Bohumil Vykypel Staroslovenske dedictvi ve stare cestine Prehistorii tematu dedictvi staroslovenstiny ve stare cestine pfedstavuje polemicka diskuse v poslednfch dvou dekadach 18. stolen mezi Josefem Dobrovskym na jedne strane a Vaclavem Fortunatem Durychem a Gelasiem Dobnerem na strane druhe o vlivu staroslovenskeho biblickeho pfekladu na biblicky preklad starocesky. Zatimco Durych a Dobner tento vliv pripousteli, Dobrovsky jej popi'ral, protoze ve stfedovekych Cechach podle neho staroslovensky preklad nebyl vubec znam {srov. bibliograficky Jakubec 1911, 138). Dobrovskeho nazor byl pak vetsinove pnji'man po cele 19. stoleti. Az koncem 19. stoleti vyslovili dva badatele opet pfesvedcem, ze starocesky biblicky pfeklad nese stopy staroslovenskeho pfekladu. Nejdfi've tak ucinil Ferdinand Menci'k strucne v uvodu k edici Seitenstettenskeho a Videnskeho evangeliafe, pficemz take uvedl nekolik slov a obratu, v nichz ony stopy spatfoval (srov. Menci'k 1893, XXIII—XXV). Podrobneji pak to, ze starocesky pfeklad evangelii a zcasti i zaltafe byl ovlivnen pfekladem staroslovenskym, obhajoval Vaclav Vondrak, dokazuje to celym souborem potencialnich paleoslovenismii; jejich rozsi'feni jinam ale nezkoumal (srov. Vondrak 1893). Protoze ovsem Vondrak svou praci chapal pfedevsim jako podnet k dalsi'm badam'm o tematu, je jeho korpus maximalni, v jistem smyslu ,,pracovni"', a znacna cast jsou jen proste konstatovane textove shody. Pfitom take v podstate ztotoznuje casovou perspektivu s perspektivou jazykovekontaktovou: vychazi z apriorni teze o vlivu staroslovenskeho pfekladu a ilustruje ji srovnanim starsi'ch staroceskych pfekladu s mladsi'mi, aniz by zkoumal, zda rozdfly nejsou dany vyvojem jazyka sameho, tedy prostym odstranovanim archaismii, nikoli odstranovanim xenismu. Proti Vondrakovi vystoupil ostfe, mozno fi'ct s mladickym zapalem, Vaclav Flajshans, obecne poukazuje na metodicke nedostatky, kdyz Vondrak srovnava nesystema302 ticky a nesrovnatclne, i na neznalost stare cestiny a z toho pramem'ci - vyse zminene — zamenovanf casove a kauzalni perspektivy, a konkretne ukazuje mylne hodnoceni jednotlivych slov (srov. Flajshans 1894a). Vbndraka se proti Flajshansovi durazne zastal Jan Kvfcala, kteremu pak podobne durazne Flajshans odpovedel, na coz nasledovala znacne osobnf odpoved' Kvicalova (srov. Kvfcala 1895a, Flajshans 1894b, Kvi'cala 1895b). Dulezitejsf nez tato vymena nazoru a invektiv byla ale pn'ma polemika mezi Flajshansem a Vondrakem. Vondrak Flajshansovi odpovedel pomerne rozsahlym a obsahlym textem, ktery Ize chapat take jako jiste dofeceni ci obecnou explikaci jeho prvm'ho, pfedevsim materialoveho, pfi'spevku (srov. Vondrak 1895a). Z metodologickeho hlediska je zejmena vyznamne jeho rozliseni mezi vlivem textovym a jazykovym. Textovy vliv muzeme chapat pfiblizne v dvojfm smyslu: vliv cizojazycneho textu na vyber domaci'ho slova pro urcite mi'sto v urcitem textu nebo pfejetl cizojazycneho slova z urciteho mi'sta cizojazycneho textu na odpovi'dajici mi'sto domaci'ho textu, pficemz ale toto pfejetl zustane omezeno jen na tento text ci dane mi'sto v nem. Jazykovy vliv spociva naopak v torn, ze cizojazycne slovo ci sire element se stane soucasti domaciho jazykoveho systemu, takze se nereprodukuje jen jako soucast urciteho konkretm'ho textu, ale miize spoluvytvafet texty nove. Take Flajshansova replika byla pomerne rozsahla a obsahla a dotykala se i obecnych a metodologickych otazek (srov. Flajshans 1895). Konkretne pfipoustel Flajshans kompromisne jazykovy vliv staroslovenstiny, ale popi'ral textovy vliv staroslovenskeho ci cirkevneslovanskeho pfekladu evangelii ci Bible vubec na evangelni ci vubec biblicky pfeklad starocesky. Velmi nabadave je vsak zejmena Flajshansovo rozlisenf mezi filozofem a odbornikem, korelovane s rozdi'lem mezi srovnavaci'm a historickym gramatikem, vztazenym pak konkretne na bohemistiku jako rozdi'l mezi slavistou a bohemistou; toto rozliseni se Flajshansovi pfiblizne rovna rozliseni mezi postupem deduktivni'm a induktivnim ci apriorni'm a aposteriornfm. U zaka pozitivisty a bohemisty Jana Gebauera pak nepfekvapi, kdyz Flajshans dava pfednost postupu induktivni'mu a po303 /.aduje, aby nejdh'v pracoval bohemista a historicky jazykovedec a teprve na jeho praci pak stavel slavista a srovnavaci jazykovedec. Dodejme, ze Flajshansovo rozliseni mezi ,,odborni'kem" a ,,filozofem" pekne odpovi'da i prvopocatecnimu rozdi'lu, zminenemu vyse, mezi Dobrovskym, osvicenskym skeptikem popisujici'm dolozena fakta, a Dobnerem, odvazne formulujicim explikativni hypotezu o uzivani staroslovenskeho biblickeho pfekladu ve stfedovekych Cechach, ktera ma vysvetlit tak dlouhou absenci biblickeho pfekladu v domaci'm jazyce. Vondrak pak uz diskusi, pokud v rozjitfene atmosfefe bylo mozno, smiflive uzavrel, poukazav na pfetrvavajicf nazorove rozdfly, ale take napn'klad na konkretni obtiz pramenici z absence staroceskeho slovniku (srov. Vondrak 1895b). Posledne zmi'nene ostatne jako jeden ze zaveru sve recenze Vondrakova pojednam zduraznil i Jin Polivka, naznaciv dokonce, ze prace je vlastne pfedcasna (srov. Polivka 1894, 1895). Konecne nekolik dalsfch dobovych referentu se shodlo, ze Vondrakuv pnspevek, jakkoli nezustava bez otazek, pfedstavuje zasluzny podnet k pfemysleni o tematu, ktere ma svou dulezitost (srov. nejpodrobneji k polemice okolo Vondrakova textu Noha 1926, 33-37). Pozoruhodne je, ze sam Flajshans nedlouho po skonceni diskuse (a vychladnuti hlav) nakonec pfece jen konciliantne pfipustil, odvolavaje se na Vondraka (1893), ze ,,jest velikou zasluhou" Vondrakovou, ,,ze prokazal nejakou souvislost" mezi cyrilometodejskym a staroceskym biblickym pfekladem, a uvedl i nekolik vyrazu, kterych se to podle neho hlavne tyka (srov. Flajshans 1903, 27, pozn. 1). Pozitivne v torn smyslu, ze pfiji'maji vliv staroslovenskeho biblickeho pfekladu na preklad starocesky, navazali na Vondraka dva badatele, ktefi se pozdeji stall pfedm'mi autoritami v otazkach paleoslovenistickych i paleobohemistickych, totiz Josef Vajs ve sve praci o staroceske bibli Hlaholske a Josef Vasica ve sve doktorske disertaci o evangeliafi Olomouckem z roku 1910, obhajene prave u Vondraka (srov. Vajs 1909, 14, 22-23, Neuwirth 1994, 104-105). Vasica pozdeji vubec prohlasil, ze starocesky biblicky preklad vznikl postupnym pocestem'm pfekladu staroslovenskeho (srov. Vasica 2001, 76, 129-130, 132, 153-154). 304 To pak pfipoustel i Kyas, dodav, ze to ovsem pfedpoklada ustni tradici (srov. Kyas 1971,39). Avsak pokud jde o vyjasneni cele veci, melo ve skutecnosti takffkaji'c budoucnost oddeleni otazky vlivu staroslovenskeho ci ci'rkevneslovanskeho pfekladu Bible na starocesky pfeklad Bible od otazky vlivu staroslovenstiny ci ci'rkevni slovanstiny na starou cestinu. Jak poznamenal uz Noha (1926, 34-35), Vondrak i Flajshans obe otazky v podstate mi'chaji, uvedomujice si to az v priibehu diskuse. Vondrak sice, jak zmi'neno vyse, naznakem ono odliseni formuluje, ale zavery z neho uz nevyvodil. Kdo naopak oba vlivy de facto rozlisil i toto rozliseni aplikoval, byl Josef Jirecek, a to dokonce uz pfed Vondrakem: ve svem pojednani o staroceskem evangelni'm pfekladu z roku 1859 se vyjadfil v torn smyslu, ze staroslovensky biblicky pfeklad sice v Cechach znam nebyl, ale nabozenska terminologie pochazela od Cyrila a Metodeje (srov. Jirecek 1859, 5), pficemz svuj pfedpoklad cyrilometodejskeho puvodu ceskych nabozenskych terminu uz o rok drive ve zvlastni'm textu dolozil nekolika pfiklady a dokonce formuloval jedno kriterium pro klasifikaci staroceskeho slova jako paleoslovenismu, totiz vyskyt odpovi'dajici'ho slova ve staroslovenstine a v jazyci'ch Slovanu, u nichz slouzila cirkevnf slovanstina jako kulturni jazyk (srov. Jirecek 1858). Jireckuv nazor i jeho - jen lehce doplnene - pfiklady lexikalnich paleoslovenismu pak - bez odkazu na autora — pfevzal Frantisek Bayer (1878, 38—39). Jirecek a Bayer nicmene pfedstavuji neco jako ,,slepe rameno": jejich vyvody nebyly, pokud vi'me, ani citovany ani recipovany. Tato neznalost pozdejsi'ho badani ale nepfekvapi, uvazi'me-li jednak, ze Jireckuv text z roku 1858 byl publikovan ve ctrnactidem'ku s podtitulem List pro zdbavu a litemturu, vychazejici'm ve Vidni jako pfiloha k Slovenskym novindm, jednak, ze ani Bayer sam ani jeho Strucne dejiny ceske literatury nikdy nestali v centru filologickeho deni. Podobne jako Jirecek a Bayer se pak na okraj sve pfednasky o Durychovi a Dobrovskem vyslovil Frantisek Pastrnek, kdyz napsal, ze pokud 305 jde o starocesky biblicky pfeklad, plati nazor Oobrovskeho, ale muze se pfece pfipustit, ze nejaka cast staroceske slovni zasoby je skutecne cyrilometodejskeho puvodu (srov. Pastrnek 1896, 74), aobecneji rake Milos WeJngart, ktery mel za jisty vliv staroslov£nskeho jazyka na starocesky jazyk, ale popi'ral nebo alespon mel za zati'm nedokazany vliv staroslovenskych textu na staroceske texty (srov. Weingart 1921, 247, 1925-26, 477, 1949, 14, 107). Oba ale zadne pfi'klady domnelych staroceskych paleoslovenismu nepodali. Prospektivni tak bylo az to, co k tematu napsal Bohuslav Havranek, a to jednak vnejsne proto, ze tak ucinil na dostatecne viditelnem mi'ste - v kompendialni praci pro siroke publikum, ktera se pak na dlouhou dobu (a vlastne az dodnes) stala pro koncepci dejin cestiny v paleobohemistice smerodatnou, totiz ve svem Vyvoji spisovnebo jazyka ceskeho z roku 1936, jednak vnitrne proto, ze rozliseni vlivu na text a vlivu na jazyk Havranek provedl zasadne (byt nedeklarovane) a nejdukladneji, kdyz v fecene praci prezentoval cely korpus paleoslovenismu ve stare cestine (srov. Havranek 1936, 11, 15-16). Dulezite pfitom ovsem je, ze to jsou paleoslovenismy vlastne potencialnf: je to soubor slov, ktera ma stara cestina shodna se staroslovenstinou a ktery ma ve skutecnosti byt teprve analyzovan co do puvodu techto slov. A nadto Havranek take formuloval jedno obecne kriterium k urceni, zda to nebo ono slovo je paleoslovenismus, kdyz zminil, ze je napadne, ze nektera slova vystupuji ve stare cestine jen jako nabozenske nazvy, zatl'mco ve staroslovenstine maji sirsi vyznam. Videli jsme, ze Jirecek i Havranek nabi'dli take nastroje, tfebas skromne, pro identifikaci paleoslovenismu. Podobne meli ostatne take Flajshans a Vondrak, byt implicite, textovou restrikci staroceskeho slova - jeho vyskyt jen v biblickych textech - za ukazatel staroslovenskeho puvodu (srov. Flajshans 1894a passim, Vondrak 1895a> 311). Havranek ale nabi'zi jeste jedno jine, pozoruhodne, kriterium. K jeho formulae! dojdeme pfes vyh'ceni nemene pozoruhodneho vyvoje Havrankova chapani jeho korpusu paleoslovenismu. V puvodni verzi z roku 1936 Ha306 vranek, jak naznaceno vyse, prezentuje soubor vyrazu spolecnych stare cestine a staroslovenstine, zminuje, ze smer pfejimani neni apriori jasny, formuluje o nem nekolik svych domnenek a nabi'zi dokonce jedno kriterium pro analyzu souboru z tohoto hlediska (srov. Havranek 1936, 16). Pozdeji uz je autoritativnejsf: zmineny soubor z roku 1936 neni' korpus k analyze, ale staroceske dedictvi ze staroslovenstiny (srov. Havranek 1951, 211, 1963a, 334). To, ze jde o prejeti ze staroslovenstiny, pritom podle Havranka dokazuje dvoji skutecnost: jednak prave to, ze je to cely soubor, tvofici ,,takfka terminologicky celek", jednak to, ze tento celek se vyznacuje urcitou funkcne-stylistickou charakteristikou, totiz ti'm, ze jde pfevahou o slova ci dokonce terminy tykaji'cf se vnitfni'ho nabozenskeho obsahu - a nikoli vnejsi organizacne-ritualni stranky, jak je tomu u nabozenskych terminu vzniklych vlivem latiny nebo nemciny (srov. Havranek I963b, 94, 1980, 22, 23). Obecne to Ize postihnout pojmem expanze, ktery Havranek uziva ve starsich verzich svych textu: expanze na rozdil od prosteho pfejimani pfedstavuje transfer komplexu slov, pficemz tato slova path' k urcitemu semantickemu okruhu a tento transfer je nesen urcitou myslenkovou strukturou (srov. Bocek 2014, 27-29). Na prvni pohled sice Havrankova argumentace vypada ponekud kruhove, kdyz se deskripci vytvofeny soubor prohlasi za celek a celek se prohlasi za dukaz, nicmene tato kruhovitost je zjevne prave jen deskriptivni ci heuristicka, zatl'mco takto nalezeny celek muze beze vseho skutecne reflektovat nekdejsi ,,expanzivni" jazykovy kontakt. Teoreticky tedy kriterium shody komplexu slov, zejrnena pak funkcne charakterizovaneho, pfedstavuje argument pfijatelny, ale jde ovsem prave o jeho deskriptivne-heuristickou stranku, totiz o to, zda je dany komplex koherentni nebo je naopak snadno dekonstruovatelny. Na tomto mi'ste jeste dodejme, ze argument shody celeho komplexu pak vice ci mene zfetelne pfejimaji spolu s Havrankovym - uz autoritativne prezentovanym - korpusem paleoslovenismu i dalsi badatele, ktefi psali obecne na tema vlivu staroslovenstiny na starou cestinu (srov. napf. Vecerka 1963, 93, Komarek 1972, 156, Slosar 1979, 38, Kyas 1997, 31, Vintr 2001, 150). Nepfekvapi to, uvazi'me-li, vyse uz dotcene, exkluzivni koncepcm' po307 s tavern v (paleo)bohemistice Bohuslava Havranka vubec a jeho Vyvoje zvlast. —J^Xj! Havranek pozdeji take obecne formuloval svou pfedstavu o pomeru staroslovenstiny ci ceske cirkevni slovanstiny a stare cestiny. Tento pomer byl podle neho sice nastupnkky, ale jen v sirokem smyslu, totiz tak, ze staroceske pisemnictvi sice navazovalo na staroslovenske, ale omezene — staroslovenske dedictvi bylo omezeno na nabozenskou terminologii (resp. jeji cast) - a zprostfedkovane - staroslovenske prvky pfesly do mluveneho kulturniho jazyka a teprve jeho prostfednictvi'm do jazyka pisemnictvi, dolozeneho od konce 13. stoleti (srov. Havranek 1963a, 94, 334, 1963b, 94-95, 1980, 22, 23). Takove pojeti je vlastne sveho druhu dialekticka synteza pfedpokladu vlivu staroslovenskeho biblickeho pfekladu na starocesky biblicky preklad a vlivu staroslovenskeho jazyka na starocesky jazyk, prekonavajici absenci ci'rkevneslovanskeho pisemnictvi v Cechach mezi koncem 11. stoleti, kdy zanikla slovanska liturgie v Sazavskem klastefe, a pfiblizne koncem 13. stolen, kdy vznikaji prvni pamatky staroceskeho pisemnictvi, vcetne biblickych pfekladu. Jako Havrankovo pozdejsi chapani jeho puvodm'ho potencialniho korpusu paleoslovenismii bylo i toto jeho pojeti vztahu staroslovenstiny a cestiny pfevzato dalsimi badateli (srov. Vecerka 1963, 92-93, Vintr 2001, 150, Freitinger 1982, 27-28). Ovsem poznamenejme, ze toto pojeti zjevne implikuji uz fbrmulace Jireckovy-Bayerovy a Weingartovy, zminene vyse, a Pastrnek pak pfi'mo psal o slovech cyrilometodejskeho puvodu, ktera ,,pak do ceskych pfekladu vnesena byla" (srov. Pastrnek 1896, 74). Krome ,,korpusu" Vondrakova a Havrankova, pripadne Jireckova-Bayerova nalezneme roztrousene po literature jeste dalsi staroceska slova prohlasovana za paleoslovenismy. Tak je tomu zejmena v Kyasovych a Vintrovych praci'ch o staroceskem biblickem pfekladu (srov. Kyas 1962, 1971, Vintr 1977, 1986), dale pak ve Frintove brorurce o ceskem nabozenskem nazvoslovi (srov. Frinta 1918), v Michalkovych pfi'spev308 ci'ch klaretovskych (srov. Michalek 1985, 1989) a Siatkowskeho pojednanich o cesko-polskem jazykovem kontaktu (srov. Siatkowski 1996) jakoz i u nekterych dalsi'ch autoru. Roztrousene po literature nalezneme take ruzne staroceske nelexikalni — slovotvorne i gramaticke - prvky, o jejichz staroslovenskem puvodu se uvazuje, byt mene casto a s mensi intenzitou (srov. Keipert 1977, Slosar 1986, 257-259, Vykypelova 2014, 8-9, Vepfek 2015, 2018). Jakysi, byt celkem pfedbezny a neliplny, pfehled tohoto materialu pak podava Mladenova, doplnuji'c jej nekolika vlastni'mi napady (srov. Mladenova 1999, 114-140). Vsechny tyto staroceske lexikalnf i nelexikalni kandidaty na paleoslovenismy chce nyni podrobit detailni kriticke analyze kolektiv grantoveho projektu Staroslovenske dedictvi v stare cestine, feseneho v etymologickem oddeleni Ustavu pro jazyk cesky AV CR. Hlavni vysledkem teto analyzy pak ma byt knizni monografie, planovana na rok 2020. Text byl napsan s podporou grantoveho projektu Grantove agentury CR c. 18-02702S Staroslovenske dedictvi v stare cestine. Literal ura BAYER, F 1878. Strucne dejiny literatury ceske. Olomouc. BOCEK, V. 2014. Poznamka k pojmu expanze v etymologicke lexikografii. In: Sophia Slavica. Sbornik prispevku venovanych PhDr. Zofii Sampatkove k osmdesdtym narozenindm. Ed. V. Bocek, B. Vykypel. Brno, 25-31. FLAJSHANS, V. 1894a. Vliv literatury staroslovenske na staroceskou. Listy flologicke2\, 372-378. FLAJSHANS, V. 1894b. Vliv literatury staroslovenske na staroceskou II. Listy filologicke 21, 463^69. FLAJSHANS, V. 1895. K otazce o vlivu cirkevni slovanstiny na starou cestinu. Casopis Musea Krdlovstvi ceskeho 69, 487-498. FLAJSHANS, V. 1903. Nejstarsi pamatky jazyka i pisemnictvi ceskeho. I. Praha. 309 FREITINGER St., P 1982. K latinske pfedloze staroceskeho pfekladu bible. Kfest'anskd revue 49, 27—32. FRINTA, A. 1918. Ndbozenske ndzvoslovt ceskoslovenske, Praha. HAVRANEK, B. 1936. Vyvoj spisovneho jazyka ceskeho. In: Ceskoslovenskd vlastiveda. Rada II. Spisovny jazyk cesky a slovensky. Ed. 0. Hujer. Praha, 1-144. HAVRANEK, B. 1951. O vyvoji ceskeho jazyka. In: B. Havranek, A. Jedlicka: Ceskd mluvnice. Praha, 205-227. HAVRANEK, B. 1963a. Studie o spisovnem jazyce. Praha. HAVRANEK, B. 1963b. Pocatky slovanskeho pi'sma a psane literatury v dobe velkomoravske. In: Velka Morava. Tisiciletd tradice stdtu a kultury. Ed. J. Bohm. Praha, 77-96. HAVRANEK, B. 1980: Vyvoj ceskeho spisovneho jazyka. Ed. J. Porak. Praha. JAKUBEC, J. 1911. Vznik a rozvoj studii slavistickych. Slavistika zakladem slovanske myslenky. In: Literatura ceskd devatendcteho stoleti. 1. 2. vyd. Praha, 117-156. JIRECJEK, J. 1858. O nasem nazvoslovi nabozenskem. Svetozor, 1858, c. 6, 41-43. JIRECEK, J. 1859. O ceskem prvotnim pfekladu sv. evangelii a o obmendch jeho az do XV. stoleti. Praha. KEIPERT, H. 1977. DieAdjektiveauf-tdwb. Studien zu einem kirchenslavischen Wortbildungstyp. I. Wiesbaden. KOMAREK, M. 1972. Dejiny spisovnej cestiny. In: Cestina. Vysokoskohkd ucebnica. Ed. E. Pauliny. Bratislava, 147-211. KVICALA, J. 1895a. Recenze: W. Vondrak: Die Spuren der altkirchenslavischen Evangelieniibersetzung in der altbohmischen Literatur (Wicn 1893). Ceske museum filologicke 1, 77—87. KVICALA, J. 1895b. Recenze: W. Vondrak: Die Spuren der altkirchenslavischen Evangelieniibersetzung in der altbohmischen Literatur (Wien 1893). Ceske museum filologicke 1, 240-241. KYAS, V. 1962. Ceskd pfedloha staropohkeho zaltdfe. Praha. KYAS, V. 1971. Prvni cesky preklad bible. Praha. MENCI'K, E (ed.) 1893. Dva evangelistdre. Praha. 310 MICHALEK, E. 1985. Ci'rkevni slovanstina v latinsko-ceskych slovni'cich 14. stoleti. Siavia 54, 121-127. MICHALEK, E. 1989. Ceskd slovni zdsoba v Klaretovych slovnicich. Praha. MLADENOVA, M. 1999. Kirilo-Metodieva geografija i ezikova istorija ili zapadnite slavjani, Kiril i Metodij i kakvo e (o)stanalo posle. Sofija. NEUWIRTH, V. (ed.) 1994. Profesor Josef Vasica. Jeho zivot, vztahy k rodine a k rodnemu kraji. Olomouc. NOHA, M. 1926. Dilo Vdclava Vondrdka. Brno. PASTRNEK, F. 1896. O pocatcich slovanske filologie v Cechach, zvlaste o Fortunatu Durichovi a jeho pomeru k Dobrovskemu. Casopis Musea Krdlovstvi ceskeho 70, 67-80. POLIVKA, J. 1894. Recenze: W. Vondrak: Die Spuren der altkirchenslavischen Evangelieniibersetzung in der altbohmischen Literatur (Wien 1893). Casopis Musea Krdlovstvi ceskeho 68, 468-470. POLIVKA, J. 1895. Jeste slovo k otazce o vlivu cirkevni slovanstiny na starou cestinu. Casopis Musea Krdlovstvi ceskeho 69, 501-502. SIATKOWSKI, J. 1996. Czesko-polskie kontakty je_zykowe. Warszawa. SLOSAR, D. 1979. Pnpravne 12.-13. stoleti. In: D. Slosar, R. Vecerka: Spisovny jazyk v dejindch ceske spolecnosti. Praha, 32—41. SLOSAR, D, 1986. Slovotvorba. In: A. Lamprecht, D. Slosar, J. Bauer: Historickd mluvnice cestiny. Praha, 251—340. VAJS, J. 1909. Ceska bible hlaholska. In: Vestnik Krdlovske ceske spolecnosti nduk, trtda filosoficko-historicko-jazykozpytnd. Rocm'k 1908, c. XIII. Praha. VASICA, J. 2001. Eseje a studie ze starsi ceske literatury. Ed. L. Pavera. Opava - Senov u Ostravy. VECERKA, R. 1963. Slovanske pocdtky ceske knizni vzdelanosti. Praha. VEPREK, M. 2015. Prefix *(j)bz- as a component of lexical Bohemisms in Church Slavonic? In: Etymological Research into Old. Church Slavonic: Proceedings of the Etymological Symposium Brno 2014, 9—11 September 2014, Brno. Ed. I. Janyskova, H. Karlikova. Praha, 423-430. 311 VEPREK, M 2018. K adnominalnimu dativu ve starosl ovens tine a stare cestine. In: Vesper Slavicus. Sbornik k nedozitym devadesdtindm prof Radoslava Vecerky. Ed. P, Malci'k. Praha, 203-211. VINTR, J. 1977. Die dltesten tschechischen Evangeliare. Edition, Text- und Sprachanalyse. Miinchen. VINTR, J. 1986. Die dlteste tschechische Psalterubersetzung. Kritische Edition. Wien. VINTR,]. 2001. Das Tschechische. Hauptzuge seiner Struktur in Gegenwan und Geschichte. Miinchen. VONDRAK, W. 1893. Die Spuren der altkirchenslavischen Evangelieniibersetzung in der altbohmischen Literatur. In: Sitzungsherichte der Philosophisch-historischen Classe der Kaiserlichen Akademie der Wissenschaften. Sv. 129/10. Wien. VONDRAK, V. 1895a. K otazce o vlivu cfrkevni slovanstiny na starou cestinu. Casopis Musea Krdlovstvi ceskeho 69, 301-314. VONDRAK, V. 1895b. K namitkam stran vlivu cirkevm slovanstiny na starou cestinu. Casopis Musea Krdlovstvi ceskeho 69, 498-501. VYKYPELOVA, T. 2014. Seeks Beitrdge zur Geschichte des Tschechischen. Miinchen. WEINGART, M. 1921. Vaclav Vondrak. Nove Atheneum 3, 241-250, 289-304. WEINGART, M.: 1925-26. Vaclav Vondrak. The Slavonic Review 4, 475-482. WEINGART, M. 1949. Ceskoslovensky typ cirkevnej slovanciny. Ed. J. Stanislav. Bratislava. 312 Tafana Vykypelova Poznamky k historicke dialektologii ccsiiny Jednou z dosud nenapsanych kapitol dejin cestiny je historicka dialektologie (srov. Kellner 1954, 88-93 pro pfehled pramenu pro dialektologii stare cestiny a Vykypelova 2013, 27, pozn. 10 pro dalsi literaturu). Mozna nejzavaznejsl ph'cinou absence takove prace je to, ze sber jazykovezemepisneho materialu neni v prfpade stare cestiny v dusledku pomerne znacne jednotnosti staroceskych textu nikterak snadny. Tato nesnaz zfejme souvisi s ti'm, ze casny vznik vlastni'ho statnfho celku mluvcich cestiny s jedni'm silnym politickym centrem (Prahou) podpofil rovnez casny proces standardizace cestiny - a takto relativne casne vytvofena tradice spisovneho jazyka pak regionalni'm jevum jinym nez pochazeji'ci'm z politickeho a kulturm'ho centra zeme dala proniknout do psanych textu jen pomerne zfi'dka. Samozfejme muzeme jazykovou jednotnost staroceskych textu vysvetlovat take malou teritorialnenafecni diferenciaci ceskeho jazyka, ktera se pro nejstarsf obdobi cestiny obvykle predpoklada. Pfitom je vsak treba pfipomenout, ze tehdejsi narecni diferenciace se nam muze jevit tak nevyrazna z cast! take pusobem'm filtru staroceske grafiky, pfes ktery starocesky jazyk poznavame. Staroceska grafika v nekterych oblastech nereflektuje zcela dobovou jazykovou situaci - a je tfeba pfipustit, ze to mohou byt prave takove oblasti, v nichz bychom pro tuto dobu mohli pfedpokladat existenci teritorialm'ch rozdilu (napfiklad vokalicka kvantita nebo pfizvuk). Pokud jde o vznik nafecm'ho deleni ceskojazycneho uzemi, byva v bohemistice obvykle zastavano mmeni, ze nareci v te podobe, v jake je zname z 19. a prvni poloviny 20. stolen, se vytvofila relativne pozde, totiz v barokni'm obdobi. Soucasne se ale dodava, ze nektere isoglosy jsou jiz ovsem mnohem starsfho data. Predpoklada se tedy pocatecni jednotnost, kterou narusilo nejdfive nekolik malo divergencm'ch procesu, a dale nasledne pfibyvani divergencm'ch procesu, pricemz 313 Prednasky a besedy z LII. rocnfku Letni skoly slovanskych (bohemistickych) studii Masarykova univerzita Filozoficka fakulta Kabinet cestiny pro cizince Brno 2019 Ucit se o prazdninach? /Marija Spasic, Srbsko/. 380 The sun goes down on Brno / Zapada slunce nad Brnem /Trevor Germon, Velka Britanie/ . 382 Fotogalerie LSSS 2018 385 Pirednasky a besedy ze LII. rocniku Letni skoly slovanskych (bohemistickych) studii Redakce: PhDr. Eva Rusinova Vedoucf Kabinetu cestiny pro cizince FF MU: PhDr. Eva Rusinova e-mail: eva@phil.muni.cz Vydala Masarykova univerzita, Zerotl'novo nam. 617/9, 601 77 Brno Rocni'k: 26. Pocet stran: 410 Vydan i: prvni, 2019 Naklad: 400 vytisku Tisk: Quadra a spol., v.o.s., Kroftova 6, 616 00 Brno ISBN 978-80-210-9298-3 Tento sborni'k byl vydan jako neprodejny vytisk pro vnitfni potfebu Kabinetu cestiny pro cizince Filozoficke fakulty Masarykovy univerzity. 408