0465990 - EÚ 2017 RIV CZ cze C - Konferenční příspěvek (zahraniční konf.)
Kolátorová, Petra
Staré, či nové v Serenádě op. 44 Antonína Dvořáka.
[Old or new in the Antonín Dvořák´s Serenade op. 44.]
Staré a nové. Staré jako východisko, či překážka? Praha: Univerzita Karlova, Katolická teologická fakulta, 2016 - (Nová, M.; Opatrná, M.), s. 357-363. ISBN 978-80-87922-07-1.
[Staré a nové. Staré jako východisko či překážka ? Praha (CZ), 28.04.2016]
Institucionální podpora: RVO:68378076
Klíčová slova: Antonín Dvořák * Serenade * Old or New * Johannes Brahms
Kód oboru RIV: AL - Umění, architektura, kulturní dědictví

Příspěvek se zabývá žánrem orchestrální serenády v kontextu reflexí "starého" a "nového".Orchestrální serenádu pro 19. století objevil opět německý skladatel Johannes Brahms,který navázal na tradice vídeňského klasicismu. O klasicistním modelu lze na základě analýzy a historických souvislostí uvažovat též v případě Serenády op. 44 Antonína Dvořáka, konkrétně o Serenádě B dur KV 361/370a Wolfganga Amadea Mozarta. Dvořák posunul Brahmsovu snahu dál směrem k pozdějšímu neoklasicismu.

The paper considers the genre of the orchestral serenade in the context of reflections on “old” and “new”. The serenade form was rediscovered for the 19th century by the German composer Johannes Brahms, who built on the legacy of Viennese classicism. In the case of Antonín Dvořák’s Serenade for Wind Instruments, op. 44, it is also possible, on the basis of analysis and historical connections, to speculate about classicist models, specifically Wolfgang Amadeus Mozart’s Serenade in B Flat Major, KV 361/370a. Dvořák took Brahms’ initiative a step further, with his Serenade op. 44 presaging the trend in development towards neoclassicism, which, however, was to come much later.
Trvalý link: http://hdl.handle.net/11104/0264695