„Umínil jsem si, že své knihy budu psát řečí živou.“ Poslechněte si Vzdorné dopisy Jakuba Demla

Básník později používal vlastní korespondenci jako stavební kámen mnoha svých knih od Rosničky (1912) a Domů (1913) až po Zapomenuté světlo (1934) nebo většinu z 26 svazků Šlépějí (1917–1941). Zároveň se však dochovaly tisíce jeho nevydaných dopisů, které jsou svébytnými básnickými díly i živými, osobně laděnými dokumenty proměnlivých dob.

Komentované ukázky z Demlových listů různým adresátům z let 1904 až 1961 spolu se souvisejícími úryvky z jeho knih v podání herce Martina Siničáka si mohou posluchači vyslechnout po dobu jednoho týdne ve dvanáctidílném seriálu Vzdorné dopisy.

Cyklus se zaměřuje na Demlovu protestní, prosebnou a polemickou korespondenci. Jednotlivé díly se věnují jednak určitým adresátům, autoritám i dobrodincům, k nimž měl Deml silný, komplikovaný a v některých otázkách konfliktní vztah (rodina, Josef Florian, T. G. Masaryk aj.), jednak některým charakteristickým sporům.

Opakovaně například protestoval proti kácení stromů a ničení krajiny, proti utlačování žen, přimlouval se za konkrétní lidi v nouzi a často hájil či prosazoval svá autorská práva i způsob psaní. K některým tématům se v různých textech vyjadřoval krajně rozporně nebo paradoxně. Například ve vztahu k církevní cenzuře během let 1904 až 1918 anebo k Židům, na něž od konce dvacátých a až do počátku čtyřicátých let nejednou útočil a zároveň některé veřejně i soukromě podporoval, jak dokládá mimo jiné jeho přátelská korespondence z let 1925 až 1932 s německožidovským filozofem a spisovatelem Theodorem Lessingem, pronásledovaným a zavražděným nacisty.

Pamětní deska na vile Jakuba Demla v Tasově|foto:Petr Veselý

Čtyři díly se soustředí na dopisy z období protektorátu a komunistického teroru, kdy byla svoboda slova potlačována a zároveň byli literáti lákáni do služeb vládnoucí ideologie. Spisovatel Demlova typu po roce 1941 většinou nesměl a ani nechtěl publikovat a spolupráci s násilnou mocí se musel aktivně bránit. Svědčí o tom dopisy, v nichž se distancuje od Vlajky, odmítá nabízené funkce a pocty od Národního souručenství nebo Veřejné osvětové služby během války či zakazuje vydání svých textů během padesátých let, jež několikrát inicioval Vítězslav Nezval. V totalitních časech Deml raději volil alternativní formy vyjádření či uchování a šíření svých textů, zejména prostřednictvím dopisů důvěryhodným adresátům.

Seriál vznikl na základě týmové práce badatelek a editorek z edičního a textologického oddělení Ústavu pro českou literaturu Akademie věd ČR v Praze, které posledních dvanáct let připravují knižní řadu Korespondence Jakuba Demla. Kromě listů z této edice a Demlových vlastních knih jsou citovány dopisy a rukopisy uložené v Literárním archivu PNP Praha, Moravském zemském muzeu v Brně, olomoucké pobočce Zemského archivu Opava, rajhradském Diecézním archivu Biskupství brněnského i v soukromých sbírkách.

Seriál Vzdorné dopisy je k poslechu po dobu jednoho týdne od publikace, tedy do 18 hodin 31. prosince.