Počet záznamů: 1
Analysis of the biaxial stress-strain behavior of poly(dimethylsiloxane) networks from the viewpoint of the slip-link model of rubber elasticity
- 1.0105692 - UMCH-V 20043262 RIV US eng J - Článek v odborném periodiku
Meissner, Bohumil - Matějka, Libor
Analysis of the biaxial stress-strain behavior of poly(dimethylsiloxane) networks from the viewpoint of the slip-link model of rubber elasticity.
[Analýza biaxiálního deformačního chování poly(dimethylsiloxanových) sítí z hlediska teorie kaučukové elasticity založené na modelu klouzavých vazeb.]
Journal of Polymer Science. Part B, Polymer Physics. Roč. 42, č. 17 (2004), s. 2318-2328. ISSN 0887-6266. E-ISSN 1099-0488
Grant CEP: GA ČR GA104/00/1311; GA AV ČR IAA4050008
Výzkumný záměr: CEZ:AV0Z4050913
Klíčová slova: elastomers * entanglements * networks
Kód oboru RIV: CD - Makromolekulární chemie
Impakt faktor: 1.391, rok: 2004
It is shown that with data extending to higher strains, the recent conclusions of Urayama et al. on the excellent predictive ability of the rigorously applied Edwards and Vilgis slip-link theory of rubber elasticity cannot be confirmed and the concept of the connectivity term exclusively given by chemical network junctions must be abandoned. Data-theory comparison strongly suggests that trapped entanglements contribute to the connectivity term and the finite extensibility parameter differs significantly from structure-based predictions.
Urayama aj. dospěli v nedávné práci k závěru, že rigorózně aplikovaná teorie Edwardse a Vilgise, založená na modelu klouzavých vazeb, má výbornou predikční schopnost. Je ukázáno, že takový závěr neplatí, vezmou-li se v úvahu i data z oblasti vyšších deformací. Současně vysvítá, že je nutno zavrhnout též Urayamovu koncepci, podle které je člen deformační volné energie, daný konektivitou, určen výhradně chemickými uzlovými body. Porovnání experimentálních údajů s teorií jednoznačně ukazuje, že ke členu danému konektivitou přispívají i zachycená zapletení řetězců a dále, že stanovené hodnoty parametru konečné roztažnosti se významně liší od předpovědí založených na struktuře.
Trvalý link: http://hdl.handle.net/11104/0012910
Počet záznamů: 1