Jak myslí věda? O vědecké genialitě sociologicky

0577212 - FLÚ 2024 CZ cze J - Článek v odborném periodiku
Konopásek, Z. - Maršálek, Jan - Zámečník, L.H.
Jak myslí věda? O vědecké genialitě sociologicky.
[How does science think? A sociological take on scientific genius.]
Československý časopis pro fyziku. Roč. 73, č. 5 (2023), s. 346-349. ISSN 0009-0700
Grant ostatní: AV ČR(CZ) StrategieAV21/24
Program: StrategieAV
Institucionální podpora: RVO:67985955
Klíčová slova: sociology of scientific knowledge * genius * rationality
Obor OECD: Sociology
Způsob publikování: Omezený přístup
https://ccf.fzu.cz/pdf/ukazky/2023/ukazka_CCF_5-23.pdf

Text se věnuje klasické postavě historie vědy, jíž je geniální vědec. Sociologie velmi brzy nabídla svůj vlastní výklad toho, kým je vlastně vědecký génius, kterého měla tendenci na jedné straně ctít (nebude tedy velkým postavám dějin vědy upírat jejich velikost) a na druhé straně „vracet na zem“ („génius“ nebude v jejím podání vyvázán z řádného fungování vědy). Z pozdější sociologie vědeckého poznání se geniální vědec takřka vytratí, a to ve prospěch vědeckého kolektivu, komunity, či dokonce „superorganismu“. Šířeji se v tomto textu věnujeme vědeckému úspěchu, ale také vědecké racionalitě, kterou sociologie nepřisuzuje výjimečnému typu „myšlení“ vědců, nýbrž vědecké praxi.

This text focuses on a classic figure in the history of science, the genius. Sociology very early on offered its own interpretation of who the scientific genius actually was, which it tended to honour on the one hand (it did not want to deny the great figures of the history of science their greatness) and to “bring down to earth” on the other (the “genius”, in its interpretation, would not be removed from the standard functioning of science). From the later sociology of scientific knowledge, the genius scientist will almost disappear, in favour of the scientific collective, scientific community, or even scientific “superorganism”. More broadly the paper deals with the question of scientific achievement, but also with scientific rationality, which sociology attributes not to an exceptional way of scientific “thinking”, but to scientific practice.
Trvalý link: https://hdl.handle.net/11104/0346661