Filozofické období – aneb o významu Základové konkretné logiky jako cesta k pochopení evropských věd
Dialog byl natočen ve středu 24. května 2017 v pozdním odpoledni v prostorách pracovny dr. Jana Svobody v Jilské 1, Praha 1 Staré Město.
Teze:
„Domnívám se, že Masaryk přijel do Prahy především pro to, aby zde tento nový směr, potažmo sociologii všestranně propagoval.“ – Masaryk jako propagátor vědy
„Karteziánské „cogito ergo sum“ se nedá podle Masaryka jen tak lehce comtovsky obejít. V tomto kritizuje Comta a jde cíleně svou vlastní cestou – k věcem samým.“ – o podobě věd
„Jde o to nalézat nutnou funkční spojitost mezi pojetím subjektu a objektu, mezi oním res cogitans a res extensa, tedy je nepojímat jako dvě oddělené a na sobě nezávislé substance.“ – o rozdělení
„Subjekt objektový vztah není dostatečně akcentován, a to právě proto, že nám mnohdy tak trochu už tradičně uniká nutná souvislost, která dělá jejich vztah vztahem.“ – k postoji ke světu
Dialogy o Masarykovi a Evropě s Janem Svobodou:
MS: Pane doktore, naše druhé setkání bych věnoval Masarykovu období – a to filozofickému, které bylo uvozeno význačným spisem – „Základové konkretné logiky“.[1] Než začneme mluvit o spisu jako takovém, rád bych se zeptal, jaké mělo fáze přípravy. Jakými boji musel Masaryk projít, než se odhodlal k sepsání pojednání?
JS: Abych mohl na tuto otázku adekvátně odpovědět, myslím si, že je třeba jeho začátky hledat ve vídeňském období, o němž jsme hovořili během našeho prvního setkání. Víme, jak Masaryk pojímal Platóna – pojímal ho jako prvního sociologa. Víme, že se velmi živě zajímal o pozitivismus – o Augusta Comta, kterého zřejmě poznal prostřednictvím Johna Stuarta Milla nebo, jak se lze také domnívat, prostřednictvím Henryho Thomase Bucklea, který z pozitivismu, potažmo pak i z Comta vycházel. Buckle se zabýval vzdělaností v Anglii. Ostatně je zajímavé, že jeho dílo Dějiny vzdělanosti u nás vychází už v roce 1884 ve Váňově překladu a Masaryk se o něm v Athenaeu vyslovil, že je to překlad velmi „chatrný“. Stejně tak znal anglické filozofy Alexandra Baina i Herberta Spencera a hlavně Davida Huma. Comtovým Kurzem pozitivní filozofie se intenzivně zabýval za svého pozdního vídeňského období. Připočteme-li k tomu onu pozitivisticky laděnou atmosféru tehdejší intelektuální Vídně, lze konstatovat, že Masaryk vstupuje na nově založenou univerzitu v Praze dobře připraven – a to především v tomto specifickém pozitivisticky laděném duchu.
MS: Myslíte si, že Masaryk vstup na českou univerzitu vnímal jako velkou výzvu, případně službu českému národu?
JS: Určitě ano. Domnívám se, že Masaryk přijel do Prahy především pro to, aby zde tento nový směr, potažmo sociologii všestranně propagoval. U nás byla sociologie tehdy doslova neznámou vědou a dočítáme se také, že Masaryk byl první profesor, který ji jako svébytnou disciplínu na naší nově vzniklé české univerzitě tehdy přednášel. Postupoval velmi konzistentně a především s velkým citem pro jakousi, řekl bych, celistvost charakteru filozofie, ale i filosofování, tj. přístupu filosofujícího jedince k pojímání skutečnosti. První téma, které Masaryk jako mimořádný profesor na univerzitě otevírá, byl David Hume, jenž se, jak známo, nezřídka považoval za otce pozitivismu. S jeho psychologismem a potažmo pak skepsí se Masaryk snažil vyrovnat počtem pravděpodobnosti, přičemž se právě touto vědeckou metodou chtěl přiblížit matematické evidenci. Také víme, že počet pravděpodobnosti ve Vídni přednášel Franz Brentano, ale z dopisů Brentana s Antonem Martym a Carlem Stumpfem, věrnými Brentanovými žáky působícími v Praze, se dovídáme, že Masaryk si v tomto ohledu razil svou vlastní cestu.
MS: Domníváte se, že pokud by se Masaryk nevydal do české metropole, pak by jeho uvažování šlo odlišnou cestou? Tážu se proto, že byl známou osobností, byl národně uvědomělý – a tato uvědomělost byla podporována jeho ženou Charlotou. Přechod do Prahy byl podmíněn jeho působením ve veřejném životě – i s jistými politickými ambicemi. To znamená, že měl zájem dělat politiku podloženou vědeckou zkušeností z minulosti.
JS: Jsem toho názoru, že Masaryk ve Vídni dostal určité specifické školení a toto „školení“ hodlal v rámci tehdejší c. k. monarchie propagovat. Měl k tomu jistě své důvody. Ty objasnil především ve svém spisu o sebevraždě. Krizi moderního člověka chápal jako odklon moderního jedince od náboženství, od rámce jeho etických principů. Na straně druhé věděl, že součastný moderní člověk už nevěří slepě ve stará dogmata. Je člověkem kriticky myslícím, vědeckým, ale který, aby byl celý, tuto nábožensko-etickou dimenzi potřebuje, ovšem jaksi na novém základě. Promýšlel tedy vhodný přístup, který je s to oba tyto póly, onen rozumový a citově-volní, opět propojit. V tom mu jistě pomáhala historie filozofie, která ho přivedla ke studiu některých typických filozofických charakterů a jejich postojů.
… Pokus o konkrétní logiku …
MS: Máme-li hovořit o jeho díle, začněme rovnou snad výstižnějším názvem jeho německé verze – „Pokus o konkrétní logiku“. V jakém jazyku byl psán tento text?
JS: Původně byl psán česky a tato původní česká verze, jak už bylo zmíněno, nese název Základové konkretné logiky, s příznačným podtitulem Třídění a soustava věd. Měla českým studentům v podstatě sloužit nejen jako vhodný úvod do filozofie, ale potažmo i jako učební materiál, jakási skripta, nicméně specificky tematicky směřovaná. Těch se na nově zřízené univerzitě tehdy v začátcích nedostávalo. Na tento nedostatek Masaryk upozorňoval i na stránkách Athenaea, které tehdy redigoval a vlastně ve stejném pozitivním duchu založil a vedl. Doplněná německá verze vychází ve Vídni u Carla Konegena o dva roky později, tj. roku 1887, a nese název Versuch einer concreten Logik, v překladu Pokus o konkrétní logiku. Do němčiny ji přeložil Hubert Gordon Schauer.
MS: Já jsem zmínil jazyk také z důvodu, že teprve nedávno bylo vlastně poprvé toto dílo vydáno v českém překladu v rámci Spisů T. G. Masaryka. Můžeme tento spis – rozsáhlý esej označit za hierarchizaci současného poznání?
JS: Měli bychom připomenout, že Masaryk tuto knihu sepsal dost rychle, snad jen během několika týdnů – a to o letních prázdninách, které v roce 1885 trávil v Hustopečích. Masaryk zde skutečně prokázal hluboký vhled do jednotlivých vědních disciplín a v některých podstatných filozofických ohledech podal svou vlastní představu o jejich obecné šíři a vzájemných vztazích. Lze říci, že se jedná o pohled velice moderní. Byl jedním z originálních průkopníků filozofického myšlení, které spojuje abstraktní svět se světem konkrétní vědy.
MS: Lze konstatovat, že lidé, kteří se přihlásili k profesoru Masarykovi, dostali úvod do dobových věd, jak byly tehdy známy?
JS: Ano, ale s jistými výhradami. Po Millově vzoru do comtovské stupnice mezi biologii a sociologii ještě vkládá psychologii a kritizuje Comtův fenomenalismus. Jeho kritika fenomenalismu tedy znamená, že Masaryk jevovou stejnorodost neuznává. Odmítá názor, že tyto jevy jsou součástí jedné jediné vědy. Za vlastní organon těchto podstatných „věcných“ zjištění považuje právě konkrétní logiku. Mluví o tom, že nejenom mezi matematikou a přírodními vědami zeje „trhlina“, ale stejně tak mezi přírodními vědami a „duchovědami“, dnes bychom řekli vědami humanitními. A vytváří dvoustupnici, přičemž vedle sedmi tříd základních věd klade ještě jazykovědu, estetiku a logiku. Později pak za estetiku přidává teologii, ale „vědeckou“, či vědu o náboženství a především etiku. Karteziánské „cogito ergo sum“ se nedá podle Masaryka jen tak lehce comtovsky obejít. V tomto kritizuje Comta a jde cíleně svou vlastní cestou – k věcem samým.
MS: Je to asi též způsobeno tím, že psychologie v devatenáctém století nebyla ve Francii plně přijata.
JS: Pozitivisticky zaměřený Comte považoval psychologii za vědu subjektivní, tedy vědu, jejíž poznatky nelze z vědecky objektivistického hlediska považovat za dostatečně jisté; uznával tehdy jen Gallovu frenologii. Ale v empiristicky zaměřené Anglii se jí z dobrých důvodů věnovala jiná pozornost. Právě tuto cestu Masaryk sledoval a byla mu jistě blízká především svým důrazem na autonomního svobodného jedince. Poté se postupně snaží otevírat cestu k jeho pojetí etiky a dosahuje toho kromě svých přednášek z praktické filozofie i jeho pozdější korekcí vlastního filozofického základu, ale také prostřednictvím Masarykem tolik kritizovaného Kanta, což už naznačuje ve své práci Moderní člověk a náboženství, kde kromě jiných předností vyzdvihuje právě v souvislosti s etikou Kantův rigorismus. Později pak hlavně ve svém třísvazkovém díle Rusko a Evropa, kde Kantův kriticismus považuje za účinný nástroj proti mýtičnosti a mysticismu v ruském myšlení.
MS: Když jste říkal: je to úvod, rád bych se zeptal: k čemu byste tento úvod v současnosti přirovnal? Nalezneme nějaký spis, který by odpovídal Masarykovu? Člověka napadá Úvod do filozofie od Arno Anzenbachera, případně Dějiny filozofie od Hanse Störinga.
JS: Specifické trendy propojovat jednotlivé vědní disciplíny lze dnes podle mého názoru nalézt všude, především v anglo-americkém myšlení. Jednotlivé vědní obory účinně spolupracují, společně se podílejí na řešení často velice složitých konkrétních problémů, přičemž se jejich specifické pohledy vzájemně doplňují, podporují se. Lze to dobře pozorovat, otevřete-li si světové vědecké časopisy jako Science nebo Nature. V souvislosti s konkrétními problémy, na jejichž řešení se podílejí humanitní vědy, v nich nikdy nenajdete jen příspěvky s čistě filozofickým zaměřením, vždy poukazují i na jistou fúzi dvou i více vědních oborů, např. biologie a sociologie či psychologie, antropologie, ekonomie atd. Dobrým důkazem této tendence je v současnosti například kniha amerického sociobiologa Edwarda O. Wilsona The Meaning of Human Existence z roku 2014. I když Masarykův myšlenkový přístup byl veskrze pozitivní, tj. vědecky podložený, přesto si uchovává jistý metafyzický přesah. Uvědomuje si, že nejen onen objektivní rámec všech věd, který mu metafyzika představuje, je jakýsi podpůrný myšlenkový konstrukt, jakási snad regulativní idea, k níž se na pozadí vývoje jednotlivých vědních disciplín jen asymptoticky přibližujeme, ale že tato metafyzická dimenze je vlastní také etice a náboženství.
MS: Zmínil jste metafyziku jako disciplínu, zdali sám Masaryk k ní neměl jistý distanc – a to kvůli přílišné spekulativnosti. Vždyť víme, že s metafyzikou přišel Aristoteles. Auguste Comte rozlišoval tři stadia, kterými lidský duch musí projít: teologické, metafyzické, pozitivní – vědecké. Přiznejme si – slovo metafyzika je samo pro filozofy nesnadným oříškem k rozlousknutí.
JS: Ano, je to velké téma. My bychom se ale měli tematicky držet pojetí, které upřednostňoval svým pozitivním přístupem ke skutečnosti Masaryk.
… Být metafyzikem …
MS: Vždyť on právě zdůrazňoval, že je metafyzikem, ale vědeckým – vztahujícím se k realitě. Z německé oblasti znal metafyziku, která je odtržena od reality, dále tíhnoucí k iracionalitě.
JS: Víme, že právě tento spekulativní metafyzický způsob filozofování ostře kritizoval jak Franz Brentano, tak také hebartovci, tedy i jeho vídeňský učitel Robert Zimmermann. Masaryk na ně v tomto kritickém duchu navazoval.
MS: Nemá náhodou metafyzika být „návodem“ pro přírodní vědu?
JS: Domnívám se, že takto metafyziku nepojímal. Nepředstavovala mu v durdíkovském smyslu pouhou „závědu“. Metafyzika má být už ve vědách jako takových obsažena, má být tedy v nich a stále s nimi, tj. neodděleně, a tím pro vědy představuje i jakousi trvalou výzvu. Jako završující rámec věd je jakousi pomyslnou, snad bychom mohli říct, funkční sběrnicí či schránkou, která se s vývojem věd kvantitativně, ale i kvalitativně proměňuje.
MS: Pojmeme filozofii – metafyziku jako portál, skrze nějž člověk projde do reality do světa?
JS: Ano, člověku je dané držet se jistých rámců srozumitelnosti. Tyto rámce ale musí být funkční, tj. jaksi prostupné, tedy přístupné a především srozumitelné také dalším vědám, zkoumajícím nejen přírodu, ale také naši přirozenost, jak lze hezky v jednom vyjádřit německým ekvivalentem „die Natur“ nebo anglickým „nature“. Taková byla i Brentanova teze: Pravá filozofická metoda není nic jiného než metoda přírodních věd. Právě tuto jednotu v metodě sleduje i T. G. Masaryk.
MS: Zkrátka – držet se přírodních věd. Vlastně se tím obohacovat …
JS: V podstatě ano, ale přitom stejně tak rozlišovat, že vědy o živé přírodě, potažmo pak o člověku a společnosti se chovají specifickým způsobem, a tedy pracují jaksi s jiným materiálem – s jinými reáliemi než vědy o neživé přírodě; že pracují s jinými kategoriemi jevů, že život sám je vlastně zvláštním druhem jsoucna, který je v určitém způsobu fungování, tedy i v jeho zásadních projevech těmto vědám společný. To je nutné rozlišovat, a právě na tuto skutečnost upozorňoval v Konkrétné logice i Masaryk.
… Povaha abstraktních věd …
MS: Rád bych se zeptal na jednu skutečnost. Jak si – podle vás – Masaryk vážil věd, které vycházejí z čisté abstraktní vědy, jako je matematika, logika? Svými úvahami se snaží rozvíjet postoje, s nimiž přišel Auguste Comte.
JS: Ano, můžeme to tak pojmout se všemi odlišnostmi, o nichž jsme už hovořili. To znamená, že Masaryk zachovává onen pojem metafyziky, kritizuje Comtův fenomenalismus a vkládá do Comtovy obecné stupnice věd psychologii, čímž stupnici jaksi zesubjektivizuje. Počet pravděpodobnosti, který Comte ovšem považuje za doslova „algebraickou mánii“, má za úkol zacelovat předěl mezi matematikou a přírodními vědami. Aby se postupně zaplňoval hiát mezi přírodními a humanitními vědami, zavádí onu dvoustupnici, samozřejmě s přihlédnutím k soustavnému rozvoji vědních disciplín. Tím nás v podstatě vyzývá k tomu, aby se vědy, jako je jazykověda, estetika, i logika, dále pak také teologie, již, jak už víme, nazývá vědou o náboženství, ale i etika, studovaly v dalších nutných objektivních souvislostech k světu života i k člověku, který je jeho neodmyslitelnou součástí. Logiku pojímá veskrze realisticky jako vědu o pravidlech, jimiž se řídíme při naší vědecké práci, ovšem s přihlédnutím k tomu, že se na ni nevztahuje zásada vzájemné závislosti věd. A jak už také víme, psychologie byla Augustem Comtem považována za pouhou součást fyziologie.
MS: Ono to „cogito ergo sum“ nebylo jasně rozvedeno.
JS: Ano, jde o to nalézat nutnou funkční spojitost mezi pojetím subjektu a objektu, mezi oním res cogitans a res extensa, tedy je nepojímat jako dvě oddělené a na sobě nezávislé substance. Právě takovéto tvůrčí specifické dynamické pnutí subjektu a objektu je přítomné v celém Masarykově díle. Masaryk podle mě vždy poukazuje to, že nám jsou dány určité rámce srozumitelnosti, kterých se myšlenkově přidržujeme jako svých ideálních, čili objektivních vzorů. Tyto ideální myšlenkové útvary, ať už se jedná o útvary sociální, kulturní nebo třeba i vědecké instituce atd., vznikly z potřeb a možností života jednotlivých subjektů, a nezřídka třeba jen subjektu jednoho. Z dějin víme, jak převratné byly myšlenky výjimečných, dnes bychom řekli excelentních jedinců, a jak jejich ideje proměnily a proměňují náš svět. A Masaryk věřil, že právě v otevřených společenských systémech, které fungují – v onom ideálním slova smyslu – právě na principech demokracie, se člověku svět stává lépe srozumitelný, přičemž se v něm může lépe realizovat. To ovšem současně znamená, že ony otevřené funkční systémy – ať už hovoříme o systémech demokratických, tedy o útvarech svého druhu sociálních, nebo třeba o vědeckých institucích atd. – jsou současně neodmyslitelnou objektivní podmínkou k tomu, aby jedinec mohl porozumět také sám sobě, tj. svému fungování v nich, což právě zase nezbytně podmiňuje to, aby mohla narůstat vlastní motivace jedince tyto systémy pozitivně přetvářet. Bez tohoto stálého pozitivního napětí, bez této trvalé dynamické interakce mezi oběma póly by podle Masaryka svět nedával potřebný smysl a je současně vlastním principem jeho realismu či konkretismu, nebo, jak někdy prohlašuje, umírněného racionalismu.
… Význam fenomenalismus …
MS: Kvůli čemu Masaryk kritizoval Comta za jeho fenomenalismus? Kde jsou tyto zdroje v Comtově myšlení? Nemohl být fenomenalismus čímsi, co pak spojovalo proud zvaný fenomenologie?
JS: Husserl v Idejích I[2]prohlásil, že právě fenomenologové jsou pravými pozitivisty, ale co to znamená? Husserl zde zkoumá projevy čistého vědomí, logiku prožitků, tedy lidskou subjektivitu. Pozitivistický fenomenalismus se drží objektivní reality, jejích faktických daností a od čistě subjektivních projevů principiálně odhlíží. Pozitivisté se tedy v zásadě zaměřují na jevy objektivní reality a na základě matematicko-kauzálních vztahů určují jejich pravidelnost a v souvislosti s tímto popisem se tyto objektivní jevy pokoušejí také předvídat. Fenomenalismus – zaměřený na tato objektivní fakta vnější skutečnosti – a fenomenologie – zaměřená čistě na kvalitativní stránku a vůbec smysl lidského prožívání jsou proto dva diametrálně odlišné pojmy. Již slovo „logos“ značí, že se něco jeví či „sbírá“ čistě z rozumu. Tyto dva pojmy není možné zaměňovat. Stává se tedy zřejmé, že vědy o živé přírodě, jejichž zvláštním antipodem jsou vědy o člověku jakožto vnímajícím subjektu, potažmo pak filozofie neoperují pouze s matematicko – kauzálními vztahy, ale též s „nižšími“ a „vyššími“ účely, jak říká Masaryk v Konkrétné logice, které jako jakési pomyslné nástroje subjektivní existence dávají našemu praktickému životu smysl, ale i hodnotu – kvalitativně nás orientují.
MS: To se logicky promítá do konkrétního jednání jedinců.
JS: Je přece nutné, aby veškeré jednotlivé lidské přístupy, ať už se týkají jakékoli lidské činnosti, byly posuzovány či vyhodnocovány tak, aby se dala předvídat jejich dlouhodobá bezpečnost, nebo nebezpečnost, tedy v podstatě to, zda životu prospívají, nebo vedou život do záhuby. Nejde jen a pouze o jejich krátkodobou využitelnost s odhlížením od možných negativních následků, ale především o dlouhodobou udržitelnost života jako celku, o naši i vzdálenější budoucnost.
MS: Ano, víme, že předvídání je svízelné – zvláště v oblasti vývoje sociálních entit. Nedivme se – simulace je založena na historických datech, …
JS: … ale právě o to jde, že tato objektivní neosobní fakta pro život nepostačují. Že je třeba se náš život, tedy i vědu, kulturu, politiku, ekonomii atd. učit hodnotit z hlediska jeho dlouhodobé udržitelnosti. Aby se tato věta nestala pouhou floskulí, podmínkou musí být, aby společnost byla natolik otevřená, tj. uvědomělá, že bude především upřednostňovat, nebo alespoň život kvalitativně vážit tak, aby se mohl zachovat i pro další generace. Zde, myslím si, sehrávají svou důležitou úlohu humanitních vědy a jde i o zásadní výzvu pro současné filozofické směřování. Navíc se zde otevírá prostor pro vytváření potřebných interdisciplinárních přesahů, a tedy předně pro další věcnou spolupráci mezi jednotlivými vědními disciplínami, a tak i pro možnost věcných kritických dialogů nad konkrétními problémy, které nás – v tomto pro nás zásadním smyslu -spojují.
MS: Je to autonomní subjekt, který ukazuje své preference ve vztahu ke svým druhům?
JS: Ano, každé úsilí v podstatě vychází z potřeb i tužeb nejen všestranně vzdělaného, ale i mravně uvědomělého jednotlivce, jak říká Masaryk. Smysluplnost naší obce – polis pak znamená, že nelze odhlížet od její fundamentální hodnoty, kterou pro jednotlivce má, a tou bezpochyby je jeho všestranný intelektuální rozvoj a také vědomí odpovědnosti k celku, ať už jde o společenské celky menšího či většího významu, což ovšem v sobě neodmyslitelně implikuje i vztah k druhému.
MS: Smysluplnost, aby člověk mohl potvrdit svou vlastní odpovědnou přítomnost ve světě?
JS: Ano …
MS: Zeptejme se takto: je zdravý subjekt – objektový vztah dostatečně akcentován v současnosti?
JS: Jsem přesvědčen, že dostatečně akcentován není, a to právě proto, že nám mnohdy tak trochu už tradičně uniká nutná souvislost, která dělá jejich vztah vztahem. Vztahujeme-li se jen k objektivní skutečnosti, uniká nám subjekt, tedy to, k čemu se sám ze svých vlastních zdrojů vztahuje. Vycházíme-li pouze ze skutečnosti subjektu, unikají nám potřebné spojitosti s objektivní realitou. Mluví-li Masaryk o tom, že vesmír, příroda, dějiny i člověk mají svůj řád, nejde mu jen o to, aby naznačil, že tyto skutečnosti nalézáme v objektivní realitě jako její jednotlivé projevy, ale že se k nim nějak, více či méně dokonale, vztahujeme a že tím se pro nás stávají – ať už v objektivním nebo subjektivním smyslu – skutečnými.
MS: Dá se říci, že Masarykovo pojednání, které uvádělo do poznání věd, bylo spisem o celku, bylo snahou nastínit hierarchizaci dosavadního poznání a kladlo si za cíl vyjádřit vztah člověka k jednotlivým vědním disciplinám?
JS: Můžeme to tak říci. Při podrobnějším čtení Konkrétné logiky se ukazuje, že Masaryk právě zde upřednostňuje psychologii – ne sociologii jako August Comte, že pro Masaryka právě psychologie je vědou základní. A především v jeho přednáškách z praktické filozofie se také ukáže, že psychologii nepojímá jako samostatnou, tj. jako oddělenou a úzce speciální vědní disciplínu, ale že jí přiznává i metafyzický rozměr, a to právě ve spojitosti s pojetím etiky a náboženství. Tuto jakousi vícevrstevnatost psychologie nacházíme také v Brentanově myšlení, jak už jsme také zmínili. Masaryk toho hodně nedopověděl, dozvídáme se z jeho díla často jen kusé filozofické postřehy, nicméně, v souvislosti s českým myšlením a jeho dalším směřováním, jsou velice podstatné. Už Emanuel Rádl říkal, že Masaryk jako pionýr prosekává jen hlavní cesty a že je na nás tyto podstatné indicie sbírat, abychom svým vlastním přičiněním „předložili teoretické jádro filozofie“. A v tomto nelehkém úsilí nám jistě neméně pomůže, budeme-li Masarykovy nosné myšlenky vřazovat do kontextu světových ideových proudů.
[1] Tomáš Garrigue Masaryk, Základové konkretné logiky. In: Spisy T. G. Masaryka, sv 2., ed. J. Olšovský a J. Srovnal, Masarykův ústav AV ČR a Ústav T. G. Masaryka, Praha 2001 (dále pak Konkrétná logika).
[2] Edmund Husserl, Ideje k čisté fenomenologii a fenomenologické filosofii I. Obecný úvod do čisté fenomenologie. Přel. A. Rettová a P. Urban, OIKOYMENH, Praha 2004, s. 51.