0510227 - EÚ 2020 RIV CZ cze J - Článek v odborném periodiku
Slavková, Markéta
Vaříme z ničeho: Válečné stravování v Bosně a Hercegovině mezi lety 1992-1995.
[Cooking with Nothing: War Cuisine in Bosnia and Herzegovina between 1992-1995.]
Národopisná revue. Roč. 29, č. 3 (2019), s. 225-235. ISSN 0862-8351. E-ISSN 2570-9437
Institucionální podpora: RVO:68378076
Klíčová slova: anthropology of food * everyday eating practices * hunger * war * Srebrenica * Sarajevo * Bosnia and Herzegovina
Obor OECD: Antropology, ethnology
Způsob publikování: Open access
http://revue.nulk.cz/pdf/r3-2019.pdf

Tento článek se soustředí na téma jídla v rámci ozbrojeného konfliktu. Ptá se, co se děje se sociálním aktérem a jeho „každodenním chlebem“ za podmínek extrémního hladu a všeobecného materiálního nedostatku? Na příkladu válečného stravování v Bosně a Hercegovině se věnuji zejména problematice každodenního obstarávání potravy v kontextu radikálních strukturálních změn. Rozvíjím tezi, že schopnost improvizace a znalost přírodního okolního prostředí v době krize zvyšuje šance jedince na přežití. Dále pak argumentuji, že v určitých situacích jídlo může být použito jako nástroj moci a sociální exkluze. V extrémním případě může dojít k pokusu vybrané jedince či skupiny skrze zabránění přístupu k potravě eliminovat. Výzkumné závěry, které zde prezentuji, jsou výsledkem mého dlouhodobého etnografického a historického výzkumu v Srebrenici a Sarajevu.

This article elaborates the topic of food in the context of an armed conflict. It asks what happens to a social actor and his/her „everyday bread“ in the conditions of extreme hunger and overall material scarcity? Using the example of eating practices during the war in Bosnia and Herzegovina in the 1990s, the author explores the issue of everyday subsistence strategies during the radical structural changes. She develops a thesis that the ability of improvisation and the knowledge of the natural environment in the time of crises significantly increases the chance of survival. Moreover, she also argues that in certain situations food can be used as a tool of power and a marker of social exclusion. In extreme cases, targeted groups and individuals can be intentionally starved out. These research conclusions are based on author‘s long-term ethnographic and historical research in Bosnia and Herzegovina, in the towns of Srebrenica and Sarajevo.
Trvalý link: http://hdl.handle.net/11104/0300809