L'Europe et la post-Europe dans la réflexion philosophique de Jan Patocka

0332886 - FLÚ 2010 RIV FR fre J - Článek v odborném periodiku
Novotný, Karel
L'Europe et la post-Europe dans la réflexion philosophique de Jan Patocka.
[Europe and post-Europe in the philosophical Reflection of Jan Patočka.]
Alter. Revue de phénoménologie. Roč. 17, č. 17 (2009), s. 213-226. ISSN 1249-8947
Grant CEP: GA AV ČR(CZ) IAA900090603
Výzkumný záměr: CEZ:AV0Z90090514
Klíčová slova: Europe * post-european epoch of the History * sense * rationality * care of the soul
Kód oboru RIV: AA - Filosofie a náboženství

L'époque post-européenne où l'Europe ne joue plus le rôle de l'autorité centrale politique et spirituelle représente un défi pour la philosphie de lhistoire. La réponse à ce défi que cette philosophie dans l'oeuvre tardive de Jan Patočka propose consiste dans l'appel à la spiritualité scécifique, philosophique d'un certain socratisme en tant qu’il pourrait être un fondement plus profond, commun, transcendantale de l'humanité à venir. « Le soin de l’âme » socratique étant lié selon Patočka à l'expérience de la perte du sens la question se pose à nous si une telle voie européenné du renouveau du sens devrait être universalisme en dehors de l'Europe ? Dans ce cas là peut-être la réponse de Patočka au défi de la nouvelle situation post-européenné resterait eurocentrique. Sa philosophie de l'histoire pourrait être néanmois défendue contre une telle critique de l'eurocentrisme si on comprend cette philosophie comme un débat critique avec notre propre tradition européenne.

In the work of Jan Patočka there is an answer to the challenge of the post-european epoch of the History where Europe doas not plays the role of the central political and spiritual authority. He makes an appeal to a Socratic spirituality which would yield a common, transcendental, deeper ground of the humanity. The possibility to reach this fundament is based on the experience of the complete loss of sense which is a condition for the "care of the soul". Is this the european way to renew the sense or could it be universalized? If so than is Patočka's appeal still a eurocentric one. Patočka's philosophy of History could be defended against this reproach as far as it is first of all a critical debate with our own tradition. May be that it is this critical reflection about our way of thinking rather than its universalisation which could open us to the others, to other ways of thinking which is present and make the specific character of our post-european condition.

V díle Jana Patočky lze nalézt odpovědi na výzvu, kterou představuje tzv. "proevropská" epocha dějin, kdy Evropa již nehraje roli ústřední politické a duchovní autority. Patočka apeluje na sokratovskou duchovnost člověka, která by byla společným, hlubším transcendentálním základem lidství. Možnost dosáhnout tohoto hlubšího založení spočívá na zkušenosti ztráty smyslu a s tím spojeného otřesu daných jistot. Tato zkušenost je v základu "péče o duši". Má být tato evropská cesta sokratovské obnovy smyslu být universalizována? V takovém případě by byl Patočkova odpověď na výzvu proevropské doby stále ještě eurocentrická. Patočkovu filosofii dějin však lze hájit proti takové kritice tím, že ji pojmeme především jako kritické vyrovnávání se s vlastní, evropskou tradicí. Taková kritická reflexe o základech vlastního způsobu myšlení spíše než jeho zobecnění by nás mohla otevřít vůči druhým, jiným způsobům myšlení, jejichž neodbytná přítomnost charakterizuje dnešní dobu poevropskou.
Trvalý link: http://hdl.handle.net/11104/0178006