Experimentální ověření možných historických tavidel v kovářském svařování

Svařené vzorky s různými typy tavidel

Autoři

Patrick Bárta, Michal Hlavica

Studie prezentuje archeologický experiment zkoumající možnosti využití některých dobře dostupných materiálů pro historické kováře, jako například tavidel pro kovářské svařování. Kolekce metalografických výbrusů z experimentálně svařených vzorků byla analyzována prostřednictvím polarizačního mikroskopu a rastrovacího elektronového mikroskopu (EDX SEM). Cílem této analýzy bylo vyhodnotit kvalitu svaření a detekovat případné relikty použitých tavidel ve vměstcích uvnitř jednotlivých svarů. I přes svá kvantitativní omezení experiment prokázal, že jako nejvhodnější se jeví směs snadno tavitelné látky s reaktivním aditivem. Nejlepších výsledků v kategorii snadno dostupných látek dosáhla kombinace kamenné soli a písku, nicméně jako efektivní se ukázalo i využití spraše. Hodnotným zjištěním je také to, že využití soli v tavicí směsi se projevuje detekovatelnými stopami chloru uvnitř vměstků jednotlivých svarů. Tento fakt činí hypotézu o využití soli v historickém kovářství dále testovatelnou prostřednictvím prvkové analýzy archeologického materiálu.

Experimental evaluation of possible historic fluxes in forge welding

The study presents an archaeological experiment which examines the use of some broadly accessible materials as a convenient flux for historical blacksmiths. A collection of metallographic sections of experimentally forge-welded samples was analyzed by means of a polarizing microscope and a scanning electron microscope (SEM-EDX). The aim of this study was to evaluate the quality of the weld and detect potential relics of the flux components in inclusions along the individual weld lines. Despite quantitative restrictions, the experiment has shown the combination of flux with a reactive additive to be the most effective. The best results in the category of broadly available substances were attained with a combination of sand and kitchen salt (NaCl), however even the use of loess has proven to be effective. A valuable observation is that the use of salt leads to detectable traces of chlorine in the various inclusions within the forge weld. This fact enables to test the the potential use of salt in the scope of historic blacksmithing by means of an element analysis of archaeological material.