Nějak se na nás v poslední době valí hrůzy; závěr adventu jen těžko umožňil radostné zklidnění. Dvě války a masakr studentů se dotýkají nás všech, každá z této trojice událostí brutalitou překonává, co jsme dosud znali. A k tomu mnozí neseme ještě svůj vlastní náklad bolestí a starostí.
Moderní technologie nám často ukazují události, které bychom raději snad ani neviděli. Ale evoluce nás vyvinula tak, abychom byli zvlášť pozorní ke zlu a nebezpečí. Zlo fascinuje. Je na každém z nás, abychom si dorovnali v hlavě, že poměr mezi zlem a dobrem není beznadějný. Ve čtvrtek 21. prosince stál jeden skvěle vyzbrojený vrah proti fungující společnosti, dobře vycvičeným a odvážným policistům, sehraným záchranným a lékařským týmům, spoustě jedinců, kteří pomáhali jeden druhému, mase lidí z celého světa, která soucítila s obětmi a obratem začala posílat vroucí pozdravy přátelům. Z celého světa k nám letí milá slova soucitu, podpory a nabídky pomoci, od politiků i prostých lidí. Jaký je tedy poměr zla a dobra?
K modernímu světu patří kromě informačních technologií i to, že nikdo není sám. Důležité instituce nabízejí každému z nás možnost pomoci, nejen obecné rady , ale i telefony krizových a informačních linek. Ministerstvo vnitra informuje. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy hned na titulní stránce nabízí rodičům i učitelům velice podrobné rady, jak hovořit s dětmi a žáky o včerejší tragické události a praktické desatero proti strachu, panice a úzkostem. Národní ústav duševního zdraví a samozřejmě náš Psychologický ústav na svém Facebooku poskytuje pomocnou ruku, či alespoň prst v podobě telefonu se soucitným a uvážlivým hlasem na druhém konci. Děti a mladiství mohou zavolat na Linku bezpečí 116 111, Linka první psychické pomoci pro dospělé je 116 123, Pražská linka důvěry pro kohokoliv 222 580 697. Vedle institucí se mobilizuje i občanská společnost.
Profesionálních psychologů ale není dost, mnohdy může pomoci náš bližní (který nás ostatně zná nejlépe). Jde o to odpoutat se od přetíženosti denními úkoly a dát lidem kolem znát, že je máte rádi. Sdílet s nimi, co je v životě nejdůležitější. (Znáte ty příběhy se smrtelnou postelí, na které zazní „ale proč jsi mi to nikdy neřekl?“) Často se mluví o zážitkových dárcích. To nemusí být drahý skok padákem. S trochou fantazie a dobré vůle může člověk zažít nekonzumně hezké, pohodové Vánoce, bez konvenčních závodů v počtu cukroví, zabalených krabic a vyčerpávajícím úklidu.
V některých kritických momentech může pomoci i jen náhodný kolemjdoucí, citlivý a vlídný, který dokáže povbudit v pravý čas. Na to, aby z Vás byl laický psycholog, nepotřebujete vysokoškolský titul, stačí si všímat, umět naslouchat, vyjádřit emocionální podporu lidem kolem sebe.
V zahraničí lze narazit na zajímavou výzvu „random acts of kindness“ – „neplánovaně náhodné laskavosti“. Třeba jen milé, zdánlivě nevýznamné dobré slovo vůči náhodným lidem, které potkáte. Není to nic nového: asociuje to Foglara, skauty, Modrý život – alespoň jeden dobrý skutek denně. Na těchto výzvách je příjemné to, že prokázání dobrého skutku potěší také vás samotné. Ale má to i vyšší smysl. Pokud máme pocit, že se naše společnost štěpí, náhodnými laskavostmi ji můžeme stmelovat. A ještě vyšší smysl je v tom, že slušnost (čili laskavost, bratrství) je zakládajícím kamenem demokracie. Hned vedle principu Svobody a Rovnosti. Jenže Svoboda a Rovnost jsou vůči sobě v těžko smiřitelném konfliktu a bez slušnosti nenajdou kompromis. Demokratické motto Volnost Rovnost Bratrství klade sourozeneckou laskavost a smír na konec, přitom právě ona je na demokracii asi to nejdůležitější. Laskavost a mír je i nejdůležitější myšlenka Vánoc. Pokoj lidem dobré vůle!
PS. Vánoční klid a mír víc než co jiné symbolizuje i ta osmnáctá růže, která byla při mši ve sv. Vítu položena k oltáři. Ta za vraha.
psychologickyustavavcr.wordpress.com 