An evaluation of field and noninvasive genetic methods for estimating Eurasian otter population size

0334279 - ÚBO 2010 RIV NL eng J - Článek v odborném periodiku
Hájková, Petra - Zemanová, Barbora - Roche, K. - Hájek, B.
An evaluation of field and noninvasive genetic methods for estimating Eurasian otter population size.
[Hodnocení terénních a neinvazivních genetických metod pro odhad početnosti vydry říční.]
Conservation Genetics. Roč. 10, č. 6 (2009), s. 1667-1681. ISSN 1566-0621. E-ISSN 1572-9737
Grant CEP: GA ČR GA206/03/0757; GA MŠMT LC06073
Výzkumný záměr: CEZ:AV0Z60930519
Klíčová slova: abundance * noninvasive genetic sampling * faecal DNA * capture-mark-recapture * snow tracking
Kód oboru RIV: EB - Genetika a molekulární biologie
Impakt faktor: 1.849, rok: 2009

We compared two most frequently used methods of assessing abundance of Eurasian otter (Lutra lutra) populations, non-invasive genetic sampling (NGS) based on genotyping of faeces and field survey based on snow tracking. In a 100 km2 oligotrophic otter habitat with linear water bodies, both methods yielded very similar estimates (10-12 individuals). However, in a 100 km2 fishpond area, consisting of a complex network of rivers, fishponds, channels and marshes, genotyping of faeces revealed the presence of a higher number of individuals (46-50 genotypes) than the snow survey (38 individuals). CMR based estimates using CAPWIRE software were even higher, being twice the number assessed through snow tracking (76-81 individuals). Our results suggest the performance of both NGS and snow tracking are comparable in simple linear habitats but, in complex habitats with very high otter density, CMR analysis using genetic data, or a combination of genetic and field methods, is recommended.

Porovnávali jsme dvě nejčastěji používané metody pro zjištění početnosti populace vydry říční (Lutra lutra), neinvazivní genetickou metodu (NGS) založenou na genotypizaci vzorků trusu a terénní metodu založenou na stopování na čerstvém sněhu. Na území o rozloze 100 km2 v oligotrofním biotopu s lineárními vodními toky obě metody poskytly velmi podobné výsledky (10-12 jedinců). Nicméně na území 100 km2 v rybnikářské oblasti, představující komplexní síť řek, rybníků, kanálů a mokřin, analýzy trusu odhalily přítomnost vyššího počtu jedinců (46-50) než stopování na sněhu (38 jedinců). Odhady pomocí CMR analýz v programu Capwire byly dokonce ještě vyšší – až dvojnásobek počtu zjištěného stopováním (76-81 jedinců). Naše výsledky naznačují, že NGS a stopování jsou porovnatelné v jednoduchých lineárních biotopech, ale v komplexních biotopech s velmi vysokou vydří denzitou je vhodnější CMR analýza na základě genetických dat nebo kombinace genetických a terénních metod.
Trvalý link: http://hdl.handle.net/11104/0179061