i

Aktuální číslo:

2024/4

Téma měsíce:

Obaly

Obálka čísla

Kdo hledá rtuť, najde

Kolik nebezpečného kovu hrozí v lesních plodech
 |  4. 1. 2021
 |  Vesmír 100, 40, 2021/1

Rtuť jako vysoce toxický prvek může mít závažné dopady na nervový či imunitní systém, ledviny, plíce i další orgány. Proto se postupně přestává používat například v lékařských teploměrech, je snaha nahradit amalgámové zubní výplně polymery, omezuje se používání rtuti v některých elektronických zařízeních. V přírodě však přetrvává – zejména lokality, kde se kdysi těžila, zůstávají dál znečištěné. Máme se proto bát tam sbírat maliny, borůvky a houby?

Rtuť – nebo také tekuté stříbro – je prvek, který se dostal do povědomí lidí již ve starověké Číně a Řecku, přibližně 2000 let před naším letopočtem. O necelé tři tisíce let později představil její léčivé účinky známý perský filozof a lékař Avicenna ve svém stěžejním díle nazvaném Kánon medicíny (viz Tomáš Navrátil, Jan Rohovec: Rtuť – minulost a současnost tekutého kovu. Vesmír 93, 430, 2014/7). Dnes nás tento kov doprovází v každodenním životě, což se odráží i v běžné rétorice, například: „Rtuť teploměru vystoupá na příjemných …“ či: „Má rtuťovitou povahu …“. Tyto fráze odkazují na charakteristické vlastnosti rtuti, a to teplotní roztažnost a těkavost. Žádný slovní obrat ale nepřipomíná nejdůležitější vlastnost rtuti – totiž její toxicitu. Rtuť patří do skupiny těžkých kovů. Ta je uměle definovaná a obsahuje nejen kovy, ale i další prvky, které mají společné především to, že i v nepatrném množství mají neblahý vliv na zdraví člověka či fungování ekosystémů.

Svatá u Berouna a Jedová hora

V České republice nalezneme lokality, které můžeme prohlásit za znečištěné rtutí. Asi nepřekvapí, že jde o místa její historické těžby. Dobývala se u nás na třech lokalitách. První dvě se nacházejí na Berounsku – jedná se o Jedovou horu u Neřežína, jihozápadně od Hořovic, a Svatou u Berouna. Obě ložiska jsou v bazických horninách, známých jako diabas, a přímo souvisejí s vulkanickou činností ve spodních prvohorách v období nazývaném ordovik. Rtuť se v těchto místech dobývala v podobě sytě červeného minerálu cinabaritu, který je odpradávna znám jako rumělka (obr. 2). Ve Svaté u Berouna se začala těžit již v druhé polovině 16. století a podle historických pramenů byla těžba rentabilní, což dokládají i četné spory místních těžařů o důlní podíly. Ke znovuotevření dobývek došlo v první polovině 18. století a i z této doby máme doklady, že doly pracovaly se ziskem. Celkem se odhaduje, že za necelých 90 let těžby se ve Svaté získalo 10–20 tun cinabaritu.

„Pozůstatky historické těžby rtuti se nacházejí v turisticky atraktivních lokalitách, které návštěvníky lákají mimo jiné i ke sběru hub a lesních plodů. Mohou tam mít zvýšené koncentrace tohoto kovu negativní vliv na jeho obsah v lesních plodinách?“

Nyní vidíte 23 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Chemie, Ekologie a životní prostředí

O autorech

Michal Roll

Jan Borovička

Tereza Nováková

Doporučujeme

Přírodovědec v ekosystému vědní politiky

Přírodovědec v ekosystému vědní politiky uzamčeno

Josef Tuček  |  2. 4. 2024
Petr Baldrian vede Grantovou agenturu ČR – nejvýznamnější domácí instituci podporující základní výzkum s ročním rozpočtem 4,6 miliardy korun. Za...
Od krytí k uzavření rány

Od krytí k uzavření rány

Peter Gál, Robert Zajíček  |  2. 4. 2024
Popáleniny jsou v některých částech světa až třetí nejčastější příčinou neúmyslného zranění a úmrtí u malých dětí. Život výrazně ohrožují...
Česká seismologie na poloostrově Reykjanes

Česká seismologie na poloostrově Reykjanes s podporou

Jana Doubravová, Jakub Klicpera  |  2. 4. 2024
Island přitahuje návštěvníky nejen svou krásnou přírodou, ale také množstvím geologických zajímavostí, jako jsou horké prameny, gejzíry a aktivní...