázornění směru a intenzity pracovních stop zjištěných na jednotlivých
pracovních plochách „šídel“ (viz nahoře): 1 – stopy kolmé k podélné ose nástroje; 2, 6 – stopy v úhlu ca 60–70 ° k podélné ose nástroje; 3, 5 – stopy
v úhlu ca 40–45 ° k podélné ose nástroje; 4 – stopy souběžné s podélnou
osou nástroje; a – husté stopy intenzivního/dlouhodobého používání; b – řídké
stopy krátkodobého nebo méně intenzivního používání. Barevné plochy označují shodné kategorie (cf. obr. 161). Kresba a grafika M. Ernée.
Fig. 160. Mikulovice. Above – individual parts of ‘awls’ on which signs of their
use were identified: A – point; B – original inner part of lengthwise split bone
diaphysis, with compact bone on both sides of the spongy part of the bone;
C – outer edge of surface B1 and B2; D – original outer side of the bone.
Below – schematic depiction of the direction and intensity of working traces
identified on individual working surfaces of ‘awls’ (see above): 1 – traces perpendicular to the lengthwise tool axis; 2, 6 – traces at an angle of c. 60–70 °
to the lengthwise tool axis; 3, 5 – traces at an angle of c. 40–45 ° to the
lengthwise tool axis; 4 – traces parallel to the lengthwise tool axis; a – dense
traces of intensive/long-term use; b – scarce traces of short-term or less intensive use. Coloured surfaces designate identical categories (cf. Fig. 161).
Drawing and graphic by M. Ernée.
v hrobové jámě, resp. vůči skeletu týče130, najdeme jich
většinu (13 ze 14 s dokumentovanou přesnou polohou)
ve východní polovině jámy, a to zejména před trupem
(poloha f; 9 kusů), méně pod nohama (poloha g; 3 kusy;
hroby č. 24, 29 a 58) a zcela výjimečně před obličejovou
částí lebky (poloha c; hrob č. 50). Jen v hrobě č. 95 bylo
„šídlo“ nalezeno v jihozápadním rohu hrobové jámy, za
lebkou (poloha b). U exemplářů 69/2 a 79/5 nebyla jejich přesná poloha v hr. jámě dokumentována. Celkem
na 12 těchto nástrojích byly nalezeny pracovní stopy (cf.
kap. 11.5.3).
Další skupinu předmětů vyrobených ze zvířecích
kostí představují kostěné rukojeti bronzových předmětů. Z mikulovických hrobů pocházejí celkem tři. Asi
nejvýraznější je užíváním zcela ohlazená rukojeť (78/2a)
bronzového šídla z hrobu č. 78. Místy na povrchu nazelenalá, 77,5 mm dlouhá rukojeť byla vyrobena z levého
metatarsu ovce/kozy (tab. 101). K méně běžným a ze
zoologického hlediska zajímavým patří 30,2 mm dlouhý
drobný artefakt 13/4, vyrobený z distální poloviny metatarsu divoké kočky, který sloužil jako rukojeť pro kovovou funkční část. Artefakt je nazelenalý od bronzového drátku (tab. 71). Analogií je kostěná „trubičkovitá“
rukojeť 29/3 z kosti menšího savce se zbytkem bronzového drátku uvnitř z hrobu č. 29 (tab. 80).
Nejčastěji se vyskytujícími artefakty vyrobenými ze
zvířecí kosti jsou nástroje v literatuře obvykle označované jako šídla (obr. 159; k jejich možné funkci viz níže,
kap. 11.5.3). V 15 mikulovických hrobech jich bylo nalezeno celkem 15/16 (cf. tabela 30) – z exempláře 79/5
byla dochována jen malá část bez špičky (tab. 96). Délka
kompletně dochovaných exemplářů (obr. 159) se pohybovala mezi 58,4 (40/6), 63,2 (14/7) a 64,5 mm (29/2)
na jedné a 128 (26/4), 138,8 (24/2) a 158 mm (12/12)
na druhé straně s průměrnou délkou 90 mm. Většinu
jich najdeme v ženských hrobech (10), výjimkou ale nejsou ani v hrobech mužských (5) a exemplář 24/2 pochází z hrobu 4–5 letého dítěte (tabela 30). Co se polohy
268
Rozmanité zastoupení mají v mikulovickém souboru
i kostěné šperky (závěsky ze zubů, kostěné závěsky,
jehlice, korále), které pocházejí z celkem sedmi hrobů
(č. 23, 30, 40, 42, 44, 61 a 87) a sídlištního obj. 2023
(č.s. 5093, 5192).
Poměrně dobře zastoupenou skupinou jsou přívěsky/závěsky s vrtaným očkem (samostatné nebo jako
součásti náhrdelníků). Čtyři z nich jsou zhotoveny ze
zvířecích zubů. Všechny vrtané zuby šelem byly nalezeny na dně v kontextu lidské kostry. Konkrétně byly
130
Bylo zde použito stejné schéma jako při analýze polohy nádob
(viz výše, obr. 73).
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Kostěné a parohové artefakty
265–279
Obr. 161. Mikulovice. Na schematicky znázorněných pracovních částech nástrojů běžně považovaných za šídla jsou barevně vyznačeny zjištěné pracovní stopy
(vysvětlivky k použitým barvám viz obr. 160). Kresba a grafika M. Ernée. — Fig. 161. Mikulovice. Identified working traces are shown in colour on the schematic
depiction of the working parts of tools commonly regarded as awls (for the colour key, see Fig. 160). Drawing and graphic by M. Ernée.
vrtané psí zuby přítomny v hrobech č. 30 (řezák incisivus 3 sup. dexter, nalezen v oblasti krku; 30/5; tab. 80),
č. 40 (špičák caninus sup. sinister, nalezen v oblasti
Plocha
Typ pracovních stop (cf. obr. 160, 161)
1a 2a 3a 4a 5a 6a 1b 2b 3b 4b 5b 6b
A1
1
A2
1
A3
A4
B1
1
B2
1
7
4
6
1
4
5
1
4
1
1
1
1
1
1
1
2
2
1
1
C2
D
1
1
2
1
1
2
—
Celkem
4
C1
Celkem
1
7
7
2
4
5
1
5
1
8
1
2
1
3
1
1
1
4
6
2
5
—
—
16
46
Tabela 33. Mikulovice. Typy pracovních stop na jednotlivých pracovních plochách nástrojů (cf. obr. 160) označovaných v literatuře jako šídla.
Table 33. Mikulovice. Types of working traces on individual working surfaces of
tools (cf. Fig. 160) designated in the literature as awls.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
krku; 40/5; tab. 84) a č. 42 (špičák caninus sup. sinister, nalezen v oblasti pasu; 42/4; tab. 87) a jeden zub
vlka v hrobě č. 23 (řezák incisivus 2 sup. dexter, nalezen
v oblasti pasu; 23/6; tab. 77). Jde o tři ženské pohřby
a jeden dětský pohřeb; ani jeden nebyl určen jako mužský. V případě psa pocházejí zuby z minimálně dvou jedinců střední velikosti, nicméně vzhledem k distribuci
ve třech hrobech patří nejspíš třem podobně velkým
psům. Vrtané zuby představují fenomén rozšířený v kultuře se šňůrovou keramikou (Kyselý – Dobeš – Svoboda 2019), kde se v hrobě vyskytují často v početných
sériích rovněž u žen, případně dětí a kde také převládají
zuby psů. Později se tento pohřební zvyk v takové intenzitě neobjevuje, ale izolované nálezy pocházejí i z dalších starobronzových lokalit (cf. Kyselý – Dobeš – Svoboda 2019).
Plochý (ca 2 mm silný) diskovitý závěsek 87/2 s průměrem 29,2 mm, průměrem středového otvoru 11,1 mm
a otvorem pro provlečení šňůrky nebo provázku, byl zhotoven z blíže neurčitelné kosti a byl nalezen v oblasti
pasu nedospělého jedince ve stáří 12–14 let pohřbeného
v hrobě č. 87 (tab. 106).
269
Kostěné a parohové artefakty
Dva kostěné korálky (61/1a, 1b; d. 22 a 23,7 mm)
vyrobené z diafýz(y) menšího savce byly součástí ozdoby
mužského (?) pohřbu uloženého v hrobě č. 61 (tab. 92).
Ne zcela běžným kostěným šperkem je drobná kostěná jehlice s plochou, provrtanou hlavicí 44/4 nalezená na hrudníku staré ženy (55+) v hrobě č. 44 (tab.
85). Jehlička s dochovanou délkou 33,9 mm má odlomenou špičku i část ploché hlavičky.
Artefakt neznámé funkce zhotovený ze zubu (spodního klu) samce prasete byl nalezen v hrobě č. 95; několik nalezených fragmentů zde patří asi témuž, intencionálně příčně broušenému spodnímu klu (caninus
inferior dexter) (95/4a; součást skupinky artefaktů poblíž hlavy; tab. 109–110). Několik dobře zachovaných
a podobně broušených klů prasat bylo nalezeno například na řivnáčkém sídlišti Kutná Hora - Denemark (Kyselý 2008).
Ze čtyř hrobů (12, 20, 23 a 95) pocházejí artefakty, jejichž tvar, případně funkci nebylo možno blíže určit. Předměty z hrobů 12 a 23 (viz výše, kap. 11.5.1) nebyly vyobrazeny. V případě artefaktu 20/6 (tab. 76) jde o 61,8 mm
dlouhou část do zelena zbarvené, jakoby podélně rozštípnuté a ze všech stran intenzivně ohlazené diafýzy středně
velkého savce. V případě artefaktu 95/4a (tab. 109) jde
o 30,6 mm dlouhý, plochý fragment distální části diafýzy
většího savce s výrazně ohlazenou hranou. Jde patrně jen
o fragment většího předmětu/nástroje, jehož celkový tvar
ani funkci nelze jednoznačně určit. Není zcela vyloučeno,
že by mohlo jít o část artefaktu/šídla 95/4, z něhož se dochovala pouze část jeho hrotu (tab. 109).
11.5.2. Kostěné a parohové artefakty
ze sídlištních objektů
Kostěných artefaktů nalezených v analyzovaných sídlištních objektech je celkem 16 (tab. 116 a 117). Možná
s výjimkou klu prasete nalezeného na dně obj. 2412
(2412/6512; tab. 117; kap. 11.4: tabela 23) lze všechny
považovat za neintencionální součást zásypu.
Zvlášť pozoruhodný je robustní kroužek připomínající
prsten zhotovený z kloubní hlavice stehenní kosti (caput
femoris) velkého savce, nejspíš tura (2023/5192; tab.
117). Rozměry prstenu jsou: max. průměr 39,8 mm, průměr otvoru 21,7 mm, max. výška (síla) 12,4 mm. Řadu
analogií k tomuto typu artefaktu najdeme zejména na
soudobých pohřebištích v Podunají (cf. Massy 2018; Reitberger 2008; Neugebauer – Neugebauer 1997; Bertemes
1989).
Ze sídlištních objektů pocházejí také jediné dva nástroje vyrobené z parohů. Zajímavý je 152,6 mm dlouhý
(sekero)mlat s vysekaným otvorem pro topůrko zhotovený z výsady parohu jelena, nalezený v obj. 2023
(2023/5093; tab. 117), stejně jako z obj. 2412 pocházející a taktéž z jeleního paroží vyrobený 107,6 mm dlouhý
klín upravený sekáním (2412/6592; obr. 179).
Drobnější, rovněž příčně broušené analogie k nástroji
vyrobenému z klu prasete a nalezenému v hrobě č. 95
(viz výše) byly přítomny i v sídlištních objektech 2412
(2412/6512; tab. 117) a 2023 (2023/5097a; tab. 117).
Zajímavé jsou dva, 23,4 a 30 mm dlouhé artefakty
neznámé funkce ve tvaru hřebíčků s hlavičkami z obj.
2217, vyrobené z kostí velkého savce (tab. 116).
270
265–279
Povrch tří kostěných artefaktů/nástrojů z objektů
2023 (5192a, 5192b) a 2412 (6512) (vše Tab. 117) jsme
analyzovali, podobně jako povrchy kamenných artefaktů/nástrojů (viz níže, kap. 11.8), pomocí skenovacího
elektronového mikroskopu s energiově disperzním detektorem (SEM/EDS). Výsledky měření včetně diskuse
získaných výsledků jsou prezentovány níže (viz níže,
kap. 13.4) a nepochybně jsou impulsem pro další, detailně zaměřený výzkum.
11.5.3. Stopy výroby a užívání
na kostěných a parohových artefaktech
Tato kapitola není a ani nemůže být vyčerpávající
traseologickou analýzou zjištěných stop na prezentovaných kostěných nástrojích. Autoři nejsou v tomto směru odborníky a kapitolu se rozhodli zpracovat
aspoň základním, přehledovým způsobem jen proto, že
se jim nepodařilo v česko-slovenském prostředí nalézt
žádného specialitu na tuto problematiku, který by byl
ochoten soubor z Mikulovic po traseologické stránce
vyhodnotit. Z tohoto důvodu je zde daná problematika realizována popisným způsobem, není rozlišováno
mezi stopami vzniklými při výrobě nástroje (artefaktu)
a stopami vzniklými při používání nástroje (artefaktu)
a v textu jsou různé typy stop většinou označovány
souhrnně jako „pracovní stopy“.
Na celkem 21 kostěných/parohových nástrojích byly
nalezeny stopy jejich výroby nebo užívání (obr. 162–
179). Tři z nich nebyly detailněji dokumentovány. Je to
zejména (sekero)mlat vyrobený z výsady jeleního parohu
z objektu 2023 (2023/5078; tab. 116), který nese výrazné stopy jeho výroby. Jde především: a) o stopy jeho
odsekávání od zbytku paroží v místě jeho týlu, b) o stopy
oboustranného osekávání při výrobě jeho ostří a c) o stopy příčného řezání (?) či osekávání při ústí otvoru. Dalším poněkud atypickým předmětem nesoucím stopy
užívání je část pravé lopatky tura domácího z objektu
2412 (2412/6600a; tab. 116). Její hřeben (spina scapulae) je výrazně obroušen (ne-li původně odříznut) a také
její proximální roh je zbroušen/zhlazen do oblouku. Posledním detailněji nedokumentovaným předmětem nesoucím stopy užívání je 58,7 mm dlouhý nástroj s ostrou špičkou z objektu 2023 (2023/5097a; tab. 117)
vyrobený ze spodního pravého špičáku samce prasete.
Poblíž jeho špičky jsou patrné husté, jednosměrně
uspořádané příčné rýhy.
Detailněji fotograficky dokumentovány byly pracovní
nebo výrobní stopy na celkem 18 artefaktech (obr. 162–
179). Většinu z nich (14; obr. 162–175) představují nástroje v literatuře běžně označované jako kostěná šídla
(cf. Jiráň /ed./ 2008, 62, obr. 18: 16; Bátora 2018, 193–
194, obr. 145). Dvanáct z nich pochází z hrobů, dvě ze
sídlištního objektu 2023. Na různých částech těchto nástrojů bylo zjištěno více typů pracovních stop. Pro snazší
orientaci jsme zvolili jednoduchý grafický popisný systém (obr. 160–161). Na vzájemně si tvarově blízkých nástrojích byly identifikovány jejich jednotlivé části, na kterých byly zjištěny pracovní stopy (obr. 160: nahoře). Je
to především jejich špička (A1–A4), dále původně vnitřní
část podélně rozštípnuté diafýzy kosti, kompakty po
obou stranách vnitřní spongiózní části kosti (B1 a B2),
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Kostěné a parohové artefakty
265–279
Obr. 162. Mikulovice. Kostěný nástroj (šídlo?) 12/12 z hrobu č. 12. Foto Z. Kačerová, K. Moravcová, grafika M. Ernée. — Fig. 162. Mikulovice. Bone tool (awl?)
12/12 from grave 12. Photo by Z. Kačerová, K. Moravcová, graphic by M. Ernée.
mezi nimiž většinou najdeme žlábek po spongióze, dále
vnější hrany ploch B1 a B2 (C1 a C2) a původně vnější
strana kosti (D). Dále byly identifikovány jednotlivé typy pracovních stop – vlastně výhradně různě dlouhé
a husté rovnoběžné rýhy, a pomocí numerického a alfabetického kódu byl určen jejich směr vůči podélné ose
nástroje a jejich intenzita/hustota (obr. 160: dole): 1 –
stopy kolmé k podélné ose nástroje; 2, 6 – stopy v úhlu
ca 60–70° k podélné ose nástroje; 3, 5 – stopy v úhlu ca
40–45° k podélné ose nástroje; 4 – stopy souběžné s podélnou osou nástroje; a – hustě uspořádané stopy intenzivního/dlouhodobého používání; b – řídké stopy krátkodobého či méně intenzivního používání.
24/2 (obr. 165) – 138,8 mm dlouhé „šídlo“ vyrobeno
z distální části diafýzy metatarsu mladšího srnce. Pracovní stopy typu 7 byly zjištěny na čtyřech plochách A1–
A4 (obr. 161).
12/12 (obr. 162) – nejdelší „šídlo“ v souboru (d. 158 mm)
vyrobeno z proximální části podélně rozštípnutého metapodia velkého savce. Pracovní stopy typu 3b byly zjištěny na čtyřech plochách A1, B1–B2 a C1 (obr. 161).
26/4 (obr. 166) – 128 mm dlouhé, silnější „šídlo“ vyrobeno z distální části metatarsu tura domácího. Pracovní
stopy typu 3a byly zjištěny na dvou plochách B2 a C2
(obr. 161).
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
13/9 (obr. 163) – 81,1 mm dlouhé „šídlo“ vyrobeno z distální části metakarpu ovce/kozy. Pracovní stopy typu 1b
byly zjištěny na ploše A1 (obr. 161).
14/7 (obr. 164) – 63,2 mm dlouhé „šídlo“ s odlomenou
špičkou vyrobeno z proximální části levého metatarsu
ovce/kozy. Pracovní stopy typu 5a byly zjištěny na sedmi
plochách A1–A4, B2, C2 a D; pracovní stopy typu 6a byly
zjištěny na dvou plochách B1 a C1 (obr. 161).
271
Kostěné a parohové artefakty
265–279
Obr. 163. Mikulovice. Kostěný nástroj
(šídlo?) 13/9 z hrobu č. 13. Foto Z. Kačerová, K. Moravcová, grafika M. Ernée.
Fig. 163. Mikulovice. Bone tool (awl?)
13/9 from grave 13. Photo by
Z. Kačerová, K. Moravcová, graphic by
M. Ernée.
Obr. 165. Mikulovice. Kostěný nástroj (šídlo?) 24/2 z hrobu č. 24. Foto Z. Kačerová, K. Moravcová, grafika M. Ernée. — Fig. 165. Mikulovice. Bone tool
(awl?) 24/2 from grave 24. Photo by Z. Kačerová, K. Moravcová, graphic by
M. Ernée.
29/2 (obr. 167) – 64,5 mm dlouhé „šídlo“ vyrobeno z distální části metatarsu ovce/kozy. Pracovní stopy typu 1b
byly zjištěny na dvou plochách B1 a B2 (obr. 161).
32/7 (obr. 168) – 100,8 mm dlouhé „šídlo“ s výrazně plochou a zaoblenou „špachtlovitou“ špičkou, vyrobeno
z distální části metatarsu srnce. Pracovní stopy typu 7
byly zjištěny na čtyřech plochách A1–A4 (obr. 161).
50/11 (obr. 169) – 123,1 mm dlouhé „šídlo“ s odlomenou špičkou, vyrobeno z robustní kompakty diafýzy velkého savce. Pracovní stopy typu 1b byly zjištěny na
ploše B2, pracovní stopy typu 3b byly zjištěny na ploše D (obr. 161).
55/7 (obr. 170) – 92,3 mm dlouhé „šídlo“ se spíše plochou špičkou, vyrobeno z distální části diafýzy meta-
Obr. 164. Mikulovice. Kostěný nástroj (šídlo?) 14/7 z hrobu č. 14. Foto Z. Kačerová, K. Moravcová, grafika M. Ernée. — Fig. 164. Mikulovice. Bone tool (awl?)
14/7 from grave 14. Photo by Z. Kačerová, K. Moravcová, graphic by M. Ernée.
272
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Kostěné a parohové artefakty
265–279
Obr. 166. Mikulovice. Kostěný nástroj
(šídlo?) 26/4 z hrobu č. 26. Foto Z. Kačerová, K. Moravcová, grafika M. Ernée.
Fig. 166. Mikulovice. Bone tool (awl?)
26/4 from grave 26. Photo by Z. Kačerová,
K. Moravcová, graphic by M. Ernée.
Obr. 167. Mikulovice. Kostěný nástroj (šídlo?) 29/2 z hrobu č. 29. Foto Z. Kačerová, K. Moravcová, grafika M. Ernée. — Fig. 167. Mikulovice. Bone tool
(awl?) 29/2 from grave 29. Photo by Z. Kačerová, K. Moravcová, graphic by
M. Ernée.
Obr. 168. Mikulovice. Kostěný nástroj (šídlo?) 32/7 z hrobu č. 32. Foto Z. Kačerová, K. Moravcová, grafika M. Ernée. — Fig. 168. Mikulovice. Bone tool
(awl?) 32/7 from grave 32. Photo by Z. Kačerová, K. Moravcová, graphic by
M. Ernée.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
273
Kostěné a parohové artefakty
265–279
Obr. 169. Mikulovice. Kostěný nástroj (šídlo?) 50/11 z hrobu č. 50. Foto Z. Kačerová, K. Moravcová, grafika M. Ernée. — Fig. 169. Mikulovice. Bone tool (awl?)
50/11 from grave 50. Photo by Z. Kačerová, K. Moravcová, graphic by M. Ernée.
tarsu nedospělého malého přežvýkavce. Pracovní stopy
typu 4b byly zjištěny na ploše D (obr. 161).
byly zjištěny na čtyřech plochách A1–A4, pracovní stopy
typu 2a byly zjištěny na ploše D (obr. 161).
58/1 (obr. 171) – 84,1 mm dlouhé „šídlo“ vyrobeno z distální části metatarsu ovce/kozy. Pracovní stopy typu 7
62/1 (obr. 172) – 115,3 mm dlouhé „šídlo“ vyrobeno
z distální části pravého metakarpu ovce/kozy. Pra-
274
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Kostěné a parohové artefakty
Obr. 170. Mikulovice. Kostěný nástroj (šídlo?) 55/7 z hrobu č. 55. Foto Z. Kačerová, K. Moravcová, grafika M. Ernée. — Fig. 170. Mikulovice. Bone tool
(awl?) 55/7 from grave 55. Photo by Z. Kačerová, K. Moravcová, graphic by
M. Ernée.
265–279
Obr. 171. Mikulovice. Kostěný nástroj (šídlo?) 58/1 z hrobu č. 58. Foto Z. Kačerová, K. Moravcová, grafika M. Ernée. — Fig. 171. Mikulovice. Bone tool
(awl?) 58/1 from grave 58. Photo by Z. Kačerová, K. Moravcová, graphic by
M. Ernée.
Obr. 172. Mikulovice. Kostěný nástroj (šídlo?) 62/1 z hrobu č. 62. Foto Z. Kačerová, K. Moravcová, grafika M. Ernée. — Fig. 172. Mikulovice. Bone tool (awl?) 62/1
from grave 62. Photo by Z. Kačerová, K. Moravcová, graphic by M. Ernée.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
275
Kostěné a parohové artefakty
265–279
Obr. 173. Mikulovice. Kostěný nástroj (šídlo?) 69/2 z hrobu č. 69. Foto Z. Kačerová, K. Moravcová, grafika M. Ernée. — Fig. 173. Mikulovice. Bone tool
(awl?) 69/2 from grave 69. Photo by Z. Kačerová, K. Moravcová, graphic by
M. Ernée.
covní stopy typu 3b byly zjištěny na ploše C2 (obr.
161).
69/2 (obr. 173) – 65,7 mm dlouhé „šídlo“ s odlomenou
špičkou, vyrobeno z diafýzy středně velkého savce. Pracovní stopy typu 1a byly zjištěny na dvou plochách B1
a B2 (obr. 161).
2023/5096 (obr. 174) – 82 mm dlouhá část „šídla“ s odlomenou špičkou i týlní částí, vyrobeno z distální části
metakarpu ovce/kozy. Pracovní stopy typu 2b byly zjištěny na dvou plochách B2 a D (obr. 161).
2023/5192b (obr. 175) – 44,9 mm dlouhá část „šídla“
s odlomenou týlní částí, vyrobeno z diafýzy středně velkého savce. Pracovní stopy typu 7 byly zjištěny na čtyřech plochách A1–A4, pracovní stopy typu 2b byly zjištěny na dvou plochách B1 a B2 (obr. 161).
Souhrn analýzy pracovních stop na „šídlech“ přinášejí obr. 161 a tabela 33. Z analýzy, byť v této fázi nepodpořené experimentem ani studiem srovnávacího
materiálu, vyplývá několik zajímavých zjištění. Tzv.
šídla mají různé tvary špičky, která není vždy tenká,
ostrá, kruhového (nebo blízkého) průřezu, tedy vhodná
k propichování nějakého materiálu (např. kůže), jak se
to od šídla čeká (např. 13/9, 24/2, 2023/5192b). Některé nástroje mají naopak ukončení ploché, jazykovité,
se zaoblenou špičkou (např. 12/11, 32/7), vhodnou
spíše k hlazení než propichování. Z celkem 19 identifikovaných nástrojů tohoto typu neslo pracovní stopy 14
(74 %) – na pěti z nich nebyly pozorovány žádné (obr.
161). Pracovní stopy byly zjišťovány na nejrůznějších
místech – pracovních plochách nástrojů (obr. 160–161;
276
Obr. 174. Mikulovice. Kostěný nástroj (šídlo?) 2023/5096 z obj. č. 2023. Foto
Z. Kačerová, K. Moravcová, grafika M. Ernée. — Fig. 174. Mikulovice. Bone
tool (awl?) 2023/5096 from feature 2023. Photo by Z. Kačerová, K. Moravcová, graphic by M. Ernée.
tabela 33). Stopy hlazení až vyleštění (typ 7) nesou výhradně špičky nástrojů, jsou-li tyto dochovány. Ve dvou
případech šlo o jedinou pracovní stopu (24/2, 32/7), ve
dvou dalších případech (58/1, 2023/5192b) bylo zjištěno hlazení/vyleštění v kombinaci se stopami typu 2b
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Kostěné a parohové artefakty
265–279
Obr. 176. Mikulovice. Část nástroje se stopami opálení z obj. č. 3/08 (bez
č.s.). Foto Z. Kačerová, K. Moravcová, grafika M. Ernée. — 176. Mikulovice. Part
of tool with traces of scorching from feature 3/08 (without inv. no.). Photo by
Z. Kačerová, K. Moravcová, graphic by M. Ernée.
Obr. 175. Mikulovice. Kostěný nástroj (šídlo?) 2023/5192b z obj. č. 2023.
Foto Z. Kačerová, K. Moravcová, grafika M. Ernée. — Fig. 175. Mikulovice. Bone
tool (awl?) 2023/5192b from feature 2023. Photo by Z. Kačerová, K. Moravcová, graphic by M. Ernée.
(cf. obr. 160). Na špičkách nástrojů najdeme ale i stopy
typu 1b (13/9), 3b (12/12), 4b (55/7) či 5a (14/7). Výrazné rozdíly lze najít v četnosti výskytu směrů svazků
rýh na pracovních plochách (tabela 33). Zatímco rýhy
rovnoběžné s podélnou osou nástroje (typ 4) najdeme
výhradně na nástroji 55/7, najdeme rýhy umístěné
příčně (v úhlu 90°) k podélné ose nástroje (typ 1) na čtyřech nástrojích, zejména pak na plochách B1 a B2 (obr.
161; tabela 33). Podobně je tomu u svazků rýh šikmých
k podélné ose nástroje. Zatímco rýhy typů 5 a 6 najdeme na všech devíti pracovních plochách pouze jednoho jediného nástroje (14/7), najdeme opačně situované rýhy typů 2 a 3 na celkem 13 pracovních
plochách sedmi nástrojů (obr. 161; tabela 33). Velmi odlišná uspořádání i intenzity pracovních stop na pracovních plochách jednotlivých nástrojů svědčí nepochybně
o rozmanitých činnostech, ke kterým byly používány.
Rozdíly mezi uspořádáním pracovních stop mohou
svědčit i o převažujícím či minoritním způsobu používání (směru pohybu) nástroje, nebo o tom, že je k obdobné činnosti (směru pohybu) využívali spíše praváci
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
či leváci. O různorodosti činností může svědčit i rozmanité zastoupení pracovních stop na jednotlivých částech
nástrojů, na jednotlivých pracovních plochách (tabela
33). O špičkách nástrojů byla již řeč výše. Nejčetnější
a nejrozmanitější pracovní stopy vykazují plochy B1 a B2
(tabela 33). Pracovní stopy typů 4a, 5b a 6b nebyly identifikovány ani na jednom nástroji. Uspořádání ani intenzita pracovních stop nemají žádnou vazbu na věk či
pohlaví pohřbených jedinců.
Závěrem lze shrnout, že kostěným nástrojům, označovaným v dosavadní literatuře tradičně jako šídla,
bude nutné v budoucnu věnovat detailnější pozornost
v kombinaci s přesnou tvarovou/funkční analýzou a detailní traseologickou analýzou pracovních stop na jejich
jednotlivých pracovních plochách. Tyto nástroje a) nejsou všechny tvarově zcela shodné, b) nepochybně sloužily k řadě rozličných činností zanechávajících velmi
různorodé stopy na jejich pracovních plochách.
Zbývající čtyři předměty (obr. 176–179) pocházejí vesměs z analyzovaných sídlištních objektů a patří většinou jiným typům nástrojů. Za fragment šídla můžeme
ještě možná považovat výrazně opálený, 54,2 mm dlouhý
zlomek nástroje z obj. č. 3/08 (bez č.s.), nesoucí téměř
na všech stranách výrazné pracovní stopy typů 2a, 3a
a 4a (obr. 176). Výrazné pracovní stopy typu 2a nese také
špachtlovitý nástroj 2023/5082 (délka dochované části
178,9 mm) vyrobený z proximální části pravého žebra
tura domácího (obr. 177). Podobně výrazné stopy má na
sobě i zlomek nástroje 2412/6512 vyrobeného ze spodního pravého špičáku samce prasete (obr. 178). Zatímco
277
Kostěné a parohové artefakty
Obr. 177. Mikulovice. Část špachtli podobného nástroje 2023/5082 z obj. č.
2023. Foto Z. Kačerová, K. Moravcová, grafika M. Ernée.
Fig. 177. Mikulovice. Part of spatula of similar tool 2023/5082 from feature
2023. Photo by Z. Kačerová, K. Moravcová, graphic by M. Ernée.
podélné rýhy na jeho hraně (obr. 178: D) by mohly snad
souviset ještě s dobou života zvířete, jsou výrazné příčné
rýhy typu 1a (obr. 178: A–C) nepochybně pozůstatkem
278
265–279
Obr. 178. Mikulovice. Patrně odlomená špička nástroje 2412/6512 vyrobeného
ze spodního pravého špičáku samce prasete (obj. 2023). Foto Z. Kačerová,
K. Moravcová, grafika M. Ernée. — Fig. 178. Mikulovice. Apparently a broken
tool tip 2412/6512 made from the lower right canine tooth of a male pig (feature 2023). Photo by Z. Kačerová, K. Moravcová, graphic by M. Ernée.
lidské činnosti – výroby či používání nástroje. Posledním
nástrojem s výraznými stopami výroby i užívání je klín
2412/6592 zhotovený z parohu jelena (obr. 179). Jasně
patrné jsou jak stopy odsekávání od zbytku paroží v týlu
nástroje (obr. 179: C) a stopy štípání, případně přisekávání na jeho „ostří“ (patrné zejména ve středové spongi-
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Kostěné a parohové artefakty
265–279
Obr. 179. Mikulovice. Klín z parohu jelena 2412/6592 z obj. č. 2412. Foto Z. Kačerová, K. Moravcová, grafika M. Ernée. — Fig. 179. Mikulovice. Wedge from
deer antler 2412/6592 from feature 2412. Photo by Z. Kačerová, K. Moravcová,
graphic by M. Ernée.
ózní části; obr. 179: A), tak stopy typu 1a po zbrušování
zašpičatělé části nástroje nebo po užívání nástroje po
obou stranách středové spongiózy (obr. 179: A, B).
Povrch tří kostěných artefaktů/nástrojů z objektů
2023 (5192a, 5192b) a 2412 (6512) jsme analyzovali,
podobně jako povrchy kamenných artefaktů/nástrojů
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
(viz kap. 11.8), pomocí skenovacího elektronového mikroskopu s energiově disperzním detektorem (SEM/
EDS). Cílem analýz bylo ověřit pozorování učiněná na
kamenných nástrojích a úvahy o možné souvislosti
nálezů prasečích klů s metalurgií (viz níže, kap. 13.4).
279
Schránky sladkovodních a mořských měkkýšů jako milodary nebo součásti šperků
280–283
11.6. Schránky sladkovodních a mořských
měkkýšů jako milodary nebo
součásti šperků
Podle odlišné polohy vůči skeletu můžeme snad usuzovat o různých funkcích kelnatky na jedné (závěsek,
nášivka?) a zbývajících schránek na druhé straně (jiný
typ šperku, součást amuletu /?/…).
J. Bíšková, M. Ernée
Hrob 7 (žena, 35–50 let)
Schránka sladkovodního mlže Margaritifera margaritifera (MNI = 1) s dochovanou min. délkou 34 mm a zlomky schránky/ek sladkovodního mlže/ů řádu Unionoida
(NISP = 13).
Polovina schránky perlorodky říční Margaritifera margaritifera (tab. 66) byla nalezena pod bradou, u krčních
obratlů pohřbené ženy, s delší osou souběžnou s osou
krční páteře (obr. 181; tab. 66). Na schránce nebyly zjištěny žádné stopy vrtání, aby ji bylo možno s jistotou interpretovat jako závěsek. Schránka byla jediným artefaktem nalezeným v oblasti hlavy, krku a hrudníku
zemřelé. Interpretace její přítomnosti v hrobě zůstává
otevřená (symbolický potravní či jiný milodar/přídavek?). Další zlomky schránky nalezené na dně pod lebkou a přiřazené formálně řádu Unionoida (tabela 34),
náležely patrně téže schránce.
V celkem šesti hrobech byly nalezeny schránky mořských měkkýšů (níže vyznačeny tučně) rodu Dentalium
(kelnatky) a Cardium (srdcovky). Z hrobu č. 2 pochází
několik schránek suchozemského plže Euomphalia strigella, ve čtyřech hrobech byly nalezeny poloviny schránek sladkovodního mlže Margaritifera margaritifera (tabela 34; obr. 180; cf. tabela CD02).
Hrob 2 (žena, 35–50 let)
Schránky mořských měkkýšů rodu Dentalium (MNI = 1)
a Cardium (MNI = 8), schránky suchozemského plže
Euomphalia strigella (MNI = 8) a zlomek schránky sladkovodního mlže řádu Unionoida (NISP = 1).
Schránka kelnatky (tab. 63: 514–515) byla nalezena
na prsou pohřbené ženy, na pravé části hrudníku,
u únětické jehlice č. 2/512 (tab. 62: C; 64: foto),
schránky srdcovek (tab. 63: 517–525) se podle kresebné
a fotografické dokumentace nacházely v prostoru před
skeletem, poblíž lokte pravé ruky (tab. 62: C). Přesná
poloha schránek suchozemského plže Euomphalia strigella (tab. 63: 526–533) a většího zlomku schránky sladkovodního mlže řádu Unionoida (tab. 63: 534) není
známa, s výjimkou údaje „na dně“ zaznamenaného na
sáčcích s nálezy.
Č. hrobu
Pohl.
Věk
Druh
Cardium
2
F
7
F
35–50
35–50
10
M
17–19
16
F
20–25
23
F
40–55
24
inf. II
4–5
28a
inf. III
29
F
9–11
50+
30
F
35–50
33
F
55+
43
M
21–30
66
inf. II
3–4
Celkem
NISP
MNI
12
8
Dentalium
3
1
Euomphalia strigella
9
8
Tab.
63
Unionoida
1
0
—
Margaritifera margaritifera
1
1
66
Unionoida
13
0
—
Margaritifera margaritifera
1
1
68
Unionoida
20
0
—
Dentalium
11
5
72
Cardium
1
1
Dentalium
5
1
Unionoida
2
0
—
Unionoida
8
0
—
Margaritifera margaritifera
1
1
Unionoida
5
0
Unionoida
25
0
77
—
Margaritifera margaritifera
1
1
Unionoida
14
0
—
Dentalium
12
1
80
80
Unionoida
19
0
—
Dentalium
2
2
82
Dentalium
1
1
87
Unionoida
1
0
—
3
0
—
171
31
Unionoida
Tabela 34. Mikulovice. Hroby s výskytem schránek mořských měkkýšů, sladkovodních mlžů a suchozemských plžů jako milodarů, součástí šperku nebo
možných milodarů. — Table 34. Mikulovice. Graves with the occurrence
of the shells of sea molluscs, freshwater bivalves and terrestrial gastropods
as grave goods, ornaments components or possible grave goods.
280
Obr. 180. Mikulovice. Výskyt schránek mořských měkkýšů (A–B), sladkovodních mlžů (C, E) a suchozemských plžů (D) jako milodarů (A–B, D), součástí
šperku (C) nebo možných milodarů (E): A – Dentalium; B – Cardium; C –
Margaritifera margaritifera; D – Euomphalia strigella; E – Unionoida. Podklady
J. Nedbalová, Kresba M. Ernée. — Fig. 180. Mikulovice. Occurrence of the
shells of sea molluscs (A–B), freshwater bivalves (C, E) and terrestrial gastropods (B) as grave goods (A–B, D), ornament components (C) or possible
grave goods (E): A – Dentalium; B – Cardium; C – Margaritifera margaritifera; D – Euomphalia strigella; E – Unionoida. Materials from J. Nedbalová,
drawing by M. Ernée.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Schránky sladkovodních a mořských měkkýšů jako milodary nebo součásti šperků
Hrob 10 (muž, juvenis, 17–19 let)
Schránka sladkovodního mlže Margaritifera margaritifera (MNI = 1) s dochovanou min. délkou 67 mm a zlomky schránky/ek sladkovodního mlže/ů řádu Unionoida
(NISP = 20).
Polovina schránky perlorodky říční Margaritifera margaritifera (tab. 68) byla nalezena za týlem lebky, v bezprostředním sousedství dna nádoby č. 2, s delší osou
jen mírně odchýlenou od osy skeletu (obr. 181; tab. 68).
Na schránce nebyly zjištěny žádné stopy vnějších zásahů. Vedle zmíněného dna nádoby č. 2 byla schránka
perlorodky jediným artefaktem nalezeným v oblasti
hlavy a krku zemřelého. Interpretace její přítomnosti
v hrobě zůstává otevřená (symbolický potravní či jiný
milodar/přídavek?). Další zlomky schránky/schránek
nalezené na dně přiřazené formálně řádu Unionoida (tabela 34) mohly náležet téže schránce, případně její
druhé polovině.
Hrob 16 (žena, 20–25 let)
Schránky mořských měkkýšů rodu Dentalium (MNI = 5).
Schránky kelnatek byly nalezeny v oblasti krku pohřbené ženy (tab. 72) a spolu s jantarovými korálky tvořily součást ozdoby krku – kombinovaného náhrdelníku
nebo nášivky na oděvu (viz níže, kap 14.1.3.3; obr. 298:
C; 299: F–G).
Hrob 23 (žena, 40–55 let)
Schránky mořských měkkýšů rodu Dentalium (MNI = 1)
a Cardium (MNI = 1) a zlomky schránky/ek sladkovodního mlže/ů řádu Unionoida (NISP = 2).
Schránky kelnatek byly nalezeny v oblasti krku pohřbené ženy (tab. 72) a spolu s jantarovými korálky tvořily součást ozdoby krku – kombinovaného náhrdelníku
(viz níže, kap 14.1.3.3; obr. 299: I). Pozice srdcovky
v hrobové jámě, případně vůči skeletu není přesně
známa, s výjimkou údaje „dno“ na sáčku s předmětem,
není však vyloučena její přináležitost k témuž šperku náhrdelníku. Dva zlomky jen do řádu (Unionoida) určitelného sladkovodního mlže, nalezené při preparaci hrobu, patrně nejsou pozůstatkem milodaru nebo šperku,
ale dostaly se do výplně hrobové jámy spolu s dalším materiálem odpadního charakteru z okolní kulturní/sídlištní
vrstvy.
Hrob 24 (dítě, inf. II, 4–5 let)
Zlomky schránky/ek sladkovodního mlže/ů řádu Unionoida (NISP = 8).
Menší množství (8) zlomků jen do řádu (Unionoida)
určitelného sladkovodního mlže, nalezené při preparaci
dětského hrobu, patrně nejsou pozůstatkem milodaru
nebo šperku, ale dostaly se do výplně hrobové jámy
spolu s dalším materiálem odpadního charakteru z okolní kulturní/sídlištní vrstvy.
Hrob/kostra 28a (inf. III, 9–11 let)
Schránka sladkovodního mlže Margaritifera margaritifera (MNI = 1) a zlomky schránky/ek sladkovodního
mlže/ů řádu Unionoida (NISP = 30).
Polovina schránky perlorodky říční Margaritifera margaritifera byla nalezena vmáčknuta do levé strany obličejové části lebky pohřbeného, s delší osou souběžnou
s vertikální osou obličeje (obr. 181). Na schránce nebyly
zjištěny žádné stopy vnějších zásahů. Schránka byla jediným artefaktem nalezeným v oblasti hlavy a krku zemřelého. Interpretace její přítomnosti v hrobě zůstává
otevřená (symbolický potravní či jiný milodar/přída-
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
280–283
vek?). Další četné zlomky schránky/ek nalezené na dně
hrobové jámy a přiřazené formálně řádu Unionoida
(tabela 34) mohly náležet téže schránce nebo její druhé
polovině.
Hrob 29 (žena, nad 50 let)
Schránka sladkovodního mlže Margaritifera margaritifera (MNI = 1) s dochovanou min. délkou 78 mm a zlomky schránky/ek sladkovodního mlže/ů řádu Unionoida
(NISP = 14).
Kompletně dochovaná polovina schránky perlorodky
říční Margaritifera margaritifera (tab. 80) byla nalezena
vmáčknuta do pravé spodní části tváře, resp. dolní čelisti pohřbené ženy, s delší osou zhruba odpovídající
spojnici špičky brady a týlu lebky (obr. 181; tab. 80). Na
schránce nebyly zjištěny žádné stopy vnějších zásahů.
Schránka byla jediným artefaktem nalezeným v oblasti
hlavy, krku, hrudníku a rukou zemřelé. Interpretace její
přítomnosti v hrobě zůstává otevřená (symbolický potravní či jiný milodar/přídavek?). Další četné zlomky
schránky/ek nalezené pod lebkou a přiřazené formálně
řádu Unionoida (tabela 34) mohly náležet téže schránce,
případně její druhé polovině.
Hrob 30 (žena, 35–50 let)
Zlomky schránky/ek mořského měkkýše rodu Dentalium (MNI = 1) a zlomky schránky/ek sladkovodního
mlže/ů řádu Unionoida (NISP = 19).
Dvě části schránky minimálně jedné kelnatky byly
nalezeny v oblasti krku pohřbené ženy (tab. 80) a spolu
s jantarovými korálky tvořily součást ozdoby krku –
kombinovaného náhrdelníku (viz níže, kap 14.1.3.3).
Celkem 19 zlomků jen do řádu (Unionoida) určitelného
sladkovodního mlže, nalezených v zásypu hrobu, naznačuje, že se v hrobě mohl původně vyskytovat celý
exemplář jako pozůstatek milodaru nebo šperku, vyloučit však nelze ani to, že se zlomky dostaly do výplně hrobové jámy druhotně jako součást odpadu s dalším materiálem z okolní kulturní/sídlištní vrstvy.
Hrob 33 (žena, nad 55 let)
Schránky mořských měkkýšů rodu Dentalium (MNI = 2).
Schránky dvou kelnatek byly nalezeny v oblasti krku
pohřbené ženy (tab. 80) a spolu s jantarovými korálky
tvořily součást ozdoby krku – kombinovaného náhrdelníku (viz níže, kap 14.1.3.3; obr. 298: E; 299: K).
Hrob 43 (muž, 21–30 let)
Schránka mořského měkkýše rodu Dentalium (MNI = 1)
a Cardium (MNI = 8), schránky suchozemského plže
Euomphalia strigella (MNI = 8) a zlomek schránky sladkovodního mlže řádu Unionoida (NISP = 1).
Schránka kelnatky s hladkým až vyleštěným povrchem bílé barvy byla nalezena v oblasti pánve pohřbeného muže (tab. 87). V prostoru těla pohřbeného jedince
nebyly nalezeny žádné další artefakty. Symbolika takového uložení milodaru není zcela zřejmá. Ojedinělý zlomek schránky sladkovodního mlže řádu Unionoida nalezený na dně hrobové jámy se do ní dostal druhotně
z okolní kulturní/sídlištní vrstvy jako součást běžného
sídlištního odpadu.
Hrob 66 (dítě, inf. II, 3–4 roky)
Zlomky schránky/ek sladkovodního mlže/ů řádu Unionoida (NISP = 3).
Tři zlomky jen do řádu (Unionoida) určitelného sladkovodního mlže, nalezené na dně dětského hrobu,
patrně nejsou pozůstatkem milodaru nebo šperku, ale
281
Schránky sladkovodních a mořských měkkýšů jako milodary nebo součásti šperků
280–283
Obr. 181. Mikulovice. Hroby s výskytem
schránky sladkovodního mlže Margaritifera
margaritifera jako milodaru a umístění
schránky vzhledem k lebce pohřbeného jedince. Foto J. Švédová, grafika M. Ernée.
Fig. 181. Mikulovice. Graves with the occurrence of the shells of the freshwater bivalve
Margaritifera margaritifera as a grave good
and the position of the shell with respect the
buried individual’s skull. Photo by J. Švédová,
graphic by M. Ernée.
dostaly se do výplně hrobové jámy spolu s dalším materiálem odpadního charakteru z okolní kulturní/sídlištní vrstvy.
V šesti hrobech byly nalezeny kelnatky (Dentalia). Ve
čtyřech případech tvořily spolu s jantarovými korálky
součást šperku – náhrdelníku (hroby č. 16, 23, 30, 33),
v jednom dalším případě patrně také (hrob č. 2). Zcela
jinak bude nutné interpretovat smysl kelnatky nalezené
uvnitř pánve muže v hrobě č. 43. Kelnatky byly často
povrchově obroušeny, vyhlazeny a segmentovány, takže
nebylo možné je druhově specifikovat. Makroskopicky
nebylo z charakteru schránek zřejmé, jestli se jedná
o fosilie nebo recentní druhy. Kelnatky se na našem
území vyskytují v mořských usazeninách od období
křídy, hojně v usazeninách miocenních, které se tu tvořily před 23 až 7 miliony let. Recentně se vyskytují skoro
celosvětově (od Severního po Středozemní či Rudé
moře). Kelnatka 30/4a (tab. 80) z hrobu č. 30 byla 14C
AMS datována do období před ca 40 tisíci lety (MAMS
30496, 38076 ± 187 BP, 40648–40020 cal BC, 2-sigma).
Nalezené srdcovky (Cerastoderma, též Cardium) mohly být též součástí šperků (hrob č. 23), mohly být ale
i součástí jiného, složeného artefaktu, čemuž by napo-
282
vídala např. situace v hrobě č. 2, kde byly srdcovky nalezeny poblíž lokte pravé ruky. Všechny tyto schránky
byly upraveny k další aplikaci (šperk, oděv) vytvořením
otvoru v jejich vrcholové části a jeho obroušením, takže
bylo možné je přišít, nebo navléci na provázek či např.
koženou šňůrku. V české kotlině se srdcovky, podobně
jako kelnatky, běžně vyskytovaly v miocenních mořích.
Jejich recentní rozšíření zabírá prostor od Severního
moře zhruba po pobřeží Senegalu. Srdcovka 2/519
z hrobu č. 2 byla 14C AMS datována do závěru 5. tisíciletí BC (MAMS 30495, 5286 ± 20 BP, 4231–4006 cal BC,
2-sigma).
Radiokarbonové datování schránek mořských měkkýšů jasně prokázalo, že se v případě artefaktů z mikulovického pohřebiště nejedná o výsledek sběru paleontologických nálezů (cf. např. Benkovsky-Pivovarová –
Chropovský 2015, 83). Exempláře nalezené v mikulovických hrobech jsou zcela jistě kvartérního stáří. Do Mikulovic se musely dostat od moře, tedy ze vzdálenosti
mnoha set km. Vyšší stáří datované srdcovky může být
zapříčiněno např. reservoir efektem, kdy 14C hodnoty
z živočichů žijících ve vodním prostředí mohou vykazovat výrazně vyšší stáří, než ve skutečnosti mají (jedná se
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Schránky sladkovodních a mořských měkkýšů jako milodary nebo součásti šperků
o stovky až tisíce let). Důvodem je jejich těsný kontakt
s horninami vyššího stáří a zabudovávání tohoto uhlíku
do těl živočichů a rostlin. Rezervoárový efekt se může
týkat i člověka, pokud by tyto zdroje pojídal (Philippsen
2010). Dalším možným důvodem může být skutečnost,
že schránky byly vyvrženy na pobřeží, člověkem sebrány
a do vnitrozemí dopraveny až po několika staletích až
mnoha tisíciletích od uhynutí jejich obyvatel. Obě dvě
možnosti, nebo i jejich kombinaci, je nutné vzít v úvahu
i při interpretaci relativně vyššího stáří kelnatky z hrobu
č. 30 i srdcovky z hrobu č. 2. V tomto případě však nemusí být bez významu ani skutečnost, že při naměřeném stáří (MAMS 30496, 38076 ± 187 BP, 40648–40020
cal BC, 2-sigma) se pohybujeme na samé hranici měřitelnosti dat touto metodou (cf. Weninger – Jöris 2008,
772, 775–777).
Schránky mořských měkkýšů se jako součásti
šperků (většinou kombinovaných náhrdelníků spolu
s jantarovými korálky) vyskytovaly výhradně v ženských
hrobech (č. 2, 16, 23, 30 a 33), a to až od věku ca 20–
25 let (hrob č. 16). Jedinou výjimkou z tohoto pravidla
je výskyt kelnatky 43/4 ve zcela indiferentní poloze (přirození) v hrobě ca 21–30 let starého muže č. 43. Ani
v jednom případě se tyto artefakty nevyskytují v dětském hrobě.
Keřnatka Euomphalia strigella se v počtu 8 jedinců
(MNI) nacházela na dně ženského hrobu č. 2. Jelikož se
jedná o měkkýše, jehož schránka dorůstá výšky až
12 mm a šířky 18 mm, mohla být člověkem snadno
nalezena a využita jako součást šperku, amuletu nebo
k jiným účelům a v důsledku toho přidána do hrobu
jako součást osobní výbavy či šperku zemřelého. Ekologicky tento plž vyhledává suché křovinaté stráně a lesostepi, tedy prostředí, které je pro lokalitu rekonstruováno (viz níže, kap. 13.8).
Margaritifera margaritifera (perlorodka) je říční mlž,
který ke svému vývoji a rozmnožování potřebuje velmi
čistou vodu. Dnes je vzácný a ohrožený, v minulosti byl
běžný na většině území ČR. V hrobech č. 7, 10, 28a a 29
se lastury perlorodky nacházely v bezprostřední blízkosti lebky či přímo v kontaktu s ní (obr. 181). Jejich
přesná funkce v rámci pohřební výbavy (symbolický potravní milodar, součást šperku…) není jasná. Vodítkem
nám v tomto směru nemůže být ani věk či pohlaví pohřbených. Ve dvou případech šlo o hroby ženské (7, 29),
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
280–283
v jednom o hrob mužský (10). V případě hrobu č. 10 šlo
o juvenilního jedince ve stáří 17–19 let, v ostatních hrobech pak o dospělé zemřelé ve stáří 35–50 let (7) a nad
55 let (29), případně o dítě ve stáří 9–11 let (28a).
Z celkem 11 hrobů pocházejí drobné zlomky schránek sladkovodních mlžů řádu Unionoida (tabela 34). Do
řádu Unionoida spadají fragmenty, jež postrádají specifické determinační znaky a nelze je blíže zařadit. Vzhledem k výskytu pouze tohoto mlže se pravděpodobně
jedná o zlomky perlorodky. U nálezů zlomků schránek
mlžů řádu Unionoida byly započítávány jednotlivé fragmenty (NISP) a nebyli započítáváni jedinci (MNI), jelikož
šlo o fragmenty bez vrcholu, dle nichž se měkkýši kvantifikují. Z pohledu interpretace jejich výskytu v jednotlivých hrobech jsou pro nás zajímavé zjištěné počty
zlomků jejich schránek, které tvoří (s jedinou výjimkou)
následující vzorec: (a) velké množství zlomků (většinou
desítky) pochází z hrobů, ve kterých byly kromě toho
zjištěny celé schránky perlorodek druhu Margaritifera
margaritifera (hroby č. 7, 10, 28 a 29); (b) z ostatních
hrobů pocházejí většinou jen jednotlivé zlomky (hroby
č. 2, 23, 24, 43 a 66); (c) větší množství zlomků, srovnatelné s počty z hrobů typu (a), pochází jen z hrobu
č. 30. Domníváme se proto, že: a) zlomky v hrobech
typu (a) pocházejí s největší pravděpodobností ze zjištěných celých schránek perlorodek druhu Margaritifera
margaritifera, případně z jejich druhých polovin (většinou byly i nalezeny v jejich blízkosti, pod lebkou …);
b) vzhledem k vysokému počtu zlomků (19) nelze vyloučit existenci obdobného milodaru/šperku ani v hrobě
č. 30, i když tento nebyl identifikován v terénu a nebyl
ani fotograficky nebo kresebně dokumentován; c) do
hrobů, kde bylo identifikováno jen nepatrné množství
zlomků těchto ulit, se dostaly jako součást okolní sídlištní/kulturní vrstvy odpadního charakteru společně
s dalším odpadem (keramika, mazanice …) při zasypávání hrobové jámy. Tomu nasvědčují i případy nálezů
několika zlomků schránek mlžů řádu Unionoida v dětských hrobech (č. 24 a 66), ve kterých se jinak schránky
mořských ani sladkovodních měkkýšů jako milodary či
šperky vůbec nevyskytují.
Z celkového pohledu je nepochybně zajímavé, že se
všechny zde prezentované nálezy koncentrují výhradně
v hrobech skupiny A a naopak v hrobech skupin B, C
a D je vůbec nenajdeme.
283
Štípaná kamenná industrie
284–301
11.7. Štípaná kamenná industrie
11.7.1. Surovina
L. Kaňáková
Nápadná je výrazně pestrá surovinová skladba souboru ŠI z Mikulovic (obr. 184–186). Přes relativně
malou velikost souboru zahrnuje čtrnáct různorodých surovin nejen z hlediska zdroje, druhu suroviny
a vzdálenosti zdrojů (tabela 35; obr. 187a, 187b), ale
i co do škály kvality hmoty. Ačkoli při velikosti souboru a počtu typů zastoupených surovin jsou statistické závěry prakticky bezvýznamné, přesto můžeme
říci, že v souboru jsou nejvíce zastoupeny suroviny
obvyklé v ŠI únětické kultury i v jiných částech
střední Evropy. Jedná se o silicit glacigenních sedimentů – dále SGS (6 ks), a obě variety rohovce typu
Krumlovský les – dále KL I a KL II (6 a 6 ks). Toto
spektrum odpovídá situaci známé z Moravy, kde v jihomoravském regionu dominuje monopol surovin
z Krumlovského lesa, zatímco od střední Moravy severněji se výrazněji uplatňuje SGS. Jiné suroviny
v moravských souborech jsou pouze lokálního charakteru (Kaňáková – Parma 2015), nebo se objevují jen
epizodicky (Kaňáková 2013, 34). Za povšimnutí stojí,
že nápadné vyzařování monopolního těžebního, zpracovatelského a distribučního okruhu Krumlovského
Soubor štípané industrie (dále ŠI) obsahuje celkem 34
štípaných artefaktů a jejich zlomků. Pochází z celkem
osmnácti kostrových hrobů, jednoho žárového hrobu
č. 100 (obj. 2044) a dvou sídlištních jam s kosterními
pozůstatky č. 2023 a 2217 (obr. 182; tabela 35). ŠI se
tak vyskytuje v téměř 19 % z celkového počtu na lokalitě
zachycených 96 únětických kostrových hrobů. V objektech s výskytem ŠI byly pohřbeny/uloženy nejméně 24
osoby. Soubory štípané industrie z únětických pohřebišť ve střední Evropě většinou nejsou nijak početné
(Kaňáková – Parma 2015, 517) a také podíl hrobů
s touto výbavou v rámci pohřebišť nebývá vysoký. Věk
a pohlaví jedinců pohřbených v Mikulovicích se ŠI jako
součástí výbavy v zásadě kopíruje celkové spektrum pohřebiště z hlediska pohlaví, nicméně z hlediska věku se
zdá, že ŠI zde není obvyklá v dětských a juvenilních hrobech. Můžeme se tedy domnívat, že s ní operovali spíše
starší dospělí (obr. 183). V tomto smyslu se pohřebiště
v Mikulovicích nijak nevymyká dosavadním poznatkům.
Obr. 182. Mikulovice. Distribuce ŠI
v hrobech a sídlištních objektech s kosterními pozůstatky. Kresba M. Ernée.
Fig. 182. Mikulovice. Distribution of
chipped industry in graves and settlement features with skeletal remains.
Drawing by M. Ernée.
284
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Štípaná kamenná industrie
284–301
A: genderové a věkové spektrum celkem
Obr. 183. Mikulovice. Graf A – rámcové genderové a věkové spektrum
pohřebiště, graf B – genderové
a věkové spektrum hrobů se ŠI.
Fig. 183. Mikulovice. Graph A –
general gender and age spectrum of
the cemetery; Graph B – gender
and age spectrum of graves with
chipped industry.
30
25
20
15
10
5
0
INF
JUV
AD I
AD I-II
AD II
AD IIMAT I
celkem
M
MAT I
F
MAT I-II
MAT II
MAT II SEN
SEN
dospělý
N
B: genderové a věkové spektrum hrobů se ŠI
6
5
4
3
2
1
0
INF
JUV
AD I
AD I-II
AD II
AD II-MAT I
celkem
lesa je patrné i v této poměrně vzdálené oblasti, která
v ostatním hrobovém inventáři zrcadlí i jiné priority
dálkových kontaktů. A to přesto, že ŠI se z hlediska
zastoupení v inventářích a z hlediska typologie může
jevit již relativně vedlejší komoditou. Další surovinou
z poměrně vzdáleného zdroje, která se vyskytla ve více
exemplářích, je českomoravský křišťál (3 kusy). Jednotlivě jsou pak doloženy importy silicitových surovin
ze severovýchodu – ořechově hnědý, dobře průsvitný
silicit krakovsko-čenstochovské jury, tmavě hnědý silicit typu čokoláda, a na našem území dosud nedoložený světle žlutý silicit blíže neurčeného severského
původu (osobní konzultace A. Přichystal). Podobně
izolovaným vzdáleným importem je úštěp z křemence
typu Skršín, který je jedinou surovinou přicházející
na lokalitu ze západu (přesněji ZSZ); zdroje se nachází na vyvýšenině Vrbka severně od obce Skršín na
Mostecku (Přichystal 2009, 156), vzdušnou čarou více
než 150 km vzdálené. Z jihovýchodního směru se
kromě rohovců z Krumlovského lesa objevuje medově
hnědý spongolit z oblasti Boskovické brázdy, který se
liší od světle šedého spongolitu z nedalekých primárních zdrojů západně od Ústí nad Orlicí (v okolí obcí
Říčky, Řetůvka, Přívrat, Semanín aj. Přichystal 2009,
59), který se v Mikulovicích vyskytl rovněž, oba jen
ojedinělým dokladem. Avšak i místní či lokální suroviny se vyskytují pouze v minimálním zastoupení, ať
uvedeme porcelanit z Kunětické hory, nebo středně
hnědý křemen (2 kusy) a křemenec. Kolekci doplňují
tři artefakty přepálené natolik, že lze surovinu určit
jen rámcově jako silicit, a další artefakt vyrobený
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
M
MAT I
F
MAT I-II
MAT II
MAT II SEN
SEN
dospělý
N
z neurčitelného jemnozrnného rohovce, v němž se
mísí dvě různé hmoty.
Nelze konstatovat všeobecnou vazbu vizuálně atraktivních a jemnozrnných (snadno štípatelných) surovin na úroveň opracování. Jemné (SGS) nebo atraktivní (křišťál) suroviny se vyskytují téměř výhradně
v kategorii neopotřebené a neretušované debitáže (tabela 36). Výjimkou jsou pouze dva projektily z hrobu
č. 100, ze silicitu krakovsko-čenstochovské jury a neurčeného žlutého silicitu, k jejichž specifickému postavení ve sledovaném souboru se dostaneme později. Výskyt čokoládového silicitu v souboru (obr. 185:
2217/6032; obj. 2217) je důsledkem sběru staršího
artefaktu, jak dokládají rozdíly ve stárnutí povrchu
mezi původním povrchem a novější úpravou na škrabadlo. Ojedinělé využití SGS pro výrobu retušovaného
nástroje (obr. 184: 85/3; hrob 85) je rovněž důsledkem
jistých intruzivních procesů – jedná se totiž s největší
pravděpodobnosti o hrot se zalomeným bokem z období epipaleolitu. V kolekci se tedy nacházejí jak náhodně intruzivní artefakty – artefakty starší fáze využívání polohy náhodně vnesené do zásypu hrobu při
úpravě hrobové jámy131, tak i jakési kulturní intruze
vnesené do kolekce sekundárním použitím staršího
artefaktu nalezeného například na povrchu dříve za-
131
K problematice tzv. intruzí, tedy starších reziduálních a mladších infiltrovaných nálezů srovnej např. Ernée 2008, 111–120;
Nováček 2003, 131, 142, pozn. 1.
285
flint
chert
chert
chert
chert
chert
čokoládový silicit
silicit glacigenních sedimentů
spongolit typu Ústí nad Orlicí
spongolit Boskovické brázdy
rohovec typu Krumlovský les I
rohovec typu Krumlovský les II
neidentifikovaný rohovec
porcelanit
porcelanit typu Kunětická hora
1
5
6
flint
flint
chert
chert
čokoládový silicit
silicit glacigenních sedimentů
spongolit typu Ústí nad Orlicí
spongolit Boskovické brázdy
—
—
chert
unidentified
neidentifikovaný rohovec
quarzit
porcelanit
porcelanit typu Kunětická hora
11
10
local
150
60
?
?
120
120
85
40
70
390
500+
280
29
1
1
1
3
2
1
4
4
1
1
8
—
1
1
29
1
1
1
3
2
1
4
4
1
1
8
—
1
1
Kusů
6
—
1
—
—
—
—
1
2
—
—
1
1
—
—
6
—
1
—
—
—
—
1
2
—
—
1
1
—
—
1/-/-
1/-/- / 1/ -
- / 1/ -
N / 5,5–7
H r o b
55
F / 20–25
- / 1/ -
- / 1/ -
-/-/1
-/-/1
milodar / ? / příměs
F / 35–50
pohlaví / věk
30
1/-/-
1/-/-
M? / 50+
56
-/-/2
-/-/1
-/-/1
M / 45–60
57
-/-/1
- / 1/ -
1/-/-
2 / 1/ -
1/-/1
1/-/-
1/-/-
4/-/-
1/-/1/-/-
3 / 1/ 2 / 1/ 1
- / 1/ -
1/-/-
6 / 1/ 1
-/-/-
2/-/-
1/-/-
1/-/-
1/-/-
- / 1/ -
- / 1/ -
1/ - / -
1/ - / -
1 / 1/ -
M / 35–50
90
1/-/-
M? / 30–40
95
???
100
1 / 1/ -
3/-/-
1/-/-
1/-/-
3/-/-
1/-/-
1/-/-
1/-/-
? / dosp.
milodar / ? / příměs
?? / 35–50
85
1/-/-
2/-/-
81
H r o b
pohlaví / věk
F?? / 50+
79
1/-/1/-/-
? / 25+
73
1/-/-
35 19 / 6 / 4
1
2
1
3
2
1
5
6
1
1
9
1
1
1
? / 40–50+
65
63
? / 16–17
1/-/-
- / 1/ -
- / 1/ -
- / 1/ -
F / 50+
59
M? / 30–40
60
5
1
1
2
1
2023
1
1
2217
Sídl. obj.
-/-/1
1/-/-
1/-/-
F / 55+
22
-/-/1
- / 1/ -
N / 8–11
F? / 35–50
12
35 19 / 6 / 4
- / 1/ -
1/-/-
2 / 1/ -
1/-/1
1/-/-
2 / 1/ 1
3 / 1/ -
- / 1/ -
1/-/-
6 / 1/ 1
-/-/-
1/-/-
11a
4
-/-/1
1
2
1
3
2
1
5
6
1
1
9
1
1
1
Celk. typy
Tabela 35. Mikulovice. Přehled původu surovin ŠI zjištěných v únětických hrobech a sídlištních objektech s lidskými kosterními pozůstatky a vzdálenosti od zdroje, řazeno podle typu surovin (typ flint, typ chert, neurčené silicity,
minerály SIO2, klastické suroviny, jiné). V kolonkách je vyznačeno, jde-li o milodar (na prvním místě, před lomítkem, tučně) nebo příměs (na posledním místě). — Table 35. Mikulovice. Overview of the origin of chipped industry
raw-material identified in Únětice graves and settlement features with human skeletal remains and distances from the source, listed by the type of rock (flint, chert, undetermined silicite, SIO2 minerals, clastic rock, others). The
columns indicate whether this was a grave good (in the first position, before the slash, bold) or admixture (in the final position).
Celkem
9
quarzit
křemenec typu Skršín
neidentifikovatelný křemenec
10
7
quarz
6
chert
chert
rohovec typu Krumlovský les I
rohovec typu Krumlovský les II
4
3
2
—
flint
1
žlutý severský silicit
neidentifikovaný silicit
local
150
60
?
?
120
120
85
40
70
390
10
flint
křišťál Českomoravské vrchoviny
280
500+
11
10
9
7
—
—
6
6
5
4
3
2
—
silicit krakovsko-čenstochovské jury
Tř í d a
quarzit
neidentifikovatelný křemenec
Surovina
quarzit
křemenec typu Skršín
Celkem
quarz
křišťál Českomoravské vrchoviny
unidentified
flint
žlutý severský silicit
neidentifikovaný silicit
flint
flint
silicit krakovsko-čenstochovské jury
Tř í d a
Obr. 187a–187b
Obr. 187a–187b
Surovina
Km vzdušnou
čarou
Km vzdušnou
čarou
Hroby
Hroby
Sídl. obj.
Sídl. obj.
Celkem
Celkem
286
Celk. typy
Kusů
Štípaná kamenná industrie
284–301
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Štípaná kamenná industrie
284–301
Obr. 184. Mikulovice. Přehled ŠI z únětických kostrových hrobů. Foto L. Kaňáková, grafika M. Ernée. — Fig. 184. Mikulovice. Overview of chipped industry
in Únětice inhumation graves. Photo by L. Kaňáková, graphic by M. Ernée.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
287
Štípaná kamenná industrie
284–301
Obr. 185. Mikulovice. Přehled ŠI z únětického žárového hrobu č. 100 a ze sídlištních jam s kosterními pozůstatky, obj. č. 2023 a 2217. Foto L. Kaňáková, grafika
M. Ernée. — Fig. 185. Mikulovice. Overview of chipped industry from Únětice cremation grave 100 and from settlement pits with skeletal remains, features 2023
and 2217. Photo by L. Kaňáková, graphic by M. Ernée.
Surovinové spektrum
6%
3% 3% 3%
3%
3%
8%
26%
5%
3%
niklých sídlišť. Podobné doklady jsou známy i z moravských hrobů a sídlištních objektů únětické kultury
(Kaňáková 2013, 32). V případě působení takových
procesů, je obtížné definovat jejich rozsah. Je totiž
pravděpodobné, že další artefakty stejného původu
nebyly identifikovány, protože ne vždy se stopy těchto
procesů vyvinou a dochovají. Je možné, že surovinové
spektrum nebylo původně tak široké a roztříštěné, jak
se nyní jeví. Zároveň je nutné, aby zvažované distribuční modely byly chápány kriticky v případě surovin,
u nichž je tento původ v kolekci prokázán. V případě kolekce z Mikulovic se kromě výše uvedených artefaktů jedná dále o další tři artefakty. Škrabadlo
z hrobu č. 73 (obr. 184: 73/3) bylo vyrobeno retušováním staršího úštěpu výše uvedené neurčitelné rohov-
3%
14%
3%
17%
silicit krakovsko-čenstochovské jury (1)
čokoládový silicit (1)
spongolit typu Ústí nad Orlicí (1)
rohovec typu Krumlovský les I (6)
neidentifikovaný rohovec (1)
křišťál Českomoravské vrchoviny (3)
neidentifikovatelný křemenec (2)
288
žlutý severský silicit (1)
silicit glacigenních sedimentů (9)
spongolit Boskovské brázdy (1)
rohovec typu Krumlovský les II (5)
neidentifikovaný silicit (2)
křemenec typu Skršín (1)
porcelant typu Kunětická hora (1)
Obr. 186. Surovinové spektrum souboru ŠI – tmavé plné segmenty prezentují
suroviny typu flint rámcově SV dálkového původu, světlé plné segmenty prezentují suroviny typu chert převážně dálkového původu, tečkované segmenty
minerály SiO2, a šrafované segmenty klastické suroviny. Grafika L. Kaňáková.
Fig. 186. Raw-material spectrum of the chipped industry assemblage – dark
solid segments represent flint-type raw-materials of a roughly North-Eastern
remote origin, light solid segments represent chert-type raw-materials mainly
of remote origin, dotted segments are SiO2 minerals and hatched segments
are clastic raw-materials. Graphic by L. Kaňáková.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Štípaná kamenná industrie
284–301
3
3
9
7
11
10
4
7
5
7
6
Obr. 187a. Původ surovin ŠI identifikovaných v únětických hrobech a sídlištních objektech s lidskými kosterními pozůstatky na lokalitě Mikulovice; území dnešní
ČR, Dolního Slezska a Horní Lužice. Červený bod – Mikulovice. Čísla lokalit/oblastí souhlasí s čísly v tabele 35. Grafika L. Kaňáková a redakce.
Fig. 187a. The origin of chipped industry raw-materials identified in Únětice graves and settlement features with human skeletal remains at the Mikulovice site
in the territory of today’s Czech Republic, Lower Silesia and Upper Lusatia. Red point – Mikulovice. Site/territory numbers correspond to those in Table 35. Graphic
by L. Kaňáková and redaction.
2
1
cové suroviny. Původní úštěp byl totiž zlomen a následně přepálen, a až později byly jeho hrany retušovány na škrabadlo. Do druhé skupiny intruzí počítejme zlomek retušovaného nástroje (obr. 184: 79/3;
hrob 79) z přepáleného silicitu, jehož morfologie rovněž spadá spíše na počátek holocénu, a úštěp (obr.
184: 81/4; hrob 81) vyrobený ze suroviny identické
nejen druhem, ale i detailními znaky, se surovinou
epipaleolitického hrotu z hrobu č. 85 (obr. 184: 85/3).
Více lze těžko soudit, jestliže nemáme podobné analýzy ŠI z více únětických pohřebišť v Čechách, neboť
jak je patrné, pro řadu odlišností ve výběru surovin
a distribučních strategiích nelze intenzivněji využít
analogické poznatky z jihomoravské oblasti.
Obr. 187b. Původ surovin ŠI identifikovaných v únětických hrobech a sídlištních objektech s lidskými kosterními pozůstatky na lokalitě Mikulovice; mimo
území zobrazené na obr. 187a. Červený bod – Mikulovice. Čísla lokalit/oblastí
souhlasí s čísly v tabele 35. Grafika L. Kaňáková a redakce.
Fig. 187b. The origin of chipped industry raw-materials identified in Únětice
graves and settlement features with human skeletal remains at the Mikulovice
site; outside the territory depicted in Fig. 187a. Red point – Mikulovice.
Site/territory numbers correspond to those in Table 35. Graphic by L. Kaňáková
and redaction.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
289
Štípaná kamenná industrie
Surovina
284–301
Stádium
Funkce
Hrob
Předmět
obr. 184; 185
100/2
KČJ
RN na BÚ
projektil
100
žlutý silicit
RN na BÚ
projektil
100
čokoláda
RN na zlomku staršího BÚ
škrabadlo
SGS
opotřebený BÚ
dlátko
SGS
janus BÚ
63
63/3
SGS
BÚ
65
65/4d-e
SGS
BÚ
SGS
BÚ
SGS
RN na L
SGS
100/1
2217/6032
2023/5194/1
intruze
81
81/4
95
95/6
intruze, hrot s vysokým příčným řezem
85
85/3
intruze, drobný odpad (?)
55
55/8
spongolit Bosk.brázda
KÚ
4
4/3
spongolit Ústí n. Orlicí
RN na BÚ
srp s RB – segment
95
95/7
KL I
RN na BÚ
srp
56
56/1
KL I
BÚ
65
65/4b
KL I
RN na KÚ
90
90/4
KL I
BÚ
KL I
RN na BÚ s KB
KL I
janus BÚ
KL II
MR na BÚ
KL II
opotřebený BÚ
KL II
BÚ
KL II
RN na KÚ
KL II
BÚ
pilka s KB
90
90/7
2023/5095/1
škrabadlo
2023/5095/2
30
dlátko
srp s RB – segment
30/6
57
57/2
65
65/4c
95
95/5
2023/5095/3
neurčený rohovec
RN na zlomku staršího BÚ
škrabadlo
73
přepálený silicit
meziální fragment RN na BÚ
srp
57
57/3
přepálený silicit
zlomek RN na BÚ
intruze
79
79/3
přepálený silicit
RN na BÚ
pilka (bok poškozen)
100
100/3
křišťál
BÚ
12
12/9
křišťál
BÚ
22
22/1
křišťál
KÚ
73
73/2
křemenec Skršín
janus BÚ
11a
křemenec
KÚ
neident. křemenec
porcelanit
73/3
11a/3
2023/5194/2
intruze, surovina (?)
BÚ
11.7.2. Dynamická analýza
Výběr debitáže je důsledně úštěpový, s jistým podílem
kortikální debitáže (tabela 37), případně debitáže s kortikálním bokem, což odpovídá obecnějšímu trendu
pozdních industrií ve střední Evropě (Oliva 2010; Lech
1997; Hesse 2012). Jediný čepelový suport je spojen
s intruzivním hrotem s otupeným zalomeným bokem
z hrobu č. 85 (obr. 184: 85/3). Soubor neposkytuje žádnou indicii dokládající výraznější preparaci jader, neobsahuje vodící hrany, a patky jsou různorodé, přičemž
fasetovaná patka je doložena jen dvakrát (hrob 90; obr.
184: 90/4, 90/7). Vyskytly se patky kortikální, abradované i ploché. Pokud lze sledovat, obvyklé je odbíjení debitáže tvrdým otloukačem. Zatímco kortikální debitáž
(19 %) a debitáž s kortikálním bokem se uplatnila i jako suport retušovaných nástrojů, janus úštěpy (10 %)
zůstaly neretušované, a ani traseologicky nebyla potvrzena jejich příslušnost do kategorie nástrojů.
Z hlediska dynamické analýzy ŠI je zjevné, že sídliště
příslušné/příslušná k analyzovanému pohřebišti v Mikulovicích bylo plně zásobené zvenčí – neprobíhala zde
žádná výrobní fáze. Přestože přítomnost celého spektra
stádií exploatace jádra může být v kontextu pohřebiště
290
Tabela 36. Mikulovice. Přehled využití surovin. Řazeno podle typu surovin (typ flint, typ chert, neurčené
silicity, minerály SIO2, klastické suroviny, jiné). Kurzívou jsou označeny
suroviny, jejichž distribuční vzorec
je prokazatelně narušen náhodnou
nebo kulturní intruzí. Vysvětlivky: KČJ
– silicit krakovsko-čenstochovské jury,
SGS – silicit glacigenních sedimentů.
KL – rohovec typu Krumlovský les,
RN – retušovaný nástroj, MR – místně retušovaný nástroj, BÚ – úštěp
bez kůry, KÚ – kortikální úštěp.
Table 36. Mikulovice. Overview of
raw materials. Listed by the type
of rock (flint, chert, undetermined
silicite, SIO2 minerals, clastic rock,
others). Italics indicate raw materials
whose distribution pattern is demonstrably disrupted by a random or cultural intrusion. Key: KČJ – silicite from
the Kraków-Częstochowa Upland;
SGS – silicite from glacigenic sediment. KL – Krumlovský les chert,
RN – retouched tool, MR – locally
retouched tool, BÚ – flake without
cortex, KÚ – cortical flake.
59
59/6
60
60/3
limitována výběrem artefaktů do výbavy pohřbených,
v soudobém pohřebišti Podolí-Příčný i tyto morfotypy
v hrobech přítomny byly (Kaňáková – Parma 2015, 519).
Nástroje tvoří, pokud oddělíme výše zmíněnou složku
náhodné intruze, 45 % souboru. Většinu z nich tvoří
ustálené morfotypy retušovaných nástrojů (11 ks ze
14), a to srpové nástroje (4 ks), škrabadla (3 ks), projektily (2 ks) a pilky (2 ks). Spektrum nástrojů doplňují
dvě dlátka v kategorii opotřebené debitáže, s nápadným
bipolárním opotřebením, funkční ergonomií a hojným
Stádium
Neretušované Opotřebené
KÚ
4
BÚ
10 + 1
janus BÚ
2
MR
1
6
7+1
22
3
starší BÚ
18
Celkem
2
3
L
Celkem
RN
2
1
0+1
1
2
2
13
34
Tabela 37. Mikulovice. Přehled stádií těžby a jejich dalšího využití. Vysvětlivky:
RN – retušovaný nástroj, MR místně retušovaný nástroj, BÚ – úštěp bez kůry,
KÚ – kortikální úštěp. — Table 37. Mikulovice. Overview of manufacture stages
and their further use. Key: RN – retouched tool, MR – locally retouched tool,
BÚ – flake without cortex, KÚ – cortical flake.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Štípaná kamenná industrie
Nástroje
Opotř.
284–301
MR
KL I
KL II
Pozn.
3
1
spongolit
SGS
RN
1
1
1
1
přepálený silicit
2
čokoláda
1
na starším
neurč. rohovec
1
na starším
KČJ
1
projektil
žlutý silicit
1
projektil
Tabela 38. Mikulovice. Přehled surovin využitých pro nástroje (bez náhodných
intruzí). Vysvětlivky: KČJ – silicit krakovsko-čenstochovské jury, SGS – silicit glacigenních sedimentů. KL – rohovec typu Krumlovský les, RN – retušovaný nástroj, MR – místně retušovaný nástroj. — Table 38. Mikulovice. Overview of
raw material used for tools (without random intrusions). Key: KČJ – silicite from
the Kraków-Częstochowa Upland; SGS – silicite from glacigenic sediment. KL –
Krumlovský les chert, RN – retouched tool, MR – locally retouched tool.
výskytem mikroreziduí na pracovní hraně. Funkční určení jednoho místně retušovaného nástroje se nepodařilo stanovit, místní retuš není aplikována na funkční
hraně a má jen doplňkový charakter související například s držením nebo s upevněním. Z hlediska funkční
analýzy lze poukázat také na skutečnost, že pro výrobu
retušovaných nástrojů byly preferovány suroviny rezistentnější k opotřebení, zejména rohovec typu KL I a II,
spongolit a SGS (tabela 38). Také dva přepálené silicity
pravděpodobně patří k některé z těchto surovin. Odlišná je pouze surovina obou projektilů a škrabadel vyrobených ze starších sbíraných suportů. S výjimkou
projektilů můžeme konstatovat zcela typické typologické spektrum únětické kultury ve střední Evropě.
Přesto jsou zde tři potencionálně významné odlišnosti.
Z dosud známých pohřebišť moravské oikumeny únětické kultury je ukládání srpových nástrojů v hrobovém
kontextu doloženo jen velmi zřídka, stejně jako ukládání
projektilů, které mají obvykle jasné stopy opotřebení
a morfologii rezignující na úplnou bifaciální plošnou
retuš. Naopak typickou součástí výbavy mužů pohřbívaných se ŠI jsou kamenné nože s neretušovaným ostřím a s bokem, které v mikulovickém souboru zcela
chybí. Všechny tyto odlišnosti jsou úzce vázány na artefakty, které jsou vedle svého funkčního určení rovněž
nositeli sociální symboliky, a všechny jsou dominantně
až výlučně spojeny s mužským světem a prestiží.
Ostatní inventář je morfotypologicky i funkčně nevýrazný, zahrnuje vesměs drobné úštěpy bez kůry, jen
s ojedinělou místní retuší (hrob 30; obr. 184: 30/6).
Technologicky vynikají tři doklady bifaciální debitáže
typu janus, na skršínském křemenci (hrob 11; obr. 184:
11a/3), rohovci KL I (obj. 2023; obr. 184: 2023/5095/2)
a SGS (hrob 63; obr. 184: 63/3). Je zřejmě pouze náhodné, že se všechny tři vyskytly v souvislosti s dětským
nebo juvenilním skeletem. Janus úštěpy jsou výraznou
technologickou charakteristikou starší doby bronzové
na Moravě, v Čechách jejich výskyt dosud nebyl mapován. Surovina, z níž jsou vyrobeny, odkazuje k možným
výrobním aktivitám v oblasti zdrojů nebo v jejich okolí;
s výjimkou regionu Krumlovského lesa na jihozápadní
Moravě mi žádné dosud nejsou známy. Použití křemence typu Skršín ve starší době bronzové je zjištěno
zřejmě poprvé, což může být dáno pouze stavem vý-
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
zkumu, resp. jeho publikováním, nikoli nutně unikátností jevu. V tomto ohledu je také vhodné připomenout,
že ani technologie výroby janus úštěpů nemusí být vázána pouze na starší dobu bronzovou. V industriích
starších období však nebyla zatím sledována.
11.7.3. Společenské aspekty štípané industrie
K základnímu posouzení významu ŠI a jejích jednotlivých kategorií nebo projevů je třeba nejprve sledovat zákonitosti v pohlaví a věku osob, v jejichž hrobech byla
uložena. Na disproporci výskytu ŠI v hrobech dětí a juvenilních osob vzhledem k věkovému spektru pohřebiště jsem upozornila již výše. V zastoupení ŠI v mužských a ženských hrobech sice markantní rozdíl nesledujeme, je však zásadní rozdíl v jejím charakteru (tab.
39). V ženských hrobech se vůbec nevyskytují retušované nástroje; kromě funkčně nevyhraněné místní retuše z hrobu č. 30 (obr. 184: 30/6) se v nich vyskytla
pouze neretušovaná a neopotřebená debitáž. Spektrum
surovin ŠI ze ženských hrobů má spíše náhodnou
skladbu (křišťál, spongolit Boskovické brázdy, křemen,
KL II, přepálený silicit, SGS) a patří do něj dvě ze tří epipaleolitických intruzí. Jestliže ŠI vkládaná do hrobu
ženám nepotřebovala retuš a případné pracovní použití
na ní nezanechávalo traseologické stopy, pak stojíme
před logickou otázkou, zda není všechna tato ŠI pouhou
intruzí, ať již náhodnou, nebo záměrně sbíranou. Pokud
totiž nemá nápadnou morfotypologii jiné epochy, není
možné ji při pestrém surovinovém spektru této lokality
identifikovat. V každém případě spojení žen s praktickým operováním kamennými artefakty je velmi vágní,
ačkoli na Moravě k podobnému závěru nedocházíme
(Kaňáková – Parma 2015, 531–532). Stejně jako na pohřebišti Podolí-Příčný však nacházíme ŠI spíše v hrobech starších žen (1x adultus II, 2x adultus/maturus,
1x maturus II, 2x senilis), přičemž se jedná častěji
o hroby relativně bohaté než chudší. Můžeme tedy vyloučit hypotézu, že by ŠI hrála roli jakýchsi nástrojů sociálně slabší vrstvy bez přístupu k cennějším surovinám.
Naproti tomu, z mužských hrobů pochází všechny retušované nástroje kromě škrabadel. Zejména je třeba
poukázat na fakt, že všechny čtyři srpy jsou v hrobech
starších mužů, stejně jako pilky a projektily. Věková
skladba je podobná, v rozmezí adultus II až maturus/senilis. Naproti tomu, škrabadla (z nichž dvě jsou vyrobena na starším sbíraném suportu) pocházejí z objektu
2023 s obecným výskytem dalších prakticky funkčních
artefaktů, především KPI (2 ks); a z genderově neurčeného hrobu č. 73. Odlišné je také surovinové spektrum
– v mužských hrobech převažuje rohovec KL I, KL II
a spongolit, což pravděpodobně souvisí s preferencí těchto rezistentních surovin pro výrobu nástrojů. Dále se
vyskytnou lokální suroviny, jako je křemen a porcelanit,
případně SGS.
Výskyt srpových nástrojů, resp. jejich zlomků v regulérních hrobech únětické kultury je v prostředí moravské únětické kultury velmi řídkým jevem. Známe
dosud pouze tři takové nálezy, všechny staršího data
výzkumu – Hradčany-Špitálky (Šmíd 1976), Marefy,
dům p. Kučery (Tihelka 1951b) a zřejmě České Křídlovice (Tihelka 1953, 290). Tyto nástroje v jihomoravském
291
Štípaná kamenná industrie
284–301
Obr. 188. Nálezy srpových nástrojů z hrobů moravské únětické kultury. 1 – Hradčany - Špitálky, 2 – Marefy – dům p. Kučery, 3 – České Křídlovice. Kresba L. Kaňáková. — Fig. 188. Finds of lithic sickles tools from graves of the Moravian Únětice culture. 1 – Hradčany - Špitálky, 2 – Marefy – house belonging to Mr. Kučera,
3 – České Křídlovice. Drawing by L. Kaňáková.
prostředí projevují výraznou sociální roli a chtonickou
symboliku, obvykle však mimo kontext pravidelného
pohřbívání (Kaňáková 2015, 99–102). Doložena je zde
výrazná vazba na suroviny z Krumlovského lesa, zejména na KL I, a vysoký podíl záměrně skartovaných
a dislokovaných exemplářů. Srpové nástroje z hrobů
nicméně skartovány nejsou (obr. 188). V případě Mikulovic se setkáváme hned se čtyřmi nápadnými srpovými
artefakty na jediném pohřebišti; v hrobech č. 95 (obr.
184: 95/5, 95/7) a 56 (obr. 184: 56/1), a dalším fragmentem v hrobě č. 57 (obr. 184: 57/3). Všechny vykazují
bifaciálně retušovanou zoubkovanou pracovní hranu
a bifaciálně retušovaný bok opozitně pracovní hraně.
Zatímco srpy z hrobů č. 56 a č. 57 jsou zjevně jednodílnými v ruce drženými nástroji, tak jak jsou známy z převážné většiny příkladů z moravských nálezů, srpové nástroje z hrobu č. 95 (obr. 184: 95/5, 95/7) se významně morfotypologicky liší. Tento typ artefaktů bychom
z morfologického hlediska mohli velmi dobře spojit
s termínem, který používá J. Kopacz pro širší skupinu
morfologicky unifikovaných artefaktů různé funkce, již
označuje termínem segment (Kopacz – Šebela 2006, 69
aj.). Ačkoli z hlediska funkčního určení je termín segment irelevantní, protože sleduje artefakt jako ustálený
morfotyp bez ohledu na funkci a její doklady v opotřebení nástroje, pokud nesledujeme ekonomické role artefaktů, ale spíše jejich kulturní variabilitu, můžeme
k němu odkázat. Ani v jednom případě nejde o zlomený
nástroj, a lze konstatovat, že zjištěná pracovní hrana je
skutečně kompletní. V případě délky pracovní hrany 2,7
a 1,6 cm obou kompletních kusů z hrobu č. 95 (obr.
184: 95/5, 95/7) můžeme předpokládat, že použití nástroje bylo efektivní spíše ve složeném nástroji než v jednodílné podobě, ačkoli je experimentálně popsáno i sklízení drobným srpem drženým mezi palcem a ukazovákem „klásek po klásku“ (Gijn 1989, 37, Fig. 20). Pro definitivní objasnění způsobu používání těchto drobných
nástrojů by bylo nezbytné je posoudit traseologicky a na
292
základě distribuce lesku a přítomnosti či nepřítomnosti
jasné hranice mezi leskem a neopotřebenou plochou
prokázat, zda byly vsazovány do násad. Na území
dnešní Moravy nacházíme podobné morfotypy v menšině (cca 10 %), obvyklejší jsou v této oblasti metricky
výraznější artefakty. Mezi příklady drobných srpových
nástrojů patří v kontextu moravské únětické kultury
artefakty z lokalit Hradčany – Nad lomem, SvatobořiceMistřín, Uherský Brod – Katovka, Šatov – Nad tokem
Danýže, Kyjovice-Sutny, Čejč-Kapánsko nebo Křižanovice-Člupy (viz Kaňáková 2013, 86–98) – výběr analogií
viz obr. 189.
Srpový nástroj z hrobu č. 56 (obr. 184: 56/1) vykazuje
kompletní pracovní hranu o délce 4,1 cm. Také meziální
fragment posledního srpového nástroje z hrobu č. 57
(obr. 184: 57/3) dovoluje předpokládat, že kompletní
délka jeho pracovní hrany dosahovala přinejmenším
4 cm. Rovněž dalšími morfologickými znaky spíše odpovídá běžným jednodílným srpovým nástrojům z jižní
Moravy.
U všech čtyř artefaktů se srpovým leskem byla provedena traseologická analýza s využitím optického mikroskopu na principu odraženého světla, při zvětšeních
50x, 100x a 200x. V případě srpových nástrojů z hrobu
č. 95 je sledováno výrazné opotřebení (tzv. srpový lesk)
zejména u hrany a jeho pozvolné vyznívání (obr. 190–
191). Distribuce lesku je paralelní s hranou. Není přítomen ostrý předěl mezi plochou opotřebenou a neopotřebenou, diagonální distribuce lesku, ani stopy pryskyřic, tedy indicie dokládající použití srpového nástroje
v násadě. Tyto artefakty byly proto přes své miniaturní
rozměry pravděpodobně používány jako jednodílné srpy
bez násady. Z hlediska intenzity opotřebení nelze předpokládat, že by se jednalo o pouze symbolicky používané nástroje. Vzhledem k tomu, že jeden z nich je vyroben z rohovce KL II a druhý ze srovnatelně tvrdé
a rezistentní suroviny spongolitu typu Ústí nad Orlicí,
můžeme k odhadu délky používání využít výsledky ža-
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Štípaná kamenná industrie
284–301
Obr. 189. Nálezy drobných srpových nástrojů z oikumeny moravské únětické kultury. 1 – Hradčany – Nad lomem, 2 – Svatobořice – Mistřín, 3 – Šatov – Nad
tokem Danýže, 4 – Křižanovice – Člupy, 5 – Kyjovice – Sutny, 6 – Čejč – Kapánsko, 7 – Uherský Brod – Katovka. Kresba L. Kaňáková. — Fig. 189. Finds of small
lithic sickles tools from the territory of the Moravian Únětice culture. 1 – Hradčany – Nad lomem, 2 – Svatobořice – Mistřín, 3 – Šatov – Nad tokem Danýže,
4 – Křižanovice – Člupy, 5 – Kyjovice – Sutny, 6 – Čejč – Kapánsko, 7 – Uherský Brod – Katovka. Drawing by L. Kaňáková.
cího experimentu provedeného roku 2010 (Kaňáková
2013, 210). Po 65 minutách intenzivní žatvy suchého
zralého obilí byly patrné teprve první makroskopicky
identifikovatelné stopy lesku na prvních dvou zoubcích
(obr. 192). Zjištěné opotřebení srpů z hrobu č. 95 odpovídá přinejmenším desítkám hodin intenzivní žatvy.
Hrob č. 95 se nacházel stranou od skupiny hrobů klasické únětické kultury a na základě inventáře je považován za poněkud starší – protoúnětický. Součástí výbavy byl například kančí kel, což je komodita blízká
spíše časné době bronzové. Toto zjištění konvenuje
s domněnkou, že drobné srpové nástroje, prezentované
v tuzemské literatuře jako segmenty, mají jistý vztah
k morfologickým charakteristikám tradice ŠI kultury
zvoncovitých pohárů. Na další dovozování je však za
současného stavu výzkumu srpových nástrojů brzy.
Z hlediska traseologické analýzy můžeme konstatovat,
že termín segment v případě mikulovických nálezů
z hrobu č. 95 můžeme chápat nanejvýš jako kulturněmorfologickou kategorii; její funkční význam, ve smyslu
označení vkladek do složeného srpového nástroje se
však v případě těchto artefaktů nepotvrdil.
Traseologické analýzy srpových nástrojů z hrobů
č. 56 a 57 přinesly další zajímavá zjištění. První z nich,
vyrobený z rohovce KL I byl před vložením do hrobu přiostřen. Původní intenzita opotřebení svědčí o tom, že
byl pracovně používán k žatvě přinejmenším několik desítek hodin. Čerstvé negativy osvěžující retuše narušují
plochu souvislého srpového lesku (obr. 193) a samy ne-
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
jsou ani slabě opotřebeny, jeví se tedy zcela čerstvé –
nepoužité. Hranice mezi leskem a novým negativem je
vždy zcela ostrá a jasná. Důvody přiostření mohou být
praktické, ale i symbolické – související s přípravou milodarů k přiložení do hrobu (Gijn 2014). Oba srpy, nalezené ve skupině hrobů přináležejících ke klasické fázi
únětické kultury, charakterizuje invazivní distribuce
lesku daleko do plochy s pozvolným vyzníváním, paralelní s pracovní hranou. Nebyla zjištěna rezidua lepicích
hmot – pryskyřic. To dokládá, že ani tyto srpy nebyly
upevněny do násady.
Role, které srpové nástroje hrály v tehdejší společnosti, jsou jak ekonomické, tak symbolické. Ačkoli čtyři
srpy jistě nemohly tvořit úplný soubor žacích nástrojů
pro sklizeň polí saturujících potřeby celého sídliště, musíme předpokládat, že většina srpů byla buď vyřazena
přímo na poli po otupení (profánní varianta), nebo byla
dále manipulována v prostorách sídliště, čímž se však
již dostáváme do sféry neutilitární, symbolické, případně sakrální. Pokud můžeme soudit z jihomoravských analogií, byla jich větší část skartována a cíleně
dislokována. K takovým postupům neexistuje pragmatický důvod. Srpy pravděpodobně vstupují do symbolických rolí již v procesu výroby. Jde o archetypálně
mužskou aktivitu spojenou s analogií zasévání zrna
a semene, stejně jako s analogií žatvy klasů a podtínání
života Koré Hádem. Význam těchto společenských procesů v české části oikumeny únětické kultury může objasnit až detailní znalecká analýza ŠI ze zdejších úně-
293
Štípaná kamenná industrie
Obr. 190. Traseologická pozorování srpového nástroje 3742 (95/5) z hrobu
č. 95, zvětšení 200x, surovina spongolit typu Ústí nad Orlicí. Foto L. Kaňáková.
Fig. 190. Use-wear comparison of sickle 3742 (95/5) from grave 95, 200x
magnification, Ústí nad Orlicí-type spongolite. Photo by L. Kaňáková.
tických sídlišť. Při analýze souboru ŠI z pohřebiště identifikujeme zřejmě jinou symbolickou rovinu srpu, uloženého v mužském hrobě. Tři ze čtyř srpů jsou kompletní, neporušené, jeden je dvakrát zlomen – jedná se
o meziální fragment. Z polohy srpů v hrobě nelze vyvodit
žádné indicie, v jednotlivých případech značně variuje
– u ramene, za hlavou, mezi lokty a koleny, v jednom
případě nezjištěna – navíc do polohy mohla zasáhnout
postdepoziční dislokace (tab. 93, 109). Především však
nejde o uložení běžné výbavy, protože z celé pohřbené
populace bychom měli pouhé tři žence. Můžeme tedy
předpokládat, že uložení srpu do hrobu konkrétního po-
294
284–301
Obr. 191. Traseologická pozorování srpového nástroje 3743 (95/7) z hrobu
č. 95, zvětšení 200x, surovina rohovec typu Krumlovský les I. Foto L. Kaňáková.
Fig. 191. Use-wear comparison of sickle 3743 (95/7) from grave 95, 200x
magnification, Krumlovský les I-type chert. Photo by L. Kaňáková.
hřbeného mělo svůj symbolický význam, status. Ve
třech dotčených hrobech nebyly žádné ozdoby, bronzové, ani jantarové. Ve výbavě se objevuje pouze nádoba, zvířecí kosti, kamenný srp, a v hrobě č. 95 starší
fáze i kostěná industrie a kančí kel. Je možné, že jsou
tyto hroby záměrně prosté? Nebo vybavené převážně organickou výbavou a milodary? Že k symbolické roli
žence patří? To se můžeme za stávajícího stavu pramenné základny jen dohadovat.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Štípaná kamenná industrie
284–301
Obr. 192. Traseologická pozorování srpového nástroje experimentálně používaného k intenzivní žatvě 65 minut, zvětšení 200x, surovina Krumlovský les
I. Foto L. Kaňáková. — Fig. 192. Use-wear comparison of sickle experimentally
used for intensive cereal harvesting for 65 minutes, 200x magnification,
Krumlovský les I chert. Photo by L. Kaňáková.
Další významnou kategorií retušovaných kamenných
artefaktů jsou projektily. Především je třeba uvést, že
výskyt projektilů v hrobech moravské únětické kultury
není příliš hojný, vyskytnou se jen příležitostně a více
je jich známo ze sídlištního kontextu (Kobylí, Nad Kobylským jezerem 2 ks; Kyjovice, Za panským dvorem
2 ks; Slavkov, obchvat 1 ks; Vyškov, Markova cihelna
1 ks; Kunovice, Šlerková ulice – 1 ks).132 Moravské únětické projektily jsou místní výroby, na lokálním rohovci
typu KL I, KL II nebo na spongolitu, a obvykle již postrádají koncept úplné plošné retuše (Kaňáková 2013,
138–39, obr. 100 a 101). Všechny vykazují běžná opotřebení související s upevněním a používáním (obr. 194).
Naproti tomu projektily z Mikulovic jsou vyrobeny ze suroviny vzdálených zdrojů severovýchodně od našeho
území, velikostně i formou retuše výrazně upomínají na
pozdně eneolitické tradice KZP. Kromě toho byly do
hrobu uloženy zcela netknuté, bez sebemenších otěrů
způsobených upevněním, nošením, uchováváním nebo
používáním. Traseologie, provedená optickým mikroskopem na principu odraženého světla při zvětšení 200x,
je zcela negativní, všechny hrany jsou ostré, čerstvé,
132
Nálezy projektilů poprvé zmiňují: anonymní NZ1914/50 AÚ
Brno (Sine autor 1950; Kobylí, Nad Kobylským jezerem), Tihelka
1951a: NZ733/51 AÚ Brno (Kyjovice, Za panským dvorem),
Štrof 1995: NZ 32/95 ÚAPP Brno (Slavkov, obchvat), Ondráček
1959: NZ 1493/59 AÚ Brno (Vyškov, Markova cihelna). Nález
z Kunětic pouze eviduje přírůstková kniha muzea Zlín.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Obr. 193. Traseologická pozorování srpového nástroje 5705 (56/1) z hrobu
č. 56, zvětšení 200x, surovina Krumlovský les I. Foto L. Kaňáková.
Fig. 193. Use-wear comparison of sickle 5705 (56/1) from grave 56, 200x
magnification, Krumlovský les I chert. Photo by L. Kaňáková.
mezi výrobou a depozicí v hrobě uběhl jen velmi krátký
čas (obr. 195). Ani na jednom z projektilů nebyly nalezeny makrofraktury funkčního poškození hrotu, ani
striace a lesky způsobené upevněním projektilů do ratišť, případně mikrorezidua lepicích hmot. Stopy na
projektilech, které předběžně spojujeme s drobnými pohyby šípů v koženém toulci při přesunech (Kaňáková –
Nosek – Šmerda 2016), a které byly identifikovány
u projektilů nitranské kultury, rovněž nejsou přítomny.
Lze konstatovat, že ani jeden z projektilů nebyl dlouhodobě vložen do ratiště a nošen v toulci. Můžeme vyloučit
295
Štípaná kamenná industrie
284–301
Obr. 194. Traseologická pozorování projektilů z hrobů moravské únětické kultury. Kobylí, Nad Kobylským jezerem (nahoře), Kyjovice, Za panským dvorem (dole),
zvětšení 200x, surovina spongolit a Krumlovský les I. Foto L. Kaňáková. — Fig. 194. Use-wear comparison of projectiles from graves of the Moravian Únětice
culture. Kobylí, Nad Kobylským jezerem (above), Kyjovice, Za panským dvorem (below), 200x magnification, spongolite and Krumlovský les I. Photo by
L. Kaňáková.
i variantu, že byla tato funkční epizoda v operačním řetězci příliš krátká na to, aby se opotřebení vyvinulo, protože charakteristické stopy vznikají v řádu dvou až tří
desítek hodin (Wolski – Kalita 2015, 306). Doklady
možné reparace projektilů, která by případné funkční
opotřebení odstranila, rovněž nejsou patrné, reparační
zásahy jsou obvykle aplikovány pouze na poškozenou
část – špičku nebo křidélko, a nedochází k sejmutí traseologických stop předchozí historie projektilu po celém
jeho povrchu. Pozice mikulovických projektilů v operačním řetězci „výroba → použití → opotřebení → přeretušování (sejmutí opotřebení) → použití“ tedy nejpravděpodobněji zůstává ve fázi mezi výrobou a prvním
funkčním použitím. Ani symbolické nošení ve váčku
nelze potvrdit, i tento typ užívání zanechává již po několika dnech charakteristické stopy (Rots 2002, 67),
které zde nejsou přítomny. Můžeme konstatovat, že tyto
konkrétní projektily byly určeny pouze pro pohřební rituál a nebyly fakticky použity. Což nás ovšem vede
k úvaze o jejich původu. Pokud bychom předpokládali,
že jde o přímý import již hotových artefaktů, podobně,
jako to bylo prokázáno v případě tzv. silicitových dýk
(Apel 2001; Czebreszuk – Kozłowska-Skoczka 2008),
pak by bylo na místě očekávat charakteristická opotřebení způsobená transportem na velkou vzdálenost.
Přesto pro tuto alternativu svědčí fakt, že se jedná
o unikátní výskyt surovin z velmi vzdáleného zdroje,
a dále fakt, že v místě pravděpodobně v té době nepůsobil výrobce, který by znal technologii výroby projektilu
296
s bifaciální plošnou retuší tlakovou technikou. Samozřejmě jde pouze o předpoklad, protože výskyt projektilů
v hrobech únětické kultury v Čechách není v úplnosti
zmapován, a zejména chybí informace o způsobu výroby
a retuše a obvyklých surovinách. Ojedinělá recentní
práce T. Rychtaříkové o kamenné industrii únětické
kultury, která se zaměřuje na blízkou oblast Polabí,
nám poskytuje jen některá potřebná srovnávací data
o četnosti, surovinách a v některých případech o poloze
v hrobě. Vyhodnocuje jak staré nálezy Dvořákovy (Dvořák 1927a; 1927b) a Hellichovy (Hellich 1921), tak nedávné záchranné výzkumy v okolí Kolína (Šumberová et
al. 2010; Limburský – Řídký 2002). Z pouhých pěti pohřebišť únětické kultury z relativně malého regionu
uvádí celkem 12 projektilů, což je stav, který se s moravskými poměry naprosto nedá porovnávat. Analyzovaná kolekce projektilů zahrnuje vesměs projektily vyrobené ze SGS (Rychtaříková 2013, 88), vzdálenější
importy se v ní nevyskytly. To svědčí spíše proti hypotéze místní výroby. Práce se bohužel nevěnuje podstatným technologickým a technickým charakteristikám
kamenné industrie (suport, typ retuše, způsob retuše)
a postrádá kresby, z nichž by se na některé z těchto
znaků dalo usuzovat. Blíže je tedy s mikulovickými projektily srovnat nemůžeme.
Pokud bychom předpokládali dálkový transport hotových projektilů, musely by být transportovány speciálním způsobem, o němž můžeme předpokládat, že byl vyhrazen spíše prestižním komoditám. Jak uvádí V. Rots
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Štípaná kamenná industrie
284–301
Obr. 195. Traseologický snímek ostré hrany projektilu 5133 z hrobu č. 100, zvětšení 200x, surovina silicit krakovsko-čenstochovské jury. Foto L. Kaňáková.
Fig. 195. Use-wear photo of the sharp edges of projectile 5133 from grave 100, 200x magnification, Kraków-Częstochowa Upland silicite. Photo by L. Kaňáková.
(2002, 68) při pevném zabalení každého jednotlivého
kusu ŠI buď do jednoho velkého kusu kůže postupně
jeden po druhém, nebo individuálně každý do vlastního
obalu s pevným převazem tak, aby se artefakty v kůži
nepohybovaly, vznikaly lehké stopy otěrů pozorovatelné
pod mikroskopem až po 79 dnech každodenního a celodenního nošení. Při volném zabalení vznikaly pod mikroskopem viditelné otěry již po 18 dnech. Kvalitu – tedy
rezistenci suroviny k otěru – můžeme pokládat za srovnatelnou, v obou případech jde o suroviny typu flint.
Opotřebení se proto mohla vyvíjet zhruba stejně. Místo
zdroje žlutého silicitu neznáme, zdroj krakovsko-čenstochovského silicitu je vzdálen vzdušnou čarou asi
280 km. Při pěším transportu to muselo být podstatně více. Nicméně i při průměrném denním pochodu
20–30 km je transport otázkou dvou až tří týdnů, za
předpokladu cíleného transportu. Zjištěná nepřítomnost
transportních otěrů tedy nepopírá pravděpodobný způsob distribuce formou přímého importu hotových projektilů. Zda jde o spíše náhodnou shodu okolností, nebo
doklad prestižního a zároveň symbolického (nefunkčního) významu, je úkol pro širší traseologické zhodnocení dostupných projektilů z únětických hrobů z regionu, stejně jako zhodnocení stop opotřebení u dalších
exemplářů. Je zjevné, že na Poděbradsko a Kolínsko
směřoval ve stejné době, jako do Mikulovic jistý přísun
projektilů cizí provenience ze severovýchodu, kde jsou
situovány příhodné tranzitní průsmyky z oblasti dnešního dolního Slezska mezi Krkonošemi a Orlickými horami, nebo ze severu údolím Nisy západně od Jizerských
hor. Nakolik však byly pouze symbolicko-reprezentativními artefakty a nakolik funkčními zbraněmi, nelze pro
nedostatek traseologických i jiných dat soudit.
Škrabadla jsou ve starší době bronzové na rozdíl od
předchozích typů nástrojů zcela užitkovým nereprezentativním morfotypem. Nevyskytují se v hrobech dospělých mužů, a jsou to spolu s drasadly jediné nástroje,
které známe z pravidelných dětských a juvenilních
hrobů. Traseologická analýza škrabadel byla provedena
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
zejména pro vyloučení záměny s tzv. křesadlem, které
se v popisech souborů z území Čech častěji vyskytují.
Škrábání kůží zanechává charakteristické stopy na ventrální (neretušované) části hrany, která může být zaoblená, nebo tvořená drobnými extremitami. Mikroskopicky vykazuje měkký lesk s vyznívající distribucí,
zaoblení hrany a případně také striace, směřující šikmo
od hrany v souladu s asymetrickou ergonomií pracovního pohybu. Analyzováno bylo škrabadlo z hrobu č. 73
a jedno ze škrabadel z objektu 2023; druhé bylo vyrobeno z přepáleného úštěpu, což traseologii znemožnilo.
V obou případech byly zjištěny zjevné stopy opotřebení
způsobeného škrábáním kůží, zvláště v případě škrabadla z hrobu č. 73 jsou stopy markantně vyvinuté (obr.
196–197). Křesadlo je principiálně traseologicky charakterizováno zcela odlišně, vzhledem k materiálu a pracovnímu pohybu, jímž je materiál kontaktován. Pracovní
hranu tvoří velké množství drobných mikrofraktur, bez
přítomnosti lesků a zaoblení. Škrabadla z objektu 3/08
jsou bohužel bez záznamu bližší lokalizace vůči uloženému skeletu, škrabadlo z hrobu č. 73 se nacházelo
mezi koleny, tedy v pozici blízké lokalizaci v pasovém
váčku (tab. 100).
Pro úplnost byly traseologicky posouzeny i zbývající
nástroje, pilka z hrobu č. 90 a dlátko z hrobu č. 57.
U dlátka traseologie potvrdila závěry makroskopického
posouzení. Pracovní hranu tvoří mnohovrstevné fraktury způsobené nárazy funkčního použití (obr. 198).
Není přítomen žádný lesk, vyhlazení, ani zaoblení či
striace. Ve všech nerovnostech pracovní hrany byla
identifikována organická mikrorezidua. V případě pilky
nebyly identifikovány stopy opotřebení pracovním pohybem, ale celá pracovní hrana byla plná mikroreziduí
pryskyřičné hmoty (obr. 199). Můžeme tak předpokládat
krátkodobé použití pro řezání čerstvého dřeva. Také tyto
artefakty plnily spíše pouze praktické, tedy ekonomické
role v životech svých uživatelů. Poloha těchto artefaktů
nebyla dokumentována, s výjimkou pilky z hrobu č. 90,
lokalizované před holeněmi (tab. 107).
297
Štípaná kamenná industrie
Obr. 196. Traseologická pozorování škrabadla z hrobu č. 73, zvětšení 200x,
surovina neurčený rohovec. Foto L. Kaňáková. — Fig. 196. Use-wear comparison of end-scraper from grave 73, 200x magnification, undetermined chert.
Photo by L. Kaňáková.
Obr. 198. Traseologická pozorování pilky z hrobu č. 90, zvětšení 200x, surovina Krumlovský les I. Foto L. Kaňáková. — Fig. 198. Use-wear comparison
of saw from grave 90, 200x magnification, Krumlovský les I chert. Photo
by L. Kaňáková.
298
284–301
Obr. 197. Traseologická pozorování škrabadla 5095-1 z objektu 2023, zvětšení
200x, surovina Krumlovský les I. Foto L. Kaňáková. — Fig. 197. Use-wear comparison of end-scraper 5095-1 from feature 2023, 200x magnification,
Krumlovský les I chert. Photo by L. Kaňáková.
Obr. 199. Traseologická pozorování dlátka z hrobu č. 57, zvětšení 200x, surovina Krumlovský les II. Foto L. Kaňáková. — Fig. 199. Use-wear comparison
of chisel from grave 57, 200x magnification, Krumlovský les II chert. Photo
by L. Kaňáková.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Štípaná kamenná industrie
11.7.4. Závěr
Na základě provedených analýz lze konstatovat, že přes
svou malou velikost je mikulovický soubor štípané industrie velmi cenný pro současnou diskusi k tématu pozdních kamenných industrií v Evropě. Jeho charakteristiky
otevírají celou řadu nosných výzkumných otázek, zejména spojených s provedením potřebných analýz nálezů
ŠI z české části oikumeny únětické kultury. Zejména je
zde dosud zanedbávána znalecká analýza, tedy odborné
a nikoli jen heuristické posouzení individuálních artefaktů a souborů. Rovněž se ukazuje jako nevyhnutelné
nastavení systematického využívání traseologie, která
v zájmu našeho badatelského prostředí nepochopitelně
zaostává za evropskou a světovou archeologií již téměř
50 let, ačkoli je schopna potvrdit či vyvrátit řadu tradovaných hypotéz. Do budoucna bude přínosné porovnat
soubor z pohřebiště s nálezy z příslušného sídliště, což
umožní blíže specifikovat distribuční kanály surovin a ŠI
ve východních Čechách a zejména charakter její vazby
na jihomoravskou a českomoravskou oblast. Vzhledem
k tomu, že sídlištní materiál obvykle neshrnuje pouze cíleně vybrané a reprezentativní artefakty, ale je blíže běžnému praktickému životu, bude mít spíše než soubor
z pohřebiště potenciál přiblížit našemu poznání tuto profánní stránku zkoumané populace.
11.7.5. Katalog štípané industrie
11.7.5.1. Nálezy z hrobů
284–301
Hrob 30 (obj. 2041)
30/6 – obr. 184: 30/6; tab. 80 (č.s. 5184; Z polovina,
zásyp). Místně retušovaný úštěp z rohovce typu Krumlovský les II, jemné hmoty. Strmá nízká laterální retuš
otupuje levou laterální hranu. Patka bodová. Traseologie negativní. Přesná poloha v hrobové jámě nebyla dokumentována – intruze (?).
Hrob 55 (obj. 2149)
55/8 – obr. 184: 55/8 (č.s. 5704; hrob). Náhodný
drobný fragment silicitu glacigenních sedimentů s arteficiálně štípaným povrchem. Drobný odpad. Traseologie irelevantní. Přesná poloha v hrobové jámě nebyla dokumentována. Intruze (?).
Hrob 56 (obj. 2150)
56/1 – obr. 184: 56/1; tab. 93 (č.s. 5705; hrob). Retušovaný nástroj z rohovce typu Krumlovský les I, kvalitní
hmoty. Suportem je podélný úštěp bez dokladů paralelní exploatace, s ergonomicky výhodným podélným
zakřivením. Vzorec dorzálních negativů svědčí spíše
o dostředné metodě sbíjení plochého jádra. Kompletní.
Výrazně zoubkovaná bifaciální laterální retuš vlevo a bifaciálně retušovaný bok vpravo. Střídavá bipolární retuš. Bifaciální srpový lesk s invazivní distribucí bez
ostré hranice svědčí o používání bez držadla. Výjimečně
dobře čitelné přeretušování pracovní hrany – do plochy
lesku zasahují čerstvé negativy retuše, které jsou zcela
bez lesku. Traseologie pozitivní po celé délce pracovní
hrany (levý laterál), z obou ploch, vně čerstvých negativů retuše.
Hrob 4 (obj. 1965)
4/3 – obr. 184: 4/3; tab. 65 (č.s. 4560; JV polovina, 0–
20). Úštěp medově hnědého spongolitu ze zdroje v Boskovické brázdě. Úštěp je částečně dorzálně patinovaný,
zřejmě úštěp ze staršího patinovaného, ale nekortikálního kusu suroviny kvalitní hmoty. Z hlediska třídění
jde tedy o kortikální úštěp s kortikální neupravovanou
patkou, ačkoli původním povrchem není kůra. Traseologie negativní. Přesná poloha v hrobové jámě nebyla
dokumentována – intruze (?).
Hrob 11a (obj. 1976)
11a/3 – obr. 184: 11a/3; tab. 69 (č.s. 4653; dno, skelet
č. 1). Bifaciální úštěp typu janus (bez kůry) z křemence
typu Skršín, kvalitní až jemné hmoty. Patka lomená.
Traseologie negativní. U pravého ramene – milodar.
Hrob 12 (obj. 1974)
12/9 – obr. 184: 12/9; tab. 70 (č.s. 4745; V polovina,
dno). Drobný úštěp bez kůry (šupinka) z křišťálu ze
zdrojů na Českomoravské vrchovině, z hlediska štípání
nekvalitní hmoty. Traseologie negativní. Před lebkou,
vedle jehlice – milodar.
Hrob 22 (obj. 1983)
22/1 – obr. 184: 22/1; tab. 67 (č.s. 4572; V polovina,
hloubka 17 cm od osy). Drobný úštěp bez kůry (šupinka) z křišťálu ze zdrojů na Českomoravské vrchovině, z hlediska štípání nekvalitní hmoty. Traseologie
negativní. Podle dokumentace ca 9 cm nad dnem – intruze (?).
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Hrob 57 (obj. 2194)
57/2 – obr. 184: 57/2; tab. 93 (č.s. 5791; SV polovina,
0–20). Opotřebený, v terminální části zlomený, úštěp
bez kůry z rohovce typu Krumlovský les II, kvalitní až
jemné suroviny. Bilaterální bifaciální opotřebení tvrdým
materiálem (mikrofraktury), báze a terminální lom tvoří
vysoké boky. Traseologie pozitivní, na pracovní hraně
identifikována mikrorezidua. Dlátko. Přesná poloha
v hrobové jámě nebyla dokumentována – ve výplni (0–
20 cm z celk. hl. ca 75 cm) – intruze (?).
57/3 – obr. 184: 57/3; tab. 93 (č.s. 5798; SV polovina,
20–40). Přepálený meziální fragment retušovaného nástroje ze silicitové suroviny, jemné až kvalitní hmoty. Bifaciální laterální retuš vlevo s makroskopicky patrným
bifaciálním leskem (navzdory přepálení) doplňuje opozitně dorzální laterální retuš. Traseologie pozitivní po
celé délce dochované pracovní hrany. Srpový nástroj.
Přesná poloha v hrobové jámě nebyla dokumentována
– ve výplni (0–20 cm z celk. hl. ca 75 cm) – intruze (?).
Hrob 59 (obj. 2201)
59/6 – obr. 184: 59/6 (č.s. 5734; dno, hrob – vytříděno při
mytí kostí). Silně přepálený fragment nejspíše křemencové
suroviny. Arteficialita neprůkazná. Traseologie irelevantní.
Přesná poloha v hrobové jámě nebyla dokumentována, vytříděno dodatečně při mytí kostí – intruze (?).
Hrob 60 (obj. 2220)
60/3 – obr. 184: 60/3; tab. 95 (č.s. 6017; zásyp). Široký
úštěp místního porcelanitu typu Kunětická hora, bez
299
Štípaná kamenná industrie
kůry, nekvalitní hmoty. Úštěp pochází z dostředně těženého jádra, je bez makroskopických stop opotřebení.
Traseologie negativní. Přesná poloha v hrobové jámě nebyla dokumentována – intruze (?).
Hrob 63 (obj. 2204)
63/3 – obr. 184: 63/3; tab. 89 (č.s. 5899; dno, pod lebkou). Drobný bifaciální úštěp (debitáž typu janus) ze silicitu glacigenních sedimentů, jemné hmoty. Štípaný
tvrdým otloukačem z ventrální plochy jiného úštěpu.
Patka abradovaná. Traseologie negativní. Milodar – pod
lebkou.
Hrob 65 (obj. 2154)
65/4b–e (č.s. 5707). Tři kusy drobného odpadu štípání
silicitových surovin – šupiny z kamenných otloukačů
nebo dlátek, a jeden amorfní zlomek kamenné suroviny.
Milodary – dva kusy nalezeny u nádobky (65/1), dva
další poblíž lokte levé ruky – bez dalšího rozlišení.
65/4b – obr. 184: 65/4b; tab. 94 (č.s. 5707-1). Drobná
arteficiální šupina suroviny rohovec typu Krumlovský
les I. Traseologie irelevantní.
65/4c – obr. 184: 65/4c; tab. 94 (č.s. 5707-4). Drobná
arteficiální šupina suroviny rohovec typu Krumlovský
les II, s bipolárními stopami štípání. Traseologie irelevantní.
65/4d – obr. 184: 65/4d; tab. 94 (č.s. 5707-5). Drobná
arteficiální šupina suroviny silicit glacigenních sedimentů. Traseologie irelevantní.
65/4e – obr. 184: 65/4e (č.s. 5707-2). Náhodný zlomek
částečně patinované suroviny silicit glacigenních sedimentů. Arteficialita sporná. Traseologie irelevantní.
Hrob 73 (obj. 2212)
73/2 – obr. 184: 73/2; tab. 100 (č.s. 5888; dno). Drobný
zlomený úštěp křišťálu. Dorzální plochu tvoří přirozený
povrch. Patka plochá. Traseologie negativní. Milodar –
poloha v oblasti krku.
73/3 – obr. 184: 73/3; tab. 100 (č.s. 5889; dno). Retušovaný nástroj z rohovce neznámého typu s prolínáním
dvou odlišných jemnozrnných hmot. Kompletní. Bipolární bifaciální opotřebení obvyklé u dlátek je kombinováno s nápadně makroskopicky opotřebenou dorzální
laterální retuší se třemi vyčnělými částmi – škrabadlo.
Lom na levém laterálu tvoří vysoký přirozený bok. Lom
a příčná hrana jsou pokryty oranžovým vysráženým listrem, který připomíná železitou rez. Traseologie pozitivní po celé délce pravého laterálu. Milodar – poloha
pod koleny.
Hrob 79 (obj. 1194)
79/3 – obr. 184: 79/3; tab. 96 (č.s. 3057; V polovina,
dno). Silně přepálený zlomek retušovaného nástroje ze
silicitové suroviny jemné hmoty. Morfologie fragmentu
odkazuje spíše na industrie počátku holocénu. Traseologie irelevantní. Milodar – poloha u nádobky.
Hrob 81 (obj. 1192)
81/4 – obr. 184: 81/4; tab. 99 (č.s. 3093; V polovina,
dno). Široký úštěp ze silicitu glacigenních sedimentů,
jemné hmoty (stejný zdroj jako 85/3). Výrazný bulbus,
300
284–301
nedostřelená terminální hrana vyběhla z hmoty jádra
se zpětným zaoblením (hinged termination). Dorzálně
dochován zbytek původního povrchu jádra, bez kůry,
hladký přirozený povrch, slabě zkalený bílou patinou.
Traseologie negativní. Přesná poloha v hrobové jámě nebyla dokumentována. Intruze (?).
Hrob 85 (obj. 1186)
85/3 – obr. 184: 85/3; tab. 103 (č.s. 2889; JV polovina,
dno). Retušovaný nástroj ze silicitu glacigenních sedimentů, jemné hmoty (stejný zdroj jako 81/4). Suportem
je drobná a krátká čepel, štípaná měkkým otloukačem,
mírně torzní. Patka je lomená. Bilaterální sbíhavá dorzální retuš vytváří zahrocení s vysokým příčným řezem.
Boky jsou otupené po celé délce, pravý bok je zalomený.
Tento jev je charakteristický pro epipaleolitické nebo
mezolitické kolekce. Traseologie: analýzu znesnadňuje
hojný kontakt s grafitem, pravděpodobně během předchozí kresebné dokumentace. V bazální polovině a zejména na patce jsou hrany místně vágně ohlazené, pro
identifikaci stop upevnění však vyvinutí lesků nepostačuje. Terminální polovina je ostrá. Rezidua zachycena na
ventrální ploše (makroskopicky viditelná tmavá „tečka“).
Hrot. Nalezen u okraje hrobové jámy, bez přímého kontaktu s kostrou, ale ve stejné stratigrafické úrovni.
Hrob 90 (obj. 1761)
90/4 – obr. 184: 90/4; tab. 107 (č.s. 3614; dno). Retušovaný nástroj z rohovce typu Krumlovský les I, jemné
až kvalitní hmoty s podkorovými kazy. Suportem je kortikální široký úštěp, štípaný tvrdým otloukačem. Patka
je kortikální. Bifaciální retuš široké terminální hrany,
opozitně přirozeně vysoké a tupé bázi. Ergonomie odpovídá longitudinálnímu pracovnímu pohybu (řezná
funkce). Retušovaná pracovní hrana má hrubší klikatkový profil. Traseologie: negativní, na hraně zaznamenána hojná rezidua v nerovnostech retuše. Pilka. Starší
doba bronzová. Milodar – podkolení pravé nohy.
90/6–7 (č.s. 3615; Z polovina, zásyp). Dva úštěpy bez
kůry. Úštěp 90/6 patrně není artefakt a je proto analyzován na jiném místě (viz níže, kap. 13.7).
90/7 – obr. 184: 90/7; tab. 107 (č.s. 3615-2). Úštěp rohovce typu Krumlovský les I, na pomezí kvalitní a jemné
hmoty. Plochý úštěp z boku jádra. Patka fasetovaná.
Traseologie negativní. Přesná poloha v hrobové jámě nebyla dokumentována – intruze (?).
Hrob 95 (obj. 1869)
95/5 – obr. 184: 95/5; tab. 109 (č.s. 3743; Z polovina,
vrstva niv. č. 18). Retušovaný nástroj z rohovce typu
Krumlovský les II, jemné hmoty. Suportem je kortikální
úštěp. Bifaciální laterální zoubkovaná retuš s makroskopicky patrným bifaciálním leskem vlevo, je doplněna
opozitně (laterální hrana vpravo) bifaciální laterální strmou retuší a plošnou ventrální retuší. Nástroj je kompletní, délka pracovní hrany 27 mm. Traseologie pozitivní po celé délce pracovní hrany, distribuce lesku je
paralelní s pracovní hranou, ventrálně místně zasahuje
až do poloviny šířky. Srpový nástroj. Milodar – za lebkou, poblíž kančího klu.
95/6 – obr. 184: 95/6; tab. 109 (č.s. 3744; Z polovina,
vrstva niv. č. 19). Úštěp bez kůry ze světle šedého sili-
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Štípaná kamenná industrie
284–301
citu glacigenních sedimentů, kvalitní až jemné hmoty.
Traseologie negativní. Milodar – za lebkou, poblíž kančího klu.
11.7.5.2. Nálezy ze sídlištních objektů
s kosterními pozůstatky
95/7 – obr. 184: 95/7; tab. 109 (č.s. 3742; V polovina,
vrstva niv. č. 20). Retušovaný nástroj ze světle šedého
křídového spongolitu typu Ústí nad Orlicí, kvalitní
hmoty. Suportem je úštěp bez kůry. Bifaciální laterální
zoubkovaná retuš s makroskopicky patrným bifaciálním leskem vlevo je doplněna opozitně (pravý laterál) bifaciální laterální strmou retuší a bipolární bifaciální
úpravou. Nástroj je kompletní, délka pracovní hrany
16 mm. Traseologie pozitivní po celé délce pracovní
hrany, distribuce lesku je paralelní s pracovní hranou.
Srpový nástroj. Milodar – před hrudníkem, v oblasti
dlaní.
Objekt 2023
Hrob 100 (obj. 2044)
100/1 – obr. 185: 100/1; tab. 105 (č.s. 5134; nivelační
bod č. 8). Retušovaný nástroj ze světle žlutého silicitu
zřejmě severského původu, jemné až kvalitní hmoty.
Suportem je úštěp bez kůry. Projektil s křidélky s úplnou
dorzální a částečnou ventrální plošnou retuší. Kompletní,
bez fraktury hrotu nebo křidélka. Asymetrie v nárysu
i příčném řezu, podélný profil přímý. Traseologie negativní.
100/2 – obr. 185: 100/2; tab. 105 (č.s. 5133; nivelační
bod č. 9). Retušovaný nástroj ze silicitu krakovsko-čenstochovské jury, velmi jemné hmoty. Suportem je úštěp
bez kůry. Projektil s křidélky s bifaciální plošnou retuší.
Kompletní, bez fraktury hrotu nebo křidélka. Asymetrie
v nárysu i příčném řezu, podélný profil přímý. Traseologie negativní.
100/3 – obr. 185: 100/3; Tab. 105 (č.s. 5132; dno, skupina kostí č. 2). Přepálený zlomek retušovaného nástroje z rohovce nebo silicitu glacigenních sedimentů
(bližší určení není s ohledem na silné přepálení možné)
spíše jemné hmoty. Suportem je úštěp s kůrou v terminální části. Bifaciální (výrazněji dorzální, ventrálně jen
okrajová) laterální retuš vlevo. Opozitní laterální hrana
je poškozena žárem, existenci boku nelze potvrdit. Pilka
nebo srpový nástroj. Výrazný lesk po obou plochách je
způsoben přepálením, nejde o tzv. srpový lesk. Traseologie vzhledem k přepálení irelevantní.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
5095/1–3 (č.s. 5095; 20 až dno). Tři štípané artefakty
z rohovce typu Krumlovský les.
5095/1 – obr. 185: 2023/5095/1; tab. 117. Retušovaný
nástroj z rohovce typu Krumlovský les I, kvalitní hmoty.
Suportem je zlomek vysokého úštěpu s kortikálním
bokem. Výrazná dorzální strmá a vysoká lamelární
retuš po celém obvodu hrany mezi kortikálním bokem
a lomem. Traseologie pozitivní po celé délce pracovní
hrany – z ventrální plochy, nejvýrazněji ve střední části
pracovní hrany. Škrabadlo.
5095/2 – obr. 185: 2023/5095/2; tab. 117. Zlomek bifaciálního úštěpu (debitáž typu janus) z rohovce typu
Krumlovský les I, kvalitní hmoty. Původní kus je podélně rozlomen. Traseologie negativní.
5095/3 – obr. 185: 2023/5095/3; tab. 117. Drobný
úštěp (plochá a široká šupina) rohovce typu Krumlovský les II, jemné hmoty. Patka bodová. Traseologie irelevantní. Výrobní odpad.
5194/1–3 (č.s. 5194; 0 až dno). Tři kamenné artefakty.
5194/1 – obr. 185: 2023/5194/1; tab. 117. Drobný
opotřebený úštěp ze silicitu glacigenních sedimentů,
jemné hmoty. Patka kortikální. Bifaciální bilaterální
opotřebení. Traseologie pozitivní. Dlátko.
5194/2 – obr. 185: 2023/5194/2; tab. 117. Úštěp křemence s převahou přirozeného ohlazeného povrchu na
dorzální ploše. Traseologie negativní.
Objekt 2217
6032 – obr. 185: 2217/6032; tab. 117 (č.s. 6032; Z polovina, 40 až dno). Místně retušovaný přepálený zlomek
úštěpu silicitu typu čokoláda. Suportem je kortikální
úštěp s dobře patrnou alterací povrchu, pravděpodobně
přepálením, při němž vznikly i praskliny na ventrální
ploše. Stopy štípání jsou na ventrální ploše minimální.
Dorzálně jsou patrné pozdější úpravy (čerstvý povrch) –
terminální a laterální strmá nesouvislá retuš. Traseologie negativní. Škrabadlo.
301
Kamenné nástroje – valouny a otloukače
302–317
11.8. Kamenné nástroje – valouny a otloukače
M. Ernée, Š. Křížová, J. Šura
Kromě štípané (silicitové, křemencové, rohovcové, porcelanitové či křišťálové) industrie se v celkem osmi
hrobech (obr. 200)133 vyskytly také nástroje z u nás
běžnějších a lokálně dostupných materiálů, jako jsou
křemenné či křemencové valouny, rula či vápenec.
Předpokladem jejich identifikace jako nástrojů je buď
prokazatelné zjištění pracovních stop (pracovních ploch)
na jejich povrchu, nebo identifikace šupinek drahých
(barevných) kovů prokazatelně intencionálního původu (nemohou pocházet z okolního prostředí ani ze suroviny samotné).
Rozměry předmětů (tabela 40a) uvádíme v mm. Jako
první nejdelší rozměr artefaktu (jako jeho délku), jako
druhý další rozměr v pořadí (jako jeho šířku), jako poslední pak nejmenší rozměr jako jeho sílu/výšku. Rozměry oddělujeme malým x. Je-li příslušný rozměr na
jednom konci výrazně odlišný od rozměru na konci druhém, uvádíme oba (počínaje vyšší hodnotou) oddělené
lomítkem. Je-li artefakt výrazně okrouhlý (např. 59/4),
uvádíme větší a menší průměr artefaktu oddělené lomítkem x sílu artefaktu. Jednotlivé strany každého
artefaktu jsou očíslovány. Pokud na nich byly zjištěny
plochy s pracovními stopami, jsou na schématech vyznačeny šedě (obr. 201–208).
11.8.1. Kamenné nástroje z hrobů
12/10 – obr. 201; tab. 70 (č.s. 4747).
Plochý valounek obdélného až mírně trapézovitého
tvaru s plochými stěnami a zaoblenými hranami.
Rozměry: 42,8 x 27,3/20 x 15. Hmotnost: 30,6 g. Materiál: křemen; říční valoun z náplavů v okolí Mikulovic.
Antropologie: F, sen. (55+).
Stopy užívání: Stopy užívání byly zjištěny na stranách
(3, 5 a 6), které proto považujeme za pracovní plochy
(obr. 201). Na ostatních stranách artefaktu nebyly zjištěny žádné stopy užívání. Při vizuálním posouzení působil povrch všech stran předmětu vyhlazeným dojmem.
Stopy užívání byly zjištěny mikroskopickým pozorováním, a to ve formě velmi tenkých (o síle ca 0,2 mm), jemných, velmi hustě uspořádaných paralelních rýh s oblými hranami (vlasové žlábky) probíhajících kolmo nebo
velmi mírně šikmo k delší ose artefaktu (obr. 201: A–E).
Pracovní plochy jsou relativně malé, zhruba obdélné,
o rozměrech ca 24 x 10 mm (3) a 38 x 8/10 mm (5, 6),
s mírně zaobleným povrchem (obr. 201). Shodné stopy
na všech pracovních plochách svědčí o užívání ke stejné
či velmi podobné činnosti – vznikaly patrně při rychlém,
intenzivním střídavém pohybu tam a zpět, vedeném velkou silou, možná v kontaktu s velmi jemně zrnitým materiálem, který ale nezanechával na povrchu artefaktu
rýhy s ostrými hranami (kůže, kost, dřevo?). Valoun byl
možná využit i díky svému přirozenému pravidelnému
133
Valoun nalezený podle dokumentace za pasem ženy ve stáří nad
55 let v hrobě č. 14 (tab. 69) se nedochoval, není o něm možno
říci nic bližšího, a proto nebyl zahrnut do dalších analýz.
302
Obr. 200. Mikulovice. Hroby s výskytem kamenných nástrojů – valounů a otloukačů. F – žena; M – muž. Kresba M. Ernée. — Fig. 200. Mikulovice. Graves containing stone tools – pebbles and hammerstones. F – female; M – male. Drawing by M. Ernée.
obdélnému či mírně trapézovitému tvaru s několika
téměř rovnými stranami.
Stopy kovů. Na pracovní ploše 5 byla pomocí skenovacího elektronového mikroskopu s energiově disperzním
detektorem (SEM/EDS; viz níže, kap. 11.8.2) patrná železná linka/škrábanec (obr. 209: A). Na pracovních plochách 3, 5 a 6 byly identifikovány stopy zlata (obr. 209:
B–C), stříbra (obr. 209: D–F), olova (obr. 209: I), cínu,
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Kamenné nástroje – valouny a otloukače
Tabela 40a. Mikulovice. Kamenné
nástroje (valouny a otloukače) z hrobů. Základní údaje o artefaktech a jejich kontextu a odkazy na jejich vyobrazení. — Table 40a. Mikulovice.
Lithic tools (pebbles and hammerstones) from graves. Basic information
on artefacts and their context and
links to their illustrations.
Předmět
302–317
Typ
Rozměry (mm)
Délka
Šířka
Výška
Váha
(g)
Surovina
Antropologie
Pohl.
Věk
Obr.
Tab.
70
12 / 10
valoun
42,8
27,3/20
15
30,6
křemen
F
55+
201
13 / 8
valoun
33,8
22/15
15,2
16,1
křemen
F
18–20
202
71
36 / 204
valoun
44
33,8
16,2
36,7
křemen
?F
30–45
203
82
40 / 7
valoun
49/42
39/23,8
21,4
52,8
křemen
F
35–50
204
84, 85
44 / 3
valoun
46,3/38,2
31,2/18,2
19,5/13
32,2
vápenec
F
55+
205
85
59 / 4
valoun
22,4
66,7
křemenec
F
50+
206
95
60 / 6
valoun
34,8
27
15,8
19,2
rula
?M
30–40
207
95
90 / 5
otlouk.
86,5
59,8
53,8
356
křemenec
M
35–50
208
107
46/43,6
zinku a mědi. Dále byla identifikována směs mědi/cínu
(obr. 209: G), cínu/zinku, mědi/zinku/niklu (obr. 209: H)
a mědi/zinku/cínu.
13/8 – obr. 202; tab. 71 (bez č.s.).
Valounek podélného, mírně nepravidelného, trapézovitého tvaru se silně zaoblenými hranami.
Rozměry: 33,8 x 22/15 x 15,2. Hmotnost: 16,1 g. Materiál: křemen; říční valoun z náplavů v okolí Mikulovic.
Antropologie: F, juv. (18–20).
Stopy užívání: Stopy užívání byly zjištěny pouze na
jedné straně (3) artefaktu (obr. 202). Jde o jedinou identifikovanou pracovní plochu. Ostatní strany oblého, nepravidelného valounku byly hladké, bez jakýchkoli stop
po užívání. Pracovní plocha 3 je zhruba oválná, o rozměrech 15 x 8/10 mm a na první pohled působila spíše vyhlazeným dojmem. Stopy užívání byly zjištěny teprve mikroskopickou analýzou povrchu. Tvar, rozměry
i uspořádání zjištěných stop užívání jsou shodné s těmi
na předmětu 12/10 (paralelně uspořádané vlasové rýhy
s oblými hranami), jen nejsou na první pohled uspořádány tak hustě – artefakt byl patrně využíván po kratší
dobu nebo ne tak intenzivně, jako tomu bylo u artefaktu
12/10. Vzhledem ke shodnému charakteru zjištěných
pracovních stop byl artefakt 13/8 pravděpodobně využíván ke shodné činnosti jako artefakt 12/10 z hrobu
č. 12.
Stopy kovů. Při průzkumu povrchu valounku pomocí
skenovacího elektronového mikroskopu s EDS analyzátorem byly zjištěny pozůstatky kovů na pracovní ploše
č. 3 a na protilehlé, menší ploše č. 4 (obr. 202), na které
nebyly zjištěny žádné pracovní stopy. V převážné většině
se jednalo o zlato (obr. 210–211) ve formě mikroskopických šupinek. Ojediněle bylo identifikováno i stříbro,
cín a také měď s obsahem zinku. Velikost částic se pohybuje pod 10 μm (pod 0,01 mm). Vybraná rtg. spektra
zlata, stříbra a mědi s obsahem zinku jsou vyobrazena
na obr. 212.
36/204 – obr. 203; tab. 82 (č.s. 4839).
Plochý valounek téměř pravidelně oválného tvaru se
silně zaoblenými hranami.
Rozměry: 44 x 33,8 x 16,2. Hmotnost: 36,7 g. Materiál:
křemen; říční valoun z náplavů v okolí Mikulovic. Antropologie: ?F, ad. II (30–45).
Stopy užívání: Stopy užívání byly zjištěny pravděpodobně na dvou stranách valounu (3 a 5), které proto považujeme za pracovní plochy. Stopy otloukání na ploše 3 (vyštípané části povrchu valounu na ploše o rozměrech ca 15 x 5/7 mm vzniklé patrně v důsledku
úderů) jsou dobře pozorovatelné i makroskopicky. Pracovní plocha na straně 5 působí na první pohled jako
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
by byla poněkud „odbroušena“ od původně oblé hrany
valounu. To je dobře patrné při pohledu na řez (viz
strana 3 valounu). Při mikroskopickém pozorování byly
na pracovní ploše 5 o rozměrech ca 28 x 6 mm zjištěny
pouze velmi nezřetelné vlasové (0,05 mm) paralelní linie
(o něco světlejší na tmavším pozadí povrchu valounu)
připomínající škrábance vytvořené kontaktem s tvrdším
materiálem (obr. 203: A). Stopy nejsou tak hluboké jako
na předmětech 12/10 a 13/8 a svědčí spíše o kontaktu
s tvrdším materiálem a možná krátkodobějším užívání,
i když typ pohybu, který tyto stopy na ploše 5 zanechal,
mohl být stejný jako v případě artefaktů 12/10 a 13/8.
Povrch pracovní plochy 3 se svojí barvou ani strukturou
neodlišuje od okolních ploch, které nenesou žádné stopy
užívání.
Stopy kovů. Na pracovních plochách byla pomocí SEM/
EDS patrná železná linka/škrábanec, dále ojedinělé
stopy zlata, mědi a směs mědi, stříbra a zlata.
40/7 – obr. 204; tab. 85 (č.s. 4969).
Valounek lze vzdáleně připodobnit kosému trojbokému
jehlanu s velmi silně zaoblenými hranami, oblou špičkou a zhruba trojúhelníkovou podstavou se silně zaoblenými rohy.
Rozměry: 49/42 x 39/23,8 x 21,4. Hmotnost: 52,8 g.
Materiál: křemen; říční valoun z náplavů v okolí Mikulovic. Antropologie: F, ad. II / mat. I (35–50).
Stopy užívání: Stopy užívání byly identifikovány díky odlišnému bílému zbarvení pracovní plochy 3, které se
výrazně odlišovalo od tmavě oranžovo-okrové barvě zbývajícího povrchu valounu (obr. 204). Mezi pracovní plochou 3 a jejím okolím nebyl vizuálně patrný žádný výrazný rozdíl, na pohmat byla však pracovní plocha zcela
hladká. Mikroskopické pozorování povrchu pracovní
plochy 3 a jejího okolí (obr. 204: A, B) nepotvrdila na
povrchu pracovní plochy 3 existenci žádných stop podobných těm na artefaktech 12/10, 13/8 či 36/204.
Naopak, povrch pracovní plochy 3 byl vyhlazen až vyleštěn. K tomu mohlo dojít v důsledku intenzivního
a patrně dlouhodobějšího pohybu (možná krouživého)
na hladkém/měkkém materiálu (kůže?).
Stopy kovů. Na pracovních plochách valounku byly ojediněle identifikovány stopy cínu a olova.
44/3 – obr. 205; tab. 85 (č.s. 4822).
Artefakt se svým tvarem vzdáleně podobá artefaktu
40/7. Lze ho snad připodobnit oboustranně kosému
trojbokému komolému jehlanu s velmi silně zaoblenými
bočními hranami a relativně ostrými hranami podstavy
i odbroušení špičky. Plocha podstavy i odbroušené
špičky mají přibližně trojúhelníkovitý tvar se silně zaoblenými rohy.
303
Kamenné nástroje – valouny a otloukače
302–317
Obr. 201. Mikulovice. Valoun 12/10 (č.s. 4747) z hrobu č. 12. Celý předmět, schéma umístění pracovních ploch a detaily pracovních stop zjištěných na jednotlivých
pracovních plochách (A–E). Foto Z. Kačerová, K. Moravcová, kresba a grafika M. Ernée. — Fig. 201. Mikulovice. Pebble 12/10 (serial no. 4747) from grave 12.
The entire artefact, diagram of work surface location and details of wear marks identified on individual work surfaces (A–E). Photo by Z. Kačerová and K. Moravcová,
drawing and graphic by M. Ernée.
Rozměry: 46,3/38,2 x 31,2/18,2 x 19,5/13. Hmotnost:
32,2 g. Materiál: vápenec jemnozrnný (prokázaný pomocí
HCl). Povrch měkký, místy se otírá jako křída, na povrchu
patrné vlasové pukliny vyhojené kalcitem; kámen se zdá
304
měkčí, než jemnozrnný vápenec (mimořádně vápnitý slínovec /?/ české křídové pánve). Vápenec se v okolí lokality nevyskytuje; předmět nebo surovina, ze které vznikl,
pochází z větší vzdálenosti. Z nejbližších oblastí výskytu
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Kamenné nástroje – valouny a otloukače
302–317
Obr. 202. Mikulovice. Valoun 13/8 (bez č.s.) z hrobu č. 13. Celý předmět,
schéma umístění pracovní plochy a detaily pracovních stop zjištěných na pracovní ploše (A–B). Foto Z. Kačerová, K. Moravcová, kresba a grafika M. Ernée.
Fig. 202. Mikulovice. Pebble 13/8 (without serial no.) from grave 13. The entire artefact, diagram of work surface location and details of wear marks identified on the work surface (A–B). Photo by Z. Kačerová and K. Moravcová,
drawing and graphic by M. Ernée.
Obr. 203. Mikulovice. Valoun 36/204 (č.s. 4839) z hrobu č. 36. Celý předmět, schéma umístění pracovních ploch a detail pracovních stop zjištěných na pracovní
ploše 5 (A). Foto Z. Kačerová, K. Moravcová, kresba a grafika M. Ernée. — Fig. 203. Mikulovice. Pebble 36/204 (serial no. 4839) from grave 36. The entire
artefact, diagram of work surface location and detail of wear marks identified on work surface 5 (A). Photo by Z. Kačerová and K. Moravcová, drawing and
graphic by M. Ernée.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
305
Kamenné nástroje – valouny a otloukače
302–317
Obr. 204. Mikulovice. Valoun 40/7 (č.s. 4969) z hrobu č. 40. Celý předmět, schéma umístění pracovní plochy 3 a detaily stop užívání zjištěných na této pracovní
ploše (A–B). Foto Z. Kačerová, K. Moravcová, kresba a grafika M. Ernée. — Fig. 204. Mikulovice. Pebble 40/7 (serial no. 4969) from grave 40. The entire artefact,
location of work surface 3 and details of wear marks identified on this work surface (A–B). Photo by Z. Kačerová and K. Moravcová, drawing and graphic
by M. Ernée.
připadá v úvahu např. Pálava, či Moravský nebo Český
kras (Žák – Majer – Cílek 2014). Vápence (nepřeměněné)
jsou sice popsány i z okolí Chrudimi, podle osobní zkušenosti autora (JSu) jsou ale spíše hrubozrnné, s pískem
a úlomky lastur a svým charakterem tedy neodpovídají
popisovanému artefaktu 44/3. Antropologie: F, sen. (55+).
Stopy užívání: Stopy opracování a užívání jsou patrné
kontinuálně na všech stranách artefaktu. Je vyroben
z velmi měkkého materiálu (tvrdost 3 na desetistupňové
Mohsově stupnici) čistě bílé barvy. Nejprve byl ze všech
stran opracován pravděpodobně do podoby trojstěnného jehlanu s trojúhelníkovou podstavou a zaoblenými
hranami. Stopy po opracování odštipováním, broušením či hlazením najdeme na jeho stranách 1, 2, 5 a 6,
a to včetně rýhy neznámé funkce 2a na straně 2 (obr.
306
205: C–G). Poté začal být artefakt využíván jako nástroj
k určité činnosti, při které došlo postupně zejména ke
zbroušení pracovních ploch 3 a 4 do stávajícího stavu.
Stopy této činnosti se projevují jako změť vzájemně se
překrývajících a křížících jednotlivých rovných rýh nebo
jejich svazků. Rýhy probíhají z větší části podobným
směrem, i když nejsou zcela paralelní, často se však
navzájem kříží i v pravém úhlu a není vyloučeno, že dochovaný převládající směr rýh dokumentuje jen převažující směr pohybu v závěrečné fázi užívání nástroje
před jeho uložením do hrobu. Jednotlivé mělčí i hlubší
rýhy o síle 0,02–0,04 mm a délce ca 1–5 mm (obr. 205:
A–B) jsou patrné na obou plochách 3 a 4 ve srovnatelné
intenzitě. Nástroj mohl být používán například při broušení kostěných artefaktů.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Kamenné nástroje – valouny a otloukače
302–317
Obr. 205. Mikulovice. Valoun 44/3 (č.s. 4822). Celý předmět, schéma ploch se zjištěnými stopami opracování a užívání a detaily výrobních a pracovních stop na jednotlivých plochách (A–G). Foto Z. Kačerová, K. Moravcová, grafika M. Ernée. — Fig. 205. Mikulovice. Pebble 44/3 (serial no. 4822). The entire artefact, diagram of surfaces with identified traces of working and wear marks and details of production and use traces found on the surfaces (A–G). Photo by Z. Kačerová, K. Moravcová,
graphic by M. Ernée.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
307
Kamenné nástroje – valouny a otloukače
302–317
Obr. 206. Mikulovice. Valoun 59/4 (č.s. 5738) z hrobu č. 59. Celý předmět, schéma umístění pracovní plochy 3 a detaily pracovních stop zjištěných na pracovní
ploše 3 (A–C). Foto Z. Kačerová, K. Moravcová, kresba a grafika M. Ernée. — Fig. 206. Mikulovice. Pebble 59/4 (serial no. 5738) from grave 59. The entire
artefact, diagram of work surface 3 location and details of wear marks identified on work surface 3 (A–C). Photo by Z. Kačerová and K. Moravcová, drawing and
graphic by M. Ernée.
Obr. 207. Mikulovice. Valoun 60/6 (č.s. 6009) z hrobu č. 60. Celý předmět, schéma jeho jednotlivých stran a detail povrchu. Foto Z. Kačerová, kresba a grafika
M. Ernée. — Fig. 207. Mikulovice. Pebble 60/6 (serial no. 6009) from grave 60. The entire artefact, diagram of individual sides and detail of surface. Photo by
Z. Kačerová, drawing and graphic by M. Ernée.
Stopy kovů. Na pracovních plochách tohoto artefaktu nebyly pomocí SEM/EDS nalezeny žádné pozůstatky kovů.
59/4 – (obr. 206; tab. 95) (č.s. 5738).
Téměř pravidelně okrouhlý valoun diskovitého tvaru
s hladkým povrchem.
308
Rozměry: 46/43,6 x 22,4. Hmotnost: 66,7 g. Materiál:
křemenec, říční valoun z náplavů v okolí Mikulovic
(mohl projít více sedimentačními cykly). Antropologie: F,
mat. II / senilis (50+).
Stopy užívání: Pracovní stopy byly zjištěny na boku, po
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Kamenné nástroje – valouny a otloukače
302–317
Obr. 208. Mikulovice. Valoun 90/5 (č.s. 3609) z hrobu č. 90. Celý předmět a schéma pracovních ploch na jeho stranách. Foto Z. Kačerová, kresba a grafika
M. Ernée. — Fig. 208. Mikulovice. Pebble 90/5 (serial no. 3609) from grave 90. The entire artefact and diagram of work surfaces on its sides. Photo by Z. Kačerová,
drawing and graphic by M. Ernée.
obvodu diskovitého valounu (plocha 3), a to v délce asi
1/3 délky obvodu valounu (ca 47 mm). Projevovaly se
jako kratší (ca 0,5 – max. 2 mm dlouhé) škrábance o síle
0,01–0,04 mm (nejčastěji ca 0,02 mm) v různých vzá-
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
jemných vzdálenostech mezi ca 0,2–0,6 mm, které se
bílou barvou odlišují od tmavšího pozadí (obr. 206)
a mají ostré hrany způsobené nejspíše intenzivním kontaktem (kratšími „škrtavými“ pohyby?) se stejně tvrdým
309
Kamenné nástroje – valouny a otloukače
302–317
o něco tvrdšího materiálu nebo o roztloukání materiálu
na tvrdé podložce.
Stopy kovů. Na pracovních plochách tohoto artefaktu
nebyly pomocí SEM/EDS nalezeny žádné pozůstatky
kovů.
nebo tvrdším materiálem (kámen?). Připomínají stopy
na artefaktu 36/204.
Stopy kovů. Během průzkumu povrchu artefaktu pomocí SEM/EDS byly nalezeny ojedinělé stopy mědi,
olova a směsi železa a niklu.
60/6 – obr. 207; tab. 95 (č.s. 6009).
Nepravidelně oválný valounek s porézním povrchem
a jednou plochou stranou (1).
Rozměry: 34,8 x 27 x 15,8. Hmotnost: 19,2 g. Materiál:
rula drobnozrnná, muskovitická (?); původ v krystaliniku Železných hor – Sečsko, okolí Trhové Kamenice;
říční valoun z náplavů v okolí Mikulovic. Antropologie:
?M, ad. II (30–40).
Stopy užívání: Na poměrně hrubém, silně porézním povrchu valounku z relativně drobivého, odlupujícího se
materiálu nebyly zjištěny žádné jednoznačné pracovní
stopy. Mezi artefakty byl zařazen výhradně díky výskytu
šupinek zlata na jeho povrchu (viz níže, kap. 207), které
se tam musely dostat intencionálně – předmět musel
přijít do kontaktu se zlatem na jiném místě, nežli na
kterém byl nalezen.
Stopy kovů. Na hrubém povrchu valounku (obr. 213: A)
bylo pomocí SEM/EDS identifikováno velké množství
šupinek zlata (obr. 213: B–J), ojediněle bylo identifikováno stříbro (obr. 213: F, K), železo, měď a směs mědi
a zinku (obr. 211: C, F, L).
11.8.2. Stopy kovů na povrchu kamenných nástrojů
Metodika prováděných analýz. Před provedenou analýzou byl povrch kamene pouze jemně opláchnut vodou
a nečistoty byly smyty pouze pomocí prstů ruky, v žádném případě nebyly použity kartáče. Po dokonalém vyschnutí jsme na identifikovaných pracovních plochách
(někdy i mimo ně) všech artefaktů hledali pozůstatky
kovů pomocí skenovacího elektronového mikroskopu
Tescan Vega 3XMU, který je vybaven mikroanalytickým
systémem pro energiově disperzní analýzu Bruker
Quantax 200 s SDD (silicon drift detector) detektorem.
Operační podmínky pro analytické práce byly následující: urychlovací napětí 20 kV, intenzita svazku 15, pracovní vzdálenost 15 mm. Kovové šupinky mohou působením elektronového svazku odskočit na jiné místo,
proto musel být čas bodové analýzy přizpůsoben vzhledu kovové šupinky a pohyboval se v rozmezí od 40 s do
120 s. S ohledem na historickou hodnotu dodaného
materiálu nesměl být nález znehodnocen, proto nemohl
být k analýze připraven standardním způsobem zajišťujícím analytická data běžné kvality. Kámen nebyl
upravován, byl pouze přichycen pomocí uhlíkové lepicí
pásky, případně vypodložen. Povrch vzorku nebyl rovný
a ani vodivý. Z důvodu nemožnosti zvodivění/napaření
celého kamene bylo nutno použít měření v režimu nízkého vakua (tj. 1–150 Pa). Data o chemickém složení,
naměřená v tomto modu, mají výlučně kvalitativní charakter a je zcela nevhodné je kvantifikovat. Proto zde nejsou výsledky kvantifikovány. Pořízené obrázky byly snímány detektorem zpětně odražených elektronů (BSE).
90/5 – obr. 208; tab. 107 (č.s. 3609).
Křemencový valoun/otloukač nepravidelného tvaru s oblými hranami.
Rozměry: 86,5 x 59,8 x 53,8. Hmotnost: 356 g. Materiál:
křemenec; ordovický, ordovik chrudimského st. paleozoika, nejbližší výskyt v okolí Slatiňan (Škrovád); říční valoun z náplavů v okolí Mikulovic. Antropologie: M, ad. II /
mat. I (35–50).
Stopy užívání: Pracovní stopy byly identifikovány v podobě několika silně otlučených a oštípaných hran valounu, které na sebe navazovaly v celkové délce ca
170 mm (obr. 208). Valoun dobře padne do ruky tak,
aby bylo možno jednotlivé části kontinuální pracovní
plochy využívat. Výrazné otlučení a odštípání povrchu
pracovních ploch svědčí o intenzivní činnosti, patrně
tlučení údery vedenými shora do podobně tvrdého či
Šupinky kovů
Pracovní stopy
—
5
—
—
—
4
—
x
—
1
1
—
—
2
—
—
—
44 / 3
3
3
3
3
3
3
59 / 4
—
—
2
—
—
—
60 / 6
—
—
—
—
—
—
90 / 5
5
—
5
5
—
—
Fe
x
x
x
•
•
—
•
—
x
—
•
•
—
—
Pb
Zn
x
x
—
•
•
•
•
—
—
XXX
•
•
•
—
•
•
—
—
—
—
—
—
•
—
—
Fe/Ni
—
40 / 7
x
XXX
1
—
Sn
Cu/Au/Ag
36 / 204
1
—
—
Cu
Cu/Zn
—
6
Cu/Sn/Zn
—
13 / 8
Ag
4
Cu/Zn/Ni
12 / 10
5
Au
3
Sn/Zn
2
Cu/Sn
Směsi
Předmět
1
Interpretace a diskuse. Stopy kovů a jejich směsí byly
nalezeny na pracovních plochách celkem 5 kamenných
artefaktů a jednoho valounu (60/6) bez jakýchkoli zřejmých pracovních stop (tabela 40b). Šupinky kovů byly na jednotlivých předmětech a pracovních plochách
•
•
—
—
•
—
•
—
—
XXX – extrémní četnost výskytu (zjištěno mnoho desítek šupinek kovů na artefaktu); x – zjištěno menší množství šupinek
kovu (ca 5–10 na artefaktu); • – zjištěno pouze stopové množství šupinek kovu (1–2 na artefaktu); — stopy kovů nezjištěny. Žlutě podbarvené – zlato. — XXX – extreme occurrence (many flakes of metal identified on artefact); x –
fewer numbers of metal flakes found (c. 5–10 on the artefact); • – only trace amount of metal flakes found (1–2 per
artefact); — no traces of metals found. Shaded in yellow – gold.
310
Tabela 40b. Mikulovice. Kamenné
nástroje (valouny a otloukače) z hrobů. Pracovní stopy zjištěné na jednotlivých stranách artefaktů a stopy kovů
zjištěné na jejich povrchu.
Table 40b. Mikulovice. Lithic tools
(pebbles and hammerstones) from
graves. Wear marks identified on the
individual sides of artefacts and metal
traces found on their surface.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Kamenné nástroje – valouny a otloukače
302–317
Obr. 209. Mikulovice. Kamenný nástroj 12/10 z hrobu č. 12 (obr. 201). Snímky stop kovů na pozadí mikrostruktury povrchu pracovních ploch nástroje pořízené
ve zpětně odražených elektronech. Analýzy a foto Š. Křížová, grafika Š. Křížová, M. Ernée. — Fig. 209. Mikulovice. Lithic tool 12/10 from grave 12 (Fig. 201). Images
of metal traces against the background of the microstructure of tool work surfaces obtained by backscattered electron detector. Analyses and photo by Š. Křížová,
graphic by Š. Křížová and M. Ernée.
identifikovány v různé intenzitě, kterou vyjadřujeme ve
4 stupních (tabela 40b): — stopy kovů nezjištěny, • stopy kovů zjištěny ve stopovém množství (jednotlivé šupinky, ca 1–2 na artefaktu), x – stopy kovů zjištěny
v malém množství (ca 5–10 na artefaktu), XXX – stopy
kovů zjištěny v extrémním množství (mnoho desítek, potenciálně jednotky stovek šupinek na artefaktu). Jak již
bylo zmíněno výše, byl povrch kamenných artefaktů
před provedením analýz jen lehce očištěn prsty pod
mírně tekoucí vodou – v žádném případě nebyl povrch
kamenů čištěn kartáčkem. Považujeme proto získaná
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
data za a) relevantní, b) dobře porovnatelná mezi jednotlivými artefakty v rámci souboru.
Na pracovních plochách křemencového otloukače
90/5 (obr. 208) a vápencového artefaktu 44/3 (obr. 205)
nebyly identifikovány žádné stopy kovů.
Stopy kovů byly zjišťovány ve dvou formách: a) ve
formě ca 0,5–2 cm dlouhé linie na povrchu artefaktu
vzniklé patrně otěrem; to se týká výhradně železa (Fe)
a lineárních stop na dvou artefaktech, 12/10 (obr. 209:
A) a 36/204; b) ve formě miniaturních šupinek (obr.
311
Kamenné nástroje – valouny a otloukače
302–317
Obr. 210. Mikulovice. Kamenný nástroj 13/8 z hrobu č. 13 (obr. 202). Snímky stop kovů na pozadí mikrostruktury povrchu pracovní plochy č. 3 pořízené ve zpětně
odražených elektronech. Analýzy a foto Š. Křížová, grafika Š. Křížová, M. Ernée. — Fig. 210. Mikulovice. Lithic tool 13/8 from grave 13 (Fig. 202). Images of metal
traces against the background of the microstructure of work surface no. 3 obtained by backscattered electron detector. Analyses and photo by Š. Křížová, graphic
by Š. Křížová and M. Ernée.
209–213) o rozměrech řádově 2–10 (výjimečně 15) mikrometrů (μm; 1 μm = 0,001 mm; 1 mm = 1000 μm).
Analyzované šupinky kovů (tabela 40b) byly buď
čisté (Au, Ag, Cu, Sn, Fe, Pb, Zn), nebo šlo o směsi, většinou mědi (Cu) s dalšími prvky (Sn, Zn, Zn/Ni, Sn/Zn,
Au/Ag), ve dvou případech o směsi Sn/Zn a Fe/Ni. Šupinky jednotlivých kovů byly zjištěny ve větším množství
a na více artefaktech, zatímco šupinky obsahující více
prvků vždy jen ve stopovém množství a vždy pouze na
jednom artefaktu (tabela 40b). Kompletní škála všech 7
identifikovaných prvků, a to v relativně vyrovnaném
(menším) množství, byla zjištěna jen na artefaktu 12/10
(obr. 201), v dalších případech pak čtyři (1x), tři (1x)
nebo jen dva (2x) prvky.
Nejčastěji (na třech artefaktech a valounu 60/6)
a v největším množství byly identifikovány šupinky
zlata. V menším množství na artefaktech 12/10 (obr.
201, 209) a 36/204 (obr. 203, 211), ve velkém množství
několika desítek kusů pak na artefaktu 13/8 (obr. 202,
210–212) a v řadě desítek, ne-li stovek případů pak na
povrchu oblázku 60/6 (obr. 207, 213). Také na čtyřech
artefaktech, ale v menší četnosti, byla identifikována
měď, ostatní prvky pak byly identifikovány v méně případech a v menším nebo jen stopovém množství.
Spraš, do které byly hrobové jámy v Mikulovicích zahloubeny, ani materiál výplní hrobových jam, neobsahují
312
zlato ani stopy dalších kovů, které byly zjištěny na povrchu některých kamenných artefaktů. Artefakty 44/3
a 90/5, na kterých nebyly stopy kovů identifikovány, ale
jsou na nich dobře patrné pracovní stopy, nepřišly při
činnostech, ke kterým byly používány, vůbec do styku
s kovy. U artefaktů se zjištěným stopovým či jen menším
množstvím šupinek kovů (40/7, 59/4, případně 36/204)
nelze vyloučit náhodný výskyt či kontaminaci.
V případě tří artefaktů s nejvyšším výskytem kovových (zejména zlatých) šupinek musíme uvažovat
o jiném vysvětlení. V úvahu je potřeba vzít dvě možnosti.
Na porézním povrchu valounku drobnozrnné muskovitické ruly 60/6 (obr. 207, 213) bylo identifikováno řádově
mnoho desítek šupinek zlata, i když na valounu zároveň
nebyly identifikovány žádné pracovní stopy. Nelze proto
vyloučit alternativu, že drobné šupinky zlata na jeho povrchu jsou přírodního původu. Protože jde o říční valounek, mohly se drobné zlatinky na jeho porézním povrchu
uchytit během transportu korytem zlatonosného toku
nižšího řádu. Původ valounku, respektive jeho suroviny,
hledá J. Šura v krystaliniku Železných hor, na Sečsku
či v okolí Trhové Kamenice. Mezi touto oblastí a Mikulovickou lokalitou, v jejímž okolí byl patrně valoun tamními obyvateli ve starší době bronzové sebrán, musíme
hledat původ zlata, které se během transportu vodním
korytem zachytilo na jeho povrchu.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Kamenné nástroje – valouny a otloukače
302–317
Obr. 211. Mikulovice. Kamenný nástroj 13/8 z hrobu č. 13 (obr. 202). Snímky stop kovů na pozadí mikrostruktury povrchu plochy č. 4 pořízené ve zpětně odražených
elektronech. Analýzy a foto Š. Křížová, grafika Š. Křížová, M. Ernée. — Fig. 211. Mikulovice. Lithic tool 13/8 from grave 13 (Fig. 202). Images of metal traces
against the background of the microstructure of surface no. 4 obtained by backscattered electron detector. Analyses and photo by Š. Křížová, graphic by Š. Křížová
and M. Ernée.
Jiná je situace u dvou artefaktů, prokazatelných
nástrojů, ze sousedních hrobů č. 12 (12/10) a 13
(13/8). V obou případech byly drobné zlatinky identifikovány v menším nebo dokonce velkém množství na
plochách s výraznými pracovními stopami. Je tedy
zřejmé, že se na jejich povrch mohly dostat až po
vzniku pracovních stop a jejich přítomnost nemůže
být v žádném případě přírodního původu. Ocitly se zde
nepochybně v důsledku nějaké pracovní činnosti, při
které přišly do styku s drahými/barevnými kovy, zejména se zlatem, méně pak i s dalšími prvky, jako je
stříbro, měď, cín, olovo či zinek. Tyto předměty interpretujeme proto jednoznačně jako nástroje sloužící
k zatím neidentifikované pracovní činnosti, během
které přicházely do styku se zlatem – například šperkařské nářadí.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
11.8.3. Analýza, interpretace a diskuse
Kamenné nástroje můžeme rozdělit do skupin podle několika kritérií.
Tvar – typ nástroje. V sedmi případech jde o artefakty
využívající přirozeného tvaru použitého valounu, v jednom případě byl artefakt vyroben, vytvarován (vybroušen) do požadovaného tvaru intencionálně z měkčího materiálu – vápence (44/3). V sedmi případech jde
o drobnější artefakty o podobné velikosti mezi 35–
45 mm, v jednom případě (90/5) o větší říční valoun nepravidelného tvaru o ca dvojnásobné velikosti kolem
80 mm.
Pomineme-li valoun 60/6 bez zjevných pracovních
stop, můžeme zbývající jednoznačně identifikované nástroje rozdělit podle tvaru do několika skupin. U arte-
313
Kamenné nástroje – valouny a otloukače
302–317
Obr. 212. Mikulovice. Kamenný nástroj 13/8 z hrobu č. 13 (obr. 202).
Vybraná naměřená spektra stop kovů na povrchu nástroje. A–B – zlato;
C – stříbro; D – měď/zinek. Analýzy
a foto Š. Křížová, grafika Š. Křížová,
M. Ernée.
Fig. 212. Mikulovice. Lithic tool 13/8
from grave 13 (Fig. 202). Selected
measured spectra of metal traces on
the tool surface. A–B – gold; C – silver; D – copper/zinc. Analyses and
photo by Š. Křížová, graphic by
Š. Křížová and M. Ernée.
faktu 12/10 bylo nejspíše využito jeho přirozeně kvadratického tvaru s několika relativně rovnými stranami
s jen mírně konvexně zaobleným povrchem (obr. 201).
Jako pracovní plochy byly využity obě užší podélné
strany (plochy 5 a 6) i jedna kratší strana (plocha 3).
Pouze jednu pracovní plochu jsme identifikovali u po-
314
někud nepravidelného a z většiny stran oblého valounku 13/8. Následují dvojice artefaktů podobných
tvarů. Jsou to především diskovité valouny pravidelně
oválného (36/204) či okrouhlého (59/4) tvaru s hlavní pracovní plochou na jeho hraně. Dalším nezaměnitelným tvarem jsou nástroje 40/7 a 44/3 vycházející
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Kamenné nástroje – valouny a otloukače
302–317
Obr. 213. Mikulovice. Valoun 60/6 z hrobu č. 60 (obr. 207). Snímky stop kovů na pozadí mikrostruktury povrchu valounu pořízené ve zpětně odražených
elektronech. Analýzy a foto Š. Křížová, grafika Š. Křížová, M. Ernée. — Fig. 213. Mikulovice. Pebble 60/6 from grave 60 (Fig. 207). Images of metal traces
against the background of the microstructure the pebble surface obtained by backscattered electron detector. Analyses and photo by Š. Křížová, graphic by
Š. Křížová and M. Ernée.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
315
Kamenné nástroje – valouny a otloukače
z valounu tvaru zploštělého kosého trojbokého jehlanu
se zaoblenými hranami. V případě artefaktu 40/7 sloužila jako pracovní plocha jeho přibližně trojúhelníková
podstava, artefakt 44/3 pak měl dvě pracovní plochy,
jednu z nich na místě trojúhelníkové podstavy se silně
zaoblenými rohy, druhou pak na místě šikmo odbroušené špičky. Artefakt se svým tvarem vzdáleně podobá
artefaktu 40/7. Lze ho snad připodobnit oboustranně
kosému trojbokému komolému jehlanu s velmi silně zaoblenými bočními hranami a relativně ostrými hranami
podstavy i odbroušení špičky. Plocha podstavy i odbroušené špičky mají přibližně trojúhelníkovitý tvar se silně
zaoblenými rohy. Posledním nástrojem je hrubší křemencový valoun nepravidelného tvaru 90/5, u něhož
byly jako pracovní plochy využívány zejména jeho hrany
– k příslušné činnosti bylo tedy třeba využít především
jeho úderových hran a ne jeho ploch.
Použitý materiál – nerosty a horniny. U popisovaných
nástrojů byl jako výchozí surovina využit ve čtyřech
případech křemenný valoun (12/10, 13/8, 36/204
a 40/7), ve dvou valouny křemence (59/4 a 90/5), v jednom případě rula (60/6) a v jednom případě měkký vápenec (44/3). Určující byly nepochybně vlastnosti příslušných surovin, a to jak v případě tvrdého křemene
resp. křemence, tak měkkého a snadno opracovatelného vápence. S výjimkou vápence byly všechny ostatní
materiály snadno dostupné v místě.
Pracovní stopy. Na 11 pracovních plochách sedmi
z osmi popisovaných artefaktů bylo identifikováno celkem 5 různých typů pracovních stop, pozůstatků nejméně pěti různých typů činností.
1. Husté vlasové paralelní rýhy s oblými hranami zahloubené do povrchu pracovních ploch, barvou se nijak
neodlišují od podkladu (obr. 214: 1; 12/10, 13/8). Stopy
užívání ve formě velmi tenkých (o síle ca 0,2 mm), jemných, velmi hustě uspořádaných paralelních rýh s oblými hranami (vlasové žlábky) probíhajících kolmo nebo
velmi mírně šikmo k delší ose artefaktu byly na jinak
zdánlivě vyhlazeném povrchu zjištěny mikroskopicky.
Vznikaly patrně při rychlém, intenzivním střídavém pohybu tam a zpět, vedeném velkou silou, možná v kontaktu s velmi jemně zrnitým materiálem, který ale
nezanechával na povrchu artefaktu rýhy s ostrými hranami (kůže, kost, dřevo?).
2. Paralelní vlasové škrábance na povrchu pracovních
ploch patrné jako světlejší rýžky s ostrými hranami na
tmavším povrchu kamene (obr. 214: 2; 36/204, 59/4).
Škrábance o síle 0,01–0,04 mm (nejčastěji ca 0,02 mm)
a délce 0,5 až max. 2 mm, vzdálené od sebe 0,2 až
0,6 mm, se nezahlubují do povrchu a jsou odlišitelné
výhradně díky světlejší barvě na tmavším povrchu.
Škrábance mají ostré hrany způsobené nejspíše intenzivním kontaktem (kratšími „škrtavými“ pohyby?) se
stejně tvrdým nebo tvrdším materiálem (kámen?). Typ
pohybu mohl být stejný jako v případě artefaktů 12/10
a 13/8 (viz výše, č. 1).
3. Vzájemně se křížící tenké rýhy o síle 0,02–0,04 mm
a délce ca 1–5 mm s ostrými hranami, zahloubené do
povrchu pracovních ploch (obr. 214: 3; 44/3). Stopy činnosti působí jako chaotická změť vzájemně se překrývajících a křížících jednotlivých rovných rýh nebo jejich
svazků. Rýhy probíhají z větší části podobným směrem,
316
302–317
i když nejsou zcela paralelní, často se však navzájem
kříží i v pravém úhlu a není vyloučeno, že dochovaný
převládající směr rýh dokumentuje jen převažující směr
pohybu v závěrečné fázi užívání nástroje před jeho uložením do hrobu. Nástroj mohl být používán například
při broušení kostěných artefaktů.
4. Výrazně vyhlazený až vyleštěný povrch bez jakýchkoli
zahloubených stop (obr. 214: 4; 40/7). Vyhlazení až vyleštění povrchu pracovní plochy způsobem, při kterém
dojde dokonce k odstranění tenké povrchové vrstvičky
a odhalení jinak zbarveného jádra valounu, svědčí nepochybně o intenzivní nebo dlouhodobé (opakované)
činnosti (možná krouživému pohybu, vyhlazování) na
hladkém/měkkém materiálu (kůže?).
5. Vyštípaný/otlučený povrch kamene (36/204, 90/5).
Výrazné otlučení a odštípání povrchu pracovních ploch
může svědčit o vedení intenzivních úderů do podobně
tvrdého či tvrdšího materiálu, nebo o drcení (roztloukání) materiálu na tvrdé podložce pomocí shora vedených úderů.
Dva různé typy pracovních stop, paralelní vlasové
škrábance (2) a vyštípaný/otlučený povrch (5) se vyskytly pouze na jediném artefaktu, na valounu 36/204
(obr. 203). Různé typy pracovních stop svědčí o používání artefaktů k rozličným činnostem (kontakt s tvrdším
i jemnějším/měkčím materiálem) zanechávajícím také
různé stopy na jejich povrchu. Některé z nich (12/10,
13/8) pak nepochybně sloužily v procesu zpracování
drahých kovů, zejména zlata (viz výše, kap. 11.8.2).
Věk a pohlaví zemřelých. Zde pojednávané kamenné
nástroje nebyly ani jednou zjištěny v hrobech dětí či
mladistvých jedinců – nejmladší je juvenilní žena ve
stáří 18–20 let (hrob č. 13), jinak jde vesměs o dospělé
ve stáří nad 30/35 let až senilní (50/55+) jedince (tabela
40a; obr. 200) Drobné, převážně křemenné či křemencové valounky (s výjimkou vápencového artefaktu z hrobu č. 44) s pracovními stopami se vyskytovaly výhradně
v ženských hrobech (12, 13, 36, 40, 44, 59). Zajímavý
je výskyt valounků se shodnými výrobními stopami
v sousedních ženských hrobech č. 12 a 13. Oba nástroje nalezené v mužských hrobech jsou v souboru nestandardní. Valounek z hrobu č. 60 vyrobený z drolivé
a rozpadající se ruly (pro ostatní nástroje zcela atypické)
nevykazuje žádné pracovní stopy a mezi artefakty byl
zařazen pouze díky výskytu četných šupinek zlata na
svém povrchu. Hrubozrnný křemencový otloukač z hrobu č. 90 se pak lišil svojí velikostí i charakterem pracovních stop – hrubě otlučeným povrchem.
Další doprovodné artefakty. Společnému nenáhodnému výskytu některých artefaktů v hrobech a jejich
eventuální příslušnosti k záměrně složenému souboru/
setu nástrojů věnujeme pozornost níže (kap. 14.1.2.1).
Zatímco artefakty pocházející z obou mužských hrobů
k podobné kolekci nenáleží – nebyly nalezeny v bezprostředním prostorovém vztahu s dalšími nástroji, byl naopak takový vztah zjištěn u pěti ze šesti kamenných nástrojů z ženských hrobů. Výjimkou je jen okrouhlý
valounek diskovitého tvaru 59/4 nalezený osamoceně
pod koleny starší ženy (50+) v hrobě č. 59 (tab. 95). Ve
všech ostatních hrobech byl valounek nalezen v bezprostředním kontaktu s jinými artefakty. Nejčastěji to byly
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Kamenné nástroje – valouny a otloukače
302–317
Obr. 214. Mikulovice. Různé typy pracovních stop (1–4; viz kap. 11.8.3) zjištěné na pracovních plochách analyzovaných kamenných nástrojů – valounů a otloukačů.
1 – 12/10; 2 – 59/4; 3 – 44/3; 4 – 40/7. Foto K. Moravcová, grafika M. Ernée. — Fig. 214. Mikulovice. Various types of wear marks (1–4; see Chapter. 11.8.3)
identified on the work surfaces of analysed lithic tools – pebbles and hammerstones. 1 – 12/10; 2 – 59/4; 3 – 44/3; 4 – 40/7. Photo by K. Moravcová, graphic
by M. Ernée.
miniaturní nádobky. Tento bezprostřední prostorový
vztah byl doložen v případě hrobů č. 13 (tab. 71), 36
(tab. 82), 40 (tab. 84) a 44 (tab. 85). V případě hrobů
č. 13 a 40 se v bezprostředním kontaktu s nádobkou
a kamenným valounem nacházel i kostěný nástroj tradičně označovaný za šídlo (k tomu viz výše, kap. 11.5),
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
v hrobě č. 13 pak ještě další bronzový nástroj s kostěnou rukojetí. V hrobě č. 12 byl valoun dokumentován
poblíž většího kostěného nástroje (tab. 70) Jde o nenáhodné kolekce artefaktů tvořících za života pohřbených
žen patrně funkční celek či soubor.
317
Antropologická a demografická analýza
318–362
12. Antropologická a paleopatologická charakteristika jedinců z Mikulovic
P. Stránská, E. Zazvonilová, L. Vargová, K. Vymazalová, L. Horáčková, P. Velemínský, J. Cvrček, M. Ernée
Kapitola zahrnuje antropologickou, paleodemografickou
(kap. 12.1), paleopatologickou (kap. 12.2) a epigenetickou (kap. 12.3) analýzu a analýzu zeleného zbarvení na
kostech některých skeletů (kap. 12.4). Analýzám izotopů
stroncia, kyslíku (kap. 16), dusíku a uhlíku (kap. 15) je
pak věnována pozornost níže.
12.1. Antropologická a demografická analýza
P. Stránská, E. Zazvonilová
Antropologické analýze byly podrobeny lidské kostrové
pozůstatky z 96 hrobů a 3 sídlištních objektů (obr. 215).
Obr. 215. Mikulovice. Pohlaví jednotlivých koster. Kresba a grafika M. Ernée. — Fig. 215. Mikulovice. Sex of individual skeletons. Drawing and graphic by M. Ernée.
318
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Antropologická a demografická analýza
Ve většině hrobů byl uložen jeden jedinec, dvojpohřby
byly čtyři (hroby č. 11, 64, 81 a 92) a hrob č. 28 obsahoval pozůstatky tří jedinců. V objektu 2217 byli pohřbeni rovněž tři jedinci a objekty 2023 a 2044 obsahovaly
žárové pozůstatky (kostry č. 100a, 100b a 101). Celkem
čítal soubor 107 koster či jejich částí a 3 žárové pohřby.
Kromě 9 samostatně ležících pohřbů a objektů (hroby
č. 90, 91, 92, 93, 94, 95, 96, objekty 2412 a 3/08) tvořily hroby čtyři oddělené skupiny (A, B, C, D). Nejpočetnější byla skupina A s 50 kostrovými hroby, následovala
skupina C s 18 hroby a jedním sídlištním objektem
s kosterními pozůstatky, dále skupina D se 14 hroby
a nejmenší byla skupina B se 7 hroby. Při demografickém vyhodnocení jsme nejprve posuzovali zvlášť skupiny A a D, skupiny B a C jsme vzhledem k vzájemné
blízkosti sloučili dohromady. Na závěr jsme provedli celkové shrnutí.
12.1.1. Metodika hodnocení
V tabele 41 jsou uvedeny základní údaje o všech nalezených kostrách. Zahrnují skupinu, číslo hrobu, číslo
objektu, určení věku a pohlaví, zachovalost skeletu, tělesnou výšku a zjištěné variety a patologické odchylky.
Při pohlavní diagnóze jsme primárně vycházeli z pánevních charakteristik (Murail et al. 2005; Brůžek 2002).
V případě absence kostí pánevních jsme se zaměřili na
morfologické charakteristiky lebky (Acsádi – Nemeskéri
1970; Ferembach – Schwidetzky – Stloukal 1979), případně dalších skeletních partií. Pohlaví u koster nedospělých jedinců jsme kvůli nedostatečnému rozvoji
pohlavně determinačních znaků a nedostatečné spolehlivosti současných metod nestanovili. Věk u dětí jsme
určovali na základě stavu prořezání chrupu (Blajerová
1970; Ubelaker 1978; Saunders – Hoppa – Southern
1993) a délky dlouhých kostí (Stloukal – Hanáková
1978). Hodnocení věku u dospělých je podstatně problematičtější, zvláště u jedinců starších 35 let. Prováděli
jsme proto komplexní vyhodnocení zahrnující všechny
dostupné ukazatele biologického stáří kostry, tzn. abrazi chrupu (Lovejoy 1985), stav pubické symfýzy (Mc
Kern – Stewart 1957; Nemeskéri – Harsányi – Acsádi
1960; Gilbert – Mc Kern 1973), stav facies auricularis na
kosti pánevní (Lovejoy et al. 1985; Schmitt 2005).
V úvahu jsme brali i stupeň srůstu lebečních švů
(Meindl – Lovejoy 1985). V neposlední řadě jsme hodnotili celkový stav kostry, tzn. stupeň degenerativně produktivních změn na páteři a apendikulárních kloubech
(Stloukal – Vyhnánek 1976). Věk je rozdělen do klasických intervalů – infans I – 0–6 měsíců, infans II – 7 měsíců – 5,9 roků, infans III – 6–13,9 roků, juvenis – 14–
19,9 roků, adultus I – 20–30 let, adultus II – 30–40 let,
maturus I – 40–50 let, maturus II – 50–60 let a senilis –
nad 60 let. Kromě klasického třídění (v tabele 41, sloupec Věk I) jsme použili u dospělých i patnáctileté intervaly, které umožňují přesnější odhad věku (je uveden
v tabele 41 ve sloupci Věk II a u popisu jednotlivých
hrobů v závorce). Tělesná výška byla vypočítána u dětí
podle Oliviera (Olivier 1960), u dospělých podle Breitingera (Breitinger 1937) a Bacha (Bach 1965)134 a Sjøvolda
134
dále v popisu hrobů jen B. & B.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
318–362
(Sjøvold 1990). Při metrickém hodnocení jsme vycházeli
z Martina a Sallera (Martin – Saller 1957). Základní patologické odchylky jsme hodnotili podle Ortnera (Ortner
2003) a Aufderheideho s Rodríguez-Martínem (Aufderheide – Rodríguez-Martín 1998). Detailní paleopatologická analýza je uvedena v samostatné kapitole.
12.1.2. Zachovalost kosterních pozůstatků
Zachovalost kosterních pozůstatků byla pro antropologické účely vyjádřena tzv. křížkovým způsobem.
L+, P+ – zachovány jen neměřitelné fragmenty lebky
nebo jen zuby
L++, P++ – zachována větší část lebky či postkraniálního
skeletu, některé rozměry lze změřit
L+++, P+++ – zachována prakticky kompletní lebka či
postkraniální skelet
Byl vypočítán Index zachovalosti pro lebku (XL), postkraniální skelet (XPS) a celý skelet (XS). Obecně platí,
že pozůstatky na únětických pohřebištích nebývají
dobře zachovány, jak ukazuje srovnání s Indexy zachovalosti na několika dalších únětických lokalitách (tabela
42; Ernée 2015; Lička – Lutovský 2006; Limburský a kol.
2018; Lorencová – Beneš – Podborský 1987; Velemínský – Dobisíková 1998). Mikulovické pohřebiště z tohoto
hlediska poněkud vybočuje. Kostrové pozůstatky zde
byly nezvykle dobře zachovány, čemuž odpovídá i malé
procento neurčitelných dospělých jedinců (12,5 %;
např. Miškovice 46,2 %). Pouze ve dvou případech chyběla lebka (z toho v jednom případě byly zachovány
pouze zuby) a u jednoho dítěte postkraniální skelet. Celkově lze říci, že:
– dětské skelety jsou poškozeny více než kostry dospělých jedinců
– mužské kostry jsou o něco lépe zachovány než ženské
– lebky se vyznačují horší zachovalostí než kosti postkraniálního skeletu
Pro archeologické účely byla vytvořena poněkud odlišná
stupnice zachovalosti a uspořádání rozdělená do 4, resp.
5 stupňů.
L (lebka):
1 – zachována kompletně
2 – zachována z větší části (některé kosti mohou chybět,
obličejová část je z většiny dochována)
3 – dochována z menší části (dochovány zlomky lebky,
nejen zuby)
4 – dochovány jen zuby (maximálně s drobnými zlomky
dolní čelisti)
5 – nedochována
P (postkraniální skelet):
1 – dochován kompletně (mohou chybět drobné kosti
rukou, nohou a části žeber)
2 – dochován z větší části (včetně většiny dlouhých kostí
končetin)
3 – dochován z menší části (bez většiny dlouhých kostí
končetin)
4 – nedochován
319
320
1960
1959
1957
1988
17
18
19
20
1976/2
11b
1990
1976/1
11a
16
1989
10
1977
1958
9
15
2008
8
1982
2009
7
14
1966
6
1992
1968
5
13
1965
4
1974
1964
3
12
1961
1963
1
2
Objekt
Hrob
A
A
A
A
A
A
A
A
A
A
A
A
A
A
A
A
A
A
A
A
A
Skupina
žena
dítě
dospívající
dospívající
žena
žena
2,5–3,5
nad 50
maturus IIsenilis
17–19
14–16
infans II
juvenis
juvenis
20–25
nad 50
maturus IIsenilis
adultus I
nad 55
18–20
nad 55
8–11
17–19
8–9,5
35–50
2,5–3,5
senilis
juvenis
dospívající,
žena
žena
senilis
senilis
žena
muž
infans III
juvenis
dospívající,
muž
dítě
infans III
adultus I
maturus I
infans II
25–40
L++P+(+)
L+P++
L+(+)P+(+)
L+P+
L+(+)P++(+)
L+P++
L+(+)P++
L+++P++(+)
L++P++(+)
L++P+(+)
L++P+(+)
L+P+++
L0P+
L++P++(+)
L++P++(+)
L+P+
L+(+)P++(+)
L+(+)P+
adultus I-II
L+P+
adultus I
L++(+)P++
L+P+
Zachovalost
adultus IImaturus I
35–50
5–6
35–50
infans II
Věk II (roky)
adultus IImaturus I
Věk I
dítě
žena
žena
dítě
muž
? žena
? žena
žena
dítě
Pohlaví
127,5
Výška postavy
(Olivier)
164,3
164,4
161,1
160,5
159,3
165,8
160,7
162,3
169,5
162,8
162,6
163,9
159,9
156,9
155,7
169,7
158,2
159,7
174,3
160,4
Výška postavy Výška postavy
(Bach –
(±4,5 cm)
Breitinger)
(Sjøvold)
asymetrická atypická abraze, slabá úsada zubního kamene, spondylóza
II. stupně na Th a L obratlích, spondylotické změny na SI skloubení,
artróza costovertebrální, sternoklavikulární sin., omartróza dx, artróza
v loketním kloubu dx.; částečná osifikace syndesmosis sternocostalis I sin.
a tibiofibularis sin. a dx.; osteochondritis dissecans na tibia sin.
a os naviculare sin.; kalkaneonavikulární koalice
stopy po chronickém zánětu na sin os coxae (psoatický absces?),
výrazně kanelovaná tibie sin, mediolaterálně prohnutá, koalice
kalkaneonavikulární dx
hypoplázie skloviny, cribra orbitalia dx, osteom, degenerativní změny
temporomandibulární bilat.
pět intravitálních ztrát, asymetrická abraze v důsledku habituální, pracovní
činnosti či mutilace, pokročilá osteochondróza na L obratlích a na C6–7,
Th1, spondylóza na C a L obratlích, spondylartróza, slabá omartróza,
artróza SI skloubení sin
hypoplázie skloviny
hypoplázie skloviny, dva zubní kazy, zhojený chronický zánět na levé
straně patra, artróza sternoklavikulární sin
slabá úsada zubního kamene, cribra orbitalia bilat., spondylóza II. stupně
na C6, polytrauma – fraktura nadpažku dx lopatky, periostotické nánosy
na žebrech a dx kosti klíční, zánětlivé změny na distálním konci dx radia
dva zubní kazy, tři intravitální ztráty, slabá spondylartróza na dens axis,
hypoplázie skloviny, osteolytické defekty na dx tibii
hypoplázie skloviny, sečná rána na týlní kosti (perimortální nebo
postmortální?), spondylóza, artróza atlantooccipitální, osteochondritis
dissecans ve spojení corpus a manubrium sterni, calcar calcaneare sin,
artróza na tarsálních kostech
spondylóza na L obratlích, skolióza v lumbosakrálním úseku páteře, artróza
sternocostoklavikulární, na drobných kloubech ruky a slabá gonartróza
Patologie
foramen
supratrochleare bilat.
foramen
supratrochleare bilat.
sedm intravitálních ztrát, dvě ostitická ložiska, zánětlivé změny v sinus
maxillaris dx a na tuber maxilae dx, spondylóza II. stupně na C obratlích,
počínající coxartróza sin
hypoplázie skloviny, hluboké deprese na intrakraniální ploše obou
parietálních kostí – meningitis?
hypoplázie skloviny
hypodontie dolního pravého I2, parodontitis
spondylóza II.–III. stupně na L obratlích, spondylartróza na fovea dentis,
slabá coxartróza sin, slabá artróza temporomandibulárního kloubu dx,
retrakce alveolárních oblouků, artróza acromioklavikulární dx, v SI
skloubení bilat., calcar calcaneare sin, periostitida na žebrech
sutura metopica, spina
dva drobné kazy
bifida totalis ossis sacri
devět intravitálních ztrát, horní zuby a dolní řezáky obroušeny až ke kořeni
(mutilace nebo habituální či pracovní činnost), jedno ostitické ložisko,
osteochondróza na C6–C7, spondylóza II.–III. stupně na Th obratlích, slabá
coxartróza, acromioklavikulární artróza dx, omartróza dx, artróza v dx
loketním kloubu, artróza v SI skloubení dx
spina bifida ossis sacri
foramen
supratrochleare bilat.
sutura metopica
foramen
supratrochleare bilat.
foramen
supratrochleare sin
sakralizace L5
Diskrétní znaky,
anatomické variety
Antropologická a demografická analýza
318–362
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
1978
2003
1997
2001
1991
1998
2039
2038
1995
2013
1993
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
2007/1
28a
2041
2006
27
30
2004
26
2011
2026
25
29
1956
24
2007/2
1955
23
2007/3
1983
22
28c
1987
21
28b
Objekt
Hrob
A
A
A
A
A
A
A
A
A
A
A
A
A
A
A
A
A
A
A
A
A
A
A
Skupina
muž
? žena ?
dítě
muž
dítě
? žena
žena
muž
žena
žena
dítě
žena
žena
muž
dítě
dítě
dítě
muž ?
dítě
dítě
? žena
dítě
muž
Pohlaví
maturus I-II
infans II
adultus IImaturus I
adultus I-II
infans II
adultus II
adultus I
adultus II
senilis
adultus II
40–55
35–50
4–5
25–35
4–5
30–45
nad 55
8–10
35–50
nad 50
maturus
II-senilis
adultus IImaturus I
infans III
30–45
6–7
9–11
4–5
5–7
4–5
40–55
adultus II
infans III
infans III
infans II
maturus IIsenilis
infans II-III
infans II
maturus I-II
5,5–7
nad 50
maturus IIsenilis
infans II-III
Věk II (roky)
Věk I
L++P++(+)
L+(+)P+(+)
L+P+(+)
L+(+)P+(+)
L+P+
L+P+(+)
L+P++
L++P++(+)
L++P++
L++P+++
L+P+
L++P++
L+P+(+)
L++P++
L+P+
L+P+(+)
L+P+
L+(+)P++
L++P++
L+P+
L+(+)P+(+)
L+(+)P++
L++P++(+)
Zachovalost
120,0
120,0
Výška postavy
(Olivier)
168,0
162,0
163,2
168,8
158,3
161,4
158,8
170,2
170,7
170,8
157,6
160,4
170,9
150,7
158,0
152,6
170,5
174,0
Výška postavy Výška postavy
(Bach –
(±4,5 cm)
Breitinger)
(Sjøvold)
ossiculum lambdae,
diastema
foramen
supratrochleare sin
trochanter tertius sin
lumbalizace S1
foramen
supratrochleare sin
dvě diastemy
Diskrétní znaky,
anatomické variety
asymetrická abraze – silná na levých horních předních zubech
a premolárech – habituální?, spondylóza II. stupně na Th a L obratlích,
počínající artróza sternocostoklavikulární sin, radiocarpální dx a na
drobných kloubech nohy
jeden kaz, dvě intravitální ztráty, hypoplázie skloviny
cribra orbitalia sin
cribra orbitalia sin, počínající artróza v dx loketním kloubu
cribra orbitalia I. stupně, deprese na lamina interna calvy
hypoplázie skloviny, slabá coxartróza dx
hypoplázie skloviny, periostitida na žebru, osteochondritis dissecans
v pravém acetabulu
čtyři intravitální ztráty, hypoplázie skloviny, cribra orbitalia I.stupně, slabá
spondylóza II. stupně na Th12, Schmorlovy uzly na L a Th obratlích,
coxartróza bilat., artróza v SI skloubení a tarsometatarsalis hallucis dx,
cystický útvar v dx patní kosti
trochanter tertius sin, dva zubní kazy, osm intravitálních ztrát, hypoplázie
skloviny, kořenové cysty, silná úsada zubního kamene, parodontitis, cribra
orbitalia bilat., Schmorlovy uzly na Th12 a L1, spondylóza II. a III. stupně
na C a L obratlích, coxartróza bilat., omartróza, myositis ossificans
u začátku m. soleus a v úponu tendo calcanei
hypoplázie skloviny, skolióza v důsledku lumbalizace
stopy po chronické otitis media (zánět středního ucha), artróza
temporomandibulární bilat., coxartróza dx, drobné klouby dx nohy,
kalkaneonaviculární koalice dx
hypoplázie skloviny, cribra orbitalia sin, nánosy novotvořené kosti na
klavikule sin a na fibulách
redukovaná velikost levého druhého premoláru, úsada zubního kamene,
poúrazový srůst pravé kosti klíční a manubrium sterni (fraktura);
kost klíční výrazně zkrácena, na levé kosti klíční výrazné svalové inzerce.
Spondylitis tuberculosa (Pottova choroba) se sestouplým psoatickým
abscesem v levé jámě kyčelní. Spondylóza na Th a L obratlích, počínající
artróza temporomandibulární dx, spondylartróza dx na C1 a C2,
coxartróza sin, spondylóza II. stupně na C obratlích. Trauma kolene
dx se zosifikovaným hematomem v kloubní štěrbině.
hypoplázie skloviny, artróza temporomandibulární sin
hyperostosis porotica, cribra orbitalia dx, zubní cysta u 54
cribra orbitalia sin, hypoplázie skloviny, asymetrické obroušení zubů
a intravitální ztráty pravděpodobně v důsledku opakované pracovní
nebo habituální činnosti, periapikální cysta, osteochondróza na C, L a S1
obratlích, spondylóza II. stupně na L obratlích, slabá omartróza sin, artróza
sternocostoklavikulární sin a coxartróza sin
Patologie
Antropologická a demografická analýza
318–362
321
322
2201
2220
2199
2157
2204
2167/1
2167/2
59
60
61
62
63
64a
64b
2148
54
2200
2193
53
58
2146
52
2194
2147
51
57
2021
50
2150
2015
49
56
2024
48
2149
2018
47
55
1994
2002
44
2000
2014
43
46
2040
42
45
Objekt
Hrob
C
C
C
C
C
C
C
C
B
B
B
B
B
B
B
A
A
A
A
A
A
A
A
A
Skupina
muž
žena
dospívající
? muž ?
? muž
? muž
žena
muž
muž
? muž
žena
muž
dítě
muž
dítě
žena
muž
dítě
žena
dítě
dítě
žena
muž
dítě
Pohlaví
senilis
senilis
juvenis
adultus I
adultus I
16–17
20–25
20–25
nad 50
nad 50
maturus IIsenilis
maturus IIsenilis
adultus II
45–60
nad 50
maturus IIsenilis
maturus I-II
20–25
30–45
adultus IImaturus I
adultus I
8–9
20–35
4–5
20–35
5–6
8–10
3–4,5
nad 55
6,5–7,5
Věk II (roky)
infans III
adultus I
infans II
adultus I
adultus II
infans II
maturus I-II
infans III
infans II
senilis
adultus I
infans III
Věk I
L++P++
L+P++
L+(+)P++
L++P++
L++P++(+)
L+P+(+)
L+(+)P+(+)
L++P++(+)
L++P+++
L++P++
L+(+)P+++
L++P+++
L+P+
L+(+)P+++
L+P+
L+P+
L++P++
L+P+(+)
L+P++
L+P+
L+P+
L+(+)P++
L+(+)P++
L+(+)P++
Zachovalost
113,0
125,7
Výška postavy
(Olivier)
166,3
161,5
167,5
163,2
168,4
167,4
164,6
160,7
167,4
166,3
174,2
165,8
160,9
164,5
150,9
156,7
166,5
161,6
167,0
168,6
163,8
160,7
166,7
166,9
177,6
167,8
159,4
Výška postavy Výška postavy
(Bach –
(±4,5 cm)
Breitinger)
(Sjøvold)
ossiculum lambdae
trochanter tertius sin
os Incae incompletum
pravděpodobně
sakralizace L5
hyperdontie horního řezáku
sutura metopica,
foramen supratrochleare bilat., pravý I1
posunut vestibulárně
cribra orbitalia sin, periostitida na femuru dx i sin, na fibule sin, na žebrech
čtyři kazy, dvě intravitální ztráty, atypická asymetrická abraze
(habituální?), slabé artrotické změny na distální epifýze sin ulny
a na proximálních epifýzách obou kostí loketních
deset intravitálních ztrát, spondylóza IV.stupně, osteochondróza,
spondylartróza, blok C3 a C4, gonartróza, omartróza, coxartróza
hypoplázie skloviny
tři zubní kazy, tři intravitální ztráty, omartróza sin, osteofyt na dens axis,
spondylóza III. stupně na Th obratli a na S1, spondylartróza na C obratlích,
coxartróza
dva zubní kazy, slabá omartróza, coxartróza, slabá artróza v loketních
kloubech, spondylóza III. stupně na L a S1, spondylartróza na dens axis
tři zubní kazy, devět intravitálních ztrát (horní zuby všechny intravitálně
ztraceny), pokročilá osteochondróza, spondylartróza na C obratlích,
spondylóza na Th a L obratlích, artrotické změny na distálních epifýzách
obou kostí dx předloktí, omartróza bilat., artrotické změny na SI skloubení
tři intravitální ztráty, degenerativně produktivní změny
na páteři – spondylóza II.–III. stupně a spondylartróza na Th obratlích
slabá omartróza sin a coxartróza bilat., hypoplázie skloviny
hypoplázie skloviny, slabá úsada zubního kamene, periostitida na sin
humeru, scapule a klavikule
slabá úsada zubního kamene, cribra orbitalia bilat., osteofyt na L3,
patologické změny na facies auricularis sin
cribra orbitalia sin
periostitida na femuru sin
hypoplazie skloviny
slabá cribra orbitalia dx, jemná vrstva novotvořené kostní tkáně na lamina
interna calvy a na tureckém sedlu (meningitida nebo zosifikovaný
epidurální hematom?)
hypoplázie skloviny, artróza temporomandibulární bilat., zhojená
zlomenina klavikuly sin, zhojená zlomenina prstového článku ruky I.řady,
stopy po chronickém zánětu na levé kosti pánevní (psoatický absces?),
periostóza na femuru, kalkaneonavikulární koalice bilat.
začínající spondylartróza na L obratlích
hypoplázie skloviny, cribra orbitalia sin.
persistence dočasných zubů a další anomálie chrupu, fraktura
klavikuly dx, osifikovaný hematom v úponu velkého prsního svalu
sedmnáct intravitálních ztrát, osteochondróza na C a Th obratlích,
spondylóza III. stupně na Th a L obratlích, zhojená zlomenina levé ulny,
coxartróza, kyfotické prohnutí páteře v hrudním a bederním úseku,
omartróza bilat, v pravém loketním kloubu, na drobných kostech ruky.
Patologie
ponticulus atlantis
posterior, stísněné
postavení horního
levého řezáku
crista supinatoria bilat.
Diskrétní znaky,
anatomické variety
Antropologická a demografická analýza
318–362
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
1722
2301/1
2301/2
91
92a
92b
1331
87
1761
1197
86
90
1186
85
1218
1185
84
1306
1190
83
89
1189
82
88
1192/2
81b
1193
78
1192/1
1217
77
81a
D
1198
76
1194
2202
75
1356
2196
74
79
2212
73
80
D
2213
72
D
D
D
D
D
D
D
D
D
D
D
D
D
C
C
C
C
C
C
C
2197
2198
69
C
2195
2156
68
C
71
2218
67
C
C
Skupina
70
2154
2158
65
66
Objekt
Hrob
dítě
dítě
muž
muž
dítě
? muž
dítě
muž
?
muž
dítě
?
? muž
? žena
žena
? žena ?
žena
? muž
? žena
dítě
žena
?
dítě
dospívající
muž
muž
dospívající
dítě
dítě
?
Pohlaví
infans III
infans II
maturus IIsenilis
infans III
adultus IImaturus I
infans II
adultus IImaturus I
maturus I
dospělý
maturus I-II
infans III
maturus II+
adultus IImaturus I
adultus II+
adultus IImaturus I
adultus I-II
adultus I
maturus II
maturus II+
infans II
maturus
II-senilis
juvenis
infans IIIjuvenis
adultus I-II
6-8
2,5–3,5
nad 55
35–50
2–3
30–50
12–14
35–50
nad 40
6–8
35–50
30–45
nad 50
okolo 20
nad 50
4–5
nad 55
nad 25
12–14
16–18
20–35
35–50
adultus IImaturus I
adultus I
15–16
4–5
3–4
Věk II (roky)
juvenis
infans II
infans II
maturus I+
Věk I
L+P+(+)
L+P+(+)
L+(+)P++
L++P+(+)
L+P+
L+P+(+)
L+(+)P++
L+(+)P+(+)
L+P+
L+P+
L+P+(+)
L+P+
L+P+
L+P+
L+(+)P++
L+P+
L+P+(+)
L++P+(+)
L+P+
L+P+
L+(+)P++(+)
L+P+
L0P+(+)
L+(+)P++
L+P+(+)
L++P++
L+P++
L+(+)P+(+)
L+P0
L+P+
Zachovalost
129,0
100,0
150,5
128,0
143,5
168,0
168,0
117,5
Výška postavy
(Olivier)
170,2
176,5
167,2
161,2
171,3
173,2
181,4
167,7
160,8
172,7
Výška postavy Výška postavy
(Bach –
(±4,5 cm)
Breitinger)
(Sjøvold)
patologické změny na lebce a na obou kostech pánevních?
spondylóza II. stupně na C, Th a L obratlích, osteochondróza
na C i Th obratlích
jedna intravitální ztráta
spondylóza II. stupně na C obratlích
cribra orbitalia bilat.
hypoplázie skloviny
jeden zubní kaz, čtyři intravitální ztráty, úsada zubního kamene,
osteomyelitida? na levém radiu
devět intravitálních ztrát, slabá coxartróza, spondylóza II. stupně na C,
Th a L obratlích
jeden zubní kaz, 6 intravitálních ztrát, habituální abraze na 25, 26 a 37,
spondylóza III. stupně na L obratlích, spondylartróza na C obratlích,
pokročilá gonartróza bilat., omartróza, Pacchionské granulace, artróza
v loketních kloubech a levém zápěstí
tři zubní kazy, tři intravitální ztráty, asymetrická habituální (pracovní)
abraze, zhojená zlomenina levé ulny, spondylóza II. stupně na Th a L
obratlích, spondylartróza na dens axis, na Th obratlích
hypoplázie skloviny, perzistence dolních m2
hypoplázie skloviny
slabá cribra orbitalia bilat.
jedna intravitální ztráta, zhojená zlomenina na dx ulně
Patologie
cribra orbitalia bilat.
asymetrická abraze v důsledku habituální nebo pracovní činnosti, tři zubní kazy,
sedm intravitálních ztrát, vícečetně zhojené fraktury na obličejové části lebky
asymetrická abraze zubů horní čelisti až na kořen, osm intravitálních ztrát,
pravděpodobně zhojené zranění na levé očnici, spondylóza III. stupně na
C, Th a L obratlích, zhojená zlomenina levé ulny, patologické změny na
proxim. epifýze levé ulny a v oblasti distální epifýzy sin humeru
crista
pět zubních kazů, jedna intravitální ztráta, slabá úsada zubního kamene,
hypotrochanterica bilat. spondylartróza na dens axis a fovea dentis
cribra orbitalia bilat., hypoplázie skloviny
šikmé postavení
horního pravého P1
a levého P2
trochanter tertius bilat.
foramen
supratrochleare bilat.
Diskrétní znaky,
anatomické variety
Antropologická a demografická analýza
318–362
323
úsada zubního kamene, Schmorlovy uzly na L obratlích, pravděpodobně
perimortální zranění na lebce
jeden zubní kaz, hypoplázie skloviny
Tabela 41. Mikulovice. Základní údaje o nalezených kostrách.
Table 41. Mikulovice. Basic information on discovered skeletons.
Uspořádání:
L (lebka):
1. v anatomické poloze
2. z větší části v anatomické poloze (dolní čelist dislokována)
3. v neanatomické poloze (kosti lebky rozházeny)
P (postkraniální skelet):
1. v anatomické poloze
2. z větší části v anatomické poloze (jedinec byl původně
do hrobové jámy uložen celý, v důsledku postdepozičních procesů nebo intencionálních zásahů došlo k posunu některých kostí nebo částí skeletu)
3. z menší části v anatomické poloze (uspořádání kostí
naznačuje anatomický sled, ale nevylučuje, že jedinec
nebyl původně do hrobové jámy uložen celý)
4. v neanatomické poloze (kosti rozházeny nebo uspořádány v neanatomické poloze)
162,1
153,9
159,2
160,5
četné diastemy mezi
zuby
tři intravitální ztráty, parodontitis, spondylartróza na dens axis, spondylóza II.
stupně na C, Th i L obratlích, artrotické změny v obou loketních kloubech a zápěstních kůstkách, ankylóza dvou metatarsů dx (III a IV?), omartróza, coxartróza bilat.
jeden kaz, coxartróza dx, spondylóza II. stupně na Th obratlích, výrazná
abraze horních i dolních zubů pravděpodobně pracovní či habituální
nebo v důsledku mutilace
169,4
168,5
173,2
170,0
166,8
foramen
supratrochleare dx
hypoplázie skloviny, třináct intravitálních ztrát, osteochondróza
a spondylóza II. stupně na C obratlích, spondylóza II.–III. stupně na Th
obratlích, pravděpodobně zhojená zlomenina nebo nalomení ulny sin
spina bifida atlantis
posterior
165,3
169,2
crista supinatoria bilat.
crista
hypotrochanterica bilat.
Schmorlovy uzly
pět intravitálních ztrát, hyperostosis frontalis interna, slabá coxartróza,
gonartróza, spondylóza III. stupně na L obratlích
crista hypotrochanterica
167,2
166,2
318–362
20–35,
30–50
dítě
1869
1868
2216
2219
2221
2412
3/08
2044,
2045
2023
95
96
97a
97b
97c
98
99
100a,
100b
101
A
770
94
A
2x ?
muž
adultus IImaturus I
adultus I-II,
adultus IImaturus I
infans II
adultus I
? žena ?
5–6
L+P+
nad 55
L++P+++
L++P++
maturus IIsenilis
žena
muž
VMO2
93
C
dospívající,
muž ?
muž
Objekt
Hrob
C
C
L+P+(+)
juvenis
L+(+)P++
L++P++
senilis
adultus II
L+(+)P+(+)
adultus II
? muž
okolo 18
L+P+(+)
maturus I-II
? žena ?
L+P++
20–35
adultus II
muž
Věk II (roky)
Skupina
Pohlaví
Věk I
Zachovalost
Výška postavy
(Olivier)
Výška postavy Výška postavy
(Bach –
(±4,5 cm)
Breitinger)
(Sjøvold)
Diskrétní znaky,
anatomické variety
Patologie
Antropologická a demografická analýza
324
Z hlediska zachovalosti patřily k nejhorším dětské
kostry z hrobů 6, 9, 27, 45, 46 (skupina A) a hrob 66 (skupina C). Kromě hrobů 45 a 46, které spolu těsně sousedily,
byly ostatní hroby od sebe více vzdáleny a v jejich blízkosti
se nacházely dobře zachovalé skelety. Není tudíž pravděpodobné, že na dekompozici koster měly vliv např. nevhodné půdní podmínky v dané oblasti. Z hrobu 66 byly
vyzvednuty jen zlomky plochých lebečních kostí. V hrobech 9 a 27 byly z lebky zachovány jen volné zuby, z postkraniálního skeletu zbyly drobné zlomky nebo spíš jen
drť kostí. O něco lépe na tom byly kostry z hrobů 45 a 46,
kde byly nalezeny i drobné zlomky lebečních kostí a opět
zlomečky nebo drť postkraniálních skeletů. Ani v jednom
případě se nezachovalo nic z kostí trupu a pánve. Z hrobu
6 byly vyzvednuty zlomky lebečních kostí, volné zuby, drť
končetinových kostí a žeber. Z fotografické dokumentace
je patrné, že žebra se nacházela těsně nad lebkou, resp.
pod temenem lebky. Přes absenci většiny kostí skeletu se
zbývající nacházely ve více méně anatomické poloze. Dětské kostry obecně podléhají rychleji a více degradaci než
kostry dospělých jedinců. Drobné dětské kostičky mohli
také zcela poničit nebo roztahat různí živočichové, aniž by
poškodili ostatní části těla. Tomu by odpovídal i nález žeber
za lebkou v hrobě 6. V úvahu připadá i druhotné manipulativní zacházení s pozůstatky, které je z doby bronzové
známé zejména z velkých rakouských starobronzových pohřebišť (Melis 2017).
Prakticky úplnou absenci kostí trupu jsme zaznamenali i u dalších koster v anatomické poloze, které měly
ovšem ostatní kosti o něco lépe zachovány. Jednalo se
až na dvě výjimky (hroby 3, 4 s ženskými kostrami) opět
o hroby nedospělých či dospívajících jedinců (hroby 1,
17, 18, 24, 31, 37 – skupina A, 51, 53 – skupina B). Můžeme sem nejspíše zařadit i kostru z hrobu 72, které
schází lebka i horní polovina trupu a zachovány jsou
pouze zlomek kosti pánevní a dlouhé kosti dolních končetin. Příčiny tohoto stavu můžeme nejspíše hledat
v post-funerálních aktivitách, vyloučit nemůžeme ani
fragilnost a následný úplný rozklad kostí nebo působení
živých organismů.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Antropologická a demografická analýza
Tabela 42. Index zachovalosti – Mikulovice a další vybraná únětická pohřebiště. — Table 42. Preservation
index – Mikulovice and other selected Únětice cemeteries.
318–362
Index zachovalosti
Věk
Mikulovice
Praha - Miškovice
Vliněves
Praha - Jinonice
Vepřek
Těšetice
XL
XPS
XS
XL
XPS
XS
XL
XPS
XS
XL
XPS
XS
XL
XPS
XS
XL
XPS
XS
nedospělí
1,2
1,6
1,4
0,9
0,9
0,9
1,1
0,9
1,0
1,0
0,9
0,9
0,7
1,1
0,9
0,8
1,0
0,9
muži
1,8
2,4
2,1
-
-
-
1,8
1,8
1,8
1,1
1,3
1,2
1,1
1,6
1,4
0,8
1,4
1,1
ženy
1,7
2,1
1,9
1,5
1,7
1,6
1,8
1,9
1,8
0,9
1,6
1,2
0,8
1,6
1,2
1,5
1,5
1,5
dospělí
1,6
2,0
1,8
1,3
1,4
1,3
1,2
1,3
1,3
0,9
1,3
1,1
0,9
1,4
1,2
1,0
1,4
1,3
Další skupinu představují hroby, jejichž kostry byly
v anatomické poloze a „in situ“ se jevily relativně dobře zachované, ovšem po vyzvednutí se zcela rozpadly
a k vyhodnocení zůstala jen drť či drobné zlomky. Sem
patří kostry z hrobů 73, 75 ze skupiny C a 76, 81a,b,
82, 84, 85, 89 ze skupiny D. V případě těchto hrobů bychom nejspíše mohli uvažovat o místních nevhodných
půdních podmínkách, které měly na zachovalost kostí
zhoubný vliv, zvláště ve skupině D byly všechny hroby
relativně blízko sebe. Vlhká, podmáčená půda mohla
vést pravděpodobně i k propadu lebky a krční páteře
u kostry z hrobu 82.
Stejně tak jako absenci některých částí těla lze druhotným pohřebním zásahům přičíst i neanatomickou
polohu/uspořádání částí těla nebo celé kostry. Z tohoto
hlediska je zcela ojedinělý hrob 15 s pohřbem staré
ženy, kde se většina kostí skeletu nacházela v neanatomické poloze s výjimkou pravého kyčelního kloubu,
který jsme identifikovali na základě fotodokumentace.
Je patrné, že k manipulaci došlo delší dobu po pohřbení
(i několik let), nicméně některá pevná kloubní spojení
zůstala ještě zachována. V několika případech (hroby
36, 40) byla v neanatomické poloze vyvrácená buď
pouze lebka (většinou bez dolní čelisti, která se nacházela v původní, relativně anatomické poloze) nebo i celá
horní polovina skeletu (hroby 77, 78). Interpretace, případně jakékoli detailní hodnocení je ztíženo skutečností, že jsme odkázáni pouze na fotodokumentaci. Za
pozornost stojí zjištění, že ve většině případů se jednalo
o ženské hroby, což je v souladu s poznatky o druhotných zásazích v hrobech z doby bronzové (Melis 2017).
Z pohledu tafonomie je také zvláštní poloha kostry
neurčitelného jedince v hrobě 79, jehož lebka a pravděpodobně i část trupu odpovídá anatomické poloze, ale
dolní končetiny překrývají trup a pravděpodobně v důsledku této manipulace došlo k distálnímu posunu předloktí, která si nicméně zachovávají rovněž anatomickou souvislost. K manipulaci zřejmě došlo nedlouho po
pohřbu, kdy byla kloubní spojení ještě zachována. Nezvyklý způsob pohřbení, ovšem ve zcela anatomické poloze, představuje hrob 33, v němž byla pohřbena stará
žena, jejíž dolní končetiny odpovídají pozici přehozené
levé nohy přes pravou. Tento jev zcela jistě nenastal postmortálně, jedná se o záměrné uložení.
12.1.3. Popis jednotlivých koster
V následujícím popisu jsou uvedeny pouze základní
údaje o zachovalosti skeletu, stavbě a vývinu svalového
reliéfu, výběr anatomických variet, výsledky předběžného paleopatologického vyhodnocení a metrické údaje
zjištěné na kostech. Jednotlivá data jsou dále v textu
shrnuta v tabulkách a detailní paleopatologická analýza
je obsahem samostatné kapitoly.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Kostra 1 (obr. 216)
Zlomky lebky, volné zuby a zlomky dlouhých končetinových kostí.
Lebka: tenkostěnná, s otevřenými lebečními švy. Dočasná dentice plně mineralizovaná, středně silně obroušená, trvalá dentice ve stadiu mineralizace kořenů.
Postkraniální skelet: stavba gracilní.
Závěr: dítě, infans II (5–6 let)
Kostra 2 (obr. 216)
Mírně poškozená lebka a neúplný mírně poškozený
postkraniální skelet. Zelené zbarvení oxidy mědi na
obou kostech obou předloktí, na zápěstních kůstkách
obou rukou, na krčních obratlích.
Lebka: středně robustní stavby, slabě svalově modelovaná, s otevřenými lebečními švy. Chrup středně silně
obroušen.
Postkraniální skelet: středně robustní, slabě až středně
výrazně svalově modelován.
Metrika: lebka hyperdolichokranní (68,1), orthokranní
(74,3), akrokranní (109,2), eurymetopní (77,7), očnice
mesokonchní (81,1), nos chamaerhinní (53,3). Pravý
femur platymerní (79,3), levý femur platymerní (76,7),
pravá tibie euryknemní (78,6), levá tibie euryknemní
(81,5). Tělesná výška podle B. & B. velká (162,8), podle
Sjøvolda velká (160,4 ± 4,5 cm).
Patologie, variety: sakralizace L5, v chrupu dva kazy
(menší na 37, a zcela destruující korunku na 38), spondylóza na L obratlích, slabá gonartróza.
Závěr: žena, adultus II – maturus I (35–50 let)
Kostra 3 (obr. 216)
Zlomky lebky, zuby a zlomky kostí postkraniálního skeletu. Zelené zbarvení oxidy mědi na pravém humeru,
pravé ulně a pravém radiu.
Lebka: nehodnotitelná, chrup slabě až středně silně obroušen.
Postkraniální skelet: gracilní stavba.
Závěr: spíše žena (vzhledem ke gracilitě kostí), adultus I
Kostra 4 (obr. 216)
Poškozená lebka a velmi fragmentární skelet bez možnosti bližšího hodnocení.
Lebka: gracilní stavba, se středně výrazným reliéfem
svalových úponů a otevřenými lebečními švy. Chrup
silně obroušen.
Postkraniální skelet: gracilní stavba, slabě svalově modelovaný.
Patologie, variety: foramen supratrochleare sin, slabá
spondylartróza na dens axis, dva zubní kazy, tři intravitální ztráty, hypoplázie skloviny.
Závěr: spíše žena, adultus II – maturus I (35–50 let)
325
Antropologická a demografická analýza
318–362
Obr. 216. Mikulovice. Zachovalost koster pohřbů č. 1, 2, 3, 4, 5 a 6. Kresba P. Stránská, grafika M. Ernée. — Fig. 216. Mikulovice. State of preservation of skeletons
in burial nos. 1, 2, 3, 4, 5 and 6. Drawing by P. Stránská, graphic by M. Ernée.
Kostra 5 (obr. 216)
Poškozená lebka a většina mírně poškozených kostí
postkraniálního skeletu.
Lebka: středně robustní, se středně výrazným reliéfem
svalových úponů a otevřenými lebečními švy. Chrup na
předních zubech slabě obroušen, na stoličkách středně
silně.
Postkraniální skelet: střední až robustnější stavby, se
slabým až středně výrazným reliéfem svalových úponů.
Metrika: pravý femur platymerní (79,4), levý femur platymerní (77,1), pravá tibie mesoknemní (69,4), levá tibie
mesoknemní (64,1). Tělesná výška podle B. & B. nadprostřední (169,5 cm), podle Sjøvolda velká (174,3 ± 4,5 cm).
326
Patologie, variety: foramen supratrochleare bilat., hypoplázie skloviny, sečná rána na týlní kosti (perimortální
nebo postmortální), spondylóza na obratlích.
Závěr: muž, adultus I–II (25–40 let)
Kostra 6 (obr. 216)
Zlomečky lebky, volné zuby a drť dlouhých končetinových kostí a žeber.
Lebka: gracilní stavba, plně mineralizovaná dočasná
dentice, mineralizované korunky prvních trvalých stoliček.
Drť kostí postkraniálního skeletu: gracilní stavba.
Závěr: dítě, infans II (2,5–3,5 roku)
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Antropologická a demografická analýza
318–362
Obr. 217. Mikulovice. Zachovalost koster pohřbů č. 7, 8 a 9. Kresba P. Stránská, grafika M. Ernée. — Fig. 217. Mikulovice. State of preservation of skeletons in burial
nos. 7, 8 and 9. Drawing by P. Stránská, graphic by M. Ernée.
Kostra 7 (obr. 217)
Poškozená lebka a většina kostí postkraniálního skeletu. Slabě zelené zbarvení oxidy mědi na pravém úhlu
dolní čelisti a na pravé kosti klínovité a pravém metatarsu.
Lebka: středně robustní stavby, slabě svalově modelovaná, s otevřenými lebečními švy.
Postkraniální skelet: středně robustní, slabě až středně
výrazně svalově modelovaný.
Metrika: lebka hyperdolichokranní (65,5), eurymetopní
(82,9), leptomandibulární (94,4), očnice chamaekonchní
(75,6), nos chamaerhinní (53,1). Femury hyperplatymerní (68,8), levá tibie euryknemní (70,0), pravá tibie
mesoknemní (67,7). Tělesná výška podle B. & B. velká
(162,3 cm), podle Sjøvolda velká (159,7 cm).
Patologie, variety: sutura metopica, dva zubní kazy, hypoplázie skloviny.
Závěr: žena, maturus I (35–50)
Kostra 8 (obr. 217)
Poškozená lebka a většina mírně poškozených kostí
postkraniálního skeletu. Zelené zbarvení oxidy mědi
na lební basi, kostech spánkových, krčních obratlích,
1. a 2. pravém žebru, na pravé lopatce, obou kostech
klíčních, pravém humeru a radiu, na drobných kostech
rukou. Pravděpodobně okus hlodavcem na okraji processus coronoideus na dolní čelisti.
Lebka: středně robustní, s naznačeným reliéfem svalových úponů a otevřenými lebečními švy. Chrup slabě
obroušen.
Postkraniální skelet: gracilní až středně robustní stavba, se slabým reliéfem svalových úponů a plně přirostlými epifýzami (kromě sternálního konce klavikuly).
Metrika: lebka dolichokranní (70,3), orthokranní (73,9),
akrokranní (105,2), eurymetopní (74,1), mesomandibulární (95,0). Levý femur hyperplatymerní (68,9),
pravý femur platymerní (77,7), levá tibie euryknemní
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
(81,5), pravá tibie euryknemní (75,9). Tělesná výška
podle B. & B. velká (160,7 cm), podle Sjøvolda nadprostřední (158,2 cm).
Patologie, variety: foramen supratrochleare bilat., cribra
orbitalia bilat.; periostotické nánosy na žebrech a pravé
klíční kosti; spondylóza krční páteře, spondylartróza,
zánětlivé změny na distálním konci pravého radia.
Závěr: žena, adultus I
Kostra 9 (obr. 217)
Pouze volné zuby a zlomky dlouhých kostí dolních končetin. Několik spálených kůstek, jejichž lokalizace
v rámci hrobu je neznámá – nelze určit, zda náleží pohřbenému jedinci nebo je to příměs.
Jedna dočasná stolička silně obroušená, trvalé zuby ve
stadiu mineralizace kořenů.
Postkraniální skelet: gracilní, bez epifýz.
Patologie, variety: hypoplázie skloviny.
Závěr: dítě, infans III (8–9,5 roku)
Kostra 10 (obr. 218)
Fragmentární lebka a mírně poškozený postkraniální
skelet. Na pravém radiu zelené zbarvení oxidy mědi.
Lebka: kosti středně silnostěnné, s otevřenými lebečními švy, se středně výrazným reliéfem svalových úponů. Chrup slabě až středně silně obroušen.
Postkraniální skelet: středně robustní, slabě až středně
výrazně svalově modelovaný, s přirůstajícími epifýzami.
Metrika: pravý femur platymerní (78,8), levý femur platymerní (78,1), pravá tibie euryknemní (71,8), levá tibie
mesoknemní (66,7). Tělesná výška podle B. & B. střední
(165,8 cm), podle Sjøvolda nadprostřední (169,7 cm).
Patologie, variety: spina bifida ossis sacri, zubní kaz,
stopy po chronickém zánětu na levé kosti pánevní, výrazně kanelovaná tibie sin, mediolaterálně prohnutá.
Závěr: dospívající jedinec, muž, juvenis (17–19 let)
327
Antropologická a demografická analýza
318–362
Obr. 218. Mikulovice. Zachovalost koster pohřbů č. 11a, 11b, 12, 13 a 14. Kresba P. Stránská, grafika M. Ernée. — Fig. 218. Mikulovice. State of preservation of
skeletons in burial nos. 11a, 11b, 12, 13 and 14. Drawing by P. Stránská, graphic by M. Ernée.
Kostra 11a (obr. 218)
Kostra 11b (obr. 218)
Lebka ve větších fragmentech a poškozený neúplný postkraniální skelet. Zelené zbarvení oxidy mědi na několika
žebrech.
Lebka: gracilní stavba, s otevřenými lebečními švy. Prořezaná většina zubů trvalé dentice, kořeny ve stadiu mineralizace.
Postkraniální skelet: gracilní, bez epifýz.
Metrika: tělesná výška podle Oliviera cca 127,5 cm.
Patologie, variety: hypoplázie skloviny na dolních špičácích, cribra orbitalia na stropu pravé očnice.
Závěr: dítě, infans III (8–11 let, zubní věk 10–11 let,
kostní věk cca 8 let)
Poškozená lebka a většina poškozených kostí postkraniálního skeletu.
Lebka: střední až robustní stavby, se synostozovanými,
obliterovanými švy a středně výrazným až výraznějším
reliéfem svalových úponů. Chrup asymetricky obroušen
– na mandibule středně silně, na maxile až ke kořenům.
Postkraniální skelet: robustní stavba, s výraznějším reliéfem svalových úponů.
Metrika: lebka ultradolichokranní (63,4), eurymetopní
(80,8), mesomandibulární (99,0). Pravý femur hyperplatymerní (70,3).
Patologie, variety: atypická abraze zubů horního ob-
328
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Antropologická a demografická analýza
louku (výraznější na vestibulární straně), zub 23 má
u kořene cystu, druhé premoláry a první stoličky intravitálně ztraceny, diastema mezi 11 a 21, parodontitis,
pokročilé degenerativně produktivní změny na páteři –
osteochondróza na šestém a sedmém krčním obratli,
prvním hrudním a bederních obratlích, spondylóza na
krčních a bederních obratlích, spondylartróza (i na dens
axis), slabá omartróza.
Závěr: muž, senilis
Kostra 12 (obr. 218)
Poškozená lebka a mírně poškozený postkraniální skelet. Zelené zbarvení na kosti týlní, na obou kostech
spánkových, na mandibule, na pravé straně maxily, na
všech krčních obratlích, na 1. pravém žebru, na pravé
kosti klíční, lopatce a kosti pažní.
Lebka: středně robustní stavba, slabě svalově modelovaná, se synostozovanými a srůstajícími švy. Chrup
asymetricky středně silně a silně obroušen.
Postkraniální skelet: středně robustní stavba, se středně
výrazným reliéfem svalových úponů.
Metrika: lebka hyperdolichokranní (68,1), eurymetopní
(77,7), leptomandibulární (92,9), očnice mesokonchní
(81,4), nos mesorhinní (47,2). Femury hyperplatymerní
(63,6), levá tibie euryknemní (73,3), pravá tibie euryknemní (70,9). Tělesná výška podle B. & B. velká
(159,3 cm), podle Sjøvolda střední (155,7 cm).
Patologie, variety: atypická asymetrická abraze zubů –
silná abraze až ke kořenům na 11, 15, 16, 23, 24, 25,
26, ostatní zuby spíše středně silně obroušeny, slabá
úsada zubního kamene, zubní cysty u kořenů zubů 22
a 24. Spondylóza II. stupně na bederních a hrudních
obratlích, na křížokyčelním skloubení, omartróza, artróza v loketním kloubu dx.
Závěr: žena, maturus II – senilis
Kostra 13 (obr. 218)
Prakticky nepoškozená lebka a mírně poškozený postkraniální skelet. Zelené zbarvení oxidy mědi na spodině
lebeční, na levé kosti spánkové, na vnitřní straně těla
mandibuly, na krčních obratlích, na pravé kosti klíční,
na levé kosti vřetenní a velmi slabě na levé kosti pánevní.
Lebka: gracilní až středně robustní, s otevřenými švy
a synostozovaným šípovým švem, slabě svalově modelovaná. Chrup slabě obroušen.
Postkraniální skelet: gracilní, s epifýzami v různém
stupni srůstu.
Patologie, variety: sutura metopica, pravděpodobně dva
drobné kazy na dolních třetích stoličkách, spina bifida
totalis na křížové kosti.
Závěr: dospívající jedinec, žena, juvenis (18–20 let)
Kostra 14 (obr. 218)
Poškozená lebka a poškozený postkraniální skelet. Zelené zbarvení oxidy mědi na obou bradavkových výběžcích, na levé straně base lební, na pravém rameni dolní
čelisti, na atlasu, axisu a třetím krčním obratli, na
pravé kosti klíční a pravé lopatce.
Lebka: středně robustní, se slabým až středně výrazným reliéfem svalových úponů a synostozovanými lebečními švy.
Postkraniální skelet: středně robustní, se středně až výrazně vyvinutým reliéfem svalových úponů.
Metrika: lebka hyperdolichokranní (66,7?), eurymetopní
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
318–362
(77,7), leptomandibulární (86,1). Očnice hypsikonchní
(86,5), nos chamaerhinní (52,2). Pravý femur platymerní (83,3), pravá tibie mesoknemní (64,5). Tělesná
výška podle B. & B. velká (160,5 cm), podle Sjøvolda
nadprostřední (156,9 cm).
Patologie, variety: 9 intravitálních ztrát, horní zuby
a dolní řezáky obroušeny až ke kořeni (mutilace nebo
abraze v důsledku opakované pracovní činnosti?), osteochondróza na šestém a sedmém krčním obratli,
spondylóza II.–III. stupně na hrudních obratlích, slabá
coxartróza, omartróza dx, artróza v loketním kloubu dx.
Závěr: žena, maturus II – senilis (nad 50 let)
Kostra 15 (obr. 219)
Pouze mandibula a část kostí postkraniálního skeletu.
Kosti tvoří neanatomicky uložený shluk.
Postkraniální skelet: kosti středně robustní stavby, se
středně výrazným reliéfem svalových úponů.
Metrika: pravý femur hyperplatymerní (71,8), levá tibie
mesoknemní (69,7). Tělesná výška podle B. & B. velká
(161,1 cm), podle Sjøvolda velká (159,9 ± 4,5 cm).
Patologie, variety: spondylartróza na dens axis, spondylóza
II.–III. stupně na bederních obratlích, slabá coxartróza.
Závěr: žena, maturus II – senilis (nad 50 let)
Kostra 16 (obr. 219)
Většina kostí lebky ve fragmentech a mírně poškozený
postkraniální skelet. Zelené zbarvení oxidy mědi na
pravé kosti temenní, na obou kostech obou předloktí,
na několika kostech zápěstních, slabě na diafýze pravé
kosti pažní a na levé kosti stehenní.
Lebka: gracilní stavba, slabě svalově modelovaná, lebeční švy otevřené. Chrup slabě obroušen.
Postkraniální skelet: gracilní až středně robustní stavby, se slabým až středně výrazným reliéfem svalových
úponů a přirostlými epifýzami, kromě přirůstajícího
lemu na crista iliaca.
Metrika: femury platymerní (75,9), pravá tibie mesoknemní (65,6), levá tibie mesoknemní (63,6). Tělesná
výška podle B. & B. velká (164,4 cm), podle Sjøvolda
velká (163,9 cm).
Patologie, variety: foramen supratrochleare bilat., hypodontie pravého druhého dolního řezáku, parodontitis.
Závěr: žena, adultus I
Kostra 17 (obr. 219)
Fragmenty lebky a některé dlouhé kosti horních a dolních končetin. Zelené zbarvení oxidy mědi na pravé
kosti pažní a na levé kosti loketní a vřetenní.
Zlomky lebky tenkostěnné, chrup slabě obroušen, plně
prořezaná trvalá dentice, prořezávající třetí stoličky.
Dlouhé končetinové kosti gracilní stavby.
Patologie, variety: hypoplázie skloviny.
Závěr: dospívající jedinec, juvenis (infans III?), (14–16
let)
Kostra 18 (obr. 220)
Poškozená lebka a část postkraniálního skeletu, především dlouhých končetinových kostí.
Lebka: středně robustní stavby, s otevřenými lebečními
švy. Chrup slabě obroušen.
Postkraniální skelet středně robustní stavby, slabě svalově modelovaný, s epifýzami srůstajícími.
329
Antropologická a demografická analýza
318–362
Obr. 219. Mikulovice. Zachovalost koster pohřbů č. 15, 16 a 17. Kresba P. Stránská, grafika M. Ernée. — Fig. 219. Mikulovice. State of preservation of skeletons in
burial nos. 15, 16 and 17. Drawing by P. Stránská, graphic by M. Ernée.
Patologie, variety: hypoplázie skloviny.
Závěr: dospívající jedinec (spíše muž – dle mandibuly
a robustnějšího skeletu), juvenis (17–19 let)
Kostra 19 (obr. 220)
Fragmentární lebka a poškozený, neúplný postkraniální
skelet.
Lebeční kosti tenkostěnné, gracilní, s otevřenými lebečními švy. Plně prořezaná dočasná dentice, zuby v závěrečném stadiu mineralizace kořenů. Založeny korunky
trvalých prvních stoliček.
Postkraniální skelet: gracilní, bez epifýz.
Závěr: dítě, infans II (2,5–3,5 roku)
Kostra 20 (obr. 220)
Poškozená lebka a neúplný poškozený postkraniální
skelet. Zelené zbarvení oxidy mědi na spodině lebeční,
na pravém rameni mandibuly, na krčních obratlích, na
pravé kosti klíční, na obou kostech pažních.
Lebka: gracilní až středně robustní, slabě svalově modelovaná, se synostozovanými lebečními švy. Chrup
velmi silně, až ke kořenům obroušen.
Postkraniální skelet: gracilní až středně robustní, se
slabým až středně výrazným reliéfem svalových úponů.
Metrika: lebka hyperdolichokranní (69,8). Pravý femur
hyperplatymerní (60,6), levý femur hyperplatymerní
(58,8). Tělesná výška podle délky humeru podle B. & B.
velká (164,3 cm), podle Sjøvolda velká (162,6 ± 4,5 cm).
Patologie, variety: foramen supratrochleare bilat., sedm
intravitálních ztrát, dvě kořenové cysty, spondylóza II.
stupně na bederních obratlích, počínající coxartróza.
Závěr: žena, maturus II – senilis (nad 50 let)
lebečními švy. Chrup asymetricky středně silně a silně,
na některých zubech až ke kořenům obroušen.
Postkraniální skelet: spíše robustní stavby, slabě až
středně výrazně svalově modelovaný.
Metrika: lebka ultradolichokranní (64,6), eurymetopní
(78,1), mesomandibulární (98,0). Pravý femur hyperplatymerní (67,6), levý femur hyperplatymerní (72,2),
pravá tibie platyknemní (56,4), levá tibie platyknemní
(58,9). Tělesná výška podle B. & B. velká (170,7 cm),
podle Sjøvolda velká (174,0 ± 4,5 cm).
Patologie, variety: cribra orbitalia sin, jeden zubní kaz,
šest intravitálních ztrát, chrup asymetricky obroušen
zřejmě v důsledku opakované pracovní či habituální
činnosti – oba horní druhé premoláry silněji obroušeny,
horní pravá první stolička intravitálně ztracena, levá
první stolička obroušena až ke kořeni s obnaženou dřeňovou dutinou, osteochondróza na krčních a bederních
obratlích a na prvním křížovém, spondylóza II. stupně
na bederních obratlích, slabá omartróza sin.
Závěr: muž, maturus II – senilis (nad 50 let)
Příměs: palcový metatarsus jiného dospělého jedince
Kostra 22 (obr. 220)
Lebka ve zlomcích a neúplný postkraniální skelet.
Lebka: gracilní, s otevřenými lebečními švy. Prořezávající trvalá dentice.
Postkraniální skelet: gracilní, s volnými epifýzami.
Metrika: tělesná výška podle Oliviera cca 120 cm.
Patologie, variety: cribra orbitalia dx, hyperostosis porotica na temenních kostech.
Závěr: dítě, infans II–III (5–7 let)
Příměs: premolár – pravděpodobně ovce/koza
Kostra 21 (obr. 220)
Poškozená lebka a mírně poškozený postkraniální skelet.
Lebka: středně robustní, se středně výrazným reliéfem
svalových úponů a synostozovanými a obliterovanými
330
Kostra 23 (obr. 220)
Poškozená lebka i postkraniální skelet. Zelené zbarvení
oxidy mědi na krčních obratlích a na dolní čelisti.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Antropologická a demografická analýza
318–362
Obr. 220. Mikulovice. Zachovalost koster pohřbů č. 18, 19, 20, 21, 22 a 23. Kresba P. Stránská, grafika M. Ernée. — Fig. 220. Mikulovice. State of preservation
of skeletons in burial nos. 18, 19, 20, 21, 22 and 23. Drawing by P. Stránská, graphic by M. Ernée.
Lebka: gracilní až středně robustní stavby, s obliterovanými lebečními švy a otevřeným švem lambdovým
a naznačeným svalovým reliéfem. Chrup středně, na
horní čelisti silně obroušen.
Postkraniální skelet: středně robustní, se středně výrazným reliéfem svalových úponů.
Metrika: lebka hyperdolichokranní (66,7). Pravý femur
hyperplatymerní (72,7), levý femur platymerní (75,8),
levá tibie mesoknemní (68,8).
Patologie, variety: diastemy mezi horními řezáky, mírně
redukovaná velikost obou horních druhých řezáků, hypoplázie skloviny.
Závěr: spíše žena, maturus I–II (40–55 let)
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Kostra 24 (obr. 221)
Fragmentární lebka a zlomky některých dlouhých končetinových kostí.
Lebka: tenkostěnná, gracilní, lebeční švy otevřené. Plně
prořezaná dočasná dentice, trvalá dentice v počátečním
stadiu mineralizace kořenů.
Postkraniální skelet: gracilní.
Závěr: dítě, infans II (4–5 let)
Kostra 25 (obr. 221)
Poškozené cranium a neúplný postkraniální skelet. Kosti
trupu rozházeny.
Lebka tenkostěnná, prořezávající trvalá dentice.
331
Antropologická a demografická analýza
318–362
Obr. 221. Mikulovice. Zachovalost koster pohřbů č. 24, 25 a 26. Kresba P. Stránská, grafika M. Ernée. — Fig. 221. Mikulovice. State of preservation of skeletons in
burial nos. 24, 25 and 26. Drawing by P. Stránská, graphic by M. Ernée.
Postkraniální skelet gracilní, bez epifýz.
Metrika: tělesná výška podle Oliviera cca 120 cm.
Závěr: dítě, infans II–III (5–7 let)
Plně mineralizovaná dočasná dentice, trvalé zuby ve
stadiu mineralizace korunek.
Závěr: dítě, infans II (4–5 let)
Kostra 26 (obr. 221)
Kostra 28a (obr. 222)
Poškozená lebka a poškozený postkraniální skelet. Slabě zelené zbarvení na pravé temenní kosti.
Lebka: gracilnější stavby, s výrazným reliéfem svalových
úponů a otevřenými lebečními švy. Chrup středně silně
i silně obroušen.
Postkraniální skelet: středně robustní, se středně výrazným reliéfem svalových úponů a plně přirostlými epifýzami.
Metrika: lebka ultradolichokranní (60,2), eurymetopní
(70,7), eurymandibulární (107,4). Levý femur platymerní (77,4), pravý femur platymerní (75,0). Tělesná
výška podle B. & B. velká (170,2 cm), podle Sjøvolda
velká (170,5 cm) (dlouhé ruce, krátké nohy).
Patologie, variety: redukce velikosti horního levého druhého premoláru, úsada zubního kamene, pravděpodobně poúrazový srůst pravé kosti klíční a manubrium
sterni – kost klíční výrazně zkrácena, na levé kosti klíční výrazné svalové inzerce. Pravděpodobně poúrazový
srůst kosti křížové a levé kosti pánevní v oblasti facies
auricularis, změny na levé kosti kyčelní (část chybí). Patologické změny na kosti křížové a spondylóza pravděpodobně na bederních obratlích – oblast je celá poškozená, takže patologický stav nelze hodnotit komplexně.
Coxartróza sin, spondylóza II. stupně na krčních obratlích.
Závěr: neurčitelný jedinec, spíše muž, maturus II – senilis (věk je obtížné odhadnout vzhledem k patologickým
nálezům)
Fragmentární lebka, zlomek pánve a některé dlouhé
končetinové kosti. Zelené zbarvení oxidy mědi na levé
ulně a radiu, pravém humeru a na levém femuru.
Lebka: gracilní, s otevřenými lebečními švy. Chrup ve
stavu výměny.
Postkraniální skelet: gracilní, s volnými epifýzami.
Patologie, variety: hypoplázie skloviny na horních řezácích.
Závěr: dítě, infans III (9–11 let)
Kostra 27 (obr. 222)
Volné zuby, pravděpodobně zlomek tibie a neurčitelná drť.
332
Kostra 28b (obr. 222)
Fragmentární lebka, zlomky kostí trupu a dlouhých
končetinových kostí. Zelené zbarvení oxidy mědi na
korunkách dvou zubů (62 a 36) a na zlomku mandibuly.
Lebeční kosti tenkostěnné, s otevřenými lebečními švy.
Chrup v počátečním stadiu výměny.
Postkraniální skelet gracilní, bez epifýz.
Metrika: humerus 160 mm.
Patologie, variety: hypoplázie skloviny.
Závěr: dítě, infans III (6–7 let)
Kostra 28c (obr. 222)
Poškozená lebka a neúplný poškozený postkraniální
skelet. Zelené zbarvení oxidy mědi na kořenech zubů.
Lebka: středně robustní, s výraznějším reliéfem svalových úponů a otevřenými lebečními švy. Chrup slabě až
středně silně obroušen.
Postkraniální skelet: střední až robustní stavby, se
středně výrazným reliéfem svalových úponů a plně přirostlými epifýzami.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Antropologická a demografická analýza
318–362
Obr. 222. Mikulovice. Zachovalost koster pohřbů č. 27, 28a, 28b, 28c, 29 a 30. Kresba P. Stránská, grafika M. Ernée. — Fig. 222. Mikulovice. State of preservation
of skeletons in burial nos. 27, 28a, 28b, 28c, 29 and 30. Drawing by P. Stránská, graphic by M. Ernée.
Metrika: mozkovna ultradolichokranní (63,7), eurymetopní (78,5). Levý femur hyperplatymerní (64,7), pravý
femur hyperplatymerní (72,7).
Závěr: muž, adultus II (30–45 let)
Metrika: pravý femur platymerní (76,7), levá tibie euryknemní (75,8).
Patologie, variety: foramen supratrochleare sin, jedna
intravitální ztráta.
Závěr: žena, maturus II+ (nad 50 let)
Kostra 29 (obr. 222)
Fragmentární lebka, zlomek pánve, několik zlomků
kostí trupu a zlomky dlouhých končetinových kostí.
Lebka: gracilní až středně robustní, s obliterovanými lebečními švy. Chrup velmi silně, miskovitě (na maxile)
obroušen.
Postkraniální skelet: gracilní až středně robustní stavby, slabě až středně výrazně svalově modelovaný.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Kostra 30 (obr. 222)
Poškozená lebka i postkraniální skelet.
Lebka: gracilní stavby, se slabým reliéfem svalových
úponů a otevřenými a srůstajícími lebečními švy. Chrup
středně silně obroušen.
Postkraniální skelet: gracilní, slabě až středně výrazně
svalově modelovaný.
333
Antropologická a demografická analýza
318–362
Obr. 223. Mikulovice. Zachovalost koster pohřbů č. 31, 32 a 33. Kresba P. Stránská, grafika M. Ernée. — Fig. 223. Mikulovice. State of preservation of skeletons
in burial nos. 31, 32 and 33. Drawing by P. Stránská, graphic by M. Ernée.
Metrika: lebka hyperdolichokranní (65,4), eurymetopní
(75,2), leptomandibulární (94,6). Pravý femur hyperplatymerní (68,9), levý femur hyperplatymerní (65,5),
pravá tibie euryknemní (74,1), levá tibie euryknemní (70,4). Tělesná výška podle B. & B. nadprostřední
(158,8 cm), podle Sjøvolda podprostřední (152,6 cm).
Patologie, variety: hypoplázie skloviny, lumbalizace S1,
počínající coxartróza dx.
Závěr: žena, adultus II – maturus I (35–50 let)
Příměs: v zásypu zlomky lebky jiného dospělého jedince
Kostra 31 (obr. 223)
Zlomky lebky, volné zuby a zlomky dlouhých kostí dolních končetin.
Lebeční kosti tenkostěnné, s otevřenými lebečními švy.
Trvalá dentice ve stadiu mineralizace kořenů. Zachované ještě korunky dočasných prvních stoliček.
Zlomky dlouhých kostí gracilní.
Závěr: dítě, infans III (8–10 let)
Kostra 32 (obr. 223)
Poškozená lebka a většina kostí postkraniálního skeletu. Zelené zbarvení oxidy mědi na zápěstních kůstkách pravé ruky a na zlomku žebra.
Lebka: středně robustní, slabě až středně výrazně svalově modelovaná, s otevřenými lebečními švy. Chrup
středně silně obroušen.
Postkraniální skelet: středně robustní, slabě, na kostech pažních výrazně svalově modelovaný.
Metrika: lebka hyperdolichokranní (68,8), hypsikranní
(80,6), akrokranní (117,2), eurymetopní (70,3), mesomandibulární (102,2). Pravý femur hyperplatymerní
(66,7), levý femur hyperplatymerní (73,3), pravá tibie
euryknemní (75,9), levá tibie euryknemní (76,7). Tělesná výška podle B. & B. velká (161,4 cm), podle
Sjøvolda nadprostřední (158 ± 4,5 cm).
334
Patologie, variety: dvě intravitální ztráty, hypoplázie skloviny, cribra orbitalia sin., slabá spondylóza II. stupně na
dvanáctém hrudním obratli, Schmorlovy uzly na hrudních a bederních obratlích, coxartróza bilat.
Závěr: žena, adultus II (30–40 let)
Kostra 33 (obr. 223)
Poškozená lebka a většina poškozených kostí postkraniálního skeletu.
Lebka: středně robustní, s výraznějším reliéfem svalových úponů a otevřenými a srůstajícími lebečními švy.
Chrup velmi silně obroušen, s velmi silnou úsadou zubního kamene.
Postkraniální skelet: gracilní až středně robustní, s mohutným reliéfem svalových úponů.
Metrika: lebka dolichokranní (70,4), eurymetopní (74,0),
leptomandibulární (78,4). Pravý femur hyperplatymerní
(67,6), levý femur hyperplatymerní (64,7), pravá tibie
euryknemní (78,6). Tělesná výška podle B. & B. nadprostřední (158,3 cm), podle Sjøvolda podprostřední
(150,7 ± 4,5 cm).
Patologie, variety: trochanter tertius sin, dva zubní kazy, osm intravitálních ztrát, silná úsada zubního kamene, parodontitis, hypoplázie skloviny, cribra orbitalia
kribrotického typu na stropu obou očnic, Schmorlovy
uzly na dvanáctém hrudním a prvním bederním obratli,
spondylóza II. a III. stupně na krčních a bederních obratlích, coxartróza bilat., omartróza.
Závěr: žena, maturus II – senilis (nad 55 let)
Kostra 34 (obr. 224)
Poškozená lebka a většina kostí postkraniálního skeletu.
Lebka: střední až robustnější, s naznačeným reliéfem
svalových úponů a otevřenými lebečními švy. Chrup
středně silně obroušen.
Postkraniální skelet: střední až robustní, slabě svalově
modelovaný.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Antropologická a demografická analýza
318–362
Obr. 224. Mikulovice. Zachovalost koster pohřbů č. 34, 35, 36, 37, 38 a 39. Kresba P. Stránská, grafika M. Ernée. — Fig. 224. Mikulovice. State of preservation
of skeletons in burial nos. 34, 35, 36, 37, 38 and 39. Drawing by P. Stránská, graphic by M. Ernée.
Metrika: lebka mesomandibulární (98,9), očnice mesokonchní (81,1), nos leptorhinní (44,9). Pravý femur platymerní (78,8), levý femur platymerní (76,5), pravá tibie
euryknemní (81,3), levá tibie euryknemní (78,8). Tělesná výška podle B. & B. nadprostřední (168,8 cm),
podle Sjøvolda velká (170,9 ± 4,5 cm).
Patologie, variety: foramen supratrochleare sin, hypoplázie skloviny, slabá coxartróza dx.
Závěr: muž, adultus II
Kostra 35 (obr. 224)
Fragmentární lebka a poškozený postkraniální skelet.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Lebeční kosti středně robustní, slabě svalově modelované, se srůstajícími a otevřenými lebečními švy. Chrup
slabě obroušen.
Postkraniální skelet: gracilní až středně robustní, slabě
svalově modelovaný.
Metrika: levý femur hyperplatymerní (66,7), pravý femur
hyperplatymerní (67,6). Tělesná výška podle délky humeru podle B. & B. velká (163,2 cm), podle Sjøvolda
velká (160,4 ± 4,5 cm).
Patologie, variety: hypoplázie skloviny, periostitida na
fragmentu žebra.
Závěr: žena, adultus I
335
Antropologická a demografická analýza
318–362
Obr. 225. Mikulovice. Zachovalost koster pohřbů č. 40, 41 a 42. Kresba P. Stránská, grafika M. Ernée. — Fig. 225. Mikulovice. State of preservation of skeletons
in burial nos. 40, 41 and 42. Drawing by P. Stránská, graphic by M. Ernée.
Kostra 36 (obr. 224)
Kostra 39 (obr. 224)
Zlomky lebky a postkraniálního skeletu.
Lebka: středně robustní stavby, s otevřenými lebečními
švy. Chrup středně silně obroušen.
Postkraniální skelet středně robustní, se slabým až
středním reliéfem svalových úponů.
Metrika: tělesná výška podle délky humeru podle B. & B.
velká (162,0 cm), podle Sjøvolda nadprostřední (157,6 cm).
Patologie, variety: foramen supratrochleare sin, cribra
orbitalia sin.
Závěr: spíše žena, adultus II – maturus I (30–45 let)
Příměs: horní pravá M2 nedospělého jedince (infans III)
Poškozená lebka a několik kostí postkraniálního skeletu.
Lebka: gracilní, tenkostěnná. Plně prořezaná dočasná
dentice, prořezávající trvalé první stoličky.
Postkraniální skelet: gracilní, bez epifýz.
Patologie, variety: slabá cribra orbitalia sin.
Závěr: dítě, infans II (4–5 let)
Kostra 37 (obr. 224)
Zlomky lebky, volné zuby a zlomky dlouhých kostí dolních končetin.
Lebeční zlomky gracilní, tenkostěnné, plně mineralizovaná dočasná dentice, trvalé stoličky v počátečním stadiu mineralizace kořenů.
Postkraniální skelet: gracilní.
Závěr: dítě, infans II (4–5 let)
Kostra 40 (obr. 225)
Poškozená lebka, drť kostí trupu a zlomky dlouhých
končetinových kostí.
Lebka: středně robustní stavby, se slabým reliéfem svalových úponů a otevřenými lebečními švy. Chrup středně
silně, na jedné stoličce až ke kořeni obroušen.
Postkraniální skelet: gracilní, slabě svalově modelovaný.
Metrika: pravý femur hyperplatymerní (64,7), levý femur
hyperplatymerní (61,8).
Patologie, variety: dvě intravitální ztráty a pravděpodobně jeden kaz zcela destruující korunku, hypoplázie
skloviny.
Závěr: neurčitelný jedinec (snad spíše žena? – gracilita
skeletu), adultus II – maturus I (35–50 let)
Kostra 38 (obr. 224)
Kostra 41 (obr. 225)
Poškozená lebka i postkraniální skelet.
Lebka: středně robustní, slabě svalově modelovaná,
s otevřenými lebečními švy. Chrup slabě, na stoličkách
silněji obroušen.
Postkraniální skelet: robustní stavby, svalový reliéf
nelze hodnotit.
Metrika: lebka mesokranní (76,5). Pravý femur platymerní (79,4), levý femur hyperplatymerní (74,3).
Patologie, variety: slabá úsada zubního kamene, slabá
cribra orbitalia na stropu levé očnice.
Závěr: muž, adultus I–II (25–35 let)
Poškozená lebka a většina částečně poškozených kostí
postkraniálního skeletu. Zelené zbarvení oxidy mědi na
dvou žebrech.
Lebka: středně robustní stavby, s výrazným reliéfem
svalových úponů a otevřenými a srůstajícími lebečními
švy. Chrup středně silně a silně obroušen.
Postkraniální skelet: robustní stavby, se středně výrazným až mohutným reliéfem svalových úponů a plně přirostlými epifýzami.
Metrika: lebka eurymandibulární (113,2). Pravý femur
hyperplatymerní (72,2), levý femur hyperplatymerní
336
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Antropologická a demografická analýza
(69,4), pravá tibie platyknemní (60,5). Tělesná výška
podle B. & B. nadprostřední (168,0 cm), podle Sjøvolda
velká (170,8 cm).
Patologie, variety: asymetrická abraze zubů – silnější na
horní čelisti na levé straně v úseku I1–P2, zřejmě důsledek habituálního žvýkání, diastema mezi 23 a 24,
slabá úsada zubního kamene, ossiculum lambdae,
slabá spondylóza II. stupně na hrudních a bederních
obratlích.
Závěr: muž, maturus I /– maturus II/ (40–55 let)
Kostra 42 (obr. 225)
Poškozená lebka a většina kostí postkraniálního skeletu. Slabě zelené zbarvení oxidy mědi na obou kostech
levého předloktí.
Lebka: gracilní, s otevřenými lebečními švy. Prořezávající trvalá dentice.
Kosti postkraniálního skeletu gracilní, s volnými epifýzami.
Metrika: tělesná výška podle Oliviera cca 125,7 cm.
Patologie, variety: na horních trvalých řezácích hypoplázie skloviny, cribra orbitalia sin.
Závěr: dítě, infans III (6,5–7,5 r.)
Kostra 43 (obr. 226)
Lebka ve zlomcích a poškozený postkraniální skelet.
Lebka: středně robustní, výrazně svalově modelovaná,
s otevřenými lebečními švy. Chrup slabě až středně silně
obroušen, perzistující dočasné zuby silně obroušeny.
Postkraniální skelet: robustní stavby, se středně výrazným reliéfem svalových úponů a plně přirostlými epifýzami.
Metrika: pravý femur platymerní (78,8), levý femur platymerní (75,0).
Patologie, variety: anomálie chrupu – perzistence dočasných zubů (65, 73, 83, 85), hypodontie 13, 23, 32, 35,
45, šikmé prořezávání horního premoláru, prořezávající
pravý horní špičák, hypoplázie skloviny.
Závěr: muž, adultus I
Kostra 44 (obr. 226)
Poškozená lebka a většina částečně poškozených kostí
postkraniálního skeletu. Zelené zbarvení oxidy mědi na
týlní kosti a na pravém rameni mandibuly.
Lebka: středně robustní stavby, s otevřenými lebečními
švy a synostozovanou částí šípového švu, naznačený reliéf svalových úponů. Zuby z větší části intravitálně ztraceny, zbývající zuby středně silně obroušeny.
Postkraniální skelet: středně robustní stavby, se středně výrazným, na kostech pažních mohutným svalovým
reliéfem.
Metrika: lebka hyperdolichokranní (69,9), eurymetopní
(77,0), mesomandibulární (99,0). Levý femur platymerní
(78,1), pravý femur platymerní (75,0), pravá tibie mesoknemní (66,7), levá tibie platyknemní (60,0). Tělesná
výška B. & B. velká (160,9 cm), podle Sjøvolda velká
(159,4 ± 4,5 cm).
Patologie, variety: 16 intravitálních ztrát, osteochondróza na krčních a bederních obratlích, spondylóza
III. stupně na hrudních a bederních obratlích, omartróza
bilat., artrotické změny v pravém loketním kloubu, coxartróza, zhojená zlomenina levé kosti loketní.
Závěr: žena, senilis (nad 60 let)
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
318–362
Kostra 45 (obr. 226)
Zlomky lebky, volné zuby a drť dlouhých kostí dolních
končetin.
Plně mineralizovaná dočasná dentice, trvalá dentice
v počáteční fázi mineralizace kořenů (M1, I).
Závěr: dítě, infans II (3–4,5 let)
Kostra 46 (obr. 226)
Drobné zlomky lebky, několik volných zubů (dočasná
horní stolička a 6 trvalých zubů), drť kostí horních končetin, fragmenty dlouhých kostí dolních končetin.
Trvalé zuby ve stadiu mineralizace kořenů.
Zlomky dlouhých kostí gracilní stavby.
Závěr: dítě, infans III (8–10 let)
Kostra 47 (obr. 226)
Fragmenty lebky, volné zuby a poškozený neúplný postkraniální skelet. Slabě zelené zbarvení na diafýze pravé
kosti loketní.
Zlomky lebky gracilní stavby, chrup středně a silně obroušen.
Postkraniální skelet: střední až gracilnější stavby, se
slabým až středně výrazným reliéfem svalových úponů.
Metrika: pravý femur hyperplatymerní (63,6), levý femur
hyperplatymerní (68,8), levá tibie euryknemní (75,8). Tělesná výška podle B. & B. velká (165,8 cm), podle Sjøvolda
velká (167,8 cm).
Závěr: žena, maturus I–II
Kostra 48 (obr. 226)
Fragmenty lebky, zlomky kostí trupu a některé dlouhé
končetinové kosti.
Lebka: gracilní, tenkostěnná. Plně prořezaná dočasná
dentice, trvalé první stoličky těsně před prořezáním.
Postkraniální skelet: gracilní, bez epifýz.
Metricky: tělesná výška podle Oliviera ca 113 cm.
Patologie, variety: cribra orbitalia na stropu pravé očnice.
Závěr: dítě, infans II (5–6 let)
Kostra 49 (obr. 227)
Poškozená lebka a postkraniální skelet.
Lebka: robustní stavby, se středně výrazným reliéfem
svalových úponů a synostozovanými i srůstajícími lebečními švy. Chrup středně silně obroušen, úsada zubního kamene.
Postkraniální skelet: robustní stavby, s nepříliš výrazným reliéfem svalových úponů.
Metrika: pravý femur hyperplatymerní (66,7), levý femur
hyperplatymerní (69,4), pravá tibie euryknemní (80,6),
levá tibie euryknemní (74,3). Tělesná výška podle B. & B.
velká (174,2 cm), podle Sjøvolda velká (177,6 cm).
Patologie, variety: crista supinatoria bilat., hypoplázie
skloviny, zhojená zlomenina levé kosti klíční, pravděpodobně zhojená zlomenina prstového článku proximální
řady ruky, patologické změny na sakroiliakálním skloubení sin.
Závěr: muž, adultus II
Kostra 50 (obr. 227)
Poškozená lebka a poškozený neúplný postkraniální
skelet, z kostí trupu pouze drť.
337
Antropologická a demografická analýza
318–362
Obr. 226. Mikulovice. Zachovalost koster pohřbů č. 43, 44, 45, 46, 47 a 48. Kresba P. Stránská, grafika M. Ernée. — Fig. 226. Mikulovice. State of preservation
of skeletons in burial nos. 43, 44, 45, 46, 47 and 48. Drawing by P. Stránská, graphic by M. Ernée.
Lebka: gracilní, s otevřenými lebečními švy, slabě svalově
modelovaná. Chrup slabě až středně silně obroušen.
Postkraniální skelet: gracilní, slabě až středně výrazně
svalově modelovaný.
Metrika: oba femury hyperplatymerní (67,9).
Závěr: žena, adultus I (20–35 let)
Kostra 51 (obr. 227)
Fragmenty lebky a postkraniálního skeletu. Zelené zbarvení mědi na zlomku dlouhé kosti (pravděpodobně humerus dx).
Lebka: gracilní, s otevřenými lebečními švy, prořezávající trvalá dentice.
338
Postkraniální skelet: gracilní, bez epifýz.
Patologie, variety: periostitida na levém femuru.
Závěr: dítě, infans II (4–5 let)
Kostra 52 (obr. 228)
Fragmentární lebka a mírně poškozený postkraniální
skelet.
Lebeční kosti poměrně tenkostěnné, naznačený svalový
reliéf, lebeční švy otevřené. Chrup slabě a středně silně
obroušen.
Postkraniální skelet: robustní stavby (horní končetiny
nepříliš robustní, ale výrazně svalově modelované),
s mohutným reliéfem svalových úponů. Femury výrazně
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Antropologická a demografická analýza
318–362
Obr. 227. Mikulovice. Zachovalost koster pohřbů č. 49, 50 a 51. Kresba P. Stránská, grafika M. Ernée. — Fig. 227. Mikulovice. State of preservation of skeletons
in burial nos. 49, 50 and 51. Drawing by P. Stránská, graphic by M. Ernée.
anteroposteriorně prohnuty, tibie prohnuty mediolaterálně.
Metrika: lebka mesomandibulární (103,9). Pravý femur
platymerní (75,8), levý femur platymerní (81,8), pravá
tibie platyknemní (60,6), levá tibie mesoknemní (63,6).
Tělesná výška podle B. & B. střední (166,3 cm), podle
Sjøvolda střední (166,9 ± 4,5 cm).
Závěr: muž, adultus I
Kostra 53 (obr. 228)
Fragmenty lebky, volné zuby a zlomky dlouhých končetinových kostí.
Zlomky lebky tenkostěnné, s otevřenými lebečními švy.
Chrup ve stavu výměny.
Kosti postkraniálního skeletu gracilní.
Patologie, variety: cribra orbitalia sin.
Závěr: dítě, infans III (8–9 let)
Kostra 54 (obr. 228)
Poškozená lebka a prakticky nepoškozený postkraniální
skelet.
Lebka: středně robustní stavby, s naznačeným reliéfem
svalových úponů a otevřenými lebečními švy. Chrup
středně silně obroušen, se slabou úsadou zubního kamene.
Postkraniální skelet: středně robustní až robustní
stavby, se slabým až středně výrazným reliéfem svalových úponů a plně přirostlými epifýzami.
Metrika: lebka hyperdolichokranní (67,3), eurymetopní
(75,7), mesomandibulární (99,0). Levý femur hyperplatymerní (72,9), pravý femur hyperplatymerní (74,3),
pravá tibie mesoknemní (69,7), levá tibie euryknemní
(71,9). Tělesná výška podle B. & B. nadprostřední
(167,4 cm), podle Sjøvolda střední (166,7 ± 4,5 cm).
Patologie, variety: cribra orbitalia porotická bilat., ponticulus atlantis posterior (foramen arcuale), osteofyt na
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
třetím bederním obratli, patologický nález na sakroiliakálním skloubení
Závěr: muž, adultus II – maturus I (30–45 let)
Kostra 55 (obr. 228)
Fragmentární lebka a mírně poškozený postkraniální
skelet. Slabě zelené zbarvení na kostech lebky, obratlích
C1-C6, na několika žebrech, na pravé kosti klíční, lopatce, kosti pažní a na drobných kostech rukou.
Lebka: gracilní stavby, slabě svalově modelovaná, s otevřenými lebečními švy. Chrup slabě obroušen.
Postkraniální skelet: gracilní stavby, se slabým reliéfem
svalových úponů a epifýzami většinou přirostlými (až na
okraje kostí pánevních a laterální konec kostí klíčních
a přirůstající epifýzy na obratlových tělech).
Metrika: levý femur hyperplatymerní (73,3), pravý
femur hyperplatymerní (67,7), levá tibie euryknemní
(74,1), pravá tibie euryknemní (71,4). Tělesná výška
podle B. & B. velká (160,7 cm), podle Sjøvolda velká
(160,7 cm).
Patologie, variety: foramen supratrochleare bilat., sutura metopica, hyperdontie (nadbytečný horní řezák),
pravý I1 posunut vestibulárně.
Závěr: žena, juvenis – adultus I (okolo 20 let)
Kostra 56 (obr. 228)
Poškozená lebka a poškozený postkraniální skelet.
Lebka: gracilní až středně robustní, se středně výrazným reliéfem svalových úponů a otevřenými i synostozovanými lebečními švy. Chrup silně, na některých zubech až ke kořenům obroušen.
Postkraniální skelet: středně robustní, se středně mohutným reliéfem svalových úponů.
Metrika: lebka ultradolichokranní (64,6), eurymetopní
(75,4). Pravý femur platymerní (80,0), levý femur platymerní (77,4), pravá tibie euryknemní (74,2), levá tibie
339
Antropologická a demografická analýza
318–362
Obr. 228. Mikulovice. Zachovalost koster pohřbů č. 52, 53, 54, 55, 56 a 57. Kresba P. Stránská, grafika M. Ernée. — Fig. 228. Mikulovice. State of preservation of
skeletons in burial nos. 52, 53, 54, 55, 56 and 57. Drawing by P. Stránská, graphic by M. Ernée.
euryknemní (72,7). Tělesná výška podle B. & B. střední (164,6 cm), podle Sjøvolda podprostřední (163,8
± 4,5 cm).
Patologie, variety: tři zubní kazy, tři intravitální ztráty,
osteofyt na dens axis, omartróza sin, coxartróza, slabé artrotické změny v loketních kloubech, spondylóza
III. stupně na hrudním obratli, II. stupně na prvním
křížovém obratli, spondylartróza na krčních obratlích.
Závěr: muž (?), maturus II – senilis (nad 50 let)
Kostra 57 (obr. 228)
Poškozená lebka a většina kostí postkraniálního skeletu.
340
Lebka: středně robustní stavby, se středně výrazným
reliéfem svalových úponů a otevřenými a srůstajícími
lebečními švy. Chrup středně silně až silně obroušen.
Postkraniální skelet: středně robustní, s výrazným reliéfem svalových úponů a plně přirostlými epifýzami.
Výrazně kanelované kosti holenní, což vypovídá o značném zatížení svalů upínajících se na kost holenní. Silně
prohnutá levá kost lýtková.
Metrika: lebka hyperdolichokranní (65,0), eurymetopní
(73,8), eurymandibulární (108,6), očnice mesokonchní
(84,6), nos leptorhinní (46,2). Pravý femur hyperplatymerní (72,7), levý femur platymerní (83,8), pravá tibie
euryknemní (77,4), levá tibie euryknemní (71,9). Tě-
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Antropologická a demografická analýza
318–362
Obr. 229. Mikulovice. Zachovalost koster pohřbů č. 58, 59 a 60. Kresba P. Stránská, grafika M. Ernée. — Fig. 229. Mikulovice. State of preservation of skeletons
in burial nos. 58, 59 and 60. Drawing by P. Stránská, graphic by M. Ernée.
lesná výška podle B. & B. nadprostřední (167,4 cm),
podle Sjøvolda nadprostřední (168,6 cm).
Patologie, variety: v chrupu dva kazy, hypodontie všech
třetích stoliček, spondylóza III. stupně na bederních obratlích a na prvním křížovém, spondylartróza na dens axis,
slabá omartróza, artróza v loketních kloubech, coxartróza.
Závěr: muž, maturus I–II (45–60 let)
Kostra 58 (obr. 229)
Poškozená lebka a mírně poškozený postkraniální skelet.
Lebka: středně robustní stavby, s naznačeným reliéfem
svalových úponů a synostozovanými a obliterovanými
lebečními švy. Chrup středně silně obroušen.
Postkraniální skelet: robustní stavby, s mohutným reliéfem svalových úponů.
Metrika: lebka hyperdolichokranní (67,3). Levý femur
platymerní (79,4), pravý femur platymerní (77,1), pravá
tibie mesoknemní (64,8), levá tibie mesoknemní (63,9).
Tělesná výška podle B. & B. nadprostřední (168,4 cm),
podle Sjøvolda nadprostřední (167,0 cm).
Patologie, variety: v chrupu 3 kazy, 9 intravitálních ztrát
(zuby horní čelisti intravitálně ztraceny, zuby dolní čelisti středně silně obroušeny), pokročilá osteochondróza, spondylartróza na krčních obratlích, spondylóza
na hrudních a bederních obratlích. Pravděpodobně sakralizace L5. Artrotické změny na distálních epifýzách
obou kostí pravého předloktí, omartróza bilat., artrotické změny na křížokyčelním skloubení dx, lokální zánětlivé ložisko na levé tibii.
Závěr: muž, maturus II – senilis (nad 50 let)
Kostra 59 (obr. 229)
Poškozená lebka i postkraniální skelet.
Lebka: středně robustní, slabě svalově modelovaná, s obliterovanými lebečními švy a otevřeným týlním švem.
Chrup silně obroušen.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Postkraniální skelet: středně robustní až gracilnější
stavby, se středně výrazným až výrazným reliéfem svalových úponů.
Metrika: mozkovna dolichokranní (73,2). Pravý femur
hyperplatymerní (58,3), levý femur hyperplatymerní
(69,7). Tělesná výška podle humeru a radia podle B. &
B. velká (163,2 cm), podle Sjøvolda velká (161,6 cm).
Patologie, variety: tři intravitální ztráty, degenerativně produktivní změny na páteři (spondylartróza na
krčních obratlích, spondylóza II.–III. stupně na celé
páteři), artróza většiny kloubů horní končetiny a coxartróza sin.
Závěr: žena, maturus II – senilis (nad 50 let)
Kostra 60 (obr. 229)
Fragmentární lebka a torzovitý postkraniální skelet.
Lebka: středně robustní stavby, se synostozovanými
i obliterovanými lebečními švy. Chrup středně silně obroušen.
Postkraniální skelet: středně robustní stavby, se slabým
až středně výrazným reliéfem svalových úponů a plně
přirostlými epifýzami.
Metrika: levý femur hyperplatymerní (73,5). Tělesná
výška podle B. & B. nadprostřední (167,5 cm), podle
Sjøvolda střední (166,5 cm).
Patologie, variety: hypoplázie skloviny, slabá omartróza
sin, coxartróza bilat.
Závěr: spíše muž, adultus I–II (25–40 let)
Kostra 61 (obr. 230)
Poškozená lebka a mírně poškozený postkraniální skelet.
Lebka: středně robustní, se středně výrazným reliéfem
svalových úponů a otevřenými lebečními švy. Chrup
slabě obroušen.
Postkraniální skelet: středně robustní, slabě svalově
modelovaný, s plně přirostlými epifýzami.
341
Antropologická a demografická analýza
318–362
Obr. 230. Mikulovice. Zachovalost koster pohřbů č. 61, 62, 63, 64a, 64b a 65. Kresba P. Stránská, grafika M. Ernée. — Fig. 230. Mikulovice. State of preservation
of skeletons in burial nos. 61, 62, 63, 64a, 64b and 65. Drawing by P. Stránská, graphic by M. Ernée.
Metrika: lebka hyperdolichokranní (65,9), eurymetopní
(78,1), mesomandibulární (100,0), obličej hyperleptoprosopní (105,5?), horní obličej hyperlepténní (60,9?),
očnice mesokonchní (80,5), nos chamerhinní (56,5). Femury hyperplatymerní (73,3), pravá tibie mesoknemní
(66,7), levá tibie platyknemní (62,5). Tělesná výška
podle B. & B. podprostřední (161,5 cm), podle Sjøvolda
malá (156,7 cm).
Patologie, variety: os Incae incompletum, náznak cribra
orbitalia na stropu levé očnice, hypoplázie skloviny na
horních i dolních řezácích, slabá úsada zubního kamene, periostitida na levé kosti pažní, kosti klíční a lopatce, spondylartróza na bederních obratlích.
Závěr: spíše muž, adultus I (20–25 let)
342
Kostra 62 (obr. 230)
Poškozená lebka a poškozený postkraniální skelet.
Lebka: středně robustní, se středně výrazným reliéfem
svalových úponů a otevřenými lebečními švy. Chrup
slabě obroušen.
Postkraniální skelet: gracilní až středně robustní, slabě
svalově modelovaný, s plně přirostlými epifýzami.
Metrika: lebka hyperdolichokranní (66,8), eurymetopní
(75,6), mesomandibulární (97,9). Pravý femur eurymerní (92,0), levý femur eurymerní (85,7), pravá tibie
euryknemní (74,2), levá tibie euryknemní (79,3).
Patologie, variety: trochanter tertius sin, hypoplázie
skloviny, blok bederních obratlů.
Závěr: neurčitelný jedinec, adultus I (20–25 let)
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Antropologická a demografická analýza
318–362
Obr. 231. Mikulovice. Zachovalost koster pohřbů č. 66, 67 a 68. Kresba P. Stránská, grafika M. Ernée. — Fig. 231. Mikulovice. State of preservation of skeletons in
burial nos. 66, 67 and 68. Drawing by P. Stránská, graphic by M. Ernée.
Kostra 63 (obr. 230)
Poškozená lebka a neúplný postkraniální skelet. Zelené
zbarvení na vnitřní straně os occipitale a velmi slabě na
pravé kosti klíční.
Lebka: gracilní, slabě svalově modelovaná, s otevřenými
lebečními švy. Chrup slabě obroušen.
Patologie, variety: ankylóza předloketních kostí na levé
straně (vývojová vada), cribra orbitalia sin, periostitida
na některých žebrech, na horní třetině diafýzy obou
kostí stehenních, na levé kosti lýtkové.
Závěr: dospívající jedinec, juvenis (16–17 let)
Kostra 64a (obr. 230)
Fragmentární lebka a poškozený, neúplný postkraniální
skelet.
Lebka: středně robustní, s obliterovanými lebečními švy.
Chrup atypicky abradován, silně až velmi silně.
Postkraniální skelet: gracilní stavby, se středním až výrazným reliéfem svalových úponů a plně přirostlými epifýzami.
Metrika: levý femur hyperplatymerní (64,5), pravý femur
hyperplatymerní (66,7), levá tibie mesoknemní (65,5),
pravá tibie euryknemní (71,4). Tělesná výška podle délky
tibie podle Sjøvolda podprostřední (150,9 cm).
Patologie, variety: čtyři kazy, dvě intravitální ztráty, úsada zubního kamene. Atypická abraze předních zubů
a premolárů dolní čelisti a předních zubů a premolárů
horní čelisti – zde výrazněji na levé straně (pravděpodobně pracovní abraze). Slabé artrotické lemy na okrajích kloubních ploch proximálních epifýz obou kostí loketních a na hlavičce levé ulny. Entezopatie na kostech
patních.
Závěr: žena, senilis (nad 50 let)
Lebka: středně robustní, se slabě vyvinutým až naznačeným reliéfem svalových úponů a synostozovanými lebečními švy. Chrup středně silně a silně obroušen.
Postkraniální skelet: robustnější stavby, s výrazným reliéfem svalových úponů.
Metrika: mozkovna ultradolichokranní (62,0). Pravý
femur hyperplatymerní (67,6), levý femur hyperplatymerní (64,9), pravá tibie euryknemní (72,9), levá tibie
euryknemní (74,3). Tělesná výška podle B. & B. střední
(166,3 cm), podle Sjøvolda střední (164,5 cm).
Patologie, variety: ossiculum lambdae, spondylóza IV.
stupně, osteochondróza, spondylartróza, blok třetího
a čtvrtého krčního obratle, artrotické změny různého
stupně na většině velkých i malých kloubů – slabá
omartróza, coxartróza, gonartróza, na drobných kostech ruky.
Závěr: muž, senilis
Kostra 65 (obr. 230)
Fragmenty lebky a zlomky dlouhých končetinových
kostí.
Kosti středně robustní stavby, blíže nehodnotitelné.
Chrup středně silně a silně obroušen.
Patologie, variety: hypoplázie skloviny, na zlomku pravé
ulny v dolní třetině diafýzy zhojená zlomenina.
Závěr: neurčitelný jedinec, maturus I+ (nad 45 let)
Kostra 66 (obr. 231)
Zlomky plochých lebečních kostí a volné zuby.
Lebeční zlomky tenkostěnné. Plně mineralizovaná dočasná dentice, první trvalé stoličky v počátečním stadiu
mineralizace kořenů.
Závěr: dítě, infans II (3–4 roky)
Kostra 67 (obr. 231)
Kostra 64b (obr. 230)
Poškozená lebka a postkraniální skelet.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Silně poškozená lebka, dlouhé končetinové kosti a několik kostí postkraniálního skeletu.
343
Antropologická a demografická analýza
318–362
Obr. 232. Mikulovice. Zachovalost koster pohřbů č. 69, 70, 71, 72, 73 a 74. Kresba P. Stránská, grafika M. Ernée. — Fig. 232. Mikulovice. State of preservation
of skeletons in burial nos. 69, 70, 71, 72, 73 and 74. Drawing by P. Stránská, graphic by M. Ernée.
Lebka: gracilní, otevřené lebeční švy. Plně prořezaná dočasná dentice, první trvalé stoličky před prořezáním.
Postkraniální skelet gracilní, bez epifýz.
Metrika: tělesná výška podle Oliviera cca 117,5 cm.
Patologie, variety: cribra orbitalia bilat., periostitida na
levé ulně a levé tibii.
Závěr: dítě, infans II (4–5 let)
Postkraniální skelet: středně robustní, se slabým až
středně výrazným reliéfem svalových úponů a epifýzami
začínajícími srůst.
Metrika: tělesná výška podle Oliviera cca 168 cm.
Patologie, variety: cribra orbitalia dx, hypoplázie skloviny, foramen supratrochleare bilat.
Závěr: dospívající jedinec, juvenis (15–16 let), spíše muž
Kostra 68 (obr. 231)
Kostra 69 (obr. 232)
Fragmentární lebka a mírně poškozený postkraniální
skelet. Na ventrální ploše obou lopatek velmi světle zelené zbarvení oxidy mědi.
Lebka: tenkostěnná, lebeční švy otevřené. Plně prořezaná trvalá dentice, kromě třetích stoliček.
Poškozená lebka a postkraniální skelet.
Lebka: střední až robustní stavby, se středně výrazným
reliéfem svalových úponů a otevřenými a synostozovanými lebečními švy. Chrup atypicky středně silně a silně obroušen.
344
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Antropologická a demografická analýza
Postkraniální skelet: robustní stavby, s mohutným až
středně výrazným reliéfem svalových úponů a plně přirostlými epifýzami.
Metrika: očnice chamaekonchní (70,7), nos mesorhinní
(49,0). Pravý femur hyperplatymerní (67,6), levý femur
hyperplatymerní (70,3), pravá tibie mesoknemní (68,6),
levá tibie mesoknemní (63,9).
Patologie, variety: tři kazy, dvě intravitální ztráty, atypická abraze pravděpodobně v důsledku pracovní činnosti – silná abraze až ke kořenům na horních zubech,
středně silná na dolních zubech. Zhojená zlomenina
levé ulny, spondylóza II. stupně na hrudních a bederních obratlích, spondylartróza na dens axis, na hrudních obratlích.
Závěr: muž, adultus II – maturus I (35–50 let)
Kostra 70 (obr. 232)
Fragmenty lebky, volné zuby a neúplný poškozený postkraniální skelet.
Fragmenty lebky nehodnotitelné, chrup slabě, na stoličkách silněji obroušen.
Postkraniální skelet: středně robustní, slabě svalově
modelovaný, s plně přirostlými epifýzami.
Metrika: pravý femur platymerní, pravá tibie platyknemní
(62,1), levá tibie platyknemní (62,5). Tělesná výška podle
B. & B. velká (171,3 cm), podle Sjøvolda velká (172,7 cm).
Patologie, variety: hypoplázie skloviny, perzistence dočasných dolních druhých stoliček.
Závěr: muž, adultus I (20–35 let)
Kostra 71 (obr. 232)
Fragmentární lebka a neúplný poškozený postkraniální
skelet.
Lebka: gracilní stavby, slabě svalově modelovaná, s otevřenými lebečními švy. Chrup slabě obroušen.
Postkraniální skelet: gracilní až středně robustní stavby, s epifýzami začínajícími srůst.
Metrika: tělesná výška podle Oliviera cca 168,0 cm.
Závěr: dospívající jedinec, spíše muž, juvenis (16–18 let)
Kostra 72 (obr. 232)
Dlouhé kosti končetin a pravá kost pánevní.
Kosti gracilní, s volnými epifýzami
Metrika: tělesná výška podle Oliviera cca 143,5 cm.
Závěr: dospívající jedinec, infans III – juvenis (12–14 let)
Kostra 73 (obr. 232)
Drť lebečních zlomků, volné zuby, zlomky krčních obratlů a zlomky kompakty dlouhých končetinových kostí.
Zlomky lebky i dlouhých kostí gracilnější až středně robustní stavby, blíže nehodnotitelné. Chrup slabě až
středně silně obroušen.
Závěr: neurčitelný jedinec, adultus I–II
318–362
Postkraniální skelet: středně robustní, s výrazným reliéfem svalových úponů a plně přirostlými epifýzami.
Metrika: femury platymerní (78,8), pravá tibie euryknemní (78,8), levá tibie euryknemní (80,0). Tělesná
výška podle B. & B. velká (161,2 cm), podle Sjøvolda
velká (160,8 ± 4,5 cm).
Patologie, variety: trochanter tertius bilat, Pacchionské granulace na lamina interna temenních kostí,
jeden zubní kaz, šest intravitálních ztrát, „habituální“
abraze 25, 26 a 37 (36 intravitálně ztracena), spondylóza III. stupně na bederních obratlích, spondylartróza
na krčních obratlích, pokročilá gonartróza bilat., omartróza, entezopatie na olecranon ulnae sin, artróza
v obou loketních kloubech a na levém zápěstí, zhojená
fraktura distální třetiny levé kosti lýtkové.
Závěr: žena, maturus II – senilis (nad 55 let)
Kostra 75 (obr. 233)
Zlomky lebky, volné zuby a drť dlouhých končetinových
kostí.
Lebeční zlomky gracilní. Plně mineralizovaná, středně
až silně obroušená dočasná dentice. Založeny korunky
trvalých zubů v různém stupni mineralizace.
Závěr: dítě, infans II (4–5 let)
Kostra 76 (obr. 233)
Zlomky lebky, zlomky dlouhých kostí a drť kostí postkraniálního skeletu.
Lebeční zlomky středně silnostěnné, se synostozovanými lebečními švy. Chrup středně a silně obroušen.
Zlomky kostí postkraniálního skeletu gracilní stavby, se
středně vyvinutým reliéfem svalových úponů a plně přirostlými epifýzami.
Patologie, variety: osteomyelitida na levé kosti vřetenní
i kosti loketní.
Závěr: spíše žena, maturus–senilis (nad 45 let)
Kostra 77 (obr. 233)
Poškozená lebka i postkraniální skelet.
Lebka: středně robustní (až gracilnější) stavby, s naznačeným reliéfem svalových úponů a synostozovanými
i obliterovanými lebečními švy. Chrup silně, asymetricky obroušen.
Postkraniální skelet: robustní stavby, s výrazným reliéfem svalových úponů a plně přirostlými epifýzami.
Metrika: lebka hyperdolichokranní (69,9), eurymetopní (75,5), mesomandibulární (104,9). Levý femur platymerní (84,4).
Patologie, variety: 9 intravitálních ztrát, spondylóza
II. stupně na krčních, hrudních i bederních obratlích,
omartróza sin, slabá coxartróza. Asymetrická abraze chrupu – velmi silně, až ke krčku obroušeny levé
horní premoláry a první stolička – důsledek opakované habituální či pracovní činnosti.
Závěr: muž, maturus II
Kostra 74 (obr. 232)
Poškozená lebka a většina mírně poškozených kostí
postkraniálního skeletu. Zelené zbarvení oxidy mědi na
pravé kosti spánkové, na pravém rameni mandibuly, na
malém chocholíku a na přední ploše levé kosti stehenní
nad distální epifýzou.
Lebka: gracilní až středně robustní, slabě svalově modelovaná, se synostozovanými lebečními švy. Chrup
středně a silně obroušen, místy až ke kořenům.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Kostra 78 (obr. 234)
Fragmentární lebka i postkraniální skelet.
Lebka: středně robustní, až gracilní stavby, s otevřenými lebečními švy. Chrup slabě obroušen.
Postkraniální skelet: středně robustní, se středně výrazným reliéfem svalových úponů a plně přirostlými epifýzami, kromě crista iliaca na kosti pánevní, která je přirůstající.
345
Antropologická a demografická analýza
318–362
Obr. 233. Mikulovice. Zachovalost koster pohřbů č. 75, 76 a 77. Kresba P. Stránská, grafika M. Ernée. — Fig. 233. Mikulovice. State of preservation of skeletons in
burial nos. 75, 76 and 77. Drawing by P. Stránská, graphic by M. Ernée.
Metrika: pravý femur platymerní (78,8)
Patologie, variety: hypoplázie skloviny.
Závěr: žena, adultus I
Kostra 79 (obr. 234)
Fragmentární lebka i postkraniální skelet.
Lebka: středně robustní, slabě svalově modelovaná,
s lebečními švy v různém stupni srůstu.
Postkraniální skelet: gracilní stavby, se středně výrazným reliéfem svalových úponů a plně přirostlými epifýzami.
Patologie, variety: crista hypotrochanterica bilat., na
horní stoličce silná úsada zubního kamene.
Závěr: neurčitelný jedinec, snad spíše žena, maturus II
– senilis (nad 50 let)
Kostra 80 (obr. 234)
Poškozená lebka a většina poškozených kostí postkraniálního skeletu.
Lebka: středně robustní, slabě svalově modelovaná,
chrup slabě až středně silně obroušen.
Postkraniální skelet: středně robustní až gracilnější
stavby, slabě svalově modelovaný.
Metrika: lebka hyperdolichokranní (67,1), eurymetopní
(76,6), leptomandibulární (86,7). Levý femur platymerní
(77,4), pravý femur platymerní (76,7). Tělesná výška
podle délky humeru podle B. & B. velká (167,2 cm),
podle Sjøvolda velká (167,7 cm).
Závěr: žena, adultus II (– maturus I)
Kostra 81a (obr. 234)
Zlomky lebky a drť kostí postkraniálního skeletu.
Lebka: střední až gracilní stavby, se synostozovaným šípovým švem, dva zlomečky skloviny stoliček slabě až
středně obroušené.
Kosti postkraniálního skeletu nehodnotitelné.
Závěr: spíše žena, adultus II+ (nad 40 let)
346
Kostra 81b (obr. 234)
Zlomky lebky, zlomky kostí horních končetin a drť ostatních kostí postkraniálního skeletu.
Zlomky lebky robustnější stavby, s výraznějším reliéfem
svalových úponů. Lebeční švy nehodnotitelné. Zachovány pouze korunky dvou horních třetích stoliček, slabě
obroušené.
Zlomky kostí postkraniálního skeletu robustní stavby,
s plně přirostlými epifýzami.
Patologie, variety: pravděpodobně 7 intravitálních ztrát,
spondylóza II. stupně na krčních obratlích.
Závěr: spíše muž, adultus II – maturus I (35–50)
Kostra 82 (obr. 234)
Fragmenty lebky, volné zuby velmi poškozené a drť
kostí postkraniálního skeletu.
Lebka: středně robustní, s otevřenými lebečními švy.
Chrup slabě a středně silně obroušen.
Na kostech postkraniálního skeletu plně přirostlé epifýzy.
Závěr: neurčitelný jedinec, adultus I–II
Kostra 83 (obr. 235)
Fragmentární lebka a neúplný postkraniální skelet.
Lebka gracilní, s otevřenými lebečními švy.
Metrika: tělesná výška podle Oliviera cca 128 cm
Patologie, variety: cribra orbitalia sin
Závěr: dítě, infans III (6–8 let, zubní věk nižší než kostní)
Kostra 84 (obr. 235)
Fragmenty lebky i postkraniálního skeletu.
Zlomky lebky silnostěnné, robustní stavby.
Zlomky kostí postkraniálního skeletu robustní stavby,
s plně přirostlými epifýzami.
Patologie, variety: osteochondróza na krčních a hrudních obratlích a spondylóza II. stupně na celé páteři
Závěr: muž, maturus I–II (nad 40 let)
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Antropologická a demografická analýza
318–362
Obr. 234. Mikulovice. Zachovalost koster pohřbů č. 78, 79, 80, 81a, 81b a 82. Kresba P. Stránská, grafika M. Ernée. — Fig. 234. Mikulovice. State of preservation
of skeletons in burial nos. 78, 79, 80, 81a, 81b and 82. Drawing by P. Stránská, graphic by M. Ernée.
Kostra 85 (obr. 235)
Drobné zlomky lebky a drť kostí postkraniálního skeletu.
Lebeční zlomky středně silnostěnné, lebeční švy srůstající i synostozované. Zlomky kostí postkraniálního
skeletu s plně přirostlými epifýzami.
Závěr: neurčitelný jedinec, dospělý
Kostra 86 (obr. 236)
Fragmentární lebka a většina poškozených kostí postkraniálního skeletu.
Lebka: robustní až středně robustní stavby, se slabým
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
až středně výrazným reliéfem svalových úponů a otevřenými lebečními švy (pouze levá část lambdového švu obliterovaná). Chrup středně silně obroušen.
Postkraniální skelet: robustní stavby, středně výrazně
svalově modelovaný.
Metrika: lebka hyperdolichokranní (68,7), eurymetopní
(69,4), eurymandibulární (111,8). Pravý femur hyperplatymerní (70,6), levý femur platymerní (75,8).
Patologie, variety: processus supracondylaris sin, crista
hypotrochanterica bilat., pět zubních kazů, spondylartróza na dens axis a fovea dentis.
Závěr: muž, maturus I (35–50 let)
347
Antropologická a demografická analýza
318–362
Obr. 235. Mikulovice. Zachovalost koster pohřbů č. 83, 84 a 85. Kresba P. Stránská, grafika M. Ernée. — Fig. 235. Mikulovice. State of preservation of skeletons
in burial nos. 83, 84 and 85. Drawing by P. Stránská, graphic by M. Ernée.
Kostra 87 (obr. 236)
Fragmentární lebka a poškozený postkraniální skelet.
Lebka: gracilní, s otevřenými lebečními švy. Trvalá dentice v závěrečném stadiu mineralizace kořenů.
Postkraniální skelet: gracilní, s volnými epifýzami.
Metrika: tělesná výška podle Oliviera cca 150,5 cm
Patologie, variety: perzistence dočasných zubů (53, 63,
55, 65), cribra orbitalia – výraznější na levé straně, hypoplázie skloviny na dolních špičácích.
Závěr: dítě, infans III (12–14 let)
Kostra 88 (obr. 236)
Fragmenty lebky a zlomkovitý neúplný postkraniální
skelet.
Lebeční zlomky středně silnostěnné, s otevřenými lebečními švy. Chrup středně silně obroušen.
Postkraniální skelet: střední až robustnější stavby, se
středně výrazným reliéfem svalových úponů.
Závěr: spíše muž, adultus II – maturus I
Kostra 89 (obr. 236)
Volné zuby a drť kostí postkraniálního skeletu.
Lebka: plně mineralizované korunky dočasných zubů
s kořeny olámanými, trvalé zuby v průběhu mineralizace korunek.
Závěr: dítě, infans II (2–3 roky)
Kostra 90 (obr. 236)
Poškozená lebka a neúplný postkraniální skelet.
Lebka: středně robustní stavby, se slabým reliéfem svalových úponů a synostozovanými a srůstajícími lebečními švy. Chrup na mandibule středně až silně obroušen, na maxile až ke kořenům.
Postkraniální skelet: robustní stavby, středně výrazně
svalově modelovaný.
348
Metrika: lebka hyperdolichokranní (67,2), orthokranní
(70,7), akrokranní (105,3), eurymetopní (74,4), mesomandibulární (103,0). Levý femur platymerní (79,5),
pravá tibie euryknemní (72,9), levá tibie euryknemní
(75,0). Tělesná výška podle B. & B. velká (176,5 cm),
podle Sjøvolda velmi velká (181,4 cm).
Patologie, variety: tři zubní kazy, sedm intravitálních
ztrát, asymetrická abraze horní čelisti (až ke kořenům)
a mandibuly (středně silné otření), polytrauma – zhojená fraktura processus mastoideus sin, poúrazové
změny na pravé straně obličeje na kosti lícní a na processus coronoideus.
Závěr: muž, adultus II – maturus I (35–45 let)
Kostra 91 (obr. 236)
Poškozená lebka a neúplný, mírně poškozený postkraniální skelet.
Lebka: robustní stavby, s výrazným reliéfem svalových
úponů a synostozovanými a obliterovanými lebečními
švy. Zuby horní čelisti abradovány až ke kořenům, zuby
dolní čelisti středně silně obroušeny.
Postkraniální skelet: robustní stavby, s mohutným reliéfem svalových úponů.
Metrika: levý femur platymerní (77,1), pravý femur platymerní (80,0), levá tibie euryknemní (71,4), pravá tibie
mesoknemní (67,6). Tělesná výška podle B. & B. velká
(170,2), podle Sjøvolda velká (173,2 cm).
Patologie, variety: pravděpodobně zhojené poranění levé
očnice, většina zubů horní čelisti obroušena až ke kořenům (habituální či pracovní abraze nebo mutilace?),
v chrupu dále 8 intravitálních ztrát, spondylóza III. stupně na celé páteři, artrotické změny na většině kloubů,
zhojená zlomenina levé ulny.
Závěr: muž, maturus II – senilis (nad 55 let)
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Antropologická a demografická analýza
318–362
Obr. 236. Mikulovice. Zachovalost koster pohřbů č. 86, 87, 88, 89, 90 a 91. Kresba P. Stránská, grafika M. Ernée. — Fig. 236. Mikulovice. State of preservation of
skeletons in burial nos. 86, 87, 88, 89, 90 and 91. Drawing by P. Stránská, graphic by M. Ernée.
Kostra 92a (obr. 237)
Fragmentární lebka a neúplný postkraniální skelet.
Lebka: gracilní, tenkostěnná, s otevřenými lebečními
švy. Plně prořezaná dočasná dentice.
Postkraniální skelet: gracilní, s volnými epifýzami.
Metrika: tělesná výška podle Oliviera cca 100 cm.
Patologie, variety: na stropech obou očnic cribra orbitalia.
Závěr: dítě, infans II (2,5–3,5 roku)
Kostra 92b (obr. 237)
Fragmentární lebka a neúplný, poškozený postkraniální
skelet.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Lebeční kosti gracilní, tenkostěnné. Prořezávající trvalá
dentice.
Postkraniální skelet gracilní, s volnými epifýzami.
Metrika: tělesná výška podle Oliviera cca 129 cm.
Patologie, variety: hypoplázie zubu 21.
Závěr: dítě, infans III (6–8 let)
Kostra 93 (obr. 237)
Silně poškozená lebka a neúplný, poškozený postkraniální skelet.
Lebka: středně robustní, se středně výrazným reliéfem
svalových úponů a otevřenými lebečními švy. Chrup
slabě až středně silně obroušen. Horní třetí stoličky ve
stadiu mineralizace kořene.
349
Antropologická a demografická analýza
318–362
Obr. 237. Mikulovice. Zachovalost koster pohřbů č. 92a, 92b a 93. Kresba P. Stránská, grafika M. Ernée. — Fig. 237. Mikulovice. State of preservation of skeletons
in burial nos. 92a, 92b and 93. Drawing by P. Stránská, graphic by M. Ernée.
Postkraniální skelet: středně robustní stavby, středně
výrazně, na humerech výrazně svalově modelovaný.
Metrika: levý femur hyperplatymerní (71,4), levá tibie
euryknemní (70,6). Tělesná výška podle B. & B. střední
(166,2 cm), podle Sjøvolda nadprostřední (167,2 cm).
Patologie, variety: crista hypotrochanterica bilat.,
Schmorlovy uzly na obratlích, hypoplázie skloviny.
Závěr: muž, adultus I (20–30 let)
Kostra 94 (obr. 238)
Fragmentární lebka a silně poškozený postkraniální
skelet.
Lebka: gracilní až středně robustní, se srůstajícími a synostozovanými lebečními švy. Zuby zachovány jen ve
formě drti a jen jedna horní stolička celá.
Postkraniální skelet: středně robustní až robustní
(horní končetiny), se středně výrazným reliéfem svalových úponů.
Metrika: pravý femur platymerní (76,5). Tělesná výška podle délky humeru podle B. & B. pro ženy velká
(167,5 cm), pro muže nadprostřední (169,2 cm), podle
Sjøvolda 169,2 cm.
Patologie, variety: crista supinatoria bilat., 5 intravitálních ztrát, hyperostosis frontalis interna (Morgagniho
syndrom – obezita, hirsutismus – výskyt u starších žen
– etiologie nejasná – hormonální změny?), spondylóza
III. stupně na bederních obratlích, slabá coxartróza, gonartróza, periostitida na obou kostech lýtkových.
Závěr: neurčitelný jedinec (snad spíše žena vzhledem
k patologii na k. čelní), maturus I–II
Kostra 95 (obr. 238)
Fragmentární lebka a poškozený neúplný postkraniální
skelet.
Lebka: střední až robustní stavby, se středně výrazným
reliéfem svalových úponů a otevřenými a srůstajícími
lebečními švy. Chrup středně silně obroušen.
350
Postkraniální skelet: střední až robustní stavby, se
středně výrazným reliéfem svalových úponů.
Metrika: pravý femur platymerní (78,1), levý femur hyperplatymerní (71,4).
Patologie, variety: crista hypotrochanterica bilat.
Závěr: spíše muž, adultus II (30–40 let)
Kostra 96 (obr. 238)
Poškozená lebka i postkraniální skelet.
Lebka: středně robustní, se středním až výrazným reliéfem svalových úponů a lebečními švy v různém stupni srůstu. Chrup silně obroušen.
Postkraniální skelet: robustnější stavby, s velmi výrazným reliéfem svalových úponů.
Metrika: lebka hyperdolichokranní (69,3), eurymetopní
(75,6), eurymandibulární (109,1). Pravý femur platymerní (83,3). Tělesná výška podle B. & B. střední
(166,8 cm), podle Sjøvolda střední (165,3 cm).
Patologie, variety: hypoplázie skloviny, 13 intravitálních
ztrát, spina bifida atlantis posterior, spondylóza II. stupně a osteochondróza na krčních obratlích, spondylóza
II.–III. stupně na hrudních obratlích. Pravděpodobně
zhojená zlomenina v horní třetině diafýzy levé ulny.
Závěr: muž, senilis
Kostra 97a (obr. 238)
Fragmenty lebky a neúplný poškozený postkraniální
skelet.
Lebeční zlomky gracilní stavby, otevřené lebeční švy.
Dvě zachované stoličky slabě obroušené.
Postkraniální skelet: střední až robustnější stavby,
s epifýzami končícími srůst (některé ještě nepřirostlé).
Metrika: levý femur platymerní (78,8), pravý femur hyperplatymerní (73,5). Tělesná výška podle B. & B. velká
(170,0 cm), podle Sjøvolda velká (173,2 cm).
Patologie, variety: foramen supratrochleare dx.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Antropologická a demografická analýza
318–362
Obr. 238. Mikulovice. Zachovalost koster pohřbů č. 94, 95, 96, 97a, 97b a 97c. Kresba P. Stránská, grafika M. Ernée. — Fig. 238. Mikulovice. State of preservation
of skeletons in burial nos. 94, 95, 96, 97a, 97b and 97c. Drawing by P. Stránská, graphic by M. Ernée.
Závěr: dospívající jedinec, spíše muž, juvenis (okolo 18 let)
Příměs?: spálená kůstka, bíle zbarvená – pravděpodobně část prstového článku ruky
Kostra 97b (obr. 238)
Poškozená lebka a většina poškozených kostí postkraniálního skeletu.
Lebka: gracilnější až středně robustní, s naznačeným
reliéfem svalových úponů a otevřenými a srůstajícími,
v krátkých úsecích synostozovanými lebečními švy.
Postkraniální skelet: robustní stavby, s výrazným reliéfem svalových úponů.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Metrika: levý femur platymerní (80,0), pravý femur
platymerní (79,4), levá tibie platyknemní (57,9), pravá
tibie platyknemní (62,5). Tělesná výška podle B. & B.
nadprostřední (168,5), podle Sjøvolda nadprostřední
(169,4 cm).
Patologie, variety: jeden zubní kaz, na chrupu pravděpodobně mutilace nebo abraze v důsledku pracovní činnosti
(abraze je symetrická, rovnoměrně zasahuje prakticky
všechny zuby horní čelisti až na M2 a řezáky dolní čelisti),
coxartróza dx. Na pravém femuru výrazně osifikovaný
svalový úpon pravděpodobně m. adductor magnus.
Závěr: muž, adultus II (30–40 let)
351
Antropologická a demografická analýza
Kostra 97c (obr. 238)
Poškozená lebka a mírně poškozený postkraniální skelet. Zelené zbarvení oxidy mědi na pravé kosti spánkové.
Lebka: gracilní, středně výrazně svalově modelovaná,
s otevřenými i srůstajícími lebečními švy. Chrup silně,
miskovitě obroušen na horních zubech, na prvních stoličkách až ke kořenům, na mandibule středně silně až
silně obroušen.
Postkraniální skelet: gracilní stavby, s výrazným reliéfem svalových úponů.
Metrika: mozkovna hyperdolichokranní (65,6), eurymetopní (72,9). Pravý femur hyperplatymerní (59,4), levý
femur hyperplatymerní (56,3), pravá tibie platyknemní
(62,9). Tělesná výška podle B. & B. velká (159,2 cm),
podle Sjøvolda střední (153,9 cm).
Patologie, variety: crista hypotrochanterica bilat., v chrupu tři intravitální ztráty, parodontitis, trauma na dens
axis, spondylóza II. stupně na obratlích, omartróza, coxartróza bilat., artrotické změny v loketních a zápěstních
kloubech a na zápěstních kůstkách. Ankylóza proximálních konců dvou metatarsů dx (II. a III.).
Závěr: žena, maturus II – senilis (nad 55 let)
Kostra 98 (obr. 239)
Mírně poškozená lebka a prakticky nepoškozený postkraniální skelet.
Lebka: spíše gracilní stavby, s otevřenými lebečními švy
a naznačeným reliéfem svalových úponů. Obrus zubů
slabý.
Postkraniální skelet: středně robustní, slabě svalově
modelovaný, s plně přirostlými epifýzami, pouze sternální epifýza na klíčních kostech přirůstající.
Metrika: lebka dolichokranní (70,5), metriometopní
(68,7), mesomandibulární (98,9). Pravý femur platymerní
(75,8), levý femur platymerní (78,8), tibie euryknemní
(70,0). Tělesná výška podle B. & B. pro muže podprostřední (162,1 cm), pro ženy velká (160,5 cm), podle
Sjøvolda 159,6 cm – pro muže malá, pro ženy velká.
Patologie, variety: pravděpodobně drobný zubní kaz, hypoplázie skloviny, foramen supratrochleare sin.
Závěr: neurčitelný jedinec (lebka a metrická charakteristika pánve spíše ženské, morfologie pánve výrazně
mužská, robusticita skeletu střední), adultus I.
Příměs: na dně nalezen neurčitelný zlomek spálené
kosti – ZK/LK?
Kostra 99 (obr. 239)
Velmi poškozená až fragmentární lebka, fragmenty dlouhých končetinových kostí, několik obratlů a zlomky
trupu a kostí končetin.
Lebka: lebeční kosti středně silnostěnné, s výrazným reliéfem svalových úponů a otevřenými a srůstajícími lebečními švy. Chrup částečně (na maxile) poškozený,
sklovina rozdrolená, středně silně obroušen, s úsadou
zubního kamene.
Postkraniální skelet: středně robustní stavby, se středně výrazným reliéfem svalových úponů.
Metrika: pravá tibie platyknemní (61,8).
Patologie, variety: dva zubní kazy, Schmorlovy uzly na
bederních obratlích. Lebka byla rozlámána především
v důsledku postdepozičních procesů, byly však na ní
zjištěny i další praskliny, které mohou svědčit o intencionálním zásahu. Celá lebka i oblasti v bezprostředním
352
318–362
okolí prasklin jsou však silně poškozeny, což znesnadňuje celkovou interpretaci nálezu. Nicméně je zřejmé,
že se v několika případech jedná o perimortální zranění
bez známek hojení – přeseknutí kosti spánkové v místě
nad fossa mandibularis a frakturu na ramus mandibulae. Charakter těchto zranění ukazuje na ránu vedenou
zepředu zprava doleva, přičemž byla zasažena oblast levého spánku a levého krčku a ramene mandibuly.
Závěr: muž, adultus II – maturus I
Příměs: spálený kostěný artefakt a 13 zlomků spálených
kostí některých lidských (dlouhých končetinových), ale
především neurčitelných
Hrob 100a, 100b (tab. 12; 60: E–H; 105; obr. 59)
Váha: 2479 g (skupina kostí č. 1 – 1299 g, skupina kostí
č. 2 – 1180 g)
Velikost zlomků: většina velmi malých a malých (0–
25 mm), ale i velké (36–45 mm) (dle Wahla 1982)
Zbarvení, stupeň spálení: ojediněle černé, šedomodré,
světle hnědé, většinou šedé a křídovitě bílé, spálení
zčásti nedokonalé (okolo 300 °C), většinou dokonalé až
křídovité (650–700 °C).
Žárový pohřeb 100a: Identifikováno: ploché kosti lebky
s otevřenými lebečními švy, zlomek maxily s prázdnými
alveoly, kořeny trvalých zubů plně mineralizované, hlavička mandibuly. Zlomky dvou kostí skalních. Pravá
kost klíční, žebra, obratle hrudní, bederní, kost křížová
(bez degenerativně produktivních změn), proximální
hlavice femuru (Ø 40 mm), distální epifýza femuru, levá
čéška, prstní články ruky I. a II. řady, diafýza dlouhé
končetinové kostí, proximální hlavička radia, prstový článek nohy II. řady. Závěr: dospělý jedinec, adultus I–II
(20–35 let)
Žárový pohřeb 100b: Identifikováno: ploché kosti lebky, kořeny trvalých zubů plně mineralizované, hlavička
mandibuly, zlomky dvou kostí skalních, lopatka, obratle
krční, hrudní, proximální epifýza dlouhé kosti, distální
epifýza humeru, pravděpodobně kost pánevní (facies
auricularis), prstní článek ruky I. řady, metatarsus?,
diafýzy dlouhých kosti. Závěr: dospělý jedinec, adultus
– maturus I (30–50 let)
Závěr: pravděpodobně dvojpohřeb, rozdíl mezi jednotlivými skupinami kostí, co se týče stupně spálení a velikosti zlomků, není. Snad jen ve skupině č. 1 se vyskytují častěji zlomky velké (hlavice dlouhých kostí,
obratle). Nález čtyř kostí skalních a dvou různých hlaviček mandibuly (ovšem jedna je méně spálená, takže
velikostní rozdíl může být způsoben i rozdílným stupněm spálení) a váha pozůstatků nás opravňují k závěru,
že jde o pohřeb dvou dospělých osob.
Žárový pohřeb 101 (tab. 34; 59: F; 112–113; 116–117;
obr. 59–60)
Váha: 323,5 g (kumulace kostí č. 1 – 314 g, kumulace
kostí č. 2 – 7 g, kumulace kostí č. 3 – 2,5 g)
Velikost zlomků: malé, střední i velké
Zbarvení, stupeň spálení: hnědé, tmavě šedé, bílé, křídovitě bílé, spálení dokonalé a dokonalé až křídovité
(550–700 °C). Dva fragmenty plochých kostí lebky a dva
fragmenty kompakty dlouhých kostí nespálené (pravděpodobně jde o příměs).
Poznámky: nelze určit, zda kumulace kostí náleží k jednomu jedinci, resp. nelze to vyloučit.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Antropologická a demografická analýza
318–362
Obr. 239. Mikulovice. Zachovalost koster pohřbů
č. 98 a 99. Kresba P. Stránská, grafika M. Ernée.
Fig. 239. Mikulovice. State of preservation of
skeletons in burial nos. 98 and 99. Drawing by
P. Stránská, graphic by M. Ernée.
Identifikováno: ploché kosti lebky s otevřenými lebečními švy, maxila, mandibula, korunka trvalého horního
premoláru a korunka pravděpodobně dolní druhé stoličky neúplně mineralizované, k. skalní, obratle, proximální i distální konec diafýzy tibie bez epifýz (nepřirostlé), distální část diafýzy levého radia, prstové články
nohy i ruky, žebra.
Závěr: dítě, infans II(–III) (5–6 let)
A
nedospělí
n
%
inf II
10
inf II–III
inf III
muži
n
%
ženy
n
%
neurčitelní
n
%
celkem
n
%
43,5
10
17,9
2
8,7
2
3,6
7
30,4
7
12,5
juvenis
4
17,4
4
7,1
celkem děti
23
100,0
23
41,1
12,5
ad I
2
22,2
5
23,8
7
ad II
3
33,3
2
9,5
5
8,9
12.1.4. Demografická analýza
ad I–II
1
11,1
ad II – mat I
4
19,0
Skupina A
mat I
1
4,8
1
1,8
2
9,5
3
5,4
Největší koncentrace hrobů čítala pozůstatky celkem 56
jedinců, z čehož bylo 23 (41,1%) nedospělých a 33 (58,9 %)
dospělých. Z dospělých bylo 9 (27,3 %) mužů, 21 (63,6 %)
žen a 3 (9,1 %) jedinci neurčitelní (tabela 43).
1
33,3
2
3,6
1
33,3
5
8,9
mat I–II
1
11,1
mat II – sen
1
11,1
3
14,3
senilis
1
11,1
4
19,0
celkem dosp.
9
27,3
21
63,6
3
9,1
33
58,9
celkem
9
16,1
21
37,5
3
5,4
56
100,0
1
33,3
5
8,9
5
8,9
Mezi nedospělými chyběli novorozenci a děti do 0,5
roku. Nejmladší pohřbené děti byly staré okolo 3 let.
Děti do 6, resp. 7 let tvořily polovinu souboru nedospělých. Mezi dospělými byli stejnoměrně zastoupeni mladší, adultní i starší, maturní a senilní jedinci, rozdíly se
objevily až při srovnání pohlaví. Zatímco v souboru
mužů převažovala kategorie adultus (66,6 %) a muži
nad 40 let tvořili pouze třetinu, více než polovina žen
(57,1 %) se dožila 40 a více let, resp. jedna třetina byla
starší 55 let. Průměrný věk mužů tak činil 39,7 ± 5 let,
průměrný věk žen 43,5 ± 5 roku. Průměrný věk celé
skupiny byl 27,5 let.
Stejně jako ve skupině A i zde scházeli novorozenci
a děti do 0,5 roku a nejmladšímu pohřbenému dítěti
bylo okolo 3 let. Mezi muži byly rovnoměrně zastoupeny
všechny věkové kategorie, zatímco většina zde pohřbených žen byla starší 50 let. Průměrný věk mužů činil
40,9 ± 5 let a žen 52,5 ± 5 roku, průměrný věk skupiny
byl 31,5 roku.
Skupiny B a C
Skupina D
Skupiny B a C jsme sloučili nejen vzhledem k jejich vzájemné prostorové blízkosti, ale i jejich demografický profil
byl velmi podobný. Získali jsme tak soubor 29 koster, mezi
nimiž bylo 10 (34,5 %) nedospělých a 19 (65,5 %) dospělých. Z dospělých bylo 11 (57,9 %) mužů, 5 (26,3 %) žen
a 3 (15,8 %) jedinci zůstali neurčeni (tabela 44).
Poslední skupina na severním okraji zkoumané plochy
byla tvořena 15 jedinci, z čehož byli 3 (20,0 %) nedospělí
a 12 (80,0 %) dospělých. Z dospělých bylo 5 (41,7 %) mužů,
5 (41,7 %) žen a 2 (16,7 %) jedinci neurčitelní (tabela 45).
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Tabela 43. Mikulovice. Demografická struktura hrobů skupiny A.
Table 43. Mikulovice. Demographic structure of group A graves.
Ani zde nebyli nalezeni žádní novorozenci, nejmladšímu dítěti bylo okolo 2,5 let. Až na jednu ženu byli
353
Antropologická a demografická analýza
B+C
nedospělí
n
%
inf II
4
inf III
inf III – juv
muži
n
318–362
ženy
%
n
neurčitelní
%
n
%
celkem
Samostatné
hroby
nedospělí
muži
ženy
neurčitelní
celkem
n
%
40,0
4
13,8
inf II
1
10,0
1
3,4
inf III
1
50,0
1
10,0
1
10,0
1
3,4
celkem děti
2
100,0
2
20,0
n
%
1
50,0
n
%
juvenis
4
40,0
4
13,8
ad I
celkem děti
10
100,0
10
34,5
ad II
2
33,3
2
33,3
n
1
%
n
%
100,0
n
%
1
10,0
1
10,0
2
20,0
2
20,0
1
33,3
5
17,2
ad II – mat I
1
33,3
2
6,9
mat I–II
9,1
1
3,4
senilis
2
2
18,2
2
6,9
celkem dosp.
6
75
2
25,0
8
80,0
1
9,1
1
3,4
celkem
6
60
2
20,0
10
100,0
mat II – sen
2
18,2
3
60,0
6
20,7
senilis
1
9,1
1
20,0
2
6,9
ad I
3
27,3
ad II
1
9,1
ad I–II
1
ad II – mat I
mat I–II
1
20,0
1
33,3
celkem dosp.
11
57,9
5
26,3
3
15,8
19
65,5
celkem
11
37,9
5
17,2
3
10,3
29
100,0
Tabela 44. Mikulovice. Demografická struktura hrobů skupiny B+C.
Table 44. Mikulovice. Demographic structure of group B+C graves.
všichni pohřbení starší 30 let. Průměrný věk mužů byl
46,0 ± 5 let, průměrný věk žen 44,0 ± 5 let, průměrný
věk celé skupiny 36,3 roky.
Samostatné pohřby
Jednotlivé pohřby roztroušené po celé zkoumané ploše
byly tvořeny jedním dětským dvojhrobem (3, resp. 7 let),
5 mužskými a 1 ženským hrobem a dvěma sídlištními
objekty s kostrou muže zavalenou kameny (označovanou jako „vampýr“) a pravděpodobnou ženou (tabela 46).
Souhrnné srovnání
Na obr. 240 je znázorněno demografické složení jednotlivých skupin. Ve všech skupinách bylo relativně málo
neurčitelných jedinců, ve skupině A výrazně převažovaly ženy nad muži, ve skupině B+C a mezi samostatnými pohřby převažovali muži nad ženami a skupina D
vykazovala rovnoměrné zastoupení obou pohlaví. Neobvyklý je vysoký průměrný věk jak mužů, tak především
žen ve všech skupinách (tabela 47).
I přes relativně vysoké zastoupení nedospělých jedinců ve skupinách A a B+C (> 30 %) vychází ve všech
1
100,0
33,3
1
10,0
2
20,0
Tabela 46. Mikulovice. Demografická struktura samostatných hrobů.
Table 46. Mikulovice. Demographic structure of independent graves.
skupinách také vysoký průměrný věk obyvatel. Je ale
v souladu s hodnotami zjištěnými na některých dalších
únětických pohřebištích: v Praze-Jinonicích byla hodnota e0 26,6 roků (Velemínský – Dobisíková 1998), v Moravské Nové Vsi - Hruškách 31,0 let (Dobisíková – Velemínský 1996), v Těšeticích 25,1 roků (Lorencová – Beneš
– Podborský 1987), v Čimicích 32,7 let (Chochol 1980b),
v Praze-Čakovicích 35,2 roků (Chochol 1980a) a u souboru koster z různých lokalit na Litoměřicku také 35,2
roků (Chochol 1974). Ale například v Miškovicích byl
zjištěn průměrný věk skupiny 22,8 roků (Ernée 2015)
a ve Vepřeku dokonce jen 20,2 roků (Lička – Lutovský
2006). Zde ale bylo kromě vysokého zastoupení nedospělých jedinců (40,4 %) i několik malých dětí do 2 let,
což jsou faktory, které mohou ovlivnit hodnoty v úmrtnostní tabulce, hlavně zmíněnou naději dožití. Mezi pohřbenými v Mikulovicích úplně scházeli novorozenci
70
60
50
40
30
20
10
D
inf II
nedospělí
n
%
1
33,3
muži
n
%
ženy
n
%
neurčitelní
n
%
celkem
n
%
1
6,7
inf III
2
66,6
2
13,3
celkem děti
3
100,0
3
20,0
ad I
1
20,0
ad I–II
1
50,0
1
6,7
1
6,7
ad II – mat I
2
40,0
4
26,7
mat I
1
20,0
1
6,7
mat II
1
20,0
1
6,7
mat I–II
1
20,0
1
6,7
mat II – sen
2
2
40,0
40,0
dospělí
nedospělí
A
muži
B+C
ženy
D
neurčit.
pohřby
Obr. 240. Mikulovice. Zastoupení pohlaví v jednotlivých skupinách hrobů.
Kresba P. Stránská. — Fig. 240. Mikulovice. Sex representation in individual
grave groups. Drawing by P. Stránská.
Skupina
muži
ženy
43,5
skupina celkem
(včetně nedospělých)
27,5
2
13,3
A
39,7
1
50,0
1
6,7
B+C
40,9
52,5
31,5
D
46,0
44,0
36,3
celkem dosp.
5
41,7
5
41,7
2
16,7
12
80,0
celkem
5
33,3
5
33,3
2
13,3
15
100,0
Tabela 45. Mikulovice. Demografická struktura hrobů skupiny D.
Table 45. Mikulovice. Demographic structure of group D graves.
354
0
Tabela 47. Mikulovice. Průměrný věk dožití pohřbených v jednotlivých skupinách (± 5 let). — Table 47. Mikulovice. Average age at death for those buried
in individual graves (± 5 years).
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Antropologická a demografická analýza
318–362
Věková
skupina
let
do
20
16
let
let
do
13
let
do
10
let
let
let
do
8
do
7
do
5
do
4
let
inf II
do
no
vo
ro
ze
ne
c
do
2
let
25
20
15
10
5
0
Obr. 241. Mikulovice. Úmrtnost nedospělých jedinců. Kresba P. Stránská.
Fig. 241. Mikulovice. Mortality rate of non-adult individuals. Drawing by
P. Stránská.
a kojenci. Nejmladším pohřbeným dětem bylo okolo
2,5–3 let. Podobně v Jinonicích a v Moravské Nové Vsi
- Hruškách bylo nejmladšímu dítěti okolo 2–3 let. Stejně
tak v Těšeticích nebyly nalezeny žádné malé děti a v Miškovicích bylo nalezeno pouze jedno dítě mladší dvou
let. Dětská úmrtnost v Mikulovicích kulminovala v 5 letech, tzn., že nejvíce dětí na pohřebištích bylo ve věku
od 2,5 do 5 let. Nejméně dětí zemřelo mezi 7. a 8. rokem
a mezi 13. a 16. rokem (obr. 241).
Jedním z ukazatelů demografického profilu zkoumané populace je také dětská úmrtnost. Distribuce jedinců do jednotlivých věkových kohort a demografické
parametry vyplývající z úmrtnostní tabulky, jako je
např. naděje dožití ex či pravděpodobnost úmrtí qx,
mohou odhalit více informací o charakteru zkoumané
populace. Odhady dětské úmrtnosti jsou pro archeologické populace uváděny tradičně velmi vysoké, ačkoliv
pro tato tvrzení chybí důkazy v podobě kosterních pozůstatků novorozenců a malých dětí (Chamberlain
2006). Hovoříme tedy o tzv. „chybějících dětech“, přičemž pro tento jev existuje řada vysvětlení. Velmi důležitým faktorem ovlivňujícím počet dětských skeletů na
pohřebištích je jejich špatná zachovalost. Protože jsou
kosti drobné, málo mineralizované a více pórovité, jsou
také náchylnější k rozkladu (Guy et al. 1997). Dětské
hroby bývají také mělčeji zahloubené, a proto mohou
být často kosti rozptýleny či zničeny. Tyto faktory patří
do skupiny vnějších, tafonomických okolností, ovlivňujících přítomnost dětských skeletů na pohřebištích. Samostatnou skupinou jsou ale faktory kulturní, které se
rovněž podílí na deficitu dětských koster. S dětskými
ostatky mohlo být nakládáno odlišným způsobem, a to
nedospělí
n
%
16
42,1
muži
n
%
ženy
n
%
neurčitelní
n
%
celkem
n
%
16
14,5
inf II–III
2
5,3
2
1,8
inf III
11
28,9
11
10,0
0,9
inf III – juv
1
2,6
1
juvenis
8
21,1
8
7,3
celkem děti
38
100,0
38
34,5
14
12,7
ad I
6
19,4
8
25,0
ad II
6
19,4
2
6,3
ad I–II
2
6,5
ad II – mat I
6
19,4
6
18,8
mat I
1
3,2
1
3,1
mat II
1
3,2
mat I–II
3
9,7
3
9,4
mat II – sen
3
9,7
8
25,0
senilis
5
15,6
5
15,6
dospělí
1
11,1
9
8,2
2
22,2
4
3,6
1
11,1
13
11,8
1
11,1
1
11,1
2
1,8
1
0,9
6
5,5
12
10,9
10
9,1
1
0,9
65,5
celkem dosp.
33
45,8
33
45,8
6
8,3
72
celkem
33
30,0
33
30,0
6
5,5
110 100,0
Tabela 48. Mikulovice. Demografická struktura celého pohřebiště.
Table 48. Mikulovice. Demographic structure of the entire cemetery.
dokonce archeologicky nezjistitelným. Jako alternativní
vysvětlení k absenci dětských skeletů přispívá např.
existence dětských pozůstatků v areálu sídliště či dětských pohřebišť (Alesan – Malgosa – Simó 1999; Hillson
2009; Nehlich et al. 2009).
Pokud shrneme všechny skupiny dohromady, získáme
obraz běžného pohřebiště (obr. 242; tabela 48). Průměrný
věk mužů činil 42,7 roků, průměrný věk žen 46,4 roků
a průměrný věk celé skupiny vychází na 29,9 roků.
12.1.5. Metrická charakteristika
Lebka
K dispozici jsme měli 32 částečně měřitelných lebek,
z čehož bylo 13 ženských a 19 mužských. Metrické hodnoty zjištěné na jednotlivých lebkách jsou shrnuty v tabele 49, základní statistické údaje v tabele 50 a průměrová charakteristika v tabele 51. I přes relativně dobrou
Obr. 242. Mikulovice. Procentní zastoupení
jednotlivých věkových skupin v rámci skupin
hrobů. Červeně – skupina A; žlutě – skupiny
B+C; modře – skupina D. Kresba E. Zazvonilová, grafika M. Ernée. — Fig. 242. Mikulovice.
Percentage of individual age groups within
grave groups. Red – group A; yellow –
groups B+C; blue – group D. Drawing by
E. Zazvonilová, graphic by M. Ernée.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
355
Antropologická a demografická analýza
š.nosu
N-Ns
26
49
Kdl-Kdl
v.očnice
34
12
žena
185
126
98
43
35
25
53
14
žena
195
130
101
37
32
24
46
20
žena
189
132
21
muž
198
128
120
98
23
žena
192
128
26
muž
221
133
94
28
muž
190
121
95
30
žena
191
125
94
32
žena
186
128
90
186
33
žena
34
muž
38
muž
187
150
105
131
v.ram.
130
Id-Gn
100
Go-Go
205
107
135
N-Gn
muž
129
N-Pr
11a
142
Zy-Zy
192
Ft-Ft
197
žena
Eu-Eu
žena
Ba-B
7
8
G-Op
Pohlaví
45
Hrob
Mf-Ek
318–362
I1
101
32
63
65,5
95
33
65
70,3 73,9 105,2
74,1 95,0
104
36
63,4
80,8 99,0
117
91
26
113
87
104
64
I2
I3
I42
I48
I13
IFM
I39
75,6 53,1 82,9 94,4
68,1
81,4
66,7
86,5 52,2 77,7 86,1
47,2
77,7 92,9
69,8
100
38
63
64,6
78,1 98,0
66,7
101
113
97
97
64
37
30
22
49
35
63
60,2
70,7 107,4
63,7
78,5
89
28
55
65,4
75,2 94,6
92
32
61
68,8 80,6 117,2
70,3 102,2
76
33
62
70,4
96
34
67
143
41
muž
195
91
103
41
44
žena
193
135
104
103
30
74,0 78,4
81,1 44,9
98,9
76,5
103,9
69,9
77,0 99,0
113,2
52
muž
101
133
105
33
63
54
muž
202
136
103
123
102
31
69
67,3
75,7 99,0
56
muž
189
122
92
36
61
64,6
75,4
57
muž
194
126
93
58
muž
199
134
96
59
žena
183
134
61
muž
194
128
64
muž
208
129
69
muž
194
77
muž
193
135
102
80
žena
191
128
98
86
muž
195
90
muž
198
96
muž
97c
žena
39
33
24
52
101
34
65,0
84,6 46,2 73,8 108,6
67,3
73,2
100
110?
67
116?
41
33
26
46
100?
37
62
65,9
80,5 56,5 78,1 100,0 105,5? 60,9?
62,0
97
67
41
29
25
51
32
107
68
85
134
93
104
133
99
102
189
131
99
108
186
122
89
140
I38
68
70,7 49,0
65
69,9
75,5 104,9
41
62
67,1
76,6 86,7
68,7
69,4 111,8
39
72
67,2 70,7 105,3
74,4 103,0
67
69,3
75,6 109,1
65,6
72,9
Tabela 49. Mikulovice. Metrické charakteristiky lebek (vysvětlivky k měřeným znakům – viz např. Stloukal a kol. 1999). — Table 49. Mikulovice. Metric qualities of
skulls (key to measured traits – see e.g. Stloukal et al. 1999).
zachovalost kostrového materiálu byla na lebkách většinou poškozená base, takže pouze v ojedinělých případech jsme změřili výšku lebky, a rovněž obličejové části
byly většinou poškozené, pouze jednou jsme zjistili bizygomatickou šířku lebky. Většinu lebečních indexů nebylo tedy možné vypočítat. Mužské i ženské lebky byly
dlouhé a úzké, v indexech průměrně hyperdolichokranní a eurymetopní, ženské lebky byly vysoké, v indexech hypsikranní a akrokranní, očnice byly u obou
pohlaví mesokonchní a nos mesorhinní.
Postkraniální skelet
Vzhledem k poměrně dobré zachovalosti skeletů jsme
získali slušné množství dat, na jejichž základě můžeme charakterizovat mikulovickou populaci z hlediska
stavby skeletu a rozvoje svalového reliéfu i tělesné výšky
(tabela 52, 53, 54). Pomocí některých těchto charakteristik si můžeme udělat představu o životním stylu nebo
o zdravotním stavu zkoumané populace. Například
z údajů o tělesné výšce, která je do značné míry ovlivněna genetickými faktory, můžeme usuzovat na přírodní i společenské životní podmínky. Tělesná výška
totiž závisí také na výživě, resp. na možnostech přístupu
356
k potravě. S tím souvisí i sociální status, s nímž je spojena míra zátěže organismu způsobená fyzickou námahou. Zvýšená pracovní zátěž představuje vznik negativního prostředí, které může způsobit například horší
zdravotní stav matek, které rodí méně prospívající děti
(Silventoinen et al. 2003; Woitek 2003; Maat 2005; Stránská et al. 2013). Problémem při stanovení tělesné výšky
je často výběr vhodné metody, jelikož se výsledky z různých metod mohou hodně lišit (Mansourová 2006). My
jsme pro výpočet tělesné výšky zvolili dvě metody –
podle Bacha (Bach 1965) & Breitingera (Breitinger 1937)
a podle Sjøvolda (Sjøvold 1990). Spolehlivost metod
Bacha a Breitingera ověřovali M. Stloukal a H. Hanáková (Stloukal – Hanáková 1978) a zjistili, že kromě tibie
v Bachových tabulkách jsou tyto metody pro ostatní
kosti vhodné. Metoda Sjøvolda byla použita zejména
z toho důvodu, že pro obě pohlaví se používá stejná rovnice. Zjišťovali jsme, zda se to projeví na výsledných
hodnotách.
Tělesnou stavbu i modelaci svalového reliéfu ovlivňuje pohlavní dimorfismus. Především hodnocení rozvoje svalového reliéfu je do značné míry ovlivněno subjektivním hodnocením badatele. Roli hraje i věk zem-
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Antropologická a demografická analýza
Tabela 50. Mikulovice. Základní metrické lebeční charakteristiky – statistické údaje. Vysvětlivky k jednotlivým mírám: M1 – největší délka
lebky, M8 – největší šířka lebky, M9 – nejmenší
šířka čela, M17 – výška lebky, M45 – bizygomatická šířka, M47 – výška obličeje, M48 –
výška horního obličeje, M51 – šířka očnice,
M52 – výška očnice, M54 – šířka nosu,
M55 – výška nosu, M66 – bigoniální šířka,
M69 – výška brady, M70 – výška ramene
mandibuly, I1 – i. délkošířkový, I2 – i. délkovýškový, I3 – i. šířkovýškový, I13 – i. frontoparietální, I38 – i. obličeje, I39 – i. horního obličeje,
I42 – i. očnicový, I48 – i. nosní, IF-M – i. frontomandibulární.
Table 50. Mikulovice. Basic metric skull characteristics – statistical information. Key to individual measurements: M1 – maximum skull
length, M8 – maximum skull width, M9 – minimum forehead width, M17 – skull height,
M45 – bizygomatic width, M47 – face height,
M48 – upper face height, M51 – orbit width,
M52 – orbit height, M54 – nose width, M55
– nose height, M66 – bigonial width, M69 –
chin height, M70 – mandibula ramus height,
I1 – i. length-width, I2 – i. length-height, I3 –
I. width-height, I13 – i. frontal parietal, I38 –
i. facial, I39 – i. upper face, I42 – i. orbital,
I48 – i. nasal, IF–M – i. frontal-mandibular.
Index
318–362
N
X
Min
Max
Sm. odch.
N
X
Min
Max
Sm. odch.
M1
Muži
17
197,1
187,0
221,0
8,365
M1
13
189,7
183,0
197,0
4,230
M8
15
130,9
121,0
143,0
5,604
M8
13
129,5
122,0
135,0
3,928
M9
17
97,5
91,0
105,0
4,109
M9
10
97,8
89,0
107,0
5,692
M17
1
140,0
M17
2
146,0
142,0
150,0
5,656
M45
1
110?
M45
-
M47
1
116?
M47
-
M48
3
66,0
64,0
67,0
1,732
M48
1
M51
4
39,5
37,0
41,0
1,914
M51
3
41,7
37,0
45,0
4,163
M52
4
31,3
29,0
33,0
2,061
M52
3
33,7
32,0
35,0
1,527
M54
4
24,3
22,0
26,0
1,707
M54
3
25,0
24,0
26,0
1,000
4
49,5
46,0
52,0
2,645
M55
3
49,3
46,0
53,0
3,511
M66
13
102,4
96,0
108,0
3,355
M66
4
111,8
104,0
117,0
5,500
M69
12
35,5
31,0
41,0
2,938
M69
9
91,0
76,0
103,0
8,231
M70
11
65,5
61,0
72,0
3,416
M70
8
31,9
26,0
41,0
4,454
I1
15
66,4
60,2
76,5
3,900
I1
13
68,3
65,4
73,2
2,373
I2
1
70,7
I2
2
77,3
73,9
80,6
4,737
I3
1
105,3
I3
2
111,2
105,2
117,2
8,485
I13
12
75,5
I13
10
75,8
70,3
82,9
3,413
I38
1
105,5
I38
-
I39
1
60,9
I39
-
I42
4
79,2
70,7
84,6
5,963
I42
3
81,2
75,6
86,5
5,453
I48
4
49,2
44,9
56,5
5,190
I48
3
50,8
47,2
53,1
3,178
IF-M
13
104,4
98,0
113,2
5,262
IF-M
9
92,1
78,4
102,2
7,271
Ženy
I1 délkošířkový
hyperdolichokranní
hyperdolichokranní
I2 délkovýškový
-
hypsikranní
I3 šířkovýškový
-
akrokranní
I13 frontoparietální
eurymetopní
eurymetopní
I42 očnicový
mesokonchní
mesokonchní
mesorhinní
mesorhinní
Tabela 51. Mikulovice. Průměrová charakteristika lebek pohřbených jedinců.
Table 51. Mikulovice. Average characteristics of skulls of buried individuals.
Stavba skeletu
ženy
muži
n
%
n
gracilní
11
36,7
-
-
gracilní až střední
5
16,7
-
-
střední
14
46,7
7
21,2
-
-
8
24,2
střední až robustní
%
robustní
-
-
18
54,5
celkem
30
100,0
33
100,0
Tabela 52. Mikulovice. Stavba skeletu pohřbených jedinců.
Table 52. Mikulovice. Body construction of buried individuals.
Svalový reliéf
68,0
M55
Muži
I48 nosní
Ženy
ženy
muži
n
%
n
%
slabý
8
29,6
4
12,9
slabý až střední
6
22,2
2
6,5
střední
6
22,2
12
38,7
střední až mohutný
6
22,2
2
6,5
mohutný
1
3,7
11
35,5
celkem
27
100,0
31
100,0
Tabela 53. Mikulovice. Svalový reliéf pohřbených jedinců.
Table 53. Mikulovice. Muscle relief of buried individuals.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
69,4
80,8
3,233
řelého, protože u starších jedinců se drsnatiny zviditelňují ukládáním vápenatých solí do svalových inzercí
(Stloukal et al. 1999). Při utváření závěrů se tedy soustředíme zejména na určitou disproporčnost v rozvoji
svalového reliéfu v rámci kostry. U zkoumané populace byl pohlavní dimorfismus dobře patrný z hlediska
stavby skeletu. Muži se vyznačovali převážně robustní
a střední až robustní stavbou kostry, ženy měly gracilní
a středně robustně stavěnou kostru. Co se týká rozvoje
svalového reliéfu, převažoval u mužů středně a mohutně vyvinutý, nicméně u pětiny neodpovídal slabý
svalový reliéf robustnější stavbě skeletu – předpokládáme, že někteří tito muži nejspíše nebyli vystaveni odpovídající fyzické námaze. Například u jedinců z hrobů
49 a 54 můžeme hledat vysvětlení v onemocnění, které
zřejmě omezovalo jejich fyzickou aktivitu. Reliéf svalových úponů u žen dosáhl z poloviny slabého a slabého
až středně výrazného rozvoje, u druhé poloviny byl
středně až mohutně vyvinut. Mohutnější svalový reliéf
jsme zaznamenali hlavně u starších žen (skelety č. 33,
44, 64, 97c), což může souviset s vyšším věkem,
jak jsme uvedli výše. Nicméně se zdá, že některé ženy
byly skutečně vystaveny vyšší fyzické námaze, která se
koncentrovala především na horní končetiny (skelety
č. 32, 44).
Výška postavy byla zjišťována pomocí dvou různých
metod, a to Bach & Breitinger, hojně využívaná a vhodná pro srovnání s jinými únětickými pohřebišti (např.
Dobisíková et al. 2007), a Sjøvold, použitelná pro obě
pohlaví. Muži i ženy byli v průměru podle Sjøvolda nadprostředně vysocí (muži = 169,3 ± 4,5 cm; ženy = 158,9
± 4,5 cm), podle Bacha & Breitingera měli muži také
nadprostředně vysoké postavy (168,2 cm), ženské postavy se již zařadily do kategorie vysokých (162,1 cm).
Rozdíl v jednotlivých hodnotách podle různých metod
činil až 5 cm, přičemž u nižších postav je tento rozdíl ve
357
Antropologická a demografická analýza
318–362
Obr. 243. Mikulovice. Tělesná výška pohřbených dle Bacha & Breitingera.
Kresba E. Zazvonilová, grafika M. Ernée. — Fig. 243. Mikulovice. Body height
of buried individuals according to Bach and Breitinger. Drawing by E. Zazvonilová, graphic by M. Ernée.
Obr. 244. Mikulovice. Tělesná výška pohřbených dle Sjøvolda. Kresba E. Zazvonilová, grafika M. Ernée. — Fig. 244. Mikulovice. Body height of buried individuals according to Sjøvold. Drawing by E. Zazvonilová, graphic by M. Ernée.
prospěch metody Bacha & Breitingera, zatímco u vysokých postav (nad 167 cm) ve prospěch metody Sjøvolda
(obr. 243 a 244). Tato metoda zvýrazňuje extrémní hodnoty a lépe tak vystihuje variabilitu tělesné výšky. Muži
i ženy spadají do variační šíře únětických populací, extrémní hodnoty jsou u mikulovického souboru o něco
vyšší (v průměru 2 cm).
Na dolních končetinách jsme hodnotili oploštění horní
poloviny diafýzy na kostech stehenních a kostech holenních, a následně jsme vypočítali index platymerický
a index knemický (tabela 54). Na sledované partie se upínají svaly, které jsou aktivní při některých činnostech,
např. musculus gluteus maximus při běhu či rychlé chůzi
na nerovném povrchu nebo hluboké plantární flexory
Hrob č.
I.platymericus
I.cnemicus
Tělesná výška
(Sjøvold, cm)
I.cnemicus
Tělesná výška
(Sjøvold, cm)
I.cnemicus
Tělesná výška
(Sjøvold, cm)
7
8
12
14
15
16
20
21
23
26
28c
29
30
32
33
34
žena
žena
žena
žena
žena
žena
žena
muž
žena?
?
muž
žena
žena
žena
žena
muž
83,3
71,8
75,9
60,6
67,6
72,7
75,0
72,7
76,7
68,9
66,7
67,6
78,8
75,9
58,8
72,2
75,8
77,4
64,7
65,5
73,3
64,7
76,5
74,1
75,9
78,6
70,4
76,7
152,6
158,0
dx
79,3
79,4
68,8
77,7
63,6
76,7
77,1
68,8
68,9
63,6
dx
78,6
69,4
67,7
75,9
70,9
sin
81,5
64,1
70,0
81,5
73,3
± 4,5 cm 160,4
174,3
159,7
158,2
155,7
64,5
156,9
56,4
69,7
63,6
159,9
163,9
58,9
162,6
68,8
174,0
75,8
170,5
81,3
78,8
150,7
170,9
35
36
38
40
41
43
44
47
49
50
52
54
56
57
58
59
60
61
žena
žena?
muž
?
muž
muž
žena
žena
muž
žena
muž
muž
muž?
muž
muž
žena
muž?
muž
dx
67,6
79,4
64,7
72,2
78,8
75,0
63,6
66,7
67,9
75,8
74,3
80,0
72,7
77,1
58,3
sin
66,7
74,3
61,8
69,4
75,0
78,1
68,8
69,4
67,9
81,8
72,9
77,4
83,8
79,4
69,7
66,7
75,8
80,6
60,6
69,7
74,2
77,4
64,8
66,7
74,3
63,6
71,9
72,7
71,9
63,9
62,5
177,6
166,9
166,7
163,8
168,6
167,0
dx
60,5
sin
60,0
± 4,5 cm 160,4
157,6
170,8
159,4
167,8
161,6
73,3
73,5
166,5
73,3
156,7
62
64a
64b
69
70
74
80
86
90
91
93
95
96
97b
97c
?
žena
muž
muž
muž
žena
žena
muž
muž
muž
muž
muž
muž
muž
žena
muži
ženy
dx
92,0
66,7
67,6
67,6
78,8
76,7
70,6
80,0
71,4
78,1
83,3
79,4
59,4
74,9
70,6
sin
85,7
64,5
64,9
70,3
78,8
77,4
75,8
80,0
56,3
70,9
69,5
dx
74,2
71,4
72,9
68,6
62,1
62,5
62,9
68,9
72,4
sin
79,3
65,5
74,3
63,9
67,9
72,1
150,9
164,5
169,3
158,9
Hrob č.
I.platymericus
5
muž
sin
Hrob č.
I.platymericus
2
žena
± 4,5 cm
79,5
77,1
78,8
72,9
67,6
62,5
80,0
75,0
71,4
172,7
160,8
181,4
173,2
167,7
71,4
70,6
57,9
167,2
165,3
169,4
153,9
průměr
Tabela 54. Mikulovice. Index platymerický, index knemický a tělesná výška pohřbených jedinců. Červeně – ženy; modře – muži. — Table 54. Mikulovice.
Platymeric index, knemic index and body height of buried individuals. Red – female; blue – male.
358
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Antropologická a demografická analýza
318–362
(musculus tibialis posterior) při pracích konaných v podřepu. Strukturální analýza těl dlouhých kostí podporuje
hypotézu mechanické zátěže jako primární příčiny oploštění (Larsen 1997). Předpokládá se, že čím je vyšší zatížení
příslušných svalů, tím je oploštění sledovaných kostních
partií větší a hodnota indexu je nižší (Wescott 2006). Novější studie ovšem dokládají, že fyzické zatížení je jen jedním z celé řady faktorů ovlivňujících výsledný tvar kosti
(jako např. deficience některých minerálů a vitaminů) a že
tato problematika není dosud plně objasněna (např. Tamvada 2014). Znak hodnotíme v případě kosti stehenní ve
směru od nejmenšího oploštění na škále eurymerie, platymerie, hyperplatymerie, v případě kosti holenní euryknemie, mesoknemie, platyknemie, hyperplatyknemie
(Stloukal et al. 1999).
Hodnocení kostí stehenních ukázalo u mikulovického
souboru výrazné oploštění, tedy průměrnou hyperplatymerii u mužů i žen na pravé i levé kosti stehenní.
I podle kategorizace znaku byla na pohřebišti zjištěna
pouze hyperplatymerie nebo platymerie. Výjimku představuje neurčitelný jedinec z hrobu 62 s eurymerními
femury.
Hodnocení kostí holenních ukázalo průměrnou mesoknemii (mírné oploštění) u mužů a euryknemii (bez
oploštění) u žen. Výsledky víceméně odpovídají údajům
zjištěným na kostech stehenních a holenních na jiných
únětických pohřebištích Čech a Moravy (Šídová 2011).
V Mikulovicích je nápadnější snad jen prakticky úplná
absence eurymerních femurů hlavně u mužů a celková
převaha hyperplatymerních femurů.
Zdravotní stav chrupu
Detailní vyhodnocení patologických jevů na mikulovické
populaci je předmětem samostatné kapitoly. Zde uvádíme pouze tabulkové shrnutí základních zubních patologií, tzn. výskyt kazů a intravitálních ztrát a současně stupeň obrusu zubní skloviny (tabela 55).
Celkem jsme vyhodnotili 2266 trvalých i dočasných
zubů a 2246 alveolů. Z toho bylo 699 zubů a 773 alveolů na ženských lebkách a 773 zubů a 875 alveolů na
mužských lebkách. U žen jsme zaznamenali 15 (2,1 %)
kazů a 73 (9,4 %) intravitálních ztrát, u mužů 23 (2,9 %)
kazů a 83 (9,5 %) intravitálních ztrát. Kazivost chrupu
mužů a žen se tedy prakticky neliší. U několika jedinců
(hrob 11b, 12, 14, 58, 64a, 69, 90, 91, 97b) jsme zaznamenali velmi neobvyklou, asymetrickou abrazi, při níž
většina či všechny zuby horní čelisti byly obroušené až
ke kořeni, případně intravitálně ztracené a dolní zuby dosáhly středního obrusu (obr. 245; 246 a 247).
V úvahu připadá habituální či pracovní abraze nebo
mutilace. Detailní rozbor tohoto nálezu bude předmětem samostatné studie. Kromě toho jsme se na zubech
setkali s celou řadou anomálií, jako je perzistence dočasných zubů (obr. 248), šikmé nebo stísněné postavení
zubů, hyperdontie (obr. 249) či mikrodoncie (obr. 250).
12.1.6. Závěr
Z lokality Mikulovice byly antropologicky hodnoceny lidské kosterní pozůstatky vyzvednuté z celkem 96 hrobů
a 3 sídlištních objektů. S výjimkou několika vícečetných
pohřbů, a to čtyř dvojpohřbů (hroby 11, 64, 81 a 92),
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Obr. 245. Mikulovice. Červeně – hroby/pohřby s nálezy nápadně obroušených zubů (pohřby č. 11b, 12, 14, 58, 64a, 69, 90, 91 a 97b); modře –
některé další anomálie zjištěné na zubech koster č. 26, 43 a 55 (viz obr.
247–249). Kresba a grafika M. Ernée. — Fig. 245. Mikulovice. Red –
graves/burials with finds of heavily abraded teeth (burial nos. 11b, 12, 14,
58, 64a, 69, 90, 91 and 97b); blue – several additional anomalies identified on the teeth of skeleton nos. 26, 43 and 55 (see Fig. 247–249). Drawing and graphic by M. Ernée.
trojpohřbu (hrob 28) a objektu 2217, kde byli rovněž pohřbeni tři jedinci, šlo vždy o hroby jednotlivců. Objekty
2023 a 2044 obsahovaly žárové pozůstatky. Soubor celkem čítal 107 koster (či jejich částí) a 3 žárové pohřby.
Kromě 9 samostatně ležících hrobů a objektů (hroby 90,
91, 92, 93, 94, 95, 96, objekt 2412, 3/08) tvořily hroby
359
Antropologická a demografická analýza
Hrob č.
Pohlaví
Zachované Zachované
Intravitální Stupeň obrusu
Karies
zuby
alveoly
ztráta
(Lovejoy 1985)
30
-
1
? dítě
2
žena
32
32
3
? žena
32
14
4
? žena
24
29
5
muž
31
32
6
? dítě
4
-
7
žena
29
32
8
žena
31
32
9
? dítě
dospívající,
muž
? dítě
10
-
24
16
25
32
10
11a
318–362
2
2
3
2
Hrob č. 12,5 mm
51
? dítě
Zachované Zachované
Intravitální Stupeň obrusu
Karies
zuby
alveoly
ztráta
(Lovejoy 1985)
17
8
G
52
muž
32
32
D–E
53
? dítě
22
10
H
54
muž
29
27
C–G
55
žena
33
34
56
? muž
19
28
C–D
H
C
3
3
> H–I
H–I
57
muž
27
32
2
D–E
58
muž
16
25
3
59
žena
18
22
60
? muž
27
30
D–E
61
? muž
31
32
B2–C
A–B1
H
9
I
3
H–I
11b
muž
22
30
7
I, asymetrický
62
? muž ?
29
32
C–D
12
23
32
2
H–I
63
dospívající
28
32
B1–B2
32
32
B2–C
64a
žena
23
27
14
žena
dospívající,
žena
žena
24
32
8
> H-I, asymetrický
64b
muž
13
29
10
H–I
15
žena
10
16
H–I
65
?
27
10
1
H–I
D–E
66
? dítě
4
2
67
? dítě
13
28
68
dospívající
20
31
69
muž
21
31
3
G–I, asymetrický
13
16
žena
30
32
17
dospívající
29
14
18
dospívající
31
32
19
? dítě
13
24
20
žena
23
32
21
muž
24
31
A
1
4
2
> H-I, asymetrický
A
3
7
H–I
70
muž
27
12
D–E
6
H–I
71
dospívající
32
32
B1–B2
73
?
29
-
74
žena
23
30
22
? dítě
24
21
23
? žena
28
28
24
? dítě
16
18
75
? dítě
17
-
25
? dítě
15
28
76
? žena
23
24
26
muž ?
27
30
77
? muž
20
29
27
? dítě
7
-
78
žena
30
22
28a
? dítě
31
9
79
? žena ?
4
-
I
28b
? dítě
32
6
80
žena
32
32
F
D–H
81b
? muž
-
29
7
H–I
82
?
18
17
1
F
F–G
83
? dítě
23
28
86
muž
28
28
1
H–I
87
? dítě
31
30
28c
muž
31
13
29
žena
25
26
30
žena
27
32
H–I
F–H
1
31
? dítě
26
-
32
žena
28
32
33
žena
20
31
H–I
88
? muž
16
13
34
muž
31
32
G–H
89
? dítě
6
-
35
žena
22
28
D–E
90
muž
22
32
36
? žena
27
11
F–G
91
muž
23
31
37
? dítě
7
5
92a
? dítě
19
24
38
muž
27
14
E–F
92b
? dítě
21
28
39
? dítě
17
19
93
muž
27
30
40
? žena ?
11
13
G
94
? žena ?
-
16
41
muž
28
28
G–H
95
? muž
26
30
42
? dítě
17
28
96
6
22
2
-
27
32
4
2
1
8
2
G
E
1
6
H–I
1
4
H–I
9
H–I
B2–C
5
G–H
3
7
H, asymetrický
8
H, asymetrický
D–E
5
E–F
D–E
97a
H–I
97b
muž
dospívající,
muž ?
muž
-
97c
žena
25
29
7
-
98
? žena ?
29
32
1
C–E
žena
17
-
99
muž
31
24
2
H
? dítě
17
21
43
muž
28
23
44
žena
8
26
45
? dítě
7
46
? dítě
47
48
49
muž
27
32
50
žena
32
8
17
G–H
13
1
H–I
> H–I, asymetrický
3
> H–I
G–H
Tabela 55. Mikulovice. Výskyt zubních kazů, intravitálních ztrát a zubní abraze u hodnocených lebek. — Table 55. Mikulovice. Occurrence of tooth decay, intravital
tooth loss and tooth abrasion on the evaluated skulls.
360
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Antropologická a demografická analýza
Obr. 246. Mikulovice. Horní čelist se zcela obroušenými předními zuby a ostatními zuby intravitálně ztracenými. Pohřeb 11b (M, senilis). Foto P. Stránská.
Fig. 246. Mikulovice. Upper jaw with fully abraded fore teeth and other teeth
lost during the individual’s lifetime. Burial 11b (M, senilis). Photo by P. Stránská.
318–362
Obr. 248. Mikulovice. Perzistence dočasné druhé stoličky. Hrob 43 (M, adultus I). Foto P. Stránská. — Fig. 248. Mikulovice. Persistence of temporary second molar. Grave 43 (M, adultus I). Photo by P. Stránská.
Obr. 247. Mikulovice. Dolní čelist se středně silně obroušenými zuby. Pohřeb
11b (M, senilis). Foto P. Stránská. — Fig. 247. Mikulovice. Lower jaw with
medium-heavy tooth abrasion. Burial 11b (M, senilis). Photo by P. Stránská.
čtyři samostatné skupiny (A, B, C, D). Nejpočetnější
byla skupina A s 50 hroby a dvěma žárovými hroby, následovala skupina C s 18 hroby a jedním sídlištním objektem, dále skupina D se 14 hroby a nejmenší byla
skupina B se 7 hroby. Kosterní pozůstatky z Mikulovic
byly na rozdíl od jiných únětických pohřebišť nezvykle
dobře zachovány. Ve všech skupinách bylo díky dobré
zachovalosti kostí relativně málo neurčitelných jedinců.
Ve skupině A výrazně převažovaly ženy nad muži, ve
skupině B+C a mezi samostatnými pohřby převažovali
muži nad ženami a skupina D vykazovala rovnoměrné
zastoupení obou pohlaví. Neobvyklý je také vysoký průměrný věk jak mužů, tak především žen ve všech skupinách. Mezi pohřbenými v Mikulovicích úplně scházeli
novorozenci a kojenci, nejmladším pohřbeným dětem
bylo okolo 2,5–3 let. Pokud shrneme všechny skupiny
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Obr. 249. Mikulovice. Hyperdontie horního řezáku. Hrob 55 (F, adultus I). Foto
P. Stránská. — Fig. 249. Mikulovice. Hyperdontia of upper incisor. Grave 55
(F, adultus I). Photo by P. Stránská.
dohromady, získáme obraz běžného pohřebiště: průměrný věk mužů činil 42,7 roků, průměrný věk žen
46,4 roků a průměrný věk celé skupiny vychází na 29,9
roků.
Výška postavy byla zjišťována pomocí metod Bach &
Breitinger a Sjøvold. Muži i ženy byli v průměru podle
Sjøvolda nadprostředně vysocí (muži = 169,3 ± 4,5 cm;
ženy = 158,9 ± 4,5 cm), podle Bacha & Breitingera měli
muži také nadprostředně vysoké postavy (168,2 cm),
ženské postavy se již zařadily do kategorie vysokých
(162,1 cm). Muži i ženy spadají do variační šíře únětických populací, extrémní hodnoty jsou u mikulovického
souboru o něco vyšší (v průměru 2 cm).
361
Antropologická a demografická analýza
318–362
Předpokládá se, že čím je vyšší zatížení příslušných
svalů, tím je oploštění sledovaných kostních partií větší
a hodnota indexu je nižší. Hodnocení kostí stehenních
ukázalo u mikulovického souboru výrazné oploštění,
tedy průměrnou hyperplatymerii u mužů i žen na pravé
i levé kosti stehenní. Hodnocení kostí holenních ukázalo průměrnou mesoknemii (mírné oploštění) u mužů
a euryknemii (bez oploštění) u žen. Výsledky víceméně
odpovídají údajům zjištěným na kostech stehenních
a holenních na jiných únětických pohřebištích Čech
a Moravy.
Obr. 250. Mikulovice. Kolíkový tvar levého druhého premoláru. Hrob 26 (M?,
maturus II – senilis). Foto P. Stránská. — Fig. 250. Mikulovice. Reduced size of
left second premolar. Grave 26 (M?, maturus II – senilis). Photo by P. Stránská.
Dále jsme hodnotili oploštění horní poloviny diafýzy
na kostech stehenních a kostech holenních, a následně
jsme vypočítali index platymerický a index knemický.
362
Nakonec jsme hodnotili zdravotní stav chrupu, a to
na souboru 2266 trvalých i dočasných zubů a 2246 alveolů. U žen bylo zaznamenáno 15 (2,1 %) kazů a 73
(9,4 %) intravitálních ztrát, u mužů 23 (2,9 %) kazů a 83
(9,5 %) intravitálních ztrát. Kazivost chrupu mužů a žen
se tedy prakticky nelišila. Na zubech jsme se setkali
s celou řadou anomálií, jako je perzistence dočasných
zubů, šikmé nebo stísněné postavení zubů, hyperdontie
či mikrodoncie. Dále jsme u několika jedinců (skelety
11b, 14, 58, 64a, 69, 90, 91, 97b) zaznamenali velmi
neobvyklou, asymetrickou abrazi, při níž většina či
všechny zuby horní čelisti byly obroušené až ke kořeni,
případně intravitálně ztracené a dolní zuby dosáhly
středního obrusu. Nápadně silná abraze mohla být způsobena buď pracovní aktivitou, nebo být výsledkem mutilace.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Zdravotní stav jedinců
12.2. Zdravotní stav jedinců
L. Vargová, K. Vymazalová, L. Horáčková
12.2.1. Úvod
Nedílnou součástí komplexního zpracování historických
kosterních pozůstatků je paleopatologická analýza, která se zaměřuje na studium veškerých chorobných změn
363–378
na sledovaných kostech. Tato tzv. populační paleopatologie napomáhá alespoň částečně zrekonstruovat četnost výskytu chorob ve studovaném vzorku populace,
a to s ohledem na historické období a danou lokalitu
(srovnej Stloukal – Vyhnánek 1976; Ubelaker et al.
2006). Současně se snaží sledovat vliv přírodních i antropogenních složek životního prostředí, které mají se
zdravotním stavem populace kauzální spojitost (srovnej
např. Vargová – Horáčková – Menšíková 2010). Data
Obr. 251. Mikulovice. Paleopatologická zjištění na jednotlivých kostrách. Kresba M. Ernée, podklady J. Vachová. — Fig. 251. Mikulovice. Paleopathological findings
on individual skeletons. Drawing by M. Ernée, materials from J. Vachová.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
363
Zdravotní stav jedinců
získaná paleopatologickou analýzou mikulovických kosterních pozůstatků umožní, v kontextu s podobnými
studiemi z jiných historických etap, doplnit znalosti
o historickém vývoji některých onemocnění s kostními
projevy (například vrozených onemocnění, tuberkulózy,
nádorů) z období únětické kultury. V této práci jsou
shrnuty předběžné výsledky paleopatologického studia.
363–378
patřily degenerativně produktivní choroby (spondylóza,
spondylartróza a artróza), traumata, specifické a nespecifické záněty (tuberkulóza, periostitida a osteomyelitida). K vzácnějším nálezům patřily kostní příznaky
vrozených a metabolických onemocnění, případně nezhoubných nádorů.
12.2.4.1. Kloubní onemocnění
12.2.2. Analyzovaný soubor
Na Oddělení lékařské antropologie Anatomického
ústavu Lékařské fakulty Masarykovy univerzity byla
v roce 2017 provedena detailní paleopatologická analýza kosterních pozůstatků 109 jedinců z archeologického výzkumu na lokalitě Mikulovice, okr. Pardubice
(obr. 251). Zachovalost jednotlivých koster nebo jejich
částí byla rozdílná (viz výše, kap. 8.1 a 12.1.2). Z paleopatologického hlediska bylo možno hodnotit kosterní pozůstatky celkem 106 jedinců, z nichž převážně ženské znaky vykazovalo 34 skeletů a mužské 35.
Ostatní kostry patřily 8 mladým dospívajícím jedincům a 29 dětem.
12.2.3. Metody
Hlavním východiskem paleopatologické studie je klasická antropologická analýza kosterních pozůstatků
uskutečněná P. Stránskou (viz výše, kap. 12.1). Paleopatologické nálezy byly posuzovány převážně podle
standardních kritérií (Steinbock 1976; Ortner – Putschar
1985; Vyhnánek et al. 1998; Aufderheide – RodríguezMartín 1998; Ortner 2003; Horáčková – Strouhal – Vargová 2004; Waldron 2008). Odhad časového horizontu
vzniku hypoplázie zubní skloviny byl stanoven podle
D. J. Reida a M. C. Deana (Reid – Dean 2000, 135–139).
Základními vyšetřovacími metodami paleopatologické
diagnostiky bylo především detailní vizuální makroskopické a mikroskopické posouzení všech zachovaných
kostí skeletů. U všech nalezených patologických změn
byla provedena pečlivá písemná i fotografická dokumentace. V indikovaných případech, u nichž bylo třeba pro
upřesnění diagnózy znát stav kompakty i spongiózní
kostní tkáně, případně zaznamenat a lokalizovat makroskopicky nepostřehnutelné léze, bylo provedeno
standardní rentgenologické vyšetření. U suspektních
případů, zejména specifických zánětlivých onemocnění,
byly rovněž odebrány kostní vzorky pro genetické vyšetření za účelem detekce DNA patogenního organismu.
V rámci diferenciální diagnostiky byly některé patologické léze srovnávány s případy ze současné medicínské praxe anebo s podobnými defekty na recentním
kosterním materiálu uloženém v Pathologisch-anatomisches Bundesmuseum ve Vídni, kde byla diagnóza
zde deponovaných patologických stavů ověřena na základě klinických metod.
12.2.4. Výsledky analýzy
Při analýze kosterních pozůstatků z Mikulovic byla diagnostikována celá škála chorobných změn. Jednalo se
zejména o kloubní nemoci, z nichž k nejpočetnějším
364
K obvyklým nálezům na kosterních pozůstatcích obyvatelstva z různých historických etap patří kloubní onemocnění. Z nich bývají nejčastěji pozorovány degenerativně produktivní změny, které mohou být lokalizovány
na páteři v podobě spondylózy a spondylartrózy nebo
na velkých končetinových kloubech ve formě artrózy.
Jako samostatné onemocnění bylo vyčleněno mnohočetné degenerativně produktivní postižení kloubů, provázené částečným srůstem sousedních obratlů (morbus
Forestier), osifikací některých vazů a šlach s označením
difuzní idiopatická hyperostóza (DISH).
Také při studiu chorobných změn na skeletech z Mikulovic patřily stopy po degenerativně produktivním
procesu k nejčastějším patologickým projevům vůbec.
Při stanovení spondylózy a spondylartrózy bylo možno
vyšetřit alespoň část páteře celkem u 57 dospělých jedinců.
Projevy degenerativně produktivního procesu byly zaznamenány v 39 případech (68,4 %, tabela 56), postiženi byli častěji muži (24; tj. 61,5 %), méně často ženy
(15; tj. 38,5 %). Ke klasifikaci degenerativně produktivních změn na páteři bylo použito modifikované schéma
M. Stloukala a L. Vyhnánka (Stloukal – Vyhnánek 1976,
124–137), na jehož základě byly nálezy rozděleny podle
závažnosti do tří skupin. Postižení prvního stupně se
projevilo v podobě jemných kostěných lemů po obvodu
kloubních plošek a terminálních ploch obratlových těl.
Do této skupiny byly zahrnuty také kostěné výrůstky
(osteofyty) menších rozměrů a deprese na terminálních
plochách obratlů – Schmorlovy uzly (obr. 252). Toto počínající stadium nemoci se projevilo na páteři u 16 skeletů (ze všech případů degenerativně produktivních
změn tj. v 41,0 %, n = 39). Obratle s osteofyty delšími
než 3 mm byly řazeny k závažnější formě onemocnění.
Tento druh degenerativních změn ve studovaném osteologickém souboru převažoval, představoval více než
polovinu nalezených případů (22; tj. 56,4 %, n = 39).
U nejtěžšího stupně spondylózy došlo vzájemným splynutím obrovských osteofytů sousedních obratlů ke
vzniku obratlového bloku. Tento stupeň byl nalezen
pouze v jediném případě (1; tj. 2,6 %, n = 39).
Z paleopatologické analýzy vyplývá, že nejpostiženějším úsekem páteře byl hrudní oddíl, poté to byly sestupnou řadou bederní obratle, dále krční a nejméně
chorobných změn bylo nalezeno na křížových kostech.
Diagnostika degenerativně produktivních změn na
páteři nebyla většinou obtížná. Problematické bylo pouze vyhodnocení samostatně se vyskytujících Schmorlových uzlů. Jedná se o okrouhlé deprese na terminálních plochách obratlových těl s průměrem do 0,5 cm
a hloubkou do 1–1,5 cm. Tyto útvary jsou způsobené
výhřezem pulpózního jádra obratlové destičky vertikálním směrem proti obratlovému tělu. Příčinou výhřezu
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Zdravotní stav jedinců
Věk
C
2
F
AII-MI
4
F
AII-MI
5
M
AI-AII
8
F
AI
+
+
Th
L
S
+
Stupeň postižení
Pohlaví
Artt. costovert.
Hrob
Artt. intervert.
363–378
I
+
I
+
+
I
+
11
M
S
12
F
MII-S
14a
F
MII-S
+
+
14b
F
MII-S
+
+
+
21
M
MII-S
+
+
+
+
+
+
II
+
+
II
+
+
+
II
II
I
+
II
23
F?
MI-MII
26
M
AII-MII
+
+
32
F
AII
+
+
+
+
+
+
+
+
II
+
+
+
II
33
F
MII-S
41
M
MI-MII
44
F
S
+
+
+
47
F
MI-MII
+
49
M
AII
+
52
M
AI
+
54
M
AII-MI
+
+
+
+
F
J
MII-S
+
+
+
+
57
M
MI-MII
+
+
+
+
58
M
MII-S
+
+
+
+
59
F
MII-S
+
+
+
AI
M
S
69
M
AII
70
M
AI
74
F
MII-S
77
M
84
81
+
I
+
I
+
II
+
+
+
+
II
I
M?
M?
+
+
56
61
I
II
55
64
I
+
+
I
+
II
+
II
+
II
+
II
+
I
+
+
I
+
+
II
+
+
+
+
+
I
+
+
+
+
II
MII
+
+
+
+
II
M
MI-MII
+
+
M
AII-MI
+
86
M
MII
+
88
M?
AII-MI
90
M
AII-MI
+
91
M
S
+
94
F
95
M?
96
M
S
Skelet 97c
F
MII-S
II
I
+
+
+
III
I
I
+
+
II
MI-MII
+
+
II
AII
+
I
+
+
II
+
+
+
+
II
Tabela 56. Degenerativně produktivní změny na páteři. Vysvětlivky: Pohlaví:
F – žena; M – muž. Věkové kategorie: AI – adultus I; AII – adultus II; MI –
maturus I; MII – maturus II; S – senilis. C – krční; Th – hrudní; L – bederní;
S – křížové obratle; Artt. intervert. – intervertebrální klouby; Artt. costovert.
– kostovertebrální klouby. Stupeň postižení: I – malé, II – střední, III – výrazné.
Table 56. Degenerative productive spine changes. Key: Sex: F – female;
M – male. Age categories: AI – adultus I; AII – adultus II; MI – maturus I;
MII – maturus II; S – senilis. C – cervical; Th – thoracic; L – lumbar; S – sacral
vertebrae; Artt. intervert. – intervertebral joints; Artt. costovert. – costovertebral joints. Degree of impairment: I – minor; II – medium, III – major.
však nemusí být pouze degenerativní změny v chrupavčitém disku, ale také trauma, nejčastěji přetížení páteře
při nošení těžkých břemen. Z tohoto důvodu byly skelety se Schmorlovými uzly, bez dalších degenerativních
změn na páteři, vyčleněny do samostatné skupiny,
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Obr. 252. Mikulovice. Na spodní ploše jednoho z bederních obratlů jsou
patrné eroze a nápadný Schmorlův uzel jako známky spondylózy (skelet 21,
muž maturus II – senilis). Foto J. Vachová. — Fig. 252. Mikulovice. The lower
surface of one of the lumbar vertebrae reveals erosion and a conspicuous
Schmorl’s node as a sign of spondylosis (skeleton 21, M, maturus II – senilis).
Photo by J. Vachová.
která byla nazvána obecně diskopatie, neboť původ
těchto změn není zcela jasný. Mezi diskopatie byly zařazeny případy Schmorlových uzlů na páteři mužů
z hrobů č. 28, 54, 93 a skeletu č. 99.
Nejzávažnějším případem diskopatie byl nález na
jednom z bederních obratlů muže z hrobu 91, kde byly
pozorovány stopy po úplném prolapsu meziobratlové
ploténky ventrálním směrem. Při předním okraji obratlového těla byla patrná poměrně široká prohlubeň,
která snížila a otupila jeho přední hranu.
Četnost výskytu degenerativně produktivních změn
na páteři se u různých autorů v jednotlivých osteologických souborech velmi liší. Její výše je podle našeho názoru závislá především na zachovalosti kosterních pozůstatků a postupu hodnocení, který není u všech
autorů standardní a jednotný. Srovnatelnost mezi jednotlivými kosterními kolekcemi je proto značně problematická.
Degenerativně produktivními změnami byly vedle páteře postiženy i ostatní klouby. Čelistní kloub vykazoval
známky artrózy u šesti lebek dospělých jedinců a jednoho dítěte (a to u osob pohřbených v hrobech č. 11,
14, 23, 26, 29 a 49). Není vyloučeno, že nadměrné opotřebení čelistního kloubu souviselo s užitím chrupu
také k pracovním činnostem jako tzv. třetí ruky. Nasvědčovala by tomu i výrazná, a v některých případech
i atypická, zubní abraze (například u jedinců z hrobů
č. 11, 41, 77 a 64).
365
Zdravotní stav jedinců
2
F
AII – MI
+
7
F
MI
+
12
F
MII – S
+
+
+
14a
F
MII – S
+
+
+
14b
F
MII – S
+
21
M
MII – S
+
33
F
MII – S
38
M
AI – AII
41
M
MI – MII
44
F
S
+
+
AII-MI
M
AI-AII
11
M
S
+
+
+
12
F
MII-S
F
MII-S
+
14b
F
MII-S
+
20
F
MII-S
+
21
M
MII-S
+
23
F
MI-MII
+
26
M
AII-MI
+
28
M
AII
29
F
MII
+
30
F
AII-MI
+
32
F
AII
33
F
MII-S
+
+
+
+
+
Klouby
nohy
F
5
Art.
talocrur.
2
Art.
genus
Věk
Art.
coxae
Pohlaví
14a
+
+
+
+
49
M
AII
+
56
M?
MII – S
+
+
57
M
MI – MII
+
+
+
41
M
MI-MII
58
M
MII – S
+
+
+
44
F
S
56
M?
MII-S
57
M
MI-MII
+
58
M
MII-S
+
+
59
F
MII-S
+
60
M?
AI-AII
+
62
?
AI
+
64
M
S
+
+
69
M
AII
74
F
MII-S
+
+
+
77
M
MII
+
86
M
MII
90
M
AII-MI
+
+
59
F
MII – S
+
60
M?
AI – AII
+
61
M?
AI
64
M
S
+
69
M
AII
+
74
F
MII – S
+
+
77
M
MII
+
+
81
M
AII – MI
86
M
MII
90
M
AII – MI
91
M
S
94
F
MI – MII
96
M
S
+
Skelet 97c
F
MII – S
+
Skelet 98
F
AI
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
Tabela 57. Projevy artrózy na skeletu horní končetiny. Vysvětlivky: Pohlaví: F –
žena; M – muž. Věkové kategorie: AI – adultus I; AII – adultus II; MI – maturus I; MII – maturus II; S – senilis. — Table 57. Manifestations of arthrosis on
upper limbs. Key: Sex: F – female; M – male. Age categories: AI – adultus I;
AII – adultus II; MI – maturus I; MII – maturus II; S – senilis.
Z uvedených nálezů byl nejzajímavější případ degenerativních změn tohoto kloubu u 8–11letého dítěte. Příčiny vzniku onemocnění temporomandibulárního kloubu
jsou různé, nejčastěji se jedná o faktory anatomické,
traumatické, psychosomatické, patofyziologické, případně celkové (Machoň – Paska – Hirjak 2011, 13–14).
Mezi anatomické faktory patří vrozené odchylky v utváření kloubních ploch, případně poruchy dentice a vady
skusu, které vedou ke spasmům žvýkacích svalů a mikrotraumatizaci kloubu. U skeletu studovaného dítěte
byly kloubní plochy poněkud deformovány patologickým
procesem, proto nelze jejich původní tvar objektivně
zhodnotit. Vliv vrozených tvarových anomálií nelze proto
jednoznačně vyloučit. Stav dentice však odpovídal normě.
Z traumatických faktorů se může na vzniku artrotických změn podílet opakované dlouhodobé přetěžování
čelistního kloubu nefyziologickými pohyby, jako je například bruxismus (skřípání zubů). K poškození může
dojít i jednorázovým traumatem, například při úderu, frakturou, vykloubením s následným krvácením do
366
Hrob
Pletenec
Klouby ruky
Art. Radiocarp.
Art. cubiti
Věk
Art. humeri
Pohlaví
Pletenec pažní
Hrob
363–378
91
M
S
94
F
MI-MII
96
M
S
Skelet 97c
F
MII-S
Skelet 97b
M
Skelet 98
F
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
+
AII
+
+
AI
+
+
+
+
Tabela 58. Projevy artrózy na skeletu dolní končetiny. Vysvětlivky: Pohlaví: F –
žena; M – muž. Věkové kategorie: AI – adultus I; AII – adultus II; MI – maturus
I; MII – maturus II; S – senilis. — Table 58. Manifestations of arthrosis on upper
limbs. Key: Sex: F – female; M – male. Age categories: AI – adultus I; AII –
adultus II; MI – maturus I; MII – maturus II; S – senilis.
kloubu. V uvedeném případě nelze mikrotraumatizaci
vyloučit, větší jednorázové trauma by však pravděpodobně bylo jednostranné a zanechalo by i zřetelnější
stopy (jako je například kostěný svalek u fraktury či neokotyl u dlouhodobé dislokace).
Mezi nejčastější příčiny postižení čelistního kloubu jsou
řazeny také psychosomatické faktory. V důsledku častých
stresových situací dochází ke zvýšenému napětí a aktivitě
svalstva hlavy a krku, což vede ke vzniku parafunkčních
pohybů čelistního kloubu, způsobujících jeho mikrotraumatizaci. Působení stresu se u tohoto jedince mohlo uplatnit, zejména pokud se jednalo, podle přítomnosti cribra orbitalia a změn na kalvě, o dlouhodobě nemocné dítě.
Mezi patofyziologické faktory patří systémová onemocnění v oblasti čelistního kloubu (revmatoidní onemocnění, endokrinní, degenerativní, infekční). Poškození čelistních kloubů v tomto případě zřejmě způsobila
chronická meningitida, neboť její projevy, v podobě ke-
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Zdravotní stav jedinců
Obr. 253. Mikulovice. Těžké degenerativně produktivní změny na kloubních
plochách pravé holenní kosti svědčící o pokročilém stádiu artrózy kolenního
kloubu (gonarthrosis) (skelet 74, žena maturus II – senilis). Foto J. Vachová.
— Fig. 253. Mikulovice. Severe degenerative productive changes on the joint
surfaces of the right tibia suggesting an advanced stage of knee arthrosis
(gonarthrosis) (skeleton 74, F, maturus II – senilis). Photo by J. Vachová.
říčkovitého větvení otisků meningeálních tepen, byly pozorovány na vnitřní lamině plochých lebečních kostí.
V běžné klinické praxi je jedním z hlavních příznaků
meningeálního dráždění spasmus šíjového svalstva,
který může sekundárně k postižení čelistního kloubu
přispět.
Další artrotické změny byly zaznamenány na kloubech postkraniálních skeletů 39 dospělých jedinců
(57,2 % n = 67 skeletů). Získaný údaj je pouze orientační, neboť výsledek je zkreslený poškozením kosterních pozůstatků, zejména v oblasti kloubních ploch. Ze
zachovaných kloubů horních končetin byly velmi často
postiženy spoje klíční kosti, poté sestupnou řadou
klouby loketní, ramenní, zápěstní a drobné klouby ruky
(tabela 57). Na dolních končetinách se artróza projevila
ve většině případů na kyčelním kloubu, poté sestupnou
řadou na kloubu kolenním (obr. 253), křížokyčelním
a na drobných spojích nohy (tabela 58). Degenerativní
změny na kloubech končetin byly častější u mužů než
u žen, což pravděpodobně souviselo s jejich větší fyzickou zátěží při běžných denních aktivitách, svědčil o tom
i výrazný svalový reliéf na kostech.
43
M
AI
49
M
AII
55
F
J – AI
58
M
MII – S
63
J
?
+
+
Calc.
AII – MII
Fibula
M
Pelvis
26
Manus
+
AI
Ulna
AI – AII
F
Radius
M
8
Scapula
5
Clavicula
Věk
Sternum
Pohlaví
Costa
Hrob
Lebka
363–378
+
+
+
+
+
+
+
65
?
MII
+
69
M
AII – MI
+
74
F
MII – S
90
M
AII – MI
91
M
MII – S
+
+
+
+
96
M
S
Skelet 97c
F
MII – S
Skelet 98
F
AI
+
Skelet 99
M
AI – MI
+
+
+
+
+
Tabela 59. Traumata – zlomeniny. Vysvětlivky: 97c, 98, 99 skelety ze sídlištních jam. Pohlaví: F – žena; M – muž. Věkové kategorie: J – juvenis;
AI – adultus I; AII – adultus II; MI – maturus I; MII – maturus II; S – senilis;
Calc. – calcaneus. — Table 59. Trauma – fractures. Key: 97c, 98, 99 skeletons in settlement pits. Sex: F – female; M – male. Age categories: J – juvenis; AI – adultus I; AII – adultus II; MI – maturus I; MII – maturus II;
S – senilis; Calc. – calcaneus.
etální kosti asi 22 mm od bodu bregma, lomná linie se
táhne dorsálně podél sutura sagittalis. Tvar defektu je
nepravidelný, rostrálně je jeho šířka 21 mm a délka na
laterální straně 42 mm, mediálně dosahuje jen délku
31 mm. Dorsální okraje defektu jsou zkosené a vpáčené
směrem dovnitř lebky. Z vnitřní strany je patrná po obvodu léze obnažená diploe. Paralelně s defektem probíhají po klenbě lební praskliny, zcela však chybí známky
vitální reakce. Zlomenina pravděpodobně vznikla perimortálně, není vyloučeno, že toto trauma bylo hlavní
příčinou smrti.
Po kloubních onemocněních patří k nejčastějším paleopatologickým nálezům na kosterních pozůstatcích
traumata (tabela 59). Stopy po poraněních byly ve studovaném souboru nalezeny u 21 jedinců, což představuje 19,8 % (n = 106). Nejčastěji se jednalo o fraktury
v různých stadiích hojení, z nichž v 10 případech byly
zaznamenány izolované zlomeniny jedné z kostí skeletu,
a na 6 kostrách byla pozorována vícečetná poranění.
Diagnostika byla v tomto případě poměrně obtížná,
neboť při absenci známek reparačního procesu je vždy
problematické odlišit intravitální zlomeniny od postmortálního poškození kostí. U perimortálních zlomenin
jsou hlavními diagnostickými kritérii ostré, hladké a obvykle zkosené lomné okraje, ze kterých často vybíhají, ve směru na ně kolmém, další trhliny. Jednotlivé
úlomky zlomených kostí se také většinou dají sestavit
bez větších mezer. U postmortálních zlomenin se zřetelně projevuje ztráta pružnosti kostí, okraje zlomenin
jsou nepravidelné až rozeklané, málo zkosené a spíše
tupě zakončené. Doprovodné trhliny se zde zpravidla
nevyskytují a v místě lomu může také docházet k rozpadu kostí na kostní prach (Aufderheide – RodríguezMartín 1998, 19–38; Horáčková – Strouhal – Vargová
2004, 68–70). V případě skeletu ženy č. 98 nález odpovídal spíše perimortální zlomenině, ale zda byla bezprostřední příčinou smrti nelze zcela jednoznačně stanovit.
K nejzajímavějším frakturám patřil defekt patrný na
klenbě lební 20–30leté ženy (skelet 98). Jednalo se
o rozsáhlou impresivní zlomeninu, vpáčený fragment se
však nezachoval. Fraktura je lokalizována na levé pari-
Dalším obdobným perimortálním poraněním byla
sečná rána na týlní kosti 25–35letého muže z hrobu 5.
Zásek je dlouhý asi 48 mm, probíhá transverzálně těsně
nad protuberantia occipitalis externa. Úder na týlní část
12.2.4.2. Traumata
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
367
Zdravotní stav jedinců
lebky musel být hodně silný, neboť v nejsilnější střední
části kosti zůstala vnitřní lamina v úseku asi 16 mm
neporušená. Je mírně zkosena vlevo, byla proto zasazena pravděpodobně pravákem. Okraje defektu nevykazují známky reparačního procesu. Asi 16 mm pod levým
okrajem záseku se nachází polokruhový defekt (průměr
35–36 mm). Okraje otvoru jsou ostré, proto je možno
usuzovat, že se jednalo o perimortální nebo postmortální zásah.
Smrtelným poraněním byl pravděpodobně také zásah
na lebce 35–45letého muže, skelet 99. Na šupině levé
spánkové kosti se zhruba ve třetině nachází otvor trojúhelníkovitého tvaru o rozměrech 36 x 27 x 32 mm.
Okraje léze jsou ostré, zkosené směrem k lamina interna. Od defektu se táhnou praskliny, jedna jde do oblasti glabelly, druhá probíhá mediálně přes šupinu postižené temporální kosti, třetí se dostala přes sutura
sagittalis na levou parietální kost. Lebka byla pravděpodobně poraněna také na levé os parietale, kde se nachází nad sutura squamosa zhruba čtvercová rána o velikosti 12 x 11 mm se čtyřmi drobnými prasklinami.
Pravděpodobně další sečná rána oddělila na dolní čelisti
levý processus condylaris od processus coronoideus.
Okraje defektu nenesou stopy po reparačním procesu.
V tomto případě se tedy jednalo zřejmě o polytrauma,
zřejmě antropogenního původu.
Typickým příkladem mnohočetného poranění byl rovněž skelet 35–45letého muže z hrobu 90. Obličejová
část lebky byla výrazně deformována v důsledku zhojené fraktury těla pravé lícní kosti. Na rentgenovém
snímku je na postiženém místě patrná zřetelná lomná
linie, která probíhá od laterální části dolního okraje očnice kaudálním směrem. Další, pravděpodobně sečná
rána, způsobila zlomeninu pravého processus coronoideus mandibulae. Rentgenový snímek dolní čelisti ukazuje šikmou lomnou linii, která probíhá od incissura
mandibulae ventrokaudálním směrem. Zhruba uprostřed lomné linie persistuje štěrbina o délce asi 7 mm.
Periferní fragment výběžku je mírně dislokován zevně
tahem musculus temporalis. Zlomenina je dobře zhojená, k traumatu došlo v dospělosti, neboť nejsou
patrné známky asymetrie při skusu. U tohoto jedince je
také na spánkové kosti výrazně zkrácený processus
mastoideus, jehož dolní část chybí v důsledku traumatu
nebo osteolytického procesu – chronického zánětu. Některé celullae mastoideae jsou otevřeny zevně. Okraj defektu je hrbolatý, avšak zaoblený reparačním procesem.
Je velmi pravděpodobné, že traumatického původu je
také částečné nalomení oblouku pátého bederního obratle, což lze považovat za náznak počínající intraartikulární spondylolýzy. Není vyloučeno, že mnohočetné
defekty na skeletu vznikly současně, ve stejné době – polytrauma. Výrazné známky reparačního procesu u všech
zlomenin prozrazují, že postižený těžká poranění dlouhodobě přežil.
Vícečetná poranění bylo možno zaznamenat rovněž
na horních končetinách 20–30leté ženy z hrobu 8. Dvě
zhojené zlomeniny byly nalezeny na pravé lopatce, kde
lomná linie byla při radiologickém vyšetření pozorována
ve střední části nadpažku a další pak na processus
coracoideus. Je velmi pravděpodobné, že se jednalo
o sečné poranění zasahující jak acromion, tak i processus coracoideus. Zajímavým, zřejmě také posttrauma-
368
363–378
tickým stavem, bylo ztluštění distální třetiny diafýzy
pravého radia. Povrch postiženého úseku kosti byl jen
velmi jemně hrbolatý, na dorsální straně s drobnými
perforacemi. Podle rentgenového snímku lze usuzovat
na infrakci a podle atypické struktury distálního konce
kosti i na posttraumatickou zánětlivou komplikaci.
Mezi polytraumata bylo možno zařadit i zlomeniny na
skeletu 40–60letého muže z hrobu 26. Jednalo se o zhojenou příčnou frakturu těla hrudní kosti ve výši připojení třetího žebra. K manubrium sterni postižené hrudní
kosti je přirostlá levá klíční kost. Ankylóza vznikla jako
komplikace šikmé zlomeniny této klíční kosti v blízkosti
jejího sternálního konce. Fraktura způsobila výrazné
zkrácení kosti a větší esovité prohnutí. Dále bylo u tohoto jedince nalezeno na distálním konci pravého femuru dobře ohraničené ložisko novotvořené kostní
tkáně. S velkou pravděpodobností se jedná o zosifikovaný hematom v kloubní štěrbině pravého kolenního
kloubu.
Také na kosterních pozůstatcích 20–30letého muže
z hrobu č. 43 bylo pozorováno několik poranění. Především se jednalo o zhojenou frakturu pravé klíční kosti
v její mediální třetině. Kost byla jen mírně dislokovaná.
Za posttraumatický stav je možno považovat také kostěný útvar velikosti olivové pecky na crista tuberculi
majoris pravého humeru. S největší pravděpodobností
se jedná o zosifikovaný hematom v úponu velkého prsního svalu. Za suspektní bodné poranění je možno považovat otvor o velikosti 8 x 7 mm, lokalizovaný na pravém tuber ischiadicum. Okraje otvoru vykazují slabou
reparační reakci.
Při paleopatologické analýze různých osteologických
souborů bývají poměrně běžným nálezem zlomeniny
žeber. Také kosterní kolekce z Mikulovic nebyla výjimkou, pozorovány byly zlomeniny žeber u čtyř jedinců
z hrobů 43, 55, 74 a 90.
Nejzajímavější z nich byla komplikovaná dvojitá fraktura pozorovaná na jednom z žeber levé strany u ženy
z hrobu č. 74. Na rentgenovém snímku jsou v oblasti
angulus costae patrné dvě příčně probíhající lomné
linie, mezi nimiž vznikl interfragment. Po zhojení zůstal
ventrální úlomek mírně dislokován. Tento typ zlomeniny žebra patří k nejtěžším, protože odlomený segment
působí potíže při dýchání. Volný úlomek může také perforovat hrudní stěnu s následným průnikem vzduchu
nebo krve do pleurální dutiny (tzv. pneumothorax a hemothorax – Pokorný et al. 2002, 98–100). V popsaném
případě pravděpodobně k průniku krve do pohrudniční
dutiny došlo, neboť na jednom z dalších žeber se nacházejí stopy po zosifikovaném hematomu v podobě
jemného nánosu novotvořené kostní tkáně.
Na dlouhých kostech končetin byly nalezeny nejčastěji stopy po zlomeninách loketních kostí. Jednalo se
o jedince z hrobů č. 65, 69, 91 a 96. Izolovaná zlomenina loketní kosti vzniká zpravidla působením přímého
násilí a bývá nazývána obrannou zlomeninou („parry
fracture“). Postihuje nejčastěji diafýzu loketní kosti mezi
středním a distálním úsekem a vzniká při nastavení
předloktí proti dopadajícímu úderu, přičemž radius zůstává neporušen. Zlomenina je častější na levé ulně, protože většina jedinců využívá levou končetinu k obraně
a dominantní pravou obvykle útočí (Horáčková – Strouhal – Vargová 2004, 73). Tomuto popisu se podobaly dva
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Zdravotní stav jedinců
363–378
nálezy z mikulovické kolekce kostí. Jednalo se o zhojenou, šikmou a mírně dislokovanou zlomeninu v distální
třetině levé ulny 35–50letého muže z hrobu 69 (obr. 254)
a podobnou spirální frakturu na levé ulně muže z hrobu
91. V dalších dvou případech se vyskytovaly malé odlišnosti v lokalizaci traumatu, kdy u muže z hrobu 96
byla levá ulna zlomena v proximální třetině, fraktura
45–50letého dospělého muže z hrobu 65 byla pozorována na pravé ulně.
Z dalších druhů zlomenin je možno zmínit izolované
fraktury klíční kosti, které byly diagnostikovány u tří jedinců z hrobů č. 26, 49 a 62. V současné klinické praxi
jsou zcela běžným, náhodným úrazem. Bez léčebného
zákroku zůstaly tyto kosti dislokovány a výrazně zkráceny.
Zajímavým nálezem byla ankylóza druhého a třetího
metakarpu pravé ruky skeletu ženy 97c, které byly
srostlé svými bázemi. Na rentgenovém snímku je patrná
šikmá lomná linie báze druhého metakarpu, centrální
fragment je dislokován a srůstá s bází sousedního metakarpu. Tento typ zlomeniny vzniká nejčastěji při axiálním násilí na ruku sevřenou v pěst při pádech nebo
úderech, tzv. boxerská zlomenina (Pokorný et al. 2002,
98–100).
Zlomeniny některých dalších kostí (lopatky, metakarpu, fibuly) byly jen ojedinělými nálezy.
Diagnostika zhojených zlomenin nebyla ve většině případů obtížná. V místě defektu byl zpravidla vytvořen nápadný kostěný svalek, patrný již makroskopicky. Ještě snadnější bylo vyhodnocení nálezu,
pokud došlo tahem okolních svalů k dislokaci úlomků
a poúrazové deformaci kosti. Rentgenový snímek pak
pouze odhalil průběh lomné linie, potvrdil a upřesnil
diagnózu.
Největší problém u této skupiny nemocí činilo vyhodnocení patologických změn u skeletu 16–17leté dívky
z hrobu 63. Na pravé klíční kosti byly pozorovány v akromiální třetině dva štěrbinovité otvory. Na rentgenovém snímku byla patrná neúplná lomná linie, evidentní
zejména v povrchové kompaktní vrstvě kosti. U tohoto
nálezu se pravděpodobně jednalo o velmi dobře zhojenou infrakci. Mnohem nápadnější patologií na této
kostře byl srůst (ankylóza) obou předloketních kostí levé
strany (obr. 255). Předloktí zůstalo v pronačním postavení, ulna byla oproti radiu nápadně atrofická. Na rentgenovém snímku nebyly patrné stopy po fraktuře některé z postižených kostí. Struktura proximálního konce radia byla zcela setřelá, plně splývala s loketní kostí.
Z hlediska diferenciální diagnostiky přichází do úvahy
zejména vývojová porucha předloktí. Humerus i předloketní kosti mají totiž v době embryonálního vývoje společný chrupavčitý základ. Při poruše separace v 5. gestačním týdnu se od sebe základy kostí nemusí oddělit.
Vada často bývá i oboustranná a může se vyskytovat
v rámci vrozených syndromů, jako je například Apertův
či Polandův syndrom. Radioulnární ankylóza je lokalizována obvykle v proximální části předloktí a brání jeho
rotačním pohybům (Poul 2009, 83–93). V tomto případě
rentgenologický nález diagnóze vrozené radioulnární
ankylózy zcela odpovídal. Souvislost s některým geneticky podmíněným syndromem však nebylo možno prokázat.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Obr. 254. Mikulovice. Zhojená šikmá fraktura levé loketní kosti A, rtg snímek B.
Tento typ zlomeniny bývá označován jako obranná zlomeniny tzv. parry fracture (skelet 69, muž adultus II – maturus I). Foto J. Vachová.
Fig. 254. Mikulovice. Healed oblique fracture of left elbow A, X-ray image B.
This type of fracture is referred to as a parry (defensive) fracture (skeleton 69,
M, adultus II – maturus I). Photo by J. Vachová.
Tato vada způsobila rovněž degenerativně produktivní změny v obou loketních kloubech. Na levé straně
byly jistě komplikací postiženého předloktí, vpravo pak
výrazem přetížení při nadměrném používání pouze
zdravé končetiny v běžném životě.
Vedle fraktur a infrakcí je možno mezi traumatické
změny počítat i zkostnatění začátků a úponů svalů, tzv.
myositis ossificans. Příčinou osifikace svalových úponů
369
Zdravotní stav jedinců
363–378
Obr. 255. Mikulovice. Srůst předloketních kostí levé strany (ankylóza)
pravděpodobně vrozeného původu.
(skelet 63, juvenis 16–17 let). Foto
J. Vachová.
Fig. 255. Mikulovice. Fusion of the
forearm bones of the left side (ankylosis), probably of congenital origin
(skeleton 63, juvenis 16–17 years).
Photo by J. Vachová.
Obr. 256. Mikulovice. Solitární ložisko periostózy na pravé holenní kosti, pravděpodobně se jedná o zosifikovaný hematom (skelet 77, muž maturus II). Foto
J. Vachová. — Fig. 256. Mikulovice. Solitary focus of periostosis on the right
tibia, probably due to a calcified hematoma (skeleton 77, M, maturus II). Photo
by J. Vachová.
bývá tupé zhmoždění svalu opakujícími se mikrotraumaty a trvalým přemáháním svalových skupin (například myositidy u jezdců na koni). V místě dráždění
svalového úponu dojde k charakteristické tvorbě spongiózní kosti; defekt může být ohraničen na určitý sval
nebo celou svalovou jednotku (Horáčková – Strouhal –
Vargová 2004, 66). Příkladem tohoto stavu může být
osifikace začátku musculus soleus a úponu Achillovy
šlachy na skeletu 55–60leté ženy z hrobu 33, případně
rovněž zkostnatění začátku musculus fibularis longus
na hlavičce levé fibuly ženy z hrobu 64.
Vzácně se mohou na skeletu projevit i zranění měkkých tkání. Například u 20–30letého muže z hrobu 93
se pravděpodobně jednalo o zranění na mediální straně
stehna spojené s krvácením. Na levém femuru se totiž
v místě úponu musculus adductor magnus nachází periostitický plát o velikosti asi 25 x 25 mm. Jedná se
o solitární ohraničené ložisko, jehož povrch je hrbolatý
s četnými drobnými perforacemi. Hlubší struktury kosti
nejsou zasaženy, s největší pravděpodobností jde o osifikovaný subperiostální hematom. Podobným případem
je nález solitárního ložiska periostózy na pravé holenní
kosti u muže z hrobu 77 (obr. 256).
Další možné stopy po traumatu měkkých tkání jsou
patrné u skeletu ženy 97c (obr. 257). Žena zřejmě prodělala úraz krční páteře, při němž došlo k mírnému natržení transverzálního vazu s následnou atlantoaxiální
instabilitou. Při hojení se vaz zkrátil a zvýšeným tlakem
na kostní struktury způsobil nápadné změny. V místě
jeho úponu na atlasu byly patrné drobné perforace a na
zadní straně dens axis hluboký žlábek, podmíněný jeho
370
Obr. 257. Mikulovice. Deformovaný dens axis v důsledku posttraumatického
postižení transverzálního vazu (atlantoaxiální instabilita) (skelet 97 c, žena maturus II – senilis). Foto J. Vachová. — Fig. 257. Mikulovice. Deformed dens axis
due to post traumatic involvement of transverse ligament (atlantoaxial instability) (skeleton 97 c, F, maturus II – senilis). Photo by J. Vachová.
průběhem. Drážděním periostu se poté vytvořily po
stranách zubu čepovce kostní výběžky, které výrazným
způsobem musely omezovat rotační pohyby hlavy. Poúrazovou komplikací byly zřejmě i následné degenerativní změny na kloubních výběžcích dalších krčních obratlů této ženy.
K traumatickým změnám je obvykle počítán také stav
označovaný jako osteochondritis dissecans. Na kloubních plochách se projevuje v podobě menších jamkovitých depresí se zaoblenými okraji a porózním dnem na
subchondrálně uložené kosti. Příčinou jejich vzniku je
odtržení části kloubní chrupavky, případně také drobného fragmentu subchondrální kostní tkáně. Volný
chrupavčitý nebo kostní úlomek (zvaný sekvestr nebo
„kloubní myška“) se pohybuje uvnitř kloubní štěrbiny
nebo je zde zaklíněn a může vyvolat zánět (Horáčková –
Strouhal – Vargová 2004, 67). U zdravého jedince dochází k odtržení kloubních chrupavek méně často, než
je tomu u kloubů porušených degenerativním procesem.
Z tohoto důvodu je mnohdy osteochondritis dissecans
považována za jeden z projevů artrózy. V mikulovickém
kosterním souboru byly stopy po osteochondritis dissecans nalezeny ve čtyřech případech (hroby č. 5, 12, 35,
a 80), projevy artrózy byly pozorovány u dvou z nich
(hroby č. 5 a 12).
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Zdravotní stav jedinců
12.2.4.3. Záněty
12.2.4.3.1. Nespecifické záněty
Stopy po subakutních nebo chronických zánětech se
nacházejí téměř v každém kosterním souboru, ani mikulovická kolekce nebyla výjimkou. Na kosti infekce
nejčastěji přestoupila z měkkých tkání při zánětech
v dutině ústní nebo v horních dýchacích cestách. Zcela
jednoznačně odontogenního původu jsou periapikální
granulomy nebo kořenové cysty. Na skeletech tyto dva
druhy zánětů nelze odlišit, obojí ložiska zanechávají
různě velké cystické útvary v čelistech u kořenů zubů
(obr. 258, 259). Mnohdy se dutiny otevírají kanálkem
(fistulou) na povrch kosti. V paleopatologii bývají obvykle léze do velikosti 10 mm hodnoceny jako granulomy a větší útvary jsou považovány za cysty. Celkově
byly u kořenů zubů nalezeny stopy 24 zánětlivých ložisek u 13 dospělých jedinců (hroby č. 11, 12, 14, 20, 21,
33, 56, 57, 59, 74, 69, 78, a skelet 97b), z nichž pouze
dvě měla rozměry větší než 10 mm. Nejvíce postižený
chrup měl muž starší 50 let z hrobu 56. U kořenů jeho
zubů bylo celkem 8 cystických útvarů, největší měl rozměry 10 x 6 mm. Stěny dutinek byly hladké, některé
z nich se otevíraly zevně otvory se zaoblenými okraji.
363–378
u všech postižených souvisel s jejich celkovým špatným
stavem chrupu, který se projevil přítomností zubních
kazů téměř u poloviny studovaných jedinců, častými
nálezy nánosů zubního kamene anebo dutinami po periapikálních granulomech a cystách u kořenů zubů.
Celkový detailnější popis stavu chrupu mikulovického
vzorku populace únětické kultury bude předmětem samostatné studie.
Hnisavá ložiska u zubních kořenů mohou být zdrojem
šíření zánětů do vedlejších nosních dutin (sinusitis). Příkladem sinusitidy může být nález na pravé horní čelisti
ženy z hrobu 20, kde se z radikulární cysty u kořene
prvního premoláru rozšířila infekce do sinus maxillaris.
Zánětlivé změny byly patrné na zevní ploše čelisti v podobě deprese obkroužené oblým valem o velikosti 14 x
10 mm s vyhlazeným dnem. V čelistní dutině odpovídá
zevnímu ložisku okrsek kosti s nepravidelně hrbolatým
povrchem a se známkami reparačního procesu.
Dalšími typickými případy zánětlivých změn v dutině
ústní jsou známky chronické parodontitidy na čelistech
9 jedinců (hroby č. 11, 14, 16, 28, 33, 34, 64, skelety
97b a 98). Chronická parodontitida se projevila zaoblenými hladkými hrbolky nebo kostěným lemem s velmi
jemnými perforacemi kolem zubních alveolů na zevní
i vnitřní straně čelistí (obr. 260). Výskyt parodontitidy
Obr. 258. Mikulovice. Kořenová cysta u druhého třenového zubu v levé polovině dolní čelisti. Na zevní straně dutiny je patrná píštěl (skelet 20, žena maturus II – senilis). Foto J. Vachová. — Fig. 258. Mikulovice. Root cyst on second
premolar in the left half of the lower jaw. A fistula is visible on the outside of
the cavity (skeleton 20, F, maturus II – senilis). Photo by J. Vachová.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Obr. 259. Mikulovice. Na pravé horní čelisti je u kořene první stoličky patrná
rozsáhlá cysta otevřená zevně. Infekce pronikla do jejího zubního lůžka hlubokým kazem (skelet 21, muž maturus II – senilis). Foto J. Vachová.
Fig. 259. Mikulovice. A large cyst open from the outside is visible on the right
upper jaw at the root of the first molar. The infection penetrated into the tooth
socket by deep caries (skeleton 21, M, maturus II – senilis). Photo by J. Vachová.
Obr. 260. Mikulovice. Stopy po chronickém zánětu pojivové tkáně (parodontitis) kolem zubních lůžek stoliček levé poloviny dolní čelisti (Hrob 33, žena maturus II – senilis). Foto J. Vachová. — Fig. 260. Mikulovice. Traces of chronic inflammation of connective tissue (periodontitis) around the tooth sockets of
molars of the left lower jaw (grave 33, F, maturus II – senilis). Photo by J. Vachová.
371
Zdravotní stav jedinců
363–378
Obr. 261. Mikulovice. Stopy po chronickém zánětu středního ucha (otitis
media) na pravém zevním zvukovodu (skelet 56, muž? maturus II – senilis).
Foto J. Vachová. — Fig. 261. Mikulovice. Traces of chronic inflammation of the
middle ear (otitis media) on the right external auditory canal (skeleton 56,
M?, maturus II – senilis). Photo by J. Vachová.
Vedle známek parodontitidy byla u dvou jedinců pozorována ohraničená lokální zánětlivá ložiska na tvrdém
patře (hroby č. 7 a skelet 97c).
Na třech lebkách z mikulovického kosterního souboru byly postiženy spánkové kosti (hroby č. 29, 56,
a 64). Jednalo se o stopy po chronickém zánětu středního ucha (otitis media), kam infekce zpravidla proniká
sluchovou trubicí z nosohltanu (obr. 261). Například na
pravé spánkové kosti muže z hrobu 56 byla pars tympanica perforovaná otvorem se zaoblenými okraji (velikost 4 x 5 mm). O chronickém zánětu svědčí ložisko
novotvořené kostní tkáně na horním okraji zevního zvukovodu. Povrch léze je hrbolatý s drobnými perforacemi.
Na postkraniálním skeletu měly stopy nespecifických
zánětů většinou charakter ohraničených solitárních
lézí. Jejich povrch byl hrbolatý s četnými drobnými perforacemi, hrboly byly vyhlazené reparačním procesem.
Pravděpodobně se jednalo o posttraumatické aseptické
záněty či osifikaci subperiostálního hematomu. Tento
charakter mělo zánětlivé ložisko na levé lýtkové kosti
muže z hrobu 95, léze na levé tibii muže z hrobu 58 a na
levé pažní kosti muže z hrobu 28.
Uvnitř pravé patní kosti ženy z hrobu 32 lze pozorovat poměrně rozsáhlou dutinu s vyhlazenou stěnou, jež
se zevním prostředím komunikovala prostřednictvím tří
drobných otvůrků velikosti špendlíkové hlavičky. Vzhledem k lokalizaci se pravděpodobně jednalo o zánětlivou
reakci, cystu nebo absces, jako komplikaci po poranění
paty.
12.2.4.3.2. Specifické záněty
Specifické záněty jsou charakterizovány přítomností typických struktur. Z této skupiny onemocnění byly v mikulovickém kosterním souboru nalezeny suspektní případy kostní tuberkulózy. Řada z nich byla lokalizována
na páteři, kde způsobuje charakteristický tuberkulózní
372
Obr. 262. Mikulovice. Kolaps těl dvou dolních hrudních obratlů s kyfotickým
ohybem postižené oblasti (tuberkulózní gibbus). Pravděpodobně se jednalo
o jedno ze stádií Pottovy choroby (skelet 44, žena, senilis). Foto J. Vachová.
Fig. 262. Mikulovice. Collapse of the bodies of two lower thoracic vertebrae
with kyphotic bending of the affected area (tuberculous gibbus). This was probably one of the stages of Pott disease (skeleton 44, F, senilis). Photo by J. Vachová.
zánět obratlů označovaný jako spondylitis tuberculosa
neboli Pottova choroba (hroby č. 26, 44, 49, 54, 62, 72,
84 a 86). Pro Pottovu chorobu páteře je charakteristické
postižení dvou až čtyř sousedních obratlů, nejčastěji
hrudních či bederních. Patologický proces napadá těla
obratlů, dochází k destrukci trámců spongiózní kosti
v centru obratlového těla, kde vzniká žlutá, sýrovitá
hmota podobná tvarohu – kasein. Tělo postiženého obratle s rozsáhlým abscesem uvnitř není schopné odolávat běžné mechanické zátěži a obvykle dochází k jeho
kompresivní zlomenině. Sýrovitá hmota stéká zpravidla
podél musculus psoas major až do jámy kyčelní, kde
může vytvářet absces. Kolabované obratle nabývají při
pohledu ze strany klínovitý tvar a dochází k jejich
srůstu (obr. 262). Výsledkem je obratlový blok způsobující úhlovité zakřivení páteře, takzvaný tuberkulózní hrb
– gibbus (Steinbock 1976, 139–140; Aufderheide – Rodríguez-Martín 1998, 118–140; Ortner 2003, 227–265).
Typickým případem Pottovy choroby byly změny na
skeletu muže z hrobu 26. U dvou kaudálních bederních
obratlů jsou deformována těla, mají nepravidelný tvar.
Jejich povrch je hrbolatý, rozbrázděný erozemi. Je
zřejmé, že u těchto obratlů došlo ke kompresivní fraktuře, od níž se kaudálním směrem táhne pruh novotvořené kostní tkáně, která svým tvarem odpovídá stékající
kaseózní hmotě. Psoatickému abscesu odpovídají také
změny na pánvi, kde je povrch křížové kosti lehce zdrsnělý a došlo také k ankylóze levého articulatio sacroiliaca. V levé fossa iliaca se pak nachází hluboká oválná
deprese o šířce asi 43 mm. Spodina defektu je hrbolatá,
místy rozbrázděná erozemi a jsou zde patrné okrsky novotvořené kostní tkáně. Tyto známky reparačního pro-
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Zdravotní stav jedinců
363–378
stupu infekce na skelet při chronickém zánětu pohrudnice, provázejícím plicní formu tuberkulózy. Podezření
na onemocnění tuberkulózou odpovídá fakt, že se jedná
pouze o jediné solitární ložisko na kostře, současně je
patrná hypoplázie zubní skloviny a cribra orbitalia
v obou očnicích.
Obr. 263. Mikulovice. Stopy po sestouplém psoatickém abscesu v levé kyčelní
jámě, jeden z příznaků pokročilého stádia Pottovy choroby (skelet 26, muž maturus II – senilis). Foto J. Vachová. — Fig. 263. Mikulovice. Traces of descending
psoatic abscess in the left ilium shaft, one of the symptoms of an advanced
stage of Pott disease (skeleton 26, M, maturus II – senilis). Photo by J. Vachová.
cesu svědčí o chronickém průběhu zánětu. S velkou
pravděpodobností se tedy jedná o stopy po psoatickém
abscesu sestouplém do pánve v terminálním stadiu Pottovy choroby (obr. 263).
V diferenciální diagnostice byly u Pottovy choroby
zvažovány i další možná onemocnění – morbus Forestier, Bechtěrevova nemoc, kompresivní zlomenina obratlů při úrazu, juvenilní kyfóza a nádory. Na rozdíl
od tuberkulózní spondylitis vzniká u Forestierovy nemoci obratlový blok splynutím zobákovitých osteofytů,
obvykle na anterolaterální straně obratlových těl.
Vedle degenerativně-produktivních změn zde nejsou
přítomny známky zánětu. U Bechtěrevovy nemoci sice
dochází k ankylóze sakroiliakálního spojení, avšak obratle srůstají v důsledku osifikace dlouhých vazů páteře a páteř má pak tvar tzv. bambusové tyče. Ani
v jednom z uvedených případů nejsou primárně postiženy centrální části obratlových těl a zpravidla nedochází ani v terminálním stadiu ke kompresivní zlomenině. U juvenilní kyfózy (Scheuermannovy choroby)
sice obratle mohou nabývat klínovitý tvar, ale nemají
stopy po zánětlivém procesu (Dungl et al. 2005, 618–
621). V diferenciální diagnostice je v tomto případě
nutno také zvažovat přítomnost nádoru. L ytické léze způsobené invanzivně rostoucími maligními nádory
však mají nepravidelné, zoubkované, ostré okraje bez
zřetelných stop po reparaci (Strouhal 2004, 124–128).
Do úvahy je nutno brát i traumatickou kompresivní
zlomeninu obratlového těla, která však nebývá komplikovaná zánětem (Špaček et al. 1973, 219–235). Přítomnost zánětlivých změn u popisovaných případů
ukazuje spíše na patologické fraktury, k nimž došlo
při běžné fyziologické zátěži díky oslabení obratlových
těl tuberkulózním procesem.
Tuberkulóza může postihnout kromě páteře i další
kosti. Na jednom z fragmentu žeber 12–14letého dítěte
z hrobu 87 je na vnitřní ploše kosti patrný periostitický
plát novotvořené kostní tkáně o velikosti asi 14 x 6 mm.
Povrch tohoto ložiska je jemně perforovaný a lehce hrbolatý. Není vyloučeno, že v tomto případě došlo k pře-
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Mezi suspektní případy meningitidy tuberkulózního
původu řadíme nálezy atypického utváření otisků meningeálních cév v podobě mnohočetných keříčkovitých
rozvětvení, případně přítomnost jemných periostitických plátů novotvořené kostní tkáně na vnitřní ploše lebečních kostí. K dalším typickým projevům této choroby
patří i ložiska tvaru malých granulomů, morfologicky
podobných granulationes arachnoideales (Lorber 1958,
13–14; Templin – Schultz 1994, 130; Teschler-Nicola et
al. 1998, 92; Jankauskas 1999, 551–558; Santos – Roberts 2001, 38–49; Hershkovitz et al. 2002, 201–216;
Lewis 2004, 82–97).
V mikulovickém kosterním souboru byly popsané
změny na klenbě lební pozorovány na lebkách dospělých jedinců (hroby č. 36, 47 a 69), na lebkách mladých
dospívajících jedinců (hroby č. 18, 71 a 72) a také dětí
(hroby č. 22, 48, 83 a 87).
Diagnostika tuberkulózní meningitidy byla však poměrně problematická. Změny na endokraniální ploše
plochých lebečních kostí mohou mít i jinou etiologii než
tuberkulózu. Patří k ní traumatické léze (osifikovaný
subperiostální hematom), nádory, kurděje, křivice a nespecifická chronická meningitida jiného původu. Pokud
nelze detekovat z kostních vzorků DNA Mycobacterium
tuberculosis je diagnostika tuberkulózy vždy jen suspektní. Veškeré možné případy kostní tuberkulózy
budou předmětem samostatné studie doplněné genetickým vyšetřením.
12.2.4.4. Vrozené anomálie
Vrozené anomálie jsou úchylky tvaru a funkce orgánu
vybočující z mezí variability, které většinou způsobují
postiženému jedinci zdravotní problémy. V paleopatologii je však někdy velmi těžké rozeznat anomálii od variety, neboť na kosterních pozůstatcích nelze zjistit, zda
odchylka způsobila postiženému klinické potíže.
Jedním z takových stavů je lumbalizace sakrálního
obratle, kdy první křížový obratel nesrůstá s křížovou
kostí (Borovanský et al. 1976, 63–64). Na osovém skeletu 35–50leté ženy z hrobu 30 byla lumbalizace pouze
částečná, kdy první křížový obratel srostl s druhým
pouze na pravé straně. Tento stav způsobil značnou
asymetrii v utváření lumbosakrálního přechodu, což
mělo za následek výraznou skoliózu celé páteře. Svědčí o tom i výrazná stranová asymetrie prvních dvou
krčních obratlů.
Podobná kongenitální skolióza v důsledku poruchy
vývoje osového skeletu byla pozorována u 35–45leté
ženy z hrobu 2. V tomto případě vznikla křížová kost
srůstem šesti obratlů, všech křížových a kaudálního bederního (tzv. sakralizace bederního obratle). K vybočení
páteře došlo v důsledku asymetrie os sacrum (výška
těla prvního křížového obratle je vlevo asi 17 mm,
vpravo 19 mm).
373
Zdravotní stav jedinců
363–378
Známky stranového vybočení páteře byly pozorovány
také na dalších čtyřech skeletech. Ve dvou případech se
jednalo zřejmě o získanou formu skoliózy. U ženy z hrobu
54 způsobila deformitu páteře zřejmě Pottova choroba
(tuberkulózní spondylitis) a u muže z hrobu 64, skelet 2
došlo ke změnám tvaru vlivem degenerativního procesu.
Příčinu skoliózy se nedalo zjistit u mladého muže
z hrobu 52, kde byla její známkou výrazně asymetrická
šíjová krajina týlní kosti a u ženy z hrobu 64, kostra 1,
u níž zůstalo zachováno z osového skeletu pouze asymetrické tělo jednoho z bederních obratlů.
Další z běžných vrozených vad je rozštěp páteře
(spina bifida). Během vývoje jednotlivých obratlů nedojde ke srůstu pravé a levé poloviny obratlového oblouku
v jeden celek. Spina bifida nemusí činit postiženému
zdravotní potíže, avšak u větších defektů může být spojena s výhřezem míchy a jejích obalů mimo páteřní
kanál. Takto postižení jedinci umírají bez náležité léčby
většinou brzy po narození. Jestliže se v archeologických
souborech spina bifida na kosterních pozůstatcích dospělého jedince nalezne, je velice pravděpodobné, že se
jednalo o stav, který jedince neohrožoval na životě (Horáčková – Strouhal – Vargová 2004, 42–43).
Obr. 264. Mikulovice. Rozštěp zadního oblouku prvního krčního obratle (spina
bifida atlantis posterior mediana) (skelet 96, muž senilis). Foto J. Vachová.
Fig. 264. Mikulovice. Cleft of the posterior arch of the first cervical vertebra
(spina bifida atlantis posterior mediana) (skeleton 96, M, senilis). Photo by
J. Vachová.
V osteologickém souboru z Mikulovic byl nalezen
tento vývojový defekt na prvním krčním obratli u muže
z hrobu 96, tzv. spina bifida atlantis posterior mediana
(obr. 264). Tato malformace byla pravděpodobně příčinou vrozeného stočení hlavy a krku k jedné straně, tzv.
torticollis ossea (Tomczak – Rosman 2012, 365–378).
Svědčí o tom i výrazná stranová asymetrie processus
mastoideus (pravý je masivní, levý malý, plochý). Tento
výběžek je do definitivní velikosti modelován postnatálně, a to tahem úponové šlachy musculus sternocleidomastoideus. Je tedy evidentní, že tah svalu byl na
pravé straně výrazně větší než vlevo.
Dalším příkladem rozštěpové vady může být křížová
kost muže z hrobu 52 (obr. 265). Os sacrum má otevřený
páteřní kanál (canalis sacralis apertus). Zda tato vada
způsobila zdravotní potíže nebo ne, zůstává otázkou.
V mikulovickém vzorku populace byly nalezeny také
čtyři případy abnormálního spojení patní a člunkové
kosti na skeletech z hrobů č. 10, 12, 29 a 49. Tento stav
se nazývá kalkaneonavikulární koalicí, což je vrozená,
geneticky podmíněná vada, při níž dochází k abnormálnímu spojení dvou nebo více tarsálních kostí pomocí
pojivových tkání (Kulik – Clanton 1996, 286–296). Tarsální koalice může tlakem na úponové šlachy lýtkových
svalů vyvolat jejich spasmus a způsobit pokles nožní
klenby, což se projevuje bolestivostí nohy, valgózním postavením paty a omezenou pohyblivostí v subtalárním
kloubu (Dungl et al. 2005, 1095–1114).
U všech takto postižených jedinců se na patních kostech nacházela atypická styčná ploška pro spojení s os
naviculare. Dno plošky bylo pokryto kompaktou s větším
množstvím otvůrků zasahujících do spongiózy. Abnormální kontaktní ploška na os naviculare odpovídala tvarem a velikostí styčné plošce na patní kosti. Na rentgenovém snímku byl v boční projekci na kalkaneu dobře
patrný zaoblený výběžek se styčnou ploškou pro os naviculare, který je rentgenology označován jako „Anteater
Nose Sign“ (Chapman 2007, 604–605). Ve všech případech odpovídaly nálezy na tarsálních kostech kritériím,
374
Obr. 265. Mikulovice. Úplný rozštěp páteřního kanálu v křížové oblasti (spina
bifida sacralis) (skelet 52, muž adultus I). Foto J. Vachová.
Fig. 265. Mikulovice. Complete cleft of the spinal canal in sacral area (spina
bifida sacralis) (skeleton 52, M, adultus I). Photo by J. Vachová.
která pro určení tarsální koalice stanovili D. T. Case
a S. E. Burnett (Case – Burnett 2012, 667–684). Na základě těchto poznatků bylo možno vyloučit jejich traumatický původ (jak frakturu, tak i osteochondritis dissecans)
i artrózu. Vzhledem tomu, že nebyly na studovaných skeletech nalezeny žádné další známky vývojových vad, nebyla v těchto případech pravděpodobně tarsální koalice
součástí závažnějších vrozených syndromů.
V paleopatologických studiích popsala výskyt kalkaneonavikulární koalice řada autorů (například Angel
1971; Stloukal – Vyhnánek 1976, 109; Dastugue – Metz
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Zdravotní stav jedinců
363–378
1977, 137–140; Cooperman et al. 2001, 648–651; Silva
2005, 449–453; 2011, 420–427; Darton 2007, 286–298;
Dinwiddy 2009; Silva – Silva 2010, 61–64; Case – Burnett 2012, 667–684). Ve většině případů se jednalo o kasuistiku, pouze D. R. Cooperman a kol. (Cooperman et
al. 2001, 648–651), D. T. Case a S. E. Burnett (Case –
Burnett 2012, 667–684) a L. Vargová a kol. (Vargová et
al. 2016, 13–32) zaznamenali frekvenci tarsální koalice
v celých kosterních souborech. V těchto pracích se její
frekvence pohybovala od 0,2 % do 2,3 %.
U geneticky podmíněných vad, jakou je tarsální koalice, je frekvence jejího výskytu v populaci značně
ovlivněna příbuzenskými vztahy, což prokázal například M. A. Leonard (1974, 520–526). U studovaných
skeletů z Mikulovic bylo možno hodnotit calcaneus nebo
os naviculare pouze u 39 jedinců, kde čtyři případy kalkaneonavikulární koalice přestavují celkovou frekvenci
10,3 %. Výsledek je tedy vyšší než uvádí podobné paleopatologické studie u evropských populací, proto lze
předpokládat, že mezi zkoumanými jedinci existovaly
příbuzenské vztahy.
12.2.4.5. Hematogenní, metabolická a endokrinní
onemocnění
V paleopatologických studiích se s nálezy hematogenních, metabolických a endokrinních onemocnění nesetkáváme často, protože možnosti jejich diagnostiky na
kosterních pozůstatcích jsou velmi limitované. Z krevních chorob je možno prokázat projevy anemií, u nichž
jsou abnormality v počtu, stavbě či životnosti červených
krvinek kompenzovány nadměrnou krvetvorbou, která
se projeví hyperplázií červené kostní dřeně a tím i zmnožením houbovité kostní tkáně. U metabolických kostních
chorob lze diagnostikovat pouze případy s výraznými deformitami skeletu. V exhumovaných kostech nelze totiž
stanovit přesné zastoupení vápníku a fosforu (hlavního
kritéria pro poruchy tvorby a redukce kostní hmoty),
neboť vlivem půdních podmínek jsou minerální látky více
či méně z kostí vyluhovány. Problematické je i rozpoznání
endokrinních chorob, které vznikají na základě nadměrné nebo naopak nedostatečné tvorby hormonů. Na
kostech je možno prokázat pouze ty změny, které vedly
k ovlivnění růstu nebo metabolismu kostní tkáně.
Z krevních chorob se na skeletu projevují zejména
známky anémií. V současnosti se řada paleopatologů
(například Moseley 1963, 121–130) přiklání k názoru,
že jedním z projevů sideropenické anémie jsou porotické
změny na stropu očnice, které jsou označované jako
cribra orbitalia, případně také usura orbitae (MøllerChristensen – Sandison 1963, 175–183) nebo hyperostosis spongiosa orbitae (Hengen 1971, 57–76). Jedná
se o kostní destrukci a kostní novotvorbu v přední části
stropu očnice ve formě malých okrsků s pórovitou či
houbovitou strukturou. Hypertrofovaná diploe totiž tlačí
směrem do očnice tenkou kortikální vrstvu jejího stropu
a do ní vystupuje přebytek spongiózní kosti (obr. 266).
Podle morfologického vzhledu mohou být léze na stropu
očnice zařazeny do tří základních typů, představujících
jejich odlišné stupně vývoje: I. porotický, II. kribrotický
a III. trabekulární typ (Horáčková 2004, 145–146).
Ve studovaném osteologickém souboru byla cribra orbitalia nalezena u 24 jedinců (22,6 %) z hodnotitelných
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Obr. 266. Mikulovice. Na stropu obou očnic prominuje zbytnělá spongiózní
vrstva kostní tkáně, tzv. cribra orbitalia III. stupně. Jde o jeden z příznaků anémie
(skelet 8, žena adultus I). Foto J. Vachová. — Fig. 266. Mikulovice. A dense
spongy layer of bone tissue projects from the roof of both orbits, so-called cribra
orbitalia 3rd degree. This is one of the symptoms of anaemia (skeleton 8, F,
adultus I). Photo by J. Vachová.
skeletů (n = 106) – tabela 60. Ve většině případů se vyskytovala současně v obou očnicích a měla podobu
drobných perforací, porotický typ I (20 jedinců, tj. 83 %;
n = 24), méně často se jednalo o rozměrnější a početnější otvůrky, kribrotický typ II (3 jedinci, tj. 12,5 %;
n = 24) nebo o okrsek hypertrofické obnažené spongiózy
trabekulární typ III (1 jedinec, tj. 3,7 %; n = 24). Při
srovnání získaných výsledků s obdobnými kosterními
soubory je třeba zdůraznit, že frekvence cribra orbitalia
v jednotlivých populacích bývá zpravidla okolo 20 %
(Hengen 1971, 57–76; Suzuki 1987, 95–104). V mikulo-
Hrob
Pohlaví
Věk
vpravo – stupeň
vlevo – stupeň
8
F
AI
III
III
11
Infans III
8–11 let
I
I
21
M
MII – S
-
I
22
Infans II-III
5–7 let
I
I
28
Infans III
9–11 let
-
I
32
F
AII
-
I
33
F
MII – S
I
I
36
F?
AII – MI
-
I
38
M
AI – AII
-
I
39
Infans II
4–5 let
-
I
42
Infans II
6,5–7,5 let
-
II
44
F
S
I
-
53
Infans III
8–9 let
-
I
54
M
AII – MI
I
I
60
M?
AI – AII
-
I
61
M?
AI
I
I
63
Juvenis
16–17 let
-
I
67
Infans II
4–5 let
I
I
68
Juvenis
15–16 let
I
-
80
F
AII
I
I
83
Infans III
6–8 let
II
II
I
87
Infans III
12–14 let
I
92/skelet 1
Infans II
2,5–3,5 let
I
I
92/skelet 2
Infans III
6–8 let
II
-
Tabela 60. Cribra orbitalia. Vysvětlivky: Pohlaví: F – žena; M – muž; Infans –
dítě; Juvenis – nedospělý mladistvý jedinec. Stupeň cribra orbitalia: I. porotický
typ; II. kribrotický typ; III. trabekulární typ. — Table 60. Cribra orbitalia. Key:
Sex: F – female; M – male; Infans – child; Juvenis – juvenile. Degree of
cribra orbitalia: I. porotic type; II. cribrotic type; III. trabecular type.
375
Zdravotní stav jedinců
363–378
ského hřbitova na ulici Malé Nové (Vargová – Horáčková
2006, 431–438). U významných historických osobností
byla interní frontální hyperostóza nalezena například
u kněžny Ludmily (Vlček 1995, 23–51) a u Alžběty Thurzové – manželky palatína Juraje Thurzy (Thurzo et al.
2002, 104–135).
Za další možné případy metabolických onemocnění
lze považovat i některé nálezy generalizovaných periostóz zmíněných v kapitole onemocnění neznámé etiologie
(viz níže).
12.2.4.6. Nádory
Obr. 267. Mikulovice. Hrbolovité formace na vnitřní ploše čelní kosti (hyperostosis frontalis interna) (skelet 94, žena maturus I – maturus II). Foto J. Vachová. — Fig. 267. Mikulovice. Bump formation on the inner surface of the
frontal bone (hyperostosis frontalis interna) (skeleton 94, F, maturus I – maturus II). Photo by J. Vachová.
vickém kosterním souboru byla cribra orbitalia nalezena
nejčastěji u dětí, a to u více jak jedné třetiny z nich. Je
však třeba vzít do úvahy, že anemie může být jen jedním
z projevů celé řady onemocnění.
Za případ endokrinní osteopatie lze považovat patologické změny na lebce 40–60leté ženy z hrobu 94 (obr.
267). Na vnitřní ploše šupiny kosti čelní jsou po obou
stranách crista frontalis patrné hrbolovité formace,
vpravo o něco větší. Jedná se o oblé hrbolky, oddělené
navzájem mělkými prohlubněmi. S největší pravděpodobností se jedná o počínající frontální interní hyperostózu (hyperostosis frontalis interna).
Tato struktura má nejasnou etiologii, nejčastěji je pokládána za jeden z projevů Morgagniova–Morelova–Stewartova syndromu, který je pravděpodobně způsobený
poruchou produkce hormonů hypofýzy. Tento syndrom
se klinicky manifestuje obvykle u žen kolem menopauzy. Projevuje se otylostí, trvalými bolestmi hlavy, hirsutismem, závratěmi, hypogonadismem a hlavně psychoneurotickými obtížemi od poruch paměti až k těžkým
depresím (Ortner – Putschar 1985, 298; Aufderheide –
Rodríguez-Martín 1998, 419). Frontální interní hyperostóza je však pravděpodobně zapříčiněna i jinými chorobami (například hypofyzárním nanismem) nebo je nezávislou formou onemocnění (Hershkovitz et al. 1999,
303–325). O endokrinní etiologii ve sledovaném případě
svědčí i periostotické pláty novotvořené kostní tkáně na
obou fibulách.
Paleopatologické nálezy se stopami tohoto onemocnění pocházejí z řady míst a z různých historických období. S. C. Anton (1997, 111–122) potvrzuje existenci
frontální interní hyperostózy již na kosterních pozůstatcích Homo heidelbergensis a Homo neanderthalensis.
Z českých zemí pocházejí nálezy například ze staroslovanského pohřebiště v Mikulčicích (Stloukal – Vyhnánek
1976, 143–144), ze slovanského pohřebiště v OlomouciNemilanech (Vargová – Horáčková – Němečková 2002,
145–155) a z bývalého novověkého Městského brněn-
376
Z nádorových onemocnění byly při paleopatologické
analýze kosterních pozůstatků z Mikulovic nalezeny
pouze nezhoubné kostní nádory (osteomy). Byly lokalizovány na dvou mužských lebkách (3,3 %, n = 61 hodnotitelných lebek dospělých jedinců), v obou případech
na šupině kosti čelní. Diagnostika osteomů byla stanovena již podle jejich charakteristického vzhledu. Na povrchu byly tyto útvary kryty tenkou vrstvou kompakty
a uvnitř se nacházela spongióza.
U 30 až 40letého muže z hrobu 95 se nádor nacházel
na intrakraniální ploše os frontale a měl podobu kulového
útvaru s hladkým povrchem o velikosti asi 4 x 4 mm.
Další dva drobné osteomy (větší o velikosti asi 5 x
5 mm a menší o velikosti asi 4 x 4 mm) byly pozorovány
nad levým arcus superciliaris na zevní ploše čelní kosti
u 30 až 40letého muže, skelet 97b.
Maligní nádory zachyceny na studovaných kosterních pozůstatcích nebyly, avšak tento fakt nelze interpretovat jako absolutní absenci kostních malignit u mikulovického vzorku populace. Řada maligních nádorů
a jejich metastáz se totiž projevuje na skeletu osteolytickými ložisky, která oslabují pevnost kostí a ty pak
snadněji podléhají rozkladným procesům. Je tedy pravděpodobné, že kosti postižené zhoubnými nádory se nemusely zachovat.
12.2.4.7. Onemocnění neznámé etiologie
U některých patologických nálezů nebylo možno stanovit jednoznačnou diagnózu. Příkladem mohou být nálezy na mužské lebce z hrobu 91 (obr. 268). Na šupině
čelní kosti se lamina interna nacházejí dvě osteolytická
léze s nepravidelnými ostrými okraji (vpravo 3 x 1 mm;
vlevo 1 x 1 mm). Kromě toho jsou v dorsální části čelní
kosti patrné dvě okrouhlé deprese s hladkým dnem
a okraji zaoblenými reparačním procesem (velikost asi
2 x 2 mm). Na rentgenovém snímku lze pozorovat projasnění podmíněné otiskem rozšířené diploické cévy,
která končila u těchto útvarů. Další nález byl pozorován
na temenní kosti, kde se nacházela okrouhlá perforace,
jejíž okraj byl zaoblený reparačním procesem. Na rentgenovém snímku je na ventrálním okraji patrný náznak
sklerotizace a končila zde jedna z širokých větví a. meningea media. V diferenciální diagnostice lze usuzovat
na vrozené cévní anomálie, aterosklerózu případně
aneurysmata mykotického původu.
Podobným případem byl i nález na kalvě ženy z hrobu 78, kde je patrná okrouhlá deprese na levé straně
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Zdravotní stav jedinců
363–378
Za projevy tuberkulózní meningitidy byla považována
mnohočetná ložiska kostní novotvorby na vnitřních plochách kostí klenby lební, která se vyskytovala spolu
s nálezem keříčkovitých větvení žlábků meningeálních
tepen a s drobnými depresemi podobnými foveolae granulares. Tuberkulóza byla rovněž zvažována u ohraničených, ojedinělých periostotických nánosů na žebrech,
kdy mohlo dojít u plicní formy nemoci k přestupu zánětu nejprve na pleuru a následně na hrudní koš (viz
kapitola 12.2.4.3.2. Specifické záněty).
Obr. 268. Mikulovice. Deprese a lytická ložiska na vnitřní ploše lebečních kostí
v oblasti mozkových cév neznámého původu (aneurysma?, ateroskleróza?,
meningitis?) (skelet 91, muž maturus II – senilis). Foto J. Vachová.
Fig. 268. Mikulovice. Depressions and lytic lesions on the inner surface of the
cranial bones in the area of cerebral vessels of unknown origin (aneurysm?,
atherosclerosis?, meningitis?) (skeleton 91, M, maturus II - senilis). Photo by
J. Vachová.
sulcus sinus sagittalis superior (velikost 12 x 12 mm)
s hrbolatým dnem a četnými perforacemi, s ohlazenými
okraji i hrboly. Vzhledem k nízkému věku postižené
ženy (i morfologii léze) lze vyloučit foveolae granulares.
Snad se jednalo o cévní anomálii, případně aneurysma
mykotického původu.
V osteologickém souboru z Mikulovic byly také zaznamenány nálezy periostálních nánosů na lebce i na
kostech postkraniálního skeletu. Periostóza je patologická kostní novotvorba jako reakce na podráždění periostu různými lokálními nebo celkovými faktory. Patří
k nim především vrozená onemocnění, traumata, záněty
(tzv. periostitidy – aseptické i infekční), metabolická
onemocnění (hypervitaminózy, hypovitaminózy, endokrinní poruchy), nádory, oběhová nedostatečnost, krevní nemoci a generalizované působení toxinů. Stanovit
příčinu pouze na základě morfologických změn je velmi
obtížné, neboť periost může reagovat na působení rozdílných škodlivin jednotným způsobem. Podle lokalizace
mohou periostózy vytvářet na jedné kosti ohraničené
solitární ložisko nebo více difúzně rozptýlených lézí,
mohou ale postihovat i několik kostí skeletu – generalizovaná forma (Lányi 1966, 12–28).
Z hlediska diferenciální diagnostiky byly za suspektní
případy traumatických změn, jako jsou zosifikované
subperiostální hematomy, považovány ojedinělé, ohraničené solitární léze periostóz bez postižení hlubších
struktur kompaktní a spongiózní kostní tkáně (hroby
č. 49, 74, 77, 88 a 93).
Stanovení diagnózy bylo nejtěžší v případech s generalizovanou formou periostóz, s mnohočetnými ložisky
na skeletech z hrobů č. 52 (obr. 269), 61 (obr. 270) a 76
(obr. 271). S největší pravděpodobností bylo příčinou
těchto stavů některé metabolické či endokrinní onemocnění, neboť někdy byly spolu s periostózou nalezeny
rovněž známky působení dlouhodobého stresu na organismus, jako jsou cribra orbitalia a hypoplázie zubní
skloviny. Také zlomeniny u generalizované formy periostóz mohly být projevem méněcennosti pojivových
tkání v důsledku metabolických poruch.
Vzhledem k tomu, že při diagnostice nebylo zatím
možno použít dokonalejší vyšetřovací postup než je makroskopické zkoumání, zůstávají tyto případy pouze suspektními nálezy.
V některých studiích je samostatně hodnocen výskyt
hypoplázie zubů, u nichž jsou korunky rozbrázděny
jamkami nebo příčnými rýhami. V místě defektu bývá
žlutohnědé zbarvení a u těžších forem i nápadná anomálie tvaru korunky. Tyto nálezy však musí být při interpretaci posuzovány pouze jako jeden ze symptomů
celkového onemocnění provázeného poruchou metabolismu vápníku a fosforu v době vývoje zubů. V současnosti je známo, že hypoplázie vzniká nejčastěji jako ná-
Obr. 269. Mikulovice. Nános novotvořené kostní tkáně na vnitřní ploše fragmentu jednoho z žeber dospělého muže (skelet 52, muž adultus I). Foto J. Vachová. — Fig. 269. Mikulovice. Deposit of newly formed bone tissue on the
inner surface of a fragment of one of the ribs of an adult male (skeleton 52,
M, adultus I). Photo by J. Vachová.
Obr. 270. Mikulovice. Výrazné zánětlivé změny
na vnitřní straně levé klíční kosti (osteomyelitis) (skelet 61, muž?, adultus I). Foto J. Vachová. — Fig. 270. Mikulovice. Extensive inflammatory changes on the inner side of left
clavicle (osteomyelitis) (skeleton 61, M?, adultus I) Photo by J. Vachová.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
377
Zdravotní stav jedinců
363–378
Obr. 271. Mikulovice. Stopy po rozsáhlém hnisavém zánětu na distálním konci levé vřetenní kosti (skelet
76, žena?, maturus – senilis). Foto
J. Vachová.
Fig. 271. Mikulovice. Traces of extensive purulent inflammation on
distal end of left radius bone (skeleton 76, F?, maturus – senilis). Photo
by J. Vachová.
sledek horečnatých stavů nejrůznější etiologie, průjmových onemocnění spojených se ztrátou tekutin, poruch
zásobení organismu vitamíny nebo u některých endokrinopatií (například u hypofunkce příštítných tělísek).
Podle lokalizace a rozsahu hypoplastických změn lze poměrně přesně odhadnout dobu vzniku a délku trvání
onemocnění (Rozkovcová 1982, 1933–1934; Reid – Dean
2000, 135–139).
Ve studovaném souboru bylo zaznamenáno celkem
38 případů zubní hypoplázie. U osmi z nich byly na kostech nalezeny současně i typické známky kostní tuberkulózy, dva skelety měly navíc známky periostózy
neznámého původu a u zbývajících 28 nebyla známá
příčina, protože základní onemocnění se na kostech neprojevilo.
12.2.5. Diskuse a závěr
Při paleopatologické analýze byly na kosterních pozůstatcích z Mikulovic nalezeny projevy celé řady onemocnění.
K nejpočetnějším patologickým změnám patřila kloubní
postižení, zejména se jednalo o známky degenerativně produktivního procesu, které byly pozorovány u více než poloviny dospělých jedinců. Výrazný svalový reliéf na většině
mužských koster a vysoká četnost spondylózy i artrózy
svědčí o poměrně velké fyzické zátěži u tohoto vzorku populace. Dalšími početnými nálezy byly stopy po úrazech.
Tyto případy bylo možno rozčlenit do tří skupin. První skupina poranění byla pravděpodobně antropogenního původu jako následek interpersonálního násilí. Patří k nim
s velkou pravděpodobností sečné rány na lebce a impresivní zlomeniny klenby lební. Vzhledem k tomu, že v těchto
případech nebyly zaznamenány známky reparačního procesu, jednalo se zřejmě o perimortální poranění, která
mohla být bezprostřední příčinou smrti. Dále lze za projevy
násilí pokládat i izolované zlomeniny distální třetiny levé
ulny, tzv. obranné zlomeniny, které vznikají zpravidla při
nastavení předloktí proti dopadajícímu úderu při útoku na
hlavu. Druhá skupina odpovídá náhodným poraněním při
běžné denní činnosti. Například zlomeniny klíčních kostí,
bércových kostí, mikrotraumatizace svalů při přetížení či
opakovaných pohybech (myositis ossificans), případně odtržení částí kloubních chrupavek při úrazu kloubů (osteochondritis dissecans). Třetí skupina poranění zahrnuje tzv.
patologické zlomeniny s dalšími chorobnými změnami. Zde
se pravděpodobně jednalo o choroby provázené poruchou
metabolismu při osifikaci či remodelaci kostí a fraktury tak
vznikly za fyziologických podmínek na oslabených kostech.
378
Poměrně početnými byly také nálezy projevů nespecifických i specifických zánětlivých změn.
Většina nespecifických zánětů byla odontogenního
původu (periapikální granulomy nebo kořenové cysty),
neboť se infekce rozšířila na zubní lůžka z hlubokých
zubních kazů. Se špatným stavem chrupu souvisel i výskyt zubního kamene, který podporoval vznik parodontitidy. Hnisavá ložiska u zubních kořenů, případně záněty horních dýchacích cest byly zřejmě i zdrojem šíření
nákazy do vedlejších nosních dutin (sinusitis) a do středoušní dutiny (otitis media).
Ze skupiny specifických zánětů bylo možno diagnostikovat kostní tuberkulózu, která se nejčastěji vyskytovala ve formě tuberkulózního zánětu na páteři (spondylitis tuberculosa). Suspektními případy projevů tuberkulózní meningitidy byly nálezy na vnitřní ploše lebečních kostí, kde však bude třeba diagnózu ověřit
(zejména u dospělých jedinců) pomocí detekce DNA
Mycobacterium tuberculosis.
Vrozené anomálie byly zaznamenány zejména v oblasti osového skeletu. Jednalo se o částečnou lumbalizaci křížového obratle a jednostrannou sakralizaci lumbálního obratle, případně o rozštěp obratlového oblouku
atlasu, které způsobily skoliózu páteře.
Mezi geneticky podmíněné vady je řazeno i abnormální spojení tarsálních kostí pomocí pojivových tkání
(tzv. tarsální koalice). Z relativně vysoké frekvence jejího
výskytu se lze domnívat, že mezi zkoumanými jedinci
existovaly příbuzenské vztahy (všechny hroby se nacházely ve čtverci A).
Na základě paleopatologické analýzy nebylo možno
posoudit, zda nalezené vývojové vady byly součástí závažnějších vrozených syndromů.
Diagnostika poruch metabolismu byla obtížná vzhledem k limitovaným možnostem paleopatologické diagnostiky. Poměrně snadno hodnotitelné jsou porotické změny
na stropu očnic (cribra orbitalia), které jsou považovány
za známku chudokrevnosti. Anémie je však pouze jedním
z příznaků mnoha rozdílných chorob. Etiologie je diskutabilní také u případu frontální interní hyperostózy, kde
se pravděpodobně jedná o hormonální poruchu.
Snadnější diagnostika byla v hodnocení benigních
kostních nádorů (osteomů), neboť měly typickou morfologii a lokalizaci. Projevy maligních nádorů nebyly ve
sledovaném souboru zaznamenány. Malignita totiž bývá
často provázena výraznou destrukcí kostní tkáně, proto
se nemusely postižené kosti zachovat.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Morfologická variabilita nemetrických znaků a morfologická podobnost jedinců
12.3. Morfologická variabilita nemetrických znaků
a morfologická podobnost jedinců
P. Velemínský, J. Cvrček
379–396
jsme výskyt vyjádřili dvěma způsoby, jako průměrný výskyt na jedince a jako průměr na nekonkrétní stranu.
Použijeme-li druhý způsob vyjádření, lze do výpočtu zahrnout i jedince u kterých se dochovala pouze jedna
strana kostry.
12.3.1. Úvod
Znaky lze podle jejich anatomického charakteru rozdělit do následujících skupin (Velemínský et al. 2008).
V průběhu zpracování pohřebišť často vyvstává otázka,
zda pochovaní jedinci jsou či nejsou pokrevně příbuzní.
Rodinnou vazbu může naznačovat již i sama nálezová
situace – jedinci ve společném hrobě či jámě. Uvážímeli strukturu společnosti a hustotu osídlení v prehistorických obdobích, pravděpodobnost, že na pohřebištích
jsou pochováni především pokrevně příbuzní jedinci,
není nízká. Toto platí především v obdobích před naším
letopočtem (např. Alt – Vach 1998; Haak et al. 2008;
Limburský et al. 2010). Příkladem mohou být menší laténská pohřebiště, která z demografického hlediska
ukazují, že sídliště obývaly dvě až tři rodiny (Velemínský
– Dobisíková 1998).
A – znaky týkající se lebečních švů (tzv. epigenetické
znaky)
Možnosti studia biologické příbuznosti v bioarcheologii
jsou ale stále omezené (Spence 1996; Thurzo – Lietava –
Beňuš 2001; Velemínský – Likovský 2013; Malyková et al.
2014; Stojanowski – Hubbard 2017). Vedle porovnání
morfologické shody stavby kostry existuje možnost prokázat biologickou příbuznost genetickou cestou. V prvním
případě se v posledních desetiletích největší výpovědní
hodnota přisuzuje právě nemetrickým morfologickým
znakům, osteologickým a dentálním (např. Leroux 2012;
Movsesian 2013; Paul – Stojanowski 2015; Gavrus-Ion
et al. 2017; Stojanowski – Hubbard 2017). V úvahu se
musí brát i patologické změny, vývojové anomálie, kde genetický podklad lze předpokládat. Příkladem je např.
předčasný srůst lebečních švů (Vlček 1997; Fornaciari et
al. 2007; Case – Jones – Offenbecker 2016).
Ověření pokrevních vazeb jedinců genetickou analýzou se dnes bere jako nejideálnější způsob (např. Ricaut
et al. 2010; Grumbkow et al. 2013; Larmuseau et al.
2017). Takový výzkum je ovšem vždy limitován mírou
úspěšnosti izolace jaderné či mtDNA z kostí, popř. nebezpečím její kontaminace. Limitem je ale i finanční nákladnost genetických analýz.
Cílem našeho příspěvku bylo u únětické populační
skupiny z Mikulovic a) popsat biologickou variabilitu
zhruba sto šedesáti nemetrických morfologických
znaků (NMZ), b) ověřit závislost jejich výskytu na pohlavní příslušnosti a c) pomocí těchto znaků ověřit míru
morfologické podobnosti studovaných jedinců, která do
jisté míry může naznačovat i biologickou příbuznost.
Přesněji, ověřili jsme míru morfologické podobnosti jedinců pochovaných v různých oblastech, sektorech mikulovického pohřebiště (skupiny A, B, C, D) a jedinců
pochovaných ve společných či sousedních hrobech.
12.3.2. Metoda
Vyhodnocení variability nemetrických znaků jsme provedli u všech jedinců. U znaků reprezentujících přetrvávání časných ontogenetických stádií jsme brali v úvahu
věk dožití jedince. Celkem jsme sledovali 159 nemetrických znaků, z toho 84 lokalizovaných na lebce a 75 na
postkraniálních partiích kostry. U bilaterálních znaků
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
B – znaky spojené s přítomností, absencí či způsobem
vyústění cévních a nervových drah a charakterem jejich
průběhu
C – znaky spojené s přítomností, absencí či charakterem kloubních faset, popřípadě jejich změnou (úbytek
kostní tkáně)
D – znaky spojené s hyperostotickou aktivitou, s přítomností kostních valů, hrbolků, výběžků, trnů či hřebenů
E – znaky spojené s hyperostotickou aktivitou a znaky
spojené se změnami v místech svalových úponů
Při hodnocení jsme vycházeli z prací Hauser – De Stefano (1989), Finnegan – Faust (1974), Finnegan (1978),
Reinhard – Rösing (1985), Velemínský (1999), Radi et al.
(2013) a Cvrček (2015). Statistickou významnost rozdílů
ve výskytu nemetrických znaků jsme ověřili pomocí chíkvadrát testu a Yatesovy korekce chí-kvadrát testu.
12.3.3. Výsledky
Výskyt nemetrických znaků u populace ze starší doby
bronzové žijící na našem území nebyl dosud hodnocen,
publikován. Zjištěné hodnoty výskytu lze tedy považovat
za referenční data. Ideální v tomto směru je skutečnost,
že na pohřebišti v Mikulovicích bylo nejspíše rovnoměrné zastoupení mužů a žen (u dětí není možné pohlavní příslušnost na základě morfologie kostry spolehlivě určit) – tabela 61; tabela CD03.
Druhým krokem bylo ověření, zda výskyt znaků není
ovlivněn pohlavní příslušností jedinců (tabela 62). Případnou existující korelaci je nutné brát v úvahu při posuzování morfologické podobnosti jedinců a populačních skupin. Statisticky signifikantní závislost výskytu
na pohlavní příslušnosti byla prokázána u několika
znaků. U mužů byl častější výskyt především znaků
souvisejících s cévními a nervovými drahami (incisura
frontalis, foramen suproarbitale,insicura supraorbitalis,
canalis condylaris absens, ponticulus mylohyoideus),
znaků souvisejících s hyperostotickou aktivitou (tuberculum marginale, depressio suprameatica, spina suprameatica, torus auditivus, linea nuchae suprema), znaků
v oblasti svalových/vazivových úponů (fossa bicipitis,
facies Poirieri, fossa hypotrochanterica, fossa gastrocnemica femoris, fossa solei, crista solei, incisura musculi
vasti lateralis), popř. znaků souvisejících s přítomností
či charakterem kloubních faset (processus trochlearis
tali lateralis, facies articularis calcanea anterior et media
communis). U žen byl statisticky častější opět výskyt
znaků souvisejících s cévními a nervovými drahami (sulcus frontalis, foramen parietale absens, foramen mastoideum absens, foramen mastoideum extrasuturale absens, foramen mastoideum extrasuturale occipitale,
379
Morfologická variabilita nemetrických znaků a morfologická podobnost jedinců
a) výskyt na jedince
Znak
výskyt
379–396
b) výskyt na pravou stranu
N
absence
%
sutura metopica
81
77
4
4,9
sutura supranasalis
43
11
32
74,4
N
absence
výskyt
c) výskyt na levou stranu
%
N
absence
výskyt
d) výskyt na nekonkrétní stranu
%
N
absence
výskyt
%
OS FRONTALE
fissura metopica
71
71
0
0
ossiculum metopicum
76
76
0
0
lophus frontalis
12
12
0
0
sutura parametopica
64
64
0
0
77
77
0
0
69
69
0
0
146
146
0
0
sulcus frontalis
41
32
9
22
51
47
4
7,8
50
44
6
12
101
91
10
9,9
for./inc./ frontalia
73
0
73
100
58
1
57
98,3
59
2
57
96,6
117
3
114
97,4
incisura frontale
68
7
61
89,7
58
12
46
79,3
60
16
44
73,3
118
28
90
76,3
foramen frontale
49
24
25
51
52
40
12
23,1
55
37
18
32,7
107
77
30
28
for./inc./ supraorbitales
52
48
4
7,7
66
65
1
1,5
65
61
4
6,2
131
126
5
3,8
incisura supraorbitale
54
53
1
1,9
68
68
0
0
66
65
1
1,5
134
133
1
0,7
foramen supraorbitale
53
50
3
5,7
69
68
1
1,4
65
62
3
4,6
134
130
4
3
spina trochlearis
ossiculum suturae
coronalis
ossiculum praefrontale
14
7
7
50
24
18
6
25
25
22
3
12
49
40
9
18,4
39
38
1
2,6
49
48
1
2
45
45
0
0
94
93
1
1,1
15
15
0
0
20
20
0
0
18
18
0
0
38
38
0
0
OSSA ZYGOMATICA (+ ORBITA)
foramen zygomaticofaciale
foramen zygomaticofaciale
partitum
foramen zygomaticofaciale
absens
os zygomaticum partitum
tuberculum marginale
fissura zygomatica
transversa
MAXILLA, OSSA PALATINA
foramen infraorbitale
foramen infraorbitale
partitum
sutura incisiva
os.medianum palatinum
anterioris
os.medianum palatinum
posterior
torus palatinus
67
0
67
100
52
1
51
98,1
46
4
42
91,3
98
5
93
94,9
38
31
7
18,4
51
46
5
9,8
48
47
1
2,1
99
93
6
6,1
34
29
5
14,7
52
51
1
1,9
48
44
4
8,3
100
95
5
5
30
28
2
6,7
45
45
0
0
48
46
2
4,2
93
91
2
2,2
41
17
24
58,5
46
32
14
30,4
47
28
19
40,4
93
60
33
35,5
18
17
1
5,6
33
33
0
0
39
38
1
2,6
72
71
1
1,4
38
0
38
100
24
0
24
100
31
0
31
100
55
0
55
100
13
11
2
15,4
17
16
1
5,9
29
28
1
3,4
46
44
2
4,3
62
36
26
41,9
62
39
23
37,1
58
38
20
34,5
120
77
43
35,8
59
58
1
1,7
1,9
54
53
1
63
58
5
7,9
torus maxillaris
56
54
2
3,6
64
63
1
1,6
60
59
1
1,7
124
122
2
1,6
ponticulus palatinus
32
31
1
3,1
38
37
1
2,6
39
39
0
0
77
76
1
1,3
20
PTERION
ossiculum epiptericum
3
1
2
66,7
4
3
1
25
6
5
1
16,7
10
8
2
sutura sphenoparietalis
sutura sphenoparietalis
absens
articulatio fronto-temporalis
proc.frontalis ossis
temporalis
proc.temporalis ossis
frontalis
proc.pariet. ossis
sphenoidalis
OSSA PARIETALIA
36
0
36
100
21
1
20
95,2
29
0
29
100
50
1
49
98
18
16
2
11,1
29
27
2
6,9
33
32
1
3
62
59
3
4,8
30
29
1
3,3
41
40
1
2,4
44
44
0
0
85
84
1
1,2
12
10
2
16,7
24
22
2
8,3
31
30
1
3,2
55
52
3
5,5
25
24
1
4
36
35
1
2,8
43
43
0
0
79
78
1
1,3
3
1
2
66,7
4
3
1
25
4
3
1
25
8
6
2
25
ossiculum bregmaticum
64
64
0
0
ossiculum suturae sagittalis
ossiculum incisurae
parietalis
depressio biparietalis
circumscripta
depressio interparietalis
48
44
4
8,3
19
11
8
42,1
34
30
4
11,8
30
26
4
13,3
64
56
8
12,5
68
68
0
0
75
75
0
0
79
79
0
0
154
154
0
0
73
72
1
1,4
os parietale partitum
62
62
0
0
70
70
0
0
74
74
0
0
144
144
0
0
foramen parietale
66
9
57
86,4
63
21
42
66,7
61
30
31
50,8
124
51
73
58,9
foramen parietale absens
60
19
41
68,3
63
42
21
33,3
60
33
27
45
123
74
49
39,8
4
4
0
0
13
13
0
0
23
23
0
0
36
36
0
0
OSSA TEMPORALIA
proc.parietalis squamae
temporalis
380
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Morfologická variabilita nemetrických znaků a morfologická podobnost jedinců
a) výskyt na jedince
Znak
foramen squamosum
superius
ossiculum suturae
squamosae
squama temporalis partita
foramen mastoideum
absens
foramen mastoideum
intrasuturale
foramen mastoideum
intrasuturale absens
foramen mastoideum
extrasuturale absens
foramen mastoideum
extrasuturale occip.
foramen mastoideum
extrasuturale temp.
sutura squamomastoidea
processus mastoideus
bipartitus
foramen tympanicum
(Huschkei)
foramen marginale
379–396
b) výskyt na pravou stranu
c) výskyt na levou stranu
d) výskyt na nekonkrétní stranu
N
absence
výskyt
%
N
absence
výskyt
%
N
absence
výskyt
%
N
absence
výskyt
%
12
12
0
0
22
22
0
0
31
31
0
0
53
53
0
0
1
1
0
0
10
10
0
0
5
5
0
0
15
15
0
0
20
19
1
5
35
34
1
2,9
39
39
0
0
74
73
1
1,4
22
15
7
31,8
38
34
4
10,5
33
28
5
15,2
71
62
9
12,7
24
2
22
91,7
23
10
13
56,5
23
13
10
43,5
46
23
23
50
23
2
21
91,3
23
13
10
43,5
23
10
13
56,5
46
23
23
50
21
12
9
42,9
32
27
5
15,6
35
27
8
22,9
67
54
13
19,4
21
17
4
19
31
31
0
0
32
28
4
12,5
63
59
4
6,3
47
6
41
87,2
38
9
29
76,3
36
13
23
63,9
74
22
52
70,3
34
31
3
8,8
51
48
3
5,9
50
48
2
4
101
96
5
5
30
30
0
0
48
48
0
0
41
41
0
0
89
89
0
0
36
28
8
22,2
57
53
4
7
47
41
6
12,8
104
94
10
9,6
33
30
3
9,1
51
48
3
5,9
48
48
0
0
99
96
3
3
depressio suprameatica
47
37
10
21,3
63
56
7
11,1
59
52
7
11,9
122
108
14
11,5
spina suprameatica
56
19
37
66,1
62
39
23
37,1
58
31
27
46,6
120
70
50
41,7
torus auditivus
37
32
5
13,5
58
54
4
6,9
51
50
1
2
109
104
5
4,6
ossiculum lambdae
54
46
8
14,8
torus occipitalis
ossiculum suturae
lambdoidae
os Incae
76
71
5
6,6
50
10
40
80
47
18
29
61,7
44
20
24
54,5
91
38
53
58,2
70
69
1
1,4
42,4
OS OCCIPITALE
processus interparietalis
61
61
0
0
linea nuchae suprema
49
24
25
51
50
29
21
42
49
28
21
42,9
99
57
42
sutura mendosa
37
35
2
5,4
50
49
1
2,0
52
51
1
1,9
102
100
2
2
ossiculum asterii
ossiculum
occipitomastoideum
ossiculum suturae
occipitomastoidae
processus retromastoideus
26
23
3
11,5
39
38
1
2,6
41
39
2
4,9
80
77
3
3,8
12
12
0
0
25
25
0
0
25
25
0
0
50
50
0
0
18
16
2
11,1
30
30
0
0
32
30
2
6,3
62
60
2
3,2
39
39
0
0
52
52
0
0,0
49
49
0
0
101
101
0
0
foramen occipitale
46
26
20
43,5
69,2
foramen condylaris absens
40
5
35
87,5
36
12
24
66,7
29
8
21
72,4
65
20
45
canalis condylaris
24
15
9
37,5
36
29
7
19,4
30
26
4
13,3
66
55
11
16,7
canalis condylaris absens
canalis condylaris
intermedius
canalis hypoglossalis partitus
canalis hypoglossalis
partitus incompl.
facies condylaris bipartita
43
2
41
95,3
36
7
29
80,6
31
4
27
87,1
67
11
56
83,6
12
12
0
0
21
21
0
0
22
22
0
0
43
43
0
0
32
24
8
25
47
43
4
8,5
41
36
5
12,2
88
79
9
10,2
31
29
2
6,5
46
44
2
4,3
39
38
1
2,6
85
82
3
3,5
21
21
0
0
35
35
0
0
25
25
0
0
60
60
0
0
tuberculum tertius
52
51
1
1,9
tuberculum praecondylare
tuberculum pharyngeum
absens
tubercula lat.
od tub.pharyngeum
MANDIBULA
44
41
3
6,8
47
45
2
4,3
45
42
3
6,7
92
87
5
5,4
47
33
14
29,8
45
9
36
80
43
9
34
79,1
43
9
34
79,1
86
18
68
79,1
100
foramen mentale
81
81
0
0
68
0
68
100
75
0
75
100
143
0
143
foramen mentale partitum
59
53
6
10,2
65
60
5
7,7
74
72
2
2,7
139
132
7
5
foramen mentale absens
62
62
0
0
68
68
0
0
76
76
0
0
144
144
0
0
torus mandibularis
71
71
0
0
74
74
0
0
80
80
0
0
154
154
0
0
ponticulus mylohyoideus
52
44
8
15,4
54
50
4
7,4
69
63
6
8,7
123
113
10
8,1
sulcus mylohyoideus
73
1
72
98,6
55
2
53
96,4
69
3
66
95,7
124
5
119
96
VERTEBRAE
ponticulus atlantis lateralis
34
33
1
2,9
40
39
1
2,5
40
40
0
0
80
79
1
1,3
ponticulus atlantis lateralis
34
29
5
14,7
40
36
4
10
41
39
2
4,9
81
75
6
7,4
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
381
Morfologická variabilita nemetrických znaků a morfologická podobnost jedinců
a) výskyt na jedince
Znak
379–396
b) výskyt na pravou stranu
c) výskyt na levou stranu
d) výskyt na nekonkrétní stranu
N
absence
výskyt
%
N
absence
výskyt
%
N
absence
výskyt
%
N
absence
výskyt
%
35
34
1
2,9
39
39
0
0
42
41
1
2,4
81
80
1
1,2
49
0
0
46
0
0
1
0
0
1
0
0
0
spina bifida sacralis
12
facies articularis sacralis
4
accessoria
COSTAE, STERNUM, CLAVICULA
10
2
16,7
4
0
0
8
8
0
0
5
5
0
0
150
145
5
3,3
fossa costoclavicularis
38
30
8
21,1
51
44
7
13,7
48
46
2
4,2
99
90
9
9,1
fac.articul.accessoria costalis
40
11
29
72,5
48
24
24
50
44
27
17
38,6
92
51
41
44,6
foramen suprascapulare
22
22
0
0
34
34
0
0
37
37
0
0
71
71
0
0
facies articularis acromialis
19
1
18
94,7
15
2
13
86,7
14
1
13
92,9
29
3
26
89,7
ossiculum acromii
12
10
2
16,7
17
15
2
11,8
19
18
1
5,3
36
33
3
8,3
ossiculum coracoideum
fac.articul.processus
coracoidei
fossa tuberositatis
glenoidalis
processus glenoidalis
scapulae
HUMERUS
14
14
0
0
24
24
0
0
23
23
0
0
47
47
0
0
7
3
4
57,1
11
9
2
18,2
11
9
2
18,2
22
18
4
18,2
34
34
0
0
42
42
0
0
44
44
0
0
86
86
0
0
36
36
0
0
43
43
0
0
44
44
0
0
87
87
0
0
foramen supratrochleare
51
28
23
45,1
53
37
16
30,2
57
42
15
26,3
110
79
31
28,2
processus supracondylaris
63
63
0
0
69
69
0
0
73
73
0
0
142
142
0
0
foramen supracondylare
64
64
0
0
69
69
0
0
74
74
0
0
143
143
0
0
facies articularis superior
partita
assimilatio atlantis
49
isolovaný dens axis
46
cranialisatio vertebrae
1
caudalisatio vertebrae
SCAPULA
fossa pectoralis majoris
66
64
2
3
71
69
2
2,8
78
78
0
0
149
147
2
1,3
fossa teres
68
64
4
5,9
71
68
3
4,2
79
77
2
2,5
150
145
5
3,3
RADIUS, ULNA
fossa bicipitis
facies articularis carpalis
partita
ossiculum styloideum radii
47
38
9
19,1
52
48
4
7,7
55
47
8
14,5
107
95
12
11,2
29
29
0
0
39
39
0
0
35
35
0
0
74
74
0
0
24
24
0
0
37
37
0
0
32
32
0
0
69
69
0
0
processus olecrani
33
23
11
33,3
37
33
4
10,8
47
38
9
19,1
84
71
13
15,5
fac.articul. trochlearis partita
50
20
30
60
44
29
15
34,1
53
28
25
47,2
97
57
40
41,2
incisura radialis partita
43
42
1
2,3
53
52
1
1,9
50
49
1
2
103
101
2
1,9
ossiculum styloideum ulnae
13
13
0
0
18
18
0
0
24
24
0
0
42
42
0
0
incisura (fossa) faciei lunatae
49
26
23
46,9
43
28
15
34,9
48
29
19
39,6
91
57
34
37,4
fac.articul. sacralis accessoria
synostosis acetabuli
incompletum
facies lunata partita
18
14
4
22,2
21
17
4
19
22
22
0
0
43
39
4
9,3
46
46
0
0
48
48
0
0
53
53
0
0
101
101
0
0
46
46
0
0
48
48
0
0
52
52
0
0
100
100
0
0
47
27
20
42,6
45
29
16
35,6
48
33
15
31,3
93
62
31
33,3
42
35
7
16,7
44
41
3
6,8
46
42
4
8,7
90
83
7
7,8
facies Poirieri
31
18
13
41,9
37
30
7
18,9
35
28
7
20
72
58
14
19,4
plaque
cribra/anterior cerv.imprint/
fossa Alleni
posterior cervical imprint/
jezdecká faseta
trochanter tertius
22
17
5
22,7
33
30
3
9,1
33
31
2
6,1
66
61
5
7,6
32
23
9
28,1
43
37
6
14
43
38
5
11,6
86
75
11
12,8
36
34
12
33,3
49
48
1
2
46
45
1
2,2
95
93
2
2,1
45
40
5
11,1
53
51
2
3,8
57
53
4
7
110
104
6
5,5
15,2
OS COXAE
acetabularní zářez „crease“
acetabulární oválná
prohlubeň
FEMUR
fossa hypotrochanterica
77
59
18
23,4
80
71
9
11,3
78
63
15
19,2
158
134
24
crista hypotrochanterica
70
39
31
44,3
72
48
24
33,3
72
47
25
34,7
144
95
49
34
facies Charlesi
processus artic.condyl.
media
kloubní ploška nad lat.
kondylem
tibial imprint
36
2
34
94,4
28
5
23
82,1
29
2
27
93,1
57
7
50
87,7
18
15
3
16,7
27
24
3
11,1
29
27
2
6,9
56
51
5
8,9
24
23
1
4,2
32
31
1
3,1
34
34
0
0
66
65
1
1,5
28
23
5
17,9
37
33
4
10,8
37
34
3
8,1
74
67
7
9,5
Martin´s facet
10
4
6
60
15
15
0
0
17
11
6
35,3
32
26
6
18,8
supratrochlear imprint
19
17
2
10,5
26
26
0
0
27
25
2
7,4
53
51
2
3,8
382
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Morfologická variabilita nemetrických znaků a morfologická podobnost jedinců
a) výskyt na jedince
Znak
processus artic.condyl.
lateralis
tuberculum v dol.oblasti
diaf.nad kondyly
fossa gastrocnemica femoris
379–396
b) výskyt na pravou stranu
c) výskyt na levou stranu
d) výskyt na nekonkrétní stranu
N
absence
výskyt
%
N
absence
výskyt
%
N
absence
výskyt
%
N
absence
výskyt
%
21
19
2
9,5
28
27
1
3,6
32
31
1
3,1
60
58
2
3,3
40
18
22
55
40
23
17
42,5
43
28
15
34,9
83
51
32
38,6
28
23
5
17,9
36
32
4
11,1
37
34
3
8,1
73
66
7
9,6
TIBIA
fossa solei
75
57
18
24
78
64
14
17,9
78
67
11
14,1
156
131
25
16
crista solei
78
58
20
25,6
77
65
12
15,6
78
62
16
20,5
155
127
28
18,1
sulcus quadricipitalis
16
1
15
93,8
11
1
10
90,9
14
3
11
78,6
25
4
21
84
fac.articul.tib.acces.later.
36
6
30
83,3
30
9
21
70
31
11
20
64,5
61
20
41
67,2
fac.articul.tib.acces.med.
22
21
1
4,5
27
26
1
3,7
30
29
1
3,3
57
55
2
3,5
PATELLA
incisura musculi vasti
lateralis
fossa musculi vasti lateralis
21
9
12
57,1
27
17
10
37,0
22
15
7
31,8
49
32
17
34,7
20
13
7
35,0
27
22
5
18,5
24
22
2
8,3
51
44
7
13,7
patella multipartita
19
19
0
0
29
29
0
0
27
27
0
0
56
56
0
0
34
34
0
0
39
39
0
0
39
39
0
0
78
78
0
0
39
39
0
0
42
42
0
0
40
40
0
0
82
82
0
0
37
37
0
0
40
40
0
0
41
41
0
0
81
81
0
0
42
21
21
50
41
24
17
41,5
41
25
16
39
82
49
33
40,2
CALCANEUS
fac.articul.talar.anterior
bipartita
fac.articul.talar.media
bipartita
fac.articul.talar. anterior
absens
fac.artic.talar.anter.et
med.com.
tuberculum peronaeale
6
0
6
100
2
0
2
100
4
0
4
100
6
0
6
100
TALUS
přední prolongace facies
articularis medialis
proc.trochlearis tali medialis
48
0
48
100
41
1
40
97,6
41
0
41
100
82
1
81
98,8
43
3
40
93
41
11
30
73,2
38
9
29
76,3
79
20
59
74,7
proc.trochlearis tali lateralis
47
27
20
42,6
49
34
15
30,6
44
30
14
31,8
93
64
29
31,2
fac.articul.medialis talaris
36
32
4
11,1
40
38
2
5
41
39
2
4,9
81
77
4
4,9
fac.articul.lateralis talaris
39
28
11
28,2
42
35
7
16,7
41
36
5
12,2
82
71
11
13,4
ossiculum trigonum tali
fac.artic.calc.anter.et
med.com.
fac.articul.calc.anterior
absens
fac.articul.navicularis
bipartita
35
35
0
0
40
40
0
0
42
42
0
0
82
82
0
0
47
18
29
61,7
46
23
23
50
42
22
20
47,6
88
45
43
48,9
36
36
0
0
42
42
0
0
39
39
0
0
84
84
0
0
37
37
0
0
46
46
0
0
41
41
0
0
87
87
0
0
Tabela 61. Výskyt nemetrických znaků u populační skupiny Mikulovice vyjádřený a) jako průměr na jedince a v případě bilaterálních nemetrických znaků i b) jako
průměr na pravou stranu, c) jako průměr na levou stranu a d) jako průměr na nekonkrétní stranu. Znaky jsou seřazeny podle anatomické lokalizace. Vysvětlivky:
N = počet hodnocených případů, % – procentuální vyjádření výskytu. — Table 61. The occurrence of non-metric traits in the Mikulovice population group expressed
as a) as the average per individual and, in the case of bilateral non-metric traits, also b) as the average on the right side, c) as the average on the left side and
d) as the average on a non-specific side. The traits are classified by anatomical position. Key: N = number of evaluated cases, % – percentual manifestation
of occurence.
foramen mastoideum extrasuturale temporale, foramen
supratrochleare), vedle toho šlo o následující znaky: sutura metopica, sutura squamomastoidea, spina trochlearis, tuberculum praecondylare, incisura (fossa) faciei lunatae, facies articularis tibialis accesoria lateralis.
nízká (A = 53 jedinců, B = 7 jedinců, C = 19 jedinců,
D = 14 jedinců). S ohledem na různé zastoupení mužů
a žen ve skupinách bylo nutné při interpretaci výsledků
brát v úvahu závislost výskytu znaků na pohlavní příslušnosti.
V třetí fázi jsme vypočetli průměrný výskyt nemetrických znaků u skupin jedinců pohřbených v různých
částech pohřebiště, tj. skupin označených jako A, B, C
a D (tabela 63). Následně jsme tyto skupiny na základě
výskytu znaků navzájem porovnali.
Ve skupině C je statisticky nejnižší výskyt foramen
frontale. Je zde vyšší absence foramen parietale. Nejvyšší absence tohoto otvoru byla sice zjištěna ve skupině A, ovšem v této skupině je dvojnásobně vyšší zastoupení žen oproti mužům (ženy představují 60 %,
zatímco muži 29 % souboru) a výskyt tohoto znaku
v mikulovickém souboru statisticky pozitivně koreluje
s ženským pohlavím. Ve skupině C je naopak vyšší zastoupení mužů.
Shrneme-li výsledky, tak relativně větší shodu ve výskytu nemetrických znaků vykazují skupiny A a C,
které se současně i výrazněji odlišují od zbývajících
dvou skupin. Jako nejvíce odlišná se oproti ostatním
jeví skupina C. V úvahu ovšem musíme brát skutečnost, že zastoupení jedinců v jednotlivých skupinách
není rovnoměrné, především velikost skupiny B je velmi
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Ve skupině C a A je vyšší výskyt ponticulus mylohyoideus. Zde je situace opačná. S ohledem na skutečnost,
že statisticky vyšší výskyt tohoto znaku byl prokázán
383
Morfologická variabilita nemetrických znaků a morfologická podobnost jedinců
379–396
MUŽI
Znak
výskyt na jedince
N
absence výskyt
ŽENY
výskyt na stranu
%
N
absence výskyt
výskyt na jedince
%
N
absence výskyt
Chí-kvadrát test
výskyt na stranu
%
N
absence výskyt
%
VnJ
VnS
p
p
OS FRONTALE
sutura metopica
29
29
0
0
26
22
4
15,4
sutura supranasalis
14
2
12
85,7
15
4
11
73,3
fissura metopica
27
27
0
0
20
20
0
0
ossiculum metopicum
28
28
0
0
24
24
0
0
lophus frontalis
5
5
0
0
4
4
0
0
sutura parametopica
25
25
0
0
53
53
0
0
22
22
0
0
48
48
0
0
sulcus frontalis
18
16
2
11,1
38
36
2
5,3
16
9
7
43,8
36
28
8
22,2
for./inc./ frontalia
25
0
25
100
41
1
40
97,6
26
0
26
100
44
0
44
100
incisura frontale
23
2
21
91,3
42
8
34
81
23
5
18
78,3
43
16
27
62,8
0,0126
foramen frontale
19
8
11
57,9
38
26
12
31,6
22
10
12
54,5
43
27
16
37,2
for./inc./ supraorbitales
20
17
3
15
48
45
3
6,3
18
17
1
5,6
43
41
2
4,7
incisura supraorbitale
21
20
1
4,8
50
49
1
2
18
18
0
0
43
43
0
0
foramen supraorbitale
20
18
2
10
49
47
2
4,1
18
17
1
5,6
43
41
2
4,7
33,3
spina trochlearis
3
2
1
33,3
11
10
1
9,1
7
2
5
71,4
21
14
7
ossiculum suturae coronalis
18
18
0
0
40
40
0
0
13
13
0
0
32
32
0
0
ossiculum praefrontale
4
4
0
0
10
10
0
0
8
8
0
0
21
21
0
0
0,0027 0,0092
0,0159
0,0455
0,0122
OSSA ZYGOMATICA (+ ORBITA)
foramen zygomaticofaciale
foramen zygomaticofaciale
partitum
foramen zygomaticofacialeabsens
os zygomaticum partitum
27
0
27
100
42
1
41
97,6
22
0
22
100
36
2
34
94,4
15
14
1
6,7
42
41
1
2,4
15
14
1
6,7
37
36
1
2,7
15
14
1
6,7
43
42
1
2,3
15
13
2
13,3
36
34
2
5,6
13
12
1
7,7
40
39
1
2,5
13
12
1
7,7
32
31
1
3,1
tuberculum marginale
20
8
12
60
40
23
17
42,5
15
7
8
53,3
31
20
11
35,5
fissura zygomatica transversa
7
6
1
14,3
29
28
1
3,4
9
9
0
0
27
27
0
0
14
0
14
100
20
0
20
100
13
0
13
100
18
0
18
100
MAXILLA, OSSA PALATINA
foramen infraorbitale
foramen infraorbitale
partitum
sutura incisiva
os.medianum palatinum
anterioris
os.medianum palatinum
posterior
torus palatinus
4
3
1
25
16
15
1
6,3
5
5
0
0
16
16
0
0
23
14
7
30,4
44
30
14
31,8
20
13
7
35
41
29
12
29,3
22
21
1
4,5
19
19
0
0
19
18
1
5,3
18
18
0
0
25
24
1
4
20
18
2
10
torus maxillaris
18
17
1
5,6
43
42
1
2,3
19
18
1
5,3
41
40
1
2,4
ponticulus palatinus
10
10
0
0
25
25
0
0
12
11
1
8,3
27
26
1
3,7
PTERION
ossiculum epiptericum
0
0
0
3
3
0
0
2
1
1
50
5
4
1
20
sutura sphenoparietalis
sutura sphenoparietalis
absens
articulatio fronto-temporalis
14
0
14
100
19
0
19
100
15
0
15
100
21
1
20
95,2
6
6
0
0
23
23
0
0
7
5
2
28,6
23
20
3
13
12
12
0
0
29
29
0
0
10
9
1
10
32
31
1
3,1
proc.frontalis ossis temporalis
proc.temporalis ossis
frontalis
proc.pariet. ossis
sphenoidalis
OSSA PARIETALIA
4
4
0
0
22
22
0
0
6
4
2
33,3
20
17
3
15
10
10
0
0
30
30
0
0
9
8
1
11,1
28
27
1
3,6
2
1
1
50
4
3
1
25
1
0
1
100
3
2
1
33,3
ossiculum bregmaticum
22
22
0
0
23
23
0
0
ossiculum suturae sagittalis
ossiculum incisurae
parietalis
depressio biparietalis
circumscripta
depressio interparietalis
18
16
2
11,1
17
16
1
5,9
6
4
2
33,3
26
24
2
7,7
8
4
4
50
25
21
4
16
25
25
0
0
53
53
0
0
22
22
0
0
49
49
0
0
27
27
0
0
25
24
1
4
os parietale partitum
22
22
0
0
49
49
0
0
22
22
0
0
48
48
0
0
foramen parietale
21
1
20
95,2
40
12
28
70
23
4
19
82,6
43
19
24
55,8
foramen parietale absens
19
9
10
52,6
40
29
11
27,5
22
7
15
68,2
43
24
19
44,2
OSSA TEMPORALIA
proc.parietalis squamae
temporalis
foramen squamosum
superius
4
4
0
0
13
13
0
0
4
4
0
0
15
15
0
0
2
2
0
0
17
17
0
0
9
9
0
0
26
26
0
0
384
0,0345
0,0357
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Morfologická variabilita nemetrických znaků a morfologická podobnost jedinců
379–396
MUŽI
Znak
výskyt na jedince
N
ossiculum suturae
squamosae
squama temporalis partita
foramen mastoideum
absens
foramen mastoideum
intrasuturale
foramen mastoideum
intrasuturale absens
foramen mastoideum
extrasuturale absens
foramen mastoideum
extrasuturale occip.
foramen mastoideum
extrasuturale temp.
sutura squamomastoidea
processus mastoideus
bipartitus
foramen tympanicum
(Huschkei)
foramen marginale
absence výskyt
ŽENY
výskyt na stranu
%
N
absence výskyt
výskyt na jedince
%
N
absence výskyt
Chí-kvadrát test
výskyt na stranu
%
N
absence výskyt
%
VnJ
VnS
p
p
0
0
0
6
6
0
0
0
0
0
5
5
0
0
6
5
1
16,7
26
25
1
3,8
10
10
0
0
30
30
0
0
9
9
0
0
32
32
0
0
9
4
5
55,6
27
20
7
25,9 0,0008 0,0002
9
0
9
100
17
7
10
58,8
9
2
7
77,8
19
12
7
36,8
8
1
7
87,5
17
10
7
41,2
10
0
10
100
19
7
12
63,2
11
8
3
27,3
34
29
5
14,7
8
3
5
62,5
25
18
7
28
0,0025 0,0069
11
9
2
18,2
34
32
2
5,9
8
6
2
25
22
20
2
9,1
0,0073
23
2
21
91,3
34
5
29
85,3
16
2
14
87,5
29
13
16
55,2
0,0001
14
14
0
0
42
42
0
0
14
12
2
14,3
39
36
3
7,7
0,0455
15
15
0
0
40
40
0
0
10
10
0
0
33
33
0
0
13
11
2
15,4
37
35
2
5,4
10
9
1
10
31
29
2
6,5
12
11
1
8,3
35
34
1
2,9
9
8
1
11,1
30
29
1
3,3
depressio suprameatica
16
10
6
37,5
41
31
10
24,4
17
15
2
11,8
42
40
2
4,8
spina suprameatica
22
3
19
86,4
41
13
28
68,3
19
7
12
63,2
41
26
15
36,6
0,0116 0,0000
torus auditivus
13
10
3
23,1
38
35
3
7,9
12
11
1
8,3
35
34
1
2,9
0,0431 0,0447
32
14
18
56,3
0,0019 0,0000
OS OCCIPITALE
ossiculum lambdae
17
13
4
23,5
19
17
2
10,5
torus occipitalis
ossiculum suturae
lambdoidae
os Incae
29
25
4
13,8
22
22
0
0
19
3
16
84,2
26
25
1
3,8
32
11
21
65,6
17
4
13
76,5
20
20
0
0
processus interparietalis
21
21
0
0
20
20
0
0
linea nuchae suprema
21
8
13
61,9
39
18
21
53,8
15
9
6
40
32
20
12
37,5
sutura mendosa
16
14
2
12,5
41
39
2
4,9
15
15
0
0
37
37
0
0
ossiculum asterii
ossiculum
occipitomastoideum
ossiculum suturae
occipitomastoidae
processus retromastoideus
13
11
2
15,4
34
32
2
5,9
10
9
1
10
30
29
1
3,3
5
5
0
0
21
21
0
0
7
7
0
0
22
22
0
0
6
6
0
0
24
24
0
0
9
8
1
11,1
26
25
1
3,8
19
19
0
0
46
46
0
0
14
14
0
0
32
32
0
0
foramen occipitale
21
9
12
57,1
16
12
4
25
foramen condylaris absens
10
0
10
100
80
11
2
9
81,8
21
8
13
61,9
15
3
12
0,0000
canalis condylaris
4
3
1
25
14
13
1
7,1
10
6
4
40
22
17
5
22,7
canalis condylaris absens
10
0
10
100
14
1
13
92,9
13
1
12
92,3
23
5
18
78,3
canalis hypoglossalis partitus 11
canalis hypoglossalis partitus
11
incompl.
facies condylaris bipartita
10
9
2
18,2
30
27
3
10
11
9
2
18,2
27
25
2
7,4
10
1
9,1
30
28
2
6,7
9
9
0
0
24
24
0
0
10
0
0
30
30
0
0
21
21
0
0
tuberculum tertius
18
0
0
30
25
5
16,7
27
2
25
92,6
tuberculum praecondylare
tuberculum pharyngeum
absens
tubercula lat. od
tub.pharyngeum
MANDIBULA
18
11
11
0
0
16
15
1
6,3
15
1
14
93,3
27
28
27
0
0
8
8
0
0
17
16
1
5,9
16
13
3
18,8
14
12
2
14,3
1
13
92,9
2
26
92,9
14
0,0040 0,0084
foramen mentale
29
0
29
100
51
0
51
100
26
0
26
100
45
0
45
100
foramen mentale partitum
22
21
1
4,5
50
49
1
2
18
17
1
5,6
44
43
1
2,3
foramen mentale absens
23
23
0
0
52
52
0
0
19
19
0
0
45
45
0
0
torus mandibularis
25
25
0
0
54
54
0
0
25
25
0
0
51
51
0
0
ponticulus mylohyoideus
20
16
4
20
45
40
5
11,1
16
15
1
6,3
39
38
1
2,6
sulcus mylohyoideus
27
0
27
100
47
2
45
95,7
23
1
22
95,7
38
2
36
94,7
ponticulus atlantis lateralis
15
14
1
6,7
34
33
1
2,9
15
15
0
0
33
33
0
0
ponticulus atlantis posterior
facies articularis superior
partita
assimilatio atlantis
15
13
2
13,3
35
33
2
5,7
15
12
3
20
33
29
4
12,1
16
16
0
0
36
36
0
0
15
14
1
6,7
34
33
1
2,9
18
18
0
0
21
21
0
0
0,0322
0,0231
0,0026 0,0001
VERTEBRAE
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
385
Morfologická variabilita nemetrických znaků a morfologická podobnost jedinců
379–396
MUŽI
Znak
výskyt na jedince
N
absence výskyt
ŽENY
výskyt na stranu
%
N
absence výskyt
výskyt na jedince
%
N
absence výskyt
Chí-kvadrát test
výskyt na stranu
%
isolovaný dens axis
17
17
0
0
21
21
0
0
spina bifida sacralis
6
5
1
16,7
6
5
1
16,7
N
absence výskyt
%
VnJ
VnS
p
p
COSTAE, STERNUM, CLAVICULA
fenestratio sterni
1
1
0
0
4
4
0
0
4
4
0
0
fossa costoclavicularis
19
13
6
31,6
42
35
7
16,7
13
13
0
0
36
36
0
0
fac.articul.accessoria costalis
19
4
15
78,9
41
19
22
53,7
17
4
13
76,5
34
16
18
52,9
foramen suprascapulare
9
9
0
0
30
30
0
0
10
10
0
0
28
28
0
0
facies articularis acromialis
9
1
8
88,9
11
2
9
81,8
9
0
9
100,0
16
1
15
93,8
SCAPULA
ossiculum acromii
3
2
1
33,3
14
12
2
14,3
8
7
0
0
19
18
1
5,3
ossiculum coracoideum
8
8
0
0
24
24
0
0
5
5
0
0
19
19
0
0
18
18
0
0
42
42
0
0
12
12
0
0
34
34
0
0
18
18
0
0
43
43
0
0
13
13
0
0
34
34
0
0
foramen supratrochleare
25
16
9
36
51
41
10
19,6
17
7
10
58,8
39
23
16
41
processus supracondylaris
27
27
0
0
58
58
0
0
22
22
0
0
48
48
0
0
foramen supracondylare
27
27
0
0
58
58
0
0
22
22
0
0
48
48
0
0
fossa pectoralis majoris
28
27
1
3,6
57
56
1
1,8
22
22
0
0
49
49
0
0
fossa teres
28
26
2
7,1
58
56
2
3,4
22
21
1
4,5
47
45
2
4,3
fossa bicipitis
21
14
7
33,3
47
37
10
21,3
16
15
1
6,3
37
36
1
2,7
facies articularis carpalis
partita
10
10
0
0
30
30
0
0
15
15
0
0
35
35
0
0
fossa tuberositatis
glenoidalis
processus glenoidalis
scapulae
HUMERUS
0,0006 0,0001
RADIUS, ULNA
ossiculum styloideum radii
8
8
0
0
29
29
0
0
13
13
0
0
32
32
0
0
processus olecrani
14
12
2
14,3
37
34
3
8,1
14
9
5
35,7
33
27
6
18,2
43,2
fac.articul. trochlearis partita
24
8
16
66,7
45
23
22
48,9
19
7
12
63,2
37
21
16
incisura radialis partita
20
19
1
5
47
45
2
4,3
18
18
0
0
41
41
0
0
ossiculum styloideum ulnae
5
5
0
0
17
17
0
0
6
6
0
0
20
20
0
0
incisura (fossa) faciei lunatae 23
14
9
39,1
46
33
13
28,3
21
9
12
57,1
37
18
19
51,4
fac.articul. sacralis accessoria
5
5
0
0
12
12
0
0
10
7
3
30
22
19
3
13,6
synostosis acetabuli
incompletum
25
25
0
0
51
51
0
0
19
19
0
0
43
43
0
0
0,0000 0,0000
OS COXAE
0,0001
facies lunata partita
25
25
0
0
51
51
0
0
17
17
0
0
40
40
0
0
acetabularní zářez „crease“
22
15
7
31,8
47
36
11
23,4
20
9
11
55
37
20
17
45,9
0,0195 0,0001
acetabulární oválná
prohlubeň
21
18
0
0
45
42
3
6,7
17
13
4
23,5
37
33
4
10,8
0,0149
FEMUR
facies Poirieri
13
4
9
69,2
25
15
10
40
14
11
3
21,4
33
30
3
9,1
plaque
8
6
2
25
25
23
2
8
10
9
1
10
30
29
1
3,3
11
8
3
27,3
30
27
3
10
16
11
5
31,3
38
31
7
18,4
14
13
1
7,1
36
35
1
2,8
13
13
0
0
36
36
0
0
cribra/anterior cerv.imprint/
fossa Alleni
posterior cervical imprint/
jezdecká faseta
trochanter tertius
19
17
2
10,5
43
41
2
4,7
16
14
2
12,5
37
34
3
8,1
fossa hypotrochanterica
27
17
10
37
54
41
13
24,1
24
21
3
12,5
49
46
3
6,1
crista hypotrochanterica
26
13
13
50
51
29
22
43,1
22
9
11
50
43
23
20
46,5
facies Charlesi
17
0
17
100
25
2
23
92
15
2
13
86,7
25
4
21
84
7
6
1
14,3
25
24
1
4
10
8
2
20
26
22
4
15,4
14
14
0
0
34
34
0
0
8
7
1
12,5
25
24
1
4
11
7
4
36,4
33
27
6
18,2
11
11
0
0
27
27
0
0
processus artic.condyl.
media
kloubní ploška nad lat.
kondylem
tibial imprint
Martin´s facet
6
3
3
50
17
14
3
17,6
4
1
3
75
14
11
3
21,4
supratrochlear imprint
10
8
2
20
26
24
2
7,7
8
8
0
0
22
22
0
0
11
10
1
9,1
30
29
1
3,3
9
8
1
11,1
25
24
1
4
18
6
12
66,7
36
19
17
47,2
13
5
8
61,5
28
16
12
42,9
12
8
4
33,3
33
27
6
18,2
10
10
0
0
26
26
0
0
processus artic.condyl.
lateralis
tuberculum v dol.oblasti
diaf.nad kondyly
fossa gastrocnemica femoris
386
0,0000 0,0000
0,0000 0,0000
0,0047 0,0230
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Morfologická variabilita nemetrických znaků a morfologická podobnost jedinců
379–396
MUŽI
výskyt na jedince
Znak
N
absence výskyt
ŽENY
výskyt na stranu
%
N
absence výskyt
výskyt na jedince
%
N
absence výskyt
Chí-kvadrát test
výskyt na stranu
%
N
absence výskyt
%
VnJ
VnS
p
p
TIBIA
fossa solei
27
17
10
37
55
41
14
25,5
23
20
3
13
46
43
3
6,5
0,0000 0,0000
crista solei
29
17
2
6,9
56
38
18
32,1
25
19
6
24
46
39
7
15,2
0,0000
sulcus quadricipitalis
6
0
6
100
10
0
10
100
9
1
8
88,9
13
3
10
76,9
73,3 0,0320
fac.articul.tib.acces.later.
15
3
12
80
24
8
16
66,7
16
1
15
93,8
30
8
22
fac.articul.tib.acces.med.
10
10
0
0
26
26
0
0
10
9
1
10
26
24
2
7,7
PATELLA
incisura musculi vasti
lateralis
fossa musculi vasti lateralis
13
5
8
61,5
28
16
12
42,9
5
3
2
40
15
12
3
20
12
8
4
33,3
29
25
4
13,8
5
3
2
40
16
14
2
12,5
patella multipartita
14
14
0
0
34
34
0
0
3
3
0
0
16
16
0
0
16
16
0
0
34
34
0
0
13
13
0
0
31
31
0
0
16
16
0
0
33
33
0
0
16
16
0
0
34
34
0
0
16
16
0
0
34
34
0
0
14
14
0
0
32
32
0
0
17
9
8
47,1
34
20
14
41,2
17
8
9
52,9
33
20
13
39,4
20
0
20
100
34
1
33
97,1
20
0
20
100
34
0
34
100
17
1
16
94,1
32
6
26
81,3
18
1
17
94,4
32
10
22
68,8
CALCANEUS
fac.articul.talar.anterior
bipartita
fac.articul.talar.media
bipartita
fac.articul.talar. anterior
absens
fac.artic.talar.anter.et
med.com.
TALUS
přední prolongace facies
articularis medialis
proc.trochlearis tali
mediealis
proc.trochlearis tali lateralis
22
12
10
45,5
42
26
16
38,1
17
10
7
41,2
36
27
9
25
fac.articul.medialis talaris
14
12
2
14,3
33
31
2
6,1
17
15
2
11,8
33
31
2
6,1
fac.articul.lateralis talaris
15
11
4
26,7
35
31
4
11,4
17
11
6
35,3
33
26
7
21,2
ossiculum trigonum tali
fac.artic.calc.anter.et
med.com.
fac.articul.calc.anterior
absens
fac.articul.navicularis
bipartita
15
15
0
0
35
35
0
0
15
15
0
0
34
34
0
0
21
6
15
71,4
38
16
22
57,9
18
9
9
50
37
22
15
15
15
0
0
37
37
0
0
16
16
0
0
34
34
0
0
16
16
0
0
40
40
0
0
16
16
0
0
34
34
0
0
0,0192
40,5 0,0253 0,0268
Tabela 62. Výskyt nemetrických znaků u mužů a žen z Mikulovic vyjádřený jako průměr na jedince a v případě bilaterálních nemetrických znaků i jako průměr
na nekonkrétní stranu. Znaky jsou seřazeny podle anatomické lokalizace. Vysvětlivky: N = počet hodnocených případů, % – procentuální vyjádření výskytu.
Chí-kvadrát test: p = hladina významnosti; uvedeny jsou statisticky signifikantní hodnoty hladiny významnosti, tzn. p <0,05 (p-=0,001 > p=0,01 > p=0,05),
VnJ – porovnání na základě výskytu vyjádřeného na jedince, VnS – porovnání na základě výskytu vyjádřeného na nekonkrétní stranu. — Table 62. The occurrence
of non-metric traits in males and females from Mikulovice expressed as the average per individual and, in the case of bilateral non-metric traits, by the average
on non-specific side as well. The traits are classified by anatomical position. Key: N = number of evaluated cases, % – percentual manifestation of occurence;
chi-square test: p = level of significance; statistically significant values are listed, i.e. p <0.05 (p-=0.001 > p=0.01 > p=0.05), VnJ – the comparison based on
occurence expressed per individual, VnS – the comparison based on occurence expressed on a non-specific side.
u mužů a ve skupině C převažují muži, lze za významnější považovat vyšší výskyt tohoto přemostění ve skupině A. Dále, u skupin C a A byl zjištěn i vyšší výskyt
foramen supratrochleare u kosti pažní. Výskyt znaku
v Mikulovicích pozitivně koreluje s ženským pohlavím,
tzn. ve skupině A může být vyšší výskyt otvoru podmíněn převahou žen.
s mužským pohlavím a ve skupině C převažují muži.
Konečně, u skupiny C a A byl statisticky nižší výskyt
kloubního rozšíření laterální trochleární kloubní plochy
– processus trochlearis tali lateralis – u kosti hlezenní.
Demografická struktura podmiňuje nejspíše i nízký výskyt spina suprameatica ve skupině A, výskyt znaku
pozitivně koreluje s mužským pohlavím.
Ve skupině C a A byl zjištěn i vyšší výskyt incisura
(fossa) faciei lunatae, který se statisticky častěji vyskytuje u žen. To znamená, lze uvažovat, že jako v případě
předešlého znaku, je vyšší výskyt u skupiny A může být
do jisté míry podmíněn demografickým složením této
skupiny.
Jak je patrné, většina znaků v kterých se skupiny C
a A souvisí s vyústěním, průběhem či charakterem cévních a nervových drah.
U skupiny C byl též prokázán vyšší výskyt přídatné
kloubní fasety na krčku kosti stehenní – facies Poirieri
a fossa solei v místě úponu hlavy lýtkového svalu (musculus triceps surae) na kosti lýtkové. Rozdíl může být
ale ovšem podmíněn závislostí výskytu obou znaků na
pohlaví. V Mikulovicích oba znaky pozitivně korelují
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Jak již bylo uvedeno, nutné je brát v úvahu, že zastoupení jedinců ve skupinách není rovnoměrné, především ve skupině B je velmi nízké (n = 7), tzn. porovnání
této skupiny s ostatními skupinami nelze považovat za
směrodatné.
Konečně, v posledním čtvrtém kroku jsme na základě
výskytu nemetrických znaků porovnali jedince společně
pochované v dvoj- či trojhrobech, popř. sídlištní jámě či
387
388
14
38
35
27
for./inc./ frontalia
incisura frontale
foramen frontale
3
0
23
1
23
3
21
ossiculum epiptericum
sutura sphenoparietalis
PTERION
15
ponticulus palatinus
0
1
14
29
30
torus maxillaris
0
31
30
31
33
33
0
17
33
30
21
2
1
1
3
13
1
23
0
9
8
8
0
10
9
1
15
23
5
1
18
16
32
5
2
0
foramen infraorbitale
foramen infraorbitale
partitum
sutura incisiva
os.medianum
palatinum anterioris
os.medianum
palatinum posterior
torus palatinus
OSSA ZYGOMATICA (+ ORBITA)
foramen
32
zygomaticofaciale
foramen zygomatico19
faciale partitum
foramen zygomatico21
faciale absens
os zygomaticum
16
partitum
tuberculum marginale 18
fissura zygomatica
9
transversa
MAXILLA, OSSA PALATINA
11
0
5
10
spina trochlearis
ossiculum suturae
coronalis
ossiculum praefrontale
25
27
foramen supraorbitale
2
27
0
24
27
incisura supraorbitale
13
30
38
5
0
0
0
0
13
for./inc./ supraorbitales 26
5
0
15
31
7
31
7
lophus frontalis
38
34
20
38
ossiculum metopicum
sutura parametopica
34
fissura metopica
7
38
sulcus frontalis
41
20
5
0
30
50
53
50
15
48
48,1 47
7,7 53
53
7,4 53
50 21
48
19
0
0
0
2
5
2
5
4
4
4
5
1
4
5
1
66,7 7
100 31
2
30
28,6
96,8 4
3
40
6,7 41
2,4
4
66
3,3 67
1
6
1,5
6
37,7 5
3,4
100
0
35
2,6
7
2,3
93
0
0
0
1
5
5
5
28,6 2
5,7
0
5,7
9,1
23
6
36,2 5
66
100 6
4
39
43,3 61
1
34
0
14
1
3
1
40
0
0
6
3
0
3
17
33
50
0
0
28
100 34
11,1 29
31
26
44,4 40
31
38
6,3 39
0
40
42
5,3 43
23,8 43
3
100 43
19
0
17
100 50
85,7 50
12,8 5
0
5
1
0
59
6
0
34
6
0
59
3
25 39
6
65
0
3
4
6
5
3
2
2
0
2
1
4
4
4
0
1
4
1
5
5
5
1
2
0
3
5
1
6
6
1
5
1
4
0
0
0
1
1
3
0
5
0
4
0
0
0
5
0
0
1
0
0
0
4
4
6
2
0
0
0
0
2
17
11
12
4
10
5
12
12
7
9
9
9
9
6
1
8
10
100 6
0
0
0
16,7
25,0
60,0 10
0
100 7
0
80
0
0
0
100 9
0
0
50
0
0
0
80 10
66,7 11
100 10
40 11
0
0
0
0
66,7
0
1
8
10
5
6
0
7
4
9
9
9
0
4
10
4
12
12
12
6
6
1
9
11
6
0
0
0
5
0
7
0
5
0
0
0
9
0
0
1
0
0
0
4
5
9
2
0
12
9
3
11
10
10
90
9
3
4
1
7
8
7
7
3
2
4
1
5
8
100 8
0
0
0
10
8
9
50 10
0
100 6
0
55,6 7
0
0
0
100 9
0
0
20
0
0
0
40
45,5 9
0
5
8
9
8
9
6
1
0
2
2
2
2
0
3
3
1
6
7
5
5
0
0
5
9
3
11
10
3
12
8
0
0
1
0
0
4
0
6
5
1
0
2
9
0
1
0
1
1
2
2
9
9
1
0
0
0
0
7
0
0
23
7
8
12
6
1
13
20
100 9
0
0
10
0
0
40 22
0
100 9
7
71,4 11
33,3 12
0
50 12
100 11
0
25 11
0
14,3 21
12,5 21
28,6 19
28,6 15
100 15
100 13
16,7 16
0
0
0
0
70
0
1
13
20
14
6
0
7
6
11
12
10
0
8
10
7
20
20
17
11
2
0
15
23
9
0
0
0
8
0
9
0
5
1
0
2
11
0
1
0
1
1
2
4
13
13
1
0
3
8
9
9
3
9
15
2
1
5
5
3
3
3
1
5
100 1
0
0
0
5
3
4
36,4 3
0
100 2
0
45,5 4
8,3
0
16,7 6
100 9
0
9,1
0
4,8
4,8
10,5 5
26,7 5
86,7 8
9
0
1
5
5
3
4
1
0
2
1
3
3
3
0
15
2
0
5
5
5
2
0
0
2
8
9
9
0
1
0
1
0
0
0
2
2
1
3
0
0
3
9
0
0
1
0
0
0
3
8
9
1
0
0
0
3
0
0
16
15
15
15
9
38
5
8
10
12
3
100 1
0
20 11
0
0
0
66,7 6
2
100 2
33,3 7
75
0
0
50 12
100 12
0
0
100 2
0
0
0
60
100 10
100 11
33,3 8
0
0
0
100
0
3
10
4
2
0
6
4
10
12
9
0
38
5
1
15
15
15
6
0
0
6
16
1
0
1
2
0
2
1
4
0
0
3
12
0
0
1
0
0
0
3
10
11
2
0
100
0
9,1
33,3
0
100
14,3
50
0
0
25
100
0
0
50
0
0
0
33,3
100
100
25
0
N absence výskyt %
výskyt na stranu
skupina D
výskyt na jedince
N absence výskyt %
100 9
6,3
0
N absence výskyt %
výskyt na stranu
skupina C
výskyt na jedince
N absence výskyt %
18,2 6
0
N absence výskyt %
výskyt na stranu
skupina B
výskyt na jedince
N absence výskyt %
7,3
0
N absence výskyt %
N absence výskyt %
sutura supranasalis
výskyt na stranu
skupina A
výskyt na jedince
sutura metopica
OS FRONTALE
Znak
Morfologická variabilita nemetrických znaků a morfologická podobnost jedinců
379–396
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
37
38
8
8
3
8
1
15
5
2
1
4
11
5
16
16
15
15
22
37
38
35
35
31
3
8
1
15
12
14
14
11
14
27
18
16
20
16
os parietale partitum
foramen parietale
foramen parietale
absens
OSSA TEMPORALIA
proc.parietalis squamae
temporalis
foramen squamosum
superius
ossiculum suturae
squamosae
squama temporalis
partita
foramen mastoideum
absens
foramen mastoideum
intrasuturale
foramen mastoideum
intrasuturale absens
foramen mastoideum
extrasuturale absens
foramen mastoideum
extrasuturale occip.
foramen mastoideum
extrasuturale temp.
sutura
squamomastoidea
processus mastoideus
bipartitus
foramen tympanicum
(Huschkei)
foramen marginale
depressio suprameatica 25
35
5
10
0
2
24
13
14
25
6
8
34
14
15
34
11
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
3
1
5
0
2
22
3
7
13
12
7
0
0
0
0
23
27
0
0
0
5
1
0
2
1
2
1
1
4
100 6
81
0
2
30
15
13
28
35
18
49
46
0
58,3 39
85,7 28
92,9 28
63,6 38
21,4 38
81,5 42
11,1 52
49
49
53
62
25 55
6,3 54
12,0 65
9
49
0
46
9
0
32
32
0
17
17
34
74,2 64
0
32
77,1 64
3
1
6
0
3
24
3
13
15
13
9
0
0
0
0
30
32
4
2
1
1
4
4
4,6
1,9
4
2
10,9 2
0
5,8
57,1 3
7,9
34,2 1
53,6
46,4 2
23,1
0
0
0
0
46,9 4
50
4
0
4
4
77
77
0
0
0
0
13,9
33,3
2,2
2
0
81
31
50 36
5
2
1
9,1
3
4
44
7,1 45
3
2,3
2
4
30
25 33
1
2,8
4
43
6,7 44
1
2
2
2
4
4
0
1
0
0
1
1
3
0
4
4
4
4
4
2
2
3
2
2
0
0
0
0
3
0
1
2
1
0
1
4
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
1
4
1
5
1
10
10
3
7
1
5
4
8
8
8
9
9
50 10
0
0
0
0
100 4
6
7
8
8
9
9
1
6
3
100 4
0
2
2
3
6
1
5
4
7
1
10
10
2
100 2
50
0
25
100 8
0
0
0
3
0
0
0
0
3
0
1
0
0
0
1
0
0
0
1
7
0
0
8
13
9
30
0
0
0
7
7
5
2
3
7
75
0
1
3
0
25
4
3
0
0
3
0
14,3
0
0
0
12,5 8
87,5 10
0
0
4
7
0
0
0
0
0
0
3
8
7
8
7
12
3
8
7
8
7
6
6
4
2
3
0
1
3
0
0
3
3
0
8
12
9
1
6
12
1
4
1
5
1
1
1
1
0
0
7
0
0
4
3
0
5
10
0
1
0
3
1
0
0
0
0
0
0
2
13
9
17
10
21
23
6
10
10
11
14,3 18
14,3 17
20 18
0
0
100 10
0
0
17
16
16
10
11
0
6
10
3
100 7
11
4
11
9
4
8
8
13
5
21
23
8
2
13
9
17
10
100 7
0
9
4
8
8
62,5 18
100 18
0
7,7
0
75 11
14,3
0
0
0
0
0
0
1
1
2
0
0
10
0
0
4
3
0
0
0
0
0
5
13
0
0
3
0
0
0
0
0
6
6
1
1
3
1
6
10
7
2
1
1
1
2
3
2
3
5,6
5,9
4
2
11,1 2
0
0
100 4
0
0
57,1
42,9 2
0
0
0
0
0
27,8 6
72,2 8
0
0
1
2
1
2
3
1
2
2
0
2
1
1
1
4
0
6
10
7
1
4
6
1
1
3
1
3
0
1
0
0
3
0
1
2
0
0
0
0
2
8
0
0
0
0
2
0
0
0
0
0
16
17
4
5
3
8
4
8
4
1
3
3
6
8
8
12
7
4
75 13
0
50
0
0
75
0
33,3 7
3
100 3
0
0
0
0
33,3 13
100 13
0
0
0
0
33,3
0
0
0
0
0
7
6
7
8
12
2
4
5
3
0
8
4
1
3
3
11
2
16
17
4
5
3
8
4
6
0
1
0
0
5
0
2
0
3
0
0
0
0
0
2
11
0
0
0
0
0
0
0
46,2
0
12,5
0
0
71,4
0
28,6
0
100
0
0
0
0
0
15,4
84,6
0
0
0
0
0
0
0
N absence výskyt %
výskyt na stranu
skupina D
výskyt na jedince
N absence výskyt %
27,3 1
0
0
0
0
0
N absence výskyt %
výskyt na stranu
skupina C
výskyt na jedince
N absence výskyt %
0
0
0
0
0
N absence výskyt %
výskyt na stranu
skupina B
výskyt na jedince
N absence výskyt %
0
35
8,3 36
N absence výskyt %
N absence výskyt %
12
výskyt na stranu
skupina A
výskyt na jedince
ossiculum bregmaticum
ossiculum suturae
sagittalis
ossiculum incisurae
parietalis
depressio biparietalis
circumscripta
depressio interparietalis
sutura sphenoparietalis
absens
articulatio
fronto-temporalis
proc.frontalis ossis
temporalis
proc.temporalis ossis
frontalis
proc.pariet. ossis
sphenoidalis
OSSA PARIETALIA
Znak
Morfologická variabilita nemetrických znaků a morfologická podobnost jedinců
379–396
389
390
32
17
35
processus interparietalis 32
25
20
14
os Incae
linea nuchae suprema
sutura mendosa
ossiculum asterii
ponticulus
mylohyoideus
sulcus mylohyoideus
torus mandibularis
foramen mentale
foramen mentale
partitum
foramen mentale
absens
tuberculum
praecondylare
tuberculum
pharyngeum absens
tubercula lat. od tub.
pharyngeum
MANDIBULA
tuberculum tertius
canalis condylaris
absens
canalis condylaris
intermedius
canalis hypoglossalis
partitus
canalis hypoglossalis
partitus incompl.
facies condylaris
bipartita
canalis condylaris
ossiculum
occipitomastoideum
ossiculum suturae
occipitomastoidae
processus
retromastoideus
foramen condylaris
absens
35
26
ossiculum suturae
lambdoidae
21
3
22
21
10
10
23
1
28
34
33
28
28
33
0
23
5
22
41
17
24
26
22
24
27
13
14
27
11
7
7
15
0
23
9
10
11
14
9
9
11
20
5
34
30
36
torus occipitalis
28
17
12
ossiculum lambdae
OS OCCIPITALE
27
18
33
5
0
0
3
41
17
7
2
0
0
1
4
0
23
5
18
1
1
0
3
0
8
0
0
21
2
2
1
15
57
53
40
53
0
21,4 43
31
35,7 36
3
97,1 60
73
69
55
73
17,9 62
69
0
0
62
100 69
11,5 66
0
10
77,3 41
29,2
8,3 50
47
28
0
0
39
7,1 40
28
39
26,7 43
26
26
12
85,7 36
0
51
4,5 52
5
33
9,1 34
100 37
28
28
0
40
57
7
0
0
4
69
31
3
0
1
4
0
32
5
24
1
1
0
3
0
14
4
1
1
2
3
3
3
4
2
3
3
2
7
5
5
5
95
7
11,3 5
0
0
6,1
100
75,6 3
6
0
2,5
9,3
0
86,5 4
13,9 3
66,7 4
1,9
2,9
0
7,0
0
25,9 4
4
32 54
6
0
4
0
80,8 50
6
2
4
56
1,7
31,3 5
6,7
28
1
20
0
5
5
5
4
0
1
2
3
4
2
3
2
2
1
1
1
4
1
1
2
3
1
4
6
1
6
4
2
0
5
7
0
0
0
1
7
2
1
0
0
0
0
1
0
3
2
3
0
0
0
0
0
3
0
0
3
0
0
0
7
9
4
4
6
8
8
7
8
4
7
6
7
9
12
11
12
100 12
0
0
0
20 12
100 12
66,7 6
33,3
0
0
0
0
33,3 9
0
75
66,7 7
75
0
0
0
0
0
75
0
0
75
0
0
0
100 10
1
11
12
12
11
0
2
6
7
9
8
4
3
4
4
9
4
4
6
8
2
3
8
3
11
0
0
0
1
12
4
0
0
0
1
0
4
3
3
0
0
0
0
0
6
4
0
7
12
8
7
5
1
4
5
7
3
7
7
7
5
6
12
6
0
91,7 12
12
12
10
0
1
4
7
7
5
5
6
3
1
3
1
5
0
4
5
2
9
10
1
12
5
12
3
6
7
0
0
0
8,3 11
100 13
66,7 7
0
0
0
11,1 6
0
57,1 8
42,9 4
42,9 8
0
0
0
0
0
75
9
11
57,1 10
0
7
12
2
0
0
1
13
6
3
0
0
0
1
0
0
7
1
7
0
1
0
0
5
0
1
9
0
2
1
14
8
14
12
25
26
100 18
28,6 20
0
0
9,1 24
100 25
85,7 14
42,9
0
0
0
16,7 14
0
0
87,5 12
25 12
87,5 12
0,0 17
0
18
26
25
23
0
2
14
12
12
14
8
2
10
2
17
8
100 9
12
15
6
3
7
12
15
8
16
7
0
0
71,4 15
0
9,1
90 16
0
25
14,3 17
70 18
18
2
0
0
1
25
12
0
0
2
0
0
10
2
10
0
1
0
0
0
9
13
1
10
10
4
3
2
1
4
2
3
4
4
5
1
6
10
7
7
100 8
10
0
0
4,2
100 9
85,7 4
0
0
14,3 3
0
0
83,3 3
16,7 1
83,3 3
0
11,1 1
0
0
0
60
7
6
81,3 6
5,9
1
0
6
10
7
7
0
0
3
3
4
1
3
2
0
1
0
2
1
2
1
0
7
6
2
8
3
2
8
0
0
0
0
9
4
1
1
1
0
0
1
3
0
3
0
0
0
0
4
0
0
4
2
1
1
5
4
7
4
8
13
20
16
15
100 14
0
0
0
0
100 16
100 8
25
25
20
0
0
33,3 8
2
100 4
0
0
13
20
16
15
0
0
5
4
8
6
2
0
4
0
100 4
5
4
6
7
0
5
7
5
4
6
7
5
10
7
0
0
0
0
100 6
0
0
66,7 9
20
25
33,3 11
83,3 13
14
0
0
0
0
16
8
2
0
0
2
0
4
0
4
0
0
0
0
0
6
4
1
8
100
0
0
0
0
100
100
28,6
0
0
25
0
100
0
100
0
0
0
0
0
100
44,4
9,1
61,5
N absence výskyt %
výskyt na stranu
skupina D
výskyt na jedince
N absence výskyt %
55,6 6
N absence výskyt %
výskyt na stranu
skupina C
výskyt na jedince
N absence výskyt %
70 10
N absence výskyt %
výskyt na stranu
skupina B
výskyt na jedince
N absence výskyt %
5,6
22
44
56 64
5,6 58
N absence výskyt %
N absence výskyt %
torus auditivus
výskyt na stranu
skupina A
výskyt na jedince
spina suprameatica
Znak
Morfologická variabilita nemetrických znaků a morfologická podobnost jedinců
379–396
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
25
25
23
isolovaný dens axis
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
11
1
12
0
5
foramen suprascapulare 12
facies articularis
11
acromialis
ossiculum acromii
6
fossa bicipitis
facies articularis carpalis
partita
ossiculum styloideum
radii
processus olecrani
fac.articul. trochlearis
partita
incisura radialis partita
ossiculum styloideum
ulnae
RADIUS, ULNA
30
9
9
19
20
19
6
12
12
15
6
0
16
16
0
0
11
6
0
18
4
4
22
34
fossa teres
2
0
30
30
fossa pectoralis majoris 32
0
0
19
12
0
18
13
3
2
28
0
16
8
foramen supratrochleare 25
processus
28
supracondylaris
foramen supracondylare 30
ossiculum coracoideum 8
fac.articul.processus
5
coracoidei
fossa tuberositatis
18
glenoidalis
processus glenoidalis
19
scapulae
HUMERUS
0
6
0
4
22
4
15
4
19
fenestratio sterni
fossa costoclavicularis
fac.articul.accessoria
costalis
SCAPULA
25
72,7 46
1
18
100 16
16,7 19
72
71
11,8 76
46
0
21
21
27
55 42
46
31
0
32
32
0
40 39
37
37
0
43
68
68
0
6,3 74
18,2 49
34
66
45
45
0
66
45
45
0
0
10
60 13
48 52
27
27
0
40
40
0
43
0
21,1 48
6
0
0
15
8
0
0
6
5
2
0
0
18
0
0
3
0
1
15
0
21
5
0
4
5
3
5
5
5
5
3
2
0
0
3
5
35,7 5
20,5 3
0
0
12,2 5
6,6
2,7
0
0
34,6 4
0
0
23,1 1
0
3
5
1
3
3
2
4
5
5
5
5
3
5
3
1
4
3
1
4
93,8 4
5,3
3
1
5
3
3
4
5
5
4
4
3
0
45,7 3
10,4 5
0
3
6
0
0
0
4
5
20
2,5
5
1
1
9,8
5
5
39
5,6 40
4
0
4
37
16,7 41
0
0
41
41
0
0
0
4
0
0
0
1
0
0
0
0
1
0
0
0
0
1
3
0
2
0
0
1
0
0
0
1
1
10
6
10
11
11
10
10
9
9
8
4
9
9
7
8
0
0
80
0
0
0
7
10
9
8
8
7
20 10
0
0
0
0
25
0
0
0
0
25
75
0
66,7 8
0
0
25
0
0
0
20 10
20 10
7
10
4
8
8
7
9
11
11
10
10
7
9
8
4
9
7
2
8
5
10
6
10
9
9
0
0
5
0
0
0
1
0
0
0
0
2
0
0
0
0
2
5
0
3
0
0
0
1
1
8
2
9
9
7
6
6
4
6
6
1
2
5
3
3
8
13
13
13
14
0
0
2
9
55,6 11
0
0
0
10
0
0
0
0
22,2 11
0
0
0
0
22,2 1
71,4 2
0
2
9
4
3
3
3
6
13
13
13
14
6
6
6
0
2
1
0
4
3
6
2
9
9
7
6
6
0
0
7
2
0
0
2
0
0
0
0
5
0
0
1
0
0
2
0
5
2
0
0
0
0
0
0
1
15
14
14
14
14
14
28
28
28
29
10
10
0
0
6
23
63,6 21
40 14
0
0
25 18
0
0
0
0
45,5 22
0
0
6
23
11
12
10
10
16
28
28
28
29
16
14
14
1
100 2
4
0
6
4
14
11
19
1
15
14
14
6
0
0
100 3
0
62,5 19
25 21
0
0
0
0
0
0
0
0
10
2
0
0
2
0
0
0
0
6
0
0
1
0
0
3
0
8
2
0
0
0
0
1
1
1
3
5
1
1
1
2
2
6
6
7
7
0
0
3
2
0
47,6 5
2
3
3
2
3
4
6
6
7
7
3
2
2
14,3 3
0
0
11,1 4
0
0
0
0
27,3 4
0
0
50
0
0
100
0
0
1
1
1
3
5
1
1
1
1
5
0
0
0
0
0
0
0
0
1
0
0
2
0
0
0
0
0
0
0
0
6
6
6
6
7
7
10
6
7
11
3
33,3 8
100 9
0
0
0
0
12
13
0
16
0
16
0
0
25 12
0
0
1
1
100 6
0
0
0
0
0
0
0
0
3
6
2
10
6
7
11
12
13
16
16
11
7
7
1
1
3
6
6
6
6
0
2
7
0
0
0
0
0
0
0
0
1
0
0
0
0
3
0
0
0
0
0
25
77,8
0
0
0
0
0
0
0
0
8,3
0
0
0
0
50
0
0
0
0
N absence výskyt %
výskyt na stranu
skupina D
výskyt na jedince
N absence výskyt %
42,1 2
9,5
0
0
0
0
N absence výskyt %
výskyt na stranu
skupina C
výskyt na jedince
N absence výskyt %
37,5 8
0
0
0
10
10
N absence výskyt %
výskyt na stranu
skupina B
výskyt na jedince
N absence výskyt %
0
1
spina bifida sacralis
5
4
facies articularis sacralis
1
1
accessoria
COSTAE, STERNUM, CLAVICULA
17
18
3
0
15
18
0
23
18
N absence výskyt %
N absence výskyt %
18
výskyt na stranu
skupina A
výskyt na jedince
VERTEBRAE
ponticulus atlantis
lateralis
ponticulus atlantis
posterior
facies articularis
superior partita
assimilatio atlantis
Znak
Morfologická variabilita nemetrických znaků a morfologická podobnost jedinců
379–396
391
392
23
26
16
1
7
12
14
23
37
31
18
8
13
16
1
12
3
5
7
6
18
13
7
7
7
sulcus quadricipitalis
fac.articul.tib.acces.later.
fac.articul.tib.acces.
med.
PATELLA
incisura musculi vasti
lateralis
fossa musculi vasti
lateralis
patella multipartita
1
31
crista solei
31
39
40
fossa solei
14
18
18
16
12
18
10
11
12
19
12
15
facies Poirieri
plaque
cribra/anterior cerv.
imprint/ fossa Alleni
posterior cervical
imprint/ jezdecká faseta
trochanter tertius
fossa
hypotrochanterica
crista
hypotrochanterica
facies Charlesi
processus artic.condyl.
media
kloubní ploška
nad lat.kondylem
tibial imprint
12
17
20
13
12
24
9
22
22
10
24
24
supratrochlear imprint
processus artic.condyl.
lateralis
tuberculum v dol.
oblasti diaf.nad kondyly
fossa gastrocnemica
femoris
TIBIA
6
8
0
2
4
1
17
5
9
8
2
9
1
1
2
1
1
17
15
11
0
0
6
1
3
3
7
0
0
0
12
17
48
28
40
19
51
48
0
0
0
29,2 44
15 43
3
24
33
36
27
31
26
36
71
71
3
8
27
11
17
94,4 28
12,5 26
7,7 34
12,5 38
10 28
7,7 32
47,4 40
12,5 38
20,5 82
22,5 82
83,3 10
94,4 32
7,7 29
57,1 17
28,6 19
22
46
48,4 69
22
60
29,7 76
0
55
55
0
47
47
36
33,3 44
0
35
35
20 38
8,3 36
51
27
48 44
0
2
6
2
24
7
11
11
2
14
1
1
2
1
2
25
23
16
0
0
8
1
3
3
16
0
0
2
17
5
5
2
5
5
4
3
3
4
2
3
4
3
2
2
4
2
0
3
10,5 3
35,3 4
6,9
75
70
13,4 5
13,4 5
5,3
35
3,1
3,6
5,3
2,9
7,7
89,3 3
33,3 6
21,1 6
0
0
18,2 3
2,8
7,9
7
36,4 5
0
0
10,5 4
3
3
2
2
2
2
3
4
2
1
2
3
3
3
2
0
4
5
4
3
3
1
2
4
5
5
5
4
4
0
0
2
0
2
0
2
1
1
3
0
0
1
0
0
3
2
1
0
0
0
1
3
1
0
0
0
0
1
9
9
8
8
6
8
7
7
9
8
7
0
0
50
0
50
0
8
8
8
7
7
3
40 12
20 12
33,3 8
75
0
0
25
0
0
100 5
33,3 13
16,7 13
0
0
0
50
60
8
8
5
7
4
0
8
10
6
4
7
7
7
8
7
0
10
12
9
8
8
5
5
9
20 10
10
10
9
10
10
10
9
9
10
0
0
0
0
20 10
0
0
3
0
3
3
4
2
2
4
0
0
2
0
0
5
3
1
0
0
0
1
4
1
0
0
0
0
1
9
10
9
8
1
8
6
5
5
5
4
6
4
3
2
0
0
5
5
37,5 5
0
42,9 5
100 4
33,3 14
16,7 13
25
50
0
0
22,2 4
0
0
100 6
23,1 14
7,7 15
0
0
0
16,7 5
44,4 6
10
0
0
0
0
5
3
2
2
0
0
10
9
4
1
4
3
4
5
3
1
8
12
6
5
4
3
2
8
4
9
8
1
3
0
2
3
0
5
4
4
4
0
5
0
0
0
0
2
5
6
3
2
1
1
2
4
1
6
0
0
0
7
20
19
7
11
8
14
12
14
6
0
13
40 12
60 12
0
100 8
100 6
28,6 27
30,8 28
0
83,3 14
0
0
0
0
40 11
83,3 11
42,9 27
20 31
25 20
16,7 16
20 16
40 13
66,7 13
11,1 19
60 19
0
0
0
70 17
13
10
7
6
1
0
19
23
14
7
11
8
14
12
8
4
17
27
17
15
15
11
9
18
8
20
19
7
6
0
2
5
0
7
6
8
5
0
7
0
0
0
0
3
7
10
4
3
1
1
2
4
1
11
0
0
0
11
3
3
2
3
2
4
3
7
1
0
1
16,7 2
41,7 2
0
87,5 4
100
29,6 4
17,9 4
0
50
0
0
0
0
27,3
63,6
37
12,9 6
15
6,3
6,3
15,4 1
30,8
5,3
57,9 2
0
0
0
1
1
1
1
0
4
3
5
6
1
4
2
0
2
1
3
3
1
1
0
1
1
0
4
0
1
2
0
1
0
1
1
1
1
0
0
1
2
6
7
7
3
14
7
9
9
9
0
50
50
0
5
6
6
4
100 5
0
25
1
28,6 13
0
50
0
33,3 7
100 2
3
33,3 6
50
0
0
50
66,7 6
5
5
5
4
0
9
8
1
10
14
6
9
6
1
3
5
4
7
7
2
3
0
1
1
0
5
0
1
0
3
0
1
0
1
1
0
1
2
0
0
1
3
0
16,7
16,7
0
100
0
11,1
0
23,1
0
14,3
0
14,3
50
0
16,7
33,3
0
0
33,3
50
N absence výskyt %
výskyt na stranu
skupina D
výskyt na jedince
N absence výskyt %
64,7 3
N absence výskyt %
výskyt na stranu
skupina C
výskyt na jedince
N absence výskyt %
10 10
N absence výskyt %
výskyt na stranu
skupina B
výskyt na jedince
N absence výskyt %
38,6 5
N absence výskyt %
N absence výskyt %
13
výskyt na stranu
skupina A
výskyt na jedince
25
OS COXAE
incisura (fossa) faciei
lunatae
fac.articul. sacralis
accessoria
synostosis acetabuli
incompletum
facies lunata partita
acetabulární zářez
„crease“
acetabulární oválná
prohlubeň
FEMUR
Znak
Morfologická variabilita nemetrických znaků a morfologická podobnost jedinců
379–396
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
0
0
8
0
1
0
15
10
0
5
0
41
18
18
0
0
41
0
5
0
10
0
0
6
6
0
0
15
0
1
0
8
0
0
8
8
0
2
0
15
7
0
3
0
42
42
19
19
0
0
24
0
3
0
7
0
0
6
6
0
0
15
0
2
0
0
70
3
7
6
6
0
0
6
1
1
7
0
40
9
6
12
12
0
5
4
5
5
0
37,5 9
3
0
8
10
10
0
50
2
2
5
5
0
19
40
40
0
0
17
10
17
ossiculum trigonum tali
fac.artic.calc.anter.et
med.com.
fac.articul.calc.anteroir
absens
fac.articul.navicularis
bipartita
21
11
52,4 43
0
44,2 4
0
5
0
55,6 15
0
1
85,7 10
0
0
10
1
6
9
1
6
0
0
1
1
4
6,7
1
10
10
0
14
1
0
4
6
7
4
25
0
0
2
7
7
8
0
40
3
2
3
3
30
7,7
3
9
36
16,7 39
3
15
10
fac.articul.medialis talaris 18
fac.articul.lateralis talaris 18
8
44,4 39
23,1 5
0
6
14,3 15
0
3
25 10
0
0
54,5
71,4
5
80 11
6
2
5
100 7
5
4
13,3 5
2
1
69,2 5
9
4
13
25 15
2
6
1
6
8
77,8 7
2
7
60 10
3
0
12
27,9 5
26
11
31
38,1 43
8
21
16
2
18
proc.trochlearis tali lat.
13
88,9 37
70,3 4
4
2
6
100 9
4
40
5
7
0
7
0
5
100
42
0
0
22
22
100 42
9
0
100 9
5
100
6
4
11
21
10
3
4
35
14
26
47,6 40
2
7
9
25
1
22,2 10
0
8
0
17
17
0
0
4
0
39
39
9
0
40
18
18
0
0
4
0
40
9
0
9
0
0
4
0
8
85,7 13
100
12
0
100 12
5
50
9
9
60 18
0
0
0
18
18
0
0
85,7
1
100 7
6
0
1
1
0
0
1
1
0
0
0
2
0
18
0
8
8
9
0
0
4
0
0
0
38
16
16
CALCANEUS
fac.articul.talar.anterior
bipartita
fac.articul.talar.media
bipartita
fac.articul.talar. anterior
absens
fac.artic.talar.anter.et
med.com.
TALUS
přední prolongace facies
articularis medialis
proc.trochlearis tali med.
0
0
4
0
38
9
0
9
0
0
4
0
8
8
0
18
1
0
0
18
0
1
0
2
0
0
1
1
0
0
18
0
výskyt na stranu
N absence výskyt %
N absence výskyt %
N absence výskyt %
N absence výskyt %
N absence výskyt %
N absence výskyt %
N absence výskyt %
skupina D
N absence výskyt %
výskyt na stranu
skupina C
výskyt na jedince
výskyt na stranu
skupina B
výskyt na jedince
výskyt na stranu
výskyt na jedince
Znak
skupina A
výskyt na jedince
Morfologická variabilita nemetrických znaků a morfologická podobnost jedinců
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
379–396
Tabela 63. Výskyt nemetrických znaků u skupin jedinců pohřbených v různých
částech pohřebiště Mikulovice, tj. skupin označených jako A, B, C a D. Výskyt
znaků je u každé skupiny vyjádřený jako průměr na jedince a v případě bilaterálních nemetrických znaků i jako průměr na nekonkrétní stranu. Znaky jsou
opět seřazeny podle anatomické lokalizace. Vysvětlivky: N = počet hodnocených případů, % – procentuální vyjádření výskytu. — Table 63. The occurrence
of non-metric traits in groups of individuals buried in various parts of the
Mikulovice cemetery, i.e. groups designated as A, B, C, and D. The occurrence
of traits is expressed for each group as the average per individual and, for bilateral non-metric traits, as the average for the non-specific side. The traits are
again classified by anatomical position. Key: N = number of evaluated cases,
% – percentual manifestation of occurence.
v osamocených sousedících hrobech, kde existují archeologické indicie o biologické příbuznosti. Někteří jedinci
náleží k výše zmíněným skupinám skupiny A, C a D.
1. Dvojhrob 92 se skelety 92a a 92b. Osamocený dvojhrob, kde byly – nejspíše současně – pohřbené dvě děti.
Jednak dítě ve věkové kategorii infans II (2,5–3,5 let)
(skelet 92a) a dítě ve věkové kategorii infans III (6–8 let)
– (skelet 92b).
Zachovalost koster umožnila srovnání pouze na základě 43 nemetrických znaků. U bilaterálních znaků
ovšem často nebylo možné posoudit přítomnost znaků
na obou, resp. stejných stranách. Mezi jedinci jsme
nenašli shodu v přítomnosti žádného nemetrického
znaku (NMZ) s větší výpovědní hodnotou. Naopak jedinci se odlišují ve výskytu několika NMZ. U dítěte
92a jsou přítomny: canalis condylaris, foramen mentale
partitum a hrbolky položené laterálně od tuberculum
pharyngeum, zatímco u dítěte 92b tyto znaky nejsou
přítomny. Opačná situace je v případě přítomnosti fossa
solei. U dítěte 92b ovšem není možné vyloučit přítomnost foramen mentale partitum na pravé straně dolní čelisti, která se nedochovala.
2. Hroby 95 a 96. Osamoceně ležící dva hroby, kde byly
pochováni dva dospělí jedinci – muž ve věkové kategorii
adultus (hrob/skelet 95) a muž starší 50 let (hrob/skelet 96). Zachovalost koster umožnila srovnání jedinců
na základě 68 NMZ. U bilaterálních znaků nebylo opět
často možné posoudit přítomnost znaků na obou, resp.
stejných stranách. Mezi jedinci jsme nenašli shodu
v přítomnosti NMZ s větší výpovědní hodnotou. Nenašli jsme ale ani výraznější rozdíly.
U muže z hrobu 95 je akorát nepřítomen na pravé
straně temenní otvor (foramen parietale absens), zatímco
u muže z hrobu 96 je tento otvor na obou stranách temenní kosti normálně vytvořen. U muže z hrobu 95 je
přítomen trochanter tertius, který u muže z hrobu 96 není
vytvořen. U obou jedinců jsou přítomné změny v oblasti
úponu hlavy lýtkového svalu u kostí holenních – u muže
z hrobu 96 je u obou kostí holenních vytvořena výraznější hrana, crista solei, zatímco u muže z hrobu 95 je
hrana u levé holenní kosti, zatímco u pravé holenní kosti
prohlubeň fossa solei.
3. Obj. 2217, sídlištní jáma se skelety tří jedinců
(97a, 97b a 97c). Muže v nedospělém věku (skelet 97a),
muže ve věkové kategorii adultus II (skelet 97b) a ženy,
která zemřela ve věku nad 50 let (skelet 97c). Zachovalost koster umožnila současné srovnání všech tří je-
393
Morfologická variabilita nemetrických znaků a morfologická podobnost jedinců
dinců na základě pouze 57 NMZ, většinou šlo o postkraniální znaky. Porovnání jedinců 97a a 97b se provedlo
na základě 61 NMZ, srovnání jedinců 97a a 97c na základě 65 NMZ a srovnání jedinců 97b a 97c na základě
113 NMZ. Opět platí, že u bilaterálních NMZ není zpravidla možné posouzení přítomnosti znaků na obou,
resp. stejných, stranách těla.
Porovnáme-li všechny tři jedince navzájem, tak vykazují shodu pouze v přítomnosti kloubních rozšíření
a uspořádání kloubních plošek u zánártních kostí nohy
(facies articularis talaris anterior et media communis
u kosti patní, přední rozšíření facies articularis medialis,
processus trochlearis tali mediealis, facies articularis calcanea anterior et media communis u kosti hlezenní).
Tyto znaky ovšem mají vyšší populační výskyt, tzn. jejich výpovědní hodnota z hlediska posuzování biologické
podobnosti jedinců je nižší (tabela 61, 62). Navíc, spojení přední a střední patní plošky u kosti hlezenní (facies articularis calcanea anterior et media communis) se
statisticky častěji v mikulovickém souboru vyskytuje
u mužů a v objektu 2217 jsou pochování dva muži (tabela 62). To znamená, mezi třemi jedinci navzájem
jsme nenašli žádnou shodu v přítomnosti NMZ s větší výpovědní hodnotou.
Pokud jsme porovnali oba muže (97a, b), tak oba
muži se shodují v přítomnosti foramen supratrochleris
u kosti pažní. Tento znak se navíc v mikulovickém souboru statisticky častěji vyskytuje u žen (tabela 62).
Shoda je i v přítomnosti prohlubně v oblasti úponu
hlavy lýtkového svalu u kosti holenní (fossa solei). Tento
znak se ovšem v mikulovickém souboru statisticky častěji vyskytuje u mužů (viz tabela 62). Naopak, oba muži
se odlišují v přítomnosti depressio suprameatica, který
je pouze u nedospělého muže z hrobu 97a a potom
v přítomnosti dvou znaků souvisejících se svalovými
úpony (fossa bicipitis a fossa hypotrochanterica), které
jsou přítomny pouze u dospělého muže (97b). Posledně
zmíněné znaky se v mikulovickém souboru statisticky
častěji vyskytují u mužů (tabela 62). Nepřítomnost
znaků v oblasti svalových úponů může být u nedospělého jedince ale podmíněna i věkem. To znamená, mezi
muži (97a, 97b) jsme ve výskytu NMZ nenašli, s výjimkou foramen supratrochleare, výraznější shodu, ale
ani výraznější rozdíly.
Pokud jsme porovnali nedospělého muže (97a) a starší ženu (97c), tak jsme našli pouze rozdíly ve výskytu
řady NMZ. Jedinci se odlišují v přítomnosti depressio
suprameatica, hrbolků na bázi kosti týlní laterálně od
tuberculum pharyngeum a fossa solei, které jsou pouze
u nedospělého muže (97a). Absence hrbolků na bázi
kosti týlní laterálně od tuberculum pharyngeum je v mikulovické populaci, bez ohledu na pohlavní příslušnost,
ojedinělá (cca 7 %).
Jedinci se dále se odlišují i v přítomnosti torus palatinus, ponticulus atlantis posterior u prvního krčního obratle, incisura (fossa) faciei lunatae, trochanter tertius,
crista hypotrochanterica, crista solei a facies articularis
tibialis accesoria lateralis. Tyto znaky jsou pouze zase
u ženy (97c).
Výskyt crista solei je v mikulovické souboru častější
u mužů, naopak výskyt incisura (fossa) faciei lunatae,
facies articularis tibialis accesoria lateralis je častější
394
379–396
u žen (tabela 62). Shrneme-li výše uvedené, nedospělý
muž (skelet 97a) a starší žena (skelet 97c) se odlišují
ve výskytu řady NMZ.
Konečně, pokud jsme porovnali dospělého muže
(97b) a starší ženu (97c), tak jsme opět našli především
pouze rozdíly ve výskytu NMZ. Oba jedinci se odlišují
v přítomnosti hrbolků na bázi kosti týlní laterálně od tuberculum pharyngeum, fossa bicipitis, fossa hypotrochanterica, a fossa solei, které jsou pouze u dospělého
muže (97b).
Jedinci se dále odlišují i v přítomnosti torus palatinus, incisura (fossa) faciei lunatae, trochanter tertius,
crista hypotrochanterica a crista solei. Tyto znaky jsou
naopak pouze u ženy (97c). Výskyt fossa bicipitis, fossa
hypotrochanterica, fossa solei a crista solei je v mikulovickém souboru častější u mužů, naopak výskyt foramen parietale absens, incisura (fossa) faciei lunatae je
častější u žen (tabela 62). Shrneme-li výše uvedené,
mezi dospělým mužem (hrob 97b) a starší ženou
(hrob 97c) existují pouze výraznější rozdíly ve výskytu NMZ.
Shrneme-li všechna srovnání, tak mezi třemi jedinci
navzájem jsme nenašli výraznější shodu ve výskytu
NMZ. Starší žena (97c) se výrazněji odlišuje od obou
mladších mužů (97a, 97b). Mezi muži jsme nenašli výraznější shodu, ale ani rozdíly, ve výskytu NMZ. Porovnání jedinců bylo limitováno osteologickou zachovalostí,
především lebek.
4. Dvojhrob 81, skelety 81a a 81b. Dvojhrob (v rámci
skupiny D), kde je pochována žena ve věku 30–40 let
(skelet 81a) a muž, který zemřel mezi 30–50 rokem života (skelet 81b).
Zachovalost koster umožnila srovnání na základě
pouze 3 kraniálních nemetrických znaků. Posouzení
shody, resp. neshody ve výskytu NMZ nebylo tudíž
možné.
5. Dvojhrob 11 se skelety 11a a 11b. Dvojhrob (v rámci skupiny A), kde je pochováno dítě ve věku 8–11 let
(skelet 11a) a muž starší 50 let (skelet 11b). Zachovalost
koster dovolila porovnání výskytu 67 NMZ. U oboustranných NMZ nebylo opět často možné posoudit přítomnost znaků na obou, resp. stejných stranách.
Jedinci se shodovali pouze v absenci foramen parietale,
přičemž u dítěte otvor chyběl pouze na pravé temenní
kosti, levostranný otvor byl normálně vytvořen. Rozdíly
jsme našli ve výskytu několika NMZ. Jedinci se odlišují
v přítomnosti ossiculum suturae lambdoidea a foramen
mentale partitum a již zmíněného foramen parietale, které
jsou vytvořeny u dítěte (11a), zatímco foramen frontale,
torus occipitalis, crista solei jsou zase přítomné pouze
u muže (11b). Výskyt crista solei je ovšem v mikulovickém
souboru statisticky vyšší u mužů (tabela 62). Lze tedy
konstatovat, že mezi dítětem (11a) a starším mužem
(11b) jsme nenašli žádnou shodu, naopak jedinci se
odlišují ve výskytu několika populačně vzácnějších
NMZ.
6. Dvojhrob 64 se skelety 64a a 64b. Dvojhrob (v rámci
skupiny C) s pochovanou ženou, která zemřela ve věku
nad 50 let (skelet 64a), a mužem též starším 50 let (skelet
64b).
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Morfologická variabilita nemetrických znaků a morfologická podobnost jedinců
Zachovalost koster dovolila porovnání výskytu 70
NMZ. U oboustranných NMZ nebylo ovšem opět často
možné posouzení přítomnosti znaků na obou, popř.
stejných stranách kostry.
U obou jedinců jsme našli shodu ve výskytu několika
NMZ. Ve všech případech jde o znaky související s přítomností či charakterem kloubních faset – facies articularis trochlearis partita, facies Charlesi, facies articularis
talaris anterior et media communis u kosti patní, přední
rozšíření facies articularis medialis, processus trochlearis tali mediealis, facies articularis calcanea anterior et
media communis u kosti hlezenní. Všechny tyto znaky
mají ovšem vyšší populační výskyt, jejich výpovědní
hodnota z hlediska posuzovaní biologické podobnosti jedinců je nižší (tabela 61, 62).
Žena a muž se odlišují v přítomnosti několika znaků,
které zpravidla souvisí s oblastmi svalových/vazivových
úponů: fossa solei a facies articularis medialis talaris,
které jsou u ženy (hrob 64a), zatímco crista hypotrochanterica, crista solei a processus trochlearis tali lateralis jsou zase přítomné u muže (hrob 64b). Výskyt
fossa solei, crista solei a facies articularis calcanea anterior et media communis je v mikulovickém souboru
statisticky častější u mužů (tabela 62).
Shrneme-li výše uvedené, mezi starší ženou (skelet 64a) a starším mužem (skelet 64b) jsme nenašli žádnou zásadnější shodu ve výskytu NMZ. Obdobně i zjištěné rozdíly nelze považovat za zásadní
a mohou být podmíněné odlišnou pohlavní příslušností jedinců.
7. Trojhrob 28 se skelety 28, 28b a 28c. Trojhrob
(v rámci skupiny A). Na dospělém muži, který zemřel
v adultním věku (skelet 28c) byly pohřbeny dvě děti –
dítě ve věku 9–11 let (skelet 28a) a dítě ve věku 6–7 let
(skelet 28b).
Zachovalost koster dovolila současné srovnání všech
tří jedinců na základě pouze 11 NMZ. Porovnání jedinců
28a a 28b se provedlo pouze na základě 13 NMZ, srovnání jedinců 28a a 28c na základě 44 NMZ a srovnání
jedinců 28b a 28c na základě pouze 16 NMZ. U bilaterálních NMZ není zpravidla možné posouzení přítomnosti znaků na obou, resp. stejných stranách kostry.
Vzájemné porovnání všech tři jedinců bylo možné
pouze na základě 11 NMZ, kdy shoda byla zjištěna pouze
v přítomnosti incisura frontalis, tedy znaku, jehož výskyt
přesahuje v mikulovickém souboru 80 %. S ohledem na
zachovalost, především dětských skeletů, nelze morfologickou podobnost dětí a muže posoudit.
Zachovalost koster výrazně limitovala i srovnání výskytu NMZ u obou dětí (28a, 28b). Hodnotitelné znaky
se u obou jedinců nevyskytovaly. Obdobná situace byla
při srovnání mladšího dítěte (28b) a muže (28c). Z odlišného výskytu ponticulus mylohyoideus, který je vytvořen pouze u muže (28c), nelze nic vyvozovat.
Smysluplnější srovnání tak bylo možné pouze v případě staršího dítěte (28a) a muže (28c). Oba jedinci se
odlišují v přítomnosti os epiptericum, ossiculum incisurae parietalis, které jsou u dítěte (28a) a v přítomnosti
ponticulus mylohyoideus a fossa hypotrochanterica,
které jsou vytvořeny u muže (28c). To znamená, mezi
9–11 letým dítětem (28a) a dospělým mužem (28c)
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
379–396
nebyla nalezena žádná shoda, naopak existují rozdíly ve výskytu několika NMZ s nižší populačním výskytem.
12.3.4. Závěr
Statisticky signifikantní závislost výskytu na pohlavní
příslušnosti byla u mužů prokázána především u znaků
souvisejících s cévními a nervovými drahami (incisura
frontalis, foramen (incisura) supraorbitalis, canalis condylaris absens, ponticulus mylohyoideus), znaků souvisejících s hyperostotickou aktivitou (tuberculum marginale, depressio suprameatica, spina spuprameatica,
torus auditivus, linea nuchae suprema) a znaků v oblasti
svalových/vazivových úponů (fossa bicipitis, facies Poirieri, fossa hypotrochanterica, fossa gastrocnemica
femoris, fossa solei, crista solei, incisura musculi vasti
lateralis). U žen byl statisticky vyšší výskyt opět především u znaků souvisejících s cévními a nervovými drahami (sulcus frontalis, foramen parietale absens, foramen
mastoideum absens, foramen mastoideum extrasuturale
absens, foramen mastoideum extrasuturale occipitale,
foramen mastoideum extrasuturale temporale, foramen
supratrochleare).
Větší shodu ve výskytu morfologických nemetrických
znaků relativně vykazují skupiny A a C, které se i odlišují od zbývajících dvou skupin, B a D. Jako nejvíce odlišná se oproti ostatním jeví skupina C. V úvahu musíme ovšem brát skutečnost, že zastoupení jedinců
v jednotlivých skupinách není rovnoměrné, především
velikost skupiny B je velmi nízká (A = 53 jedinců, B = 7
jedinců, C = 19 jedinců, D = 14 jedinců).
Konečně, porovnání společně pochovaných jedinců,
popřípadě jedinců v osamocených sousedících hrobech,
kde existují archeologické indicie o biologické příbuznosti, přineslo následující výsledky. U hrobu 92 jsme
mezi dětmi zde pochovanými nenašli shodu v přítomnosti žádného nemetrického znaku (NMZ) s větší výpovědní hodnotou. Naopak, děti se odlišují ve výskytu několika NMZ. Mezi dospělými muži z hrobů 95 a 96 jsme
též nenašli shodu v přítomnosti NMZ s větší výpovědní
hodnotou. Nenašli jsme ale ani výraznější rozdíly.
Mezi třemi jedinci – nedospělým mužem, dospělým
mužem a starší ženou – pochovanými v objektu (sídlištní jámě) č. 2217 (skelety 97a, 97b a 97c), jsme nenašli žádnou vzájemnou shodu v přítomnosti populačně
vzácnějšího NMZ. Pokud jsme porovnávali jedince navzájem, tak oba muži (97a, 97b) se neshodují, s výjimkou foramen supratrochleare, ve výskytu žádného populačně ojedinělejšího NMZ, obdobně se ale ve výskytu NMZ
ani výrazněji neodlišují. Nedospělý muž (97a) a starší
žena (97c) se potom odlišují ve výskytu řady NMZ. Obdobně, i mezi dospělým mužem (97b) a starší ženou
(97c) existují pouze výraznější rozdíly ve výskytu NMZ.
Starší žena se tedy výrazněji odlišuje od obou mladších
mužů. Morfologickou podobnost jedinců z dvojhrobu
č. 81, dospělé ženy a dospělého muže, nebylo možné posoudit z důvodu nedostatečné zachovalosti jejich koster.
Žádnou shodu ve výskytu NMZ jsme nenašli mezi dítětem a starším mužem z dvojhrobu č. 11, naopak jedinci
se odlišují ve výskytu několika populačně vzácnějších
NMZ (např. foramen mentale partitum, foramen parietale). Obdobně žádná zásadnější shoda či rozdíl ve vý-
395
Morfologická variabilita nemetrických znaků a morfologická podobnost jedinců
skytu NMZ nebyla nalezena ani mezi starší ženou
a starším mužem z dvojhrobu č. 64. Jedinci se liší v několika NMZ, ale rozdíly jsou nejspíše podmíněné odlišnou pohlavní příslušností.
V trojhrobu č. 28 nebylo možné morfologickou podobnost zde pochovaných dvou starších dětí a dospělého muže posoudit z důvodu špatné zachovalosti,
především dětských skeletů. Srovnání na základě vyššího počtu NMZ bylo možné pouze v případě staršího
396
379–396
dítěte a muže. Mezi 9–11 letým dítětem (28a) a dospělým mužem (28c) nebyla nalezena žádná shoda, naopak
existují rozdíly ve výskytu několika NMZ s nižší populačním výskytem (os epiptericum, ossiculum incisurae
parietalis, ponticulus mylohyoideus a fossa hypotrochanterica).
Srovnání většiny jedinců byla bohužel limitována
osteologickou zachovalostí, především lebečních kostí.
Naznačené rozdíly by bylo vhodné ověřit analýzou aDNA.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Zelené zbarvení na kostech jako indikátor přítomnosti kovových předmětů
12.4. Zelené zbarvení na kostech jako indikátor
přítomnosti kovových předmětů
397–403
měsíci, než se zelené zbarvení na kostech projeví. Podle
dosavadních poznatků z bohatých podunajských nekropolí, na kterých byly často zjišťovány sekundární
zásahy a manipulace s obsahem hrobových jam, kostrami i milodary, jsou tyto stopy na kosterním materiálu často využívány k rekonstrukci původní podoby
v době výzkumu již neexistující pohřební výbavy, resp.
její kovové (bronzové/měděné) části: „Derartige Spuren
am Knochenmaterial sind vor allem bei solchen Gräbern
von Bedeutung, für die wir eine sekundäre Manipulation
voraussetzen bzw. belegen können und für solche Bestattungen, bei denen keine Metallfunde gefunden wurden (Sprenger 1999, 43–65). V našem případě se zelené
zbarvení objevilo v různé intenzitě na kostech celkem
27 skeletů (tabela 64).
M. Ernée, P. Stránská
Na lidských kostech z únětických hrobů bývá často
zjišťováno zelené zbarvení. Jde o změny ve zbarvení
kostí oxidy mědi v důsledku jejich dlouhodobého kontaktu s předmětem z mědi či bronzu (Sprenger 1999,
43–65). Prozatím není známo nebo experimentálně doloženo, „ab welchem Skelettierungszustand eine Eindiffusion der Kupfersalze in den Knochen stattfindet“
(Sprenger 1999, 44) respektive jak dlouho může tento
proces za různých podmínek trvat. Dosavadní odhady,
pohybující se mezi jedním (Rittershofer 1987, pozn. 71)
a 30 lety (Bertemes 1989, 128), pro nás nejsou příliš
relevantní. Vezmeme-li v úvahu, že „die Kupfersalze
erst dann die Knochen imprägnieren können, wenn
sämtliche Fleischteile vergangen sind“ (Bertemes 1989,
128), musíme počítat spíše s léty či desetiletími, ne-li
Kostra 2 (obr. 272)
Zelené zbarvení: Zelené zbarvení oxidy mědi na obou
kostech obou předloktí, na zápěstních kůstkách obou
rukou, na krčních obratlích.
Tyčinka
Jehla (?) - tenký drátek
Neurčitelný zlomek
Záušnice (drátěný šperk)
Prsten
Perly
5
·
3
·
·
·
·
·
·
·
1
·
X
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
1
X
mat.I
35–50
·
·
·
·
·
?
·
·
·
X
·
·
·
·
ad.I
20–29
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
3
·
·
1-2
A
B
C
?
X
X
X
D
Spirálky
Věk - roky
Dlátko
Jehlice
·
·
Šídlo
Náramek plechový
·
·
Sekera
Náramek tyčinkovitý
Zbarvení
Dýka
Bronz / měď
20–29
Věk - skupina
Pohlaví
Hrob / kostra
Antropologie
Skupina A
Tabela 64. Mikulovice. Hroby se zeleným zbarvením kostí (včetně typů
přítomných bronzových předmětů).
Zelené zbarvení na kostech: A – odpovídá typu a poloze přítomných
bronzových milodarů; B – odpovídá
částečně typu a poloze přítomných
bronzových milodarů; C – neodpovídá
typu a poloze přítomných bronzových
milodarů; D – v hrobě nebyly identifikovány žádné bronzové milodary.
Table 64. Mikulovice. Graves containing bones with a green colouring
(including the types of present
bronze artefacts). Green colouring
on bones. A – corresponds to the
type and position of present bronze
grave goods; B – partially corresponds to the type and position of
bronze grave goods; C – does not
correspond to the type and position
of present bronze artefacts; D – no
bronze artefacts identified in grave.
2
F
3
?F
ad.I
7
F
8
F
ad.II-mat.I 35–50
X
10
M
juv.
17–19
·
1
·
·
1
·
·
·
·
X
·
·
·
·
X
11a
inf.
inf.III
8–11
·
·
·
·
1
·
·
·
·
·
·
·
·
·
X
12
F
sen.
55+
·
·
·
·
1
·
·
·
·
·
4
·
·
5-6
X
13
F
juv.
18–20
·
·
·
·
1
1
·
·
·
·
4-5
·
·
4-5
X
14
F
sen.
55+
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
1
·
·
1
X
16
F
ad.I
20–25
·
·
4
·
1
·
·
1
·
X
·
1
·
·
X
17
juv.
juv.
14–16
·
·
·
2
1-2
·
·
·
·
X
2
·
·
·
X
20
F
mat.II-sen.
50+
·
·
·
·
1
·
·
·
·
·
3
·
·
·
X
23
?F
mat.I-II
40–55
·
·
·
·
1
·
·
·
·
·
·
·
·
·
X
X
26
1
1
·
·
1
·
·
·
·
·
·
·
·
·
28a
? M ? mat.II-sen. 55–65+
inf.
inf.III
9–11
·
·
1
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
X
28b
inf.
inf.III
6–7
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
17+
·
X
32
F
ad.II
30–39
·
·
·
·
1
·
·
·
·
X
·
·
·
·
X
41
M
mat.I-II
40–55
·
·
·
·
1
·
·
·
·
·
·
·
·
·
X
42
inf.
inf.III
6,5–7,5
·
·
1
·
·
·
1
·
·
·
·
·
·
·
X
44
F
sen.
55+
·
·
·
·
·
·
·
·
·
X
·
·
·
·
X
47
F
mat.I-II
40–59
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
X
Skupinay B+C
51
inf.
inf.II
4–5
·
·
2
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
X
55
F
ad.I
20–25
·
·
·
·
1
·
·
·
·
·
3
·
·
8-12
X
63
juv.
juv.
16–17
·
·
·
·
·
·
·
·
·
X
·
·
·
1
?
68
juv.
juv.
15–16
·
·
·
·
1
·
·
·
·
·
3
·
·
8-12
X
74
F
mat.II-sen.
55+
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
X
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
X
Sídlištní objekty s kosterními pozůstatky
Skupina C
97c
F
mat.II-sen.
55+
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
·
·
397
Zelené zbarvení na kostech jako indikátor přítomnosti kovových předmětů
397–403
Obr. 272. Mikulovice. Zelené zbarvení na kostrách č. 2, 3, 7, 8, 10 a 11a. Kresba P. Stránská, grafika M. Ernée. — Fig. 272. Mikulovice. Green colouring on skeleton
nos. 2, 3, 7, 8, 10 and 11a. Drawing by P. Stránská, graphic by M. Ernée.
Interpretace: Zelené zbarvení na obou předloktích odpovídá poloze tyčinkovitých náramků č. 505–509, zelené
zbarvení zjištěné na krčních obratlích pak odpovídá poloze jehlic, zejména jehlice č. 511 (tab. 62).
Kostra 3 (obr. 272)
Zelené zbarvení: Zelené zbarvení oxidy mědi na pravém
humeru, pravé ulně a pravém radiu.
Interpretace: Zelené zbarvení na kostech pravé ruky odpovídá poloze jediného zjištěného br. předmětu, spirálky
č. 4 (tab. 65).
398
Kostra 7 (obr. 272)
Zelené zbarvení: Slabě zelené zbarvení oxidy mědi na
pravém úhlu dolní čelisti a na pravé kosti klínovité
a pravém metatarsu.
Interpretace: Zelené zbarvení dolní čelisti a prstních
a záprstních kůstek pravé nohy neodpovídá umístění
jediného nepřímo (díky zelenému zbarvení kostěné rukojeti č. 5) zjištěného br. předmětu, patrně nástroje
(č. 4) v kostěné rukojeti č. 5 (tab. 66). Podle zbarvení na
lidských kostech je možné předpokládat, že by se
v hrobě měl nacházet ještě nejméně jeden br. předmět
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Zelené zbarvení na kostech jako indikátor přítomnosti kovových předmětů
397–403
v oblasti pravé tváře (záušnice?). Vzhledem k tomu, že
u nohou pohřbených se zpravidla žádné br. předměty
nenacházejí, není vyloučeno, že se zde mohl nacházet
nedochovaný (neidentifikovaný) zlomek br. nástroje č. 4.
Pohřeb nejeví žádné známky druhotného narušení (viz
výše, kap. 7.5).
kolika kostech zápěstních, slabě na diafýze pravé kosti
pažní a na levé kosti stehenní.
Interpretace: Zelené zbarvení kostí temene lebky odpovídá poloze br. tyčinky č. 8 a br. kroužku č. 9. Zelené
zbarvení na kostech obou rukou odpovídá poloze tyčinkovitých náramků č. 3–6 (tab. 73).
Kostra 8 (obr. 272)
Kostra 17 (obr. 273)
Zelené zbarvení: Zelené zbarvení oxidy mědi na lební
basi, kostech spánkových, krčních obratlích, 1. a 2. pravém žebru, na pravé lopatce, obou kostech klíčních,
pravém humeru a radiu, na drobných kostech rukou.
Interpretace: Zelené zbarvení kostí v oblasti lebky, pravé
lopatky, krčních obratlů a dlaní obou rukou odpovídá
poloze nalezených br. předmětů – záušnic a spirálek
č. 1–4, 6 a 9 (tab. 67).
Zelené zbarvení: Zelené zbarvení oxidy mědi na pravé
kosti pažní a na levé kosti loketní a vřetenní.
Interpretace: Zelené zbarvení zjištěné na kostech paží
obou rukou odpovídá poloze br. náramků č. 2 a 3 (tab. 74).
Kostra 10 (obr. 272)
Zelené zbarvení: Na pravém radiu zelené zbarvení oxidy
mědi.
Interpretace: Zelené zbarvení kosti předloktí pravé ruky
odpovídá poloze čepele dýky č. 3 (tab. 68).
Kostra 11a (obr. 272)
Zelené zbarvení: Zelené zbarvení oxidy mědi na několika
žebrech.
Interpretace: Zelené zbarvení žeber na levé straně hrudníku odpovídá poloze jehlice č. 1 (tab. 69).
Kostra 12 (obr. 273)
Zelené zbarvení: Zelené zbarvení na kosti týlní, na obou
kostech spánkových, na mandibule, na pravé straně
maxily, na všech krčních obratlích, na 1. pravém žebru,
na pravé kosti klíční, lopatce a kosti pažní.
Interpretace: Zelené zbarvení na kostech lebky, krčních
obratlích a kostech z okolí pravé lopatky odpovídá poloze
nalezených br. předmětů, jehlice č. 3, záušnic č. 4–7
a spirálek č. 8 (tab. 70).
Kostra 13 (obr. 273)
Zelené zbarvení: Zelené zbarvení oxidy mědi na spodině
lebeční, na levé kosti spánkové, na vnitřní straně těla
mandibuly, na krčních obratlích, na pravé kosti klíční,
na levé kosti vřetenní a velmi slabě na levé kosti pánevní.
Interpretace: Zelené zbarvení na kostech lebky, krčních
obratlích a kostech z okolí pravé lopatky odpovídá poloze
nalezených br. předmětů, jehlice č. 3, záušnic č. 5–6
a spirálek č. 7 (tab. 71).
Kostra 14 (obr. 273)
Zelené zbarvení: Zelené zbarvení oxidy mědi na obou
bradavkových výběžcích, na levé straně base lební, na
pravém rameni dolní čelisti, na atlasu, axisu a třetím
krčním obratli, na pravé kosti klíční a pravé lopatce.
Interpretace: Zelené zbarvení kostí v oblasti lebky
a krčních obratlů odpovídá poloze zjištěných br. předmětů č. 3 a 4 (tab. 69).
Kostra 20 (obr. 273)
Zelené zbarvení: Zelené zbarvení oxidy mědi na spodině
lebeční, na pravém rameni mandibuly, na krčních obratlích, na pravé kosti klíční, na obou kostech pažních.
Interpretace: Zelené zbarvení kostí lebky, krčních obratlů a pravé klíční kosti odpovídá poloze br. záušnic
č. 3–5. Zelené zbarvení zjištěné na kostech pažních odpovídá poloze jehlice č. 2 (tab. 76).
Kostra 23 (obr. 274)
Zelené zbarvení: Zelené zbarvení oxidy mědi na krčních
obratlích a na dolní čelisti.
Interpretace: Zelené zbarvení zjištěné na kostech lebky
a krčních obratlích odpovídá poloze jehlice č. 3 (tab. 77).
Kostra 26 (obr. 274)
Zelené zbarvení: Slabě zelené zbarvení na pravé temenní
kosti.
Interpretace: Zelené zbarvení zjištěné na pravé temenní
kosti odpovídá poloze sekery č. 1 (tab. 78).
Kostra 28a (obr. 274)
Zelené zbarvení: Zelené zbarvení oxidy mědi na levé ulně
a radiu, pravém humeru a na levém femuru.
Interpretace: Zelené zbarvení zjištěné na kostech odpovídá poloze br. náramku č. 28a/1 a jehlice č. 28c/3 (tab.
79).
Kostra 28b (obr. 274)
Zelené zbarvení: Zelené zbarvení oxidy mědi na korunkách dvou zubů (62 a 36) a na zlomku mandibuly.
Interpretace: Zelené zbarvení zjištěné na kostech lebky
odpovídá poloze br. korálků č. 28b/4 (tab. 79).
Kostra 32 (obr. 274)
Zelené zbarvení: Zelené zbarvení oxidy mědi na zápěstních kůstkách pravé ruky a na zlomku žebra.
Interpretace: Zelené zbarvení zjištěné na kůstkách zápěstí pravé ruky a zl. žebra odpovídá poloze br. jehlice
č. 4 (tab. 81).
Kostra 41 (obr. 274)
Zelené zbarvení: Zelené zbarvení oxidy mědi na dvou žebrech.
Interpretace: Zelené zbarvení zjištěné na žebrech odpovídá poloze zl. br. jehlice č. 2 (tab. 86).
Kostra 16 (obr. 273)
Kostra 42 (obr. 275)
Zelené zbarvení: Zelené zbarvení oxidy mědi na pravé
kosti temenní, na obou kostech obou předloktí, na ně-
Zelené zbarvení: Slabě zelené zbarvení oxidy mědi na
obou kostech levého předloktí.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
399
Zelené zbarvení na kostech jako indikátor přítomnosti kovových předmětů
397–403
Obr. 273. Mikulovice. Zelené zbarvení na kostrách č. 12, 13, 14, 16, 17 a 20. Kresba P. Stránská, grafika M. Ernée. — Fig. 273. Mikulovice. Green colouring on
skeleton nos. 12, 13, 14, 16, 17 and 20. Drawing by P. Stránská, graphic by M. Ernée.
Interpretace: Zelené zbarvení zjištěné na kostech levého
zápěstí odpovídá poloze náramku č. 1 (tab. 87).
Interpretace: Zelené zbarvení zjištěné na kostech předloktí pravé ruky odpovídá poloze jehlice č. 2 (tab. 86).
Kostra 44 (obr. 275)
Kostra 51 (obr. 275)
Zelené zbarvení: Zelené zbarvení oxidy mědi na týlní
kosti a na pravém rameni mandibuly.
Interpretace: Zelené zbarvení zjištěné na kostech pravé
strany lebky odpovídá poloze zl. br. záušnice č. 2 (tab. 85).
Zelené zbarvení: Zelené zbarvení mědi na zlomku
dlouhé kosti (pravděpodobně humerus dx).
Interpretace: Zelené zbarvení zjištěné na pravé kosti
pažní odpovídá poloze br. náramků č. 2 a 3 (tab. 90).
Kostra 47 (obr. 275)
Kostra 55 (obr. 275)
Zelené zbarvení: Slabě zelené zbarvení na diafýze pravé
kosti loketní.
Zelené zbarvení: Slabě zelené zbarvení na kostech lebky,
obratlích C1-C6, na několika žebrech, na pravé kosti
400
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Zelené zbarvení na kostech jako indikátor přítomnosti kovových předmětů
397–403
Obr. 274. Mikulovice. Zelené zbarvení na kostrách č. 23, 26, 32, 28a, 28b a 41. Kresba P. Stránská, grafika M. Ernée. — Fig. 274. Mikulovice. Green colouring on
skeleton nos. 23, 26, 32, 28a, 28b and 41. Drawing by P. Stránská, graphic by M. Ernée.
klíční, lopatce, kosti pažní a na drobných kostech rukou.
Interpretace: Zelené zbarvení zjištěné na kostech zejména pravé části lebky, okolí pravé lopatky a zápěstí
pravé ruky odpovídá poloze dokumentovaných br. předmětů – jehlice č. 3, záušnic č. 5a–5c a spirálek č. 4 (tab.
91, 92).
těného br. předmětu, zlomku spirálky č. 1 (tab. 89). Jediné logické vysvětlení zeleného zbarvení zjištěného na
vnitřní straně kosti týlní je, že došlo k nevědomému zavlečení části spirálky č. 1 dovnitř lebky drobným hlodavcem, který si zde snad mohl budovat hnízdo.
Kostra 68 (obr. 276)
Kostra 63 (obr. 275)
Zelené zbarvení: Zelené zbarvení na vnitřní straně kosti
týlní a velmi slabě na pravé kosti klíční.
Interpretace: Slabé zelené zbarvení pravé kosti klíční
může patrně souviset s původní polohou jediného zjiš-
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Zelené zbarvení: Na ventrální ploše obou lopatek velmi
světle zelené zbarvení oxidy mědi.
Interpretace: Zelené zbarvení zjištěné na obou lopatkách
odpovídá poloze dokumentovaných br. spirálek č. 5
a záušnic č. 6 (tab. 98).
401
Zelené zbarvení na kostech jako indikátor přítomnosti kovových předmětů
397–403
Obr. 275. Mikulovice. Zelené zbarvení na kostrách č. 42, 44, 47, 51, 55 a 63. Kresba P. Stránská, grafika M. Ernée. — Fig. 275. Mikulovice. Green colouring
on skeleton nos. 42, 44, 47, 51, 55 and 63. Drawing by P. Stránská, graphic by M. Ernée.
Kostra 74 (obr. 276)
Zelené zbarvení: Zelené zbarvení oxidy mědi na pravé
kosti spánkové, na pravém rameni mandibuly, na malém chocholíku a na přední ploše levé kosti stehenní
nad distální epifýzou.
Interpretace: Zelené zbarvení zjištěné na kostech pravé
strany lebky a na levém femuru neodpovídá poloze milodarů – v hrobové jámě nebyl zjištěn žádný br. předmět
(tab. 102). Skelet č. 74 byl ale v prostoru hrudníku silně
narušen a jednotlivá žebra byla roztahána po celé východní části hrobové jámy v prostoru před skeletem,
zhruba mezi hrudníkem a chodidly (tab. 52: E; 102).
402
Zbarvení kostí lebky na pravé straně naznačuje, že se
v těchto místech mohla nacházet br. záušnice, která
a) buď skutečně celá beze stopy zetlela/zkorodovala
a rozložila se, b) při narušení prostoru hrudníku (a
možná jeho sousedství) patrně drobným hlodavcem
(křeček?) mohla být neúmyslně přemístěna mimo hrobovou jámu (můžeme zde spekulovat, zda nemůže např.
jít o neidentifikovaný zl. bronzu ze sousedního hrobu
č. 75; tab. 52: D, F), nebo za c) žena byla původně pohřbena na jiném místě, včetně záušnice (nebo jiného
šperku), posléze byly její ostatky (zatím jen částečně
skeletizované) vyňaty a uloženy (přepohřbeny) na jiné
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Zelené zbarvení na kostech jako indikátor přítomnosti kovových předmětů
397–403
Obr. 276. Mikulovice. Zelené zbarvení na kostrách č. 68, 74 a 97c. Kresba P. Stránská, grafika M. Ernée. — Fig. 276. Mikulovice. Green colouring on skeleton
nos. 68, 74 and 97c. Drawing by P. Stránská, graphic by M. Ernée.
místo (kde byly dokumentovány výzkumem), ale už bez
příslušného br. artefaktu. Nejpravděpodobnější se jeví
být možnost b. Tím by bylo možné vysvětlit i jinak nevysvětlitelné zelené zbarvení na femuru jako důsledek
„mezideponie“ br. předmětu (záušnice) při nevědomém
přemísťování drobným hlodavcem po hrobové jámě či
posléze zcela mimo ni.
Kostra 97c (obr. 276)
Zelené zbarvení: Zelené zbarvení oxidy mědi na pravé
kosti spánkové.
Interpretace: Poblíž žádné ze tří koster deponovaných
v sídlištním objektu, jámě č. 2217 (obr. 37; tab. 34)
nebyl nalezen bronzový předmět. Zelené zbarvení na
pravé kosti spánkové naznačuje možnou existenci br.
záušnice související s kostrou ženy 97c. Ve své podstatě
připadají v úvahu stejné možnosti, jako v případě skeletu z hrobu č. 74 (viz výše). Nemůžeme však zcela vyloučit ani přehlédnutí drobného artefaktu při výzkumu.
Na pohřebišti Franzhausen I. využila S. Sprenger zelené
zbarvení na kostech pohřbených jedinců k rekonstrukci
hrobové kovové výbavy v hrobech, ve kterých se vzhledem k jejich „vyloupení“ žádné kovové předměty nedochovaly (Sprenger 1999). Jak uvádí, může být vykrádání
hrobů nepřímo doloženo právě díky „Grünfärbungen am
Knochenmaterial ohne entsprechende Metallbeigabe“
(Sprenger 1999, 20, 43–65). Zejména na českých pohřebištích únětické kultury jsou stopy druhotného narušování hrobů řídké a masové „vykrádání“ předmětů z jejich výplní, jako je tomu na soudobých pohřebištích
v rakouském Podunají, doloženo není. Toho odrazem je
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
i situace na pohřebišti v Mikulovicích (výše, kap. 7.5).
Zelené zbarvení tu bylo zjištěno na kostech celkem 27
skeletů (viz výše). Jejich existenci jde v naprosté většině
případů připsat zcela jednoznačně dlouhodobému kontaktu s konkrétními bronzovými předměty (tabela 64: A),
zejména náramky, ale i jehlicemi a ozdobami hlavy (záušnice) či krku (spirálky), případně s předměty uloženými na jiných místech – sekera v hrobě č. 26 (tab. 78)
nebo tyčinka a kroužek v hrobě č. 16 (tab. 73).
Pouze ve čtyřech případech (hroby č. 7, 63, 74 a sídl.
obj. 2217) je nutné detailněji hledat vysvětlení přítomnosti zeleného zbarvení na kostech (viz výše). Ani v jednom z těchto případů nebyly zjištěny jakékoli druhotné
intencionální zásahy do výplně hrobové jámy (viz výše,
kap. 7.5; tabela 7). Většinou se dá zelené zbarvení na
kostech v místech, kde nebyl nalezen (či se původně
nemohl vyskytovat) žádný kovový artefakt, nejspíše vysvětlit působením drobných hlodavců a druhotným neúmyslným zavlečením drobných br. předmětů nebo jejich částí do sekundárních pozic (vnitřek lebky) či mimo
původní hrobovou jámu. V úvahu však musíme vzít
i možnost přepohřbení zesnulého již bez příslušných
bronzových artefaktů, které zůstaly (celé nebo jejich
zbytky) na místě původního primárního uložení. Zelené
zbarvení na lidských kostech v případech, kdy nebyly
v příslušných hrobech, na příslušných místech hrobové
jámy nebo u příslušných koster nalezeny žádné kovové
předměty, však v Mikulovicích v žádném případě nedokládají druhotné manipulace s kosterními pozůstatky
a sekundární vybírání kovových předmětů z hrobů, tak
jako je tomu např. v rakouském Podunají (viz výše,
Sprenger 1999).
403
Analýzy prvkového složení a poměrů izotopů olova kovových artefaktů z Mikulovic
404–408
13. Přírodovědné analýzy nálezů
J. Kmošek, M. Mihaljevič, D. Berger, G. Brügmann, E. Pernicka, Š. Křížová, M. Ernée, L. Kučera, P. Bednář, P. Kočár,
R. Kočárová, J. Šura, J. Bíšková
Tato kapitola je věnována chemickým, izotopovým a metalografickým analýzám kovových předmětů (kap. 13.1
až 13.4), analýzám jantaru (kap. 13.5), analýzám makrozbytků a uhlíků (kap. 13.6), petrografické analýze
kamenů (kap. 13.7) a výsledkům malakologické analýzy
(kap. 13.8).
braných z vybraného souboru artefaktů. Cílem analýz
prvkového složení je specifikace různých typů slitin,
ze kterých byly předměty zhotoveny. Analýzy izotopových poměrů olova spolu s výsledky analýz koncentrací stopových prvků poslouží k diskusi o geografické
provenienci použité měděné suroviny.
13.1. Analýzy prvkového složení a poměrů izotopů
olova kovových artefaktů z Mikulovic
13.1.1. Metodika analýz
J. Kmošek, M. Mihaljevič
Za účelem určení prvkového složení a poměrů izotopů
olova bylo analyzováno celkem 37 vzorků kovu, ode-
Hrob Č. předmětu
Předmět
Cu
Z jednotlivých předmětů byly odebrány mikrovzorky kovového materiálu odvrtáním HSS spirálovým vrtákem
s povrchovou úpravou TiN a průměrem vrtáku 1 mm.
Množství odebraného materiálu ve formě kovového prášku se pohybovalo kolem 80 mg. Analýzy prvkového slo-
Sn
As
1
3
jehlice únětická
91,563
5,610
1,597
0,698
Ag
2
510
jehlice únětická
82,346
10,014
1,013
2
511
jehlice únětická
89,455
11,744
0,176
Sb
Bi
Pb
Fe
Co
Ni
Zn
Suma
1,355
0,166
0,024 < 0,005 < 0,005
0,039 < 0,005 101,060
0,649
1,062
0,106
0,029
0,280 < 0,005
0,025
0,401
0,276
0,015 < 0,005
0,131 < 0,005
0,027 < 0,005 102,229
0,011
95,537
2
512
jehlice únětická
87,507
5,201
1,828
0,312
3,841
0,068
0,022 < 0,005
0,049
0,683 < 0,005
99,514
2
506
náramek tyčinkovitý
83,368
11,245
1,634
0,334
1,339
0,142
0,016
0,019 < 0,005
0,006 < 0,005
98,105
0,015
0,046 < 0,005 < 0,005 < 0,005
97,688
0,010 < 0,005
97,506
2
509
náramek tyčinkovitý
82,794
11,339
1,668
0,336
1,342
0,144
10
4
jehlice únětická
87,389
8,883
0,561
0,224
0,369
0,038 < 0,005
10
3
dýka, čepel
93,202
3,896
0,635
0,279
0,671
0,023 < 0,005 < 0,005 < 0,005
0,014 < 0,005
98,722
13
3
jehlice s kroužk. hl.
89,893
6,452
0,863
1,046
1,012
0,075
0,160 < 0,005
99,538
0,025 < 0,005
0,010
0,028 < 0,005
15
1
jehlice únětická
92,739
7,107
0,594
0,740
0,724
0,023 < 0,005
16
7
jehlice únětická
89,222
10,463
0,068
0,021
0,120
0,002 < 0,005 < 0,005 < 0,005
0,095 < 0,005
16
3
náramek tyčinkovitý
86,527
9,439
0,829
0,145
0,909
0,058
0,075 < 0,005 < 0,005
0,024 < 0,005
98,010
16
5
náramek tyčinkovitý
83,363
8,628
0,528
0,068
0,810
0,054
0,068 < 0,005 < 0,005
0,022
93,584
17
4/1
jehlice únětická
75,912
12,170
1,420
1,045
1,239
0,148 < 0,005
0,049 < 0,005 < 0,005 < 0,005
91,993
17
3
náramek plechový, žebrovaný
81,030
10,257
1,221
0,809
1,052
0,069
0,005
0,053 < 0,005
94,516
0,077 < 0,005
0,125 < 0,005
0,051 < 0,005 102,107
0,041
0,010
0,009
0,011
99,996
17
2
náramek plechový, žebrovaný
72,563
10,160
1,182
0,421
1,192
0,079
0,006
0,009
85,701
20
2
jehlice únětická
81,106
9,923
0,312
0,323
0,470
0,041
0,007 < 0,005 < 0,005
0,020 < 0,005
92,203
23
3
jehlice únětická
84,591
6,790
1,124
0,786
1,021
0,081
0,012 < 0,005 < 0,005
0,020 < 0,005
94,430
26
2
dýka, čepel
84,478
10,823
0,485
0,346
0,410
0,016 < 0,005 < 0,005 < 0,005
0,057 < 0,005
96,621
26
1
sekera
90,354
9,956
0,108
0,061
0,203
0,008 < 0,005
0,037 < 0,005 100,741
30
2
jehlice únětická
82,301
8,268
1,361
0,358
1,184
0,107
0,032 < 0,005 < 0,005
0,043 < 0,005
93,659
32
4
jehlice únětická
83,675
9,103
1,204
0,625
1,313
0,066
0,007 < 0,005 < 0,005
0,052 < 0,005
96,047
36
203
jehlice únětická
82,445
7,358
0,628
0,277
0,586
0,032
0,008 < 0,005 < 0,005
0,083 < 0,005
91,421
38
1
jehlice únětická
77,014
13,265
0,514
0,372
0,688
0,032
0,037
0,307 < 0,005
0,027 < 0,005
92,260
40
3
jehlice únětická
85,065
6,813
1,442
0,232
1,185
0,080
0,007 < 0,005 < 0,005
0,024 < 0,005
94,848
47
2
jehlice únětická
80,323
8,840
0,767
0,236
0,736
0,051
0,006 < 0,005
0,006
0,061 < 0,005
91,027
50
5
jehlice únětická
85,977
11,232
0,767
0,651
0,731
0,060
0,005 < 0,005 < 0,005
0,080 < 0,005
99,506
50
4
jehlice únětická
84,064
13,252
0,940
0,778
0,860
0,057 < 0,005
0,046 < 0,005
0,049 < 0,005 100,055
50
2
náramek plechový, žebrovaný
83,368
11,842
0,059
0,010
0,017
0,003 < 0,005
0,074 < 0,005
0,038 < 0,005
95,416
50
3
náramek plechový, žebrovaný
77,353
13,099
0,120
0,041
0,083
0,004 < 0,005
0,124 < 0,005
0,027 < 0,005
90,857
55
3
jehlice únětická s kroužk. hl.
89,277
1,722
0,820
0,067
0,752
0,012
0,990 < 0,005 < 0,005 < 0,005
59
3
zl. záušnice
87,500
12,479
0,165
0,121
0,127
0,018
0,027 < 0,005
0,008 < 0,005
0,006
0,011
93,657
0,074 < 0,005 100,522
78
2b
šídlo
92,097
0,326
1,265
0,240
1,213
0,132 < 0,005 < 0,005 < 0,005
0,006 < 0,005
95,286
90
3
dýka, čepel
93,691
0,186
0,780
0,534
1,615
0,007
0,007
0,024
0,066
1,178 < 0,005
98,090
0,005
11a
1
jehlice únětická
85,897
10,235
0,449
0,387
0,461
0,029
0,017 < 0,005
0,009 < 0,005
97,491
28a
1
náramek
90,930
4,082
0,503
0,503
0,543
0,010 < 0,005 < 0,005 < 0,005
0,025 < 0,005
96,598
28c
3
jehlice únětická
86,571
5,029
0,265
0,181
0,302
0,017 < 0,005 < 0,005 < 0,005
0,076
92,451
0,007
Tabela 65. Výsledky ICM-QMS analýz koncentrací stopových prvků vzorků kovových artefaktů z Mikulovic; hmotnostní %. — Table 65. Results of ICP-QMS analysis
of trace element composition of metal objects from Mikulovice; weight %.
404
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Analýzy prvkového složení a poměrů izotopů olova kovových artefaktů z Mikulovic
404–408
Obr. 277. Analýza hlavních komponent
koncentrací hlavních a příměsových prvků
(Sn, As, Ag, Sb, Pb, Bi, Fe, Co, Ni, Zn) ze
vzorků z Mikulovic s vyznačenými spojnicemi mezi typologicky shodnými předměty ze stejných hrobových kontextů.
Grafika J. Kmošek.
Fig. 277. Principal component analysis of
major and minor (Sn, As, Ag, Sb, Pb, Bi,
Fe, Co, Ni, Zn) element concentrations in
samples from Mikulovice with marked
connecting lines between typologically
similar artefacts from identical grave contexts. Graphic by J. Kmošek.
žení a izotopových poměrů byly provedeny metodou kvadrupólové hmotnostní spektrometrie s indukčně vázaným
plazmatem (ICP-QMS). Metodika měření koncentrací stopových prvků spočívala v rozpuštění vzorků kovu ve
směsi minerálních kyselin (HCl/HNO3) a v následném
analyzování získaných roztoků na analytickém zařízení
ICP-QMS (XSeriesII ThermoScientific Bremen, Germany);
(metodika analýz viz Ettler – Červinka – Johan 2009). Analýzami byly stanovovány koncentrace Ag, As, Bi, Co, Cr,
Cu, Fe, Ni, Pb, Sb, Sn, a Zn. Izotopové analýzy byly zaměřeny na stanovení poměrů izotopů olova 207Pb/206Pb
a 208Pb/206Pb. Izotopové analýzy olova byly stanoveny
na ICP-QMS z roztoků naředěných na koncentraci
20 µg (Pb)/l podle analytických postupů uvedených
v různých publikacích (Ďurišová et al. 2015; Ettler – Mihaljevič – Komárek 2004; Mihaljevič et al. 2006). Korekce
pro mass bias byly provedeny za použití SRM NIST 981.
Analytická chyba měření vyjádřená jako RSD dosahovala
hodnot 0,02–0,2 % pro poměry 207Pb/206Pb a 208Pb/206Pb.
Obecně lze konstatovat, že izotopové poměry olova získané metodou ICP-QMS vykazují větší odchylky, než
jaké je možné získat analýzami metodou MC-ICP-MS. Metoda ICP-QMS neumožňuje vzhledem ke své přesnosti
stanovit koncentrace dalších izotopů olova (např. 204Pb),
které jsou v současné době používány pro diskusi geografické provenience kovové suroviny prostřednictvím poměrů
207
Pb/204Pb a 206Pb/204Pb (např. Pernicka 2014). J. Kmošek
byl odpovědný za odběr vzorků kovu z artefaktů a interpretaci získaných analytických dat. M. Mihaljevič zana-
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
lyzoval vzorky kovu metodou ICP-QMS za účelem určení
prvkového složení a izotopových poměrů olova.
13.1.2. Výsledky analýz prvkového složení
Výsledky analýz prvkového složení ze vzorků 37 kovových artefaktů jsou uvedeny v tabele 65 a výsledek statistického zpracování metodou analýzy hlavních komponent (Principal Component Analysis) na obr. 277. Analyzované vzorky vykazují až na několik výjimek relativně
homogenní prvkové složení. Nad hranicí 0,1 hm. % jsou
běžně zastoupeny prvky jako Sn, As, Sb, Ag a pod touto
hranicí se vyskytují ostatní stanovované stopové prvky
jako Pb, Bi, Fe, Co, Ni a Zn. Na základě obecného prvkového složení lze surovinu zařadit do skupiny mědi
typu Fahlerz (Ösenringmetall) legovanou cínem (Junk
2003). Vzájemným srovnáním jednotlivých typologických skupin artefaktů nebyly zjištěny žádné výraznější
rozdíly v jejich prvkovém složení. Pouze je možné vysledovat určitou shodu v prvkovém složení některých typologicky shodných artefaktů, pocházejících ze stejných
hrobů, jak bude diskutováno níže.
Koncentrace cínu se s výjimkou dvou analyzovaných
předmětů135 pohybují v intervalu 1,72–13,26 % s prů-
135
Tyto výjimky s velmi nízkými obsahy cínu tvoří šídlo 78/2b
(0,326 %) a čepel dýky 90/3 (0,186 %).
405
Analýzy prvkového složení a poměrů izotopů olova kovových artefaktů z Mikulovic
404–408
Obr. 278. Srovnání izotopových poměrů olova 208Pb/206Pb a 207Pb/206Pb analyzovaných vzorků z Mikulovic s měděnými a olověnými rudami z Krušnohoří, středního
Německa, pohoří Harz, Slovenska, Karpat a Česka. Data pro Krušnohoří a střední Německo převzaty z Niederschlag et al. 2003, data pro pohoří Harz z Niederschlag
et al. 2003; Wedepohl – Delevaux – Doe 1978, data pro Slovensko z Schreiner 2007, data pro Karpaty z Marcoux et al. 2002 a data pro Česko z Niederschlag et
al. 2003; Legiersky – Vaněček 1967, Škácha et al. 2009. Grafika J. Kmošek. — Fig. 278. Comparison of lead isotope ratios 208Pb/206Pb a 207Pb/206Pb of analysed
samples from Mikulovice with copper and lead ores from the Ore Mountains, central Germany, Harz Mountains, Slovakia, Carpathian Mountains and the Czech
Republic. Data for the Ore Mountains and central Germany from Niederschlag et al. 2003, data for Harz Mountains from Niederschlag et al. 2003; Wedepohl –
Delevaux – Doe 1978, data for Slovakia from Schreiner 2007, data for Carpathian Mountains from Marcoux et al. 2002 and data for the Czech Republic from
Niederschlag et al. 2003; Legiersky – Vaněček 1967; Škácha et al. 2009. Graphic by J. Kmošek.
měrnou hodnotou 9,05 %. Takto vysoké koncentrace
cínu nejsou pro kovovou industrii únětické kultury
nijak překvapivé, jak dokládají i jiné studie (Frána et al.
1995; 1997; Moucha 2005; Krause 2003; Frána –
Chvojka – Fikrle 2009; Bátora – Pernicka 2000). Čepel
dýky 90/3 se z celého souboru zároveň vymyká vysokými koncentracemi niklu (1,18 %) a kobaltu (0,07 %).
Dosud zůstává nezodpovězena otázka původu cínu, po-
406
užitého na legování mědi v době bronzové ve středoevropském kontextu. Výskyt ložisek minerálů obsahujících cín je omezen pouze na několik oblastí v Eurasii
a jedná se zejména o několik ložisek na Pyrenejském
poloostrově, v Cornwallu, Normandii, Krušných horách
a zároveň na Blízkém východě. Za nejefektivnější a nejekonomičtější techniku extrakce cínu je obecně považováno využití kasiteritu (SnO2) ze sekundárních fluviálních
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Analýzy prvkového složení a poměrů izotopů olova kovových artefaktů z Mikulovic
Hrob Č. předmětu 206Pb/207Pb
404–408
RSD
208Pb/206Pb
RSD
207Pb/206Pb
0,0050
2,0737
0,0059
0,8559
Česko
1,1729
0,0070
2,0854
0,0120
0,8526
Česko
1,1736
0,0040
2,0843
0,0086
0,8521
Česko
1,1698
0,0063
2,0928
0,0107
0,8549
pohoří Harz / Česko
511
1,1807
0,0070
2,0646
0,0316
0,8470
Česko?
512
1,1827
0,0074
2,0848
0,0070
0,8455
Karpaty – oblast Apuseni / Špania Dolina
3
1,1861
0,0122
2,0692
0,0071
0,8431
pohoří Harz?
1
3
2
506
2
509
2
510
2
2
10
1,1683
Předpokládaná provenience
10
4
1,1989
0,0090
2,0591
0,0139
0,8341
Špania Dolina
11a
1
1,1690
0,0113
2,0850
0,0150
0,8554
Česko
13
3
1,1708
0,0029
2,0860
0,0130
0,8541
Česko
15
1
1,1584
0,0180
2,1094
0,0135
0,8633
Česko
Špania Dolina / Poniky
16
7
1,2071
0,0157
2,0550
0,0138
0,8284
16
3
1,1805
0,0067
2,0933
0,0063
0,8471
Nízké Tatry
16
5
1,1755
0,0020
2,1006
0,0035
0,8507
Nízké Tatry
17
4/1
1,1937
0,0150
2,0339
0,0252
0,8377
Česko?
17
3
1,1784
0,0080
2,0705
0,0146
0,8486
Česko
17
2
1,1873
0,0050
2,0713
0,0076
0,8423
pohoří Harz?
20
2
1,1724
0,0070
2,0808
0,0109
0,8530
Česko
23
3
1,1694
0,0057
2,0928
0,0104
0,8551
pohoří Harz / Česko
26
1
1,1908
0,0096
2,0694
0,0068
0,8398
Nízké Tatry / Špania Dolina / Poniky
26
2
1,1844
0,0057
2,0673
0,0142
0,8443
pohoří Harz?
Česko
28a
1
1,1748
0,0038
2,0839
0,0122
0,8512
28c
3
1,1936
0,0061
2,0642
0,0066
0,8378
Karpaty - oblast Apuseni
30
2
1,1713
0,0036
2,0946
0,0089
0,8538
Poniky / pohoří Harz
32
4
1,1779
0,0052
2,0849
0,0120
0,8490
Poniky / pohoří Harz / Česko?
59
3
1,1807
0,0038
2,0766
0,0104
0,8470
Česko / pohoří Harz
36
203
1,1814
0,0086
2,0804
0,0075
0,8465
pohoří Harz?
38
1
1,1813
0,0037
2,0830
0,0075
0,8465
pohoří Harz?
40
3
1,1770
0,0034
2,0832
0,0075
0,8496
Poniky / pohoří Harz?
47
2
1,1833
0,0029
2,0780
0,0082
0,8451
pohoří Harz?
50
5
1,1799
0,0051
2,0729
0,0143
0,8475
Česko
50
4
1,1780
0,0060
2,0663
0,0157
0,8489
Česko
50
2
1,2022
0,0083
2,0638
0,0108
0,8318
Špania Dolina / Banská Štiavnica, Kremnica / Karpaty – oblast Baia Mare
50
3
1,2019
0,0166
2,0511
0,0096
0,8320
Špania Dolina
55
3
1,1771
0,0045
2,0880
0,0069
0,8495
Poniky / pohoří Harz
78
2b
1,1764
0,0031
2,0745
0,0099
0,8501
Česko
90
3
1,1826
0,0083
2,0756
0,0091
0,8456
pohoří Harz?
Tabela 66. Výsledky ICM-QMS analýz izotopových poměrů olova 206Pb/207Pb, 208Pb/206Pb, 207Pb/206Pb z kovových artefaktů z Mikulovic; RSD představuje chybu
měření. — Table 66. Results of ICP-QMS analysis of lead isotopes ratios 206Pb/207Pb, 208Pb/206Pb, 207Pb/206Pb of metal objects from Mikulovice; RSD represents
measurement error.
usazenin, po jejichž exploataci formou rýžování nezůstanou žádné výraznější stopy v terénu. Nedávné snahy
vystopovat původ cínu používaného ve slitinách v době
bronzové pomocí analýz izotopů olova (Niederschlag et
al. 2003) a izotopů cínu (Brügmann et al. 2015; 2017;
Haustein – Gillis – Pernicka 2010; Marahrens et al.
2015; Nessel – Brügmann – Pernicka 2015) ukazují na
značné překryvy v geochemii evropských ložisek cínu.
Jako geograficky nejvhodnější ložiska cínu pro středoevropské kultury doby bronzové se nabízí oblast Krušných hor (Bartelheim – Niederschlag 1998; Bartelheim
– Niederschlag – Rehren 1998; Bouzek – Koutecký –
Simon 1989), kde zatím scházejí přímé archeologické
doklady. Nedávno publikované studie ale naznačují, že
cínová ložiska v oblasti Krušných hor mohla být v době
bronzové přeci jen využívána za účelem získávání cínu
(Tolksdorf et al. 2019; Berger – Brügmann – Pernicka
2019a).
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Všechny analyzované předměty obsahují nezanedbatelné koncentrace arsenu, stříbra a antimonu, které se
v součtu dílčích koncentrací pohybují v intervalu 0,09–
6,05 % s průměrnou hodnotou 2,12 %. Původ příměsí
v tomto typu mědi je spojován s využitím tetraedritových rud typu Fahlerz, tvořené zejména sulfidy antimonu, arsenu, mědi, stříbra a dalších prvků (Krause –
Pernicka 1996; Junk 2003; Krause 2003). Možnost
úmyslného legování mědi tetraedritovými rudami typu
Fahlerz však není prokázána, přestože některé studie
tuto skutečnost naznačují (Frána – Chvojka – Fikrle
2009). S výjimkou několika odchylek jsou stopové koncentrace Pb, Bi, Fe, Co, Ni a Zn relativně homogenní a není možné z nich vyvozovat detailnější závěry
ohledně různé provenience měděné suroviny.
Za povšimnutí stojí i nápadná podobnost koncentrací
hlavních i příměsových prvků u dvojic shodných předmětů pocházejících z téhož hrobu. To lze ilustrovat na
407
Analýzy prvkového složení a poměrů izotopů olova kovových artefaktů z Mikulovic
případu tyčinkovitých náramků 506 a 509 z hrobu 2
a náramků 3 a 5 z hrobu 16. Tento rys je podobný
i v případě žebrovaných plechových náramků 2 a 3
z hrobu 17, náramků 2 a 3 z hrobu 50 a jehlic 4 a 5
z hrobu 50. Určitou shodu je možné pozorovat i v izotopovém složení uvedených skupin předmětů, což naznačuje stejný původ typologicky shodných artefaktů, ukládaných do jednotlivých hrobů.
13.1.3. Výsledky analýz izotopových poměrů olova
Výsledky analýz izotopových poměrů olova ve vzorcích vybraných 37 kovových artefaktů jsou uvedeny v tabele 66.
Analyzované vzorky vykazují výraznou heterogenitu v izotopových poměrech olova, přičemž izotopové poměry
208
Pb/206Pb vykazují hodnoty v intervalu 2,0339–2,1094
a 207Pb/206Pb v intervalu 0,8284–0,8633. Nicméně izotopové poměry analyzovaných vzorků se ve většině případů překrývají s izotopovými daty známých rudných
ložisek. Na obr. 278 jsou srovnány izotopové poměry
208
Pb/206Pb a 207Pb/206Pb analyzovaných vzorků artefaktů s publikovanými daty izotopových poměrů měděných nebo olověných rud z Krušnohoří (Niederschlag
et al. 2003), středního Německa a pohoří Harz (Niederschlag et al. 2003; Wedepohl – Delevaux – Doe 1978),
Karpat (Marcoux et al. 2002), Slovenska (Schreiner 2007)
a Česka (Niederschlag et al. 2003; Legiersky – Vaněček
1967; Škácha et al. 2009). S přihlédnutím k nižší citlivosti použité analytické metody ICM-QMS oproti běžně
používané metodě MC-ICP-MS, a tím pádem nemožnosti
408
404–408
analýzy izotopových poměrů 206Pb/204Pb, 207Pb/204Pb
a 208Pb/204Pb, je interpretace geografické provenience
použité měděné suroviny velmi obtížná a nepřesná.
Z dostupných výsledků lze usuzovat, že část měděné
suroviny pochází ze slovenských ložisek mědi, jako jsou
Špania Dolina, Poniky a Nízké Tatry, přičemž bezpečně
nelze v některých případech vyloučit ani původ mědi
u těchto artefaktů z oblasti Karpat. Druhá skupina je
tvořena artefakty, jejichž izotopové poměry olova se překrývají s izotopovými poměry měděných rud z oblasti
středního Německa a pohoří Harz. Část těchto artefaktů
je zároveň vykreslena do oblasti, kde jsou k dispozici
pouze referenční vzorky rud z oblasti Česka s velmi heterogenními poměry. V tabele 66 jsou sumarizovány
předpokládané provenience jednotlivých artefaktů, na
které je však nutné bez přesnějších analýz provedených
metodou MC-ICP-MS nahlížet jako na velmi orientační
a nepřesné.
Předchozí studie věnované izotopovým analýzám olova v bronzových předmětech únětické kultury se značně
liší ve svých závěrech. Provenience rozsáhlého souboru
únětických ingotů a finálních výrobků z území Čech
a Německa je diskutována v souvislosti s ložisky měděných rud v Krušných horách a pohoří Harz (Niederschlag et al. 2003). Izotopové analýzy olova menšího
souboru artefaktů z únětického pohřebiště v Praze-Miškovicích poukazují na původ mědi zejména ze slovenských ložisek (Špania Dolina, Poniky/Ľubietová) a v jednom případě i z pohoří Harz (Rassmann – Stos-Gale
2015).
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Metallurgical investigation of the tin rings from the grave no. 50
13.2. Metallurgical investigation of tin rings
from grave no. 50
D. Berger, G. Brügmann, E. Pernicka
In grave no. 50 of the Mikulovice cemetery fragments of
three simple annular tin rings with open ends (Fig. 279;
see above, Chap. 11.2.11) were documented. One object
is almost completely preserved and was positioned next
to the skull of the buried individual, while from other
earrings found within the vicinity of the same grave
only ten fragments have been recovered (Fig. 279,
Tab. 88–89). According to the dimensions of the complete object (ring a; diameter 20 mm) and to the differing
diameters of the fragmented wires (Fig. 279), the grave
must have contained at least two further rings (rings b
and c). With a total of three tin objects, the find assemblage is currently the most comprehensive tin find
from Únětice contexts. Contemporary single tin artefacts have come to light earlier from graves at Opava-Vávrovice, okr. Opava (Hlas – Stuchlík – Šín 2017,
45, 64–65, Figs. 5.6, 15.6) and Hulín-Pravčice, okr.
Kroměříž (Peška – Tejral – Pankowská 2011, 48, 54,
Fig. 3.2) in addition to several tin beads as part of
a necklace from the cemetery of the Early phase of the
Nitra culture at Blatné, okr. Senec, Slovakia (Grave
4/79; Ernée 2015, Abb. 172; to the cemetery see Bartík
– Farkaš 2001, 27–28; 2003, 23; Bartík – Šefčáková
2004, 235–243).
In order to characterise the metal of the rings and to
eventually trace the tin to its ore sources metallic samples were taken from three fragments (b5 = MA-167588,
c6 = MA-167591, c7 = MA-167593; cf. Fig. 279). In addition, the patina of the objects was sampled separately
to assess whether tin corrosion products are reliable resources for provenance studies or not. In a first step,
the metal samples were analysed by X-ray fluorescence
spectrometry. Afterwards, they were dissolved in order
403–411
to determine the tin isotope composition with a multicollector mass spectrometer with inductively-coupled
plasma ionisation (MC-ICP-MS) at the Curt-EngelhornZentrum Archäometrie Mannheim, Germany (details of
the analytical procedure were published by Brügmann
– Berger – Pernicka 2017 and Berger et al. 2018; 2019;
Berger – Brügmann – Pernicka 2019b). The same procedure was followed with the patinas, but the corrosion
products had first to be reduced thermally to ensure
complete dissolution and thus reliable determination of
the tin isotope composition. Typical tin corrosion products such as stannic oxide (SnO2) are insoluble in mineral acids and the reduction in the laboratory with
potassium cyanide and carbon monoxide at around
850 ° C converts such phases into soluble tin metal
(Berger – Brügmann – Pernicka 2019b).
The chemical compositions of the earrings are summarised in Table 67. It shows the ring metal to consist
of almost pure tin with minor impurities of iron (Fe),
copper (Cu), antimony (Sb), and lead (Pb). The samples
MA-167591 and MA-167593 from ring c that were used
for the chemical analysis contained some corrosion
products, which presumably adulterated the original
composition of the tin. For example, the manganese
(Mn) and iron contents are significantly higher than in
sample MA-167588 which represents uncorroded material of ring b. The composition of the latter resembles
that of other ancient tin objects, even though the present sample needs to be analysed using more sensitive
analytical methods in order to allow an appropriate
comparison with data from the literature (Northover –
Gillis 1999; Hauptmann – Maddin – Prange 2002; Valera
– Valera 2003; Wang et al. 2016).
For the isotope analyses, uncorroded metal was used
(apart from the analyses that investigate the influence
of the patina). Figure 280: a shows the tin isotope composition of the three samples as δ124Sn/120Sn values and
compares it with the compositions of one tin bead from
Fig. 279. Mikulovice, grave No. 50 (Female, 20–35 years), rich inventory (see Plate 88 and 89), including three tin rings (No. 7–9): complete tin ring a and fragmented tin rings b and c are shown in detail. Analysed pieces in M 2 : 1. Drawing and graphic by M. Ernée, photo by Z. Kačerová. — Fig. 279. Mikulovice, hrob
č. 50 (žena, 20–35 let), bohatý inventář (viz tab. 88 a 89) včetně tří cínových kroužků (č. 7–9): detailně kompletně dochovaný kroužek a a zlomkovitě dochované
kroužky b a c. Analyzované zlomky v měřítku 2 : 1. Kresba a grafika M. Ernée, foto Z. Kačerová.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
409
Analýzy prvkového složení a poměrů izotopů olova kovových artefaktů z Mikulovic
403–411
Fig. 280. Tin isotope composition (δ124Sn/120Sn, 2SD) of the Mikulovice tin rings compared with data of a tin bead from the Nitra culture from Blatné and of
bronze artefacts from the Únětice groups in central Germany, Bohemia, Moravia and Slovakia (a). Tin ores (cassiterites) from the tin provinces of the Erzgebirge
and the British Isles are compared with the earrings in (b). The green bars represent the isotope composition of the rings; the width of the bars represents the
analytical uncertainty (2SD). In order to account for the fractionation of tin isotopes during the smelting of tin ores (= pyrometallurgical impact) and to facilitate
a comparison with the ore compositions, 0.1 ‰ has been subtracted from the measured δ124Sn/120Sn values. Graphics: D. Berger, data: G. Brügmann.
Fig. 280. Izotopové složení cínu (δ124Sn/120Sn, 2SD) kroužků z Mikulovic ve srovnání s údaji o cínovém korálu nitranské kultury z Blatného a o bronzových artefaktech
z únětických skupin ve středním Německu, Čechách, na Moravě a na Slovensku (a). Cínové rudy (cínovec) z cínových oblastí Krušných hor a Britských ostrovů
jsou porovnány s náušnicemi uvedenými v (b). Zelené sloupce představují izotopové složení kroužků; šířka sloupců představuje analytickou nejistotu (2SD). Za
účelem zohlednění frakcionace izotopů cínu během tavení cínových rud (= pyrometalurgický dopad) a pro usnadnění srovnání s rudními kompozicemi, bylo od
naměřených hodnot δ124Sn/120Sn odečteno 0,1 ‰. Grafika: D. Berger, data: G. Brügmann.
Blatné (grave 4/79) and Únětice bronzes from central
Germany, Bohemia, Moravia and Slovakia. The isotope
composition of ring b (0.24 ± 0.03 ‰) lies within the
narrow range of isotopic values measured in bronzes
with more than 3 mass% tin that were found throughout central Germany and Bohemia/Moravia (Brügmann –
Berger – Pernicka 2017; Nessel et al. 2019). It is thus
reasonable to assume a common origin for the tin of
Lab. no.
Object
Mn
Fe
Cu
Zn
Sn
Sb
Pb
δ124Sn/
2SD
120
Sn
0.24 0.03
MA-167588
b5 (ring b) <0.01 0.18
0.09 <0.01 100 0.024 0.01
MA-167589
Patina
n. a.
n. a. n. a. n. a. n. a. n. a.
0.24 0.01
MA-167591
c6 (ring c)
<0.01 1.59
0.15 0.03 98 0.030 0.07
0.08 0.01
MA-167592
Patina
n. a.
n. a.
n. a. n. a. n. a. n. a. n. a.
0.08 0.01
MA-167593
c7 (ring c)
0.10
1.63
0.09 0.01 98 0.015 0.05
0.08 0.01
MA-167594
Patina
n. a.
n. a.
n. a. n. a. n. a. n. a. n. a.
0.08 0.01
n. a.
Table 67. Mikulovice. Chemical and tin isotopic composition of the metal and
patina samples from the Mikulovice tin earrings. Chemical values are given in
mass%; isotopic values are given in ‰ relative to an in-house standard of
the CEZA laboratory (cf. Brügmann – Berger – Pernicka 2017). Data in italics
indicate adulteration due to partially corroded material. Key: n. a. means not
analysed; 2SD represents the analytical error of two standard deviations of
the mean isotope composition. Data: G. Brügmann, D. Berger.
Tabela 67. Mikulovice. Chemické a cínové izotopové složení vzorků kovů a patin
z cínových náušnic z Mikulovic. Chemické hodnoty jsou uvedeny v hmotnostních
%; izotopové hodnoty jsou udávány v ‰ relativně k internímu standardu laboratoře CEZA (srov. Brügmann – Berger – Pernicka 2017). Údaje v kurzívě naznačují zkreslení kvůli částečně zkorodovanému materiálu. Legenda:
n. a. znamená neanalyzovaný; 2SD představuje analytickou chybu dvou standardních odchylek středního složení izotopů. Data: G. Brügmann, D. Berger.
410
this ring and for the bronze objects. The two fragments
from the second earring (ring c) have identical isotope
(0.08 ± 0.01 ‰) as well as similar chemical compositions (Table 67) indicating that they actually originate
from the same object. However, their isotope compositions are different in that they are lighter than that of
ring b and even lighter than those of the German, Czech
and Slovakian bronze artefacts (Fig. 280). This suggests
that the rings b and c were produced from different ore
charges or even from ores from different tin deposits or
mines. Interestingly, the Blatné tin bead also has a relatively low isotope composition (Fig. 280: a) which might
indicate that the bead and ring c have a common tin
source.
Tracing the tin back to a specific tin source is not
a straightforward task. This exemplifies Fig. 280: b that
shows the tin isotope variation in two of the most important European tin deposits – the Bohemian-Saxon
Erzgebirge and the tin province of SW England. The figure reveals that the tin isotope compositions of tin ores
from different regions within the tin provinces of the
Erzgebirge and SW England vary considerably. In a few
cases, areas can be distinguished: for example, cassiterite ores of the Czech Kaiserwald (Slavkovský les) and
the German Vogtland indicate similar isotopic variations, but the ores from the German Fichtelgebirge tend
to have higher isotope ratios that only marginally overlap with the other two regions. It seems that the ores
from the Fichtelgebirge do not represent the tin source
for ring c and the Blatné bead because the isotope compositions of the artefacts are considerably lower (note
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Analýzy prvkového složení a poměrů izotopů olova kovových artefaktů z Mikulovic
that to account for the fractionation of tin isotopes occurring during smelting of cassiterite 0.1 ‰ has been
subtracted from the δ124Sn/120Sn values given in Table 67;
cf. Berger et al. 2018). On the other hand, the Kaiserwald and the Vogtland areas may have presented potential suppliers, but since the isotope compositions
overlap significantly with those of the deposits of the
western and eastern part of the Erzgebirge, no definite
statements can be made. A similar problem occurs for
the second earring (ring b). Although the Kaiserwald
and Vogtland were doubtful ore suppliers because their
isotope compositions are lower than that of the ring (Fig.
280: b), the isotope compositions observed in the ores
from the western and eastern parts of the Erzgebirge as
well as those from some British tin ores overlap with
that of the ring. This reveals how difficult it is to track
the specific tin source using the tin isotope systematics
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
403–411
alone. However, other parameters such as the lead isotope and trace element composition can help to set further limits for potential tin sources (Berger et al. 2019).
We currently continue to determine lead isotope ratios
and trace element compositions, and like to present the
results in a forthcoming paper complemented with data
of bronzes from the same grave and other burials of the
Mikulovice necropolis. Until then, it might be of interest
to other scientists that the corrosion layers of terrestrial
tin can be used to characterise tin artefacts. Our analyses revealed identical isotope abundance ratios of corrosion layers and unaltered metal (Table 67) which
demonstrates that the isotope composition is not modified during weathering in the soil environment. Whether
this observation can be generalised and transferred to
corroded bronze objects will be investigated in the future.
411
Stopy postříbření na předmětech z hrobu č. 13
13.3. Stopy postříbření na předmětech
z hrobu č. 13
M. Ernée, Š. Křížová
Vzhledem k výskytu stop kovů (zejména zlata, ojediněle
stříbra, cínu a mědi s obsahem zinku) na pracovních plochách kamenného artefaktu/nástroje 13/8 z hrobu č. 13
(viz výše, kap. 11.8; obr. 202) jsme se rozhodli stejnou
metodou (viz výše, kap. 11.8.2) otestovat také některé
bronzové/měděné ozdoby (obr. 281: vlevo nahoře), zejména měděné spirálky (součást náhrdelníku, předměty
13/7/1–8; tab. 71) a záušnice (13/5a–d, 13/6; tab. 71).
Již při vizuální prohlídce artefaktů před jejich konzervací
v laboratoři ARÚ Praha byly na dvou místech na povrchu
spirálky č. 13/7/1 (obr. 281: vpravo nahoře) identifikovány, mikroskopicky ověřeny a předběžně chemicky analyzovány stopy stříbra o velikostech 1,78 mm (obr. 281:
E) a 0,38 mm. Zjištěné stopy stříbra byly posléze analyzovány pomocí skenovacího elektronového mikroskopu
Tescan Vega 3XMU vybaveného mikroanalytickým systé-
412
mem pro energiově disperzní analýzu Bruker Quantax
200 s SDD (silicon drift detector) detektorem. Vizuálně
rozpoznatelné stopy stříbra byly zjištěny na povrchu spirálky 7/1, a to jak ve formě blízké šupince přírodního
stříbra či koroznímu produktu (obr. 281: C–D), tak v podobě velmi tenkého plíšku/plátku stříbra na povrchu
měděného drátku (obr. 281: A–B). Po tomto zjištění na povrchu spirálky 7/1 byly pomocí SEM detailně zanalyzovány také další spirálky 7/2–7/6 a následně i záušnice
5a–d a 6 (tab. 71). Obdobné stopy stříbra byly zjištěny
a dokumentovány na povrchu všech analyzovaných
předmětů, spirálek i záušnic. Prozatím nejlépe se částečně korozí porušenou povrchovou vrstvičku stříbra na
čistě měděném jádru spirálky podařilo dokumentovat na
spirálce č. 7/4 (obr. 281: F). Podle předběžných pozorování se zdá, že nebyl postříbřován (stříbrem potahován)
přímo samotný měděný drát, ale až samotná celá spirálka, a to patrně pomocí velmi tenkých, roztepaných
stříbrných plíšků, fólií. Závěrem lze shrnout, že patrně
všechny ozdoby z hrobu č. 13 mladé ženy ve stáří 18–20
let nebyly „jen“ měděné, ale byly postříbřeny.
Obr. 281. Mikulovice. Stopy
postříbření na povrchu měděných spirálek č. 7/1 (A–E)
a 7/4 (F) z hrobu č. 13. Foto Š. Křížová, E. Ottenwelter,
grafika M. Ernée.
Fig. 281. Mikulovice. Traces
of silver plating on the surface of copper spirals no.
7/1 (A–E) and 7/4 (F)
from grave no. 13. Photos
by Š. Křížová, E. Ottenwelter,
graphic by M. Ernée.
412
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Stopy kovů na kostěných artefaktech z objektů č. 2023 a 2412
13.4. Stopy kovů na kostěných artefaktech
z objektů č. 2023 a 2412
413
M. Ernée, Š. Křížová
plochy typu 2b (obr. 161; 175; viz výše, kap. 11.5). Na
povrchu pracovních stop zjištěných na špičce nástroje
bylo objeveno velké množství mikroskopických šupinek
zlata (obr. 282: D–E).
Povrch tří kostěných artefaktů/nástrojů z objektů 2023
(5192a, 5192b) a 2412 (6512) (vše tab. 117) jsme analyzovali, podobně jako povrchy kamenných artefaktů/
nástrojů (viz výše, kap. 11.5), pomocí skenovacího
elektronového mikroskopu s energiově disperzním detektorem (SEM/EDS). Výběr předmětů byl víceméně náhodný a měl ověřit naše pozorování na kamenných nástrojích i na jiném materiálu, případně některé úvahy
o možné souvislosti nálezů prasečích klů s metalurgií.
2412/6512 – zlomek nástroje vyrobeného ze spodního
pravého špičáku samce prasete (obr. 178; tab. 117), nalezený na dně obj. 2412. Zatímco podélné rýhy na jeho
hraně (obr. 178: D) by mohly snad souviset ještě s dobou
života zvířete, jsou výrazné příčné rýhy typu 1a (obr.
178: A–C; viz výše, kap. 11.5) nepochybně pozůstatkem
lidské činnosti – používání nástroje. Na povrchu byly
v pracovních stopách zjištěny stopy zejména stříbra (Ag)
ve formě drobných šupinek (obr. 282: A–C).
2023/5192a – zaoblená plochá špička kostěného nástroje typu šídla (?) s odlomenou týlní částí (tab. 117)
vyrobená z diafýzy velkého savce (tabela 23). Na předmětu nebyly identifikovány žádné pracovní stopy (obr.
161). Na povrchu poblíž špičky nástroje bylo zjištěno
menší množství šupinek zlata (Au) a stříbra (Ag) ve
formě AgS či AgCl.
2023/5192b – ostrá špička kostěného nástroje typu
šídla s odlomenou týlní částí (tab. 117) vyrobená z diafýzy středně velkého savce (tabela 23). Na čtyřech plochách (A1–A4) byly zjištěny pracovní stopy typu 7, na
dvou plochách (B1 a B2) byly identifikovány pracovní
Stopy drahých kovů, zlata a stříbra, objevené v nemalém množství na povrchu pracovních ploch kostěných nástrojů 2412/6512 a zejména 2023/5192b nám
umožňují uvažovat o jejich využití při nějakých činnostech souvisejících se zpracováním těchto kovů – např.
šperkařství (?). Každopádně se pak jedná o zjištění,
které je velmi inspirativní pro další výzkum i naše další
úvahy o dokladech zpracování a finální úpravy drahých
kovů a výrobků z nich, nebo výrobků, na které byly případně aplikovány, jako tomu bylo v případě postříbřování měděných předmětů z hrobu č. 13 (viz výše, kap.
13.3).
Obr. 282. Mikulovice. Stopy kovů na povrchu pracovních ploch kostěných nástrojů č. 5192b (obj. 2023 – nahoře, foto A–C) a 6512 (obj. 2412 – dole, foto D–E).
Foto Z. Kačerová, Š. Křížová, grafika M. Ernée. — Fig. 282. Mikulovice. Traces of metals on the work surfaces of bone tool nos. 5192b (feature 2023 – above,
photos A–C) and 6512 (feature 2412 – below, photos D–E). Photos by Z. Kačerová, Š. Křížová, graphic by M. Ernée.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
413
Chemická analýza vzorků jantaru
13.5. Chemická analýza vzorků jantaru
L. Kučera, P. Bednář
Rostlinné pryskyřice obecně tvrdnou fosilizačním procesem, který zahrnuje oxidační a polymerační reakce,
působení tlaku a mikroorganismů. Tyto všechny procesy se navíc odehrávají při různých teplotách a povětrnostních podmínkách. Výsledkem je poté tuhá pryskyřice s různými chemickými a fyzikálními vlastnostmi,
které jsou dány druhem rostliny, ze které pochází, geografickým původem a okolnostmi fosilizačního procesu.
Nejznámější fosilní pryskyřicí je jantar. Malé, ale charakteristické rozdíly v chemickém složení jantaru mohou
tedy pomoci určit geografickou oblast původu jantaru.
Jantar můžeme popsat jako složitou směs organických
a anorganických látek, která obsahuje přibližně 80 %
uhlíku, 10 % kyslíku a 10 % vodíku. Dále jantar obsahuje stopové prvky jako např. měď, železo, sodík, vápník, mangan, vanad, olovo, hliník, dusík a síru (Anderson – Winans 1991; Chen – Lu 2006).
13.5.1. Použité metody, analyzovaný soubor
a výsledky analýz
Rychlý vývoj instrumentální techniky v analytické chemii v posledních desetiletích umožnil výrazně rozšířit
možnosti studia chemického složení jantaru, mimo jiné
i pro účely určení jeho geografického původu. V literatuře se můžeme setkat s řadou spektrálních a separačních technik. Studovány byly možnosti použití Ramanovy spektroskopie, rentgenové krystalografie, elektronové mikroskopie, nukleární magnetické rezonance,
plynové a kapalinové chromatografie ve spojení s hmotnostním spektrometrem (Vandenabeele et al. 2003; Matuszewska – Czaja 2002; Pakutinskiene et al. 2007; Senftle – Larter 1988; Truică et al. 2012; Havelcová et al.
2016). Zřejmě nejčastěji je však pro přiblížení původu
jantaru používána infračervená spektrometrie s Fourie-
414–417
rovou transformací (FTIR). Dle dostupné literatury
umožňuje tato technika například určit, zdali jantar
pochází z blízkosti Baltského moře či nikoliv, a to na
základě přítomnosti pásů znamých jako „Baltské raménko“. Rozlišení baltského jantaru od jiných typů je
založeno na hypotéze, že materiály z Pobaltí obsahují
vysoký obsah kyseliny jantarové (až 8 %), jejíž signály
se projevují v IR spektru ramenem ve výše uvedené
oblasti vlnočtů 1110–1250 cm-1 (Beck – Wilbur – Meret
1964). Poznamenejme, že Baltský jantar je podle kyseliny jantarové (z angl. succinic acid) v některých literárních zdrojích nazýván Sukcinitem (Gough – Mills
1972). V určitých případech však může docházet ke
špatnému určení ne-Baltského jantaru jako Baltský,
což by mohlo být způsobeno přítomností určitého
množství kyseliny jantarové ve vzorcích jantaru, např.
gedanitu (Stout – Beck – Kosmowska-Ceranowicz 1995),
romanitu (van der Werf et al. 2014) a goitschitu (Yamamoto et al. 2006). Ještě problematičtější může logicky být snaha o použití FTIR techniky pro podrobnější geografickou/geologickou klasifikaci například
v rámci Baltských jantarů. Problematická je v této
souvislosti zřejmě nízká selektivita techniky s ohledem
na velké množství chemicky různých složek přítomných v jantaru. Na druhou stranu, zřejmou výhodou
této techniky je její neinvazivnost – touto metodou je
možno měřit vzorek přímo, prakticky bez jeho ovlivnění.
V této kapitole jsme testovali možnosti FTIR techniky
pro analýzu a klasifikaci vzorků jantarů pocházejících
z Litevského pobřeží, ruského povrchového dolu Jantarny, Mazurských jezer a z dalších regionů z oblasti Baltského moře. Pro detailnější charakterizaci jantarů jsme
dále vyvinuli techniku založenou na jiném fyzikálně-chemickém principu, hmotnostní spektrometrii s laserovou desorpcí-ionizací (LDI-MS).
Metodou infračervené spektrometrie bylo analyzováno 41 jantarových artefaktů (tabela 68). Vzorky jantaru byly měřeny pomocí infračerveného (FTIR) spektrometru s Fourierovou transformací (FTIR spektrometru
Obr. 283. Mikulovice. Infračervená
spektra analyzovaných jantarových
rozřaďovačů 2/413, 2/414, 36/23
a 36/99 z hrobů č. 2 a 36. Grafika
L. Kučera. — Fig. 283. Mikulovice. Infrared spectrum of analysed amber
spacers 2/413, 2/414, 36/23 and
36/99 from grave nos. 2 and 36.
Graphic by L. Kučera.
414
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Chemická analýza vzorků jantaru
414–417
Obr. 284. Mikulovice. Vybraná infračervená spektra studovaných vzorků jantaru. Grafika L. Kučera.
Fig. 284. Mikulovice. The selected infrared spectrum of the studied amber
samples. Graphic by L. Kučera.
Nicolet 6700, Thermo-Nicolet) ve spektrálním rozsahu
4000–600 cm-1. Byla použita technika zeslabené totální
reflektance (ATR) a finální spektra byla získána akumulací 32 jednotlivých naměřených spekter. Spektra byla
zpracována programem Omnic (Thermo Fisher Scientific). U všech vzorků jantarů analyzovaných technikou
infračervené spektroskopie byl nalezen signál 1134–
1142 cm-1, na jehož základě a výše zmíněné hypotéze
o rozdílech v obsahu jantarové kyseliny byly tyto vzorky
přiřazeny do Baltské oblasti („Baltské jantary“). Mezi
analyzovanými vzorky se nacházely čtyři rozřaďovače.
U všech čtyř vzorků byly nalezeny signály náležející
Obr. 285. LDI-MS spektra vzorků
jantaru z analyzovaných rozřaďovačů 2/413, 2/414, 36/23 a 36/99.
Grafika L. Kučera.
Fig. 285. LDI-MS spectrum of amber samples from analysed spacers
2/413, 2/414, 36/23 and 36/99.
Graphic by L. Kučera.
„baltskému raménku“ poukazující na baltský původ.
Nicméně vzorek 2/413 (červená linka) se od ostatních
vzorků lišil (signál 1104 cm-1, vyznačeno šipkou; obr.
283). Tento rozdíl může mít spojitost s původem jantaru (regiony v oblasti Baltského moře). Na obr. 284 jsou
zobrazena spektra vždy jednoho zástupce z každé analyzované skupiny – hrobu.
Pro podrobnější charakterizování jantarů byla na
našem pracovišti vyvinuta nová metoda s využitím vysokorozlišujícího tandemového hmotnostního spektrometru s laserovou desorpcí/ionizací (LDI-MS) v kombinaci s vícerozměrnou analýzou (analýza hlavních
200
600
1000
1400
1800
m/z
200
600
1000
1400
1800
m/z
200
600
1000
1400
1800
m/z
200
600
1000
1400
1800
m/z
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
415
Chemická analýza vzorků jantaru
414–417
Obr. 286. Mapa Baltské oblasti
s označením lokalit jantarů z hlediska
jejich těžby (A), PCA score plot vzorků
surových jantarů pocházejících z těchto lokalit (B) a archeologických vzorků z lokality Mikulovice (C). Grafika
L. Kučera. — Fig. 286. Map of the
Baltic Region showing sites of amber
from the perspective of their extraction (A), PCA score plot of samples
of raw amber from these sites (B)
and archaeological samples from
the Mikulovice site (C). Graphic by
L. Kučera.
416
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Chemická analýza vzorků jantaru
Hrob
2
Č. vzorku
Konzerv.
2/29
ano
2/30
2/56
414–417
Pozn.
Hrob
Č. vzorku
Konzerv.
36/5
ano
ano
36/23
ano
ano
36/34
ano
Pozn.
rozřaďovač
Č. vzorku
Konzerv.
1
1/15
ano
11
11/13
ano
14
14/2
ano
16/28
ano
16/30
ano
2/85
ano
36/99
ano
2/78
ano
36/106
ne
2/119
ano
36/118
ano
17
17/11
ne
2/127
ano
36/124
ano
30
30/11
ne
36
rozřaďovač
Hrob
16
2/172
ano
36/130
ano
33
33/14
ne
2/199
ano
36/152
ano
40
40/19
ne
2/229
ano
36/159
ne
47/12
ano
2/253
ano
47/24
ne
2/256
ano
2/283
ano
2/298
ano
2/343
ano
2/402
ano
2/409
ano
2/412
ano
2/413
ano
rozřaďovač
2/414
ano
rozřaďovač
komponent, PCA). I když je tato technika destruktivní,
tak množství potřebné k analýze je menší než hlavička
běžného špendlíku (zhruba 4 mg; 1 x 1 x 1 mm). Princip
LDI-MS metody spočívá v desorpci/ionizaci látek ze
vzorku pomocí pulzního laseru a následné akceleraci
ionizovaných molekul do hmotnostního spektrometru,
kde dochází k měření jejich přesné hmotnosti (přesněji
poměru hmotnosti k náboji, m/z). Naměřené spektrum
obsahuje velké množství (tisíce) signálů z důvodu přítomnosti velkého množství ionizovatelných látek (obr.
285). Tyto signály jsou vzhledem k velké selektivitě
hmotnostní spektrometrie velmi dobře rozlišeny. Vzájemné porovnání jednotlivých signálů ve spektru mezi
větším množstvím vzorků je obtížné a těžko přímo interpretovatelné a z toho důvodu byl využit potenciál pokročilého statistického zpracování dat. Analýza hlavních
komponent (PCA) byla po převedení signálů ve spektrech na datovou matici použita pro necílené zobrazení rozdílů a podobností mezi jednotlivými vzorky.
Předběžné výsledky LDI-MS analýzy surových jantarů
z pobřeží Ruska (Donskoe), Litvy (Palanga) a Polska
(Gdaňsk) a povrchového ruského dolu (Jantarny – obr.
286: A) poukázaly na chemickou podobnost vzorků ze
stejné lokality a současně na rozdíly v sadách vzorků
z pobřeží Polska a ruského povrchového dolu (segregace
vzorků přibližně ve směru první komponenty, PC1, obr.
286: B). Vzorky z pobřeží Litvy a Ruska jsou v PCA Score
plotu situovány v levé části a lze tedy uvažovat o jejich
určité chemické podobnosti. Výjimkou jsou dva vzorky
z ruského pobřeží a jeden vzorek z pobřeží Litvy, které
jsou situovány v pravé části plotu. Tři vzorky z Polska
jsou situovány na pravé straně PCA plotu (jeden na
levé). Podobnou situaci můžeme pozorovat i u vzorků
z ruského povrchového dolu (tři vzorky jsou situovány
poměrně kompaktně na pravé straně PCA plotu a jeden
je z hlediska PC1 v poloze mezi oběma skupinami. První
a druhá hlavní komponenta popisuje 66,1 % variability
v datech.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
47
Pozn.
Tabela 68. Mikulovice. Analyzované jantarové předměty.
Table 68. Mikulovice. Analysed amber artefacts.
Pokud do toho statistického modelu implementujeme
vzorky z archeologického průzkumu z lokality Mikulovice u Pardubic (provedeme společnou PCA analýzu na
vzorcích rozřaďovačů a mikulovických vzorků), můžeme
stále pozorovat separaci ve směru první komponenty.
Většina studovaných vzorků se nachází v klastru odpovídajícímu lokalitám polského pobřeží a/nebo ruského
povrchového dolu (obr. 286: C), ale několik vzorků spadá
i do regionu pobřeží Litvy a Ruska. Jedná se o šest
vzorků č. 2/78, 2/127, 2/199, 2/413, 16/30, 36/152.
13.5.2. Závěr
Na základě FTIR měření a přítomnosti „Baltského raménka“ ve spektru lze všechny studované jantary zařadit do oblasti Baltského moře. Na základě předběžných
výsledků z LDI-MS měření a analýzy hlavních komponent pochází přibližně 85 % vzorků ze studované sbírky
jantarů z oblasti polského pobřeží a/nebo ruského povrchového dolu (Gdaňský/Kaliningradský záliv). Zbylých 15 % jantarových artefaktů pravděpodobně pochází z oblasti rusko-litevského pobřeží (Kurský záliv).
Kombinace měření infračervenou spektrometrií a hmotnostní spektrometrií s laserovou desorpcí/ionizací se
ukazuje být perspektivním nástrojem pro získání detailnějších informací o původu jantarů. Jde o předběžné
výsledky, které budou doplňovány a zpřesňovány měřením dalších vzorků. V současné době pracujeme na
propojení dat z FTIR a LDI-MS a cross-validaci statistického modelu.136
136
Autoři by rádi poděkovali Grantové agentuře České republiky
(projekt 17-17346S) za finanční podporu a dr. Sigitě Bagužaitė-Talačkienė (Palanga Muzeum, Litva) a Archeologickému
muzeu v Gdaňsku za poskytnutí vzorků surových jantarů
k analýze.
417
Analýzy rostlinných makrozbytků a uhlíků
13.6. Analýzy rostlinných makrozbytků a uhlíků
P. Kočár, R. Kočárová
Analýze rostlinných zbytků z kontextů kostrových hrobů starší doby bronzové byla v České republice až dosud věnována pouze okrajová pozornost (Opravil 1996).
Většinou se analýzy omezují na jednotlivé artefakty
a ekofakty získané v terénu ručním vybíráním.
Ojedinělým komplexně pojatým archeobotanickým
výzkumem pohřební komponenty únětické kultury je
výzkum na lokalitě Brandýs nad Labem – Vrábí. Z Brandýsa nad Labem známe archeobotanické výsledky z unikátní nálezové situace z prostředí starší doby bronzové
ve středních Čechách – pohřební mohyly v areálu současného sídliště. Výsledky mimo jiné prokázaly, že zjištěné rostlinné zbytky pochází ze sídelní komponenty
únětické kultury a do mohyly se dostaly sekundárně
(Danielisová – Langová et al. 2013).
13.6.1. Studovaný soubor
Součástí výzkumu kostrového pohřebiště na lokalitě Mikulovice „V loučkách“ byl i odběr environmentálních
vzorků určených k rozplavení. K archeobotanickým
analýzám bylo předáno 174 již proplavených vzorků datovaných na základě archeologických nálezů do klasické
fáze únětické kultury. Vzorky je možno rozdělit na výplně hrobových jam, výplně nádob z hrobů, výplně sídlištních jam s nepietně pohřbenými jedinci a několik
výplní sídlištních objektů sloužících ke komparaci.
K analýze uhlíků bylo dále předáno 13 vzorků v terénu
odebraných (ručně vybíraných) uhlíků.
418–424
udávána také hmotnostně. Použity byly standardní laboratorní váhy s přesností vážení na 0,0001 g. Pro determinaci byla použita sbírka dřeva středoevropských
druhů dřevin a základní literatura k určování dřeva
a uhlíků (Schweingruber 1978).
Pro posouzení koncentrace RMZ (rostlinných makrozbytků) a uhlíků v jednotlivých vzorcích a kontextech je limitující zejména skutečnost, že vzorky nebyly
před proplavením standardně objemově změřeny. Nicméně, za předpokladu konstantního objemu odebíraných vzorků, se můžeme pokusit stanovit a srovnat
koncentraci RMZ a uhlíků přepočtenou na 1 odebraný
vzorek (ks RMZ/1 vzorek a g uhlíků/1 vzorek).
13.6.2. Analýza makrozbytků
Nepočetný soubor 55 ks makrozbytků (tabela 69) byl tvořen zejména RMZ obilnin a doprovodných synantropních
rostlin (obr. 287). Z obilnin byly zaznamenány pšenice
jednozrnka (Triticum monococcum) a dvouzrnka (T. dicoccon) a pravděpodobně i pšenice špalda (T. spelta). Špalda
byla determinována pouze podle méně spolehlivých obilek, spolehlivější pluchy nebyly zaznamenány. Jedná se
o obvyklý sortiment obilnin starší doby bronzové v ČR
(Kočár – Dreslerová 2010).
Z planých druhů převládaly jednoleté plevele obilnin.
Zaznamenány byly plevele jaří (Fallopia convolvulus,
Chenopodium ssp., Panicoideae) i ozimů (Galium aparine, Galeopsis cf. tetrahit, Sinapis/Brassica). Dále byly
zaznamenány vytrvalé plevele obilnin (Elytrigia repens)
a rumištní druhy (Sambucus ebulus, Chenopodium
album, Galium aparine, Galeopsis cf. tetrahit), případně
Vzorky byly flotačně proplaveny za pomoci plavící
linky typu „Ankara“. Plavení proběhlo přes soustavu sít
o velikosti ok 0,25 a 2 mm. Vzorky byly následně vysušeny při pokojové teplotě.
Zbytky rostlin byly vybrány a tříděny pod stereoskopickým mikroskopem. Rostlinné makrozbytky (dále RMZ)
byly vybrány z celého vzorku (frakce nad 0,25 mm).
Uhlíky byly separovány z velikostní frakce nad 2 mm.
Vzorky byly přebrány v celém odebraném objemu. Hodnocen byl pouze zuhelnatělý subfosilní archeobotanický
materiál. Nezuhelnatělé zbytky rostlin byly považovány
za recentní kontaminaci, což potvrzovala občasná přítomnost nezuhelnatělých semen neofytů, tj. druhů, které
se na naše území rozšířily až v novověku (např. Amaranthus sp.). Soubor makrozbytků byl kvantifikován dle
metod NISP (Number of Identified Specimens).
RMZ byly determinovány za použití srovnávací sbírky
diaspor rostlin. Pro determinaci byla dále použita základní literatura k určování rostlinných makrozbytků
(Anderberg 1991; Berggren 1969; 1981; Cappers – Bekker – Jans 2006; Schermann 1967).
Uhlíky byly analyzovány ze všech vzorků. Po provedení čerstvých lomných ploch (transversální, radiální
a tangenciální zlom) byly přímo prohlíženy pod episkopickým světelným mikroskopem při zvětšení 50x, 100x
a 200x. Zaznamenány byly počty zlomků uhlíků ve
zpracovávaných vzorcích. Vzhledem ke křehkosti studovaného materiálu byla četnost jednotlivých taxonů
418
4%
6%
2%
6%
11 %
71 %
pěstované plodiny
plevele obilnin – jaře
plevele obilnin – ozimy
vytrvalé plevele
rumiště
ruderální trávníky
Obr. 287. Mikulovice. Výsledky analýzy RMZ (n = 55). Grafika P. Kočár.
Fig. 287. Mikulovice. Results of plant macroremain analysis (n = 55).
Graphic by P. Kočár.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
16
1990
4872
16
1990
4493
17
1960
4503
20
1988
4496
28
2007
4945
30
2041
5168
39
1995
4495
50
2021
4903
72
2213
5910
74
2196
5861
94
770
2178
94
770
2181
94
770
2177
94
770
2179
2217
5963
2412
6629
899
2365
1890
4082
2434
6632
Celkem
o
o
v
o
zl
o
o
s
s
zl
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
1
3
4
1
1
1
1
1
1
1
2
2
2
6
1
1
1
1
1
1
1
5
1
1
3
2
1
1
4
1
4
3
3
1
2
6
11
1
1
1
4
2
1
6
9
1
3
1
2
1
1
12
1
1
1
druhy travnatých společenstev pastvin a ruderalizovaných trávníků (Poaceae, Vicia sp.). V souboru převládají
vysoko nad zemí plodící druhy plevelů (Elytrigia repens,
Fallopia convolvulus, Galium aparine, Galeopsis cf. tetrahit, Chenopodium ssp., Panicoideae, Sinapis/Brassica, Sambucus ebulus, Vicia sp.) indikující sklizeň obilnin odřezáváním (odlamováním) klasů. Vysoký podíl
diaspor na živiny náročných plevelů (Chenopodium ssp.,
2
1
2
1
3
2
1
2
2
1
1
1
55
Fallopia convolvulus, Galium aparine, Sambucus ebulus)
může indikovat pedologicky příhodné podmínky polí
v zázemí lokality.
K posouzení tafonomických procesů studovaného
souboru RMZ (geneze, sekundární či terciární přemísťování, rezidualitě apod.) byla srovnávána koncentrace rostlinných makrozbytků obilnin a plevelných druhů
v jednotlivých typech kontextů. Koncentrace RMZ se
2,43
sídl. jáma
0,71
sídl. jáma s kostrou
Obr. 288. Mikulovice. Výsledky analýzy RMZ, koncentrace RMZ v jednotlivých typech kontextů (55 ks RMZ,
174 vzorků). Grafika P. Kočár.
Fig. 288. Mikulovice. Results
of plant macroremain analysis, concentration of plant
macroremains in individual
types of contexts (55 pieces
of plant macroremains,
174 samples). Graphic by
P. Kočár.
pl
1
1
1891
o
zl
Celkem
o
Vicia sp.
s
Sinapis/Brassica
Triticum monococcum
hl
Elytrigia repens
Sambucus ebulus
o
Triticum dicoccon/spelta
Poaceae
n
Triticum spelta
Panicoidae
n
Triticum dicoccon
Chenopodium sp.
t
Triticum dicoccon
Chenopodium album
n
Triticum dicoccon
Galeopsis cf. tetrahit
n
Triticum monococcum
Galium aparine
o
zl
Triticum monococcum
Fallopia convolvulus
o
zl
Bromus cf. secalinus
Cerealia
418–424
Č. sáčku
Hrob
Tabela 69. Mikulovice. Výsledky analýzy rostlinných
makrozbytků (RMZ). Legenda: RMZ – rostlinné makrozbytky (semena a plody
rostlin), hl – hlízka, n –
nažka, o – obilka, pl – plucha, s – semeno, t – tvrdka,
v – vidlička (2 zuhelnatělé
báze pluch srostlé s článkem
klasového vřetene), zl – zlomek. — Table 69. Mikulovice. Results of plant macroremain analysis (RMZ). Key:
RMZ – plant macroremains
(plant seeds and fruits);
hl – nodule; n – achene;
o – caryopsis; pl – glume;
s – seed; t – nutlet; v –
spikelet (two carbonised glume bases grown together
with segment of rachis); zl –
fragment.
Objekt
Analýzy rostlinných makrozbytků a uhlíků
0,50
obilí
0,04
hrob s rakví (dřevem)
0,09
plevele
0,17
hrob
0,05
výplň nádoby
0,04
0,0
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
0,5
1,0
1,5
2,0
2,5
3,0
koncentrace RMZ (ks /1 vz)
419
Analýzy rostlinných makrozbytků a uhlíků
418–424
výrazně liší mezi sídlištními objekty, hroby a výplněmi
hrobových nádob (obr. 288). Sídlištní jámy mají vyšší
koncentraci RMZ než ostatní kontexty. Výrazně se zde
uplatňují zejména RMZ obilnin. Jámy s nepietně pohřbenými jedinci obsahovaly o poznání nižší koncentraci
RMZ výhradně plevelných druhů. Hrobové kontexty vykazují jen velmi nízkou koncentraci RMZ obilnin i plevelů. Výplně hrobových nádob pak obsahovaly jen ojedinělé RMZ plevelných druhů.
Výsledky ukazují, že odpad ukládaný v sídlištních
objektech má svůj odraz v podobě sekundárního či terciárního odpadu ve výplních hrobových jam a hrobových nádob. Zajímavá je situace u jam s nepietně pohřbenými jedinci, kde se nepodařilo prokázat přítomnost
RMZ užitkových druhů. Tyto jámy tedy obsahovaly
pouze spálené makrozbytky planých plevelných a rumištních druhů. Může to znamenat, že výplně těchto
jam obsahují odpad jiného charakteru/složení, nežli je
odpad z běžného provozu sídliště – materiál mohl pocházet z odlišného prostředí, nebo mohl vzniknout v jiné
době (jiném ročním období atp.). Zcela nemůžeme vyloučit ani záměr, tedy existenci jisté piety i u „nepietně“
pohřbívaných jedinců.
13.6.3. Analýza uhlíků
Bylo provedeno 991 určení uhlíků (celková hmotnost
analyzovaného antrakologického materiálu činila 68,5 g).
Výsledky analýzy jsou v tabele 70. Celkem bylo zjištěno
15 taxonů dřevin: jedle/smrk (Abies/Picea), javor (Acer),
olše (Alnus), bříza (Betula), bříza/olše (Betula/Alnus),
habr (Carpinus), líska (Corylus), buk (Fagus), jasan (Fraxinus), smrk (Picea), borovice (Pinus), jabloňovité (Pomoideae), dub (Quercus), topol/vrba (Populus/Salix) a jehličnany (Conifera).
Dominantním taxonem dřevin byl dub (Quercus), následovaný borovicí (Pinus). Významněji byl ještě zastoupen jasan (Fraxinus) a habr (Carpinus) a blíže neidentifikovatelné jehličnany (Conifera). Ostatní dřeviny javor
(Acer), bříza (Betula), bříza/olše (Betula/Alnus), líska
(Corylus), buk (Fagus), smrk (Picea), jabloňovité (Pomoideae) a topol/vrba (Populus/Salix) byly zastoupeny jen
jako minoritní příměs.
Druhové složení analyzovaného souboru odpovídá
kyselým doubravám (dub, borovice, bříza, topol/vrba,
neurčitelné jehličnany). Zaznamenány byly také druhy
0,00
0,20
dubohabrových hájů (dub, habr, javor), lužních lesů
(olše, topol/vrba, jasan) a dřevin lesních pasek a druhotných lesů (bříza, líska, jabloňovité) či dřevin vyšších
poloh (smrk, jedle/smrk a buk). To poměrně dobře odpovídá výsledkům geobotanické rekonstrukce vegetace
publikovaným v mapě potenciální přirozené vegetace.
Tato mapa udává pro okolí studované lokality černýšové
dubohabrové háje Melampyro nemorosi – Carpinetum na
plošinách, mírných svazích, na nezaplavovaných sušších částech nivy a v omezené míře kyselé bikové doubravy Luzulo-Quercetum na minerálně chudších podkladech. V blízkosti drobných vodotečí pak lužní společenstvo střemchových jasenin Pruno – Fraxinetum (Neuhäuslová a kol. 1998).
Druhové složení antrakologického souboru tedy odpovídá předpokládané přírodě blízké vegetaci v podmínkách panujících v okolí pohřebiště/sídliště. Vyšší než
potenciální zastoupení pozorujeme u dřevin kyselých
doubrav, zejména u borovice a blíže neurčitelných jehličnanů. Tento výsledek může být důsledkem vyššího
podílu selektovaného dřeva, např. spáleného konstrukčního dřeva v analyzovaném antrakologickém souboru, případně skutečnosti, že stanoviště dubohabřin
(na úrodnějších substrátech) byla s větší pravděpodobností již odlesněná.
Pro upřesnění tafonomie studovaného souboru uhlíků jsme porovnali koncentrace uhlíků a taxonomické
složení jednotlivých typů kontextů. Koncentrace uhlíků se výrazně liší mezi výplněmi sídlištních objektů
a hrobů (včetně výplní hrobových nádob). Sídlištní jámy
mají výrazně vyšší koncentraci uhlíků než hrobové kontexty (obr. 289). Výsledek by mohl znamenat, že uhlíky
v sídlištních kontextech jsou tvořeny především primárním odpadem, kdežto v hrobech se nacházejí uhlíky sekundárně, případně terciárně přemístěné.
Koncentrace uhlíků z hrobů s patrnými zbytky rakví
se od hrobů bez těchto zbytků výrazným způsobem neliší (obr. 290). Také taxonomické složení antrakologických souborů z těchto kontextů se zdá být velmi podobné (obr. 291). Výsledky analýzy tak pravděpodobně
potvrzují, že antrakologické soubory z výplní hrobových
jam nesouvisí se zbytky dřeva z rakví (ty by byly ostatně
s větší pravděpodobností nezuhelnatělé).
Nicméně taxonomické složení antrakologických souborů z ostatních druhů kontextů se vzájemně poměrně
výrazně liší (tabela 71; obr. 291). Poněkud překvapivě
druhově chudé se zdají sídlištní kontexty (jámy s nepi-
0,40
0,60
sídlištní jáma s kostrou
0,64
sídlištní jáma
nádoba
0,50
0,01
hrob s rakví (dřevem)
0,02
hrob
0,02
420
0,80
Obr. 289. Mikulovice. Výsledky analýzy uhlíků, koncentrace vyplavených uhlíků
vyjádřená hmotnostně (g)
u jednotlivých vzorkovaných
kontextů (celkem = 12,1 g).
Grafika P. Kočár.
Fig. 289. Mikulovice. Results
of charcoal analysis, concentration of charcoals obtain
through flotation expressed
by weight (g) for individual
sampled contexts (total =
12.1 g). Graphic by P. Kočár.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Abies/Picea
Acer
Alnus
Betula
cf. Betula
Betula/Alnus
Carpinus
cf. Carpinus
Corylus
cf. Corylus
Fagus
cf. Fagus
Fraxinus
cf. Fraxinus
Picea
Pinus
cf. Pinus
Pomoideae
Quercus
cf. Quercus
Populus/Salix
Conifera
Indeterminata
SUMA
javor
olše
bříza
bříza?
bříza/olše
habr
habr?
líska
líska
buk
buk?
jasan
jasan?
smrk
borovice
borovice?
jabloňovité
dub
dub?
topol/vrba
jehličnan
listnáč
CELKEM
418–424
jedle/smrk
Typ vzorku
Č. sáčku
Objekt
Hrob
Analýzy rostlinných makrozbytků a uhlíků
2
1
1
1961
4582
P
2
1963
4508
P
2
1963
4788
P
2
1963
4487
P
2
1963
4679A
P
2
2
1963
4487
P
1
3
1964
4519
P
4
1965
4548
P
6
1966
4484
P
7
2009
4911
P
8
2008
4859
P
9
1958
4641
P
11
1976
4507
P
11
1976
4506
P
12
1974
4664
P
13
1992
4710
P
13
1992
4709
P
1
13
1992
4708
P
1
14
1982
4532
P
1
14
1982
4533
P
1
16
1990
4493
P
16
1990
4872
P
1
1
1
5
1
1
1
1
1
1
1
4808
P
1957
5048
P
2004
4933
P
26
2004
4934
V
28
2007
4945
P
28
2007
5024
P
29
2011
4903
P
35
1991
4509
P
36
1998
4838
P
36
1998
4842
P
1
4
2
1
2
2
4
1
1
5
2
1
4
1
2
2
20
2
4
3
3
5
6
2
2
1
11
1
1
3
6
2
5
2
3
2
1
3
1
1
P
49
2015
5166
P
50
2021
5155
P
53
2193
5858
P
53
2193
5859
P
53
2193
5855
P
53
2193
5787
V
57
2194
5789
P
4
57
2194
5856
P
57
2194
5796
V
P
1
7
2
P
V
1
2
4952
5765
3
3
4996
5854
1
1
2018
2194
2
3
2024
2200
2
1
1
3
1
47
57
2
1
48
58
16
1
1959
26
2
1
3
19
P
9
1
18
P
3
1
1
P
5167
4
2
3
4501
4981
2
1
1959
2026
5
1
18
2026
1
1
1
1
1
25
4
1
1
25
16
1
P
P
4
1
12
P
P
8
15
3
1
1
4492
4613
1
2
2
3
4
4503
4498
1
2
1
1959
1957
1
4
2
1960
1955
2
4
1
17
19
1
3
18
23
1
1
1
1
4
1
4
1
1
1
1
3
5
1
4
1
1
5
8
8
28
29
12
12
4
2
3
6
9
3
12
1
4
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
1
5
3
1
8
421
59
2201
5841
P
60
2220
6010
P
63
2204
5880
P
63
2204
5902
V
64
2167
5930
P
64
2167
5927
V
67
2218
5931
P
69
2198
5839
P
70
2197
5857
P
71
2195
5860
P
72
2213
5910
P
73
2212
5879
P
74
2196
5861
P
Abies/Picea
Acer
Alnus
Betula
cf. Betula
Betula/Alnus
Carpinus
cf. Carpinus
Corylus
cf. Corylus
Fagus
cf. Fagus
Fraxinus
cf. Fraxinus
Picea
Pinus
cf. Pinus
Pomoideae
Quercus
cf. Quercus
Populus/Salix
Conifera
Indeterminata
SUMA
javor
olše
bříza
bříza?
bříza/olše
habr
habr?
líska
líska
buk
buk?
jasan
jasan?
smrk
borovice
borovice?
jabloňovité
dub
dub?
topol/vrba
jehličnan
listnáč
CELKEM
1
2
5
1761
3606
P
94
770
2178
P
94
770
2180
P
94
770
2181
P
94
770
2179
P
94
770
2177
P
95
1869
3745
P
1
96
1868
3785
P
1
2221
5984
P
98
2412/2433 6631
1
5962
P
2217
5963
P
2412
6629
P
2412
6627
P
6
2
4
3
5
2
2
5
1
4
1
1
1
1
4
6
1
1
3
3
1
1
1
2
1
3
2
3
11
1
15
2
4
23
2
2
3
20
1
1
14
1
28
1
19
32
1
3
2
4
10
5
1
1
6
2
3
3
5
P
2217
2
1
1
90
97c
1
3
P
P
1
1
1
P
P
18
1
1
1
10
13
2
3607
5961
2
1
5840
5960
5
1
1761
2216
3
8
2202
2219
2
3
1
75
97a
1
1
2
90
97b
418–424
jedle/smrk
Typ vzorku
Č. sáčku
Hrob
Objekt
Analýzy rostlinných makrozbytků a uhlíků
1
1
1
1
9
50
50
16
17
4
4
4
5
20
21
2412
6603
P
50
2412
6589
V
9
41
50
2412
6529
V
22
28
50
2412
6633
V
50
50
2412
6612
V
50
50
2412
6581
V
26
68
1
P
899
2365
P
1
1152
?
P
1805
3090
P
1890
2009
P
1891
4082
P
1
2434
6632
P
1
2116
5687
V
2116
5688
V
Celkem
4
50
1
7
1
2
1
6
1
2
2
8
2
10
26
1
1
2
15
49
50
3
17
2
2
1
2
2
21
9
12
3
3
33
991
1
3
5
4
16
4
2
24
35
1
8
1
2
17
1
63
1
1
148
19
3
580
13
8
35
Tabela 70. Mikulovice. Výsledky analýzy uhlíků. Legenda: P – flotačně plavený vzorek, V – vzorek ručně vybíraných uhlíků. — Table 70. Mikulovice. Results of
charcoal analysis. Key: P – levigated sample, V – sample of manually collected charcoals.
422
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Analýzy rostlinných makrozbytků a uhlíků
64,09
69,27
80
hrob s rakví (dřevem)
70
60
50
2,85
1,92
Indeterminata
Conifera
Quercus
2,08
1,50
7,98
Populus/Salix
1,67
0,28
Pomoideae
Pinus
Picea
0,01
4,73
2,10
Fraxinus
0,81
2,10
Fagus
0,23
0,00
Betula/Alnus
0,12
0,83
2,21
Betula
Výsledky pravděpodobně odrážejí několik skutečností. Nižší druhová diverzita sídlištních jam může být
částečně důsledek nižšího počtu vzorků zpracovávaných z těchto objektů. Nezdá se ovšem, že by nerovnoměrné rozložení vzorků mezi jednotlivými druhy kontextů vysvětlovalo celou variabilitu získaných dat. Vyšší
druhová diverzita ve výplních hrobových jam může být
i odrazem tafonomických procesů nastíněných výše (sekundární a terciární výplně hrobů obsahují směsný sídlištní odpad z topenišť a spálených konstrukcí). Taxonomicky nejchudší sídlištní jámy s nepietním pohřbem
mohly být ochuzeny ve srovnání s bohatšími běžnými
sídlištními objekty také jednorázovým charakterem zá-
Corylus
0,79
0,10
Alnus
etním pohřbem a běžné sídlištní jámy). Zejména výplně
jam s nepietně pohřbenými jedinci obsahovaly pouze
uhlíky tří taxonů dřevin s převahou druhů využívaných
ke konstrukčním účelům – dub, borovice (obr. 291).
Hrobové výplně a výplně nádob jsou taxonomicky výrazně bohatší (11 až 12 taxonů). Antrakologické soubory z hrobových výplní obsahují směs uhlíků (z druhů
využívaných ke konstrukčním i palivovým účelům)
s převahou druhů „konstrukčních“ či lépe řečeno „konstrukčně-palivových“ (dub a všechny druhy jehličnanů).
Výplně hrobových nádob obsahovaly obdobnou směs,
jen převažují druhy jednoznačně „palivové“ (např. buk).
Carpinus
1,90
0,35
0
Acer
10
1,37
0,01
20
1,97
4,82
30
8,69
15,21
40
Abies/Picea
%
Obr. 290. Mikulovice. Výsledky analýzy uhlíků, srovnání vzorků z výplní hrobů
s patrnými zbytky rakví
a ostatních hrobů (celkem
= 8,3 g). Grafika P. Kočár.
Fig. 290. Mikulovice. Results of charcoal analysis,
comparison of samples
from the fill of graves with
visible remnants of a coffin
and other graves (total =
8.3 g). Graphic by P. Kočár.
418–424
sypu (běžné objekty mohly být delší dobu otevřené
a „sbírat“ antrakologický materiál v delším časovém
úseku, což zvyšuje pravděpodobnost vyšší taxonomické
pestrosti takto vznikajícího antrakologického souboru).
Není ani vyloučeno, že nepietní pohřeb do sídlištních
jam, tedy jednorázovou událost, doprovázelo pálení dřevěných konstrukcí (např. nadzemního domu zemřelého
či jiné konstrukce), tedy pálení selektovaného a druhově
chudého souboru dřev.
13.6.4. Závěr
Na základě analýzy rostlinných zbytků můžeme v základních rysech rekonstruovat rostlinná společenstva
zázemí zkoumané lokality. Analýzy poskytly i některá
paleoekonomická data, zejména údaje o sortimentu polních plodin a agrotechnice. Jak prokázala analýza rostlinných zbytků, soubory RMZ a uhlíků však z větší části
přímo nesouvisí se zkoumanou pohřební komponentou,
ale pocházejí pravděpodobně ze stratigraficky starší sídlištní komponenty datované také do únětické kultury.
Analýza RMZ prokázala základní sortiment obilnin
starší doby bronzové s převahou pšenice dvouzrnky
a přítomností dalších druhů pšenic jednozrnky a špal-
100%
90%
80%
70%
60%
50%
40%
30%
20%
10%
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
uhl z konstr. d eva
uhl z palivového d eva
hrob
hrob s rakví (d evem)
nádoba
sídl. jáma
Obr. 291. Mikulovice. Výsledky analýzy uhlíků,
srovnání složení jednotlivých kontextů (celkem
= 12,1 g). Grafika P. Kočár.
Fig. 291. Mikulovice. Results of charcoal analysis, comparison of components of individual
contexts (total = 12.1 g). Graphic by P. Kočár.
síd. jáma s kostrou
0%
Indeterminata
423
Populus/Salix
Pomoideae
x
x
x
nádoba
7 23
x
x
x
x
x
x
hrob s rakví (dřevem)
11 28 x
x
x
x
x
x
x
x
x
hrob
12 113 x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
Quercus
x
x
Pinus
Fraxinus
x
x
Picea
Fagus
x
x
Corylus
Carpinus
7
418–424
Betula
8
6
Alnus
3
sídlištní jáma
Acer
počet vzorků
sídlištní jáma s kostrou
Kontext
Abies/Picea
počet druhů
Analýzy rostlinných makrozbytků a uhlíků
x
x
x
x
Tabela 71. Mikulovice. Výsledky analýzy uhlíků, přehled taxonů zjištěných v jednotlivých vzorkovaných kontextech. — Table 71. Mikulovice. Results of charcoal
analysis, summary of taxons identified in individual sampled contexts.
dy. Plevelná příměs odpovídá nevyhraněným společenstvům plevelů obilnin staršího zemědělského pravěku
(směs jednoletých plevelů jaří a ozimů) s menší příměsí
vytrvalých druhů (rumištní druhy, obtížně zařaditelné
taxony pravděpodobně travnatých společenstev, vytrvalé plevele). Převažovaly vysoko nad zemí plodící plevelné druhy.
Soubor RMZ segetálních společenstev tak indikuje
důraz na pěstování archaických pluchatých pšenic,
pěstovaných, z dnešního pohledu, v řídkých polních
kulturách. Pravděpodobné je zařazení přílohu (ladem
ponechané půdy) do osevního postupu. Sklizeň obilnin
probíhala na vysoké strniště pravděpodobně odřezáváním (olamováním) klasů. Poměrně vysoký podíl diaspor
na živiny náročných plevelů může indikovat pedologicky
příhodné podmínky polí v zázemí lokality (odpovídá to
lokálním podmínkám).
Jako i na jinde zkoumaných lokalitách souviselo
ukládání rostlinných zbytků s ukládáním odpadu do
sídlištních objektů. Výplně sídlištních jam s nepietně
pohřbenými jedinci pravděpodobně neobsahují odpad
z běžného provozu sídliště. Což může být náznak záměrného výběru nebo skutečnosti, že jednorázové „zasypání“ nebožtíka v tomto případě neprovází „pohřbení“
většího množství zuhelnatělých RMZ rostlin (zejména
těch užitkových). Soubor zuhelnatělých RMZ výhradně
planých druhů rostlin, zjištěných v těchto objektech,
může také indikovat vypálenou rumištní vegetaci před
pohřbem.
V kostrových hrobech byla koncentrace RMZ obilnin
i plevelů velmi nízká. Soubor RMZ z hrobů byl však tvořen makrozbytky obilnin i plevelů bez náznaku selekce.
Předpokládáme tedy, že rostlinné zbytky se sem dostaly
se sekundárně a terciárně přemístěným odpadem při
hloubení hrobů do sídlištních vrstev. Nejnižší koncentrace RMZ byla zjištěna ve výplních nádob. Jediná zuhelnatělá nažka rumištní rostliny merlíku se snad do
výplně nádoby dostala náhodně při zasypávání hrobu.
424
Antrakologický soubor obsahuje poměrně bohaté
spektrum taxonů dřevin z rozmanitých rostlinných společenstev. Výsledky v hrubých rysech odpovídají lokálním přírodním podmínkám. Srovnání souboru uhlíků
získaných plavením a ručním vybíráním jednoznačně
favorizuje soubory plavených uhlíků (vyšší diverzita zjištěných druhů dřevin). Jako základní zdroj palivového
a konstrukčního dřeva bylo pomocí analýzy uhlíků rekonstruováno společenstvo kyselých doubrav. Jako
další doplňkový zdroj palivového dřeva bylo identifikováno společenstvo dubohabrových hájů (např. dub,
habr, javor). Převahu dřeva z kyselých doubrav nad dřevem z dubohabřin můžeme snad vysvětlit selektivním
odlesňováním živinami bohatších stanovišť pro potřeby
zemědělství. Na vlhčích místech v okolí zkoumané lokality (např. v nivách menších vodotečí) můžeme předpokládat existenci azonálních lesních společenstev olšin,
potočních jasenin či vrbin. Přítomnost světlomilných
dřevin (bříza, topol/vrba, Pomoideae, borovice) indikuje
ovlivnění (prosvětlení) lesních porostů v okolí zkoumaného sídliště lidskou činností (selektivní těžba dřeva,
lesní pastva, těžba letniny, výroba dřevěného uhlí, vypalování…).
Jednotlivé typy kontextů se mezi sebou výrazně liší
koncentrací uhlíků. Sídlištní jámy mají výrazně vyšší
koncentraci uhlíků než hrobové kontexty. Výsledek indikuje, že uhlíky v běžných sídlištních kontextech souvisejí s primárním sídlištním odpadem, kdežto v hrobech se nacházejí uhlíky sekundárně, případně terciárně přemístěné.
Koncentrace a taxonomické složení uhlíků z hrobů
s patrnými zbytky rakví se od hrobů bez těchto zbytků výrazným způsobem neliší. Antrakologické soubory
z hrobů (včetně výplní hrobových nádob) jsou taxonomicky poměrně bohaté, obsahují směs uhlíků z druhů
využívaných ke konstrukčním i palivovým účelům. Výsledky tedy potvrzují, že antrakologické soubory z výplní
hrobových jam nesouvisí se zbytky dřeva z rakví. Zbytky
dřev z rakví by byly druhově chudé a s větší pravděpodobností nezuhelnatělé. Nezuhelnatělé dřevo rakví se
v determinovatelném stavu vůbec nedochovalo.
Poněkud překvapivě druhově chudé byly sídlištní
jámy s nepietními pohřby. Výplně těchto jam obsahovaly převážně uhlíky druhů využívaných ke konstrukčním účelům, tj. dubu a borovice. Tyto jámy mohly být
ochuzeny ve srovnání s běžnými sídlištními objekty jednorázovým charakterem zásypu či menším počtem analyzovaných vzorků. Není ovšem ani vyloučeno, že nepietní pohřeb do sídlištních jam, tedy jednorázovou
událost, doprovázelo pálení dřevěných konstrukcí (např.
nadzemního domu zemřelého nebo jiné konstrukce),
tedy pálení selektovaného a druhově chudého souboru
dřev.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Petrografické určení kamenů
13.7. Petrografické určení kamenů
J. Šura, M. Ernée
Kromě surovin používaných k výrobě štípané industrie
(viz výše, kap. 11.7) pocházejí z mikulovických hrobů
a sídlištních objektů s lidskými kosterními pozůstatky
i další nerosty a horniny, a to ve formě nástrojů (milodarů/přídavků; viz výše, kap. 11.8), součástí potenciálních hrobových konstrukcí (viz výše, kap. 7.2) nebo
příměsí ve výplních zkoumaných objektů. Právě těm posledně jmenovaným je až na některé výjimky (viz níže)
věnována tato kapitola.
Jediným artefaktem (patrně nástrojem) pocházejícím
z výplní sídlištních objektů s kosterními pozůstatky je
zlomkovitě dochovaný předmět tvarově připomínající
brousek z obj. 2023, č.s. 5080 (obr. 292). Artefakt původně patrně přibližně obdélného či mírně lichoběžníkovitého půdorysu (jehož dvě strany svíraly pravý úhel)
a trojúhelníkovitého příčného řezu se zaoblenými hranami a plochými stranami byl vyroben z jemnozrnného
pískovce. V charakteru povrchu ploch a hran není makroskopicky pozorovatelný žádný rozdíl, nejsou patrné
žádné paralelní striace jako stopy pracovního pohybu,
ani žádná rezidua eventuálně broušených materiálů.
Traseologicky tedy nebyla funkce brousku potvrzena.
Jediným dochovaným kamenem z potenciálních hrobových kamenných konstrukcí je pouze předmět č. 2/1
425–428
(č.s. 3073), ordovický křemenec (ordovik chrudimského
staršího paleozoika) s nejbližším registrovaným výskytem v jižním okolí Slatiňan (Škrovád), hornina je ale dostupná v okolí Mikulovic, v korytě Chrudimky; opracování transportem v říčním korytě odpovídá délce přepravy (tab. 105).
U všech ostatních kamenů se jedná o běžnou součást
výplní hrobových jam či analyzovaných sídlištních objektů s kosterními pozůstatky. Kameny jsou v následujícím soupisu uváděny podle č. hrobů (objektů) a č. sáčků (tabela 72–73):
Hrob 14 (obj. 1982) – 2 ks (č.s. 4536, 4538)
4536. V polovina hrobové jámy, dno. Drobný kortikální
úštěp medově hnědého křemene. Patka kortikální. Traseologie negativní. Přesná poloha v hrobové jámě nebyla
dokumentována – intruze (?).
4538. Dno hrobové jámy. Ohlazený a patinovaný kámen. Traseologie irelevantní, celý povrch je přírodní.
Patrně nejde o artefakt.
Hrob 16 (obj. 1990) – 4 ks (č.s. 5042, 5046)
5042/1. Valoun křemene, přírodní, v místě běžný.
5042/2. Křemenec ordovický, jižní okolí Slatiňan. Valoun původně přírodní, přinesený řekou, sebraný v místě, v říční terase, ale čerstvě rozbitý.
5046/1. Polovina říčního valounu, křemen, čerstvě rozbitý a povrch se jeví více zdrsněn (otlučen?) nežli při přirozeném uložení v říčním náplavu. Běžný v místních náplavech.
5046/2. Hrubozrnný křemenný brekciovitý pískovec,
šedobílý, částečně slabě zbarvený oxidy Fe, porézní. Manuport – nevydržel by říční transport. Podobné se vyskytují na bázi křídových sedimentů v Podorlicku, např.
mezi Liticemi a Potštejnem.
Hrob 23 (obj. 1955) – 1 ks (č.s. 4615)
4615. Dno hrobové jámy, preparace hrobu. Zlomek kamenné suroviny, jemnozrnná žula nebo granulit? Část
povrchu je původní, patinovaná, zaoblená, část má ostré
nepatinované lomy. Traseologie irelevantní (ohlazené
plochy jsou původní povrch, nikoli opracování). Nejde
o artefakt.
Hrob 36 (obj. 1998) – 4 ks (č.s. 5106)
5106. V polovina hrobové jámy, povrch.
5106/1. Plně zaoblený křemenný valounek. Traseologie
negativní, na povrchu pouze náhodné rýhy a lesky.
Nejde o artefakt.
5106/2. Zlomek křemenného valounu. Traseologie negativní. Nejde o artefakt.
5106/3. Ostrohranný zlomek křemene. Traseologie negativní. Nejde o artefakt.
5106/4. Plochý zlomek žuly, s přirozeně zaobleným povrchem na dorzální ploše. Traseologie negativní. Nejde
o artefakt.
Hrob 56 (obj. 2150) – 2 ks (č.s. 5502, 5706)
Obr. 292. Mikulovice. Pískovcový předmět (č.s. 5080) připomínající brousek,
obj. č. 2023. Foto Z. Kačerová, grafika M. Ernée. — Fig. 292. Mikulovice. Sandstone artefact (no. 5080) reminiscent of whetstone from feature 2023. Photo
by Z. Kačerová, graphic by M. Ernée.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
5502. V část hrobové jámy, hl. 0–40. Nepravidelný valoun křemene. Arteficialita negativní. Traseologie irelevantní. Nejde o artefakt.
5706. V část hrobové jámy, hl. 0–40. Náhodná drobná
425
Petrografické určení kamenů
51,2 %
13
14
16
4
1
1
2
2
23 36 40 44 56 59 60 65
67 78 86 89 90 94
1
27
2023 2217 2412
Celkem
43
12
Sídl. obj.
Celkem
%
Milodar
H r o b y (celkem / milodary)
Ks celkem
Hornina
425–428
Nerosty
Křemen
4/1
1
2
2
6
1
1
2
8
7
1
5
5
2
1
0
3
16
Horniny vyvřelé
Gabro
3
3,6 %
Žula (granit) a žulový porfyr
13
15,5 %
3
1
1
3
1
2
0
8
Horniny usazené
Droba
3
3,6 %
Pískovec
3
3,6 %
Vápenec
1
1,2 %
Třetihorní slepenec, tzv. sluňák
2
2,4 %
1
1
1
1
2
3
1
1
1
0
0
1
1
3
4
2
Horniny přeměněné
Rula
1
1,2 %
1
Křemenec (kvarcit) ordovický
14
16,7 %
2
Přem. hornina neurčená (felsit?)
1
1,2 %
Celkem
84 100,0 % 8
1
1
1
1
3
1
1
7
0
0
1
1
2
4
1
5
1
1
2
1
1
2
1
13
1
1
4
3
46
20
10
7
1
1
8
38
Tabela 72. Mikulovice. Přehled nerostů a hornin v jednotlivých hrobech a objektech podle druhů. Šedě jsou podbarveny artefakty/nástroje (viz kap. 11.8).
Table 72. Mikulovice. Overview of rocks and minerals in individual graves and features by type. Artefacts/tools are shaded grey (see Chapter 11.8).
šupina křemene. Arteficialita negativní. Traseologie irelevantní. Nejde o artefakt.
Hrob 65 (obj. 2154) – 2 ks (č.s. 5652, 5707)
5652. Náhodný zlomek křemenného valounu (šupina
1 cm). Arteficialita negativní. Traseologie irelevantní.
5707/3). Náhodný zlomek křemene. Arteficialita sporná. Traseologie irelevantní.
Hrob 67 (obj. 2218) – 1 ks (č.s. 5943)
5943 (67/4). Dno hrobové jámy, preparace hrobu. Přirozeně zaoblený valounek křemene. Traseologie negativní.
Hrob 78 (obj. 1193) – 13 ks (č.s. 2998, 3004, 3008)
2998. Gabro, 2 valouny, původ v okolí Vrbatova Kostelce, Miřetic ap., říční transport do okolí Mikulovic,
nález spíše v říčním korytě. Houževnatý, vydrží více
úderů než křemen nebo žula.
3004. Gabro, valoun, původ v okolí Nasavrk, Vrbatova
Kostelce, Miřetic ap., říční transport do okolí Mikulovic,
nález spíše v říčním korytě. Houževnatý, vydrží více
úderů než křemen nebo žula.
3008. 6 malých valounků křemene, 3 méně opracované
úlomky kvarcitu, 1 úlomek žuly. Místní materiál.
Hrob 89 (obj. 1306) – 1 ks (č.s. 3037)
3037. Hloubka 0 až dno. Náhodný zlomek křemenného
valounu. Arteficialita negativní. Traseologie negativní.
Hrob 90 (obj. 1761) – 3 ks (č.s. 3614, 3615)
3614. Z polovina hrobové jámy, zásyp. Dva drobné
úlomky kamenné suroviny.
3614/1). Zcela neopracovaný úlomek růžové žuly (?).
Traseologie irelevantní.
3614/2). Drolivá surovina, snad přepálená žula (?) s plochou hladkého lomu. Traseologie negativní.
426
3615/1. Úštěp medově hnědého křemene. Patka fasetovaná. Traseologie negativní. Přesná poloha v hrobové
jámě nebyla dokumentována, vytříděno dodatečně při
mytí kostí – intruze (?). Pravděpodobně nejde o artefakt.
Hrob 94 (obj. 770) – 3 ks (č.s. 2186, 2189, 2192)
2186. Pískovec křídový, místní oblázek, říční transport
z malé vzdálenosti.
2189. Hloubka 40–50. Úzká tříska tmavé jemnozrnné
kamenné suroviny, zachován původní povrch valounu.
Arteficialita negativní. Traseologie irelevantní. Nejde
o artefakt.
2192. Hloubka 50–60. Náhodný zlomek kamenné suroviny, zachován původní povrch valounu. Arteficialita
negativní. Traseologie irelevantní. Nejde o artefakt.
Objekt 2023 – 20 ks (č.s. 5081, 5194, 5195)
5081/1. Křemenný valoun, 5 ks, přírodní opracování,
původ místní.
5081/2. Čerstvý úlomek křemenného valounu, původní
povrch vyhlazen? Tmavší přípovrchové zbarvení přírodní.
5081/3. Velký plochý červený kámen: třetihorní křemenec, tzv. sluňák. Lze nalézt v okolí Mikulovic. Použitý
jako nástroj.
5081/4. Dva kusy šedého křemence s křemennými žilkami, středně opracované úlomky – ordovický křemenec, původem z jižního okolí Slatiňan, příp. i v náplavech v okolí Mikulovic.
5081/5. Polovina valounu křemence dtto, dokonale
opracovaného. Původ stejný, opracování mořským příbojem (křídové moře) v okolí Slatiňan, pak říční náplav,
Mikulovice.
5081/6. Dva střední a jeden malý úlomek: červené žuly
(granity) z rozsáhlého území v okolí Žumberka, Křižanovic. Okolí Mikulovic.
5081/7. Plochý úlomek usměrněné červené slídnaté žuly
vzhledu čerstvé ruly. Původ krystalinikum Železných hor.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Petrografické určení kamenů
Kámen je na předpokládanou délku transportu podezřele
málo zvětralý. Nejspíš úlomek velkého balvanu, přinesený (přineseného?) z koryta Chrudimky.
5081/8. Plochý tmavý, rovinně vyhlazený: Droba?
Původ: chrudimské starší paleozoikum – západní část
povodí Chrudimky, připomíná tzv. litošické slepence.
Úlomek většího kamene, nález spíše v korytě Chrudimky, ale terasu v okolí Mikulovic vyloučit nelze.
5081/9. 2 k sobě přiléhající tmavé úlomky: slídnatý
kvarcit?, droba? Paleozoikum v povodí Chrudimky. Slatiňany? Skutečsko?
5194/3. Hloubka 0 až dno. Náhodný zlomek křemenného valounu. Traseologie negativní.
5195/1. Hloubka 0 až dno. Plně zaoblený křemenný valounek. Traseologie negativní.
5195/2. Hloubka 0 až dno. Zlomek granulitu (?) podlouhlého tvaru s terminálním zaoblením. S výjimkou
lomu je celý povrch patinovaný. Traseologie negativní.
Objekt 2217 – 10 ks (č.s. 5970, 5977, 5980, 5983)
5970/1–3. Sg4, hloubka 0–20. Tři kusy kamenné suroviny. Valounek žuly a dva zlomky jednoho valounu křemene (třetí v sáčku č. 5980).
5970/1. Plně zaoblený přirozený valounek žuly. Traseologie negativní.
5970/2. Zlomek valounu křemene. Valounový povrch
přirozeně zaoblený, lomy ostré. Traseologie negativní
(z jednoho kusu se zlomky 5970/3 a 5980/2).
5970/3. Zlomek valounu křemene. Valounový povrch
přirozeně zaoblený, lomy ostré. Traseologie negativní
(z jednoho kusu se zlomky 5970/2 a 5980/2).
5977/1–4. Sg2, hloubka 0–20. Čtyři kusy kamenné suroviny.
5977/1. Větší přirozený ohlazený a patinovaný kus křemene. Traseologie irelevantní.
5977/2. Větší valoun granulitu (?) s převahou přirozeného zaobleného povrchu a jedním lomem. Traseologie
negativní.
5977/3. Přirozený zlomek pískovce (?). Traseologie irelevantní.
5977/4. Přirozený zlomek pískovce (?). Traseologie irelevantní.
5980/1–2. Sg1, hloubka 0–20. Dva kusy kamenné suroviny.
5980/1. Přirozeně ohlazený oblázek. Traseologie irelevantní.
5980/2. Zlomek valounu křemene (z jednoho kusu se
zlomky 5970/2–3). Valounový povrch přirozeně zaoblený, lomy ostré. Traseologie negativní.
5983. Sg3, hloubka 0–20. Přirozeně zaoblený valounek
křemene. Traseologie negativní.
Obj. 2412 – 8 ks (č.s. 6527, 6610, 6616)
6527/1. Úlomek křemenného valounu.
6527/2. Čtvrtina valounu paleozoického křemence,
slabě slídnatého.
6527/3. Špičatý úlomek křemence – sluňáku.
6527/4. Úlomek valounu růžové žuly.
6527/5. Úlomek valounu prvohorní vyvřelé horniny
(„felsitu“?), okolí Trpišova.
6527/6. Úlomek keramiky? tmavé slídnaté.
6610. Dva do sebe zapadající úlomky valounu: křemenec: dokonale opracovaný (příboj křídového moře) + de-
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
425–428
skvamace působením žáru + tmavé zbarvení. V Mikulovicích dostupný.
6616. Valoun křemence dtto. Rezavý písčitý relikt:
kámen mohl být součástí tzv. železivců křídového stáří,
ale může se jednat též o zbytek okolního říčního náplavu. Přírodní.
Mezi zastoupenými druhy nerostů a hornin absolutně
převažuje jediný identifikovaný nerost – křemen (tabela
72). Valouny převážně šedobílého, vždy světle zbarveného křemene, opracované říčním transportem, pravděpodobně místní provenience, ale odlišit případné manuporty není možné. Jde o nejhojnější nerostný druh
v objektech, což odpovídá jeho rozšíření v místě.
Z hornin byly identifikovány následující typy:
Gabro: Nalezeny 3 valouny (hrob 78) bez známek použití. Jde o velmi houževnatý kámen, který sice není tak
tvrdý jako křemen či křemenec, ale vydrží mnohem více
úderů; z okolí lokality jsou známy gabrové mlaty a sekery i velmi vysoké kvality opracování, nástroje na drcení, mletí atp.
Granit (žula) a porfyrická žula: Jde o úlomky valounů,
běžně se vyskytujících v místě i v náplavech Chrudimky. Na nalezištích v okolí často nese znaky vypálení
– zde neidentifikováno.
Droba: Materiál slabě odolný vůči zvětrávání či transportu, nevyskytuje se proto příliš hojně, ale v místě či
okolí je nalezitelný. Na jednom exempláři z obj. 2023
(5081/8) je zřetelné rovinné/ploché opracování – část
zrnotěrky (?).
Pískovce: Materiál nepříliš odolný vůči zvětrávání
i transportu, v místě či okolí nalezitelný; výjimkou je zlomek z hrobu č. 16 (5042/2), který je nejspíše manuportem.
Vápenec: Identifikován byl pouze jeden exemplář (nástroj – milodar z hrobu č. 44); jde nepochybně o manuport.
Třetihorní křemenec, tzv. sluňák: Nalezeny dva úlomky, v sídlištních objektech 2023 a 2412.
Křemenec ordovický: Kámen je stejně tvrdý jako křemen, ale houževnatější.
Hornina neurčená, jemně krystalická: Obtížně určitelný zlomek horniny z obj. 2412 jeví znaky silného přepálení. Zlomek se nepodařilo vizuálně určit.
Interpretace a závěry. Mezi nalezenými kameny výrazně převládají dobře až dokonale opracované valouny
křemene (51 % všech dochovaných kamenů), následované středně nebo dokonale opracovanými úlomky až
valouny ordovického křemence (17 %) a valouny a úlomky žuly (16 %). Vždy třemi kusy (3,6 %) jsou zastoupeny
gabro, droby a pískovce. Další typy hornin jsou zastoupené vždy jedním až dvěma kusy (Přichystal 2009; Štelcl
– Malina 1975).
Naprostá většina zjištěných kamenů byla dostupná
v místě, a to buď přímo na lokalitě (kameny vyplavené
z okolních říčních teras) nebo jako tzv. reliktní štěrky,
případně na povrchu říční terasy několik set metrů severněji, nebo v soudobých náplavech Chrudimky, jejíž
koryto se dnes nachází ve vzdálenosti cca 2–2,5 km severovýchodním i jihovýchodním směrem. Rozlišit výše
uvedený původ není u jednotlivých kamenů možné.
427
Petrografické určení kamenů
425–428
Milodary / nástroje
%
43
4
51,2 %
s t o p y
o p r a c o v á n í
Čerstvě rozbité
kameny
Záměrné
opracování
člověkem
33
13
6
3
5
Manuport
Dokonalé
3
Stopy kontaktu
s ohněm
Střední
Slabé
Hornina
Kusů celkem
Z j i š t ě n é
Přírodní opracování valounu
Tabela 73. Mikulovice. Zjištěné stopy používání/opracování nalezených kamenů.
Table 73. Mikulovice. Identified traces of the use/working of discovered rocks.
Nerosty
Křemen
Horniny vyvřelé
Gabro
3
3,6 %
Žula (granit) a žulový porfyr
13
15,5 %
Droba
3
3,6 %
Pískovec
3
3,6 %
Vápenec
1
Třetihorní slepenec, tzv. sluňák
2
3
1
6
1
Horniny usazené
1
3
1
1
1,2 %
1
2,4 %
1
1
Horniny přeměněné
Rula
1
1
1,2 %
Křemenec (kvarcit) ordovický
14
2
16,7 %
Přem. hornina neurčená (felsit? z 2412/6527)
1
Celkem
84
1
9
1,2 %
8
100,0 %
3
1
1
18–24
Materiálem, jehož četnost v objektech zpravidla (i zde)
převyšuje přírodní zastoupení, jsou třetihorní křemence,
tzv. sluňáky. Jejich užitná hodnota přibližně odpovídá
křemenci, ale mívají neobvyklé (žluté, hnědé, červené)
barvy, takže mohly být sbírány i z důvodů estetických.
Stopy opracování/používání člověkem (převážně ohlazení či naopak vznik lokálně „rozbitého“ povrchu údery)
byly pozorovány na cca třetině valounů křemene, přičemž polovina z nich byla i rozbita, ale pouze ve dvou
případech na křemencích (ordovickém i třetihorním),
428
5
43–49
2
1
1
21
12
2
2
ojediněle na jiných materiálech. Stopy působení žáru
byly patrny pouze na jednom křemenci (tabela 73).
Ze všech nalezených předmětů je nepochybným manuportem vápencový nástroj z hrobu č. 44 (44/3; kap.
11.8; obr. 205), pravděpodobným potom i brekciovitý pískovec z hrobu č. 16 (5046/2).
V souboru nebyly nalezeny žádné úlomky z okolních
třetihorních vulkanitů, ani chalcedonů a jaspisů sbíraných v náplavech Labe, které jsou jinak na archeologických nalezištích na Pardubicku obvyklé.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Prostředí na lokalitě na základě malakologické analýzy
13.8. Prostředí na lokalitě na základě
malakologické analýzy
J. Bíšková
13.8.1. Úvod
Analýza zaniklých měkkýších společenstev (tanatocenóz) z archeologických objektů je jedním z vhodných
prostředků, jak se dozvědět více o místě, které bylo
v minulosti obýváno. U měkkýšů je typická pevná vazba
na substrát a malá pohyblivost, čímž zvláště u milimetrových druhů získáváme jistotu o původnosti tohoto
environmentálního záznamu. Samotné dochování měkkýších schránek prozrazuje dostatečný podíl CaCO3
v místní zemině. Rozborem malakofauny z výplní hrobových jam a sídlištních objektů získáme informace
o typu stanoviště podle ekologických nároků nalezených
druhů. Na základě výskytu druhů, které ekologicky do
profilu lokality nezapadají, lze usuzovat na jejich intencionální donesení či náhodné zavlečení člověkem.
13.8.2. Popis souboru a metody
Ze ZAV v Mikulovicích „V loučkách“ z roku 2009 bylo
analyzováno 102 vzorků malakofauny, které celkově obsahovaly 3763 fragmentů a 3424 jedinců měkkýšů (obr.
429–431
293; tabela CD02). 24 vzorků bylo vyzvednuto při samotné exkavaci hrobů nebo „vytříděno z antropologického materiálu“. Malakozoologicky pozitivních bylo celkem 50 hrobů s 3734 fragmenty a 3398 do druhu
determinovanými jedinci. Bez plavení by byla nalezena
pouze 4 % z analyzovaného souboru.
Vzorky byly proplaveny za pomoci plavící linky typu
„Ankara“ bez přítomnosti odborníka na environmentální
archeologii. Plavení proběhlo přes soustavu sít o velikosti ok 0,25 a 2 mm. Vzorky byly následně vysušeny.
Objem vzorků nebyl bohužel při plavení zaznamenán.
Nebylo tedy možno stanovit koncentraci výskytu malakofauny a relativně ji srovnat v jednotlivých hrobech,
což výrazně snižuje interpretaci prostorové distribuce
měkkýšů.
Determinace probíhala za pomocí entomologické pinzety a stereomikroskopu s dopadajícím světlem a možným podsvícením. Mikroskop umožňoval zvětšení 4x–
40x. Determinace byla provedena dle práce Měkkýši
České a Slovenské republiky (Horsák – Juřičková – Picka
2013). Soubor byl rozčleněn do ekoskupin dle M. Lisického (Lisický 1991, 21–23), který rozřadil měkkýše do
10 skupin dle jejich ekologických nároků.
Na základě ekologických charakteristik byla s vysokou pravděpodobností detekována původní malakocenóza (autochtonní) a také nepůvodní (alochtonní) složka
souboru, která byla na lokalitu intencionálně zavlečena
člověkem, což vypovídá o využívání krajiny a jejích
zdrojů člověkem (podobně Hlaváč 2011, 450–451).
Některé schránky či jejich fragmenty nebylo možno,
vzhledem k jejich fragmentárnímu dochování, identifikovat do druhu, ale pouze do vyšších taxonomických
jednotek (např. Unionidae). Soubor byl kvantifikován
dle metod NISP (Number of Identified Specimens) a MNI
(Minimum Number of Individuals), popsáno např. v Quantitative Paleozoology (Lyman 2008). NISP udává počet
fragmentů, jež jsme schopni determinovat, kdežto MNI
je minimální počet jedinců, z nichž tyto fragmenty pocházejí.
13.8.3. Výsledky analýzy a diskuse
Obr. 293. Koncentrace měkkýšů (MNI) v hrobech: 0 – bíle, 1–99 – světle
šedá, 100–486 – tmavě šedá. Data J. Bíšková, kresba M. Ernée.
Fig. 293. Concentration of molluscs (MNI) in graves: 0 – white, 1–99 – light
grey, 100–486 – dark grey. Data from J. Bíšková, drawing by M. Ernée.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
V analyzovaném souboru byly nalezeny obě složky –
místní i cizorodá. Jako s největší pravděpodobností
místní byly určeny ty schránky, které zde zapadají ekologicky, vyskytují se v hojnějším počtu a jsou malého
rozměru, takže jejich výskyt nebyl člověkem většinou
ani zpozorován a neexistoval logický důvod jejich záměrného transportu. Obecně se při archeomalakozoologické analýze vychází z principu neměnnosti ekologických nároků většiny holocenních druhů. Avšak u některých druhů, které se na našem území vyskytují již
od pleistocénu, je doložena v holocénu jiná preference
prostředí, nežli v současnosti, což bylo při analýze zohledněno. Konkrétně se jedná o druhy Columella columella (recentně se nachází ve vysokohorském pásmu
nad 1800 m n. m., nejblíže tedy ve slovenských horách)
a Succinella oblonga (dnes je vázána na vlhká prostředí),
které byly běžnou součástí pleistocenních stepí, a tudíž
se běžně nachází ve sprašových sedimentech (Horsák –
Juřičková – Picka 2013, 66 a 76). S vysokou pravděpodobností se jedná o příměs ze sprašového podloží
429
430
Dentalium
10
14
13
3
14
6
15
5
16
4
17
6
18
5
19
17
20
3
21
23
8
10
45
15
104
485
Unionoida
Margaritifera margaritifera
Galba truncatula
Succinella oblonga**
Euomphalia strigella
Vertigo pygmaea
Truncatellina cylindrica
Pupilla muscorum
29
4
2
67
62
3
4
38
156
4
2
9
1
30
1
2
52
1
60
1
2
1
0
1
0
5
88
9
10
9
1
33
2
52
1
153
160
180
183
56
82
136
1
1
32
41
1
47
391
417
84
87
0
0
1
2
0
88
98
10
21
1
0
9
33
35
31
49
14
8
23
3
1
1
1
92
7
7
94
6
2
4
98
295
1
0
2
8
9
Jedinců
25
54
6
1
2
33
3
15
6
2889
13
9
173
1
2963
3398
4
Tabela 74. Mikulovice. Analýza malakologického materiálu z výplní hrobových jam a sídlištních objektů s antropologickým materiálem. Rozřazení identifikovaných jedinců do ekologických skupin: * – druhy aktivně pronikající
do substrátu, možná mladší kontaminace; ** – druhy glaciálních stepí vyskytující se ve sprašových sedimentech – promísení s hrobovým zásypem; sv. šedě – druhy vyskytující se v hrobech jako milodary; tm. šedě – hroby
se stopami rakví. — Table 74. Mikulovice. Analysis of malacological material from the fill of grave pits and settlement features with anthropological material. Classification of identified individuals into ecological groups:
* – species actively penetrating the substrate, possibly later contamination; ** – glacial steppe species occurring in loess sediments – mixed with grave backfill; light grey – species found in graves as grave goods; dark
grey – graves with traces of a coffin.
50
Součet MNI bez možné kontaminace (* a **)
Unionoida
Margaritifera margaritifera
Galba truncatula
47
22
83
4
1
4
69
157
1
315
8
25
1
384
4
1
67
39
166
226
1
32
1
46
66
4
51
Succinella oblonga**
4
67
2
2
64
0
29
Euomphalia strigella
3
56
6
180
Vertigo pygmaea
153
4
50
Truncatellina cylindrica
Pupilla muscorum
3
1
63
111
3
4
52
62
64
113
27
2
61
67
67
13
1
2
60
17
71
8
Vallonia pulchella
4
53
2
22
1
5
Columella columella**
1
1
1
50
24
7
1
3
7
1
49
0
31
1
18
2
1
47
34
51
1
1
Vallonia costata
6
45
84
92
1
Oxychilus inopinatus*
4
44
12
16
5
3
2
43
14
14
1
26
3
42
10
15
1
Discus rotundatus
41
485
516
2
Cecilioides acicula*
40
105
117
5
9
39
15
47
28
1
23
11
38
46
53
1
7
1
288
1
1
15
32
1
36
21
26
1
22
110
9
29
Dentalium
34
10
14
1
5
84
23
1
6
28
Cardium
Druh/hrob
17
17
1
2
21
11
1
2
27
3
1
1
1
26
Columella columella**
1
16
24
3
55
10 RV
10 SG-PD(-t)
8 HG
5 SS
5 PT
3
12
1
Celkový součet z MNI
Sladkovodní
Vlhkomilné
Otevřená
stanoviště
4 ST
Stepní
5 PT(SI)
2SI(MS)
Lesní
5
11
Vallonia costata
0
Mořské
10
10
Vallonia pulchella
Součet MNI bez možné kontaminace (* a **)
Ekologická skupina
2
9
1
2
7
1
4
5
1
1
4
1
2
8
Oxychilus inopinatus*
Cecilioides acicula*
Discus rotundatus
1
1
10 RV
10 SG-PD(-t)
8 HG
5 SS
5 PT
Druh/hrob
Cardium
Celkový součet z MNI
Sladkovodní
Vlhkomilné
Otevřená
stanoviště
4 ST
Stepní
5 PT(SI)
2SI(MS)
Lesní
Mořské
Ekologická skupina
Prostředí na lokalitě na základě malakologické analýzy
429–431
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Prostředí na lokalitě na základě malakologické analýzy
429–431
hrobů, která vznikla při jejich vykopávání do podloží
nebo nedávné exkavaci. Vzhledem k jejich maximální
velikosti 2,8 a 7,5 mm se nepředpokládá jejich záměrný
transport na lokalitu člověkem.
šími mírně se zahlubujícími druhy (cca do 30 cm) jsou
Helix pomatia, Vitrea contracta a v Mikulovicích se vyskytující Oxychilus inopinatus. Jejich přítomnost ukazuje na místní vzdušné substráty.
Nejpočetněji zastoupenou skupinou co do rozmanitosti druhů (9) i počtu jedinců (více než 90 %) byly
schránky živočichů preferující stepní, suchá, exponovaná místa s bylinným porostem a malým zastoupením
dřevin (4 ST) a silvifóbní druhy, jež se striktně vyhýbají
souvislému lesnímu porostu (5 PT; tabela 74). Tyto
druhy se vyskytují i na sekundárních stanovištích,
které byly přetvořeny lidskou činností např. zříceniny,
náspy a meze. Místní prostředí lze tedy interpretovat
jako suché, otevřené stanoviště s bylinným porostem.
Za nepůvodní složku byly označeny druhy, které
v nalézaném kontextu nemohly mít své původní stanoviště. Zde se jedná o druhy vázané na vodu. Ekoskupina 10 reprezentuje ve vodě žijící malakofaunu.
Jediný exemplář sladkovodního plže Galba truncatula
může být považován za nezáměrnou a nelokální příměs v místní tanatocenoóze. Jedná se o druh vyskytující se v bahnitých vodách. Také přítomnost mořských měkkýšů (kelnatek a srdcovek) a sladkovodních
mlžů v hrobech svědčí o jejich donesení člověkem (viz
výše, kap. 11.6).
V Mikulovicích byly přítomny dva druhy, které jsou
schopny aktivně pronikat do substrátu. Pouze několik
druhů plžů je terikolních, zahrabávajících se do zeminy.
Nejhlouběji proniká Cecilioides acicula (bezočka šídlovitá), a to až do hloubky 180 cm (Evans 1972, 168). Dal-
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Na základě výsledků malakozoologické analýzy lze
tedy prostředí v nejbližším okolí lokality v průběhu
starší doby bronzové interpretovat jako suché, otevřené
stanoviště s bylinným porostem.
431
Diskuse a interpretace nálezů
432–470
14. Diskuse a interpretace nálezů
M. Ernée, M. Langová (kap. 14.1.3.3)
14.1. Milodary, přídavky a kroj
M. Ernée, M. Langová (kap. 14.1.3.3)
Často si klademe otázku, co vlastně předměty nalezené
v hrobech znamenají. Jaký mají vztah k pohřbenému
jedinci, dostaly se do hrobu jako součást jeho (pohřebního) kroje, nebo proto, že je používal za svého života,
či měl používat v životě posmrtném, nebo snad souvisely s pohřebními obřady, ukládáním nebožtíka do
hrobu? V této diskusi vycházíme z logicky strukturovaného dělení předmětů nalezených v hrobech (hrobových
jámách) a tradičně označovaných jako „milodary“ (Beigaben), které navrhl a diskutoval F. Bertemes ve své
publikaci pohřebiště Gemeinlebarn (Bertemes 1989,
42–59; cf. Ernée 2015, 160–167, Tab. 14). F. Bertemes
rozdělil předměty z hrobů především na základě jejich
„Funktion und Intention“, tedy předpokládané funkce
a významu/smyslu v rámci pohřebního ritu a vztahu
k životu zemřelého do čtyř kategorií – Beigaben, Mitgaben, Trachtbestandteile a Nachgaben (Bertemes 1989,
42) (tabela 75).
Naše tradiční milodary (Bertemesovy Beigaben) byly
mrtvému „nachträglich aus kultisch-religiösen Veranlassungen mit ins Grab gegeben“. Často neměly žádný
zjevný vztah k životu zemřelého. Mohly být „speziell für
das Totenritual angefertigt worden sein“ (jako například
pohřební keramika), nebo mohlo jít „um ganz normale
Gebrauchsgegenstände, die innerhalb des Totenrituals
eine neue kultische Bedeutung bekommen“. K nejtypičtějším milodarům (Beigaben) řadí F. Bertemes například
potraviny a jejich obaly (většinou nádoby), tedy „Wegzehrung“ (zásoby na cestu …), kterým se pak dále detailně
věnuje, nebo „Gegenstände mit symbolischer oder apotropäischer Bedeutung“, tedy předměty se symbolickou
či ochrannou funkcí (cf. Bertemes 1989, 42–50).
Jako přídavky (Mitgaben) označuje F. Bertemes
předměty, které byly mrtvému přidávány do hrobu, protože „sie in seinem Leben eine wichtige Rolle gespielt
haben“, neboť ho jako jejich majitele „von anderen
menschen abgehoben haben“ – tedy nebožtíka za jeho
života jasně odlišovaly od jeho soukmenovců; mohly být
například symbolem jeho bohatství nebo určitého sociálního či společenského postavení. Důležité je, že tyto
předměty „von ihrer Lage in der Grabgrube her nicht zur
Tracht gehören“, jako například některé zbraně nebo
pracovní nástroje, „die von dem Toten nicht getragen“,
ale „zusätzlich mit ins Grab gegeben worden sind“ (cf.
Bertemes 1989, 50–52).
U součástí kroje (Trachtbestandteile), ať už jde
o oděv a jeho součásti nebo o šperky, je důležité, že „von
dem Toten getragen wurden und somit integrierende
Bestandteile der Totentracht sind“ (cf. Bertemes 1989,
52–58).
Bertemesovy Nachgaben (český ekvivalent mi momentálně není znám), tedy předměty, které se dostaly
do hrobové jámy teprve dodatečně, „eine gewisse Zeit
nach der Grabniederlegung /…/ nach dem Verfüllen der
432
Grabgrube /…/ aus kultischen Gründen“ (např. během
vzpomínkových slavností, vyzvedávání a přepohřbívání
těla/skeletu nebo jeho částí atp.), se nám zatím nepodařilo jednoznačně identifikovat, i když některé stopy
druhotných zásahů do hrobů/pohřbů a manipulací
s kosterními pozůstatky v Mikulovicích zjištěny byly (viz
výše, kap. 7.5, 8.4).
U některých předmětů jsme často na pochybách,
jaké ze zmíněných kategorií je můžeme přiřadit. V takových případech je rozhodující jejich poloha v hrobové
jámě, respektive vůči skeletu – například je-li dýka nalezena u nohou pohřbeného, za jeho hlavou nebo
u pasu, případně náhrdelník v nádobě (jako např. v Kamýku, Lochenicích nebo Lovosicích; cf. Ernée 2012a,
101, 160), nebo v oblasti kru nebožtíka. V obou případech mohou předměty zdůrazňovat bohatství nebo sociální postavení zemřelého. Zatímco dýka u nohou nebo
za hlavou stejně jako náhrdelník v nádobě jsou jednoznačně přídavky (Mitgaben), tedy „klar von der Tracht
getrennt mitgegeben“, jsou dýka u pasu i náhrdelník na
krku naopak jednoznačně součástmi kroje (Trachtbestandteile), protože se tímto způsobem nosily (cf. Bertemes 1989, 43).
Musíme mít přitom ale stále na paměti, že jde jen
o náš formální klasifikační systém, který nemusí zcela
odpovídat minulé živé skutečnosti. Je stejně tak dobře
představitelné, že pozůstalí vložili zesnulé do hrobu jí
nikdy nenošený „drahý“ náhrdelník s cílem zvýšit její
sociální postavení ve světě mrtvých, podobně jako mohli
v jiném případě a z nejrůznějších důvodů přidat zesnulé
jí pravidelně užívanou ozdobu do hrobu v nádobě. Tak
jako mohly být některé části pohřebního ritu svázány
striktními pravidly, mohly být jiné volné a proměnlivé.
Nakonec zmiňujeme tzv. příměsi, tedy předměty,
které se v hrobových jamách ocitly (nebo mohly ocitnout) náhodou, bez konkrétní souvislosti s pohřebním
ritem (cf. viz výše, kap. 11.1.8).
14.1.1. Milodary
Podobně jako na pohřebištích v Gemeinlebarn (Bertemes 1989, 43–50), Praze-Miškovicích (Ernée 2015, 161–
163) a řadě dalších můžeme i v Mikulovicích počítat
k milodarům potraviny (dochované ve formě některých
zvířecích kostí jako jejich konkrétních nebo jen symbolických pozůstatků) a jejich obaly – ve formě nádob,
sloužících k jejich uchování, servírování či konzumaci.
Jak uvádí F. Bertemes, jsou „Lebensmittel in ihrer Funktion als Wegzehrung die Beigabe »par excellence«“ (Bertemes 1989, 43).
14.1.1.1. Zvířecí kosti – zbytky potravinových milodarů?
Zvířecím kostem nalezeným v hrobových jámách a možným interpretacím smyslu přítomnosti těchto „intencionálně vložených nálezů neartefaktuální povahy“ (kap.
11.4.4.1) byla už věnována pozornost výše (kap. 11.4).
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Diskuse a interpretace nálezů
432–470
Milodary
Přídavky
Součásti kroje – šperky
?
Zlato / cín
Perly
Spirálky
Perly
Rozřaďovače
Mořský mlž – schránky
·
2
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
1
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
19
inf.
inf.II
2,5–3,5 X
·
·
·
·
2
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
92 a
inf.
inf.II
2,5–3,5 X
·
·
·
·
1
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
66
inf.
inf.II
3–4
X
·
·
·
·
1
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
45
inf.
inf.II
3–4,5
·
·
X
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
1
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
24
inf.
inf.II
4–5
X X
·
·
·
1
·
·
·
·
1
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
27
inf.
inf.II
4–5
X
·
X
·
·
1
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
1
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
37
inf.
inf.II
4–5
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
39
inf.
inf.II
4–5
·
X
·
·
·
·
·
·
·
·
1
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
Perly
Šnek – ulita
Bronz
·
·
Bronz
Jantar
Kroužek
Psí / vlčí zuby provrtané
Kostěný kroužek
J e h l i c e bronzové / kostěná
·
·
Kostěné korále
Psí / vlčí zuby provrtané
Typ náhrdelníku
Stopy původ. uspořádání
Náramek - tyčinkovitý / plechový
·
Jantar
Set nástrojů
X
2,5–3,5 X
Záušnice
Kostěný nástroj – šídlo (?) / kel
2–3
inf.II
Kamenný nástroj – valoun
ŠI
Lžička
inf.II
inf.
Věk – skupina
inf.
6
Pohlaví
89
Číslo hrobu
Kost ra
Šídlo / dlátko / jehla – bronzové
U pasu
Milodary
Přídavky
Součásti kroje / šperky
Zvířecí kosti
Sladkovodní mlž
Nádoba
Sekera
Dýka
Náhrdelníky
Věk – roky
Antropologie
D ě t i – Infans II–III
51
inf.
inf.II
4–5
X
·
X
·
·
1
·
·
·
·
·
·
·
·
2
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
· 13+ 1 ·
·
·
67
inf.
inf.II
4–5
X X
·
X
·
1
·
·
·
1
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
75
inf.
inf.II
4–5
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
1
inf.
inf.II
5–6
X
·
X
·
·
2
·
·
·
·
·
·
·
·
·
1
·
·
·
·
19
·
·
·
·
J N
·
·
·
·
·
48
inf.
inf.II
5–6
X
·
·
X
·
1
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
25
inf.
inf.II–III
5–7
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
22
inf.
inf.II-III
5,5–7
X X
·
X
·
·
·
·
·
·
·
·
1
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
28 b
inf.
inf.III
6–7
·
·
X
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
· 17+
·
6+
·
·
·
·
K Č
·
·
·
·
·
·
83
inf.
inf.III
6–8
X
·
·
·
·
2
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
92 b
inf.
inf.III
6–8
X
·
·
·
·
1
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
42
inf.
inf.III
6,5–7,5 X X X
X
·
·
·
·
1
·
·
·
·
·
1
·
·
·
·
·
3
·
·
·
·
·
·
·
· 1 ·
·
53
inf.
inf.III
8–9
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
9
inf.
inf.III
8–9,5
X
·
·
·
·
1
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
31
inf.
inf.III
8–10
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
46
inf.
inf.III
8–10
·
·
X
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
1
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
11 a
inf.
inf.III
8–11
X X X
X
·
·
·
·
·
·
·
·
1
·
·
1
·
·
·
·
18+
·
·
·
·
J A
·
·
·
·
·
·
·
28 a
inf.
inf.III
9–11
X
·
X
·
1
·
·
·
·
·
·
·
·
·
1
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
72
inf.
inf.III-juv.
12–14
·
·
X
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
1
·
·
·
·
· B N
·
·
·
·
·
87
inf.
inf.III
12–14
X
·
X
X
·
1
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
· 1
·
·
17
juv.
juv.
14–16
X
·
X
·
·
1
·
·
·
·
·
·
·
·
2
1–2
2
·
·
·
13
·
·
·
·
J N
·
·
·
·
68
juv.
juv.
15–16
X
·
X
·
·
3
·
·
·
·
·
·
·
·
·
1
3
·
·
8–12
·
·
·
·
· B N
·
·
·
·
·
63
juv.
juv.
16–17
·
X X
·
·
·
·
·
·
·
·
·
1
·
·
·
·
·
·
1
2
·
·
·
·
·
·
·
·
·
71
juv.
juv.
16–18
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
18
juv.
juv.
17–19
X
·
·
·
·
2
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
K N
Ženy
13
F
juv.
18–20
X X X
X
·
3
·
·
1
·
1
1 ·
X
·
1
4–5
·
·
4–5
·
·
·
·
· B A
·
·
·
·
·
78
F
ad.I
±20
X X X
X
·
1
·
·
1
·
·
·
·
?
·
·
·
·
·
·
35+
·
·
·
·
J A
·
·
·
·
·
16
F
ad.I
20–25
X
X
·
·
2
·
·
·
·
·
·
·
·
4
1
?
·
·
·
33
·
4
·
·
K A
·
·
·
·
·
55
F
ad.I
20–25
X X X
·
·
2
·
·
·
·
1
·
1
·
·
1
3
·
·
8–12
22+
·
·
·
·
K A
·
·
·
·
·
3
?F
ad.I
20–29
X
·
X
·
·
3
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
1
·
·
·
·
· B N
·
·
·
·
·
8
F
ad.I
20–29
·
·
X
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
3
·
·
1–2
2
·
·
·
·
K N
·
·
·
·
·
35
F
ad.I
20–29
X X
·
·
·
1
·
·
1
·
·
·
·
?
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
50
F
ad.I
20–35
X X X
·
·
1
·
·
1
·
1
·
·
?
2
2
1
3
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
32
F
ad.II
30–39
X X X
X
·
2
·
·
·
·
1
·
·
·
·
1
·
·
·
·
8
·
·
·
·
J N
·
·
·
·
·
·
·
·
3
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
X X X
X
·
2
·
·
·
·
·
1
160+ 4
·
·
·
J A
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
416++ 5 9–11 ·
·
J Č
·
·
·
· 7–8
·
·
·
·
·
·
·
81 a
?F
ad.II+
36
?F
ad.II
80
F
ad.II-mat.I 30–45
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
2
F
ad.II-mat.I 35–50
X
·
X
X
1 2
·
·
·
·
·
·
·
·
5
3
·
2
1
·
X X
·
·
·
·
·
·
·
·
·
1
·
·
·
·
·
·
·
4
30–39+ X
30–45
? F ad.II-mat.I 35–50
·
2
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
·
·
·
·
·
·
·
X
·
1
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
433
Diskuse a interpretace nálezů
30
F
40
432–470
ad.II-mat.I 35–50
X X X
·
·
1
·
·
·
·
·
·
1
·
·
1
·
·
·
·
17
·
3
· 1 K N
·
·
·
·
? F ? ad.II-mat.I 35–50
X X X
X
·
2
·
·
·
·
1
1 ·
X
·
1
·
·
·
·
20
·
·
· 1 J A
·
·
·
·
·
·
35–50
X X
·
·
1 3
·
·
1
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
7
F
mat.I
23
?F
mat.I–II
40–55
X X X
X
·
2
·
·
·
·
1
·
·
?
·
1
·
·
·
·
9
·
2–3
·
·
K A
·
· 1 ·
·
47
F
mat.I–II
40–59
X
·
X
X
·
1
·
·
·
·
·
·
·
·
·
1
·
·
·
·
34
·
·
·
·
J N
·
·
·
·
·
94
?F?
mat.I–II
40–59
X
·
·
·
·
1
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
76
?F
mat.II+
50+
X
·
·
·
·
1
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
79
?F?
mat.II+
50+
X X X
·
·
1
·
·
·
·
1
·
1
?
·
·
1
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
20
F
mat.II-sen.
50+
X
X
X
·
1
·
·
·
·
·
·
·
?
·
1
3
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
29
F
mat.II-sen.
50+
X X
·
X
1
·
·
·
·
·
1
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
15
F
mat.II-sen.
50+
X
X
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
1
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
59
F
mat.II-sen.
50+
X X X
X
·
1
·
·
·
·
·
1 1
·
·
·
1
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
74
F
mat.II-sen.
55+
X
·
·
·
1
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
12
F
sen.
55+
X X X
X
·
2
·
·
·
·
2
1 1
X
·
1
4
·
·
5–6
·
·
·
·
· B N
·
·
·
·
·
14
F
sen.
55+
X X X
X
·
2
·
·
·
·
1
·
·
X
·
·
1
·
·
1
2
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
33
F
sen.
55+
X
·
·
1
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
16
·
2
·
·
K A
·
·
·
·
·
·
·
·
·
X
44
F
sen.
55+
X X ?
·
·
1
·
·
·
·
·
1 ·
X
·
1
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
64 a
F
sen.
60+
X
·
·
·
1
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
Muži
10
M
juv.
17–19
X X X
·
1 2
· 1
·
·
·
·
·
·
·
1
·
·
·
·
5
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
61
?M
ad.I
20–25
X
·
·
·
x
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
2 ·
·
·
·
·
·
·
·
62
?M?
ad.I
20–25
·
X
·
·
·
·
·
·
·
·
1
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
43
M
ad.I
20–29
X
·
X
X
·
2
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
1
·
·
·
·
·
·
·
·
·
52
M
ad.I
20–35
X
·
X
X
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
1
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
70
M
ad.I
20–35
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
93
M
ad.II
20–35
X
·
·
X
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
38
M
ad.I–II
25–35
X
·
X
X
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
1
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
5
M
ad.I–II
25–40
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
60
?M
ad.II
30–39
X X X
X
·
·
·
·
·
·
·
1 1
·
·
1
·
·
·
·
3+
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
34
M
ad.II
30–39
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
49
M
ad.II
30–39
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
95
?M
ad.II
30–39
X X
·
·
·
2
·
·
·
·
1/ 1
·
3
X
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
M
ad.II
30–45
X
·
X
X
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
1
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
ad.II-mat.I 30–45
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
? M ad.II-mat.I 30–50
X
·
·
X
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
X X
·
·
·
1
·
·
·
·
1
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
81 b ? M ad.II-mat.I 35–50
·
X
·
·
·
·
·
·
·
·
·
1
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
90
M
X X
·
·
·
2
· 1
·
·
·
1 2
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
86
M
mat.I
X
·
·
X
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
84
M
mat.I–II
40+
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
41
M
mat.I–II
40–55
X
·
X
X
·
1
·
·
·
·
·
·
·
·
·
1
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
57
M
mat.I–II
45–60
X X
·
X
·
1
·
·
·
·
·
·
2
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
28 c
54
88
M
69
M
ad.II-mat.I 35–50
ad.II-mat.I 35–50
35–50
X
21
M mat.II-sen.
50+
X
·
·
X
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
56
? M mat.II-sen.
50+
X X
·
X
·
·
·
·
·
·
·
·
1
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
58
M mat.II-sen.
50+
X X
·
X
·
·
·
·
·
·
1
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
77
?M
91
26
mat.II
M mat.II-sen.
50–59
X
·
·
X
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
55+
X
·
X
X
·
2
·
·
·
·
·
·
·
·
·
1
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
X X
·
·
·
1 1
·
·
1
·
·
·
·
1
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
? M ? mat.II-sen. 55–65+ ·
11 b
M
sen.
60+
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
64 b
M
sen.
60+
X
·
·
X
·
1
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
96
M
sen.
60+
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
X
·
X
·
·
1
·
·
·
·
·
·
·
·
·
1–2?
·
·
·
·
20+
·
·
·
·
J N
·
·
·
·
·
X X
·
·
·
1
·
·
·
·
·
·
2
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
Neurčitelné
82
?
ad.I-II
20–39
73
?
ad.I-II
25+
85
?
dospělý
X X X
·
·
1
·
·
·
·
·
·
1
·
·
·
1
·
·
·
3
·
·
·
·
J N
·
·
·
·
·
65
?
mat.I+
40–49+ X X X
·
·
1
·
·
·
·
·
· 4
?
·
·
2
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
·
27
13
2
2
9
26
2
6
1 2 ·
·
1
1 2 ·
1
·
Celkem:
hrobů:
kusů:
77 39 48 35 5 60 1 3 4/1/1 1 18/1 8 18 7+7 5/2
·
·
·
·
5 90 1 3 4/1/1 1 18–19 8 26
·
13/4 30–32 29–30 2 18+ 30–41 800++ 9 21–24 2 2 ·
· 13+ 1 2 · 7–8
Tabela 75. Mikulovice. Milodary, přídavky a součásti kroje v hrobech podle pohlaví. Děti – žlutě; ženy – červeně; muži – modře. Typ náhrdelníku: J – jantarový,
B – bronzový, K – kombinovaný. Stopy původního uspořádání: A – ano, N – ne, Č – částečně. — Table 75. Mikulovice. Grave goods and parts of costumes in
graves by gender. Children – yellow; female – red; male – blue. Necklace types: J – amber, B – bronze, K – combined. Traces of original arrangement:
A – yes, N – no, Č – partially.
434
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Diskuse a interpretace nálezů
Autor příslušných kapitol, R. Kyselý, se v nich detailně
věnuje i možným důvodům přítomnosti jednotlivých
druhů kostí, lopatek, žeber, falangů a astragalů (kap.
11.4.4.1). Hovězí, ovčí/kozí nebo prasečí lopatky pocházejí z celkem 34–39 hrobů, v 11 hrobech byla nalezena
žebra a ve 3–6 falangy/astragaly. V 11 hrobech byla
nalezena žebra (z toho v devíti případech společně s lopatkami). Často šlo o jeden druh zvířete (pouze ve dvou
případech o druhy různé), možná dokonce o kosti z jednoho zvířete.
Interpretaci výskytu lopatek tura, ovce/kozy či prasete (kap. 11.4.4.1) nechává R. Kyselý prozatím otevřenou; ani pro jednu z doposud v literatuře diskutovaných
možností nenachází v dochovaném materiálu dostatek
jednoznačných důkazů, a to ani v případě nálezů z dalších lokalit (Kyselý et al. 2020). Jejich použití jako podložky pro jiné (nedochované) milodary lze v řadě případů
vyloučit díky jejich poloze/orientaci hřebenem nahoru
– ten by při snaze uložit na ně jiné předměty překážel.
Někdy byly lopatky uloženy dokonce svisle, opřené
o stěnu hrobové jámy nebo o rakev. Proti interpretaci
jako masitého milodaru hovoří nepřítomnost „souvislé
části těla odpovídající porci masa“, ale jen vyseparovaného kostního elementu – v tomto případě lopatky,
který měl sám o sobě v tomto směru nulovou hodnotu
(kap. 11.4.4.1). Ve studovaném materiálu jde vždy důsledně jen o vyseparovanou lopatku, a ne o souvislou
část končetiny. Ani u častěji se vyskytujícího společného výskytu lopatek a žeber (9 případů) nejde o souvislou část skeletu – žebra jsou často orientována
opačně nežli v těle a proto lze předpokládat, že žebra
i lopatky byly skutečně deponovány jako na sobě z tohoto pohledu nezávislé elementy. Ve dvou případech
patřily dokonce lopatka a žebra jiným zvířecím druhům.
Mikulovické lopatky nemohly sloužit ani jako nástroj,
protože na nich nebyly identifikovány žádné pracovní
stopy (jen u lopatek z hrobů č. 21 a 57 byly zaznamenány stopy jejich separace od zbytku těla). R. Kyselý
uvažuje i o možné roli rituální a jejich blíže neurčeném
symbolickém významu (kap. 11.4.4.1), ani pro tuto jejich interpretaci však neexistují žádné důkazy. Stejně
nejasná je interpretace přítomnosti falangů/astragalů,
identifikovaná ve starobronzových hrobech ostatně teprve nedávno (kap. 11.4.4.2). Pouze u žeber nepochybuje R. Kyselý o jejich funkci potravinového (masitého)
milodaru – „zejména souvislé části trupu (tj. série paralelně ležících žeber zjevně původně spojených masitými
tkáněmi) není důvod hodnotit jinak, než jako masitý milodar“ (kap. 11.4.4.3).
Na mikulovickém pohřebišti nebyla pozorována žádná vazba zvířecích kostí ani zvířecích druhů na věk či
pohlaví zemřelých. Nebyla pozorována ani žádná preference ve vztahu k místu uložení v rámci hrobové jámy
nebo vůči skeletu. Zajímavý je „výlučný výskyt (případně dominance) žeber z pravé strany hrudníku, který
může být výsledkem obyčeje spočívajícího ve vyhrazení
části pravé poloviny trupu zemřelému“ (kap. 11.4.4.4)
a také úzká vazba výskytu žeber na přítomnost lopatek.
Ověřen pak musí být zjištěný výběr lopatek jen dospělých zvířat pro pohřby mužů.
I když je jistě možné, že lopatky a žebra byly do hrobů
ukládány z různých důvodů (Kyselý et al. 2020), považuji i u lopatek za pravděpodobnou jejich funkci jako
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
432–470
masitého milodaru, byť v tomto případě patrně spíše
symbolického – tedy bez přítomnosti masa. Vedou mne
k tomu dvě skutečnosti. Za prvé fakt, že žebra, „podle
všeho představující »klasický« masitý milodar, jsou poměrně úzce vázána na přítomnost lopatek“ (kap. 11.4.4.4),
za druhé jejich společná přítomnost v nádobě, na míse
v hrobě č. 57 (tab. 93). To vše může naznačovat i jejich
stejnou funkci. Už na pohřebišti Gemeinlebarn pozoroval
F. Bertemes, že potravinové milodary sestávaly často
z částí těl jinak chudých na maso a svalovinu (Bertemes
1989, 45).
14.1.1.2. Sladkovodní škeble
Za možné potravinové milodary (bez jakýchkoli náznaků, že se jedná např. o šperk) můžeme většinou považovat i schránky sladkovodních mlžů (cf. kap. 11.6),
které se v Mikulovicích vyskytly celkem v pěti hrobech,
jednom dětském (č. 28a, 9–11 let), jednom mužském
(č. 10, 17–19 let) a třech ženských (č. 2, 35–50 let; č. 7,
35–50 let; č. 29, 50+ let). Jejich poloha je známa s výjimkou poněkud menší schránky z hrobu č. 2. Ve všech
ostatních případech byly nalezeny v blízkosti lebky,
v bezprostředním kontaktu s ní – v hrobě č. 7 u krku,
pod bradou, v hrobě č. 10 za týlem, u nádoby, v hrobě
č. 28a na pravém spánku a v hrobě č. 29 na pravé
straně dolní čelisti (obr. 181). Zajímavá je v tomto
smyslu úzká vazba schránky sladkovodního mlže /6/
na dno nádoby /2/ v mužském hrobě č. 10. Ve všech
případech jde jen o poloviny schránek.
14.1.1.3. Nádoby jako schránky pro potravinové milodary?
Také nalezeným 92 keramickým nádobám byla už věnována pozornost výše (kap. 11.1). Z našeho pohledu
jsou důležitá zejména pozorování autorky (M. Langová)
k rozmístění jednotlivých typů nádob v hrobové jámě,
resp. ve vztahu ke skeletu. Většinou byly nádoby větších
tvarů „umisťovány do té části, kde pro ně bylo v rámci
hrobu ještě místo“ a „jejich rozmístění dotváří celkovou
kompozici pohřbu“ (kap. 11.1.6). M. Langová se proto domnívá, že „nádoby (především větších rozměrů) se tak
neváží na konkrétní místo v hrobě z hlediska polohy skeletu, ale spíše na volný prostor, který po uložení zemřelého a jiných, důležitějších milodarů/přídavků zbyl“ (kap.
11.1.6). U většiny nádob bylo možné určit, jak byly do
hrobu uloženy, tedy zda stály na dně (a mohly sloužit
jako schránky např. pro tekutiny nebo sypký obsah),
nebo byly již uloženy na boku, tedy patrně prázdné.
Uložení do hrobové jámy na boku předpokládá M. Langová celkem u 12 nádob z 10 hrobů (4/2, 14/1, 16/2,
32/1, 43/1, 43/2, 50/1, 64/2, 79/1, 81/3, 95/1 a 95/2)
(obr. 74: A–J). Za zmínku stojí i uložení nádob v hrobech
č. 2 (tab. 62) a 68 (tab. 98) mimo rakev.
Důležité je pozorování vazby nádob na ženské hroby
– u 28 z celkem 34 ženských koster (82 %). Výrazná preference je v tomto směru zjevná hlavně u miniaturních
nádobek, které se váží výhradně na ženské hroby a byly
ukládány zejména v prostoru před trupem / na trupu
(kap. 11.1.6, 11.1.7). Pokud měly nádoby souvislost
s potravinovými milodary, musíme si zde položit otázku
důvodu četnějšího výskytu keramických nádob v žen-
435
Diskuse a interpretace nálezů
ských hrobech. Existovaly snad v tomto směru nějaké
genderově podmíněné rozdíly?
Analýza makrozbytků z výplní nádob nezjistila stopy
po žádném specifickém obsahu nádob, ale pouze ojedinělé makrozbytky plevelných druhů rostlin (viz výše,
kap. 13.6). V nádobách tedy patrně nebyly ukládány sypané produkty jako například obilí atp. V žádné z nádob
nebyly vizuálně zjištěny stopy organických látek v podobě krust a příškvarků, které by bylo možné dále analyzovat. Na pohřebišti v Mikulovicích nebyla provedena
fosfátová analýza výplní nádob, jak tomu bylo např. na
pohřebišti v Praze-Miškovicích (cf. Ernée 2015, 162–
163, Tab. 15).
Ve vztahu k interpretaci výskytu nádob v hrobech
jsou důležitá pozorování ohledně předmětů uložených
přímo v nádobách nebo v jejich bezprostřední blízkosti,
tedy patrně s nějakou vazbou na jejich obsah nebo na
ně samotné. Nepochybně největší vypovídací hodnotu
mají v tomto směru předměty nalezené/uložené přímo
v nádobách. V případě Mikulovic se to týká pěti hrobů.
Ve dvou hrobech byly uloženy dvě nádoby v sobě –
v hrobě č. 13 miska (1b) ve větší misce (1a) (tab. 71)
a v hrobě č. 81 koflík (1) v hrnci (3) (tab. 99). O zvířecích
kostech (lopatce a zlomcích žeber) v hlubší míse (1)
v hrobě č. 57 (tab. 93) už byla řeč výše. Vzhledem
k možné interpretaci nádoby jako obalu potravního milodaru je jistě zajímavý výskyt keramické lžičky (2)
v hlubší misce (1) v hrobě č. 67 (tab. 97). Konečně je
nutné uvést únětický koflík (1) z hrobu č. 78 (tab. 101),
ve kterém bylo nalezeno bronzové šídlo (2b) s kostěnou
rukojetí (2a) a br. tyčinka (3).
Co se týče vazby nádob na předměty dokumentované
v jejich bezprostředním okolí (často v přímém kontaktu
s nimi), pak se nejčastěji jedná o zvířecí kosti. Bezprostřední prostorová souvislost zvířecích kostí s nádobami
byla zjištěna v hrobech č. 2, 12, 14, 36, 40, 57, 59, 64,
67 a 91. Je zde ale nutné podotknout, že v jiných případech tato vazba zjištěna nebyla a někdy byly zvířecí
kosti dokumentovány na zcela opačné straně hrobové
jámy (např. hroby č. 20, 43). V některých hrobech se
pak vyskytovaly jen zvířecí kosti (cf. obr. 72a, 72b).
Prostorová vazba nádob na další artefakty byla zjištěna v celkem 13 hrobech, a to většinou (11x) ženských.
Výjimky tvoří schránka sladkovodního mlže /6/ poblíž
dochovaného dna nádoby /2/ v mužském hrobě č. 10
(tab. 68) a tři zlomky štípané industrie /4b–4d/ u nádobky /1/ v hrobě jedince neurčitelného pohlaví č. 65
(tab. 94). Asi proto jde, opět s jedinou výjimkou (valoun /3/ poblíž koflíku /1/ v hrobě č. 44; tab. 85), vesměs o miniaturní nádobky (hroby č. 12, 13, 14, 20, 23,
35, 36, 40, 50 a 79). Předměty vyskytující se v jejich
bezprostřední blízkosti se často opakují. V hrobech
č. 12 (tab. 70) a 14 (tab. 69) to bylo kostěné šídlo,
v hrobě č. 50 (tab. 88) bronzové šídlo, v hrobech č. 20
(tab. 76) a 23 (tab. 77) blíže funkčně neurčitelné kostěné
nástroje nebo jejich části, v hrobě č. 35 (tab. 73) bronzová jehla, v hrobě č. 36 (tab. 82) valoun a v hrobě č. 79
(tab. 96) štípaná industrie. Ve dvou hrobech byly poblíž
miniaturních nádobek nalezeny dokonce soubory více
nástrojů/předmětů (viz níže, kap. 14.1.2.1) – v hrobě
č. 13 valoun, kostěné šídlo a bronzový nástroj s kostěnou rukojetí (tab. 71) a v hrobě č. 40 valoun a kostěné
436
432–470
šídlo (tab. 84). Nejčastěji se tak v blízkosti miniaturních
nádobek v ženských hrobech setkáme se šídly, a to kostěnými (12, 13, 14, 40) i bronzovými (50, 78), dále s valounky (13, 36, 40, 44) a méně často i s dalšími předměty.
14.1.1.4. Wegzehrung – zásoby na cestu?
F. Stein (1970, 11) i F. Bertemes (1989, 11) považují zvířecí kosti v hrobech, podobně jako nádoby, za pozůstatky potravinových milodarů a tedy za součást tzv.
„zásob na cestu“ (německy Wegzehrung), přidávaných
zesnulému na cestu do světa mrtvých. Alternativní interpretaci F. Bertemese, a sice že jde o „Überreste eines
nach dem Totenritual notwendigen Leichenschmauses“
– tedy zbytky pohřební hostiny (Bertemes 1989, 45), považuji za méně pravděpodobnou. Zvířecí kosti se v každém případě dostávaly do hrobu současně s nebožtíkem
i ostatními předměty a nejsou na nich patrné žádné
stopy rituálního rozbíjení či jiného znehodnocení. Na
druhé straně svědčí velmi omezená a uniformní škála
nacházených kostí o vědomé cílené selekci jenom některých částí zvířecích těl – skeletů.
Zvířecí kosti se běžně vyskytují i v hrobech dalších
archeologických kultur starší doby bronzové ve střední
Evropě, zejména v Podunají, ať už jde o kulturu straubinskou (cf. Ruckdeschel 1978, 204–206, 225–226), unterwölblinskou (cf. Bertemes 1989, 43–45), nitranskou
či maďarovskou (cf. Bátora 2000, 459–460, 492–493).
Mírně odlišné od toho únětického bývá často spektrum
zvířecích druhů i jednotlivých kostí či částí zvířecích těl;
zvířecí kosti se častěji nacházejí v nádobách nebo je přítomno více kostí divokých zvířat (cf. Bertemes 1989,
Abb. 14), vesměs však bývají interpretovány jako milodary – ať již symbolické (v případě ukládání kostí samotných) nebo skutečné (vkládání kostí s masem).
Nutno je zde také upozornit na potenciální potravinové
milodary, které se nám nemusely dochovat – ať již to je
například maso, ale také tekutiny, kaše či sypané produkty, jako obilí, nebo například vegetariánská rostlinná strava atp. Spektrum možností je nepochybně daleko širší, nežli to, které se nám dochovalo v podobě
zvířecích kostí (nebo samotných nádob).
Zatímco v případě zvířecích kostí v hrobech jsem
spíše toho názoru, že se opravdu jedná o pozůstatky
skutečných nebo symbolických potravních milodarů,
v případě nádob jako jejich obalů nebo nádob určených
k jejich servírování a konzumaci bych byl opatrnější.
Jak naznačují některá výše zmíněná zjištění (genderově
nevyrovnaný výskyt, souvislost s dalšími typy předmětů
atp.), mohly mít nádoby v hrobech i jiný význam/ funkci,
nemusely souviset výhradně s potravinovými milodary
a mohly tak náležet jiné kategorii – přídavkům (viz níže,
kap. 14.1.2).
14.1.2. Přídavky
U tohoto typu předmětů je rozhodující jejich přesná poloha v hrobové jámě, respektive vůči skeletu, protože
pouze podle toho se dá určit, zda jde o přídavek (dýka
za hlavou, náhrdelník v nádobě) nebo o součást kroje
(dýka u pasu, náhrdelník na krku) (cf. Bertemes 1989,
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Diskuse a interpretace nálezů
Vcelku jasná je situace u sekery 26/1, umístěné částečně (ostřím) pod lebkou pohřbeného jedince (tab. 78).
O přídavky jde i v případě čepele dýky 26/2 (u nohou,
špičkou ke kolenům; tab. 78), čepelovitého předmětu
90/3 (u nohou, špičkou od těla; tab. 107) a pravděpodobně i u čepele dýky/Stabdolchu 10/3, dokumentované před břichem pohřbeného, pod kostmi předloktí
natažené pravé ruky, špičkou směrem k tělu (tab. 68).
Nepochybnými přídavky jsou i obě bronzová šídla –
50/6 nalezené nad hlavou, poblíž nádobky 50/1 (tab.
88) i bronzové šídlo s kostěnou rukojetí 78/2, nalezené
v nádobce (únětickém koflíku) 78/1 u nohou/kolen pohřbeného (tab. 101). Za přídavek můžeme považovat
i drobné dlátko 42/2, nalezené nad hlavou pohřbeného
jedince (tab. 87), stejně jako bronzovou jehlu 35/2, nalezenou u nádobky 35/1 před trupem (tab. 73). O přídavcích se dá oprávněně uvažovat i u obou neurčitelných bronzových nástrojů s kostěnými rukojeťmi 7/5
(nalezen před koleny; tab. 66) a 13/4 (nalezen před trupem jako součást setu nástrojů; tab. 71).
Za přídavek můžeme s největší pravděpodobností pokládat i keramickou lžičku 67/2 z hrobu č. 67 (tab. 97),
pokud ji ovšem nebudeme chtít považovat za součást
potravinového milodaru, spolu s miskou 67/1, ve které
byla lžička nalezena. Zajímavý může být v tomto případě kontext s lopatkou prasete domácího, ležící přímo
vedle nádobky.
Za přídavky můžeme považovat všechny kostěné nástroje (viz výše, kap. 11.5), v našem případě zejména
předměty nejen v naší literatuře (Bartelheim 1998, 82,
Taf. 48: X4, Karte 76; Zich 1996, 238; Hubensack 2018,
112; Benkovsky-Pivovarová – Chropovský 2015, 88) tradičně považované za „šídla“ – Pfrieme (tabela 75), byť
pracovní stopy na jejich pracovních plochách jsou dosti
různorodé a svědčí o užívání k velmi rozmanitým činnostem (viz výše, kap. 11.5.3), a patrně také kel prasete
z hrobu č. 95 (tab. 109–110). To samé se týká i kamenných nástrojů, často valounů (viz výše, kap. 11.8) ukládaných v hrobech samostatně nebo v kontextu s jinými
předměty (viz níže, kap. 14.1.2.1), a také štípané industrie, pokud nejde o náhodné příměsi (viz výše, kap.
11.7).
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Antropologie
Součást setu
Šídlo
Kel praset e
N e u r č . n á s t roj
Kamenný nástroj - valoun
ŠI
55+
X
1
·
·
·
2
·
·
1
1
juv.
18–20
X
1(-3?)
1
·
·
1
·
·
1
·
71
14
sen.
55+
X
1
·
·
·
1
·
·
?
·
69
Set
Nádoba
sen.
13
Věk – roky
12
Věk – skupina
Jehla
Kámen
Šídlo
Kost
Š í d l o s kost. rukojetí
Bronzy
Číslo hrobu
50–52; Ernée 2015, 163–164). Jednodušší je situace
u předmětů, jejichž funkci můžeme alespoň s větší či
menší pravděpodobností předpokládat (sekery, dýky).
Poněkud složitější je to s předměty, jejichž přesnou
funkci pouze odhadujeme (např. tzv. šídla nebo řada kamenných a kostěných nástrojů), a nebo o ní nejsme
schopni říci vůbec nic (např. tzv. špulky typu X17
podle M. Bartelheima /Bartelheim 1998, 89, Karte 80,
175/). Každý předmět je proto nutné posuzovat samostatně. V případě Mikulovic se to týká sekery (26/1), čepelí dýk (10/3, 26/2 a 90/3), bronzových šídel (50/6,
78/2), dlátka (42/2), jehly (35/2) a dalších neurčitelných bronzových nástrojů (7/5, 13/4), keramické lžičky
(67/2), všech kostěných nástrojů (viz výše, kap. 11.5),
kamenných nástrojů – valounů (viz výše, kap. 11.8)
a štípané industrie (viz výše, kap. 11.7). Zvláštním
typem přídavku jsou pak celé sety předmětů/nástrojů,
identifikované s jistotou v šesti (12, 13, 20, 36, 40, 44)
a s určitou mírou pravděpodobnosti v dalších čtyřech (50, 78, 94, 96) hrobech (viz níže, kap. 14.1.2.1;
tabela 76).
432–470
Tab.
Ženy
70
50+
?
1
·
·
·
·
·
1
·
·
76
23
mat.I–II
40–55
?
1
·
·
·
·
·
1
·
·
77
35
ad.I
20–29
?
1
·
·
1
·
·
·
·
·
73
36
ad.II
30–45
X
1
·
·
·
·
·
·
1
·
82
40 ad.II-mat.I 35–50
X
1
·
·
·
1
·
·
1
·
84
44
sen.
55+
X
1
·
·
·
·
·
·
1
·
85
50
ad.I
20–35
?
1
·
1
·
?
·
·
·
·
88
78
ad.I
±20
?
1
1
·
·
·
·
·
·
·
101
79
mat.II+
50+
?
1
·
·
·
?
·
·
·
1
96
30–39
X
·
·
·
·
?
1
·
·
3
109
1
·
·
·
·
·
·
·
3
94
20 mat.II-sen.
Muži
95
ad.II
Neurčitelné pohlaví
65
mat.I+
40–49+
?
Tabela 76. Mikulovice. Sety artefaktů/nástrojů v hrobech. Sety – žlutě; ženy
– červeně; muži – modře; neurčitelné pohlaví – šedě.
Table 76. Mikulovice. Sets of artefacts/tools in graves. Sets – yellow; female
– red; male – blue; undetermined gender – grey.
14.1.2.1. Sety nástrojů – hroby č. 12 a 13
Nástroje i jiné předměty byly do mikulovických hrobů
ukládány často jednotlivě, v některých případech však
byly zjištěny úzké prostorové vazby mezi několika artefakty. Některé z nich byly již zmíněny výše v souvislosti
s vazbou nádob na jiné artefakty (kap. 12.2.1.3). Úzké
prostorové vazby více předmětů považovaných za nástroje s nádobou nebo s dalšími obdobnými předměty
byly zjištěny celkem ve 14 hrobech (tabela 76). Není jistě
náhoda, že 12 z nich je ženských, jen jeden mužský
(starší, protoúnětický hrob č. 95) a jeden patří jedinci
s antropologicky neurčeným pohlavím. Často jde o jediný nástroj uložený bezprostředně vedle nádoby nebo
dokonce v ní. V některých případech se však zjevně
jedná o záměrné uložení kolekce/setu několika různých
nástrojů tvořících původně patrně funkční soubor. Ve
většině případů je zjevná úzká prostorová vazba na nádobku (zejména miniaturní), která může být součástí
tohoto setu. Zjevné je to zejména v případech, kdy se
v hrobě nachází ještě jiná nádoba, uložená na zcela
jiném místě, někdy v přímé vazbě např. na zvířecí kosti,
tedy potravinový milodar (hroby č. 12, 14, 23, 36, 40),
nebo se v hrobě na zcela jiném místě nacházejí samotné
zvířecí kosti (hroby č. 13, 20, 23, 78).
Hrob 12 (tab. 70). Před hrudníkem starší ženy (55+) či
více se nacházel únětický koflík /1/, pod ním 8 cm
dlouhé kostěné „šídlo“ /11/, poblíž něho (ca 5 cm), smě-
437
Diskuse a interpretace nálezů
432–470
Obr. 294. Mikulovice. Set artefaktů/nástrojů
v hrobu č. 13. Foto M. Frouz.
Fig. 294. Mikulovice. Set of artefacts/tools in
grave no. 13. Photo by M. Frouz.
rem k dolní čelisti, byl nalezen drobný úštěp křišťálu
/9/. U kolen bylo dokumentováno delší (15,6 cm) kostěné šídlo /12/ a ca 4 cm od něho směrem k hrudnímu
koši (případně levé dlani či pravému lokti) kamenný nástroj – valoun /10/. Potravinové milodary ve formě lopatky ovce/kozy /13/ a dalšího únětického koflíku /2/
se nacházely na jiném místě – pod nohama zemřelé.
Z polohy předmětů není jednoznačně patrné, které
z nich mohly tvořit funkční celek. Nejnápadnější je to
v případě koflíku /1/ a pod ním nalezeného kostěného
nástroje /11/. Méně zřejmá je případná vzájemná souvislost většího kostěného nástroje /12/ s kamenným
nástrojem – valounkem /10/. Nelze vyloučit, že původní
funkční souvislost měla pouze část zmíněných předmětů. Kolekci můžeme hodnotit také v souvislosti s obdobnými nálezy ze sousedního hrobu č. 13. K souboru
nepočítáme poblíž zlomku křišťálu nalezenou jehlici
s kroužkovou hlavicí /3/, u které předpokládáme funkci spínadla.
Hrob 13 (obr. 294; tab. 71). Poblíž pravého ramene
mladé ženy (18–20 let) bylo nalezeno několik předmětů
(obr. 294). Podobně jako v případě sousedního hrobu
č. 12 k nim nepočítáme jehlici s kroužkovou hlavicí /3/,
u které předpokládáme jinou funkci – spínadla. V kontaktu s miniaturní nádobkou /2/ se nacházel kamenný
nástroj – valoun /8/ a kostěné „šídlo“ /9/, několik cm
od nich potom bronzový nástroj (tyčinka?) s kostěnou
rukojetí /4/. Směrem dále od těla, ca 8–10 cm od uvedené skupinky předmětů, byly dokumentovány dvě do
sebe vložené mísy (1a, 1b). Protože se předpokládané
potravinové milodary v podobě lopatky a žeber prasete
nacházely na jiném místě, nad koleny, nelze vyloučit, že
obě nádoby – mísy plnily v rámci pohřebního ritu jinou
funkci.
Hrob 14 (tab. 69). Nad koleny starší ženy (55+) se v kontaktu s miniaturní nádobkou /1/ našlo kostěné „šídlo“
/7/. Kamenný valoun /10/, nacházející se v tomto případě za tělem, u pasu, se nedochoval a nelze o něm říci
nic bližšího, tedy ani to, zda šlo skutečně o nástroj (s dochovanými pracovními stopami). Také v případě hrobu
438
č. 14 se předpokládané potravinové milodary v podobě
únětického koflíku /2/, lopatky ovce/kozy /8/ a žeber
prasete /9/ nacházely jinde – před lebkou.
Hrob 20 (obr. 295; tab. 76). Před hrudníkem padesátileté či starší ženy byl vedle miniaturní nádobky /1/ nalezen patrně zlomek kostěného nástroje /6/ neznámé
funkce mírně zbarvený dozelena. Umístění obou předmětů naznačuje jejich záměrné společné uložení. Potravinový milodar ve formě zvířecích kostí byl uložen pod
nohama pohřbené.
Hrob 23 (obr. 295; tab. 77). Před hrudníkem 40–55 let
staré ženy byla těsně vedle miniaturní nádobky /2/ nalezena diafýza středně velkého savce /7/. Vzhledem
k jejímu umístění ji interpretujeme jako předmět/nástroj (?) záměrně uložený vedle nádobky. Potravinový
milodar ve formě zvířecích kostí /8/ zde byl uložen před
čelem pohřbené, další nádoba, koflík /1/, potom pod
jejíma nohama.
Hrob 35 (tab. 73). Před hrudníkem 20–29 let staré ženy
byla vedle miniaturní nádobky /1/ nalezena tenká, ohnutá, na jednom konci patrně odlomená bronzová jehla
s ostrou špičkou /2/. Oba předměty byly s největší
pravděpodobností záměrně společně uloženy na jedno
místo.
Hrob 36 (obr. 295; tab. 82). V prostoru za lebkou 30–
45 let staré ženy se v bezprostředním kontaktu s miniaturní nádobkou /202/ nacházel kamenný nástroj –
valoun /204/. Předpokládané potravinové milodary ve
formě nádoby /201/ a zvířecích kostí (zejména lopatka
a záprstní kost tura domácího) /205–206/ se nacházely na jiném místě hrobové jámy.
Hrob 40 (obr. 295; tab. 84). Před hrudníkem 35–50 let
staré ženy byl v přímém kontaktu s miniaturní nádobkou /1/ nalezen kamenný nástroj – valoun /7/
a drobné kostěné „šídlo“ /6/. Předpokládané potravinové milodary ve formě hlubší mísy /2/ a lopatky tura
/8/ byly nalezeny na jiném místě – za hlavou zemřelé.
Hrob 44 (obr. 295; tab. 85). Před břichem (poblíž pravého lokte či dlaně levé ruky) starší ženy (55+) byl v kon-
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Diskuse a interpretace nálezů
432–470
Obr. 295. Mikulovice. Mikulovice. Sety artefaktů/nástrojů v hrobech č. 20, 23, 36, 40, 44 a 50. Foto J. Švédová, grafika M. Ernée. — Fig. 295. Mikulovice. Sets of
artefacts/tools in grave nos. 20, 23, 36, 40, 44 and 50. Photo by J. Švédová, graphic by M. Ernée.
taktu s únětickým koflíkem (patrně s uměle obroušeným okrajem) /1/ nalezen kamenný (vápencový) nástroj
/3/. Potravinové milodary (ve formě dalších nádob či
zvířecích kostí) nebyly v hrobové jámě přítomny.
Hrob 50 (obr. 295; tab. 88). V hrobě 20–35 let staré ženy
bylo u miniaturní nádobky /1/ nalezené u čelní kosti
dokumentováno asymetrické bronzové šídlo bez kostěné
rukojeti /6/ a poblíž světlejší probarvení /12/ interpretované na terénní dokumentaci jako „vápenitá konkrece“. Nalezené předměty (miniaturní nádobka, bronzové šídlo, případně zmíněné probarvení) působí vzhledem k poněkud nezvyklému uložení před kostí čelní
dojmem záměrného společného uložení. Zda má s těmito předměty nějakou přímou souvislost i kostěný nástroj /11/ nalezený před lebkou pohřbené není zcela
jasné.
Hrob 65 (tab. 94). Před obličejovou částí lebky 40–
49 let starého (případně staršího) jedince se v bezprostředním okolí miniaturní nádobky /1/ nacházely dva
rohovcové/silicitové úštěpy, dva další pak na kostech
hrudníku, všechny bez bližšího rozlišení polohy. Nelze
zcela jednoznačně rozhodnout, zda štípaná industrie
tvořila původně jedinou kolekci uloženou intencionálně
na jednom místě (v jednom obalu – např. v nádobce),
čemuž by odpovídala přímá prostorová souvislost dvou
artefaktů s nádobkou, nebo se do hrobu dostaly nezávisle na sobě (u předmětů na hrudníku nelze zcela vyloučit ani náhodnou příměs). Otázka, zda se v tomto
případě jednalo o set nástrojů, zůstává otevřena.
Hrob 78 (tab. 101). V koflíku /1/ umístěném v severovýchodním rohu hrobové jámy ca dvacetileté ženy bylo
nalezeno bronzové šídlo s kostěnou rukojetí /2a, 2b/
a další bronzovou tyčinkou /3/ použitou patrně jako
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
klínek při upevnění šídla v rukojeti. V momentu nálezu
netvořily jednotlivé součásti nástroje funkční celek, ale
byly nalezeny odděleně, v různých částech nádoby. Milodar v podobě lopatky tura byl uložen v opačném (SZ)
rohu hrobové jámy.
Hrob 79 (tab. 96). Před obličejem padesátileté či starší
ženy byl u miniaturní nádobky /1/ zjištěn silicitový nástroj a možná i týlní část kostěného nástroje typu
„šídla“ /5/, nalezená při mytí kostí horních končetin.
Z hrobu nepocházejí žádné potravinové milodary.
Hrob 95 (tab. 109). Za hlavou ca 30–39 let starého
muže, mezi lebkou a JZ rohem hrobové jámy, ležely
blízko sebe kel prasete /3/ a tři štípané kamenné nástroje, rohovcový /5/ a spongolitový /7/ srpový nástroj
a silicitový úštěp /6/, v JZ rohu potom ještě dvě nesouvisející části patrně jednoho kostěného „šídla“ /4, 4a/.
Předměty neměly žádnou prostorovou souvislost s oběma nádobami uloženými v hrobě. V případě štípané industrie a prasečího klu se dá oprávněně předpokládat
jejich společné intencionální uložení, možná ve společném obalu z organického materiálu, a proto i jejich
možná funkční souvislost. Předměty proto interpretujeme jako set nástrojů, ovšem jiného charakteru, než
v předešlých případech.
Zajímavé údaje přináší analýza vzájemných prostorových vazeb jednotlivých druhů artefaktů (tabela 76). Nádobám byla již částečně věnována pozornost výše (kap.
12.2.1.3). Vzhledem k převaze ženských hrobů nepřekvapí, že jde v našem případě, až na jednu výjimku (valoun /3/ poblíž koflíku /1/ v hrobě č. 44; obr. 295; tab.
85), vesměs o miniaturní nádobky (hroby č. 12, 13, 14,
20, 23, 35, 36, 40, 50 a 79). Předměty vyskytující se
439
Diskuse a interpretace nálezů
v jejich bezprostřední blízkosti se často opakují. V hrobech č. 12 (tab. 70) a 14 (tab. 69) to jsou kostěná šídla,
v hrobě č. 50 (tab. 88) bronzové šídlo, v hrobech č. 20
(tab. 76) a 23 (tab. 77) blíže funkčně neurčitelné kostěné
nástroje nebo jejich části, v hrobě č. 35 (tab. 73) bronzová jehla, v hrobě č. 36 (tab. 82) valoun a v hrobě č. 79
(tab. 96) štípaná industrie. Ve dvou hrobech byly poblíž
miniaturních nádobek nalezeny dokonce celé soubory
(sety) nástrojů – v hrobě č. 13 valoun, kostěné šídlo
a bronzový nástroj s kostěnou rukojetí (obr. 294; tab.
71) a v hrobě č. 40 valoun a kostěné šídlo (obr. 295; tab.
84). Nejčastěji se tak v blízkosti miniaturních nádobek
v ženských hrobech setkáme se šídly, a to kostěnými
(12, 13, 14, 40) i bronzovými (50, 78), dále s valounky
(13, 36, 40, 44) a méně často i s dalšími předměty.
Z pohledu interpretace nádobek v jednotlivých hrobech je důležité i pozorování o případném výskytu pozůstatků předpokládaných potravních milodarů v těchto hrobech na jiných místech, nežli byly uloženy miniaturní nádobky. To se potvrdilo v případě hrobů č. 12
(tab. 70), 13 (tab. 71), 14 (tab. 69), 20 (tab. 76), 23
(tab. 77), 36 (tab. 82), 40 (tab. 84) a 78 (tab. 101). V hrobech 35 (tab. 73), 44 (tab. 85), 50 (tab. 88), 65 (tab. 94),
79 (tab. 96) a 95 (tab. 109) nebyly zjištěny žádné pozůstatky potravních milodarů ve formě zvířecích kostí
nebo jejich kombinace s jinými typy nádob. Jen v hrobě
č. 95 můžeme toto předpokládat u dvou větších nádob,
misky a džbánu, uložených v hrobové jámě na jiném
místě. Můžeme tedy oprávněně domnívat, že miniaturní
nádobky neplnily v hrobech, a to ani v těch bez výskytu
nástrojů v jejich blízkosti, funkci obalů pro potravní milodary, ale nějakou jinou, možná symbolickou (ve spojení s ženským pohlavím?) funkci.
Interpretace některých společně v hrobech nalezených kolekcí předmětů jako záměrně ukládaných setů
nástrojů, které tvořily i v živé kultuře funkční celek používaný k určité konkrétní činnosti (například jako ještě
před polovinou 20. století n. l. jasně identifikovatelný
soubor kasařského nářadí), má samozřejmě i svá úskalí
a potvrzení tohoto předpokladu si v budoucnu vyžádá
jak detailní terénní pozorování a jejich pečlivou dokumentaci, tak multidisciplinární analýzy jednotlivých
předmětů, předpokládaných nástrojů. Pouhý fakt společného výskytu těchto předmětů společně na jednom
místě v hrobové jámě ještě přímo nedokládá, že mezi
nimi existoval nějaký přímý vztah i v živé kultuře. Nicméně některé skutečnosti tímto směrem ukazují. Zde
mám na mysli především opakující se nenáhodný výskyt drobných kamenných nástrojů společně s kostěnými nástroji a miniaturními nádobkami v několika
ženských hrobech na pohřebišti (zejména hroby č. 12,
13, 36 /bez kostěného nástroje/, 40 a 44), dále pak například jednoznačnou identifikaci zmíněných kamenných předmětů jako nástrojů (viz výše, kap. 11.8).
Velmi důležité jsou v této souvislosti nálezy a pozorování učiněná v navzájem sousedících ženských hrobech č. 12 (tab. 70) a 13 (tab. 71). Situace předmětů
v hrobech byly popsány a okomentovány výše v této kapitole. Na obou kamenných nástrojích (12/10 a 13/8)
byly jednoznačně identifikovány pracovní stopy (viz
výše, kap. 11.8; obr. 201, 202), na obou nástrojích, zejména pak na nástroji 13/8 byly pak identifikovány více
440
432–470
či méně četné stopy barevných a zejména drahých kovů
– zlata (viz výše, kap. 11.8; obr. 209–212). Oba nástroje
tak musely po (při) vzniku pracovních stop na jejich
pracovních plochách přijít do intenzivního kontaktu
s barevnými a drahými kovy, ve větší míře pak zejména
se zlatem. Z tohoto pohledu potom už tolik nepřekvapí
jinak v únětické kultuře zcela výjimečné stopy postříbřování pravděpodobně pomocí tenkého stříbrného plíšku, stříbrné fólie, které se podařilo identifikovat na povrchu většiny měděných spirálek i záušnic v hrobě č. 13
(viz výše, kap. 13.4; obr. 281). Prozatím nebyly analyzovány povrchy pracovních stop na kostěných nástrojích
12/11, 12/12 a 13/9 z obou hrobů, slibné jsou ale
v tomto směru výsledky analýz provedených na několika kostěných nástrojích ze sídlištních objektů č. 2023
a 2412 (viz výše, kap. 13.5). Z hrobů č. 12 a 13 tedy pocházejí nástroje používané při zpracování drahých kovů,
z hrobu č. 13 navíc postříbřené měděné předměty. Také
kolekce nástrojů z obou hrobů si jsou značně podobné
– koflík/miniaturní nádobka, 2 kostěné nástroje, resp.
1 kostěný nástroj a jeden měděný/bronzový s kostěnou
rukojetí a drobné kamenné nástroje. Není určitě náhoda,
že oba hroby spolu bezprostředně sousedí a v obou, jako
v jediných, byla jako jedna ze součástí kroje použita na
pohřebišti jinde se nevyskytující jehlice s kroužkovou
hlavicí. Předběžně interpretujeme oba hroby jako hroby
šperkařek, žen, které za svého života používaly nástroje
prokazatelně přicházející do styku s drahými kovy, zejména se zlatem, přičemž alespoň jedna z nich nosila
za svého života v únětickém prostředí zcela unikátní
postříbřené šperky. Vzhledem k blízkosti obou hrobů
a obdobné výbavě (sety nástrojů, šperky – jehlice s kroužkovou hlavicí) se předběžně domníváme, že obě ženy
mohly být v příbuzenském či jinak blízkém (profesním?)
vztahu.
14.1.3. Kroj
Podle F. Bertemese (Bertemes 1989, 52; cf. Ernée 2015,
164) náležejí ke kroji „Gegenstände, die der Tote während der Aufbahrung und der Grabniederlegung getragen hat“, tedy především oděv a jeho součásti, pokrývka
hlavy a ozdoby nošené na hlavě, krku, rukou (prstech)
či nohou. Ke správné interpretaci součástí kroje je
nutná velmi detailní nálezová kresebná, fotografická
a popisná dokumentace polohy jeho jednotlivých předpokládaných/možných součástí. I v tomto případě je
třeba brát v úvahu negativní vlivy postdepozičních procesů (rozklad mrtvoly, zhroucení rakve/schránky či
hrobové konstrukce, sesedání výplně hrobové jámy, činnost drobných zvířat, zásahy člověka v rámci pohřebního ritu nebo po jeho uzavření) na polohu jednotlivých
předmětů v momentu archeologického výzkumu. Nejvíce postiženy byly pravděpodobně nejmenší a nejlehčí
artefakty, většinou součásti náhrdelníků (viz níže, kap.
14.1.3.3).
Na pohřebišti v Mikulovicích, ostatně jako na řadě
dalších únětických nekropolí (cf. Ernée 2015, 164), náležejí k součástem kroje především předpokládané součástí oděvu (jehlice a/nebo možné součásti opasku),
dále ozdoby vlasů/hlavy (záušnice), ozdoby krku (náhrdelníky, závěsky) a rukou (náramky).
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Diskuse a interpretace nálezů
14.1.3.1. Součásti oděvu
K součástem oděvu počítáme v únětickém prostředí
především nálezově bohatě doložené jehlice (patrně ve
funkci spínadel oděvu) a také řídčeji zastoupené artefakty nalezené prokazatelně u pasu pohřbených, tedy
potenciální součásti opasku nebo oděvu.
14.1.3.1.1. Jehlice – spinadla
Popisu a analýze jehlic byla věnována detailní pozornost
výše (kap. 11.2.3; obr. 92–110; tabela 13). U všech 28
kompletně (včetně hlavičky) dochovaných jehlic byl zjištěn nějaký druh otvoru (očka, ouška) sloužícího k provlečení provázku, „eine Art Öse oder ein einfaches Loch,
um eine Schnur hindurchzuziehen, welche über die Gewandfalte hinweg und um die Spitze des Schaftes geführt,
die Lage der ganzen Nadel in der gewünschten Richtung
fixierte“ (Lissauer 1907, 51–53, Abb. 58), a proto je můžeme počítat k tzv. „Gewandnadeln“, tedy spinadlům –
jehlicím spínajícím oděv (Ruckdeschel 2010).
V případě jehlice s hlavicí svinutou v očko z hrobu
č. 68 můžeme hovořit o jehlici vzniklé dalším zpracováním měděného/bronzového drátu. Všechny únětické jehlice, únětická jehlice s kroužkovou hlavicí z hrobu č. 55
(obr. 104–105) a jehlice s křížovou hlavicí /křidélky/
a očkem z hrobu č. 52 (obr. 107) vznikaly litím do vícedílné (většinou dvojdílné?) formy. Stopy lití ve formě
„grádku“ na místě styku obou polovin formy můžeme pozorovat např. na hlavici jehlice 55/3 (obr. 105). Některé
o výrobním procesu svědčící detaily pozorované na dalších jehlicích byly diskutovány výše (kap. 11.2.3.2). Jistotu v tomto směru naopak nemáme u obou jehlic
s kroužkovou hlavicí z hrobů č. 12 a 13, které sice
vznikly zpracováním měděného/bronzového drátu, podle
pozorování na pohřebišti v Praze-Miškovicích (Ernée
2015, 111) byl ale konec kroužkové hlavičky spojen
s nožkou v místě krčku pravděpodobně letováním. Většina únětických jehlic pak byla zdobena velmi rozmanitým způsobem, a to buď už v průběhu lití (plasticky zdobená očka a/nebo krčky), nebo dodatečně, rytím, vrypy
či vtlačováním negativních ornamentů (detailně viz výše,
kap. 11.2.3.2; obr. 95–102). K další diskusi zůstává také
možný význam barvy samotných jehlic ovlivněné složením použité suroviny – množstvím některých příměsí,
např. cínu či arsenu (cf. Meller 2019, 57–62). Obsah cínu
v celkem 20 analyzovaných únětických jehlicích z mikulovických hrobů se pohybuje v rozmezí 5,03 až 13,26 %
s průměrem i mediánem ca 9,1 % (tabela 65).
Jehlice najdeme spíše v hrobech ženských, zejména
pokud jde o více exemplářů, ca 25 % jich ale pochází
i z hrobů mužských. Zároveň je najdeme spíše v hrobech dospělých, než v hrobech dětských – nejmladším
jedincem pohřbeným s jehlicí bylo dítě ve věku 5–6 let
z hrobu č. 1 (viz výše, kap. 11.2.3.2). Z polohy jehlic(e)
vůči skeletu vyplývá, že jehlice se na pohřebišti v Mikulovicích nacházely v prostoru trupu, mezi pasem
a krkem pohřbených. Z učiněných pozorování vyplývá
několik tendencí (viz výše, kap. 11.2.3.2) – a) jehlice se
v době uložení nebožtíka do hrobu nacházely v prostoru
jeho prsou/hrudníku, možná břicha, b) špička jehlice
směřovala v naprosté většině případů směrem dolů
nebo doprava, k pravé části trupu (obr. 110: C). Výji-
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
432–470
mečná je v tomto směru poloha obou jehlic z hrobu
č. 50, které se našly na jednom místě, překřížené, obě
orientovány svými špičkami nahoru, směrem k lebce.
Na základě pozorování na pohřebišti v Praze-Miškovicích (Ernée 2015, 111, 164–165) jsme diskutovali celkem čtyři různé potenciální funkce jehlic nalezených
v hrobech: a) spinadlo oděvu, tedy funkční součást
oděvu spojující jeho dvě části (dva díly), která ale plnila
současně i funkci ozdoby; b) šperk, ozdoba bez další
užitné funkce; c) přídavek (viz výše, kap. 14.1.2) bez
funkční souvislosti se skeletem (oděvem pohřbeného),
který se v hrobě ocitl jako vlastnictví zemřelého; d) spinadlo pohřebního oděvu v nejširším slova smyslu.
Na základě učiněných pozorování se dále domníváme, že: A) otvor (k provléknutí provázku) přítomný
na všech jehlicích je interpretován jako doklad jejich
uchycení na oděvu, podobně může být interpretována
u velké většiny jehlic i jejich ohnutá špička, jako opatření proti vyklouznutí z otvoru, jako tomu bývá (před
nedávnem bývalo) u odznaků, a také jejich převažující
poloha špičkou dolů, která brání samovolnému vyklouznutí jehlice při nošení na oděvu – jehlice tedy byly
nepochybně funkčním a nejen ozdobným elementem;
B) rozličné druhy výzdoby řady jehlic, a to i v různých
kombinacích, jednoznačně dokládají i jejich estetickou,
ozdobnou funkci šperku; C) pravidelný vzorec jejich distribuce ve vztahu ke skeletu dokládá jejich nenáhodnou
a také u všech velmi obdobnou roli v pohřebním ritu,
respektive obdobnou funkci ve vztahu ke kroji (pohřebnímu?), do kterého byl nebožtík v momentu pohřbu oblečen. Z tohoto pohledu se nám jako nejpravděpodobnější funkce jehlice jeví možnost a) – funkční spinadlo
oděvu (nebo jeho částí) v oblasti hrudníku/prsou použité zároveň jako šperk (cf. Ernée 2015, 165; Bertemes
1989, 54).
Co se týče distribuce jednotlivých typů jehlic na pohřebišti, pozorujeme v Mikulovicích tři koncentrace,
které by mohly naznačovat možné bližší vzájemné
vztahy jedinců pohřbených v příslušných hrobech (obr.
92): a) jediné dvě jehlice s kroužkovou hlavicí byly nalezeny ve vzájemně sousedících bohatých ženských hrobech č. 12 a 13, které měly i jinak velmi podobnou výbavu, naznačující jejich možnou vzájemnou souvislost;
b) určitou zvýšenou nenáhodnou koncentraci únětických jehlic s plasticky zdobenou hlavičkou zejména
v SZ části skupiny A, v hrobech č. 1, 2 a 15; c) jehlice
výjimečných forem ve dvou sousedních hrobech (č. 52
a 55) skupiny B. Všechna tato pozorování naznačují možné užší vzájemné vztahy jedinců pohřbených
v těchto hrobech, bude je však nutné testovat pomocí
dalších přírodovědných analýz.
14.1.3.1.2. Ozdoby v oblasti pasu
Na rozdíl od jehlic či ozdob hlavy a krku, objevují se (bývají dokumentovány) předměty jednoznačně deponované v oblasti pasu zemřelého v únětických hrobech jen
velmi zřídka. K výjimkám patří v tomto směru pohřebiště v Praze-Miškovicích, kde byly ozdoby u pasu zemřelých (patrně jako nášivky na oděvu) dokumentovány
in situ ve třech hrobech (cf. Ernée 2015, 165), na druhé
straně překvapuje jejich úplná absence na nekropoli ve
Vliněvsi (Limburský a kol. 2018, 482–483).
441
Diskuse a interpretace nálezů
432–470
Obr. 296. Složené artefakty s jantarovými
kroužky, které byly dokumentovány u pasu zemřelých: A – Mikulovice, hrob 51;
B – Praha-Stodůlky, hrob č. 40. Kresba
a grafika M. Ernée (B 1, 3, 4, 6 a 8 podle
Petriščáková 2009, 55, obr. 56).
Fig. 296. Composite artefacts with amber
rings documented by the waist of the deceased individuals: A – Mikulovice, grave
51; B – Prague-Stodůlky, grave no. 40.
Drawing and graphic by M. Ernée (B 1, 3,
4, 6 and 8 after Petriščáková 2009, 55,
fig. 56).
Na pohřebišti v Mikulovicích byly nálezy v oblasti
pasu dokumentovány ve čtyřech/pěti hrobech – č. 2,
23, 42, 51 a 87 (tabela 75). Nejspíše in situ byly dokumentovány zejména jantarové předměty v dětském
hrobě (inf. II, 4–5 let) č. 51 (obr. 296: A). Před pasem pohřbeného dítěte byly dokumentovány v řadě vedle sebe
uspořádané jantarové předměty – jantarový kroužek
o průměru 28,4 mm, síle 9,1 mm a průměru otvoru
9,7 mm (viz výše, kap. 11.3.2.6) a nejméně 11–13 jantarových korálků – byly uspořádány v linii, jakoby navlečené na šňůrce (součást opasku??), s kroužkem ve
středu a korálky po obou stranách (obr. 296: A). Nenáhodné uspořádání jantarových předmětů nám umožňuje uvažovat o ozdobě oděvu či součásti opasku, případně o složeném předmětu jiné funkce, např. amuletu.
Tvarově blízký kroužek vyrobený z kosti pochází z oblasti pasu odrostlejšího dítěte ve věku 12–14 let (inf. III)
z hrobu č. 87 (tab. 106). V oblasti pasu pohřbených pak
byly nalezeny i dva provrtané psí/vlčí zuby, a to v hrobě
40–55leté ženy č. 23 (tab. 77) a 6,5–7,5letého dítěte č. 42
(tab. 87). Podle kresebné a fotografické dokumentace byly
šnečí ulity a schránky srdcovek nalezeny i poblíž pasu
(před tělem) pohřbené ženy v hrobě č. 2 (tab. 62–63).
Za pozornost stojí v našem případě zejména složený
jantarový artefakt z hrobu č. 51 a jeho kontext (obr. 296;
viz výše, kap. 11.3.2.6). Z Českých únětických hrobů
známe dnes ca 14–16 jantarových kruhů/disků z 15 hrobů na 13 pohřebišťích (cf. Ernée 2012, 93–97, tab. 13,
obr. 14–16). Není proto jistě náhoda, když byly v několika případech jantarové kroužky/disky (a předměty
s nimi tvořící složený artefakt) dokumentovány u pasu
zemřelých. Vedle hrobu č. 51 v Mikulovicích je druhým
detailněji kresebně dokumentovaným případem (obr.
442
296: B) hrob č. 40 na pohřebišti v Praze-Stodůlkách,
kde byl vedle jantarového korálu s křížovým vrtáním
v oblasti krku dokumentován i složený artefakt z jantarového kroužku, tří jantarových korálků a dvou br. spirálek v oblasti pasu (Petriščáková 2009, 55, obr. 56;
Ernée 2012a, 142, obr. 15; 2013a, 455, Abb. 3). Na pohřebišti v Liběšovicích (hrob 22) byl jantarový kroužek
dokonce součástí náhrdelníku a u pasu byl dokumentován jantarový disk (Moucha – Pleinerová 1966, 519–
520, obr. 146: 14). Naopak na pohřebištích v Úněticích
byl dvakrát nalezen u krku (Ernée 2012a, 147–148).137
Možnými interpretacemi nálezů jantarových kroužků/disků v hrobech české únětické kultury se věnoval M. Ernée (2012, 97). Upozorňuje, že se vyskytují jak
samostatně, tak jako součásti složených artefaktů a nacházejí se jak v oblasti krku pohřbených (závěsek či
součást náhrdelníku), tak v několika případech u pasu.
V těchto případech je jasné, že a) v těchto případech
prokazatelně nešlo o součást ozdoby krku – náhrdelníku, b) výskyt jantarových kroužků u pasu není ojedinělý, tedy náhodný, stejně jako kombinace kroužku
s dalšími artefakty. Kromě ozdobné aplikace na oděvu
či např. součásti opasku (asi ne funkční, vzhledem ke
křehkosti a snadné zlomitelnosti jantarového kroužku)
zde můžeme uvažovat např. o nějakém druhu amuletu/magickém předmětu,138 nošeném u pasu, možná
společně s dalšími předměty – provrtanými zuby, mořskými mušlemi atp.
137
138
Na existenci kroužků a disků vyrobených z dalších materiálů
upozorňuje M. Ernée (2012a, 96–97).
Amulety považuje Bertemes jednoznačně za „Bestandteil der
Tracht“ (Bertemes 1989, 45).
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Diskuse a interpretace nálezů
14.1.3.2. Ozdoby hlavy/vlasů
Problematice artefaktů nacházených nejčastěji v oblasti
lebky, tedy potenciálních (nebo tak nejčastěji interpretovaných) ozdob hlavy (vlasů, uší) a často popisovaných
jako drátěný vlasový šperk byla věnována detailní pozornost výše (viz kap. 11.2.2, 11.2.10 a 11.2.11). Dovolím si zde proto zdůraznit jen některé podstatnější momenty.
Tyto šperky se na pohřebišti v Mikulovicích vyskytují
ve 14 hrobech, ve čtyřech různých formách (kroužky,
spirálové kroužky, 6x kličkovité záušnice a tzv. Lockenringe, varianta závěsků tzv. sedmihradského typu, resp.
záušnice tzv. sibinského typu) a byly vyrobeny ze tří
různých materiálů (29–30x měď/bronz, 2x zlato a 3x
cín), a to buď svinutím kovového drátu a nebo (přinejmenším u exempláře 59/2) nejprve litím do formy. Detailní kombinace o jejich vzájemných kombinacích obsahuje kap. 11.2.2 a tabela 12.
Na místě je zmínit dva „zvláštní“, tedy v únětickém
prostředí ne tak běžné tvary, a sice záušnice 17/5b (obr.
88: A; patrně místní bronzová napodobenina/varianta
jinak výhradně zlatých a v únětickém prostředí cizích
závěsků tzv. sedmihradského typu) a 59/2 (obr. 88: B;
záušnice tzv. sibiňského typu – patrně import).
Drátěný vlasový šperk se v Mikulovicích vyskytuje
téměř výhradně v hrobech dospělých žen (8/9x), dále ve
dvou hrobech dospělých jedinců s neurčitelným pohlavím a ve dvou hrobech juvenilních jedinců ve věku 14–
16 let (hrob č. 17) a 15–16 let (hrob č. 68) s neurčitelným pohlavím (obr. 91; tabela 75). Ani v jednom případě
nebyly zaznamenány v hrobě mužském, stejně jako
v hrobech dětí mladších ca 14–16 let. Můžeme je tedy
až na další považovat za výhradně ženský šperk, a to
patrně šperk nošený převážně „dospělými“ ženami, respektive dívkami od stáří ca 14–16 let (tabela 75), rozhodně však ne menšími dětmi, u kterých zcela chybí.
Drátěný vlasový šperk se vyskytuje v hrobech i jednotlivě, běžné a typické jsou ale zejména soubory o více,
často třech až pěti, exemplářích, náležejících někdy
i různým typům tohoto šperku. Podobně je tomu i v Mikulovicích, kde najdeme ve čtyřech hrobech (č. 8, 20,
55 a 68) tři, v jednom (č. 12) čtyři a v hrobě č. 13 dokonce 4–5 kusů (obr. 91; tabela 12, 75). Co se distribuce
na pohřebišti týče, zaujme na první pohled jejich koncentrace ve čtyřech vzájemně sousedících bohatých ženských hrobech č. 8 (3–4x), 12 (4x), 13 (4–5x) a 14 (1x)
v SV části skupiny A (obr. 91).
14.1.3.3. Náhrdelníky
M. Langová
Drobné artefakty nacházené v oblasti krku, tvořící původně součásti náhrdelníků, patří mezi typické nálezy
centrálních území únětické kultury (Czebreszuk 2011,
45). Složení náhrdelníků se napříč lokalitami vzájemně
často velmi podobá; vyskytovaly se zde jak náhrdelníky
složené pouze z jantarových korálků nebo bronzových
artefaktů (spirálek nebo korálků), tak náhrdelníky kombinované, obsahující kromě jantarových korálků také
předměty z jiných materiálů, jako byly bronzové spi-
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
432–470
rálky, bronzové korálky, trubičky z bronzového plechu,
závěsky různých tvarů, mořské mušle či jejich bronzové
napodobeniny, kostěné korále atp. (naposledy např.
Ernée 2012a, 103; 2015, 166; 2017, 114; Tisucká –
Ohlídalová 2013, 27–29; Woltermann 2016b, 147). Jantarové korálky bývají v náhrdelnících s ostatními komponentami početně jak vyrovnané, tak mohou výrazně
dominovat nebo tvořit jen doplňkovou složku (Ernée
2012a, 103). Vyskytují se i náhrdelníky bez jantaru, složené např. pouze z bronzových spirálek nebo korálků.
Zajímavé je pozorování J. Czebreszuka (Czebreszuk
2011, 98), učiněné na náhrdelnících mykénské kultury,
že náhrdelníky mohly vzniknout buď najednou, jako
jeden výrobek, nebo mohly být skládány postupně,
v několika etapách z korálků pocházejících z různých
zdrojů. To pro naše prostředí zaznačila metricko-typologická analýza provedená na jantarových korálcích
z větších souborů (zejména z hrobů č. 2 a 36) v Mikulovicích (viz výše, kap. 11.3.2.4).
Přesnější původní podoba náhrdelníků, tedy způsob
navlečení a rozložení jednotlivých komponent v rámci
náhrdelníku, byla dosud zaznamenána pouze v ojedinělých případech. S výjimkou náhrdelníků s nalezenými
rozřaďovači, které naznačují složitější způsob původního uspořádání, byly většinou všechny dokumentovány, resp. rekonstruovány, jako náhrdelníky jednoduché, tedy se všemi komponentami navlečenými za sebou
na jedné šňůrce (např. Ernée 2012a, obr. 1; Limburský
a kol. 2018, obr. 331, Tab. 31 a 32). Rozložení jednotlivých komponent na čistě jantarových náhrdelnících
bylo v terénu zachyceno dosud spíše výjimečně. Dokumentováno bylo rozložení jantarových korálků (vč. rozřaďovače) v jedné linii v hrobě 33 v Praze-Miškovicích
(Ernée 2015, 166, Taf. 63), původní navlečení na jedné
šňůrce bylo zřejmé také u dvou náhrdelníků z hrobů
náležících maďarovské kultuře v Jelšovcích, na kterých byly korálky seřazeny podle velikosti od největších
uprostřed k nejmenším na krajích139 (Bátora 2000,
490). Stejným způsobem jsou rekonstruovány i náhrdelníky z Únětic (Ryzner 1880b, tab. 15: 2) a Liběšovic
(Moucha – Pleinerová 1966, 536, obr. 7: 1), jejichž nálezovou situaci však nelze ověřit. Z Vliněvsi je uváděna
rekonstrukce podoby jednoduchého jantarového náhrdelníku z hrobu 497 (Limburský a kol. 2018, obr. 331:
1), z publikované dokumentace (Limburský a kol. 2018,
262–263, obr. 188) nicméně řazení jednotlivých korálků
v náhrdelníku nevyplývá. Četné rekonstrukce jantarových náhrdelníků uvádí ve své publikaci o jantaru ze
sbírek NM v Praze M. Tisucká s M. Ohlídalovou (Tisucká
– Ohlídalová 2013), i u nich však chybí jakákoli podrobnější dokumentace a důkazy pro jejich rekonstruovaný
vzhled.
O něco častěji byla dosud zaznamenána původní poloha náhrdelníků kombinovaných. Na pohřebištích ve
Vliněvsi (Limburský a kol. 2018, 477, obr. 331) bylo
možné pořadí jednotlivých ozdob rekonstruovat v sedmi
hrobech a v Praze-Miškovicích v šesti (Ernée 2015,
166). V těchto náhrdelnících se nacházel vždy jantar
v kombinaci s bronzovými spirálkami a ve všech přípa-
139
Na řazení jantarových korálků podle velikosti v rámci náhrdelníků wessexské kultury upozornil C. Steffen (2010, 50).
443
Diskuse a interpretace nálezů
432–470
dech byly spirálky proloženy jedním nebo více korálky.
Podobně je rekonstruován také náhrdelník z Únětic
(Ryzner 1880b, tab. 15: 1), Kamýku (Schmidt 1899, obr.
2: 9), Zvoleněvsi (Smolík 1891, tab. 20: 11) nebo náhrdelníky z Noutonic (Felcman 1898, tab. 6: 8; 7: 6, 11).
Zde je však nutné se spolehnout pouze na stručný popis
nálezu a následnou autorovu rekonstrukci podoby náhrdelníku, neboť ani v těchto případech již nálezovou
situaci ověřit nelze.
14.1.3.3.1. Artefakty nalezené v oblasti krku pohřbených
V celkem 25 hrobech byly v oblasti krku (ev. hrudníku)
pohřbených nalezeny soubory artefaktů, které je možné
s vysokou pravděpodobností pokládat za náhrdelníky.
Vyloučit nicméně v některých případech nelze ani teoretickou možnost, že se mohlo jednat např. o nášivky
na oděvu, případně že některý z nalezených artefaktů
nebyl součástí náhrdelníku,140 ale mohl být např. našit
na oděvu nebo navlečen na samostatné šňůrce141. Nejčastějším nálezem v oblasti krku a hrudníku zemřelých
byl jantar (celkem minimálně 855 ks), dále zde byly zastoupeny bronzové spirálky (minimálně 30 ks), bronzové korálky (17–18 ks), kelnatky (12 ks), 2 zvířecí zuby
a jedna provrtaná mušle. V hrobech se nacházely jak
náhrdelníky čistě jantarové (11x), tak složené pouze
z bronzových artefaktů (5x) i náhrdelníky kombinované
(9x), složené ve všech případech z jantaru doplněného
o artefakty z jiných materiálů (tabela 75). Samozřejmě
není možné vyloučit, že součástí náhrdelníků byly původně i organické komponenty, po kterých se nedochovaly žádné stopy. Vyloučit nelze a priori ani existenci náhrdelníků složených výhradně z organických materiálů,
které však nebyly na pohřebišti nijak doloženy.
Skelety, u nichž byly náhrdelníky nalezeny, byly v 16
případech určeny jako ženské nebo pravděpodobně ženské, čtyři patřily dětem, tři juvenilním jedincům a dva
dospělým, u nichž nebylo možné pohlaví určit. Náhrdelníky se tedy nacházely pouze u ženských skeletů (64 %)
nebo u skeletů, jejichž pohlaví nebylo možné kvůli věku
nebo špatnému stavu dochování určit (36 %). Na ženské
pohlaví je však možné usuzovat u těchto hrobů i na základě některých dalších nálezů, zejména miniaturních
nádobek a bronzových záušnic, které také vykazují
vazbu pouze na ženské hroby (více viz kap. 11.1.7; obr.
75: B a kap. 11.2.12). Miniaturní nádobka se nacházela
celkem v 16 hrobech s náhrdelníky (64 %), z toho v pěti
z nich (hroby č. 1, 17, 68, 82 a 85) nebylo možné pohlaví
zemřelého určit. Záušnice byly v hrobech s náhrdelníky
nalezeny v devíti případech (36 %), z nichž ve čtyřech
(hroby č. 17, 68, 72 a 85) nebylo pohlaví antropologicky
určeno. Je tak vysoce pravděpodobné, že i u těchto
hrobů se jednalo o ženu či dívku. Vzhledem ke skuteč-
140
141
Tato možnost připadá v úvahu zejména u náhrdelníku z hrobu 2, kde bylo v oblasti krku a hrudního koše nalezeno minimálně 416 jantarových artefaktů, včetně trojnásobných rozřaďovačů, a jedna kelnatka (viz tab. 62). Obdobným případem by
mohl být i hrob 40, ve kterém jantarové korálky prostorově tvořily kompaktní skupinu, zatímco zvířecí zub se nacházel mírně
stranou (viz tab. 84).
V dalším textu jsou všechny tyto nálezy označovány již jen jako
náhrdelníky.
444
Obr. 297. Mikulovice. Rozmístění jednotlivých typů náhrdelníků na pohřebišti
a porovnání s rozmístěním nálezů v oblasti pasu. Kresba a grafika M. Ernée,
M. Langová. — Fig. 297. Mikulovice. Distribution of individual types of necklaces at the cemetery and a comparison with the distribution of finds in the
area of the waist. Drawing and graphic by M. Ernée, M. Langová.
nosti, že pouze u tří hrobů (hroby č. 11, 28b a 63) neukazuje na pohlaví zemřelého ani antropologické určení
ani další doprovodné archeologické nálezy, je s vysokou
pravděpodobností možné náhrdelníky v Mikulovicích
pokládat za ryze ženský šperk.
Jantarové náhrdelníky. Nejčastěji byly na pohřebišti
zastoupeny náhrdelníky složené pouze z jantaru, které
se nacházely celkem v 11 hrobech142. Osm jantarových
náhrdelníků se nacházelo v rámci pohřební skupiny
A a tři ve skupině D, ve skupinách B ani C nebyly zastoupeny (obr. 297). Velikost náhrdelníků se od sebe
142
Náhrdelníky z hrobů č. 2 a 40 jsou z výše uvedených důvodů
počítány mezi jantarové a ne mezi kombinované.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Diskuse a interpretace nálezů
Kombinované náhrdelníky. Devětkrát byly na pohřebišti zastoupeny náhrdelníky kombinované minimálně
ze dvou druhů materiálu. Ve všech případech byl v náhrdelnících obsažen jantar, který byl doplněn zejména
o bronzové artefakty nebo schránky kelnatek (dentalia).
Náhrdelníky s kelnatkami byly v jednom případě doplněny o zvířecí zub (hrob 30) a schránku mořské mušle
(cardium) s provrtaným otvorem (hrob č. 23). Kombinované náhrdelníky se vyskytovaly zejména v pohřební
skupině A (7x) a po jednom byly zastoupeny také ve
skupinách B a C (obr. 297). Jantar byl v náhrdelnících
zastoupen v počtu od dvou (hroby č. 8, 14 a 63) do 33
kusů (hrob č. 16). Celkem čtyřikrát v nich byl jantar
kombinován s bronzovými spirálkami (hroby č. 8, 14,
55 a 63) zastoupenými od jednoho kusu (hroby č. 14
a 63) do 8–12 (hrob č. 55) a v jednom případě se 17–
18 bronzovými korálky (hrob/skelet č. 28b). Kelnatky
byly součástí čtyř hrobů (hroby č. 16, 23, 30, 33), a to
v počtu od dvou (hrob č. 33) do čtyř kusů (hrob č. 16).
Nejmladší pochované s kombinovaným náhrdelníkem
bylo 6–7 let (náhrdelník s bronzovými korálky, hrob/
skelet č. 28b), věk zemřelých pochovaných s náhrdelníky z jantarových korálků a bronzových spirálek se pohyboval mezi 16–17 (hrob č. 63) a více než 55 lety (hrob
č. 14). Náhrdelníky kombinované s kelnatkami se vyskytly pouze v hrobech dospělých jedinců. Věk nejmladší z žen byl určen na 20–25 let (hrob č. 16) a nejstarší na více než 55 let (hrob č. 33). Věk žen s kombinovanými náhrdelníky obsahujícími také spirálky
tedy odpovídá věku žen s náhrdelníky složenými pouze
z bronzových spirálek, neboť nejmladší z nich byly
v obou případech juvenilního věku. Tato skutečnost
může souviset s výskytem bronzových artefaktů převážně v hrobech dospělých jedinců (viz kap. 11.2.12).
14.1.3.3.2. Rekonstrukce původní podoby náhrdelníků
Zatímco na složení náhrdelníků ukazují (dochované)
nálezy, jejich původní podoba je často neznámá a jednotlivé komponenty náhrdelníků tak bývají zobrazovány
pouze jednoduše navlečeny „za sebe“, tedy na jednu
šňůrku (viz výše). Některé z mikulovických náhrdelníků
zachovaných a dokumentovaných alespoň zčásti in situ
však ukazují na poměrně složité vazby, které byly v náhrdelnících použity (zejm. nápadné u náhrdelníku z hrobu č. 78; obr. 298: H–I). Vzhledem k tomu, že ve většině
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Srdcovka
14
Bronzové korálky (ks)
Bronzové spirálky (mm)
Kelnatky (ks)
5
19
13
23
9
2–3
33
16
2
40
20
23
78
35
40
1
10
2
17
2
16
A
33
4
34
4
16
B
33
4
34
5
28b
Bronzové spirálky (ks)
18
Jantarové korálky (ks)
14
Srdcovka
4–5
Rekonstrukce
Bronzové korálky (ks)
Bronzové spirálky (mm)
Kelnatky (ks)
Bronzové spirálky (ks)
11
Jantarové korálky (ks)
Varianta náhrd.
Bronzové náhrdelníky. Nejméně zastoupené byly náhrdelníky složené výhradně z bronzových spirálek. Nalezeny byly celkem v pěti hrobech, a to třikrát v hrobové
skupině A a dvakrát ve skupině C. Ve skupinách B a D
nebyly zastoupeny (obr. 297). Jejich počet se pohybuje
od jednoho kusu (hroby č. 3 a 72) do 8–12 (hrob č. 68).
Věk žen pohřbených s tímto typem náhrdelníku byl
u nejmladší z nich určen na 12–14 let (hrob č. 72) a nejstarší z nich bylo více než 55 let (hrob č. 12).
Dochováno
Č. hrobu
značně odlišovala. Skládaly se ze tří (hrob č. 85) až 416
(hrob č. 2) dochovaných jantarových artefaktů, jejich
nejčastější počet se však pohyboval kolem 20 (hroby
č. 1, 11, 40, 82), případně 30 kusů (hroby č. 47 a 78).
Zastoupeno je zde široké věkové rozpětí jejich nositelek
– nejmladší bylo přibližně 5–6 let (hrob č. 1) a nejstarší
mezi 35 a 50 lety (hroby č. 2 a 40).
432–470
6
17–18
1
6
19
55
A
22
8–12
39,7
24
12
39,8
55
B
22
8–12
39,7
24
12
40,6
Tabela 77. Mikulovice. Náhrdelníky s dokumentovanými stopami původního
uspořádání. Porovnání počtů dochovaných artefaktů s počtem artefaktů využitých v rekonstrukcích náhrdelníků. — Table 77. Mikulovice. Necklaces with
documented traces of their original arrangement. A comparison of the number
of preserved artefacts with the number of artefacts used in the reconstruction
of necklaces.
případů bylo původní uspořádání zachyceno pouze v náznacích, představují předkládané kresebné rekonstrukce
možnou podobu náhrdelníků rekonstruovanou na základě pořízené terénní dokumentace a nálezů samotných. Zohledněno bylo také pozorování G. Woltermann
(2016b, 188), že většina dokumentovaných jantarových náhrdelníků jeví jasné známky symetrického uspořádání. Rekonstruovány byly pouze náhrdelníky, jejichž
původní uspořádání bylo dokumentováno alespoň v náznaku (obr. 299; tabela 77). V několika případech bylo
nutné uvažovat o více možných variantách.
In situ se dochovaly velké části jantarového náhrdelníku z hrobu č. 36, který byl navíc odebrán v bloku a rozebírán a postupně dokumentován v laboratoři (obr.
131). Na základě terénní a laboratorní dokumentace
(Brániková 2011) je možné částečně rekonstruovat původní podobu náhrdelníku, a sice: a) korálky byly uspořádány do dvou řad (což odpovídá i výskytu rozřaďovačů
s dvojnásobným paralelním vrtáním), b) korálky byly na
náhrdelníku seřazeny podle velikosti (patrné na fotografiích i v laboratorní dokumentaci), c) kruhový rozřaďovač se nacházel v části s většími korálky, d) náhrdelník
se v hrobě nacházel rozvázán/roztržen a na jeho koncích byly navlečeny menší korálky, e) velmi podobný
rozměrový index všech korálků ukazuje na možné záměrné vytvoření náhrdelníku jako jednoho celku (podrobně viz kap. 11.3.2 a zejm. kap. 11.3.2.4 a obr. 137:
A a C). Na základě zjištěných skutečností a nalezených
jantarových korálků a rozřaďovačů byla zrekonstruována podoba náhrdelníku (obr. 300: B).
Je zároveň možné předpokládat, že podobného charakteru byl i náhrdelník z hrobu č. 2, který sice in situ
dochován nebyl, přesto však je u něj – vzhledem k výskytu rozřaďovačů s trojnásobným paralelním vrtáním
– možné předpokládat obdobné uspořádání do tří řad.
445
Diskuse a interpretace nálezů
432–470
Obr. 298. Mikulovice. Detaily nálezových okolností náhrdelníků: A – hrob 11; B – hrob 13; C – hrob 16; D – hrob 28, skelet b; E – hrob 33; F – hrob 36; G – hrob 40;
H–I – hrob 78. Foto J. Švédová, grafika M. Langová. — Fig. 298. Mikulovice. Details of the find contexts of necklaces: A – grave 11; B – grave 13; C – grave 16;
D – grave 28, skeleton b; E – grave 33; F – grave 36; G – grave 40; H–I – grave 78. Photo by J. Švédová, graphic by M. Langová.
Z dokumentace je pak možné vyčíst, že se trojnásobný
kvadratický rozřaďovač nacházel před tělem a jeden činkovitý rozřaďovač za tělem (tab. 62 a 64), rozřaďovače
tedy nebyly v náhrdelníku řazeny bezprostředně vedle
sebe. Korálky byly v terénu odebírány po sektorech
a mezi jednotlivými skupinkami jsou patrné velikostní
rozdíly. Je tedy možné se i v tomto případě domnívat,
že korálky byly řazeny podle velikosti. Rekonstrukce náhrdelníku byla vytvořena na základě těchto zjištěných
skutečností (obr. 300: A).
Na složitější vazby i u dalších náhrdelníků poukázal
nález jantarových korálků in situ, který byl zachycen
v hrobě č. 78 (obr. 298: H–I). Korálky tu tvořily dvě vějířovitě se rozevírající linie pěti korálků, které se na
jedné straně vzájemně dotýkaly a na druhé byly od
sebe odděleny dvěma korálky. Celý tento segment byl
tedy tvořen celkem 12 korálky (z nichž je 11 na fotografii naprosto jednoznačně patrných). Z hrobu 78 je
dochováno celkem 35 korálků, které ukazují na složení náhrdelníku z minimálně pěti obdobných částí (40 korálků), vytvářejících dohromady náhrdelník
komponovaný z několika segmentů (dále segmentový)143 (obr. 299: C). Na možné záměrné vytvoření náhrdelníku jako celku ukazuje i velmi podobný rozměrový
446
index všech korálků z hrobu (podrobněji viz kap.
11.3.2.4; obr. 138: E).
Na podobné uspořádání jantarových náhrdelníků je
možné na základě určitých indicií usuzovat i v případě
náhrdelníků z hrobů č. 11 a 40. Na fotografii z hrobu
č. 11 jsou patrné dvě svislé linie čtyř korálků s jedním
korálkem uprostřed (obr. 298: A). Stejně bylo uspořádání korálků zaznamenáno i na kresebné dokumentaci
(zde však byly uprostřed mezi oběma liniemi zakresleny
korálky dva; tab. 69). Na základě nálezové situace je
zřejmé, že toto uspořádání korálků by nevzniklo při prostém navlečení korálků za sebe, naopak podobný způsob navlečení jako u hrobu č. 78 by takové jejich vzájemné uskupení vysvětlovalo. V hrobě bylo nalezeno 18
143
Svým tvarem poněkud připomíná výsek z lunice, typické například pro tvary bohatých jantarových náhrdelníků jihoanglické
wessexské kultury nebo kultury mykénské, ukončené vícenásobnými protáhlými rozřaďovači mírně nepravidelného lichoběžníkového tvaru (např. Steffen 2010, 50, Abb. 14; Czebreszuk
2011, 51–56; Divac 2013, obr. 1). Lunicovitě tvarované náhrdelníky z jantaru jsou z doby bronzové rekonstruovány i z Německa
(Woltermann 2016b, 188). S počátkem doby bronzové lze spojit
i lunicovité náhrdelníky ze zlata (Taylor 1970).
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Diskuse a interpretace nálezů
432–470
Obr. 299. Mikulovice. Uspořádání náhrdelníků, u nichž bylo možné alespoň částečně rekonstruovat jejich původní podobu. A – hrob 11; B – hrob 40;
C – hrob 78; D – hrob 55, varianta B; E – hrob 55, varianta A; F – hrob 16, varianta B; G – hrob 16, varianta A; H – hrob 13; I – hrob 23; J – hrob 28, skelet b;
K – hrob 33. Jednotlivé komponenty náhrdelníku znázorněny schematicky, přibližně ve čtvrtinové velikosti. Šedě doplněné (nenalezené) prvky. Zvýrazněny
bronzové spirálky dochované v úplnosti, resp. spirálky, jejichž délku bylo nutné při rekonstrukci náhrdelníku zohlednit. Kresba a grafika M. Langová.
Fig. 299. Mikulovice. Arrangement of necklaces for which it was possible to at least partially reconstruct their original appearance. A – grave 11; B – grave
40; C – grave 78; D – grave 55, variant B; E – grave 55, variant A; F – grave 16, variant B; G – grave 16, variant A; H – grave 13; I – grave 23; J – grave
28, skeleton b; K – grave 33. Individual components are depicted schematically, approximately one-quarter of their actual size. Elements not found are added
in grey. Bronze spirals preserved in their entirety and spirals whose length had to be taken into consideration in the reconstruction of the necklace are highlighted. Drawing and graphic by M. Langová.
jantarových korálků, a pokud budeme vycházet z nálezové situace dvou linií čtyř korálků za sebou, bylo by
možné z 19 korálků rekonstruovat menší segmentový
náhrdelník velmi podobný náhrdelníku z hrobu 78
(obr. 299: A). Pozornost v pořízené dokumentaci budí mezera mezi předposledními a posledními korálky
v obou liniích, která je zachycena jak kresebně (tab.
69) tak fotograficky (obr. 298: A) a která může znamenat, že se a) tyto korálky z neznámých důvodů nedochovaly, b) korálek byl při výzkumu vyjmut z hrobu
dříve, než byla situace dokumentována, c) v náhrdelníku byly zakomponovány korálky z organického materiálu, např. ze dřeva, d) postdepozičními procesy
došlo k mikroposunu části náhrdelníku a rozvolnění
jeho vazby do dokumentované polohy s většími mezerami mezi jednotlivými korálky.
V hrobě č. 40 bylo nalezeno 20 korálků v těsné blízkosti u sebe před lebkou zemřelé (obr. 298: G) a je velmi
pravděpodobné, že pokud by bývaly byly korálky navlečeny za sebe, byly by v hrobě podstatně více rozptýleny
(kresebně je zachycena poloha 17 korálků z 20). Kresebná dokumentace navíc naznačuje jejich možné
uspořádání do svislých řad, s nejdelší dokumentovanou
řadou o pěti korálcích. Zachycená nálezová situace by
tak mohla velmi dobře odpovídat původnímu uspořádání náhrdelníku segmentovým způsobem (obr. 299: B;
do rekonstrukce využito 23 korálků). Záměrnému vytvoření náhrdelníku jako kompaktního celku by nasvědčoval i velmi podobný tvarový index všech korálků
(podrobněji viz kap. 11.3.2.4; obr. 138: D).
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
U kombinovaných náhrdelníků byly dokumentovány
náznaky jejich původního uspořádání v komplikovaných vazbách u hrobů č. 16 a 55. V hrobě č. 16 se nacházelo celkem 33 jantarových korálků, u kterých byla
zachycena kresebnou dokumentací poloha 25 z nich. Ty
byly uspořádány ve čtyřech svislých řadách po šesti korálcích (tab. 72). Na konci každé řady, nebo v její těsné
blízkosti, byla dokumentována jedna kelnatka, z nichž
některé byly orientovány kolmo na linii korálků a jiné
naopak linii korálků spíše prodlužovaly. Na základě dokumentace není možné rozhodnout, jaké bylo jejich původní uspořádání na náhrdelníku. Na opačném konci byly linie korálků zřejmě od sebe odděleny jedním
samostatným korálkem. Fotografická dokumentace oblasti krku pohřbeného uspořádání náhrdelníku nezachycuje (obr. 298: C). Vzhledem k nalezeným 33 korálkům a 4 kelnatkám byl náhrdelník rekonstruován s pěti
liniemi korálků v obou variantách uspořádání kelnatek
(obr. 299: F–G; k rekonstrukci využito 34 korálků a 4,
resp. 5 kelnatek).
U hrobu č. 55 byly kresebnou dokumentací zaznamenány tři paralelní linie korálků nacházející se pod
bradou, nejdelší z nich byla složena ze šesti korálků.
Na tyto linie byly kolmo umístěny bronzové spirálky,
z nichž se tři nacházely v jedné linii. Další náznak linie
korálků byl zaznamenán přibližně u kloubu dolní čelisti zemřelé (tab. 91–92). V hrobě bylo nalezeno celkem
22 jantarových korálků a 8–12 bronzových spirálek
o celkové (dochované) délce 39,7 cm. Zaznamenána byla
poloha pěti spirálek a 17 korálků. Rozmístění dalších
447
Diskuse a interpretace nálezů
432–470
Obr. 300. Mikulovice. Repliky náhrdelníků. A – hrob 2; B – hrob 36; C – hrob 78; D – hrob 16; E – hrob 55; F – hrob 23. Výroba replik L. Barčáková, foto L. Vojtěchovský, grafika M. Langová. — Fig. 300. Mikulovice. Necklace replicas. A – grave 2; B – grave 36; C – grave 78; D – grave 16; E – grave 55; F – grave 23.
Replicas made by L. Barčáková, photos by L. Vojtěchovský, graphic by M. Langová.
spirálek v rámci náhrdelníku tedy není nijak podloženo
a připadá v úvahu více variant jejich vzájemného uspořádání. Pro rekonstrukci náhrdelníku je důležitá i dochované délka některých spirálek, zejména neobvykle
dlouhé spirálky 4/1 o dochované délce 49 mm a spirálek dochovaných v úplnosti, s dochovanými oběma původními konci (spirálky 4/3, 4/4 a 4/6; tabela 11).
S konkrétní délkou těchto spirálek je tedy zapotřebí
v rekonstrukci počítat a byly proto v obou variantách
rekonstrukce zvýrazněny (obr. 299: D-E). Dokumentovaná poloha pouze několika spirálek v jedné linii u jantarových korálků nevylučuje možnost, že spirálky mohly
být využity i na ozdobu šňůrky kolem krku (varianta A –
448
k rekonstrukci bylo využito 24 jantarových korálků a 12
bronzových spirálek o celkové délce 39,8 cm; obr. 299:
E). Varianta B vychází z předpokladu, že byly všechny
spirálky navlečeny mezi jantarovými korálky (k rekonstrukci bylo použito 24 jantarových korálků a 12 bronzových spirálek o celkové délce 40,6 cm; obr. 299: D).
Zachycené náznaky původního uspořádání u dalších
kombinovaných náhrdelníků dokládají i užití jednoduché vazby náhrdelníků (hroby č. 23 a 33). V hrobě č. 23
byly kresebně v jedné linii dokumentovány jantarové
korálky, uprostřed nichž se nacházely 2–3 kelnatky
a jedna schránka srdcovky (z nalezených celkem 9 korálků dokumentována pozice 8 z nich, z toho 7 se na-
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Diskuse a interpretace nálezů
cházelo v jedné linii; tab. 77). Vzájemná pozice kelnatek
a srdcovky nebyla zaznamenána. Náhrdelník byl rekonstruován tak, aby artefakty na něm byly rozmístěny symetricky; k rekonstrukci bylo využito 10 jantarových
korálků, 2 kelnatky a jedna srdcovka (obr. 299: I).
Podobně mohl zřejmě vypadat i náhrdelník z hrobu
č. 33, který se podle kresebné dokumentace jeví jako
jednoduchá vazba, na které bylo na jedné šňůrce navlečeno 16 jantarových korálků a dvě kelnatky (zaznamenána původní poloha 13 korálků a obou kelnatek).
Podle dokumentace se kelnatky nenacházely vedle sebe,
ale byly od sebe odděleny pěti jantarovými korálky (tab.
82). Na fotografické dokumentaci je zřejmá jen poloha několika korálků (obr. 298: E). Náhrdelník byl rekonstruován tak, aby v něm artefakty byly rozmístěny
symetricky (k rekonstrukci bylo využito 17 korálků
a 2 kelnatky; obr. 299: K).
V hrobě č. 28 u skeletu b byla zaznamenána poloha
několika bronzových a jantarových korálků, a přestože
je původní podobu náhrdelníků velmi těžké rekonstruovat, je z dokumentace zřejmé, že se jantarové korálky
v rámci náhrdelníku nenacházely u sebe, ale byly proloženy korálky bronzovými. Podle kresebně i fotograficky (tab. 79; obr. 298: D) dokumentované polohy dvou
jantarových korálků a mezi nimi nalezených korálků
bronzových se zdá, že jantarové korálky mohly být na
náhrdelníku prokládány 3–4 korálky bronzovými. Rekonstrukce náhrdelníku nicméně vychází pouze z tohoto zjištění a nalezených bronzových a jantarových korálků (celkem bylo nalezeno 6 jantarových korálků
a 17–18 korálků bronzových, k rekonstrukci bylo využito 6 jantarových korálků a 18 korálků bronzových;
obr. 299: J).
Z bronzových náhrdelníků byl in situ dokumentován
pouze náhrdelník z hrobu č. 13, ve kterém se nacházelo
přibližně čtyři až pět bronzových spirálek. Na fotografii
(obr. 298: B) byly zachyceny spirálky vyrovnané do řady
v těsné blízkosti lebky a lze tedy předpokládat jejich
navlečení na jedné šňůrce (obr. 299: H). V rekonstrukci jsou tučně zvýrazněny spirálky, které se dochovaly
v úplnosti (jejich délka viz tabela 11).
Přestože dosud byly na pohřebištích únětické kultury
zaznamenány (kromě výše zmíněných výjimek náhrdelníků s rozřaďovači) výhradně náhrdelníky s jednoduchou vazbou, ukázaly nálezy z Mikulovic, že je nutné
počítat i s vazbami komplikovanějšími, a to jak u náhrdelníků čistě jantarových, tak kombinovaných. Kresebné rekonstrukce (obr. 299) i repliky (podrobněji viz
níže, kap. 14.1.3.3.3; obr. 300), vyrobené podle nálezů
z mikulovických hrobů a sestavené na základě skutečností vyplývajících z terénní dokumentace, ukazují na
opakující se segmentové tvary náhrdelníků sledující podobnou tvarovou ideu, přestože na jejich výrobu byly
použity rozdílné materiály – např. pro oddělení svislých
řad korálků byly za stejným účelem použity kelnatky,
bronzové spirálky i jantarové korálky, ve všech případech však bylo dosaženo velmi podobného tvaru (srov.
zejm. obr. 299: C, D a G).
Specifický případ představují náhrdelníky z hrobů
č. 2 a 36, ve kterých bylo nalezeno řádově větší množství
jantaru a několik jantarových rozřaďovačů. Částečně in
situ dochovaný náhrdelník z hrobu č. 36 potvrdil, že
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
432–470
dvojité rozřaďovače odpovídají dvěma řadám korálků na
náhrdelníku, což odpovídá dosavadním způsobům rekonstrukce náhrdelníků s kuželkovitými rozřaďovači
z jantaru (Ryzner 1880a, tab. 13: 1) i bronzu (Veliačik –
Němejcová-Pavúková 1987, Abb. 3–5; Moucha 2005,
Taf. 128: 1, 212: 3–4; Bátora 2018, 192, obr. 144: 9).
14.1.3.3.3. Repliky náhrdelníků z Mikulovic
Jedinečnost nalezených náhrdelníků, zejména unikátních náhrdelníků z hrobů č. 2 a 36, podnítila myšlenku
výroby tvarově přesných replik náhrdelníků a jejich jednotlivých součástí – korálků a rozřaďovačů. Jantarové
korálky, kelnatky a bronzové spirálky byly vyrobeny
L. Barčákovou (ARÚ AV ČR, Praha, v. v. i.), které tímto
velmi děkujeme i za související informace. Repliky byly
vyrobeny vždy s ohledem na původní rozměry jednotlivých artefaktů. Ty byly na základě dokumentace následně poskládány do pravděpodobného původního
tvaru náhrdelníků (obr. 300). Takto byly postupně vytvořeny repliky téměř všech náhrdelníků, jejichž původní podoba byla alespoň částečně podchycena dokumentací.
Na výrobu replik nebylo možné použít původní materiál ani technologii (přírodní jantar nebo kelnatky), neboť
by, kromě výrazně vyšších požadavků finančních i časových, bylo často velmi obtížné dosáhnout přesných rozměrů původních artefaktů. Bylo tedy nutné pracovat
s materiálem, který výrobu tvarově přesných replik
umožnil. Repliky jantarových korálků byly vyhotoveny
z epoxidové pryskyřice (zn. GÉDÉO) s přidáním různých
pigmentů (zn. CLEOPATRE). Pryskyřice byla nalita do
předem zhotovených silikonových forem na korálky. Po
ztuhnutí byly korálky umístěny na jehlu rotující kolem
své osy (malý soustruh), kde byly dále opracovány pomocí pilníku či brousku, po té byly jemně leštěny pomocí
kůže, jílu a vody. Tímto způsobem bylo možné docílit jedinečného vzhledu korálků. Kelnatky byly vyrobeny opět
pomocí epoxidové pryskyřice, v tomto případě smíchané
s bílým pigmentem. Forma na kelnatky byla zhotovena
otisknutím původní kelnatky do modelíny. Po odlití
a ztuhnutí byly výrobky ještě dobrušovány a patinovány,
aby tvarově i vizuálně odpovídaly originálům. Spirálky
byly vytvarovány z měděného drátu, který byl nejprve
zploštěn pomocí kladiva na podložce a pak kleštěmi vytvarován do tvaru spirálky odpovídající rozměrům dochovaných originálních artefaktů.
14.1.3.4. Sety jantarových rozřaďovačů
Jednotlivé jantarové rozřaďovače z mikulovických hrobů
jako součásti jantarových náhrdelníků byly detailně popsány výše (kap. 11.3.2.5; obr. 139–140). Na tomto místě chci krátce věnovat pozornost neobvyklému vzhledu
některých z nich a také širšímu kontextu jejich výskytu.
Mám tu na mysli zejména velmi specifickou formu části
z nich a jejich společný výskyt v „normovaných“ setech
s dalšími jantarovými artefakty.
Rozřaďovače byly identifikovány ve dvou mikulovických hrobech. Z hrobu č. 36 pocházejí nejméně čtyři
rozřaďovače s dvojnásobným paralelním vrtáním (tři
činkovité a jeden okrouhlý/kruhový; obr. 301, 302),
449
Diskuse a interpretace nálezů
432–470
Obr. 301. Jantarové rozřaďovače
z únětických hrobů nejbohatších na
nálezy jantaru (Únětice, BautzenBurk, Mikulovice) a činkovité rozřaďovače s trojnásobným vrtáním z kupolového hrobu A na lokalitě Kakovatos (překresleno podle Tisucká –
Ohlídalová 2013, 164, Tab. 28; Woltermann 2016a, 402, Abb. 11: K; 404,
Abb. 12 dle Coblenz 1986 a Grünberg
1940, 37, Abb. 7; kresby a grafika
M. Ernée).
Fig. 301. Amber spacers from the
amber-richest Únětice graves (Únětice, Bautzen-Burk, Mikulovice) and
triple-bored dumb-bell shaped spacers from the tholos grave A in Kakovatos (redrawn after Tisucká – Ohlídalová 2013, 164, Tab. 28; Woltermann 2016a, 402, Abb. 11: K; 404,
Abb. 12 after Coblenz 1986 and
Grünberg 1940, 37, Abb. 7; drawing and graphic by M. Ernée).
z hrobu č. 2 pak nejméně 5 zcela unikátních rozřaďovačů s trojnásobným paralelním vrtáním (4 činkovité
a jeden kvadratický; obr. 301; 302). Není určitě náhoda,
že právě z hrobů české únětické kultury pochází tolik
tzv. rozřaďovačů s vícenásobným vrtáním v tolika rozličných formách.144 Některé typy dokonce ve více exemplářích z více lokalit, takže je můžeme považovat za typické pro klasickou fázi české únětické kultury. Zde
mám na mysli právě především výše uvedené činkovité
144
V současnosti pochází z českých hrobů klasické fáze únětické
kultury celkem 28 jantarových rozřaďovačů z 18 hrobů na 12
pohřebištích (Ernée 2012a, 88–92, Fig. 11–13; diskusi k rozřaďovačům viz také Czebreszuk 2011, 116–123).
450
rozřaďovače s dvojnásobným či dokonce trojnásobným
paralelním vrtáním. Ty trojnásobné z hrobu č. 2 v Mikulovicích jsou prozatím zcela unikátní. Činkovité rozřaďovače s dvojnásobným paralelním vrtáním známe
kromě hrobu č. 2 v Mikulovicích ještě z hrobu č. 10 na
pohřebišti Únětice 1 (obr. 301; Ryzner 1880a, tab. XIII:
1, 1a, 1b) a také z hrobu č. 13 na pohřebišti BautzenBurk (obr. 301; Grünberg 1940, Abb. 7). Zatím jedinou
bližší analogii k trojitým činkovitým exemplářům z hrobu č. 2 v Mikulovicích představuje rozřaďovač z kupolového hrobu A v řeckém Kakovatos (obr. 301; cf. Harding – Hughes-Brock – Beck 1974, 148, 155, 160, 162;
Harding 1984, 70, Abb. 15; Maran 2013, 148 in: Ernée
2016, 103). Ten je ale datován až do mladší fáze LH IIA
(Maran 2013, 148 in: Ernée 2016, 103), tedy do intervalu
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Diskuse a interpretace nálezů
432–470
Obr. 302. Mikulovice. Repliky jantarových
náhrdelníků s činkovitými rozřaďovači z hrobů
č. 2 (vpravo) a 36 (vlevo). Foto L. Barčáková.
Fig. 302. Mikulovice. Amber necklace replicas
with dumb-bell shaped spacers from grave
no. 2 (right) and 35 (left). Photo by L. Barčáková.
ca. 1600–1500 BC (Czebreszuk 2011, 60–61).145 Tyto
„spacers in the shape of a dumb-bell“ uvádí i C. du
Gardin (du Gardin 2003, 191). Není vlastně žádné velké
překvapení, že právě v Čechách, kde je největší koncentrace jantarových nálezů starší doby bronzové, najdeme
už v této době i rozřaďovače v takovém množství a tvarové variabilitě, i když se v jiných oblastech Evropy (Anglie, Pelopones nebo jižní Německo) objevují až o několik
generací později (du Gardin 2003, 196–197).146
Všechny čtyři zmíněné kolekce (Mikulovice – hroby 2
a 36, Únětice 1 – hrob 10, Bautzen-Burk – hrob 13), pocházející mimochodem ze čtyř na jantar nejbohatších
únětických ženských hrobů vůbec (cf. Ernée 2017, Fig.
6), jsou si svým složením velmi podobné (obr. 301). Náhrdelníky jsou vždy komponovány z mnoha desítek
nebo i stovek (patrně více než 416 v Mikulovickém
hrobě č. 2, více než 300 v Burku) jantarových korálků
a opakujících se setů několika těchto velmi charakte-
145
146
„Späthelladisch II A, also etwa zeitgleich mit der süddeutschen
Bronzezeitstufe B und dem Wessex II-Horizont“ podle G. Woltermann (2016a, 403) nebo „The amber finds from the three tholos
tombs at Kakovatos, dated to the first half of the 15th c. BC…“
dle Sgouritsa Polychronakou and Nikolentzos in: Cellarosi et al.
/eds./ 2016, 238. Diskuse k datování viz Harding 2016, 157–
158.
Prostředí ženských hrobů tzv. Wilsford-Serie wessexské kultury
v jižní Anglii, která stojí na přelomu stupňů Wessex I a II, čímž
zhruba odpovídá období přechodu mezi starší a střední dobou
bronzovou (Bz A2/B1) ve střední Evropě (např. Maran 2004,
51 – viz Woltermann 2016a, 408). K možnému vztahu českých
rozřaďovačů únětické kultury starší doby bronzové ke středobronzovým mohylovým rozřaďovačům jihoněmeckým se vyjádřila i C. du Gardin (2003, 196–197).
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
ristickým způsobem vyřezaných činkovitých rozřaďovačů (dumb-bell shaped spacers) v kombinaci vždy s jedním podobně dvojitě či trojitě vrtaným plochým či
okrouhlým centrálním jantarovým rozřaďovačem (obr.
301). Toto podobné uspořádání určitě není náhodné.
Právě naopak, máme tu co do činění s náhrdelníky se
standardizovaným složením – vzhledem. Zejména kolekce dvojitých a trojitých činkovitých rozřaďovačů
v kombinaci s jedním centrálním rozřaďovačem, jejichž
výskyt je geograficky omezen na centrální únětická
území (obr. 303), jsou tak specifické, že můžeme mluvit
o typickém šperku zhotovovaném pro významné zákazníky (zákaznice) v jediné specializované šperkařské
dílně fungující v průběhu klasické faze únětické kultury
s největší pravděpodobností někde v dnešních středních
Čechách.
Zcela výjimečná je v této souvislosti zejména kolekce
z hrobu č. 2 v Mikulovicích. V případě patrně více než
411 dokumentovaných jantarových perel, které byly dokumentovány roztroušeny po celé horní části trupu pohřbené ca. 35–50 let staré ženy, můžeme uvažovat
i o jiném druhu šperku/artefaktu, nežli jen o náhrdelníku. Jako jedna z možných ideových předloh připadá
v úvahu například zlatá pelerína (gold cape) pocházející
z hrobu na lokalitě Mold (Flintshire, Wales), datovaného
do starší doby bronzové (Ernée 2017, 121, 123, Abb. 8;
Needham – Sheridan 2014, 913–914, 934–935, Fig. 12;
Needham 2012).
Z výše uvedeného vyplývá, že v průběhu klasické fáze
únětické kultury existovala na území dnešních Čech
minimálně jedna specializovaná šperkařská dílna, věnující se výrobě velmi bohatých složených jantarových
náhrdelníků (možná i jiných šperků) komponovaných
451
Diskuse a interpretace nálezů
432–470
Obr. 303. Únětické hroby obsahující
náhrdelníky složené z jantarových korálků a setů jantarových rozřaďovačů
včetně činkovitých rozřaďovačů s dvojitým či trojitým vrtáním (žlutě) na
mapě nálezů jantaru v únětických
(gray) a některých sousedních oblastech. Kresba M. Ernée.
Fig. 303. Únětice graves containing
sets of amber beads and amber
spacers, including double- or triplebored dumb-bell shaped amber
spacers (yellow) on the map of the
amber finds in Únětice (grey) and
several neighbouring Central European regions. Drawing by M. Ernée.
ze standardizovaných setů tvarově velmi specifických
rozřaďovačů s vícenásobným paralelním vrtáním a velkého množství (mnoha desítek až několika set) jantarových korálků s jednoduchým vrtáním.
14.1.3.5. Ozdoby rukou – náramky
Náramky jako typické ozdoby rukou se v Mikulovicích
vyskytly v sedmi hrobech a 17 exemplářích (viz výše,
kap. 11.2.6.; obr. 80C: N–O; tabela 17), a to ve dvou základních typech: a) typické tyčinkovité náramky pocházejí z hrobů č. 2 (5 ks) a č. 16 (4 ks), b) podélně žebrované plechové náramky, a to se čtyřmi (hrob č. 17; obr.
115) nebo osmi (hrob č. 50; obr. 116–117) podélnými
plastickými žebry. Další méně výrazné typy náramků
pocházejí z hrobů č. 51 (dva silnější kruhové náramky;
tab. 90), 28a (náramek ze slabšího drátu; tab. 79) a 42
(náramek s kvadratickým řezem; tab. 87).
Náramky se nosily na obou rukou, patrně bez jednoznačné preference, s tím, že tyčinkovité náramky a plechové náramky se vyskytují pravidelněji v symetrickém
uspořádání – v párech či dvojicích párů na obou rukou
(obr. 304). Podobně jako vlasový šperk (viz výše, kap.
14.1.3.2) můžeme patrně i náramky považovat za typicky
ženský šperk. V Mikulovicích se náramky nevyskytly ani
jednou v mužském hrobě. Najdeme je výhradně v hrobech ženských (hroby č. 2, 16 a 50) nebo v hrobech dětí
či juvenilních jedinců (hroby č. 17, 28a, 42 a 51). Na roz-
452
díl od vlasového šperku je ale najdeme i v hrobech menších dětí – např. v hrobě dítěte ve stáří ca 4–5 let č. 51
nebo 6,5–7,5 roku č. 42 (tabela 75).
Co se distribuce na pohřebišti týče, zaujme koncentrace náramků v navzájem sousedících hrobech č. 2, 16
a 17 v SZ rohu skupiny A (obr. 80C), zejména koncentrace všech devíti tyčinkovitých náramků v sousedních
ženských hrobech č. 2 a 16.
14.1.3.6. Kroj živých či mrtvých?
Není vždy snadno a jednoznačně odlišitelné, zda máme
v případě nálezů z pravěkých hrobů co do činění s krojem – oděvem, šperky či dalšími přídavky živých nebo
mrtvých. Jak uvádí F. Bertemes (1989, 59), může být
pohřební kroj považován za jakousi maximální výbavu,
„Maximalausstattung“, kterou pohřbený užíval v této podobě jen velmi zřídka, při výjimečných příležitostech
a událostech, ke kterým můžeme konec konců možná
počítat i jeho pohřeb. Spolu s F. Bertemesem se domnívám, že stopy výroby, nošení a používání, které jsou na
součástech přídavků a kroje identifikovatelné, svědčí
spíše pro shodu pohřebního kroje s tím užívaným pohřbenými za jejich života. Čím zřetelnější tyto stopy
jsou, tím déle či intenzivněji musely být příslušné artefakty používány a tím pravděpodobnější také je, že
šperky či nástroje nacházené v hrobech se shodují
s těmi, které pohřbení používali ve svém životě.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Diskuse a interpretace nálezů
432–470
Obr. 304. Mikulovice. Uspořádání náramků v hrobech č. 2, 16, 17, 28a, 42, 51 a 55. Grafika M. Ernée. — Fig. 304. Mikulovice. Arrangement of bracelets in grave
nos. 2, 16, 17, 28a, 42, 51 and 55. Graphic by M. Ernée.
14.1.4. Předměty neurčitelné funkce
Tak jako na jiných nekropolích (cf. Ernée 2015, 167), vyskytují se i v mikulovických hrobech předměty, jejichž
původní funkci nemůžeme ani přibližně odvodit z jejich
tvaru či podobnosti s kompletněji dochovanými artefakty. Řadě z nich byla již věnována v různých souvislostech pozornost výše (kap. 11.2.9; 14.1.2). Z našeho pohledu zde stojí za zmínku už asi jen tři až čtyři artefakty.
U dvou z nich (7/4–5 a 13/4) šlo s největší pravděpodobností o bronzové/měděné nástroje s kostěnou rukojetí.
V případě nástroje z hrobu č. 7 (tab. 66) se dochovala jen
jeho kostěná rukojeť se zeleným zbarvením a poblíž blíže
neurčitelný br. zlomek (7/4). U nástroje z hrobu č. 13,
nalezeného před trupem pohřbeného jako součást setu
nástrojů, pak postrádáme u dochované kovové tyčinky
funkční špičku (tab. 71). O jejich původní funkci tak nemůžeme říci nic bližšího. Tvarově nezvyklým artefaktem
je nepochybně bronzová tyčinka 16/8a se čtvercovým
průřezem o délce 26,77 mm, rozměrech při obou koncích
3,45 x 1,75 a 2,83 x 2,5 mm a váhou 0,92 g (tab. 73), nalezená spolu se zlomkem tyčinky s kruhovým řezem
(16/8b) a částí plochého prstenu/kroužku o průměru
22–24 mm (16/9) nad temenem lebky pohřbeného jedince (tab. 72). Funkce těchto tří artefaktů není zřejmá
z jejich tvaru ani polohy. Jejich funkce součásti kroje
není na první pohled příliš pravděpodobná (zejména tyčinka 16/8a nemohla být nošena zavěšená (postrádá jakékoli očko či otvor), ale jen v nějakém pouzdře), podobně
jako jejich funkce nástroje. Tuto otázku proto musíme
prozatím ponechat otevřenou.
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
14.1.5. Milodary, přídavky, součásti kroje, věk a pohlaví
zemřelých
Vztahu jednotlivých skupin artefaktů k pohlaví a věku
zemřelých byla již většinou věnována pozornost výše,
v jednotlivých dílčích kapitolách. Nyní je na místě uvedené poznatky shrnout. Za zmínku stojí zejména následující zjištění (cf. tabela 75):
Věk pohřbených:
– nádoby se jako jediné milodary/přídavky objevují již
v hrobech nejmenších zjištěných dětí od věku ca 2–3
let (tabela 75);
– nejmenším dítětem s jiným typem artefaktu nalezeným v hrobové jámě (jantarová perla patrně jako závěsek) je hrob 3–4,5letého dítěte č. 45 (tab. 77);
– nejmladším „bohatě“ vybaveným jedincem je dítě ve
věku 4–5 let z hrobu č. 51, vybavené dvojicí bronzových náramků a u pasu šperkem (součástí oděvu?)
složeným z jantarového kroužku a nejméně 13 jantarových korálů (tab. 90);
– o něco četněji (i když v rámci skupin inf. II a III stále
ještě v menšině) najdeme později běžné regulérní milodary/součásti kroje u dětí mezi ca 4/5 až 10 lety
věku (tabela 75);
– co do rozmanitosti a četnosti shodné spektrum milodarů (zejména šperků) najdeme u dětí od věku ca
deseti let (tabela 75), jde zejména o jednotlivě se objevující ženské šperky, jako jsou náramky, jehlice a jantarové či bronzové korále;
453
Diskuse a interpretace nálezů
– bronzové záušnice se začínají objevovat ještě o něco
později, až od věku ca 14–16 let (tabela 75);
– nejmladším pohřbeným s kompletní sadou ženských
šperků, v tomto případě dvěma náramky, jednou až
dvěma jehlicemi, dvěma záušnicemi a jantarovým náhrdelníkem je jedinec patrně ženského pohlaví ve
věku 14–16 let z hrobu č. 17 (tab. 74);
– teprve od věku ca 20–25 let se začínají objevovat další,
patrně vzácnější, méně dostupné součásti ženských
šperků, jako byly jantarové rozřaďovače, mořské
mušle, případně cínové nebo zlaté ozdoby (tabela 75);
– i když i zde najdeme mladší výjimky, objevují se také
některé ženské bronzové nástroje (šídla, dlátko, jehla)
teprve v hrobech juvenilních (18–20 let) a starších jedinců (tabela 75) – podobně je tomu u obou pohlaví
např. i s kostěnými nástroji/šídly.
Obecně lze uzavřít, že s výjimkou keramických nádob
se jednotlivé milodary, přídavky či šperky objevují ojediněle u dětí od věku ca 3–4 let. Bohatší hroby dětí najdeme vzácně mezi 4/5 až ca 12/14 rokem věku zemřelých. Co se milodarů, přídavků či šperků v hrobech týče
z našeho pohledu plnoprávným/dospělým se jedinec
stával někdy kolem dosažení věku ca 14–16 let, odkdy
se v dětských hrobech objevuje téměř již standardní
spektrum nálezů srovnatelné s antropologicky „dospělou“ populací – v některých hrobech se např. objevuje
více druhů šperků včetně prvních kompletních souborů
ženských šperků (náramky, jehlice, záušnice, náhrdelník).
Pohlaví pohřbených: Obecně lze říci, že ženské hroby
jsou mnohem bohatší (počtem i rozmanitostí typů) na
milodary, přídavky a zejména součásti kroje než hroby
mužské – z celkem 32 ženských koster bylo součástmi kroje vybaveno 21, z celkem 32 mužských pak jenom 10; ženské hroby obsahovaly v průměru i více milodarů a přídavků (tabela 75).
432–470
U předpokládaných ozdob stojí za zmínku zejména
tři pozorování:
– jednotlivé typy předpokládaných šperků, tedy náhrdelníky, záušnice, jehlice a náramky, se vyskytují
v hrobech jednotlivě (jeden nebo více exemplářů od
jednoho typu) a nebo v kolekcích, kdy jsou v hrobě zastoupeny dva, tři nebo dokonce všechny čtyři typy
ozdob – z 32 ženských skeletů byly šperky zaznamenány u 21 z nich, z toho 7x dva, 5x tři a v hrobě č. 2
dokonce všechny čtyři typy šperku u jedné pohřbené;
– jak bylo již zmíněno výše, objevují se jednotlivé šperky
u koster nenáhodně ojediněle od stáří zhruba 4–5 let,
jejich kolekce, a to i kompletní, pak ale až zhruba od
věku 14–16 let, kdy se alespoň jedinci ženského pohlaví stávají co se součástí kroje (šperků) týče plnoprávnými příslušníky komunity;
– jednotlivé kolekce šperků nebyly složeny náhodně, což
jasně dokládají soubory, které se od sebe na jedné
straně jasně navzájem odlišují, na druhé straně však
hroby s kolekcemi s podobným složením tvoří na pohřebišti skupiny několika sousedních hrobů; v našem
případě se to týká např. skupin sousedních hrobů č. 2,
16 a 17 nebo 8, 12, 13. Zatímco ženy pohřbené v hrobech č. 2, 16 a 17 měly v oblibě větší množství náramků (2, 4 a 5 ks; obr. 80: C: N, O), únětických jehlic
(obr. 92) a bohaté jantarové náhrdelníky (tabela 78)
spíše nežli vlasový drátěný šperk, najdeme v hrobech
druhé skupiny č. 8, 12 a 13 naopak velké množství záušnic (3–5 ks; obr. 80: B: H; obr. 91), jiný typ jehlic
(s kroužkovou hlavicí; obr. 92) a náhrdelníky složené
převážně z bronzových spirálek (obr. 80: B: LN) – v hrobech 12 a 13 najdeme navíc řadu nástrojů, které v hrobech první skupiny zcela chybí (obr. 305; tabela 78).
14.2. Příměsi ve výplních hrobových jam
Mužské hroby. Jedinými opravdu typickými mužskými
artefakty jsou zbraně (nástroje, jako jsou čepele dýk
a v našem případě bronzová sekera. Jako jediný předmět s mimo jiné i ozdobnou funkcí najdeme v mužských
hrobech jehlice – možná právě tato skutečnost svědčí
pro především funkční a ne jenom ozdobné využívání
tohoto předmětu jako spinadla. Zdobené únětické jehlice z mužských hrobů č. 10, 28c, 38 a 60 (obr. 102)
však svojí zdobností v ničem nezaostávají za jehlicemi
z hrobů ženských. Jedinou další výjimkou jsou v některých hrobech nálezy několika málo jantarových perel
(hroby č. 10 a 60). V obou případech se však patrně nejednalo o ozdobu umístěnou na krku, ale možná o součást zbraně (tab. 68), případně ozdobu/součást oděvu
(tab. 95). Za zmínku ještě stojí nález dvou kostěných
korálů v hrobě č. 61 (bez bližší lokalizace) a schránka
kelnatky nalezená v oblasti pánve (přirození?) muže
v hrobě č. 43 (tab. 87).
K neintencionálním příměsím, které se do hrobových
jam dostaly nevědomě jako součást materiálu zásypů
hrobových jam, patří zejména keramické střepy, mazanice, zvířecí kosti, kameny (tabela 10: as–av), makrozbytky, uhlíky a schránky suchozemských měkkýšů.
Téměř všem byla již různým způsobem věnována pozornost v dílčích kapitolách – výskytu keramických střepů
nádob (kap. 11.1.8), zvířecích kostí (kap. 11.4), kamenů
(kap. 13.7), rostlinných makrozbytků a uhlíků (kap.
13.6) i schránek suchozemských mlžů (kap. 13.8).
I když neobsahují z pohledu pohřebního ritu žádné informace, vypovídají mnohé o zázemí lokality v době pohřbívání na zdejším pohřebišti nebo o něco starší. Většina z nich se totiž do hrobových jam dostala jako
součást kulturních vrstev, které se vytvořily v bezprostředním okolí hrobů v rámci nedlouho předtím zde
existujícího starobronzového sídliště. Právě o tomto
zdejším osídlení se díky nálezům z výplní hrobových
jam dozvíme leccos zajímavého.
Ženské hroby. Ženské hroby jsou oproti mužským výrazně bohatší. To se týká zejména předpokládaných
ozdob/šperků, v našem případě zejména náhrdelníků
a všech jejich součástí, dále spirálových drátěných
ozdob hlavy/vlasů, jehlic a náramků, ale také některých
předpokládaných nástrojů, například kovových i kostěných „šídel“ nebo identifikovaných setů nástrojů (tabela
75).
Z výplní hrobových jam pochází více než 600 keramických zlomků, většinou drobných, omletých, pocházejících zjevně z kulturní vrstvy. Naprostou většinu
z blíže datovatelných zlomků lze zařadit do období starší
doby bronzové (viz výše, kap. 11.1.8). Ve výplních hrobových jam nalezené kameny byly vesměs místního původu, běžně dostupné buď přímo na lokalitě (vyplavené
z okolních říčních teras), na povrchu říční terasy něko-
454
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Diskuse a interpretace nálezů
432–470
Obr. 305. Mikulovice. Vzájemně odlišné kolekce ženských šperků A (nahoře, hroby č. 2,
16 a 17) a B (dole, hroby č. 8, 12 a 13).
A – tyčinkovité náramky; B – plechové žebrované náramky; C – únětické jehlice; D – jehlice s kroužkovou hlavicí; E – br. spirálky;
F – jantarové korále; G – br. spirálovité
kroužky; H – zlaté spirálovité kroužky; J – kličkovité záušnice (tzv. Noppenringe); K – tzv.
Schleifenringe/Lockenringe. Kresba M. Ernée.
Fig. 305. Mikulovice. Distinct collections of female ornaments A (above, grave nos. 2, 16
and 17) and B (below, grave nos. 8, 12 and
13). A – bar-shaped bracelets; B – sheet
metal ribbed bracelets; C – Únětice pin;
D – pin with ring head; E – bronze spirals;
F – amber beads; G – bronze spiral rings;
H – gold spiral rings; J – loop temple ring
(Noppenringe); K – Schleifenringe/Lockenringe. Drawing by M. Ernée.
Antropologie
Nástroje
Součásti kroje – šperky
ŠI
Set nástrojů
Náramek – tyčinkovitý / plechový
J e h l i c e bronzové / kostěná
Bronz
Zlato / cín
Perly
Spirálky
Perly
Rozřaďovače
Mořský mlž - schránky
·
5
3
·
2
1
·
416 ++
5
9–11
J
·
·
4
1
?
·
·
·
33
·
4
K
·
·
2 1–2
2
·
·
·
13
·
·
J
·
·
·
·
3
·
·
1–2
2
·
·
K
1
X
·
1
4
·
·
5–6
·
·
·
B
·
X
·
1
4–5
·
·
4–5
·
·
·
B
17
juv.
juv.
14–16
·
·
·
8
F
ad.I
20–29
·
·
·
12
F
sen.
55+
·
2
1
13
F
juv.
18–20
1
1
1
Věk – roky
F
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
20–25
Typ náhrdelníku
Kamenný nástroj - valoun
·
·
F
ad.I
Jantar
Kostěný nástroj - šídlo (?) / kel
·
·
2
16
ad.II-mat.I 35–50
Bronz
Šídlo / dlátko / jehla - bronzové
·
·
Pohlaví
·
Číslo hrobu
Tabela 78. Mikulovice. Svým složením se vzájemně lišící kolekce šperků ze sousedních
hrobů č. 2, 16 a 17 na jedné a 8, 12 a 13 na
druhé straně. Šedě jsou podbarveny typické
součásti kolekcí. — Table 78. Mikulovice. Collection of ornaments with a different composition from adjacent grave nos. 2, 16 and 17
on one side and nos. 8, 12 and 13 on the
other. Typical collection components are
shaded in grey.
Věk – skupina
Záušnice
Náhrdelníky
455
Diskuse a interpretace nálezů
432–470
lik set metrů severněji nebo v soudobých náplavech
Chrudimky, jejíž koryto je vzdáleno cca 2–2,5 km severozápadním i jihozápadním směrem (viz výše, kap.
13.7). Sídlištní odpad, který se stal náhodnou součástí
zásypu, představují i zjištěné drobné zlomky zvířecích
kostí, z nichž devět bylo přepáleno (viz výše, kap. 11.4).
Pro interpretaci výživových zvyklostí místního obyvatelstva i pro rekonstrukci vzhledu okolní krajiny jsou důležité výsledky makrozbytkových, antrakologických (viz
výše, kap. 13.6) a malakozoologických analýz (viz výše,
kap. 13.8).
Výsledky makrozbytkové analýzy indikují pěstování
archaických pluchatých pšenic (zejména dvouzrnky,
méně jednozrnky a špaldy), pěstovaných, z dnešního
pohledu, v řídkých polních kulturách, s pravděpodobným zařazením přílohu (ladem ponechané půdy) do
osevního postupu a způsob sklizně obilnin na vysoké
strniště pravděpodobně odřezáváním (olamováním)
klasů. Poměrně vysoký podíl diaspor na živiny náročných plevelů může indikovat pedologicky příhodné podmínky polí v zázemí lokality (viz výše, kap. 13.6).
Jako základní zdroj palivového a konstrukčního
dřeva bylo pomocí analýzy uhlíků rekonstruováno společenstvo kyselých doubrav, jako další doplňkový zdroj
palivového dřeva bylo identifikováno společenstvo dubohabrových hájů (např. dub, habr, javor). Převahu
dřeva z kyselých doubrav nad dřevem z dubohabřin
můžeme snad vysvětlit selektivním odlesňováním živinami bohatších stanovišť pro potřeby zemědělství.
Přítomnost světlomilných dřevin (bříza, topol/vrba, Pomoideae, borovice) indikuje ovlivnění (prosvětlení) lesních
porostů v okolí zkoumaného sídliště lidskou činností (selektivní těžba dřeva, lesní pastva, těžba letniny, výroba
dřevěného uhlí, vypalování…; viz výše, kap. 13.6.
Také na základě analýzy zjištěné malakofauny lze
místní prostředí interpretovat jako suché, otevřené stanoviště s bylinným porostem, patrně bez výskytu zapojeného lesa v okolí sídliště (viz výše, kap. 13.8).
14.3. Nenáhodné skupiny artefaktů na pohřebišti
v Mikulovicích
Na pohřebišti v Mikulovicích bylo pozorováno nenáhodné shlukování podobných nebo dokonce stejných
artefaktů v několika sousedících hrobech, které nepochybně signalizuje možný bližší vztah těchto hrobů, respektive jedinců v nich pohřbených.
Náznaky nenáhodného shlukování artefaktů byly pozorovány již při analýze schránek pro uložení zemřelých
(viz výše; kap. 9.1; obr. 56–57). Na základě zaznamenaných terénních pozorování a analýzy pořízené dokumentace jsme konstatovali, že: a) schránky/rakve můžeme rozdělit zhruba do dvou skupin: A) nebožtík byl
uložen na podložku nebo pod kryt zhotovený patrně ze
silnějšího dřeva – dlabaného kmene (tzv. Baumsarg)
nebo prkna, v žádném případě však nebyla s jistotou
prokázána (nebo byla dokonce s jistotou vyloučena)
existence protilehlé části – tedy krytu v případě podložky a opačně (hroby č. 2, 15, 18, 24, 72 a 93); B) nebožtík byl uložen do pravoúhlé schránky sestávající
ze stěn (z prken či trámků), obklopujících tělo ze všech
stran, a ze dna a/nebo krytu patrně ze slabších prken
456
Obr. 306. Mikulovice. Nenáhodná seskupení artefaktů v sousedních hrobech.
A – využití dlabaného kmene (tzv. Baumsarg); B – pravoúhlá schránka obklopující pohřbeného ze stran; C – skupina šperků A (náramky, únětické jehlice,
jantarové náhrdelníky); D – skupina šperků B (sety záušnic, náhrdelníky z br.
spirálek, jehlice s kroužkovou hlavicí); E – sety nástrojů. Kresba a grafika
M. Ernée. — Fig. 306. Mikulovice. Non-random groupings of artefacts in adjacent graves. A – use of a hollowed-out tree trunk (Baumsarg); B – rectangular case surrounding the deceased from the sides; C – ornament group A
(bracelets, Únětice pins, amber necklaces); D – ornament group B (earrings
sets, necklaces from bronze spirals, ring-headed pins; E – tool sets. Drawing
and graphic by M. Ernée.
nebo jiných organických materiálů (hroby 53, 60, 61,
62 a 68). Jednotlivé typy schránek vykazují v rámci jednotlivých hrobových skupin určitou tendenci ke shlukování (obr. 57; 306). Schránky typů A najdeme zejména
v koncentraci hrobů č. 2, 15 a 18 (obr. 306: A). Výraznou
koncentraci hrobů se schránkami typu B najdeme ve
skupině hrobů C – hroby č. 60–62 a 68 (obr. 306: B).
Obdobné tendence ke shlukování můžeme pozorovat
i u některých součástí hrobové výbavy, zejména přídavků či součástí kroje, šperků (viz výše; kap. 11.2; obr.
80; 91–92; 127–128; kap. 11.3; obr. 129) a také u jejich
souborů – kolekcí, lišících se někdy velmi výrazně svým
složením (viz výše, kap. 14.1.5; tabela 78; obr. 307). Nejvýznamnější jsou z tohoto pohledu záměrně nenáhodně
komponované kompletní kolekce ženských šperků
(náhrdelník, záušnice, jehlice resp. náramky), které:
a) jsou si svým složením vzájemně velmi podobné,
b) koncentrují se na pohřebišti jen na určitém místě,
v několika sousedních hrobech, c) svým složením se zá-
PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ – SUPPLEMENTUM 21, 2020
Diskuse a interpretace nálezů
432–470
Obr. 307. Mikulovice. Vzájemně odlišné kolekce ženských šperků v hrobech č. 2, 16, 17 a č. 8, 12 a 13. Kresba M. Ernée. — Fig. 307. Mikulovice. Distinct collections
of female ornaments in grave nos. 2, 16, 17, and nos. 8, 12 and 13. Drawing by M. Ernée.
měrně liší od jiných obdobně kompaktních kolekcí
šperků, koncentrujících se taktéž v několika sousedních
hrobech na jiném místě lokality (obr. 307; viz výše, kap.
14.1.5):
Kolekce typu A – sady náramků, únětické jehlice,
jantarové náhrdelníky (obr. 307: vlevo) – se koncentrují
ve vzájemně bezprostředně sousedících hrobech č. 2,
16 a 17 v severozápadním rohu skupiny hrobů A (obr.
306: C);
Kolekce typu B – sady záušnic, jehlice s kroužkovou
hlavicí, náhrdelníky z br. spirálek (obr. 307: vpravo) – se
koncentrují ve vzájemně bezprostředně sousedících
hrobech č. 8, 12 a 13 v severovýchodním rohu skupiny
hrobů A (obr. 306: D).
Jednoznačná vzájemná vizuální odlišitelnost těchto
kolekcí (liší se všemi svými součástmi), jejich výskyt ve
více exemplářích i umístění v bezprostředně sousedících
hrobech naznačuje, že tato jejich vzájemná jednoznačná
odlišitelnost není náhodná a patrně sloužila k identifikace; jejich nositelů už za jejich života. Umístění v sousedních hrobech pak naznačuje, že mezi v nich pohřbenými ženami existovaly za jejich života bližší vzájemné
vztahy, které měly být tímto šperkem symbolizovány, na
druhé straně ale měly být jasně odlišitelné od skupiny
žen používajících vizuálně zcela odlišné kolekce druhého typu (obr. 307). Mezi oběma skupinami sousedních hrobů pak najdeme i jiné vzájemné vazby, které je
naopak odlišují od skupiny druhé. U hrobů č. 12 a 13
je to výskyt setů nástrojů (tabela 78; obr. 306: E),
u hrobů v severozápadním rohu hrobové skupiny A to
pak může být odlišná schránka na ostatky (obr. 306: A).
Na pohřebišti v Mikulovicích se nám tedy nepodařilo
identifikovat jen koncentrace jednotlivých typ