Genetic structure among and within peripheral and central populations of three endangered floodplain violets

0049663 - BÚ 2007 RIV GB eng J - Článek v odborném periodiku
Eckstein, R. L. - O´Neill, R. A. - Danihelka, Jiří - Otte, A. - Köhler, W.
Genetic structure among and within peripheral and central populations of three endangered floodplain violets.
[Genetická struktura periferních a centrálních populací tří ohrožených druhů nivních violek.]
Molecular Ecology. Roč. 15, - (2006), s. 2367-2379. ISSN 0962-1083. E-ISSN 1365-294X
Výzkumný záměr: CEZ:AV0Z60050516
Klíčová slova: AFLP * genetic diversity * Viola
Kód oboru RIV: EF - Botanika
Impakt faktor: 4.825, rok: 2006

AFLP (4 primer combinations) was analysed in 950 individuals of 50 populations. Marginal populations were smaller and were more isolated in two species. Differentiation was stronger, genetic diversity and gene flow lower in marginal populations of the two more isolated species. Species-specific differences in genetic structure were related to effects of fragmentation. Variation between regions (3-6%), among (30-37%) and within populations (60-64%) was significant. Marginal populations lacked loci that were rare and localised in core populations. Loss of widespread loci in marginal Viola stagnina populations indicated genetic erosion. Autocorrelation within populations was statistically significant up to 10-20 m. Peripheral populations contributed significantly to genetic variation and contained unique loci, which made them important for the conservation of genetic diversity. There were no significant correlations between molecular variance and population size or isolation.

AFLP (4 kombinace primerů) byl analyzován u 950 jedinců z 50 populací. U dvou druhů byly marginální populace izolovanější. Diferenciace byla větší, genetická diverzita a tok genů byly menší u periferních populací dvou izolovanějších druhů. Druhově specifické rozdíly v genetické struktuře byly spojeny s vlivem fragmentace. Variabilita mezi oblastmi (3-6%), mezi populacemi (30-37%) a uvnitř populací (60-64%) byla signifikantní. Okrajové populace postrádaly lokusy, které byly v jádrových populacích vzácné nebo se vyskytovaly jen omozeně. Ztrátu hojně rozšířených lokusů u marginálních populací druhu Viola stagnina lze vysvětlit genetickou erozí. Prostorová autokorelace uvnitř populací byla statisticky významná na vzdálenost do 10-20 m. Periferní populace význymně přispívají ke genetické proměnlivosti a obsahují unikátní lokusy, a proto jsou důležité pro ochranu genetické diverzity. Nebyla zjištěna signifikantní korelace mezi molekulární proměnlivostí a velikostí populace nebo mírou izolace.
Trvalý link: http://hdl.handle.net/11104/0139986