Richard Glazar přežil vyhlazovací tábor Treblinka. Pak popsal, jak lágr střežili ukrajinští dozorci

Treblinku přežil jako jeden z nemnoha těch, kteří tam byli zavlečeni. „Byl velmi sebevědomý,“ zapsal si Glazar o Kurtu Franzovi. V roce 1961 ho pozvali do německého Düsseldorfu, aby vypovídal o zvěrstvech páchaných ve vyhlazovacím táboře Treblinka.

Richard Glazar s maminkou po válce|foto:Post Bellum

Německo se vyrovnávalo s nacistickou minulostí – a potřebovalo svědky hrůz, které se (nejen) v Treblince odehrávaly. Přežít v tomto lágru znamenalo zázrak: na každých deset tisíc lidí, kteří tam byli deportováni, připadal jeden přeživší. Zplodinami z naftových motorů bylo usmrceno možná až 900 tisíc lidí, převážně polských Židů.

Když začala německá justice v 60. letech hledat svědky ochotné vypovídat proti sebevědomému dozorci z Treblinky Kurtu Franzovi, vyzval tehdejší Svaz protifašistických bojovníků v Praze jednoho ze svých členů, aby odjel do Německa svědčit. Tím mužem byl právě Richard Glazar (1920–1997).

Jsem jediný, kdo o povstání v Treblince napsal

Jeho zážitky z války byly po letech několikrát popsány v televizních i rozhlasových dokumentech nebo v časopisech. Sám Glazar napsal knihu Treblinka, slovo jak z dětské říkanky (1994).

Richard Glazar, 80. léta|foto:Post Bellum

Glazarův poválečný osud zůstává ale zatím spíše stranou zájmu publicistů. Neprávem: co začalo v Treblince, místech plných hrůzy, mělo totiž po válce pokračování.

V srpnu 1943 povstalo v Treblince asi 350 vězňů, několika z nich se podařilo utéct. Byl mezi nimi i Glazar. Štěstí mu přálo, po zatčení v Polsku přesvědčil úřady, aby mu vydaly nové doklady na falešnou identitu. S nimi dokázal přečkat válku, kdy pracoval v Mannheimu jako dělník v kovárně.

Richard Glazar převzal v roce 1997 z rukou prezidenta Václava Havla Řád TGM za zásluhy o demokracii a lidská práva|foto:Michal Doležal,ČTK

„Ještě za války, na jaře 1945, začal Glazar své zážitky sepisovat, ale knihu se mu nepodařilo vydat,“ říká historička Petra Loučová, která o Glazarovi hovoří v pořadu Portréty.

V poválečných letech totiž bylo neúnosné, aby někdo věcně a bez emocí upozornil na to, že ostrahu Treblinky měli na starosti ukrajinští dozorci. Hodně místa ve svém rukopise věnoval i ukrajinskému a polskému antisemitismu.

U soudů svědčil čtyřikrát

Pozvání Glazara k soudům s nacistickými zločinci v Německu bylo celkem logickým krokem; Glazar svědčil celkem čtyřikrát: v letech 1961, 1964, 1967 a 1970. Němečtí soudci hodnotili jeho výpovědi velmi kladně. Oceňovali jeho skvělou paměť (Glazar nepotřeboval žádné písemné poznámky, nacistické dozorce poznával i po letech) a schopnost nejen vypovídat, ale také přiznat, když něco nevěděl.

V roce 1969 odešel z Československa do Švýcarska, do Prahy se vrátil až v 90. letech. „Mám pocit velkého zadostiučinění. Už proto, že jinak by po lidech, kteří se víceméně obětovali, nezůstala vůbec žádná památka. Jsem jediný, kdo o povstání v Treblince napsal,“ řekl v roce 1994.

Výslech Richarda Glazara z března 1960|foto:Archiv bezpečnostních složek

Celý pořad Portréty si poslechněte v audiu.