Ve statistických přehledech, které lze najít na webových stránkách Národní knihovny ČR [1], jsou zveřejňovány základní, na tisíce zaokrouhlené, údaje o knihovnách různých sítí; od roku 1993 také o knihovnách Akademie věd ČR, což umožňuje zájemcům porovnávat výkony knihoven Akademie s výsledky knihoven jiných resortů.

(pro zvětšení na obrázek klikněte)

Jsou to zajímavá čísla, i když za jejich správnost nemůžeme dát s čistým svědomím ruku do ohně.

O co opírám toto své poněkud skeptické tvrzení, to vyplyne z dalšího textu k danému tématu.

Výsledky činnosti knihoven AV ČR se v hlavních ukazatelích v Akademii věd sledují pravidelně již od počátku sedmdesátých let 20. století. Do roku 1998 byly tyto údaje publikovány jako součást publikací ČSAV a AV ČR – Soubory informací za rok… a v některých letech je KNAV vydávala v samostatných publikacích (poslední vydaný přehled je za rok 1994). Na webových stránkách Knihovny AV ČR se statistické údaje o stavu a činnosti knihoven zveřejňují od roku 2004.[2] Výsledky byly sice občas komentovány, ale bohužel nebyly pravidelně analyzovány.

Podívejme se blíže na výše uvedené údaje za posledních 15 let:

Počet knihoven Akademie věd je od roku 2003 více méně stejný, pochopitelně se odvíjí od stabilního počtu akademických pracovišť.

Celkový knihovní fond přes výkyvy způsobené po většině objektivními důvody v podstatě vzrůstá, i když v posledním roce také v tomto ukazateli dochází k poklesu.

Počet uživatelů až do roku 2009 spíše vzrůstal. Značný číselný pokles posledních dvou let odráží podle mého názoru spíše nejasnosti v novém pojetí a výkladu pojmu „uživatel“ nežli nezájem uživatelů o informační služby knihoven. Je rovněž odrazem toho, že přibývá počet uživatelů, kteří využívají elektronické služby knihoven, aniž by museli do knihoven docházet a mnohdy i bez toho, aby byli v knihovnách evidováni.

Spokojeni nemůžeme být samozřejmě s počtem výpůjček, ten v posledních deseti letech – patrně z obdobných důvodů jako je tomu u počtu uživatelů – soustavně klesá. Jde o důsledek toho, že roste využívání elektronických informačních zdrojů, jejichž „výpůjčky“ se nepodchycují.

Počet pracovníků v knihovnách AV ČR do nedávna osciloval kolem magického čísla 300, bohužel v posledních pěti letech i zde dochází k výraznému početnímu poklesu. a to jsou čísla varující!

Těžko lze odhadnout, jaké procento údajů (mnohdy nedůvěryhodných) může jít na vrub nezájmu o statistická šetření či pouze nepozornosti. Malá a nedostatečná péče o statická šetření a přehlížení důležitosti prvotní evidence a registrace údajů o činnosti, je v příkrém rozporu s celosvětovými trendy rozvoje knihovnických služeb.

***

Hodnocení výkonů, výkonnosti, tedy kvalita služeb, je ve světě v centru zájmu nejen národních a velkých vědeckých knihoven, ale také vysokoškolských a veřejných knihoven. Známý a často citovaný projekt „BIX – Bibliotheksindex“[3] se již od roku 1999 podrobně zabývá měřením kvality a výkonů činnosti německých knihoven a umožňuje jejich srovnávání. v České republice tento projekt převzala a zaštítila Národní knihovna ČR. PhDr. Vít Richter, ředitel Knihovnického institutu, využívá všech příležitosti, aby o jeho významu referoval. Vzpomeňme např. jeho vystoupení na semináři CASLIN, který pořádala Knihovna Akademie věd ve dnech 11. – 15. června 2006 v Českém ráji [4] nebo z poslední doby na jeho přednášku na celoslovenském semináři „Benchmarking v slovenských knižniciach“ konaném v dubnu 2012 v Martině[5].

Zajímavé poznatky přinesl rovněž odborný seminář na téma „Měření výkonu v knihovnách“, který uspořádal SKIP v dubnu 2006 ve spolupráci s Goethe–Institutem v Praze. Hlavní referát na něm měl prof. Konrad Umlauf z Humboldtovy univerzity v Berlíně, který na něm podal zasvěcený výklad tématu s podrobným komentářem k různým systémům uplatňovaných indikátorů.[6]

Nezájem některých vedoucích středisek vědeckých informací a knihoven Akademie věd o vykazování činnosti má dle mého názoru jak objektivní, tak subjektivní příčiny. Za objektivní považuji velkou různorodost knihoven Akademie, odvíjející se od rozdílnosti jednotlivých pracovišť – a to jak co do zaměření jejich vědecké a výzkumné činnosti, tak i historie či vybavení, což samozřejmě neumožňuje jednoduché a smysluplné srovnávání výsledků jejich činnosti. Subjektivní příčinou nezájmu může být nechuť věnovat se mnohdy pracnému vedení základních evidencí a jejich sumarizaci, obzvláště když tato činnost – v rámci ústavu – nebývá ani požadována, ani oceňována.

Prioritním úkolem bude tudíž zpřesnit a zkvalitnit evidenci (registraci) všech sledovaných kvantitativních i kvalitativních údajů a zajistit jejich naprostou důvěryhodnost; což by následně blahodárně přispělo k vyšší úrovni výkaznictví. Ze strany centra půjde o vyjasnění správného způsobu vykazování zejména elektronických služeb a všeho, co s tím souvisí, a to v souladu s obecnými doporučeními, která v národním i mezinárodním měřítku sleduje Knihovnický institut Národní knihovny ČR v Praze. [7]