S historií České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, po roce 1918 působící pod názvem Česká akademie věd a umění (ČAVU, 1890–1952), jejíž 125. jubileum založení si v tomto roce připomíná nejen vědecká komunita,[1] je úzce spjat i současný knižní fond Knihovny Akademie věd ČR (KNAV). Když totiž byla v roce 1952 ustavena Československá akademie věd (ČSAV), byly současně zrušeny tři vědecké instituce s vlastními knižními sbírkami, které byly převedeny do ČSAV a svěřeny její Základní knihovně, činné od 1. ledna 1953 (předchůdkyně dnešní KNAV). Šlo o fond Královské České společnosti nauk (KČSN, 1784–1952), ČAVU (1890–1952) a Masarykovy akademie práce (MAP, 1919–1952).[2]

Je samozřejmé, že Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění se po svém vzniku zabývala také otázkou odborného knižního zázemí. Zvažovaná knihovna, ve výsledku co do množství shromážděných svazků o něco méně početnější než její starší souputnice sloužící členům KČSN, dostávala koncepci v diskusích během roku 1891. Již 10. ledna 1891 se správní výbor ČAVU usnesl vyzvat všechny čtyři třídy (filosofie, společenské vědy a historické obory; přírodní vědy; filologické obory; výtvarné umění, hudba a literatura), aby zvážily nevyhnutelnou literaturu a tak položily základ k budoucí akademické knihovně.[3] Paragraf 6 „Zatímních pravidel pro bibliotheku České Akademie“ nabádal: „Při návrzích o zakupování děl šetřiti jest toho, že nejde o soustavné zřizování bibliotheky, jež by obsahovala všechny důležitější publikace v jednotlivých oborech, ale že bibliotheka má jen napomáhati k dosažení účelů Akademie“ (schváleno na valném shromáždění v říjnu 1891).[4] Ještě před koncem roku 1891 bylo pak projednáváno zřízení dvanáctičlenné komise (po třech členech z každé třídy ČAVU), jež by řídila záležitosti spojené s knihovnou. Akviziční výběr měl přihlížet k fondům ostatních knihoven, tedy nakupovat jen to, co v jiných knihovnách není dosažitelné. Aby se dostupnost dalších knihovních fondů rozšířila, byl podán i návrh vymoci u vlády výhody pro členy ČAVU v tom smyslu, aby směli používat knihoven státních, „zejména též pokud se týká tiskopisů jiným čtenářům kromě professorů universitních zakázaných, jakož používání archivalií v ústavech státních.“[5]

Plánovaná knihovna však nespěla k zamýšlené podobě. ČAVU, sídlící tehdy v budově Národního muzea, byla sice lépe finančně zajištěna než KČSN, nicméně finančními prostředky hýřit nemohla a s pracovními a depozitními prostorami to bylo ještě horší. Problémy s knihovnou však byly nakonec pociťovány méně než jiné, neboť členové ČAVU mohli ke studiu využívat fondy Knihovny Národního muzea. Již v roce 1908 byl dokonce učiněn pokus zbavit se potíží s vlastní knihovnou návrhem, zda „pro nedostatek místností a z finančních příčin“ nevřadit akademickou knihovnu do knihovny muzejní.[6] Jelikož se tak nestalo, vynořovaly se otázky správy a finančního zajištění knihovny nadále se stejnou naléhavostí. Neúspěšné bylo i vyjednávání s KČSN o dočasném poskytnutí místnosti pro knihovnu ČAVU. Řešení problémů kolem knihovny ztěžovala kromě objektivních podmínek i nejednotnost postojů ke knihovně v samotné ČAVU. Například v letech 1910–1911 byly všechny třídy vyzvány, aby se podílely na budování a fungování knihovny i ze svého rozpočtu, což IV. třída rázně odmítla, II. třída po prvním zamítavém stanovisku, že „tyto snahy nemají pro II. třídu přímých vztahů a spadají velikým svým nákladem hlavně do centrale“, přehodnotila svůj postoj a projevila ochotu požadavky na zlepšení stavu knihovny podporovat. Šlo především o zajištění dostatečného honoráře pro odbornou i pomocnou sílu a nákup knihovního nábytku. Přitom uprostřed těchto vlekoucích se svízelí, kdy knihovna v podstatě nedisponovala ani vlastní místností a knihy byly ukládány, kde se dalo, docházely stále, byť s výkyvy, publikace vyměňované s různými institucemi za spisy vydávané vlastním nákladem ČAVU.[7]

Evidence nových přírůstků ovšem vázla, neboť k prostorové nedostatečnosti se družily i nesnáze v personálním obsazení, takže knihovna svým úkolům dostát nemohla. Problémy vršícími se kolem knihovny se ČAVU obšírněji zabývala opět počátkem 20. let 20. století. Ve studii V. Podaného můžeme číst citaci ze zprávy Václava Flajšhanse, tehdejšího jediného samostatného a honorovaného knihovníka ČAVU, který stav knihovny vyjádřil takřka sarkasticky nelichotivou formulací: „Dne 1. května 1921 Knihovna Akademie nejen nevyhovovala ani nejmírnějším požadavkům knihovny ve Zlámané Lhotě, nýbrž přímo poškozovala ideální a hmotné zájmy národa“.[8]

Na změně této situace pracoval sám V. Flajšhans osobně celých 12 let. V rámci plánu na rozsáhlou reorganizaci knihovny fond především sám roztřídil, knihy opatřil signaturami (obr. 1), rukopisně zkatalogizoval na karty (obr. 2) i do lokálního katalogu (obr. 2a) a inicioval rozšíření mezinárodní výměny. V roce 1929, po dokončené katalogizaci, fond obsahoval 17 560 inventárních čísel.[9] Odchod V. Flajšhanse v roce 1932 však znamenal zastavení této zlepšené péče o knihovnu, do níž setrvačností výměnných kontaktů přicházel poměrně vysoký přírůstek (ve 2. polovině 20. let přes 2000 publikací ročně).[10] Jak vypadala knihovna ČAVU v muzejních prostorách v posledním roce působení V. Flajšhanse zachycuje reprodukce dobového fotografického snímku v publikaci 100 let České akademie věd a umění (Praha, Academia 1991, obrazová příloha č. 8).

Obr. 1  (pro plné zobrazení na obrázek klikněte)

Obr. 2 (pro plné zobrazení na obrázek klikněte)

Obr. 2a (pro plné zobrazení stránky na obrázek klikněte)

Po vzniku Československé republiky byla Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění přejmenována na Českou akademii věd a umění a v její knihovně se nově získané knihy opatřovaly razítky s odpovídajícím názvem (obr. 3), zatímco svazky zkatalogizované v předcházejících letech lze rozeznat podle původních razítek (obr. 4).

Obr. 3  (pro plné zobrazení na obrázek klikněte)

Obr. 4  (pro plné zobrazení na obrázek klikněte)

 

 

Z důvodů neustále se zhoršujících prostorových problémů bylo nakonec v roce 1935 dojednáno s tehdejší Národní a univerzitní knihovnou uložení knihovny ČAVU v Klementinu jako tzv. věčného deposita, prezenčně přístupného čtenářům jak univerzitní knihovny, tak i čtenářům Knihovny vysokých škol technických. V roce 1936 se tak knihovna ČAVU ocitla pod jednou střechou s knihovnou Královské České společnosti nauk (KČSN), které zde byly prozatímně přiděleny místnosti v roce 1927.[11] V letech 2. světové války se obě znovu sešly v klášteře ve Zlaté Koruně. Odtud se knihovna ČAVU vrátila sice zpět do Klementina, ale vzhledem k nedostatku místa nebylo možné ji celou zpřístupnit – v důsledku rekonstrukcí musely být knihy v budově Klementina dokonce opakovaně přemisťovány. Proto se ČAVU, která již v roce 1945 přesídlila do budovy bývalé spořitelny na Národní třídě (dnešního sídla Prezidia AV ČR a KNAV), snažila o to, aby se v získané budově našlo umístění i pro její knižní fond. V roce 1952, několik měsíců před zrušením ČAVU, sem byla knihovna skutečně přestěhována a podle administrativních výkazů v počtu 75 927 svazků poté postoupena ustavené Základní knihovně ČSAV.[12]

V posledních letech před jejím převzetím ČSAV byla knihovna ČAVU spojena s knihovnou KČSN i personálně – její provoz zajišťovali klasický filolog prof. Bohumil Ryba ve funkci knihovního referenta a Jarmila Gallová jako vedoucí knihovny KČSN.[13]

Podobně jako knihovna KČSN i knihovna ČAVU se zaměřovala na získávání literatury v prvé řadě soudobé, jejíž přísun zajišťovala především výměna s vědeckými a odbornými institucemi. V roce 1892 bylo ve zprávě za rok 1891 publikováno rozhodnutí, že „Co se týče výměny spisů Č. Akademie s publikacemi jiných Akademií a společností vědeckých a uměleckých, zahájeno bude příslušné jednání, až Č. Akademie dovrší první ročník svých publikací.“[14] Ve výčtu činnosti za rok 1892 pak bylo konstatováno, že „První ročník publikací Akademie bude za krátko dovršen, i zahájí se pak pravidelná výměna s jinými institucemi vědeckými, slovesnými a uměleckými. Již nyní zasílají se publikace Č. Akademie výměnou některým korporacím tuzemským, zdarma pak četným vzdělávacím ústavům, vědeckým spolkům a veřejným bibliothekám“.[15] V letech zintenzivnění péče o knihovnu za působení V. Flajšhanse byl roční přírůstek početně vyšší než v knihovně KČSN. Přispělo k tomu teritoriální rozšíření výměny – k francouzským a anglickým institucím přibyly ruské, rakouské a německé.[16] Rozvětvené kontakty s takovým množstvím vědeckých pracovišť již samy o sobě napovídají o složení takto shromažďovaného knižního fondu. Orientace na slovanské země obohatila knihovnu o periodika i monografie nejen k jejich politickým, sociálním a kulturním dějinám, ale zásobovala ji rovněž literaturou z oborů věnujících se přírodním a technickým vědám.

V roce 1893 byla knihovna ČAVU v kontaktu s 55 institucemi,[17] do převzetí fondu Základní knihovnou v roce 1952 již šlo o 299 domácích a 314 zahraničních partnerů ve výměně literatury.[18]

Knihovna ČAVU od samého počátku také přijímala dary a pozůstalosti, jejichž prostřednictvím se do fondu dostávaly i knihy starší, z doby před jejím založením. Ve zprávě za rok 1891, kterou na výročním valném shromáždění 2. 12. 1892 přednesl generální sekretář prof. Josef Šolín, zmínil též první zisky pro budoucí knihovnu: „Tiskopisů zasláno bylo České Akademii celkem 150 svazků a sešitů, i pronáším tu všem dárcům zasloužený dík.“[19] Přesně o rok později prof. Šolín děkoval za další přírůstky: „Bibliothece Č. Akademie přibyly od posledního valného shromáždění výročního dílem koupí, dílem darováním 484 svazky a sešity, tak že obsahuje nyní 323 díla o 634 svazcích a sešitech. Veškerým dárcům, z nichž především sluší jmenovati vys. sl. c. k. ministeria vyučování a orby, jež obmyslila Akademie veškerými svými publikacemi, pronáším uctivé díky.“[20] Nejstarší tisky pronikly do knihovny ČAVU především se sbírkou (cca 7 500 svazků) profesora římského práva na univerzitách v Praze a v Bratislavě JUDr. Otakara Sommera (1885–1940), obsahující i tiskařskou produkci 16.–18. století. Tato velkolepá knihovna nebyla však již v ČAVU knihovnicky zpracována a při pozdější postupné katalogizaci nezpracovaných zásob převzatých do Základní knihovny ČSAV byly její jednotlivé svazky rozptýleny mezi ostatní katalogizované přírůstky, knihy vytištěné před rokem 1800 byly však vyčleněny do speciálního depozitáře starých tisků. Je mezi nimi i 30 vydání z 16. století.[21] Z této soukromé knižní sbírky také pochází nejstarší kniha ve fondu bývalé knihovny ČAVU: IUSTINIANUS I., Digestorum seu Pandectarum libri quinquaginta … Nürnberg, Johann Petreius 1529 (obr. 9). V dnešním historickém fondu KNAV patří k exemplářům s nejpočetnějšími rukopisnými glosami (obr. 10).[22] O. Sommer si knihy označoval razítkem a vlepeným exlibris s portrétem (obr. 11).

Obr. 9  (pro plné zobrazení na obrázek klikněte)

Obr. 10  (pro plné zobrazení na obrázek klikněte)

Obr. 11  (pro plné zobrazení na obrázek klikněte)

Zcela vyhraněný obsah měla knižní pozůstalost advokáta a básníka Ladislava Šebka (1861–1927), kterou V. Flajšhans zkatalogizoval jako samostatný celek. Sbírka přibližně více než 200 moderních vydání krásné literatury a poezie v češtině se však do Základní knihovny ČSAV nedostala, o jejím obsahu podává informaci dochovaný lokální katalog, vytvořený V. Flajšhansem (obr. 12).[23]

Obr. 12  (pro plné zobrazení stránky na obrázek klikněte)

České akademii věd a umění odkázal svou knihovnu poslední vůlí v roce 1912 rovněž její člen Jaroslav Vrchlický,[24] zvolený již na valném shromáždění v říjnu 1890 sekretářem IV. třídy.[25] Vrchlického knihovna však byla uložena v Klementinu ještě předtím, než tehdejší Národní a univerzitní knihovna přijala do své budovy jako depositum celou knihovnu ČAVU, a po roce 1952 do Základní knihovny ČSAV nepřešla.[26]

Na rozdíl od knihovny KČSN, která byla z převážné části v 80. letech rekatalogizována a karty se záznamy vřazeny do generálního katalogu dnešní KNAV, jehož retrokonverze v současnosti probíhá, knihovna ČAVU zůstává dosud opatřena pouze svým původním lístkovým katalogem, na kterém se také podílel V. Flajšhans. V naskenované podobě je katalog k dispozici čtenářům na https://www.lib.cas.cz/katalogy/cavu/.

 

 

 

[1] Více viz https://www.lib.cas.cz/13956/125-let-zalozeni-ceskych-akademii-ved-umeni/; http://www.cas.cz/servis/ssc/oat/sd/novinky/videogalerie/2015/150123_anezka.html

Luboš VELEK, Jubilejní rok Akademie věd, in: Akademický bulletin AV ČR
9, 2015, č. 1, s. 20-22. Dostupné na http://abicko.avcr.cz/2015/01/05/index.html

[2] Soupis studií k historickému fondu dnešní KNAV je vystaven na https://www.lib.cas.cz/kvo/historicky-fond/studie-a-katalogy/#studie. Viz též Jindřich SCHWIPPEL, Předchůdci ČSAV a jejich knihovny. Praha, ZK-ÚVI ČSAV 1985, 60 s. (interní tisk); Dějiny a současnost ZK-ÚVI ČSAV, in: Vědecké informace ČSAV, 1989, (Příručka pro uživatele 6), 81 s.; Václav PODANÝ, Knihovny ČAVU a KČSN od r. 1918 do vzniku ČSAV, in: Práce z dějin Československé akademie věd, řada A, sv. 4, 1992, s. 12-30; Knihy v historii akademií. Sborník textů k výstavě, kterou ve dnech 2.12.2002 až 17.1.2003 uspořádala Knihovna Akademie věd ČR a Tiskový odbor AV ČR v budově Akademie věd ČR, Národní 3, Praha 1. Praha, Knihovna AV ČR 2002. 80 s.

Archivní dokumenty opatruje Masarykův ústav a Archiv Akademie věd ČR – viz Alena ŠLECHTOVÁ – Jiří BERAN – Josef LEVORA, Česká akademie věd a umění 1890–1952: inventář fondu. Praha, Ústřední archiv ČSAV 1989. xlii, 265 s. – knižního fondu ČAVU se týkají inventární č. 334-335, kartony 219-222. S touto citací podal v několika odstavcích stručné shrnutí osudů knihovny ČAVU a knihovny Jaroslava Heyrovského Martin MARTINOVSKÝ ve studii Česká akademie věd a umění za protektorátu 1939–1945, in: Práce z Archivu Akademie věd, Studie a články, 2002, s. 214 (kapitola Knihovny).

Některé historické katalogy a písemnosti jsou uloženy v Knihovědném oddělení KNAV, které také spravuje trezorový depozitář starých tisků a speciální katalogové kartotéky k němu (více viz https://www.lib.cas.cz/kvo/).

[3] Dějiny a současnost ZK-ÚVI ČSAV, in: Vědecké informace ČSAV, 1989, (Příručka pro uživatele 6), s. 13.

[4] Dějiny a současnost ZK-ÚVI ČSAV, in: Vědecké informace ČSAV, 1989, (Příručka pro uživatele 6), s. 6.

[5] Masarykův ústav AV ČR a Archiv AV ČR, fond ČAVU – knihovna.

[6] Dějiny a současnost ZK-ÚVI ČSAV, in: Vědecké informace ČSAV, 1989, (Příručka pro uživatele 6), s. 13.

[7] Masarykův ústav AV ČR a Archiv AV ČR, fond ČAVU – knihovna.

[8] Václav PODANÝ, Knihovny ČAVU a KČSN od r. 1918 do vzniku ČSAV, in: Práce z dějin ČSAV, řada A, sv. 4, 1992, s. 22.

[9] Václav PODANÝ, Knihovny ČAVU a KČSN od r. 1918 do vzniku ČSAV, in: Práce z dějin Československé akademie věd, řada A, sv. 4, 1992, s. 24.

[10] Václav PODANÝ, Knihovny ČAVU a KČSN od r. 1918 do vzniku ČSAV, in: Práce z dějin Československé akademie věd, řada A, sv. 4, 1992, s. 24.

[11] Václav PODANÝ, Knihovny ČAVU a KČSN od r. 1918 do vzniku ČSAV, in: Práce z dějin Československé akademie věd, řada A, sv. 4, 1992, s. 20, 24-25.

[12] Václav PODANÝ, Knihovny ČAVU a KČSN od r. 1918 do vzniku ČSAV, in: Práce z dějin Československé akademie věd, řada A, sv. 4, 1992, s. 21, 26-27.

[13] Václav PODANÝ, Knihovny ČAVU a KČSN od r. 1918 do vzniku ČSAV, in: Práce z dějin Československé akademie věd, řada A, sv. 4, 1992, s. 17, 26.

[14] Almanach České Akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, roč. II, 1892, s. 19.

[15] Almanach České Akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, roč. III, 1893, s. 25-26.

[16] Výměnu publikací zmiňuje souhrnně (v komparaci s KČSN) Magdalena POKORNÁ, Zahraniční kontakty České akademie věd a umění, in: Jiří POKORNÝ (uspořádal) – Jan NOVOTNÝ (red.), Česká akademie věd a umění 1891–1991. Sborník příspěvků k 100. výročí zahájení činnosti, Praha, Historický ústav AV ČR, 1993, s. 68-69 (Výměna publikací).

[17] Dějiny a současnost ZK-ÚVI ČSAV, in: Vědecké informace ČSAV, 1989, (Příručka pro uživatele 6), s. 13.

[18] Václav PODANÝ, Knihovny ČAVU a KČSN od r. 1918 do vzniku ČSAV, in: Práce z dějin Československé akademie věd, řada A, sv. 4, 1992, s. 26.

[19] Almanach České Akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, roč. II, 1892, s. 19.

[20] Almanach České Akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, roč. III, 1893, s. 25.

[21] Viz příslušné heslo na s. 200 provenienčního rejstříku v publikaci Anežka BAĎUROVÁ – Bohuslava BRTOVÁ, Soupis tisků 16. století ve fondech ZK-ÚVI ČSAV. Část I. A-K, část II. L-Ž, část III. Rejstříky, in: Vědecké informace ČSAV, Bibliografie 1. Praha, ZK-ÚVI ČSAV 1987 – 1988, 462 + 223 s. Archivní protějšek k obsahu této knihovny tvoří osobní pozůstalost J. Sommera uložená v Masarykově ústavu – Archivu Akademie věd ČR, její stručnou charakteristiku viz Jarmila HANZALOVÁ, Soupis osobních písemných pozůstalostí a rodinných archivů v České republice, Praha, Sekce archivní správy MV ČR 1997, s. 545.

[22] Anežka BAĎUROVÁ – Bohuslava BRTOVÁ, Soupis tisků 16. století ve fondech ZK-ÚVI ČSAV, Část I. A-K, in: Vědecké informace ČSAV, Bibliografie 1. Praha, ZK-ÚVI ČSAV 1987 s. 221-22 (signatura TH 23).

[23] Osobní pozůstalost V. Šebka eviduje Jarmila HANZALOVÁ, Soupis osobních písemných pozůstalostí a rodinných archivů v České republice, Praha, Sekce archivní správy MV ČR 1997, s. 575-576.

[24] Václav PODANÝ, Knihovny ČAVU a KČSN od r. 1918 do vzniku ČSAV, in: Práce z dějin Československé akademie věd, řada A, sv. 4, 1992, s. 24.

[25] O působení J. Vrchlického v ČAVU viz např. Jiří BERAN, K činnosti IV. třídy České akademie věd a umění v letech 1890–1918, in: Práce z dějin Československé akademie věd, řada B, sv. l, 1986, s. 13-84; Martin FRANC – Vlasta MÁDLOVÁ. Dějiny Akademie věd ČR v obrazech, Praha, Academia c2013, 358 s.

[26] Almanach České Akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, roč. I, 1891, s. 18; Václav PODANÝ, Knihovny ČAVU a KČSN od r. 1918 do vzniku ČSAV, in: Práce z dějin ČSAV A/4, 1992, s. 24. K odkazu J. Vrchlického viz též zprávu V. Flajšhanse. Vrchlického knihovna byla podle dohody s ČAVU, jež zůstávala jejím vlastníkem, uložena v Klementinu jako součást Muzea J. Vrchlického provozovaného Společností Jaroslava Vrchlického do jejího zrušení v roce 1940. Viz Vlasta FALTYSOVÁ (ed.), Rukověť tištěných knihovních fondů Národní knihovny České republiky od prvotisků do konce 19. století, Praha, Národní knihovna 2006, s. 220. Archivní materiály k osudům tohoto muzea i knihovny z let 1912–1952 jsou podle V. Podaného ve fondu ČAVU v Masarykově ústavu a Archivu Akademie věd – viz Václav PODANÝ, Knihovny ČAVU a KČSN od r. 1918 do vzniku ČSAV, in: Práce z dějin Československé akademie věd, řada A, sv. 4, 1992, s. 29, pozn. 36.