Píšťala, štěbenec, veselé dřevo. Klarinet v české lidové hudbě nesměl chybět!

Za vynálezce klarinetu je považován příslušník norimberského nástrojařského rodu Johann Christoph Denner (1655–1707), který kolem roku 1690 tento dřevěný dechový nástroj zkonstruoval a uvedl do hudebního instrumentáře. Předchůdci klarinetu patří do velké nástrojové rodiny dvouplátkových šalmají.

Dvojnásobná délka – větší tónový rozsah

Denner opatřil šalmaj jediným plátkem, zdvojnásobil její délku, aby získal větší tónový rozsah (f-g1), a opatřil korpus sedmi hmatovými otvory. Později přidal ještě dvě klapky (a1, h1). Získal tak nástroj se silným a průrazným zvukem, který připomínal ve své době velmi oblíbenou vysokou trubku klarinu. Hra na ni byla technicky velmi náročná a klarinet ji tak brzy nahradil. Však italská zdrobnělina clarinetto v překladu označuje vlastně malou klarinu.

Syn vynálezce klarinetu Johann Denner mladší opatřil roku 1720 nástroj tzv. přefukovací klapkou a tím zvětšil jeho rozsah. Od té doby se na vylepšování klarinetu podílely desítky nástrojařů a muzikantů, včetně těch českých.

Klarinetová rodina

Klarinet je vůbec nejrozšířenějším dřevěným dechovým nástrojem. Brzy po svém vzniku začal vytvářet celou nástrojovou rodinu, od těch nejmenších po největší. Běžně se využívá sopránový klarinet v šesti laděních, dále klarinety altové, basové, kontrabasové a tzv. basetový roh. V české lidové hudbě znějí klarinety laděné in B, C a Es. Jejich lidové názvy jsou kladynet, píšťala, štěbenec nebo sladké (veselé) dřevo.

Vojenští vysloužilci

V orchestru se klarinet poprvé uplatnil roku 1720 v Antverpách. V českém prostředí se v umělecké hudbě objevuje 1742 na Moravě, ale o deset let starší je doklad jeho použití v hudbě lidové.

Ve větší míře se však klarinet dostal do lidových nástrojových seskupení až na počátku 19. století, a to prostřednictvím vysloužilých vojenských muzikantů. Rychle zde zdomácněl.

Významné uplatnění nalezl v české dudácké muzice, kde převzal funkci vedoucího hlasu. V moravské hudecké muzice se často střídal s primem houslí, nebo hrál ve střední poloze druhý hlas. Kromě dudácké muziky našel klarinet uplatnění i ve štrajchu a šramlu. Kolem roku 1850 se prosadil v dechových kapelách.

Zimostráz a eben

Od svého zrodu až do počátku 20. století byl klarinet vyráběný především ze zimostrázového dřeva, dováženého z Turecka (žluté klarinety, buxklarinety). Později se objevují také nástroje z grenadilu a ebenu. Výjimečně byly vyráběny klarinety kovové. Současné nástroje využívají výhradně eben (černé klarinety). Klapky byly původně mosazné, vykovávané do ocelových forem. Dnes jsou odlévány z mosazi, nebo z tzv. nového stříbra.

Drahý koníček

Klarinet byl pro lidové muzikanty nástrojem nezbytným, ale relativně drahým. Kupovali proto nejlevnější nástroje s nejmenším počtem klapek, jejichž cena se kolem roku 1900 pohybovala od 12 do 14 korun. Nejdražší ebenové klarinety se 17 klapkami stály v té době 72 korun. Největšími výrobci klarinetů v českých zemích byly na počátku 20. století kraslické hudební závody Kohlert & syn, firma Čermák v Praze a terezínský závod Pavla Žaluda.

Zdroj:

Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. Praha 2007; Pavel Kurfürst: Hudební nástroje. Praha 2002.