Urozenému panu Janovi Labounskému z Labouně a na Klášteře Hradišti nad Jizerou, panu příteli i kmotru mému milému a již ochránci ke mně, siré vdově, láskou křesťanskou přívětivému.

Jaké bylo a jak dověrné přátelství mezi vámi, můj zvláště milý pane kmotře i laskavý ochránce, a dobré paměti M. Danielem Adamem z Veleslavína, panem manželem mým nejmilejším, toho netoliko já jsem nejpovědomější, nýbrž i jiní mnozí, zvlášť dověrní přátelé a domácí víry, to dobře znají. Nebo kdy jste koli se uptali nějakého spisu, buď před mnoha lety vytlačeného, aneb psaného, je[A2v]číslo strany rukopisušto by se vstahoval předně ke cti a chvále Boží, potom k rozhojnění čistého náboženství a tak k spasení věrných duší v lidu křesťanském, vždycky jste pana manžela mého toho všeho upřímně účastna učinili; a on na druhou stranu týmž přátelstvím vám se toho odměniti věrně usiloval. Pročež také k nám i k domu našemu mnohými dobrodiními lásku křesťanskou skutečně jste prokazovali, jakž tomu všemu dotčený pan manžel můj vůbec hodnověrné svědomí vydal v té předmluvě, kterouž vám před lety 13 knížku o hospodářství připsal a dedikoval. Ale já za nejvěrnějšího svědka takového přátelství pokládám nejposlednější psaní váše, jehož datum jest na Klášteře Hradišti v outerý po památce sv. Luká[A3r]číslo strany rukopisuše, evanjelisty Páně, léta etc. 99. již minulého,[1]tj. 19. října 1599 an právě toho času můj nejmilejší manžel podlé jistého uložení Božího již v domě svém a mém umrlý ležel. Kteréž psaní já pilně chovám i je s jinými potřebnými věcmi dítkám svým, popřeje-li mi toliko Pán Bůh nebeský tak dlouhého zdraví, dochovám, aby potom, přijdouce k letům svým dospělým, věděli se k vám jak s náležitou uctivostí chovati.

V témž zajisté psaní tužebně a horlivě naříkáte, že již nemnoho takových přátel máte, kteříž by mému nejmilejšímu manželu v dověrnosti a upřímnosti podobní byli a usta s srdcem opravdově srovnalá měli, poněvadž již věk jakýs divný nám nastal, s jinými mozky a novými mravy aneb obyčeji, velice vzdálený od