Praha má své Makču Pikču a další „umělé" kopce i kopečky. Jak změnily reliéf města velké stavby?

Mění velké stavby reliéf krajiny v Praze?
Pochopitelně, že mění. V Praze najdeme málo míst, o kterých by se dalo říci, že jsou v „původní“, přírodní podobě. Nejsou tu jen velké stavby. Celý ten proces začal před staletími. Terasovaly se pole a vinice, odvážely se kameny a rozbíjely se drobné skalky, lámaly se vápence na vápno a opuky na stavby. Měnila a regulovala se Vltava. Románské paláce na Starém Městě mají někdejší přízemí v úrovni dnešních sklepů. Kdyby však lidé sami nezasypali někdy ve 13. století původní ulice třemi až pěti metry zeminy, řeka sama by měla tendenci terén zvýšit povodňovými usazeninami. V geologicky současné době se okolí většiny našich řek zvedá vlivem povodňových hlín.

Dá se to zobecnit tak, že některé věci vznikají kombinací přírodních a lidmi vyvolaných pochodů?
Ano. Nejnápadnější změny jsou spojené se zářezy a náspy dopravních staveb, s protihlukovými a protipovodňovými valy, deponiemi hornin vytěžených z metra, ze základů budov či z asanací, zdaleka nejčastější jsou však původně svažité pozemky částečně terasované kvůli stavbě obytných domů nebo jiných budov. Zhruba platí, že čím starší změna, tím je obtížnější ji odlišit od tvaru vzniklého přírodními pochody.

Geolog Radek Mikuláš

Přichází Praha stavbami o kus krásy, nebo naopak může vzniknout krása nová?
Snad nikdo nepochybuje o tom, že v Praze vzniká nová krása. Její rozpoznání ale strašně moc záleží na kontextu. Když vidíme nedávno vzniklou rýhu, kterou vedl nebo stále vede parovod, máme pocit, že krajinu někdo poničil. Ale když vidíme podobný terénní tvar v lese na kopci, kde před dvěma tisíci lety stálo hradiště, máme posvátnou úctu. Neříkám, že to je tak špatně – takhle vnímám krajinu většinou i já. Jen chci naznačit, že nová krása se může objevit až po letech nebo po staletích.

Můžete uvést nějaké příklady?
Vezměte si třeba staré pražské lomy: Podolí, Branická skála, Zlíchov a Hlubočepy, Motolské údolí, Bílá skála v Libni, Ládví – samá krásná místa, většinou dnes chráněná zákonem.

Bývalá skládka v Modřanech je divokým terénem

Milíčovská halda

Z čeho třeba vznikl kopec na Roztylech poblíž metra? Bylo to kvůli výstavbě metra?
Pokud je mi známo, je to z největší části materiál ze stavby metra „C“, stejně jako výrazný trojvrchol v blízkosti Milíčovského lesa. Jsou to hlavně břidlice a droby nejmladších starohor a starších prvohor, tedy běžný, ne právě úrodný horninový podklad, který místy obsahuje i dost pyritu a produkty jeho zvětrávání jsou pak hodně nepříznivé pro růst vegetace. Materiál z metra byl ale převrstven ornicí, takže na haldách dobře rostou vysazené stromy a keře.

To je zajímavé…
K nim se přidružuje i to, co dodala příroda „drsného velkoměsta“ sama, různé, ať už domácí, nebo původem cizokrajné rostliny, jako je křídlatka se silnými dutými stonky, dva metry vysoká tráva třtina křovištní nebo dřeviny jako pajasan žláznatý nebo ořešák. Tahle místa mívají své nesporné bizarní kouzlo, třeba zmíněný Milíčovský vrch. Jde ale taky o místa lákavá pro bezdomovce: nechodí tam moc lidí, je tam hodně maskujícího křoví, leží nedaleko od metra. Takže se tam často hromadí odpadky. Na druhou stranu tam zase hnízdí spousta ptáků, kteří už jinde tolik možností nemají.

Co velká skládka v Modřanech?
Jako kluk jsem tam jezdíval z Braníka na kole a roztloukal břidlice, ve kterých občas bývali trilobiti. Po cestě jsem se ještě najedl švestek a mirabelek z dnes už dávno neexistujících alejí. Vozil se tam materiál ze stavby sídliště Modřany a asi i z dalších míst, kdekdo tam asi přidával, co potřeboval vyhodit. Bylo to dost živelně rostoucí smetiště.

A později?
Později byla halda překryta už jen břidlicí a štěrkopískem a zvolna zarůstala. Na straně směrem ke konečné tramvají došlo ještě někdy kolem roku 2005 k terénní úpravě, keře a tráva zase zmizely a deště tam začaly vymílat až několik metrů hluboké rokle. Halda je tak dodnes živým, divokým terénem, který kromě pionýrských rostlinných společenstev využívají, stejně jako jinde, bezdomovci.

Makču Pikču: z nevzhledné haldy vyhledávané místo

V Praze 13 zase vznikl kopeček, kterému dnes lidé říkají lidově Makču Pikču.
Je to při severním okraji sídliště Stodůlky. Při stavbě Jihozápadního města se tam svážel přebytečný horninový materiál a nakonec vznikla halda velká asi dvě stě krát čtyři sta metrů a vysoká kolem třiceti metrů. Léta zarůstala jen vlastním přičiněním přírody, v posledních deseti letech se ale stala součástí parku, byly na ní vybudovány trasy pro terénní cyklisty, je součástí map pro orientační běh. Prostě klasický příběh od „odporné skládky“ až po nespornou hodnotu.

Lesopark Letňany

Můžete uvést nějaké další příklady?
Když už jsme u těch velkých hald, stojí za zmínku Lesopark Letňany, který taky prošel vývojem od měsíční krajiny přes novou divočinu až po velkorysý park vhodný třeba i na projížďku na inlinech. Nová a ještě stále rostoucí je halda zhruba mezi motolskou nemocnicí, Plzeňskou ulicí a Bělohorskou. Materiál je hlavně z trasy metra mezi Dejvicemi a Motolem. Celá halda je asi kilometr dlouhá, má tvar horského hřbetu a ještě dlouho se asi bude sesedat a zarůstat, než se z ní stane pražská kulturní krajina…

Mění se krajina i výstavbou kupříkladu nádraží?
Pokud jde o vlaky, tak mě napadá železniční stráň mezi Žižkovem a Libní. Bývala to taková polodivočina se starými kolejišti a starými zahrádkářskými koloniemi. To je teď pryč a jsou tam jen nové železniční stavby a zahradnické výsadby keřů. Tam asi bude trvat dlouho, než se příroda zase nějak uvelebí.

A co výstavba Pražského okruhu?
Pražský okruh má své nejsilnější místo v křížení Radotínského mostu se Strakonickou. Dojem z této dálniční křižovatky je monumentální, každý však rozumí tomu, že všude to takhle dopadnout nesmí a ani nemůže. Liniové stavby by jistě mohly přírodu i obohatit, třeba při dálnici na Hradec Králové jsou sypké opukové stráně, kde by se snad mohlo vytvořit zajímavé přírodní prostředí. Několik let na jedné z těchto strání rostly i kaktusy. Záleží na stavebním provedení, způsobu péče a třeba i na počasí a podnebí v dalších letech a desetiletích. Budoucnost je otevřená.