Literatura LISKOVA, Michaela - SEMELIK, Martin a kol. (2020): Hesla z Akade • keho slovniku soucasne cestiny: covid-19. Jazykovedne aktu a jroc. 57, c. 3-4, s. 133-137. Slovo roku 2020: ctenafi serveru Lidovky.cz vybrali lockdown, redalc LN zvolila covid-19. Domov. Lidovky.cz [online]. 2020-12-29 SMEJKALOVA, Kamiia:' Jazykova poradna UJC v dobe jarniho nouzoveho stavu. Jazykovedne aktuality, roc. 57, c. 3-4, s. 129-133. SEMELIK, Martin: Koroslovi. Lidove noviny, Patek (c. 21), 22. 5. 2020 s. 5. Harantena, prymulex, rouskomil aneb Jak koronavirus obohatil cestinu. Novinky 12. 5. 2020. Dostupne z: https://www.novinky.cz/ koronavir us/clan ek/harantena-prymulex-rousko mil -aneb-jak-koronavirus-obohatil-cestinu-40323755 Internetove zdroje: Akademicky slovn/k soucasne cestiny. Dostupne z: https://slovnikcestiny. cz/covid!9.php Neomat, Dostupne z: http://www.neologismy.cz/ Cestina 2.0, Dostupne z: https://cestina20.cz/ Bohumil Vykypel Jazykovy odraz iroskotske misie na Velke Morave Role Iru v misii na evropskem kontinente v ranem stfedoveku je velke tenia s rozsahlou literaturou, ale zahalene v mlze pramenu jednajicich o jinych vecech. Podobne je tomu take v pfipade Iru v ranem slovanskem stfedoveku: jc to sice mensi tema s mensi literaturou, ale take jakoby v mlze. Prime doklady o pusobeni Iru mezi Slovany ve stfedni Evropc jsou dost skoupe nebo vubec nejiste (Boron 2007 shrnuje indicie uvadene pro pfi'tomnost irskych misionafu mezi Slovany a vetsinu z nich hodnoti jako sporne). Mezi neph'me dukazy irskeho pusobenf mezi stfedoevropskymi Slovany nalezi take mozne stopy v jazyce, dosud pojednane jen minimalne. Jim se budeme v nasledujicim venovat. Pfedmetem naseho zkoumanf pntom bude staroslovenstina jako jazyk nejblize odrazejici stfedoevropskou slovanstinu raneho stfedoveku: jak je vseobecnc /namo, staroslovenstina je spisovny nebo kulturni jazyk vytvofeny pro potfebu misie mezi moravskymi Slovany, a to na zaklade solunske slovanstiny, ale obsahujicl — zejmena ve slovni zasobe - take silnou sti'edoevropskou (moravskou) komponentu. Polak (1977, 124, 1985, 299-300) uvazoval o tfech starosloven|skych slovech jako stopach irskeho pusobeni na Velke Morave: (1) balii ,lekaf spojoval s irskym bailie ,rychtaf'. Ale irske slovo je zjevne pfejetim normansko-francouzskeho bailli tehoz vyznamu (srov. LE1A, B-7), nikoli derivatem od irskeho baile ,misto, vesnice', jak se domnival Polak, a v 8.—9. stoleti v jazyce irskych misionafu tedy mohlo byt jen sotva. (2) vraa> ,lekaf spojoval s irskym urraigh ,nacelnik v pomeru ke krali'. Ale irske slovo je nejspis pozdni neologismus: zda se, ze slovo uvadi jen Edward O'Reilly (srov. O'Reilly 1817, 1821: urraigh ,a chief next to a king'), pficemz v posthumnim vydani jeho slovniku z roku 252 253 1864 slovo chybi (srov. O'Reilly 1864). Kazdopadne DIL ani eDlL je nemaji. Nejzajimavejsi je tretf pfiklad: (3) krilatbcb ,andeT, dolozene jednou ve Frizinskych zlomcich. P0lak sice pfipoustel, ze toto slovo nema irskou pfedlohu, ale poukazoval v tomto bode na obecnou domnenku, ze irska misie intenzivneji nez jine misie uzi'vala lidove jazyky, takze je mozne, ze irsti misionafi vytvorili take ,,domaci" slovanske pojmenovani pro pojem andela, ktery byl jinak vsude v evropskych jazycich pojmenovan adaptaci feckeho efyyeJ(o$, K tomu je nejdfive tfeba poznamenat, ze zcela ojedinele pojmenovani andela domacimi prostfedky, nikoli pfejeti'm feckeho slova v Evrope pfece jen neni. Muzeme pro to uvest dva pnklady. Prvni je staroprusky. Ve staropruskem Elbingskem vokabulafi (asi ze 14. stolen') nachazime slovo rapa ,andeT. Ale toto slovo je nejasne. Vetsina badatelu je povazuje za autenticky staropruske a pokousf se je etymologicky vylozit, dosud v torn vsak nebyli pfilis uspesni (srov. Maziulis 2013, 779-780 s literaturou). Take vzhledem ke skutecnosti, ze v jinych staropruskych textech je dolozeno bezne ,,evropske" slovo engels, angol, se nezda nepravdepodobnym Maziulisuv nazor, ze se v Elbingskem vokabulafi jedna o omyl a rapa neni' skutecne staropruske slovo: autor vokabulafe neporozumel svemu informantovi, kdyz myslel, ze jeho vyslovnost jmena archandela Rafaela je udani staropruskeho slova pro andela (srov. Maziulis 1981, 14, pozn. 2). Druhy pn'klad se tyka bezprostfedne staroslovenstiny, Wiehl (1974, 43-45) ukazala, ze domaci'mi jazykovymi prostfedky rvofena pojmenovani pro andela se ojedinele vyskytuji take ve staroslovenskych textech. Krome krilatbcb uvadi jeste W& a vestbnikb. Je ale zjevne, ze tato dve slova kalkuji fecke dyyshoi;, znamenajici ,posel', at uz pfi'mo, nebo starohornonemeckym prostfednictvi'm (srov. starohornonemecke boto ,posel' i ,andel'). Naopak prave krilatbcb pfedstavuje originalni vytvor (Wiehl je nazyva ,,EigenbiIdung"): jak Wiehl take ukazala, spocfva toto slovo nejsp'5 na starozakonni pfedstave okffdlene bytosti jako posla boziho (Is 6,2); 254 dane pojmenovani tak pfedpoklada urcitou intelektualne-kulturni poucenost, spojenou soucasne se snahou o uziti lidoveho jazyka (domaci'ch jazykovych prostfedku). Prave tento dvoji charakter by pak snad skutecne mohl ukazovat do prostfedi irske misie a dat tak za pravdu Polakovi. Domnenkou o intelektualne-kulturni'm poucem' a o zajmu na lidovem jazyce se vsak dostavame k obecne otazce povahy irske misie, totiz k pfedpokladu jeji'ho mimofadneho charakteru ci vyznamne role: skeptik by nami'tl, ze take jini misionafi pravdepodobne byli intelektualne a kulturne pouceni a meli zajem na srozumitelnosti sveho poselstvi. Proci tomu, ze krilatbcb je vytvor irskych misionafu, konecne svedci to, kde je dolozeno, toti£ v prvni modlitbe Frizinskych zlomku, pfelozene ze stare hornf nemciny. To by ukazovalo spi's na kreativni vytvor pochazeji'ci od nemeckych misionafu nebo z prostfedi nemecke misie, nenami'tneme-li ovsem, by^ trochu z nouze, ze toto slovo, vytvofene Iry, mohlo byt uz pfedtim - s jakymkoli stylistickym statusem — v jazyce prostfedi, z nehoz pochazel pfekladatel, a ten je proste pouzil. Hannick (1996, 240-241) vyklada krilatbcb jako fectinou inspirovany neologismus podle pojmenovani sestikfidleho serafina opevovaneho v jednom z hlavnich hymnu liturgie Basila Velikeho na Velky patek (v aluzi na Is 6,2), srov. staroslovenska adjektiva sestokrilatb, sestokrilbn-b, sestokrilz a dokonce substantivum sestokrilatbcb. Ale toto spojenf je patrne pfilis bezprostfedni. Spfs je pfijatelna volnejsi inspirace ikonografii, zpodobnuji'ci andely jako okfi'dlene bytosti (Moszynski 1996, 250, Lencek 1996, 261). V obou pfi'padech se obejdeme bez domnenky o roli Iru. Jinou irskou stopu ve staroslovenstine pfedpokladal Mares (1964), totiz inokostb ,peregrinatio', dolozene jednou v Kyjevskych listech (za latinske peregrinatio) a vi'cekrat v Besedach Rehofe Velikeho (za latinske peregrinatio, peregre}; srov. SJS, I, 772, V, 456-457. Krome toho jsou v Besedach Rehofe Velikeho dolozeny jeste derivaty tohoto slova: inokostbrit ,peregrinus, pauper', inokosttnikb .peregrinus*, inokostbstvo peregrinatio'. 255 Vylucne dolozeni staroslovenskeho inokostb \o derivatu v Kyjevskych listech a v Besedach Rehofe Velikeho, tedy v pamatce velkornoravske, resp. ceskocirkevneslovanske ukazuje na to, ze slovo odrazi nejakou specifickou moravskou nebo stfedoevropskou situaci. Mares (1964) pfitom poukazal na rozpor mezi slovotvornym a lexikalnim vyznamem staroslovenskeho inokostb: slovotvorny vyznam, dany ti'm, ze jde o derivat odvozeny sufixem -ostb, tvonci'm nazvy vlastnosti, od adjektiva inokb .jediny', je Jedinost, osamelost', pfipadne terminologicky ,mnisstvi", zati'mco lexikalnf vyznam, manifestovany Ringovanim slova v textech, je ,peregrinatio, putovani v dzine'; tento rozpor pak vysvetluje jako ohlas cinnosti irskych mnichu, pro nez bylo typickym rysem prave putovani nebo pusobenf jako jednotlivci. Mares tedy nepfedpoklada vliv irstiny na staroslovenske slovo, ale Jen vliv domnele irske formy misie. Na druhou stranu je tfeba fict, ze Maresuv vyklad pfedpoklada, ze fundujici inokb melo spi's terminologicky vyznam ,mnissky' nebo ,mnich', aby mohlo byt zakladem pro abstraktum pojmenovavaji'ci urcitou vlastnost irskych mnichu; kdyby melo obecny, neterminologicky vyznam ,jediny, osamely', mohli bychom vyznam abstrakta inokostb vykladat i jako inherentnf semanticky vyvoj, bez exterm'ho vlivu konkretni mimojazykove situace: ,osamelost' •* ,pobyt v cizine (kde je clovek sam bez svych)'. Ale prave terminologicke vyznamy ,mnissky' nebo ,mnich' u slovanskeho slova spocivaji na vzoru feckeho [40V£t$$ a je tfeba je datovat az do pozdejsi doby, protoze znalost fectiny dostacuji'ci pro kalkovani nelze pfed pfichodem cyrilometodejske misie ve (slovanske) stfedni Evrope pfedpokladat. Maresuv vyklad rozvinul Polak (1977, 124, pozn. 12, 1985, 299), ktery dokonce pfedpokladal i vliv irstiny: poznamenava, ze je zajimave, ze adjektivum inokostbm, odvozene od inokostb, znamena nejen ,peregrinans', ale take ,pauper', a poukazal na to, ze takova semantika ma paralelu v irskem j&n, ktere znamena nejen ,peregrinatio', ale take ,slaby, ubohy, chudy'. Tato paralela ale podle vseho neplati, protoze v irstine se ve skutecnosti jedna o dve (i etymologicky) ruzna slova: fan .putovani afann ,slabyl (srov. Matasovic 2009, 401, 402). 256 Dve dalsi irske stopy navrhoval Isacenko (1963). (1) vbsemogy, vbsemogyi ,vsemohouci" Staroslovenske vt>semogy(i) je zjevny kalk latinskeho omnipotent, a path' tak do zapadm'ho (latinskeho) kontextu, zatimco do vychodniho (feckeho) kontextu se hlasi ekvivalentni staroslovenske vbsedrbzitel'b, ralkujici fecke 7tavTQX,pu,TOJp. Je pravdepodobne, ze vbsemogyi pfedstavuje terminologicky plod pfedcyrilometodejske zapadni misie u stfedoevropskych Slovanu. Isacenko (1963, 65—67) navi'c upozornuje, ze slovo je obsazcno v Kredu, tedy v textu, ktery musel byt pfelozen do lidoveho jazyka uz v samem pocatku misionovani; z toho, ze slovo kalkuje latinske omnipotent, nikoli starohornonemecke almahtig pak usuzuje, ze onemi ranymi pfekladateli byli irsti a nikoli nemecti misionafi, Meli bychom zde tedy — podobne jako u inokostb - jazykovou stopu sice ne irstiny, ale alespoii pusobenf irskych misionafu. Isacenkova argumentace ale zjevne neni pfilis silna. Lze sice souhlasit, ze slovo vzhledem k svemu vyskytu ve vyznani viry musi byt znacne stare, ale vlastne neni jasne, proc by nemecti misionafi meli pfekladat spi's z nemciny nez rovnou z latiny. Rovnez v pffpade, ze pfijmeme tuto domnenku o preferenci jazyka zdrojoveho textu, mohli byt pfekladateli preferuji'cfmi latinsky text stejne dobfe jako Irove take Romani z akvilejske misie (oni ucitele iz Vlachb, zminovani v 5- kapitole Zivota Metodejova; srov. Vavnnek 1963). (2) vtvesti Ve staroslovenskem textu modlitby Otcenas se cte ne vbvedi nast> I w> napastb ,neuved' nas v pokusem". Podobne jako v pfedchozim pfipade upozornuje Isacenko (1963, 67-68), ze to ukazuje na to, ze dany text, ktery musel byt pfelozen do lidoveho jazyka uz v samem pocacku misionovani, byl pfelozen z latiny, protoze sloveso v teto frazi zjevne pfeklada latinske inducere, zatimco v feckem textu je tityiptiv ,vnest', ve starohornonemeckem pak bringan ,nest', gileiten, firleiten ,pfivest, zavest' nebo Jen leiten ,vest'; z toho pak usuzuje, ze pfekladateli nebyli misionafi ani byzantsti ani nemecti, ale irsti. 257 Isacenkova argumentace je ale podobne malo silna jako v pfipade staroslovenskeho Vbsemogyi: Ize souhlasit s tim, ze pfeklad Otcenase musi byt znacne stary, i s urn, ze byzantsti misionafi by patrne dali pfednost feckemu textu nebo, jak pise Isacenko, ze cyrilometodqska misie akceptovala zneni modlitby, ktere uz pfed ni na Morave existovalo, ale neni jasne, proc by nemecti misionafi meli pfekladat spi's z nemciny nez rovnou z latiny. A podobne jako v pfipade staroslovenskeho Vbsemogyi Ize net, ze i kdyz pfijmeme Isacenkovu domnenku o preferenci jazyka zdrojoveho textu, mohli byt pfekladateli preferujicimi latinsky text stejne dobfe take Roman! z akvilejske misie. Konecne muzeme uvazovat jeste o staroslovenskem vladyka ,vladce'. Toto slovo ma sve autochtonnf protejsky jen ve staroceskem vladyka ,pfislusni'k nizsi slechty, resp. jeji casti' a staropolskem wlodyka tehoz vyznamu; v jinych slovanskych jazyci'ch nachazime bud pfejeti z cfrkevni slovanstiny, nebo novodobe neologismy. Je predstavitelne, ze do cestiny (cestiny v Cechach) se staroslovenske slovo dostalo z Moravy, at uz jako paleoslovenismus s ceskou cirkevni slovanstinou, nebo jako prejeti moravskeho vladcovskeho ci slechtickeho titulu, reflektujici prestiz moravske socialni struktury v 9. stolen (posun v semantice ,vladce' -> ,nizsi slechtic' Ize celkem uspokojive vysvetlit jako odraz restrukturace ceske urozenecke vrstvy, pfi m'z byli hegemonizaci km'zeci moci pfedstavitele starych socialne-etnickych skupin odsunuti na nizsi socialni pozice). Staropolske wlodyka bychom pak implikaci mohli pokladat za polonizovany bohemismus, existujici vedle mensinove nepolonizovane formy wtadyka. Budeme-Ii tedy za ,,kolebku" naseho slova mit Velkou Moravu, otevira se otazka, zda tu rovnez nemame co cinit se stopou irske misie v ranestfedoveke slovanske Evrope. K takove uvaze vede slovotvorba slovanskeho slova, ktere je natolik zvlastni (srov, Vykypel 2011, 140-147)' ze se Ize take domnivat, ze jde ve skutecnosti o pfejeti. Jako mozny zdro) pfejeti by se pak nabi'zelo keltske *ulatl-ko- > starokymerske guteW' stfedokymerske guledic, kymerske archaicke gwtedic ,princepsu, uzi'vane 258 zejmena o britskych vladci'ch v fi'mske dobe, a starobretonske guletic ,princeps\. Tento pfedpoklad ma nicmene nekolik otazniku. Zaprve jsou to obtize formalni. Mensi obti'z pfedstavuje to, ze bychom museli pfedpokladat praslovanske (moravske) * vladyka, nikoli *voldyka: krome jmena slovanskeho vojevudce Wallucus nebo Walducus, zminovaneho ve Fredegarove kronice k roku 631, ktere Mikkola (1927) - ovsem nikoli nezpochybnitelne - vylozil jako praslovanske apelativum *voldyka, nejsou dolozeny tvary, ktere by nas nutily rekonstruovat kofen v ,,pfedmetatezove" podobe *vold-, a praslovanska forma *voldyka se tak konstruuje hlavne na zaklade pfedpokladu, ze slovo bylo odvozeno od slovesa *voldti ,vladnout'. Uz problematictejsi je otazka adaptace sufixu a zakonceni kofene keltskeho slova ve slovanstine: keltskemu -t- odpovida slovanske -d- a keltskemu -ik- odpovi'da slovanske -yk- (< -uk-}. Museli bychom tedy pfedpokladat dvoji: zaprve, ze lenizace, kterou nachazime v uvedenych britonskych slovech, byla v dobe pfejeti provedena jen u dental, zatimco u velar jeste ne, coz je nepravdepodobne; zadruhe, ze / melo v pfedpokladanem keltskem zdroji pfejeti takovou realizaci, ze je Slovane mohli interpretovat jako y, resp. «, o cemz sice nic nevime, ale snad Ize alespon poukazat na existenci galskych antroponym Flatucias, Ulatucia (srov. Delamarre 2003, 323), eventualm'ch svedectvi o existenci bud' zadnf realizaci /, nebo variantni formy *ulatu-ko-. Krome toho vystupuje jako kofenovy vokal v keltskem slove kratke a, zatimco pro slovanske slovo je tfeba pfedpokladat dlouhe a. Pfipadna adaptace kratkeho keltskeho a dlouhym slovanskym a se sice miize vysvetlit domnenkou, ze v dobe, kdy praslovanstina mela dlouhe a, ale nikoli kratke a, bylo cizimu kratkemu a blizsi praslovanske dlouhe a, avsak ^neni jasne, kdy je tfeba datovat praslovanskou zmenu a > o a zda tato neni' pozdejsi nez doba pfedpokladaneho keltsko-slovanskeho kontaktu !na Morave (Lamprecht 1987, 70 datuje zmenu a > o do doby kolem roku 800). Domnenku o pfejeti Ize ovsem formulovat take abstraktneji: Inemusi jit o to, zda praslovanske *voldyka nebo "vladyka pfedstavuje pfejeti ve vlastnim slova smyslu, tzn. fonologickou adaptaci keltskeho 259 *ulati-ko-\e si vec muzeme pfedstavit tak, ze se Slovane setkali s keltskym slovem a napodobili jeho slovotvorne-morfematickou strukturu pomocf vlastnich jazykovych prostfedku - slovesneho kofene *volda sufixalni struktury -Vk-. Tak by pak bylo mozno vysvetlit uziti slovotvorneho postupu neobvykleho z hlediska praslovanskeho slovotvorneho system u. Zadruhe — a to je pro nasi domnenku o prejeti snad jeste zavaznejsi nez vyh'cene obtize adaptacni - keltske *u!afi-ko- se rekonstruuje, jak naznaceno, pouze na zaklade vyse uvedenych britonskych vyrazii. Neni tak jiste, ze odpovfdajici vyraz byl i v goidelske vetvi keltskych jazykii a tedy i v irstine pfedpokladanych irskych misionafu v 8.-9. stolen u Slovanu. Konecne zatfeti neni jasna motivace prejeti. O prejeti' pojmenovanf spolu s novou realii slo sotva. Rovnez motivaci prejeti prestizi irskeho vyrazu si Ize predstavit jen tezko. Mame-li kratce shrnout, vidi'me, ze navrhovane stopy irstiny ci irske misie ve stfedoevropske slovanstine raneho stfedoveku nejsou valne. Dve slova sem patrne nepatfi (zjevne halii, pravdepodobne vracb). Tri slova mozna, ale bez jistoty odrazeji pfedpokladany specificky charakter cinnosti irske misie, ale ne jeji jazyk (kribztbcb, Vbsemogyi, vbvestt}. Jedno slovo mozna, ale rovnez bez vetsi jistoty pfedstavuje prejeti z jazyka irskych misionafu (vladyka}. Konecne u jednoho slova je jistota, ze odrazi cinnost irske misie, byt ne jeji jazyk, o neco malo vetsi (inokostb}. Literatura BORON, R 2007. Iroscottish attempts to Christianize the Slavs - Sources and myths of historiography. In: Duchovne, intelektudlne a politicks pozadie cyrilometodskej misie p red jej prichodom na Vel'ku Moravu. Ed. J. Michalov, P. Ivanic, M. Hetenyi, Z. Taneski. Nitra, 60-73DELAMARRE, X. 2003. Dictionnaire de la langue gauloise. Une approche linguistique du vieux-celtique continental, 2. vyd. Paris. DIL: Dictionary of the Irish Language. Dublin 1913-1976. 260 eDIL: Electronic Dictionary of the Irish Language, http://www.dil.ie/. HANNICK, C. 1996. Die Freisinger Denkmaler innerhalb der Entwicklung des slavischen christlichen Wortschatzes. In: Zhornik Brizinski spomeniki. Ed. J. Kos, F. Jakopin, J. Faganel. Ljubljana, 239-243ISACENKO, A. V. 1963. K voprosu ob iriandskoj missii u pannonskich i moravskich slavjan. Voprosy slavjanskogo jazykoznanija 7, 43-72. LAMPRECHT, A. 1987: Praslovanstina. Brno. LEIA: Vendryes, J. - Bachellery, E. - Lambert, P.-Y.: Lexique etymologique de I'irlandais ancien. Paris - Dublin 1959-1996. LNCEK, R. L. 1996. An attempt at stratification of early Slovene Christian terminology of the oldest Eastern Alpine Slavic texts. In: Zbornik Brizinski spomeniki. Ed. J. Kos, E Jakopin, J. Faganel. Ljubljana, 253-266. MARES, E V. 1964. Stopa pfedcyrilometodejskych moravskych misii iroskotskych v cesko-staroslovenske slovnf zasobe? Vznik a pocdtky Slovanu 5, 7-11. MATASOVIC, R. 2009. Etymological Dictionary of Proto-Celtic. Leiden - Boston. MAZIULIS, V. 1981. Prusq kalbos paminklai. II. Vilnius. MAZIULIS, V. 2013. Pritsif kalbos etimologijos zodynas. 2. vyd. Ed. V. Rinkevicius. Vilnius. MIKKOLA, J. ]. 1927. Ein altslowenisches Wort in Fredegars Chronik. Archiv fur Slavische Philologie 41, 160. MOSZYNSKI, L. 1996. Terminologia religijna Zabytkow Fryzyjskich - najstarsza znana terminologia religijna Srowiari. In: Zbornik Brizinski spomeniki. Ed. J. Kos, F. Jakopin, J. Faganel. Ljubljana, 245-252. O'REILLY, E. 1817. An Irish-English Dictionary. Dublin. O'REILLY, E. 1821. An Irish-English Dictionary. Dublin. O'REILLY, E. 1864. An Irish-English Dictionary. Ed. J. O'Donovan. Dublin. POLAK, V. 1977. Nekolik poznamek k etymologicke struktufe staroslo- venstiny. Slavia 46, 120-127. 261 POLAK, V. 1985. Die Stellung des Altkirchenslavischen im Kreise der slavischen Sprachen. Byzantine Studies 8, 11, 12, 293-301. (Essays in the Area of Slavic Languages, Linguistics and Byzantology; A Festschrift in Honor of Antonin Dostdl on the Occasion of his Seventy-fifth Birthday. Ed. T. G. Winner.) SJS: Slovnik jazyka staroslovenskeho. I-IV. Red. J. Kurz, Z. Hauptova. Praha 1966-1997. V. Addenda et corrigenda. Red. Z. Hauptova, V. Konzal, S. Pilat. Praha 2010-2016. VAVRINEK, V. 1963. Pfedcyrilometodejske misie na Velke Morave (K vykladu V. kapitoly zivota Metodejova). Slavia 32, 465-480. VYKYPEL, B. 2011. Studie k slechtickym titulum v germanskych, slovanskych a battskych jazycich. 2. vyd. Praha. WIEHL, I. 1974. Untersuchungen zum Wortschatz der Freisinger Denkmaler. Christliche Terminologie. Miinchen. Tatana Vykypelova Pozadavek liturgie v narodnim jazyce a cyrilometodejske dedictvi 15. stoleti se do ceskych dejin zapsalo nejen nechvalne proslulymi husitskymi valkami, ale cake rim, ze domacf reformace vytvorila v ceskych zemi'ch uz v 1. polovine 15- stolen pestrou multikonfesnf situaci. Spolecnost se rozdelila nejprve na stoupence a odpiirce laickeho kalicha, tedy na katoliky1 a kalisniky;2 utrakvisticky tabor vsak nebyl zdaleka jednotny a stabilni, uz v prubehu 15. stoleti se rychle vnitfne diferencoval a zahrnoval v sobe jak umfrnene proudy, jez nebyly prilis vzdaleny katolicismu a jeste mely zajem o smifeni s Ri'mem, tak take radikalni proudy, ktere se bez velkeho vahani od fi'mske cirkve dosti zahy definitivne oddelily.3 V 16. stoleti pak konfesm rozruzneni ceske spolecnosti s pfichodem nemecke reformace (luterske, zwinglianske a kalvinske) jeste dale vzrostlo; pomery vystizne charakterizuje dobove pffslovi ,,Kolik mlynafu, tolik mer, kolik farafu, tolik ver", dochovane v bratrskem pisemnictvi. Jednim z pozadavku, ktere utrakvisticka strana uz od sameho pocatku 15- stoleti hlasala, byla bohosluzba v narodnim jazyce. Pfi obhajobe a legitimizaci tohoto pozadavku se utrakviste odvolavali take na 1 Zvani take podjednou podle obvykle praxe pi\}imzn'\ zpusobou, latinsky sub Una specie; dobove zvani tez Rimani. Zvani take podoboji nebo utrakviste podle jejich obvykle praxe pfijimani pod oboji zputobou, larinsky sub utraque specie. Jako pnklad radikalm'ho proudu Ize uvest Jednotu bratrskou (latinsky Unitas fratrum), ktera se brzy po polovine 15. stol. (1467) pferuseni'm apostolske posloupnosti definitivne odstepita jak od fimske cirkve, tak take od utrakvistu (ktefi na aposcolskou sukcesi bedlive dbali). 4 Srov. Sturm (1543: Ha), Cervenka-Blahoslav: 48, Blahoslav (1571: ,300a). 262 263 Pfednasky a besedy z LV. rocniku Letnf skoly slovanskych (bohemistickych) studil Masarykova univerzita Filozoficka fakulta Kabinet cestiny pro cizince Brno 2022 Pfednasky a besedy ze LV. rocniku Letni skoly slovanskych (bohemistickych) studii Redakce: PhDr. Eva Rusinova Vedouci Kabinetu cestiny pro cizince FF MU: PhDr. Eva Rusinova e-mail: eva@phil.muni.cz Vydala Masarykova univerzita, Zeroti'novo nam. 617/9, 601 77 Brno Rocnik: 28. Pocet stran: 349 Vydani: prvni, 2022 Naklad: 400 vytiskii Tisk: Quadra a spol., v.o.s., Kroftova 6, 616 00 Brno ISBN 978-80-280-0059-2 Ten to sborm'k byl vydan jako neprodejny vytisk pro vnitfni potfebu Kabinetu cestiny pro cizince Filozoficke fakulry Masarykovy univerzity.