Cenzura v literatuře a umění střední Evropy

0439601 - ÚČL 2016 RIV CZ cze M - Část monografie knihy
Čáslavová, Petra
Cenzura vězeňské korespondence v Československu v letech 1948–1955.
[Censorship in the Prison Correspondence in Czechoslovakia in 1948–1955.]
Cenzura v literatuře a umění střední Evropy. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2014 - (Hrabal, J.), s. 186-204. ISBN 978-80-244-4389-8
Grant CEP: GA ČR GAP406/10/2127
Institucionální podpora: RVO:68378068
Klíčová slova: censorship * literature * prison literature
Kód oboru RIV: AJ - Písemnictví, masmédia, audiovize

Stať se zabývá korespondencí vězňů v prvních letech poválečného Československa. Československé vězeňství se začalo měnit podle sovětského vzoru panujícího v daném období. Byly zavedeny nové vězeňské předpisy včetně nové kategorie vězňů – politických. Tito vězni získali nejhorší postavení v celé struktuře a byli hojně pronásledováni. Dokonce byla stanovena nová pravidla pro korespondenci – dopis byl jen za odměnu, byl povolen v závislosti na chování vězně, jeho pracovní výsledky, a nakonec také na svévolném rozhodnutí velitelů. Takové výhody mohly být vězni snadno odepřeny na několik týdnů nebo měsíců. Korespondence podléhala přísným formálním předpisům z hlediska délky, adresáta a čitelnosti. Vězni nesměli psát o vězeňských podmínkách, spoluvězních a nemohli používat cizí slova, citáty z literatury, poezie atd. Každé písmeno ve vězení bylo podrobeno cenzurní kontrolou, kteří začernili každou pasáž, která se jim nelíbila nebo jí nerozuměli. Některé pasáže cenzurovali záměrně. Cenzoři také mohli zabavit jakýkoli dopis zaslaný vězněm nebo jeho příbuzným. Některé z těchto dopisů byly zničeny navždy. Například mnoho dopisů napsaných rodinám politickými vězňi nebyly doručeny vůbec. Namísto toho byly založeny pouze do vězňovi složky. Jediným řešením pro překonání cenzury bylo poslat ilegální dopis.

Petra Čáslavová’s paper entitled Censorship in the Prison Correspondence in Czechoslovakia in 1948–1955 deals with redacting the prisoners’ correspondence in the early years of the Communist Czechoslovakia. The Czechoslovak penitentiary system started to change according to the Soviet model of the prisons in the period. New prison regulations were introduced including a new category of prisoners – the political prisoners. These prisoners obtained the lowest status in the whole prison structure and were victimised. New rules for correspondence were established – the letter was only a benefit and was permitted depending on the prisoner’s behaviour, working results, and, eventually, on the arbitrary decision of the commanders. Such benefit could be easily suspended for weeks or months. The correspondence was subject to strict formal regulations in terms of length, addressee, and readability. The prisoners were not allowed to write about the prison conditions, cellmates and to use any foreign words, citations from the literature, verses etc. Every letter in the prison was checked by the censors, who blacked out every passage they did not like or understand. Sometimes they did it just on purpose. The censors could also confiscate any letter sent by the prisoner or his relatives. Some of these letters were destroyed forever. For example, many letters written by the political prisoners before their execution were not delivered to their families but, instead, they were added in the prisoners’ files. The only solution to overcome censorship was to send an illegal letter.
Trvalý link: http://hdl.handle.net/11104/0249735